Sedí na posteli se zapnutým notebookem, když se ozve mobil upozorňující na příchozí zprávu. Zamyšleně se zamračí, kdo by to teď mohl otravovat a pro přístroj se natáhne. Odemkne, otevře zprávu a čte. Jde o jednu z těch děsně zkracovaných zpráv, skoro to vypadá jako šifra, naštěstí tomu rozumí. Jeden z kámošů mu píše, aby se stavil na party u Kylea, nezapomněl přidat i adresu, a tak nemusí lovit v paměti, kterého Kylea má na mysli. Vypne mobil a koukne na notebook, chvíli docela váhá, jestli se mu chce nebo nechce, nakonec pc zaklapne, hodí na postel vedle sebe a vyskočí na nohy. Dojde k Bubble a Bubble2, což jsou jeho koťata, která našel venku, a která schovává před těmi, co mají na starost koleje. Popadne je a schová do skříně ve zdi, kde mají deku, jídlo a pití. Rozsvítí jim tam. "Hlavně buďte potichu.." Promluví na ně, jako by mu mohly rozumět, pohladí je po hlavičkách a poté je tam zavře. Se vzduchem by neměly mít problém, ve dveřích je pár otvorů. Pobalí si potřebné věci, jako je mobil, peníze a tráva a pak už konečně vyrazí ven. Na sobě má roztrhané černé skinny a černé triko, vlastně je celý v černém, moc to neřešil. Dál od školy, víc ve městě si zajistí odvoz v podobě taxíku. Cesta netrvá dlouho a už je na místě. Podá taxikáři nějakou tu bankovku a vystoupí. Koukne na dům, ve kterém se party koná a zašklebí se, Kyle asi patří k těm bohatým. Hezké. Dojde ke dveřím, na které zaklepe, ale asi po pár vteřinách mu dojde, že je to zbytečné, a tak prostě vejde. Už venku byl slyšet hluk, a když je uvnitř, je to ještě horší. Porozhlédne se kolem, jestli nezahlédne někoho známého ke komu by se přivtěřil, vmísí se mezi lidi.

Projde kolem pár pochybných lidí, které si nezapomene prohlédnout, co kdyby jeden z nich byl jeho pochybný kámoš? Dojde ke schodům, pár jich vyjde a opře se o zábradlí. Má odtud dobrý výhled, však zatím není kam spěchat. Vytáhne mobil ze zadní kapsy kalhot a začne psát, shánět lidi, kde jsou. Nerad by se tu zasekl sám. Jasně, mohl by se seznamovat, ovšem to není úplně ono, nejlépe je mu mezi svými. Občas vzhlédne, když někdo zařve jakousi blbost a zase zmizí v jiném pokoji. Pobaveně nad tím zakroutí hlavou, přitom pohled sklopí k displayi mobilu. Úsměv si ještě chvíli udrží, než se začne zase pomalu vytrácet s tím, jak se dostane do zamyšleného modu. Konečně mu někdo odepíše s popisem, kde se nacházejí. Tedy.. popis se tomu asi úplně říkat nedá, napsali jen "kuchyň". Mohlo ho napadnout, že budou u zdroje občerstvení. Hodí mobil do "spícího" režimu a zastrčí do kapsy. Chystá se jít za nimi, když si všimne natažené ruky s pivem. Koukne komu ta část těla patří. Nejistě se usměje, když uvidí zrzečku, ovšem poté se jeho výraz rozjasní poznáním. "Psychologie.." Vypadne z něj místo pozdravu, asi si ji potřeboval zařadit, proč nahlas? Toť otázka. "Ehm.." Převezme si od ní pivo. "Díky, to jsem chtěl říct.. původně, díky." Kecá, ovšem mohl říct něco chytřejšího, třeba "ahoj". Trochu upije s pohledem pátrajícím po okolí, než se zase vrátí k ní a polkne. "Matthews, že?" Je si jistý tak na 88%. Taky musel chodit na psychologii, ne moc, ale musel.

Už hneď ako vošla mohla zavolať alebo skôr napísať niekomu koho naozaj poznala ale po pravde? Nemala na nich teraz náladu, môže si ich nájsť aj neskôr. Preto aj rovno zastala a len sa obzerala okolo. Nebolo by na škodu sa s niekým zoznámiť, aspoň tu nebude stáť tak sama. Preto keď uvidí onoho chalana, na nič nečaká a zamieri proste k nemu. Videla ako sa pohol, čo muselo znamenať, že chcel ísť niekam inam alebo proste len za kamarátmi. A ona mu to tak prekazila. Keď uvidí jeho pohľad na sebe, mierne sa usmeje ale ruku s pivom stále neodťahuje. No výraz, ktorý mala len pred chvíľou, čiže úsmev, vystrieda prekvapený. Čakala pozdrav, či nejaké ďakujem za pivo ak by si ho teda zobral a nie jej obor. Možno si ju tam len zaradil a vie kto je. Čo sa nedá povedať o nej, pretože aj keď ho videla zblízka, stále netušila ako sa volá. "Psychológia? To je nejaký nový druh pozdravu?" Usmeje sa pobavene a ruku v ktorej do teraz držala pivo, dá naspäť k telu, keďže si ho zobral. Na jeho poďakovanie len prikývne a napije sa presne ako on. Pohľadom už znovu skúma prostredie a vlastne aj ten dom, no len do vtedy ako začuje svoje meno. Pozrie sa hneď na neho ale nič nehovorí, pretože si ho znovu prezerá či jej to jeho meno proste.. nejak nenapadne. Ale nič. "Som radšej za Lynn než Matthews." Pousmeje sa, hneď sa ale zatvári tak trochu ospravedlňujúco. "Toto bude trochu trápne, keďže ja tvoje meno neviem. Teda vedela by som ho ale nemám dobrú pamäť na mená. Takže.. ak by si mi ho povedal tak by som sa vôbec nehnevala. Vieš aby som ťa nevolala napríklad hej ty." Pokrčí ramenami a z piva si znova odpije. Dúfa, že jej ho povie pretože ho volať hej ty by bolo proste nepraktické.

Usměje se na ní, když ho upozorní na jeho zvláštní pozdrav. Na okamžik koukne k zemi na své botky a kousne se do rtu, pak se dokonce sám nad sebou uchechtne a zakroutí hlavou. "Ne, vlastně je to u nás doma naprosto běžný pozdrav.." Tentokrát hlavou pokývá, čímž potvrdí svá lživá slova, která snad nikomu neublíží, jen se snaží být vtipný, asi by neměl, možná bude lepší věnovat pozornost pivu, které teď již třímá v ruce. Když se nad tím tak zamyslí, nečekal, že tu bude mít takový servis jako je donáška pití. Nakonec to vůbec nemusí být špatná party. Když si také konečně vzpomene na její příjmení, podělí se o to, i když by jiní nejspíš dělali, že si jméno nepamatují, aby nevypadali, že se snad zajímají. On tu potřebu nemá, ví prostě jen, že má dobrou paměť. Tím samozřejmě nechce říct, že by si zájem nezasloužila, to ano, ale tím to prostě není, nejen tím. Zamyšleně vystrčí spodní ret, když mu poví, že by byla radši, kdyby jí říkal Lynn. "Okay, Matthews.." Podívá se na ní pobaveně. Má smůlu, nebude jí říkat Lynn, už jen proto, že mu to řekla, nerad dělá to, co mu druzí nakážou a necítí se provinile, když zjistí, že ona jeho jméno nezná vůbec. "Hej ty je vlastně mé jméno, takže.. nepředstírejme, že mě neznáš.." Zasměje se. Přestaň s tím, nejsi vtipný! "Matthew.. beze srandy." Zvedne ruce, jako by se vzdával. Hodilo se ji ubezpečit, mají podobná jména, mohla by si myslet, že se zase snaží vtipkovat. "Bavíš se?" Znovu se opře o zábradlí, tentokrát však bokem, dělá si pohodlí, tak nějak zapomene na to, že chtěl jít za někým jiným.

Neměla by se usmívat, jen ho tím povzbudí k dalším hloupým vtipům, na druhou stranu ho samozřejmě těší, že ji pobavil. "Jo.." Pokývá hlavou a koukne k zemi, jak to dělává, když se snaží vymyslet, co řekne dál. Usměje se. "Je důležité znát řeč mého kmene, kdyby ses někdy ocitla v jeho blízkosti.." Plácne a trochu ustoupí, aby si mohla udělat pohodlí stejně jako on a podívat se na mobil, evidentně. On se zatím letmo koukne za procházející, výstředně vyhlížející holkou, pokud se jako výstřednost počítají různobarevné vlasy a výrazné líčení, v Kalifornii nejspíš ne, tady je možné vše, přesto ho to tak nějak zarazí, úplně takovým věcem nefandí, ovšem co je mu do toho, že? Chudák, nevypadá, že by se moc bavila, možná tu jen zabloudila. Who knows. Když si všimne, že je mobil schovaný a společnost se opět věnuje jemu, začne se věnovat i on jí. Vrátí se k vtipkování a doplní to provokováním, jak milé od nich obou. "Jo, mám teorii, že se neznali, když mě dělali.. takže to mohlo proběhnout jako - hej ty, asi praskla guma." Roztáhne ruce, aby jakože předvedl - a z toho vzniklo to všechno, jak jeho jméno, tak on sám. Ukáže na ní a přikývne, když ho ujistí, že si jeho jméno zapamatuje po tom, co jí řekne to pravé. "To bych ocenil.." Přece jen za ní nechce příště přijít a zjistit, že už zase neví s kým to mluví. Bylo by to možná trochu ponižující, nedal by to na sobě znát, protože je drsný jako všichni chlapi, ale stejně. Když ho označí za zábavnou osobu, odvrátí pohled a trochu se zasměje, tak se vyrovnává s komplimenty, ať už jsou myšleny vážně nebo ne. "Umm, díky.." Neví, co přesně se na takové věci odpovídá, raději se napije, přičemž mu trochu zaskočí, když mu otázku oplatí a on se na to pokusí rychle odpovědět. Dá si ruku před pusu, polkne, aby to na ní nevyprskl a zakašle. "Jo.." Mluví mezi vykašláváním. "Je to dobrý.." Ukáže palec nahoru a zatváří se jako štěně. "Už jsem byl i v horší společnosti." Ještě trochu si odkašle, ale pak už se začne smát. Ukáže na schody. "Posaď se u nás.." Sám si sedne, proč by stáli?

Mykne jej kútikmi ako sa snaží nezasmiať a prikývne, že tomu chápe. Tento chalan sa jej začína naozaj pozdávať. Je zábavný a to má na všetkých ľuďoch rada. Hlavne ak si vedia urobiť srandu aj zo samých seba. Vôbec by jej ani nevadilo, keby sa ešte stretli aj keď to taký problém nebude, keďže chodia na jednu univerzitu. Svoju pozornosť nakoniec obráti na jej mobil, ktorý ale nakoniec predsa odloží do kabelky, ktorú si zavesí na rameno, pričom si nezabudne ešte upraviť vlasy aby jej veľmi nezavadzali a nepadali do očí. Svoje zelené oči presunie na jeho tvár a pobavene sa zatvári keď začuje jeho slová. Nevydrží jej to ale dlho a rovno sa aj rozosmeje, pričom jej skoro zabehne pivo, ktorého sa v ten moment napila. To čo povedal ju naozaj pobavilo, no taký smiech v nej vyvolalo to, keď si túto situáciu predstavila. Nevie či to bol dobrý nápad ale tak či tak ju to poriadne rozosmialo. „Kvôli tebe som si tú situáciu aj predstavila, obrovská vďaka.“ Zavrtí hlavou, stále sa ale potichu smeje. Hneď ale prestane ako na ňu ukáže. Nevinne sa zatvári a zdvihne ruky do vzduchu ako keby sa vzdávala. „Sľubujem, že keď sa nabudúce stretneme tak tvoje meno si pamätať budem.“ Mierne sa pousmeje a ruky dá zase dole. Napije sa piva poslednýkrát, než to odloží niekam mimo ňu a otočí sa na neho. Prekvapí ju jeho reakcia na jej kompliment ale nerobí si žiadne srandičky ani nič podobné, len mávne rukou. „Za to vážne ďakovať nemusíš, Matt.“ Usmeje sa aj keď skoro hneď na to vytreští oči, keď mu zaskočí. „Si v poriadku?“ Zamračí sa trochu a jemne ho pobúcha po chrbte. Pár sekúnd ho ešte sleduje, či je naozaj v poriadku, než ruku dá dole. „To je teda kompliment. Ale vďaka.“ Zasmeje sa. Posadí sa vedľa neho, pričom si nezabudne napraviť šaty, aby nič nebolo vidno. Posunie sa trochu aby tam veľmi nezavadzala. Ruky si oprie o nohy a na ruky si položí hlavu. „Čo vlastne študuješ? Ty to o mne vieš ale ja veľmi ani nie.“ Na tvári nahodí nevinný výraz, ktorý mala aj pred pár minútami. Nechce vyzerať ako keby sa nezaujímala o druhých alebo nepočúvala ale proste na to asi zabudla. Ako inak.

Zatváří se nevinně, když si kvůli něj představí choulostivou situaci mezi rodiči, jak říká. "Omlouvám se, to jsem nechtěl.." Tentokrát nelže, o něco takového mu vážně nešlo, ještě aby jo, bylo by to divné. On sám nad tím tahle vůbec nepřemýšlel a ani nechce, rychle to proto zažene. Rozhodne se jí věřit, že na jeho jméno nezapomene, nic jiného mu asi ani nezbývá. Tedy.. ještě by jí ho mohl nechat vytetovat na ruku, ovšem to by bylo trochu radikální, tolik zase nepotřebuje, aby si ho pamatovala. Usměje se, když mu poví, že za kompliment děkovat nemusí. "To je slušnost, jsem slušný.." Hodí po ní očkem a zatváří se jak liška podšitá. "V rámci možností.." Dodá, než se napije a poté pustí do kašle, když mu zaskočí, jelikož se snažil udělat všechny možné věci najednou, jako je mluvení, neprskání a polknutí. Zatváří se vděčně, když ho poplácá po zádech a pokývá hlavou. "Už jo, už je to dobré.." Promluví trochu ochraptěle, alespoň přitom však už nekašle. Předvede jakési odbyté pukrle, když mu poděkuje za jeho skvělý kompliment a usadí se. Opět si zběžně prohlédne pár lidí, než na něj Lynn znovu promluví. Vydechne a rukama si přejede přes stehna, jako by se mu hrozně potily dlaně, což se neděje, jen se mu moc nelíbí téma, které nahodila. Nerad o svém oboru mluví, nesnáší ho. "Ekonomie.." Podívá se na ní a trochu se uvolní, aby si o něm nemyslela, že je jakýsi nervák nebo co. "Výmysl rodičů.." Objasní, proč se tak šklebí.

Nakrčí nos a přikývne ve snaze dát najevo, že doufá společně s ní a dál už to nechá být, přece jen by se jí špatně zapomínalo, kdyby to téma nenechal plavat. Po tom, co přestane kašlat, se k jeho uším donese Lynnino rýpnutí. Střelí po ní pobaveným pohledem, který vzápětí vymění za cosi ve smyslu "váážně?", jako by mu sdělila velkou novinu. "Máš v zásobě ještě nějakou dobrou radu? Mohl by na ní záviset můj život.." Třeba - rozhlédni se, než přejdeš přes cestu - a podobné vychytávky. Přestane být sluncem jasným, potemní, když se řeč stočí k oboru, který studuje. "Ne, volba nejspíš není na mně.." Podívá se na ní a chabě se pousměje. Nechce se mu to víc rozebírat, proč by se měl svěřovat někomu, koho sotva zná? Samozřejmě to nemyslí zle, jen nechce kazit náladu. "Ehm, ale nebudeme si tím kazit party, ne? Další pivo?" Pozvedne obočí. Nějaké by jim šel klidně sehnat. Zkontroluje mobil, odkud se na něj usmívá nová zpráva. Rozklikne ji a zjistí, že ho shání známí. "Ou.. zapomněl jsem." Vyskočí na nohy, ještě se k Lynn otočí čelem. "Něco musím předat, umm.." Rád by se zeptal, jestli tu na něj počká nebo půjde s ním, ale co když nebude chtít ani jedno? "Takže.." Koukne kamsi nahoru, přemýšlí, jak to říct.

Toto dievča si vždy rado do niekoho rýplo a preto to nevynechala ani teraz. Preto aj keď uvidela jeho výraz, jednoducho sa zasmiala. "Poznám ich hneď niekoľko, chceš ešte nejaké počuť? Ja sa s nimi s tebou veľmi rada podelím." Pobavene sa usmeje a pohľad obráti pred seba. Nehovorila práve pravdu, nepozná skoro žiadne ale nerobí jej problém si nejaké vymyslieť. Preto to netrvá ani dlho a v jej hlave sa ich niekoľko vytvorí a to nepotrebovala ani poriadne nad tým premýšľať. Jej úsmev sa ale vytratí ako sa radosť vytratí aj z jeho tváre. O téme oboru, ktorý študuje sa asi nerád rozpráva. Jeho odpoveď sa jej nepáči, keďže je proste za názor, že každý by sa mal rozhodovať za to čo chce on a nie aby za neho rozhodovali ostatní. Keď ale vidí, že mu to je nepríjemné, naďalej to nerozoberá a prikývne, že tomu chápe. "Prepáč, že som to vytiahla." Povie nakoniec. Cíti sa teraz trochu previnilo, že sa o tom začala rozprávať. Na otázku o ďalšom pive sa pousmeje a prikývne ale trochu sa zarazí, keď odrazu vyskočí na nohy po tom ako si prečíta SMS, ktorá mu prišla. Nadvihne jedno obočie, keď sa Matt pozrie niekam hore. Pozrie sa tam tiež ako keby očakávala, že tam niečo uvidí. Jasné, že tam nič nie je. "Si v pohode? Mám ísť radšej s tebou?" Postaví sa, pričom si ruky prekríži na hrudi. Nerobí jej to problém, kludne pôjde s ním, nerobí jej to žiaden problém.

Přimhouří oči a přemýšlí, jestli má opravdu v zásobě nějakou další poučku, nebo to jen tak plácla, čekajíc, že si od ní žádnou další nevyžádá. Hmm.. "Povídej, rád si poslechnu i ten zbytek." Pobídne ji tónem napovídajícím, že je vážně zvědavý, co z ní vypadne. Nemohl to nechat být, musel ji podrobit zkoušce. Uspěje, neuspěje? Připadá si trochu jako pitomec, je dost možné, že to celé jen moc hrotí, ovšem nemůže si pomoct, docela ho mrzí, že ho rodiče nepodporují v tom, co by chtěl dělat, dokonce ho brzdí svými výhružkami a podobně. Při její omluvě zakroutí hlavou. "To nemusíš, nemusíš se omlouvat, to bych měl spíš já.." Za to, že se chová jako naprdnuté dítě. Chmury ho přejdou poté, co se změní téma, pokud se tomu dá říkat změna téma, když jí prostě jen nabídne, že jim skočí pro další pivo, s čímž Lynn souhlasí, a tak se usměje. Do nějaké větší akce ho však uvede až příchozí sms, kdy ze sebe cosi vykoktá, snažíc se vymyslet vhodnou otázku adresovanou Lynn, komu jinému taky, ale než stačí cokoliv domyslet, zeptá se ho sama. Oh, ta je zlatá, zachránila ho. "Jo, chtěl jsem se na to zeptat, ale.. nemusíš, jestli nechceš. Můžeš.." Koukne kolem sebe, co by tak asi mohla dělat, prostě se bavit? Pokrčí rameny a vrátí se pohledem k ní. "Zase si tě můžu najít, kdybys jít nechtěla." Nerad by ji nutil.

Pousmeje sa trochu a zvedavo sa na neho pozrie, s akou odpoveďou príde. Či má prísť s ďalšou múdrou radou alebo nie. Na jej tvári sa objaví úsmev, keď z toho vznikne kladná odpoveď a len na pár sekúnd sa zamyslí nad tým čo povie, než jej na rozum proste príde tá najväčšia hlúposť. “Keď si hladný.. tak sa najedz.” A to si myslela, že nikdy v živote nič také hlúpe nepovie, asi sa dosť mýlila. “To si nečakal, čo?” Zasmeje sa a spokojne odvráti svoj pohľad na ľudí pred sebou. Mohla ich povedať aj viac ale toto jedno mu určite stačí. A možno mu nabudúce povie ďalšie. Netušila ako to je medzi ním a jeho rodičmi ale už len z toho, že mu obor vybrali oni, sa jej to nepáčilo. Zaujímalo by ju, čo by vlastne chcel robiť on sám ale nechce túto atmosféru ešte viac kaziť, preto tému o rodičoch či o tom čo kto študuje viac nevyťahuje. Možno niekedy nabudúce. “Ty sa nemusíš ospravedlňovať. Ale aby sme sa tu ďalších 10 minút nehádali kto by sa mal a kto nemal ospravedlňovať.. tak to radšej nechajme tak.” Mierne sa pousmeje a pokýve hlavou aby svoje slová potvrdila. Prevráti oči a pozrie sa na neho, pričom sa aj tak pobavene zatvári. “Keby som nechcela ísť s tebou, tak by som ti pred chvíľou nepovedala, že s tebou kľudne pôjdem, Matt.” Zostúpi tých pár schodov dole a otočí sa k nemu čelom. “To je milé ale to nebude treba, keďže s tebou idem. Tak už nevymýšľaj a poď, pochybujem, že budú na teba čakať až do rána.” Usmeje sa na neho. Otočí sa mu už chrbtom ale z miesta sa nepohne. Nevie ani za kým vlastne Matt ide a kde sa vôbec nachádzajú, preto čaká kým sa vedenia ujme on.