Taneční hala

Všechnu práci do školy měla hotovou, takže se jen válela na gauči v obýváku jejich útulného bytečku, a to jí úplně nebavilo. Nancy někde trajdala, takže si ani neměla s kým povídat, vážně se o samotě nudila. Její, vlastně jejího tatínka, účet už utrpěl včera, když společně s Nancy vyrazily na drancování obchodů, takže usoudila, že dnes by si mohla dát pauzu i v tomhle. Na to, aby šla někam do baru nabalovat kluky, kteří by ji rozptýlili, bylo ještě moc brzo a v tuhle hodinu všichni hot týpci byli na sportovních trénincích. Všechny obvyklé zábavy selhaly, ale naštěstí jedna možnost ještě zbývala – tanec. Sice dnes žádný oficiální trénink nebyl, což znamenalo, že párové tance si nezatančí, ale pořád chodila i na kurzy moderního tance, a ten sólo tančit může. Hodila na sebe dlouhé letní šaty, šněrovací botky na podpatku a přes šaty přendala džínovou bundu, protože přeci jen bylo zataženo. Do kabelky zabalila věci na převlečení, lahev vody a potřebné věci jako telefon či klíče. K taneční hale si vzala taxíka, nechtěla se táhnout městem, protože teď se hlavně těšila na tanec. Během chvilky byla u haly, taxikářovi dala peníze za cestu a už cupitala dovnitř. V šatnách se převlékla do kraťásků a tílka, no a v tom sportovním úboru, který samozřejmě sedl jako ulitý a dával vyniknout jejím křivkám, se mobilem připojila k reprákům a pustila si hudbu. Nejdříve se trošičku zahřála a protáhla, pak si ale pustila písničku, na kterou tančili na posledním kurzu moderních tanců, a začala napodobovat choreografii, kterou dělali, ale místy si přidala něco svého, nemá totiž dokonalou paměť. Stála proti zrcadlu, aby se mohla nejenom obdivovat, ale i kontrolovat, že všechno dělá tak, jak se má. Párkrát byla nespokojená, což vždy značilo svraštěné obočí a kritický výraz v očích, ale jinak se usmívala, tanec totiž milovala a vždy jí dokázal pořádně nabít. Byla to jedna z mála věcí, které jí naplňovaly upřímnou radostí a u kterých se naprosto přirozeně usmívala, ovšem jediným problémem u tance bylo to, že i zde se projevovala ta její nutnost být ve vedoucí pozici, takže byla také neskutečně soutěživá, někdy až moc. Naštěstí tady teď ale nikdo není, jen ona, hudba a její odraz v zrcadle, takže nemá s kým soupeřit, takže si může užívat tu čistou radost z tance.

Chloe se plně soustředila na tanec, na své pohyby a na rytmus. Neexistovalo pro ni nic jiného, než daný moment, klidně by byla schopná přehlédnout nějakého sexy týpka, dokud by neskončila písnička, pak by se na něj samozřejmě vrhla, a správný pohyb, se kterým by byla spokojená. Byla na sebe přísnější než mnozí učitelé tance, kteří ji často chválili, ale ona se sebou pořád nebyla spokojená, protože nebyla tou nejlepší. Potřebovala být úspěšná, chtěla vynikat, jakoby na tom byla závislá. Dokázala se neskutečné vztekat, když nebyla nejlepší, a klidně by se sedřela z kůže, kdyby to mělo zajistit první místo. Dokud se tedy tanci ještě věnovala závodně, ale teď s přechodem na univerzitu se toho vzdala a začala tančit jen pro zábavu, ovšem pořád se snažila být perfektní a všechny překonat, holt soutěživý duch se nezapře, ale už se to v ní aspoň trochu uklidnilo oproti tomu, jaká byla na střední. Mimo soutěživost v tanci byla ve všem jiném asi horší, než na střední, ale komu na tom záleželo, že.. Jí tedy rozhodně ne, to je podstatné. Písnička skončila a ona si spokojeně vydechla, byla se sebou jakžtakž spokojená, i když pořád bylo co zlepšovat, ale to je vždycky. Po chvilce oddechování a nabírání sil si všimla, že v hale není sama, a že ji pozoruje nějaká dívka s kelímkem v ruce, pravděpodobně v něm měla kávu. Pohledem ji zhodnotila, vypadala docela ucházejícně, že by s ní Chloe mohla chvíli marnit. Samozřejmě by byla nadšenější, kdyby ji pozoroval nějaký hezký kluk, ale člověk se musí spokojit s tím, co je. „Baví tě pozorovat cizí lidi?“ optala se té dívky a celou dobu ji pozorovala jen v zrcadle, ale po položení té otázky se na ní i otočila. Ještě si dala ruce v bok, aby působila důležitě, a na tváři jí sídlil pobavený úšklebek. Samozřejmě že jí ve skutečnosti lichotilo, že jí někdo pozoruje, ale nebude to na sobě přeci hned dávat znát, nejdříve to děvče trošku potrápí.. A vlastně možná ani nikdy nedá najevo, že jí to bylo příjemné a jejímu egu se to líbilo, taková už prostě je. Každopádně čekala, co z té dívky vypadne a zda jí prozradí, za jakým účelem ji vlastně sledovala. Na nějakou trenérku vypadá příliš mladě, takže doopravdy neviděla důvod, proč by ji měla sledovat. Leda by to byla také tanečnice a jen okukovala konkurenci.

Většinou když zamířila do sálu, byla tady sama, pokud zrovna nešla na nějakou z lekcí, což jí perfektně vyhovovalo. Neměla ráda dny, kdy si tady volně trénovalo více lidí, nedokázala se u toho totiž soustředit sama na sebe. Myslela jen na to, že musí být lepší než ostatní, že se musí pořádně předvést a samozřejmě v duchu i ostatní kritizovala. Musíte uznat, že s takovým přístupem, se člověk uvolnit nedokáže, no a protože právě kvůli tomu si chodí Chloe zatančit, plným sálům se vyhýbá a vyčkává na slavný den, kdy bude volný sál. Jen jeden typ společnosti v sále tolerovala, a to pohledné chlapy, se kterými by mohla flirtovat. Občas se z tanečníků sice vyklubou gayové, ale proti nim nic nemá, spíš naopak. Ráda si s nimi povídá, mnohem raději než s dívkami (krom Nancy, Nancy totiž není ledajaká dívka, ale její nejlepší přítelkyně!). Hudba i její tančení skončilo, a ona si až teď všimla, že má společnost, předtím se moc kolem sebe nerozhlížela. Pobaveně se ušklíbla při dívčině odpovědi. Má sebevědomí a hned na první pohled poměrně hezká, že by další konkurence ve městě? „V tom se tedy shodneme,“ okomentovala onu poznámku a jen nad tím pokrčila rameny, zatímco pohledem hodnotila dívku, jak její styl, její postavu, ale i její vystupování. Přeci je důležité pořádně znát svou konkurenci a případně objevit její slabiny, abyste tu konkurenci v případě potřeby mohli zničit lusknutím prstu. „Ale nejraději mám pozornost opačného pohlaví,“ na obličeji se jí vytvořil laškovný výraz a vyčkávala, zda se s dívkou shodnou i v tom, holt se snaží utvořit si pořádný obrázek o té dívce, a to, jestli ráda flirtuje, tvoří důležitou část toho obrázku. Když hodnotila ona ji, bylo jasné, že i ta dívka musí hodnotit Chloe, proto se podívala na sebe a své oblečení, zda se při tom tanci nějak neposunulo na místa, kde by být nemělo. A ještě že to udělala! Trochu si musela srovnat tričko, protože tou spoustou pohybu se trošku šouplo. Zatímco se kontrolovala v zrcadle, dívce moc pozornosti nevěnovala, ale jakmile dívčina nakousla větu a udělala dramatickou pauzu, opět si získala její pozornost a Chloe se na ní zadívala. Táazavě nadzdvihla obočí, aby ji vyzvala k pokračování, když to už tak ošklivě načala. Nesnášela totiž, když někdo něco načal a pak si dával načas s  dokončením věty.. Samotná Chloe to dělala velice ráda, ale jakmile to někdy dělal jí, to bylo špatně, velice velice špatně. Ovšem když se dívka konečně vyjádřila, Chloe by možná byla raději, kdyby ústa držela u sebe a nic z nich nevyklouzlo. Kritiku totiž zrovna v oblibě nemá, ať už od trenérů či od spolutanečníků, natož od někoho úplně cizího. Její rysy se zostřily, ale na dívku se nemračila… Zatím. Chloe věděla, že v moderním tanci se s pohybem rukou tolik nevyžila, mnohem lépe to uměla totiž u latinskoamerický tanců, nejlépe v páru, kde ruce musí být smyslné a jakoby lákat toho tanečníka, takové taneční flirtování, no a v tom byla vždy jako ryba ve vodě. Štěstí té dívky spočívalo v další větě, která obsahovala jakž takž lichotku. „Už pár let netancuju profesionálně,“ odvětila jen na tu kritiku i na jakousi pochvalu. „A jsem Chloe, Chloe Marie Starling, možná ti pomůže, že studuju na místní univerzitě,“ poskytla dívce nějakou nápovědu, podle které by si ji už třeba někam zařadit mohla, ovšem přišlo jí překvapivé, že ji ta dívka nezná, na univerzitě o ní každý minimálně aspoň slyšel… Samozřejmě ani Chloe netušila, kdo ta dívka je, takže to asi nebude tak silná konkurence jako třeba Perezová, ale i proti slabé konkurenci je třeba se bránit a mít ji pod dohledem. Pokud dívka také studuje na univerzitě, určitě by ji zařadila do holčičího spolku, a protože radila ohledně tance, tak by jako obor tipla uměn. Druhou možností by pak byla žurnalistika, protože dívka má očividně bystré oko a ozvat se rozhodně nebojí. Hlavní otázkou ovšem zůstával fakt, zda studuje na univerzitě, ale to ta dívka určitě již brzy prozradí, stejně tak prozradí i své jméno, které třeba Chloe pomůže ji někam zařadit. „Co ty? Nějaká nápověda?“ pobídla ji, aby se něco dozvěděla i ona. Hezký kluk, kterého by mohla sbalit, to sice nebyl, ale i konkurenci je přeci dobré znát.

Obě se prohlížely a v duchu hodnotily, pro někoho třetího by zajisté muselo být vtipné je pozorovat, protože obě vlastně mlčely či ze sebe vysoukaly jednu větu, a jen přemýšlely, zda je ta druhá konkurence. Chloe měla ke konkurenci zvláštní vztah – soupeřit ji bavilo, ale zároveň občas se stávalo otravné s někým soupeřit. To prostě nemůže být automaticky nejlepší a o nejlepšovatost se dělit leda tak s Nancy? Očividně ne, protože pěkné slečny s notnou dávkou sebevědomí byly všude kolem. Proč to všechno nemůžou být šedý myšky s nulovým sebevědomím, které by třeba kluka i sbalily, ale jen se moc stydí, takže vlastně nejsou žádnou konkurencí. Takové holky měla Chloe ráda, nemusela se o ně totiž vůbec zajímat a urážky se vlastně daly použít na všechny stejné. Když ale chcete urazit dívku se sebevědomím, musíte se snažit.
„To záleží na úhlu pohledu,“ prohlásila jen a pokrčila rameny. Jí osobně bylo jedno, co daný člověk preferuje, každého viděla na stejné úrovni, nepřítel může být gay i hetero, tak proč v tom dělat rozdíly. Nechtěla se ovšem pouštět do nějakého filozofování o tom, co je správné a co ne, právě proto se vyjádřila tak nekonkrétně, ačkoliv pokud je děvče moudré, tak pochopí, že Chloe s ní nesouhlasí. „Náhodou, i kluci z prváku jsou fajn,“ zazubila se a chvíli chtěla děvče napínat, až pak jí objasnila, jak to myslela. „Protože když se o prváka zajímá starší holka, bývá to pro ně jako sen a oni tě začnou celkem uctívat, jsou roztomilí, pak úplně ignorují dívky ve své skupině, na které by možná i měli,“ ušklíbla se, samozřejmě že ty chlapce ráda trápila, to bylo její. „Ale na jinou, dospělejší zábavu, taky dávám přednost starším,“ dodala jen a při slovech o dospělejší zábavě se sladce uculila, ta dívka určitě ví, kam tím míří. Dlouhou dobu si už ale s nikým neužila, neměla na to chuť a když už někam vyrazila, tak na nákupy, tam moc chlapů nesbalíte. „Myslíš, že jsme se někdy setkaly na závodech? Tedy, jezdila jsi na závody?“ zamyslela se, ale bylo to těžké. Od závodění už nějaká léta uběhla, takže i kdyby se viděly, obě teď pravděpodobně vypadají jinak, a navíc Chloe jména většiny konkurence rychle zapomínala, tedy až na jedno, protože s tou holčinou se neustále rvala o první pozice. Dlouho na ní nevzpomínala, teď už by si horkotěžko vybavila její obličej, ale určitě to byla černovláska a jmenovala se nějak na V.. Victoria? Virginia? Veronica? Nebyla si jistá. „Stává se,“ pokrčila ledabyle rameny, ačkoliv ji štvalo, že o ní neslyšela, měla by o ní slyšet! Každopádně, snad si u ní teď vybuduje pořádné jméno, aby ji už nikdy nezapomněla. „Ráda bych ti řekla to samé, ale tvé jméno mi stále uniká,“ slyšela tu podprahovou výhružku v poslední větě, ale nenechala se zviklat. Jak by se mohla nechat někým, kdo pravděpodobně spadá pod Perezovou, když se nenechá zviklat ani samotnou Perezovou? Chloe nepřešla do žádného protiútoku, jen dívku upozornila, jak neslušná je, když se ještě nepředstavila, a koutky jí cukly do nacvičeného úsměvu. „Psychologii,“ odvětila a jednu ruku dala v bok. Aby se pochlubila se svými psychologickými schopnostmi, rozhodla se s ní podělit o své odhady. „A myslela jsem si to, původně kvůli tvému zájmu o tanec, ale hádám, že když jednou zabrousíš do umění, zůstaneš u umění, i když třeba změníš typ,“ volnou rukou si prohrábla vlasy, začínala být zvědavá, kam tohle dojde, protože slečna před ní vypadala, že se taky nedá lehce zastrašit a jen tak něco ji nerozhází. Naštěstí by si v případě potřeby dokázala poradit i s takovými typy, hlavně díky tomu, že má Nancy. Když chcete někoho silného potopit, ve dvou se to táhne vždycky o něco líp, čehož ony byly jasným důkazem, to by potvrdila celá místní univerzita.

Chloe cítila jakési zadostiučinění, když to byla ona, kdo napínal a dělal cavyky, než se konečně vykváknul. Teď už byla spokojená, když to ona natahovala slova, než když to předtím dělala Veronice, připadala si totiž, že teď má moc ona… A co si budeme povídat, Chloe miluje, když má moc. „To ale není taková zábava,“ odvětila a pokrčila rameny, skoro jakoby to nechtěla nijak dál rozvíjet. Chloe se ráda bavila a to jakýmkoliv způsobem. „Mimo to, když je ignoruješ, jsi jejich ideál, u kterého vědí, že na něj nemají, možná někteří optimisté ve skrytu duše doufají, ale toť vše, nijak velké trable jim nezpůsobíš. Zatímco když jim dáš pocit, že by na tebe měli a pak je začneš ignorovat, naprosto zničíš jejich sebevědomí. Nejdřív jim ho neskutečně zvedneš a až se ti zlíbí, jediným lusknutím prstu je můžeš zničit, mnohem lepší,“ rty roztáhla do veselého úsměvu, zatímco hrdě povídala o psychologických taktikách, které tak ráda praktikovala. Ve vhodný moment svůj proslov dokonce doprovodila o reálné lusknutí, vždycky to byla herečka a milovnice pozornosti. Leckomu by se ten veselý úsměv na rtech u takového tématu nelíbil, nebo by řekl, že Chloe musí být nějaký psychopat, když se nad tím směje, ale ona… ona jen ráda ničí lidi a využívá k tomu své znalosti, což možná zní trochu psychopaticky, ale říkat jí to nezkoušejte. Vážně by asi měli hlídat, koho nechávají studovat psychologii.. Děvčata se tedy minimálně shodla v tom, že na nějaké ty úlety raději vyspělejší typy, ne žádné chlapečky, protože sex, líbání, no prostě cokoliv s někým nezkušeným je zlo. To sice ani jedna neřekla naplno, ale minimálně Chloe to tak myslela. „Takže jsme se možná vážně potkaly,“ pronesla si spíše sama pro sebe, protože se snažila vymyslet, zda se s ní někdy setkala a jak to mezi nimi bylo ohledně výsledků soutěže či soutěží, pokud se potkaly víckrát. Zatím na nic přijít nemohla, ale věřila, že to rozlouskne a vzpomene si!
„Já bych tě například zařadila třeba i k žurnalistice, soudím alespoň dle prvních dojmů, ale ty jsou právě u žurnalistiky nejvíce důležité, že,“ možná tím podporovala dívčino sebevědomí, ale zároveň tím uspokojovala i to své, protože si dokazovala, jak zběhlá v odhadování jiných díky psychologii je. Mimo to, rozhodně není na škodu své potencionální konkurenci lichotit a být s ní za dobře, protože pak se nějaká ta zrada či nehezká věc moc neočekává. „Myslím, že se spokojím normálně s Veronicou,“ pousmála se, když Veronica vyjmenovala přezdívky, které pro ni různí lidé mají, stejně většinu z nich okamžitě vypustila z ucha ven. Raději se soustředila na to jméno, protože jí přišlo neskutečně povědomé, jen si nemohla vzpomenout…Aha! Vzpomněla si! Zahrajte famfáry, Chloe vyhrabala důležitou vzpomínku ve své paměti! „Veronico, když jsi tancovala, vyhrávala jsi vždy bezkonkurenčně, nebo tam byl někdo, s kým ses věčně musela o první místo rvát?“ optala se jí na kontrolní otázku, než ji tady začne zahrnovat zprávami o tom, že se vlastně znají a jsou to staré rivalky. Kdyby se totiž nakonec ukázalo, že to není pravda, tak by Chloe byla za blbce, což naprosto nesnáší, takže si Veronicu raději nejdřív proklepne.

Každá na trápení prváků měla jiný názor, ale to Chloe vůbec netrápilo, protože prostě věděla, že má pravdu, minimálně o tom, že to ty nebohé chlapce zničí víc. Přeci studuje psychologii, tak ví! Možná není úplně férové, na co své znalosti z psychologie využívá, ale o tom raději pomlčme. Ovšem, že to Veronicu nebaví, to už její problém a ani její věc není, tak se do toho vůbec neangažovala a ani se ji nijak nesnažila přemlouvat, proto na její slova jen pokrčila rameny a nechala to plavat. Nelíbilo se jí, když se Veronica začala rozhlížet po sále, zatímco ona mluvila. Samozřejmě tušila, že ji poslouchá a jen zkoumá tenhle ne-moc-dobře zařízený sál, ale i tak ji štvalo, že se někdo odvážil odvrátit zrak zrovna od ní! Možná to ale přeci je tím, že se baví s dívkou a ne s klukem, ten by si to totiž rozhodně nedovolil, tím si byla zcela jista. „Asi jo,“ přikývla, ale pořád jí v hlavě běhal ten obličej a jméno a snažila se si to s někým spojit, což se jí i podařilo, ale vůbec si nebyla jistá, protože potkala spoustu lidí a většinu považovala za podřadnou, takže se s jejich jmény neobtěžovala, no a teď v tom má bordel. Držela se toho, co ji napadlo jako první a začala se opatrně vyptávat, aby hned na Veronicu nevyhrkla, že se znají a během tancování se moc nemusely, protože se neustále rvaly o první příčky. „Chápu,“ přikývla na její slova a pořád se nevyjadřovala moc konkrétně. Při další otázce se zarazila, má to už prozradit, nebo ještě napínat? A v tom ji to napadlo! Všechny soutěže se natáčejí, tak třeba by se dal najít nějaký záznam, kde by byly obě a tančily by proti sobě. „Počkej chvilku, možná ti budu schopná ukázat, proč se ptám,“ nechyběl tajemný výraz, aby ji navnadila, a už si to mířila pro svůj telefon. Už při cestě zpátky otevřela YouTube a vyťukávala něco do vyhledávače, aby našla potřebná videa. Chvíli u Veronicy jen stála a soustředila se na telefon, ale pak konečně našla něco, co vypadalo poměrně nadějně. Stiskla přehrát a telefon otočila, aby na něj viděla i Veronica. „No, asi proto,“ mrkla na ni a čekala, jak se bude tvářit a jak bude reagovat. Staré rivalky se znovu setkaly, naprosto ironicky opět v tanečním prostředí, jak symbolické. Nad tou myšlenkou se jen ušklíbla, sama sebe pobavila, holt je skvělá. „Takže se doopravdy známe,“ prohlásila, jakmile skončilo video a ona mobil uklidila do kapsy, teď už ho nepotřebovala.

Spokojení z toho, že Veronica přestala odporovat, vykouzlilo úsměv na rtech, sice to nebyl srdce rozehřívající úsměv, ale rozhodně z něj plynulo potěšení. Hovor šel dál a Chloe cítila zvláštní familiární pocit, který se jí moc nelíbil. Nikdy neměla ráda, když neměla přehled a právě proto jí tolik vrtalo v té její pěkné hlavince, kdo že to ta Veronica je. Nakonec na to i doopravdy přišla, úplný Sherlock, akorát když to prezentovala Veronice, snažila se být opatrná, aby nezněla jako magor nebo stalker, tak by klesnout nechtěla a její ego by to asi nepřežilo. A co teprve její pověst! A proto se rozhodla pro nejlehčí variantu – video, aby zbytečně Veronicu nemátla. Vypadalo to, že i Veronica je překvapená, aspoň co Chloe mohla soudit, že se na ni po očku koukala během pozorování videa, ale větší pozornost věnovala sobě. Tancovala vážně dobře, a vlastně vypadala, že jí to bavilo. Proč že s tím skončila? No jo, škola vlastně.. A koneckonců, ten úsměv nemusel být ani upřímný, přeci jen se na soutěžích cenilo i příjemné vystupování, tak se děvenky vždy snažily. Když skončilo video, byla zvědavá na reakci své staré rivalky, no a zklamaná nebyla. Nad tou poznámkou se pobaveně ušklíbla a jen si s ní zanotovala. „To já taky,“ přitakala, avšak nesmála si, spíš zněla tak trochu zasněně. Asi jí trochu chybí ty časy, kdy ji publikum milovalo a její ego zvesela rostlo. „Je vtipný se takhle potkat,“ na rtech jí hrál nic neříkající úsměv. Byla potěšená, chystala se vám zničit život nebo jen chtěla vypadat mile, těžko říct, to se člověk dozví až později, pokud vůbec. „Až moc,“ zakroutila nad tím hlavou, pořád se jí to zdálo skoro až nereálné. To musí povědět Nancy, hned co ji uvidí! A taky si na ni budou muset dávat pozor, kdo ví, co by ta černovláska mohla spáchat. Na požádání se znovu zaměřila na mobil, tentokrát na čas, a polekaně vytřeštila oči. Ten čas ale letí. „Uh, skoro šest,“ odpověděla a z mobilu se podívala na Veronicu. „A budu muset běžet, za chvíli mám schůzku a sice vypadám dobře v každé situaci, nemusím tam přijít ve sportovním,“ zašklebila se, sebevědomí jí doopravdy nechybí, ale to není nic nového. „Měj se,“ mávla na ni a už si sbírala své věci, se kterými si i popoběhla do šaten, kde se bleskově převlékla a spěchala domů.