Jej reakcia na jeho otázku ho pobaví, čo sa mu páči. Hlavne aj reakcia. Nie je to jedna z tých, ktorá sa pri rozprávaní s opačným pohlavím červená a chichotá ako pubertiačka, za čo je rád. Samozrejme také ciele sú skvelé, pretože sú jednoduché a ľahko ich človek dostane do postele. Ale ženy, ktoré sa vedia ozvať sa mu páčia oveľa viac. Možno bolo dobre, že si išiel sadnúť sem. Predsa má šťastie. A možno tento deň nebude taký o hovne ako si najprv myslel. Samozrejme na odpoveď či si sadnúť môže nečaká a aj keď ju dostane a je negatívna, tak je to úplne jedno, pretože on už tých pár sekúnd na mieste sedí. Na čo čakať, keby to náhodou vadilo, tak sa určite ozve. To na nej vidí. „Oh, tým som si istý. Nevyzeráš ako ten typ dievčat, ktoré aj keď sa im niečo nepáči tak držia ústa zavreté lebo sa hanbia..“ odmlčí sa, pričom si ju znovu prejde pohľadom, čo sa mu na tvári vytvorí široký úsmev, „páčiš sa mi,“ dodá ešte. Verí tomu, že to bude zábava, preto sa na to teší, čo je aj vidieť. Na čo presne sa teší, nevie nikto okrem Sebastiana. A možno to nevie ani sám mladík, to by nebolo prvýkrát čo by sa to stalo. Roztlieskavačky boli skvelé ako vždy. Samozrejme ho to zaujíma ale nie je to niečo čo by ho nadchlo úplne, predsa len, niečo z tých prvkov koľkokrát videl pred ich zápasom, keď mali. Stále si ich ale vážil, že v tom pokračovali a že v tom boli tak skvelé. Dokonca ho tie saltá prekvapia. Bolo mu jasné, že to vedia ale vidieť to na živo je niečo úplne iné. Samozrejme ich na konci podporí a pridá sa k tomu obrovskému ohlasu, ale skoro ihneď svoju pozornosť venuje svojej spolusediacej. Jasné, roztlieskavačky sú skvelé ale vedľa seba má niekoho komu sa bude venovať radšej. Už to tak vyzerá, že nejaké preteky, ktoré sa chystajú po tomto ho už zaujímať nebudú. Nie, že by ho zaujímali aj predtým. Nezabudne sa ani predstaviť, ak má s ňou stráviť nejaký ten čas, bolo by dobré poznať aj jej meno, no nie? Preto na nič nečaká a hneď sa predstavuje a so zvedavosťou a iskierkou v očiach čaká na to ako sa mu predstaví. „Kathleen.. nádherné meno pre nádherné dievča.“ Neodpustí si jeden zo svojich komplimentov, ktoré rozdáva vždy veľmi rád. Predsa, ktorá žena to nemá rada? Kto o sebe nepočúva rád, že ako skvelo vyzerá či ostatné komplimenty, ktoré si chlapi v tom momente dokážu vymyslieť? Je ich málo, čo takých pozná a dúfa, že ona  nebude jedna z tých. „Samozrejme je potešenie aj na mojej strane.“ Och a ako veľmi sa teší. „Tak ešte, že som s k tebe prisadol. Ja som vedel, že to bude dobrý nápad.“ Program samozrejme vie, aj keď neprišiel preto ako ostatní ale keď niekam ide tak si jednoducho zistí čo sa na akcii koná. Tak ako teraz. „Teraz by po roztlieskavačkách mala ísť atletika, nejaké závody všetkého druhu. Po nej nasleduje gymnastika a nakoniec zábava. Vraj sa potom budú ešte vyhlasovať víťazi, očividne za tú atletiku ale to ma po pravde až tak nezaujíma.“ Ešte, že si to prečítal, takto aspoň môže pomôcť v dáme v problémoch. „Ešte niečo potrebuješ vedieť?“ nadhodí, ale nie s nejakých výsmešným tónom, naozaj ho to zaujíma, či je tu náhodou niečo čo by ešte chcela vedieť. Samozrejme jej rád pomôže, žiadne problém mu to robiť nebude. Prečo by tak krásnej dievčine nepomohol. Bol by idiot, keby zahodil túto skvelú šancu.

Bolo len pár vecí, ktoré Sofiu naozaj bavili, roztlieskavanie tam ale naozaj patrilo. Patrila do tímu už nejaký ten rok a stále ju to baviť neprestalo. To ale možno bude tým, že je tam s ňou aj Lacey, jej najlepšia priateľka. Nie, že by sa tam pridala sama, za to má zásluhu ona. Ako aj za ostatné veci. S ňou ale práve teraz bola, aby sa obe nachystali na vystúpenie. Taký ich malý zvyk, ktorý robia pred každým vystúpením. A takto aspoň strávia spolu viac času, s čím Sofia nikdy nemá problém. Lacey je Lacey. Práve tá ju teraz líčila, ako si požiadala. Nie, že by Lacey neverila ale ich líčenie bolo stále dosť rozdielne a je rada za to svoje. V maľovaní jej ale verí, je nadaná. A hlavne, videla ju nalíčenú už niekoľkokrát, takže Lacey vlastne aj vie čo má robiť. Výhoda toho, že sa poznali tie roky. „Budeš určite vyzerať skvelo,“ odpovie na jej nápad, ktorý odrazu dostala. Nemyslí to nijak ironicky, ako to je väčšinou času pri niektorých ľuďoch, pri Lacey je vždy úprimná. Rovnako ako teraz. Toto dievča vyzeralo vždy v dobre, v čomkoľvek čo si obliekla alebo dala na seba, ako práve ten culík so stuhou. Otvorí jedno oko a uprie pohľad na ňu v momente, keď jej navrhne, že by mohla urobiť to isté čo ona, na čo ale nijak nereagovala. Pri jej ďalšej poznámke sa ale nakoniec pousmeje. „Tak fajn,“ odvetí nakoniec, bez nejakého ďalšieho komentára. Čo by pre ňu neurobila, že? Bola ale rada, keď ju videla usmievať, aspoň nemyslela na toho hajzla, ktorému už nevedela prísť na meno. Vlastne to nevedela ani predtým ale to bol len drobný detail, ktorý už nikoho nezaujímal. Hlavne ju nie. Dokonca sa aj podarilo to čo vymyslela s Gabrielle, aby si prefarbila vlasy, čo aj má. A ako skvelo vyzerá. Možno ešte lepšie než s tými blond. „Ja viem.“ Vedela, že to povie, pozná ju až príliš dobre, takže aj tušila, aké líčenie od nej bude chcieť. Preto sa do toho teraz pustí ona, dáva si samozrejme záležať, aby vyzerala skvelo. Po chvíli je už hotová aj ona, pričom rovno odloží všetky štetce a ostatné veci, ktoré použili. Samozrejme ako jej potvrdila pár minút dozadu, urobila si vysoký culík, presne ako Lacey, kde si dala zelenú stuhu. Nie úplne jej štýl ale nevyzerala zle, práve naopak. Keď boli obe spokojné, zamierili si to na štadión, kde sa to všetko dnes koná. Sofia bola v poriadku, už dlhší čas nepociťovala trému či stres. Už si na to zvykla a bolo jej vlastne jedno aké veľké publikum sa tam nachádza. Skôr sa na to tešila, takto sa aspoň predvedú pred väčším obecenstvom. Za to ale vedela, že to Lacey jedno nie je, videla to na nej. Stačil jej jeden pohľad na ňu a tušila ako sa cíti. Teraz sa tým ale nezaoberala, na to si nájde čas ešte pred vystúpením. Keď sa dostavia do šatne, na ostatné dievčatá kývne ale nejak viac sa im nevenuje. Nemá proti nim nič ale nie je si s nimi tak blízka, preto sa radšej drží Lacey a ich rozcvičke, ktorú vždy robia spolu, tak ako teraz. A ako na zavolanú, keď s tým skončili, do šatne vkročí Evelyn, ich kapitánka. Sama sa snažila o ten post ale nevyšlo jej to. Samozrejme by bolo skvelé keby bola kapitánka ale stačí jej to aj takto, hlavne, že je tu s Lacey. Na tom by nič nemenila. Vypočula si reč, ktorú si pre nich Evelyn pripravila, aj keď veľmi motivačná nebola. Samozrejme chápala čo tým chcela povedať, ale prišlo jej, že ostatné dievčatá dosť vydesila.
Keď už každá z nich vychádza von, znovu pristúpi k Lacey a za jednu ruku ju aj rovno chytí. Vie, že je nervózna, preto jej takto chce ukázať, že je s ňou. „Dopadne to dobre. Na nič nemysli, len si to užívaj tak ako vždy, hm?“ Usmeje sa na ňu, pričom jej venuje aj žmurknutie, na čo ju už pustí a spolu s ostatnými už vybehne von aby si prešla na svoje miesto. Zhlboka sa nadýchne a o pár sekúnd sa ozve hudba, ktorá začína ich vystúpenie. Na jej tvári je prekvapivo celý čas mierny úsmev, ktorý aspoň takto ukazuje, že sa baví. Dáva pozor, všetko čo robí sa snaží robiť s precíznosťou aby nič nepokazila, po celý ten čas ale sleduje Lacey, kedy môže. Chce sa tak nejak presvedčiť, že je všetko v poriadku. Musí sa ale usmiať, keď ju uvidí, pretože aj keď bola na začiatku nervózna, teraz vyzerá natešene. Ona vedela, že to zvládne. Ani sa nenazdala a vystúpenie skončilo a Sofia zastavila na mieste na ktorom musela, vyčerpaná a udýchaná. Stálo to ale za to. Ledva sa ale párkrát nadýchne, keď má okolo krku zavesené Lacey, ktorú objala späť. Nad jej detským správaním sa zasmeje, než zavrtí hlavou, ale do hľadiska tiež párkrát zamáva. „Kde?“ opýta sa hneď a pozrie sa smerom kam ukazuje jej hnedovlasá kamarátka. To si už všimne dievčinu, ktorú tak Lacey hľadala a ktorej tiež venuje zamávanie aj s úsmevom. Predsa len, je to dobré dievča a má ju rada. Zaslúži si aj od nej nejaký ten úsmev. To už si to ale zamieria dole z ihriska a zastavia sa až v šatni, kde sa posadí na lavičku, ktorá sa tam nachádza a rovnako ako Lacey sa napije zo svojej fľašky. Keď dopije, položí ju späť na miesto a otočí sa na hnedovlásku. Mierne nakloní hlavu do strany, než sa z lavičky postaví a pokrčí ramenami. „A prečo nie oboje? Zaslúžime si to,“ odpovie nakoniec, s úškrnom na perách. „Ale väčšiu chuť mám na zmrzlinu. Konečne si ju môžem dať bez toho aby sa na mňa ľudia divne pozerali, to si nenechám ujsť.“ Ona bola presne z tých typov kedy jedli zmrzlinu aj cez zimu, len to nevyzeralo dobre medzi ľuďmi. Nie, že by ju tak zaujímalo čo na to ľudia ale nechcela byť za blázna. Čo asi aj tak bola. „Ideme?“ Ozve sa po chvíli, keď sa skontroluje aj ona, či je všetko v poriadku. Nepôjde medzi ľudí neupravená, preto si stuhu mierne upraví, než sa konečne otočí na svoju dnešnú spoločníčku s otázkou v očiach či je pripravená aj ona a môžu vyraziť.

Jakmile se po škole objevily každoroční letáčky s tím, že se konají atletické závody, jeho sportovní duch zajásal a on hned věděl, že tam musí jít. Za svůj plán si vyslechl od mladších sester, dvojčat, že je to úchyl, který jde sledovat jen holky v upnutých oblečkách. Samozřejmě se museli přidat i jeho spolubydlící ze spolku, avšak ti si do něj rýpali s těmi přiblblými úšklebky a rádoby svůdným pomrkáváním. Copak se od dvacetiletého kluka očekává jenom to, že bude myslet jenom na sex? Takový on není. Je to gentleman, a tak jde povzbuzovat z čistě profesionální hlediska. Taky má rád sport, vlastně tím docela žije, takže je pochopitelné, že někoho, kdo tím také žije, přijde povzbuzovat. Sice spoustu těch holek nezná, takže to bude asi vypadat trochu divně, ale vážně to není něco, co by ho kdovíjak trápilo. Hodnocení názorů od ostatních, které byly většinou nechtěné, si užil za svůj život až-až.
Když se den přehoupne na den další a na něj z kalendáře zasvítí nápis, který jasně říká, že ty atletické závody jsou už dneska, tak se začne chystat. Nikdy si moc s oblečením hlavu nedělal a rozhodně to nehodlá řešit ani tentokrát. Jelikož není zrovna nejchladněji, přes hlavu si přetáhne jen bílé triko s krátkými rukávy, na to hodí volnou modrou košili. Nohy schová do tenčích kalhot. Do kapes si nacpe peněženku, mobil a klíče a může se vydat na cestu.
Už z dálky jde slyšet halas, křik, radostné povídání, což mu v žilách jen rozproudí adrenalin. Na rtech se mu usadí úsměv, který se ho drží celou dobu, co se snaží dostat na nějaká dobrá místa, odkud by dobře viděl. Jelikož zde ze začátku není ještě moc lidí, tak se mu jedno takové povede ukořistit. Označí si ho tím, že si před opěradlo pověsí košili a zůstane jen v triku, které jasně odhaluje jizvy, na které se ze začátku nemohl ani podívat, ale teď už je mi jedno, kdo je uvidí a co si o něm daný člověk pomyslí. Teď je tu ale kvůli něčemu jinému, a tak se zaměří na pohled před sebou.
Dlouho mu tohle poklidné sezení nevydrží, protože najednou uslyší, jak ho osloví nějaký jemný dívčí hlas. Zmatením se mu zkřiví obličej, protože si zprvu není jistý, jestli je to vlastně na něj. Očividně ale je, protože když trhne hlavou do strany, uvidí, jak na něj čučí nějaká malá, roztomilá blondýnka. "Ahoj," usměje se na ni mile a konečně se přestane tvářit jako kakabus. Čeká, co z dívky vypadne, ve tváři má vepsanou zvědavost. Když mu dojde, že se mu snaží dopředu omluvit, trochu se začne smát. "Neboj se, myslím, že mi to vadit nebude," ujistí ji pobaveně. Vážně se mu právě omluvila za to, že bude hlasitě povzbuzovat její kamarádky? Rozkošné.
Když to snad vypadá, že se dívka začne odsouvat na svoje místo, trochu si odkašle. Nemá žádné pochyby, necítí se nervózní. Je pro něj přirozené mluvit s cizími lidmi a ta dívka rozhodně není výjimkou. "Nevím, jestli tu s někým jsi, ale pokud ne, tak si klidně sedni vedle mě." Povzbudivě se na ni usměje a lehce poplácá na prázdné místo vedle jeho velikosti. "Předpokládám, že na takových místech je povzbuzování normální, tak se do toho můžeme pustit spolu," dodá s neurčitým pokrčením ramen. Sice už se tam na hřišti cosi začíná odehrávat, avšak on sám drží stále pohled na blondýnce, jak se tedy rozhodne.

Líbí se mu, jak ta blondýnka vypadá nadšená v podstatě z čehokoliv, co kolem ní děje, a tak mu přijde, že by to mohla být dobrá partie na hlasité povzbuzování. Proto ji taky pozve, aby si sedla k němu, aby mohli povzbuzovat spolu. K jeho překvapení to přijme, takže se jeho samotný úsměv ještě víc rozšíří. Kdo ví, třeba odsud odejde s myšlenkou, že si našel kamarádku. A ano, vážně věří v kamarádství mezi ženou a mužem. Už jich pár takových zná a klape jim to dobře, žádné nezbytné city. Třeba se to vyvine tak i mezi nimi, čemuž by se rozhodně nebránil, protože vypadá mile a ukecaně. Mohli by si rozumět, to rozhodně. To ale musí rozjet nějakou konverzaci, a tak se rovnou rozmluví, když se dívka posadí vedle něj. Schválně se na té židli přestane tak rozvalovat, aby nezabíral tolik prostoru a nijak ji neomezoval.
Pohled přesune zpátky na hřiště, aby mu náhodou něco neuniklo, ale dívku nepřestává poslouchat. Přece není žádný barbar, kruci! "Ach tak. Já sice nejsem houkačkový chlap, pokud myslíš takové ty hlasité trubky, ale snažím se to vyrovnávat řevem, takže kdybych byl moc hlasitý, šťouchni do mě," upozorní jí předem a na moment jí věnuje letmý úsměv, než oči opět zakotví na hřišti, kde už jsou ty roztleskávačky nastoupené.
Nikdy úplně nepochopil, co na tom poskakování s pompami, či jak se ty třásně jmenují, dívky vidí, avšak není to odsuzovačný typ, a tak prostě bude povzbuzovat, i když to nechápe. Jakmile uslyší, že má dívka v hřišti kamarádky, tak je mu jasné, že by k tomu povzbuzování byl klidně donucen, což si rád odpustí. "Ryan," odpoví na její představení se a opatrně jí stiskne malou ruku. Nerad by jí zlomil prsty nebo něco podobného. Stáhne ruku k sobě a opět se zahledí na hřiště. Přijde si jako rozbitá hračka, jak neustále těká pohledem sem a tam. Tak se naštěstí přestane cítit, když zakotví oči na hřiště, protože ty roztleskávačky začnou provádět ty svoje kreace, které vypadají docela náročně.
Než se stihne pustit do povzbuzování, je zastaven Gab, která mu začne ukazovat její kamarádky. Chvíli mu trvá, než se v tom seskupení zorientuje a najde dvě zmiňované dívky. "Myslím, že je vidím!" Křikne jí do obličeje, protože tu začíná být nějaký pořádný humbuk, tak aby ho pro jistotu dobře slyšela. "Jak se jmenují?" Zeptá se ještě rychle, aby věděl, koho to vlastně přesně povzbuzuje. Jakmile jsou mu sdělena dvě docela neobyčejná jména, Lacey a Sofie, děkovně přikývne a vyskočí na nohy, takže se napřímí do té své výšky a začne vyřvávat hlubokým hlasem jejich jména. Asi by se měl stydět, ale je mu upřímně jedno, co si o něm ostatní myslí. Hlavně když všem třem děvčatům udělá radost. Aby do toho trochu zapojil malou blondýnku po jeho boku, bez jeho svolení ji popadne pevně za paže a vytáhne ji na nohy, aby byla v tom davu trochu vidět a ty její kamarádky věděly, že je vážně povzbuzuje, tak jak jim beztak slíbila. Musím se jí pak za to tahání omluvit, připomene si, ale teď na to nemá čas, protože je příliš zabraný do toho fandění.

Školní rok se pomalu blížil ke konci a to znamenalo jediné. Školní akce, soutěže a to nejhorší. Školní sportovní akce, to bylo pro Reece možná trochu peklo, protože školní sportovci měli tendenci se dost naparovat. I když by si člověk myslel, že to za sebou nechají na střední, tak to se bohužel většinou nestane. Mělo to sice pár výhod, jako byli třeba roztleskávačky nebo gymnastky, ale ty přeci mohl okukovat i za normálních dní, tak proč kvůli tomu tak vyvádět teď. Vlastně, pro Reece znamenal konec školního roku ještě jednu věc. Spousta lidí se určitě na konci roku snaží, aby jejich výsledky byly aspoň nějaké. Dobře, možná ne spousta lidí, zvlášť na univerzitě, ale Reece je takový sběrač kreditů navíc, co se týče konce roku. A teď byla jeho příležitost. Atletická olympiáda. Kdo Reece trochu zná, tak ví, že tohle není zrovna akce na kterou by chtěl zajít. Vlastně to není vůbec akce na kterou by si kdy myslel, že bude muset jít. Ale když se dají věci do pohybu, tak se to prostě stane a ve škole to padlo na něj, že tuhle akci bude muset jít nafotit. Teda, ne že by úplně musel, ale kredity navíc se vždycky hodí, a navíc někomu jako je Reece. Proto to, i když nerad, tak to odsouhlasil. A aby si tenhle den aspoň trochu zpříjemnil, tak ho napadla jenom jediná možnost. Nadine. S tou mu bylo vždycky super, takže tomu rozhodně nebude ani jinak na nějaký sportovní akci. Aby se propadl, kdyby ho Nadine nedokázala zabavit a udělat z toho super den. Proto byl rád, když jeho plán vyšel a ona souhlasila. Nejspíš by to jen tak nepřiznal, ale docela ho mrzelo, že z toho jejich jarního focení sešlo. Člověk by si myslel, že to Reece pustí z hlavy, ale těšil se na to a tak si to aspoň teď vynahradí. Rozhodně si jí sem tam aspoň ze srandy cvakne... snad to nakonec nedopadne tak, že na jeho kartě ve foťáku bude jenom Nadine a z jeho kreditů navíc nakonec nic nebude.
Reece asi zrovna nebyl tak natěšený jako většina lidí, co se na tuhle akci chystala, ale jeho motivace byla Nadine, přeci když už jí pozval, tak by měl dorazit. A ano, těšil se na ní, ale tohle on si asi úplně nepřiznává. Věci na focení si připravil už ráno, aby s tím teď zbytečně neztrácel čas. Měl ve zvyku s sebou tahat jenom foťák s jedním objektivem, ale když šlo o fotky, který se měli dál používat a nebyly jenom pro něj, tak si sbalil batoh do který ho si narovnal základní objektiv a pak ještě jeden. Nejspíš ho ani nepoužije, ale to aby se cítil připraveně. Pak ještě další věci, jako nějaké hadříky a podobné věci. Jako poslední si do batohu dal svůj milovaný foťák. Pevně věřil, že mu ho tam žádný sportovní nadšenec nerozbije, protože to by se asi neovládl ani vedle své krásné společnice. Na foťák mu holt nikdo sahat nebude. Co se týkalo jeho, tak on to moc neřešil. Už začínalo být teplo, takže věděl, že sáhne po něčem lehkým a to bylo asi jediný nad čím přemýšlel. Jeho šatník z největší části obsahuje jenom černou barvu, takže zase není tak těžký vybírat, co si vezme na sebe. Nakonec to stejně vyhrálo černý triko s krátkým rukávem a k tomu černé džíny. Nezapomněl sáhnout po bílých ponožkách, které mu z podkalhot vykukovaly. Nezapomněl sáhnout i po jednom ze svých prstenů, který začal poslední dobou nosívat a pak už jen vybral boty a outfit byl hotový. Jako poslední se před odchodem postříkal voňavkou a rukou si pročísnul vlasy, aby si je neposedně upravil. Popadl svůj batoh, který si hodil přes jedno rameno a po cestě ze spolku si vytáhnul cigaretu, kterou si venku hned zapálil. Přemýšlel, jestli si má zavolat uber nebo jít pěšky a nakonec to, díky cigaretě, vyhrála chůze. Chodíval často a kouření byl jeden z důvodů proč. Netrvalo to ani moc dlouho a už se nacházel skoro před stadionem. Ani by mu nedošlo, že neví, kam má jít, kdyby mu v kapse nezavibroval telefon, kde byla zpráva od Nadine. Jedním pohybem si ho z kapsy vytáhl a musel se nad zprávou pobaveně usmát. Samozřejmě si po cestě zapálil ještě jednu cigaretu, takže si jí dal do pusy a dal se na odpis na zprávu.

Sice se říká, že princové jsou k nakousnutí, a to já jsem, ale princ bohužel nejsem, takže je dost možný, že bych princeznu mezi těma opicema na stadionu najít nemusel, takže radši počkej venku. Hned tam budu.

Naposledy si potáhnul z cigarety, kterou měl v puse a vyhodil jí do koše. Podíval se na značení, aby se podíval v jaké části stadionu se nachází a pro jeho smůlu byl zrovna u vchodu v severní části, takže se podle značení vydal na jih. Netrvalo to ani tři minuty a už tam skoro byl a viděl Nadine, jak si tam přešlapuje. Na jeho tváři se objevil náznak úsměvu a přidal na kroku, aby tam už byl. ,,Tak možná přeci jen ten princ budu, protože tak krásnou princeznu svět neviděl,” věnuje jí lišácký úsměv, ale musí vidět i náznak pobavení v jeho očích. Takovýhle srandičky jsou mezi nima na denním pořádku, když na sebe narazí. Už byl v dostatečné blízkosti a musel si jí prohlédnout, což jí nemohlo uniknout, ,,vážně ti to sluší,” dodá hned na to s úsměvem. ,,Snad nečekáš dlouho, ale vyšel jsem tak, abych tady byl na čas. I když jsem nevěděl kam jdu,” řekne pobaveně, protože mu to došlo až po cestě. ,,Ale asi bude čas jít do tý výhně rozkoši a neřesti. Abych řekl pravdu, tak se mi tam vůbec nechce. Možná se mi dneska budou náhodou při focení klepat ruce,” řekne zákeřně, ale pak se musí uchechtnout. ,,Můžeme?” optá se a ukáže před sebe s úsměvem na tváři.

,,Dobře, tak já si starosti už nebudu. Díky bohu, už jsem se bála, že se stalo něco opravdu hrozného,” položí si ruku na srdce, jelikož se jí opravdu ulevilo, ale naštěstí to nevypadalo jako kdyby ji nějak zničila kariéru, takže to jen chvíli dramatizovala, ale nakonec to všechno dopadlo dobře, takže už se nemusí strachovat a volat pohotovost. Hlavně v tuhle chvíli asi byla ráda, že narazila na nějakou milou slečnu a ne, někoho protivného či stejně dramatického jako ona, kdo by se tady v bolestech a naříkání svalil na zem s tím, že ho doživotně zranila a teď mu to musí uhradit. Nebyla to první nehoda, co se jí v životě stala, ale ještě to nikdy nebylo vážné, spíš to byly takový neškodné příhody. ,,Děkuji! Určitě se mi to bude hodit. Já sice běhám, ale určitě bych nikdy nedokázala to, co jste tam předváděly. Vypadá to fakt náročně, tak jsem ráda aspoň za ten obyčejné běh,” zasměje se i ona. Hvězdu by možná na trávníku nějak dokázala, ale to, aby ji někdo vyhazoval do vzduchu a ona by tam dělala všelijaké otočky a přemety, to už byl úplně jiný level. Samozřejmě, že by ji to nevadilo si to vyzkoušet, ale asi jak tušíme dopředu, že by to zrovna nemuselo hezky dopadnout.  Musela se i ona pobaveně usmát. ,,Těžko říci, možná to, že máš na sobě dres?” zavtipkovala a nasadila zprvu i zamyšlený výraz jako, kdyby se opravdu snažila přijít na to, co vlastně Aileen prozradilo a odhalilo, ale to se za chvíli její výraz změnila na široké zazubení a začala se i trochu smát. ,,To je divný, jelikož té pochvaly byste si zasloužily nekonečné množství. Máte nějakou kapitánku? Ta vás moc nechválí?” nebyla si úplně jistá, jak to funguje v týmu roztleskávaček, něco málo samozřejmě věděla z střední, ale netušila, jestli to funguje na stejném systému i na univerzitě. Tušila, ale že asi opravdu budou mít nějakou kapitánku, páč asi by ten tým nebyl pak sehraný a kompletní, kdyby je nikdo nevedl. Takže ta kapitánka, i když neměla absolutně tušení, kdo by to mohl být, tak odvedla opravdu dobrou práci, protože určitě všem přítomným svým výkonem vyrazily dech a to hned takhle ze začátku. Takže nepochybně úžasný úvod do celé tehlé akce. ,,Jasný, to je naprosto pochopitelné, že naučit se tyhle kousky je jedna věc a být kompletní jako tým a mít úplnou sestavu je druhá věc. Každopádně, musím říct, že ty hodiny se vám opravdu vyplatily,” strčila do toho další kompliment, jelikož opravdu byla unešená celým představením. ,,Já bych se tam rozhodně bála, že bych tam někoho omylem strčila či bych zakopla a někam se sebou sekla,” zasmála se a zkusila si představit tu situaci, že by třeba vyhazovala nějakou dívčinu do vzduchu v týmu, jenomže by se třeba nějakým typicky nečekaným způsobem ukopla o svoji vlastní nohu a celé by se to sesypalo. To by bylo něco naprosto typického pro Finley. ,,Aileen! To je super jméno! Taky tě ráda poznávám. Já se zase jmenuji Finley,”zazubí se i ona na druhou slečnu.  ,,Začátek to nebyl nejlepší, ale napravit to můžem,” dodá stále s obrovským úsměvem na rtech. Samozřejmě, že přijme její ruku na představení a zatřese si s ní. Ani ona neviděla Aileen ve svém oboru, což dává smysl, že jo. Prozatím, ji na nic netipovala, ale třeba na to přijde v průběhu rozhovoru. ,,Máš pak v plánu fandit sportovcům? Máš tady někoho známého?” Finley na tom byla stejně, vždycky ráda pozná někoho nového a nikdy ji neunaví si vytvářet nové známé či v lepším případě přátele.

Vychutnávala si raňajky, ktoré mala na stole v podobe ovocného šalátu a prezeral si novinky na sociálnych sieťach. Práve vďaka nim si uvedomila, že práve dnes je ten deň D na ktorý ako fotograf čakala. Skoro by na to zabudla. Vyskočila zo stoličky doslova rýchlosťou blesku a hľadala nejaké vhodné oblečenie, ktoré by si na seba mohla zobrať. A napokon zvolila obľúbené ružové šaty k tomu nejaké tie punčochy a prehodila cez seba len tenký kabátik aby to vsetko vedela dokonalo zladiť. Do svojho malého batôžteka pri ktorom sa mnohokrát cítila ako Hermiona, kde dokázala dať skutočne mnoho vecí aj keď sa nezdalo si nabalila nejaké tie pochutiny v podobe ovocia v malej dóze a základné veci ako peňaženka, mobil, kľúče. Nemohla samozrejme zabudnúť ani na svoj fotoaparát, pretože vedela, že by sa práve kvôli nemu musela vracať spätne domov. Ani nemala v plane sa s niekym dohodnúť, aby tam s daným človekom trávila čas. Chcela hlavne fotografovať a vedela, že ona sama sa veľmi nerozumie do tejto veci a niekoho by len svojimi Rečami nudila. Na miesto toho, aby si zavolala odvoz sa napokon rozhodla ísť pešo. Nebolo to až tak ďaleko.
Daria bola už na mieste. No rozhodla sa kúpiť s ivodu, keďže nemala v plane tak skoro odísť a tá by jej chýbala. Stála v rade, pričom ako pozorovateľ mala možnosť vypočuť si hádku. Alebo niečo podobné, hlavne sa jej nepáčil ten prístup toho mladíka, ktorý nevedel, ako sa má správať k ženám. Už už by niečo aj povedala, ale mala strach nejakým spôsobom na seba upozorniť. Predsa len, čo ak by si ju niekto napokon všimol a chcel by prehliadať jej batôštek v ktorom si zobrala nejaké pochutiny. Vlastne, Daria teraz páchala trestný čin! Ale pre jej šťastie nemusela sa do toho zapojiť, pretože ju predbehol nejaký druhý chlapec. Z toho dôvodu si už len počkala na svoj čas, objednala si čistú perlivu vodu a mala chuť sa vypariť. Nepozorovane, ako keby v tom batôštek skrývala nejaký poklad alebo zbrane. No nebránila sa malému gestu, kedy využila svoj čas a malú nôžku nastražila tomu hňupovi, ktorý sa chcel len tak bez povšimnutia predbiehať. "Karma.." povedala si tichým hlaskom pre seba a s úsmevom na perách, ktorý lemoval jej tvár sa už nahlila nájsť si nejaké dobré miestečko k tomu, aby sa mohla posadiť. A to sa jej aj podarilo! Možno sem tam niekoho trafila nechtiac po hlave s batohom ale to si sama nemohla uvedomiť no po tom ako sa už konečne posadila si len vydýchla. Všetko sa už mohlo začať. Daria sa rozhodla využiť každý jeden moment, keď mala ten foťák už so sebou a tvoriť niečo, čo by mohla niekedy použiť. V tejto chvíli sa jej hodilo využiť aj rôzne situácie. Sém tam natrafila na nejakú dvojicu, ktorá stála za to, aby ju vyfotografovala až do okamihu, kedy si nevšimla v tom objektíve jeho. Cvak, cvak. Bola do toho tak položená, že v tejto chvíli ak by fotila s bleskom určite by sa tvárila ako nejaká fanynka, ktorá fotografuje nejakého svojho idola. Ale mala pocit, že niektoré fotky pri ktorých človek nevedel, že ho niekto fotí boli oveľa zábavnejšie a cennejšie. Prezerala si tie fotky a uvedomila si jeden detail. Otočila sa na doposiaľ neznámeho človeka a s miernou červeňou v tváričke a samozrejme, že aj so svojím miernym koktaním v podobnej situácii napokon prehovorila. "uhmm. Prepáč, neber to prosím ť-ťa zle. L-en som chcela zachytiť ľudí, ktorí t-o ani nečakajú. Ak chceš u-ukážem ti tie fotky, nevyzeráš na nich zle naopak!" preklikala Daria, posadila sa k svojej obetí bližšie, keďže jedno sedadlo tam bolo stále volne a ukázala mu so svojimi malými rúčkami fotoaparát. A čo! Ak sa mu to nebude páčiť a bude naštvaný bola pripravená ho nejako podplatiť. Ci už ukážkou nejakých nepodarených fotiek jej samotnej alebo dobrotami, ktorých mala dosť.

Bolo milé ako sa strachovala, toto o nej aspoň vypovedalo, že je to dobrý človek. Koľko ľuďom by to prišlo vtipné (aj keď sa nič hrozné nestalo) alebo by sa ešte oborili, že za to môže ona. Vlastne aj môže, mala sa lepšie pozrieť okolo seba, hlavne tu na ihrisku, kde môže byť ktokoľvek ale stáva sa. Ešte, že narazila na ňu. Asi má šťastie na takých milých ľudí. Najprv Carter v obchode a teraz táto rozkošná blondínka. Určite si s ňou bude rozumieť. Alebo v to aspoň dúfa. Keď už sa dali do reči, tak by v tom rada aj pokračovala. „Stačí tréning a verím, že by si zvládla aspoň niečo z toho. Ale stačí aj ten beh, aj to je niečo!“ Zvolá, samozrejme s úsmevom na tvári. Náhodou je beh skvelý a nie každý je v tom dobrý. Obyčajný beh ale koľko problémov robí ostatným ľuďom. Ako jej. Nenávidí beh, takže to, že to niekto robí dobrovoľne je pre ňu záhada a ten človek má jej rešpekt. Ako blondínka pred ňou. Zasmeje sa nad jej interakciou, bola rada, že sa tiež zapojila. Jasné, že to bolo jasné ale stále to bolo vtipné. To už ale prejdu ďalej, kde jej vlastne Finley venuje pochvalu, čo ju poteší a jej tvár sa rozžiari. Ach ako len rada počúvala, keď to niekto ocení a povie pár milých slov. „Si naozaj milá. A áno, Evelyn. Taká hnedovláska, celé to odštartovala. Je mladšia než ja ale niekedy z nej ide strach,“ prizná sa so smiechom. Bola od Evelyn staršia ale naozaj z nej má niekedy strach a rešpekt. Ale ten rešpekt je dobrá vec, je treba, keď je kapitánka ich tímu, „nie je to práve ten typ, že pochváli. Samozrejme niečo niekedy povie, že sme to zvládli,“ dodá ešte. Evelyn bola aká bola ale bola skvelá kapitánka to jej nemohla odoprieť. „Ďakujem, znova. Dosť sme sa nadreli, to je pravda, takže som rada, že sa to vyplatilo. Samozrejme sa niekedy stane nejaká nehoda ale niekto urobí chybu, veď aj mne sa to stalo. Tvárila som sa ale, že to patrí do zostavy a pokračovala som ďalej. Nikto si to nikdy neuvedomil okrem ostatných dievčat,“ prizná sa, pričom na ňu žmurkne. Také malé tajomstvo, s ktorým sa podelila. Na začiatku vždy panikárila, teraz sa to ale snažila vždy zahrať tak, ako keby to bolo aj v zostave, aby nemal nikto ani tušenie. „Aj to sa stáva. Našťastie už nie tak často, už sme naozaj zohrané. To by si mala vidieť naše tréningy, tie tak vyzerajú keď sa učíme novú zostavu.“ Bolo to jasné, predsa nemohli novú zostavu hneď všetky ovládať. Bolo to ale vtipné, vždy sa na tom zasmiali, hneď cvičili ďalej, museli sa to naučiť ale bolo fajn, že to aspoň nebola taká nuda. Kým sa nestane niečo horšie, než nejaké strčenie, vtedy by to už také vtipné nebolo. „Takže stretávam niekoho s nezvyčajným menom, to som rada.“ Bola už druhý človek, ktorý mal také pekné a nezvyčajné meno. Leonna bola prvá. Niekedy by ju mala v škole zastaviť a prehodiť s ňou pár slov. „Ach, to nie. Prišla som sama. Mala som v pláne, že vystúpim a potom by som uvidela. Je tu veľa ľudí, takže je tu určite niekto známy ale doteraz som ich nevidela, takže som tu sama. Takže by sme mohli zostať spolu, ak by si chcela! Teda, až po tom, keď si odbehneš čo musíš, teraz niekedy by to malo začínať, nie?“ S tým sa pozrie okolo seba, čo sa jej aj slová potvrdia, pretože na trávniku je viac a viac športovcov, ktorí sa asi tiež prišli pripraviť. „Ale vlastne už mám niekoho komu môžem fandiť,“ povie ešte a so smiechom sa pozrie na Finley. „Tebe!“