First topic message reminder :


„Je milé, že to tak berieš. Ale vďaka.“ Naozaj sa snažila. Poznala ľudí, ktorí keď nejakí ten strach z niečoho mali, nechali to tak. Lynn sa snažila prekonať samú seba. Samozrejme nie pri všetkom, takých pavúkov sa bude vyhýbať do konca svojho života, tak ako to len pôjde. Už koľkokrát si chcela nechať na ruku položiť tarantulu, keď bola taká možnosť a keď na to narazila ale v momente ako to (odporné) chlpaté stvorenie uvidela, z miesta činu zdrhla. Také výšky boli oproti tomu prechádzka ružovou záhradou. A ako povedala Rafaelovi, tie výhľady stáli vždy za to, takže s tým nemienila skončiť ale len pokračovať. „Tiež si taká citlivka pri filmoch ako ja? Ja tie smutné filmy tak nenávidím ale pritom milujem. Dáva to vôbec zmysel?“ Opýta sa, na čo sa na chvíľu zarazí, než sa zasmeje a mávne rukou. Mala ich rada, vždy si ich rada pozrela ale pritom vždy pri nich plakala, čo patrilo práve k tej nenávisti. Ale to k tým filmom patrilo a vždy si nejaký rada pozrela. Jej spolubývajúca už bola tak zvyknutá na jej začervenané oči, že sa už na to ani nepýtala, vedela čo bolo vo veci. To, že plakával pri filmoch aj Rafael nebrala na veľkú váhu, preto to nejak nekomentovala. Bolo jej jedno, že to je chlapec, aj tí majú city, rovnako ako ostatní, tak prečo by si nemohol poplakať pri filme. Prišlo jej to hlavne milé, že sa za to nehanbí a prizná to. „To dúfam aj ja! Je to jeden z mojich obľúbených filmov a rovnako aj kníh, tak dúfam, že ťa to nesklame. Samozrejme by som to pochopila ale.. to sklamanie by tam stále bolo,“ prizná sa s úsmevom na tvári. Jasné, že by bola trochu smutná, keby sa mu náhodou film nepáčil ale ako povedala, pochopila by to, každý má iný názor. Ale uvidí, už teraz sa teší na jeho reakciu. Ale keďže vie, aký knihomoľ to je, je jej tak nejak jasné, že to asi nejaký čas potrvá. Bola rada, že sa mu prihovorila, bolo príjemné takto stráviť tento večer. Možno keby sem s niekým prišla, či si našla niekoho iného, možno by si zatancovala, opila sa či aj niečo iné. Ale na tú druhú stranu, bola naozaj spokojná. Možno bol ples na zábavu, aby si ľudia zatancovali a bavili sa, ale bavila sa aj takto.  A je si istá, že bude ešte niekoľko akcií, kde sa bude môcť zabávať koľko len bude chcieť. „Presne! Na to som práve myslela! Je to drobnosť ale nechápala som to. Prečo jej jednoducho nedali modré šaty? To by bol až taký problém?“ Toto bola jedna z vecí, ktorá ju na celej Harry Potter sérií štve. Z tých všetkých je ale táto tá najmenšia. Hlavne jej vadí, že sa do filmov nedostali nejaké postavy, ktoré by tam rada videla. Či scény. Videla ich na internete ale je predsa len iné to vidieť vo filme. A možno by potom ľudia videli, že tá postava nebola až taká zlá ako si mysleli. S jeho ďalšími slovami úplne súhlasí. Je určite skvelé mať nejakú svoju obľúbenú knihu, ale ako povedal Rafael, nikto nevie ešte aké knihy uzrú svet a to si to potom tí ľudia rozmyslia, že nie, toto je odrazu ich obľúbená kniha? Ale veď každého vec. Ona to určite nedokázala, preto obľúbených kníh mala asi milión. Vystúpenia boli skvelé, ale bola pravda, že už ku konci ledva vnímala čo sa na pódiu deje, keďže sa skôr venovala práve Rafaelovi. Pri zistení, že ale nikdy nepil bola naozaj v prekvapení. Nikdy nestretla nikoho, kto by to aspoň len neskúsil. „Páni.“ Skvelá reakcia to áno, ale naozaj zostala zarazená, čo je na nej aj vidno. „Naozaj to nemyslím nejak zle, ale naozaj som prekvapená. Niektorí ľudia čo poznám a nepijú, tak to aspoň vyskúšali ale, že nikdy? Páni.“ Zopakuje reakciu, kvôli čomu sa aj zasmeje, než len zavrtí hlavou. „Ale som vlastne hrdá. Alkohol je zlo. Neskúšaj to.“ A preto si ho niekedy vypije, že? Naozaj bola ale hrdá, ak to vydržal takto dlho, tak nech ani nezačína a zostane čistý. Na tom nie je nič zlé, skôr je to obdivuhodné, že sa nenechal nahovoriť a drží mu to tak doteraz. „Ah.. tak to chápem. Ale keby len niekedy ochutnáš, tak sa určite nič nestane. Ale je to predsa na tebe a keď nechceš, tak nemusíš. O veľa neprichádzaš, ver mi.“ Ona sa našťastie ničoho báť nemusela. Aj keď bola opitá, nerobila nič hlúpe, aj vtedy mala vlastné zmýšľanie. Len sa viac zabávala. „Jasná vec. Tiež som rada, že som sa ti prihovorila, aspoň som sa mohla s niekým porozprávať o knihách.“ A možno si ho nájde aj v škole, aby sa s ním mohla porozprávať znovu. Aj keď bol nervózny, tak jej to neprišlo nijak zlé, bolo to skôr milé. Jeden z tých, ktorý sa nehrá na nejakého zlého chlapca alebo drsňáka, ako niektorí. „Ja teba tiež!“ Zvolá so širokým úsmevom, než mu zamáva naspäť. Ešte chvíľu ho sleduje, než zmizne zo sálu. Zostala tam ešte chvíľu po ňom, len aby dopila džús, zamávala jednej spolužiačke, ktorú tam odrazu uvidela ale nezostáva tam, tiež si to namieri späť. Mohla sa k niekomu pripojiť, tak ako to urobila s Rafaelom ale na dnes jej stačilo. Možno nabudúce. Ešte raz sa pozrie na ľudí, ktorí tam ešte zostávajú, než si to zamieri von zo sálu, rovno na svoju izbu.

>> internát

Jak tam Enzo stál, trpělivě čekal na svůj doprovod přemýšlel na moment i o tom, že se nějakého toho seznamnování měl už dávno vzdát. Dlouho se seznamek docela zdržoval, protože měl vždycky pocit, že pro něj nebudou tím pravým douškem. Nakonec jim dal naději a tak se kvůli tomu zde pomalu potil i z vlastní duše. Na malý moment přemýšlel, jestli to neotočí, ovšem hned na to nad sebou zavrtěl hlavou s tím, že prostě jednoduše přeháněl. Přišel si jak puberťák, možná se i kvůli tomu na tento moment do těch let vrátil. Kdo ví, moc to zkoumat nechtěl, protože by se v tom nejspíše zamotal. Viděl pár známých tváří, ale stejně se neměl k tomu, aby aspoň zvedl ruku a mávnul na ně. Svoji pozornost chtěl neustále vést k tomu, aby vypozoroval toho správného člověka. Ano bál se i toho, že by ho přehlédl, ale něco mu říkalo, že by se to stejně nestalo. Jeho profil a všechno okolo toho studoval opravdu bedlivě, a ne stalker opravdu nebyl. Jen chtěl být.. dostatečně připraven! Dobře, možná tohle hraničilo se stalkerem, ale to už bylo vedlejší. Snažil se všechny tyhle pocity co měl ze sebe oklepat, ne moc viditelně, aby nevypadal jako divný týpek u vchodu co se tu podivně klepe ale spíše pro sebe. Dokonce to i fungovalo a nakonec i přestal sledovat čas. Došlo mu to, že má jednoduše zpoždění a nebyla potřeba přemýšlet nad tím, jestli ho Jett náhodou nevypekl. Enzo byl stejně ten typ člověka, co prostě počká jak dlouho to bude potřeba a tak čekal.
Netrvalo to moc dlouho a začal vidět povědomou tvář, která se k němu řítila! Nebude lhát, cítil jak z něj ta tíha čekání lehce opadla a pak už jen cítil jak se mu na tvář usazuje lehký úsměv. Na malý moment se lehce natahoval, jako kdyby se potřeboval ujistit, že tam bylo opravdu jeho auto a pak jen zvedl ruku a lehce mávnul. "V pohodě, nečekám dlouho," jo dobře zrovna trochu zalhal, ale byla to nepodstatná lež a nechtěl, aby se Jett kvůli tomu, že sám přišel o trochu dřív cítil špatně či něco podobného. "Došlo mi, že asi budeš mít zpoždění, šel bych dovnitř, ale asi by bylo pak horší se najít," uchechtne se jen a pokýval na informaci ohledně zprávy hlavou. "Taky jsem ti mohl napsat, abych se připomněl, ale nenapadlo mě to," usměje se o trochu více. Nakonec mu to ani nevadilo, že přišel pozdě, i když ještě před chvíli to pro něj byl trochu horor, ale to Jett věděl nemusel. Podíval se na moment na svůj oblek a pak zpět na Jetta. "Oh děkuju," poví hned s úsměvem a pak se automaticky podíval i on na jeho outfit. "Taky vypadáš dobře, ta kšiltovka je dobrá," řekl jen na oplátku s menším smíchem když si přečetl co se psalo na kšiltovce, byl to zajímavý styl ale rozhodně ho za to nesoudil. Pokud to měl rád Jett, tak proč ne, že? Ještě hlavou kývl ke kšiltu, aby snad potvrdil to, že to opravdu četl a pak už po jeho boku vpadl dovnitř. "Hm, rozhodně nějaké nealko pití když už ne alkohol," zasmál se taktéž a podíval se okolo nich na hromadu lidí a taky na to jak to tu vypadalo. "Tamhle vidím bar," ukáže lehce prstem a pak ruku dá zase dolů. Pobídl ho a rozešel se tam s ním. Byl z toho lehce nesvůj, protože tohle dlouho nedělal, inu dělal. Avšak nedělal často rande, neboť ty pro něj byly vždycky velkou věcí. "Mohli bychom se dát nalov nějakých jednohubek," poví nakonec najednou. Moc toho nesnědl a jídlo mu přišlo jako dobrý nápad pro uvolnění, když už ani jeden z nich nepil alkohol. Přeci jen, jídlo je druh afrodiziaka nebo ne?

Vždycky měla ráda, když se konala nějaká společenská akce, prakticky všech se spokojeně účastnila, protože by se dalo říci že to byl její živel! Už jen to být mezi pořádnou hromádkou lidí, obdivovat jejich vzhledy, které si pro večer vytvoří a samozřejmě se nesmí vynechat hromada zábavy, která na ni vždycky čekala. Ellie měla toto období ráda, protože se mohla hezky ukázat. Jindy to šlo docela těžko, na přednášky se tolik neparádila protože k tomu neměla důvod a doma už vůbec ne. Tam když by si oblékla hezké věci jediné co by dostala by byl lehký posměch jejích bratrů. Hold takový život byl jen s kluky. Avšak tato příležitost byla proto ta nejlepší. Proto se aktuálně cítila dobře i se skupinou holek se kterou se během okamžiku potkala. Musela si sama pro sebe říct, že všechny vypadají opravdu dobře. Slušelo jim to, ostatně jako vždycky. Nějakým způsobem dokázaly takto hezky zářit i během roztleskávání! Dokonce i těm klukům, kteří se k nim připojili to seklo, což Ellie rozhodně taky dokázala ocenit. Klasické krátké seznamování proběhlo vcelku rychle. Dokonce to bylo rychlé i na Ellie a to už bylo co říct. Sem tam prohodila něco do společné konverzace, neboť jednoduše nedokáže vydržet potichu moc dlouho. Jak se jejich skupinka představila tak se i velmi rychle rozutekla a Ellie stále nedocházelo, že to mohlo být naschvál. Jednoduše se přizpůsobila situaci a tak se lehce potočila na Joshe, který tu s ní zůstal. "Tím pádem beru toto, zní to mnohem lépe než zůstat společně na ocet," zasměje se jenom a sleduje celou tu dobu Joshe. Ani ji už nezajímalo to, kam se poděli její známé z týmu a ostatní. Měla tu teď mnohem lepší formu zábavy a taky pohlednou, když už ji to padlo do mysli. Lehce se zasmála. "Tak to závidím společnost důchodcům, když s nimi trávíš tolik času," uchechtne se v lehkém pokračování jeho komentáře, u kterého ji naštěstí došlo, že to nemyslel vážně. Chvíli se dívala okolo, než její pohled spadl zpět na něj a nakonec si jen všimla květinového vzoru, který samozřejmě musela okomentovat. To by jinak nebyla Ellie. "Povedlo se," okomentuje nakonec jenom s menším úsměvem a když ji pochvalu oplatil podívala se na své šaty. "Já vím," lehce pokrčila rameny v jistém sebevědomí a pak se lehce zhoupla z boku do boku. Ano, šaty možná byly trochu odvážně, avšak Ellie to nijak nevadilo. Důležité bylo, že ji to sluší a taky že to očividně ocenil i její nový společník! "No to by byla hrozná škoda, kdyby Baby seděla v koutě!" zasměje se a nakonec se společně s ním vydá k baru. Ano v hlavě měla ihned alarm nepít tolik, ale první drink ji nic přeci neudělá. Cestou k baru si ještě prohlédla lépe výzdobu, která se ji opravdu líbila a když došli k baru lehce se o něj opřela. Chodit v podpatcích nebyla pro ni úplně nejlepší technika, kterou ovládala, ale co by ona nezvládla. Vybrala si nějaký tématický drink, co se ji líbil nejvíc a pak se znovu podívala na Joshe rovnou s otázkou v očích. "Věděl jsi, že zůstanem spolu?" zeptá se nakonec narovinu s pozvednutým obočím, neboť ji to začalo docházet. Pravděpodobně se ptát nemusela, avšak chtěla to slyšet nahlas a i kdyby jo, stejně by ji to nevadilo.

V dnešný večer mala na sebe naprosto jednoduché bledučko modré šaty, k nim biele lodičky a malú bielu kabelku. Taký nevinný outfit, vyzerala v týchto jemnučkých farbách ako taký anjelik. K tomu všetkému zladila strieborné doplnky, teda náramok a kruhové náušnice, jej obľúbené. Na schodoch spolku sa stretla s ostatnými priateľkami, s ktorými sa dnes rozhodli na jarný ples vyraziť spoločne. Už jej trošku chýbalo trávenie času s nimi, aj keď veľmi dobre vedela, že spolu dlho nevydržia a ako to mali vo zvyku, každá sa počas večera rozliezla iným smerom. Boli však na rovnakej vlne a vôbec im to neprekážalo, keď videla niektorú zo svojich priateliek odchádzať ruka v ruke s pohľadným fešákom, tak ju to len potešilo. Po príchode do nádherne vyzdobenej kvetinovej miestnosti ich prvé kroky smerovali k baru. Zbožňovala tráviť čas a takéto akcie s podobne zmýšľajúcimi ľuďmi, pri ktorých už ani nemusela nič navrhovať a veľmi dobre vedeli, že pri bare sa začína každá dobrá párty. Spolu s dievčatami si objednali tequilové panáky, len tak na rozbeh, zatiaľ čo jedným očkom očekovala, kto sa tu dnes večer nachádza. „Žiadne panáky? Čo je toto za párty?“ prevráti očami a nesúhlasne zavrtí hlavou do strán, keď ich žiadosť je zamietnutá. „No čo, budeme si musieť vystačiť,“ nebude si kaziť večer takouto blbosťou, miešané drinky mala aj tak rada, hlavne nech nie sú príliš slabé. „Poprosím margaritu, rovno dve,“ sladko sa usmeje na barmanku za pultíkom. Nemyslela si, že si bude musieť na akcie v kabelke nosiť dokonca ešte aj malú fľašu tequily, ale už to tak vyzerá. Množstvo známych tvári, ale nikto ju popravde, zatiaľ, nezaujal natoľko, aby to stálo za opustenie jej priateliek. Na drinky dlho nečakali, aspoň niečo pozitívne, tak jeden pohárik s margaritou pozdvihla a medzi priateľkami prehlásila „Na dnešný večer, na ulovenie schopných mužov a poriadne silné drinky,“ s úškrnom od ucha k uchu preniesla tento prípitok a usrkla si zo svojho drinku. „Ideme si niekam sadnúť?“ mávla rukou k sedeniu na okraji sály, ktoré sa rozprestieralo naokolo veľkého tanečného parketu, na ktorom sa už pár jedincov pohupovalo do hudby. Nebolo to tu však ešte úplne rozbehnuté, asi to čoskoro bude musieť vziať do vlastných rúk. Najskôr si ale chcela niekam zložiť veci a poriadne si prehliadnuť svoje dnešné možnosti. Preto si to spoločne s priateľkami zamierila k jednému z voľných miestečiek počas čoho sa predierali cez nejakú prichádzajúcu skupinku chlapcov, nemala však možnosť ich úplne preskúmať s dvomi drinkami v ruke a kabelkou, bola nato príliš zaneprázdnená. Prečo by vôbec štyrom nádherným ženám nespravili normálny priestor na prejdenie a plietli sa im popod nohy? Logika mužov, to je asi zbytočné sa vôbec nad tým zamýšľať, gentlemanov v tejto dobe už veľa nestretnete.

outfit

>>> začátek



Tu tuuu tudůůůůů, tuuuu tuuu tu důůůů… Dobře, svatba se ještě nekoná, smůla. Ne, ale teď vážně! Rozhodli se s Mattym jít společně na jarní ples tak, jako kdysi dávno. Halloween byl poměrně pro Crystal takový propadák a prostě to bez Mattyho nebylo ono, takže stejně tak by to bylo i s jarním plesem, na který by sama už tuplem nešla! Ještě nedávno by jí kdosi naivně zkusil možná pozvat, což by rozhodně nepřijala. Pořád jí maličko situace se Skyem ležela v žaludku, nicméně nahlas o tom úplně nemluvila. Cítila se hrozně, cítila se jako když provedla něco hrozného, avšak vlastně byla jen naivní pitomá blondýna. Minimálně si tak přišla a měla strašný strach, že o jejího Mattyho přijde. Nedokázala si život bez něj už ani představit, ale z části si myslela, že by si i jeho odchod zasloužila, pokud by ji opustit chtěl. Crystal si v těhle věcech a obecně nedokázala odpustit a často takové věci její hlava trápila. V minulosti hodně žila v myšlenkách její nedokonalosti a jak by si její přítel měl najít někoho lepšího, než je ona. Matthew byl… Dokonalý jako z nějakého romantického filmu. Každé ženě by přála tak skvělého partnera, jako je on. Za to její matka, ta by asi Skye měla radši, jelikož by měla dalšího manipulátora po svém boku, kdo by mohl Crystal pokoušet. Její matka neměla ráda muže, co byli „normální“, asi protože sama normální nebyla. Proto Crystal nikdy neměla úplně tendenci, aby poznal její rodiče. Ne protože se za něj stydí, ale chce ho ochránit před tím, co by musel zažít u nich doma. Na tom ale teď nesešlo, musí si udržet hezké myšlenky na ples, i když je poslední dobou vůbec nemá, a tak se musí hold kousnout a nějak přetvařovat, i když se snaží přesvědčit mozek, že je vše v pořádku.
Klasicky před plesem jí čekaly ty běžné přípravy na ples, kdy se osprchovala, namalovala se a upravila si trochu svoje vlasy. S makeupem to až tak nepřeháněla, nikdy to nebyl její styl, i když nebylo až tak špatné experimentovat, ale na to dneska tak úplně neměla náladu. Jaro jí evokuovalo spíše nějakou tu roztomilost a něžnost než nějaký tmavý look, který si ostatně může nechat třeba na podzim na nějakou akcičku, no ne? Jakmile dodělala nějaké ty úpravy, navlekla se do šatů, a tak se jako v koupelně prohlížela, zdali je všechno perfektní. Aby se její Matty nenudil, protože předpokládala že bude rychlejší než ona, připravila mu před tím, než půjdou menší večeři. Opravdu malou, jelikož předpokládala že slupnou asi i něco tam. Nakonec mu přicapkala do obýváku pravděpodobně ready to go. „Tadaaaa!“ S menším možná jump scarem, jestli se na něco soustředil, se objevila hned za jeho zády, zatočila se jak princezna a sama si ho prohlédla od hlavy až k patě. „Uuuu, podívejme se na něj.“ Zakřenila se nad tím, přicapkala k němu a přitulila se. Chvilku to i vypadalo, že jí dneska nikdo nikam nedostane a ona zůstane s Mattym ležet doma. Už jsou ale připraveni, šup šup, měli by jít! S velkou pravděpodobností se poté po nějaké době vydali až na samotný ples taxíkem, aby nemusela celou dobu capkat v podpatkách. Asi by to dala, ale lets just chill, okay? Když dorazili na místo, zasněně se dívala kolem a cukl jí koutek. „Jako by to bylo včera, co jsme tu spolu byli. Pamatuješ?“ Pověsí se mu opatrně do rámě, přičemž ještě ukáže k foto koutku. „Tohle nám nesmí uniknout.“ Udělá na něj skoro až psí očka, i když tuší tak nějak, že i on bude do fotokoutku chtít jít.

>>> začátek


Na ples chtěl pozvat tak nějak Amelii, ale tak nějak bylo více než jasné, že ta má nápadníků, že je ani na prstech nenapočítá, tudíž jeho pozvání úplně nevyšlo. Trochu asi mrzelo, že si ho nevybrala, but that is life i guess a nemělo cenu se v tom nějak topit, což taky udělal. Zlomené srdce fakt neměl a nešťoural se v tom. Na ples se tak jako tak rozhodl jít sám a pokochat se nějakou tou výzdobou, něco tam sníst a další kraviny. Třeba tam někoho potká. Po škole zkrátka bylo příjemné si prostě zajít ještě na univerzitní akci, jelikož mu ti lidi, a to prostředí občas chybělo. Neberte to špatně, on byl pořád v celkem dobrém prostředí, jelikož se mu podařilo dostat do fotbalového týmu, tudíž byl pořád ve své věkové skupině. Ale myslel celkově celý vibe té univerzity, kde zažil jedny z nejlepších časů svého života a to, jaký z části je a jakou má práci, za to vděčí i svým způsobem škole, a to si uvědomuje. Jeho rodiče jsou na něj pyšní, ale pořád mají ještě nějaké poznámky k jeho milostnému životu, kdy někoho jako konečně přivede, což mu lezlo popravdě trochu na nervy. Jednak měl času dost podle něj a za další by určitě slečnu okamžitě netraumatizoval tím, jestli chce vidět jeho rodiče. Z části je ale chápal, jsou jen zvědaví, ale on na tohle úplně zvědavý až tak není.
Po tréninku se hned dostal do jeho ještě ne úplně zařízeného bytu, ještě pár věcí mu chybělo a nebylo občas jednoduchý se do toho dokopat, zatímco máte třeba dva tréninky denně a jste unavení, navíc chcete i nějaký volný čas, někam chodit a tak dále. Dal si delší studenou sprchu, po které se oholil, vyfoukal si svůj zrzavý ohon, aby uschnul trochu rychleji, a nakonec se navlekl do růžového obleku. Ano, do růžového obleku. Jarní ples zkrátka dával vibe těhle barev a on absolutně neřešil, kdo si o tom bude co myslet. Růžová je i pro kluky, slay! Navoněl se, všechny tyhle různé kraviny, ale samozřejmě už se nemaloval, to nebylo nic pro něj, avšak nikomu v tom asi jako nebránil, protože Nathan má dost věcí na háku, pokud mu to nijak neubližuje a většina věcí mu fakt neubližuje. Tak by to podle něj měl mít každý. Dokud ti něco neubližuje a netýká se tě to, nevšímej si toho. Samozřejmě nesmíte zajít do extrémů a být ignorantský debil, což on nebyl. Sebral si nějaké kraviny, co by se mu mohly hodit do kapsy a veřejnou dopravou se vydal až k budově školy, na kterou hezky vzpomínal. Bylo pár lidí, co si na něj pamatují, a tak se k nim zastavil, pozdravil se s nimi a jeho cesta vedla dovnitř dál. Tenhle ples měl být postaven asi na nějaké nevinnosti a roztomilosti, což se povedlo, ale come on, i vodka může být i nevinná, pokud to s ní nepřeženete. No, prý ne. Takže placatka, když to četl na webu, byla jistá. Teď už si to tam kráčel, prohlížel si tak nějak terén. Zdobení věnců? No, sám by nešel rozhodně, protože by si přišel jak dement a co kdyby by mu to pak nešlo? Kdo by ho zachránil? Napil se z placantky a objednal si i nějaký drink na baru.

(outfit)

Dnes večer sa konal na univerzite jarný ples. Sofia sa rada zúčastňovala univerzitných akcií, bolo to skvelé miesto na zoznamovanie sa s novými ľuďmi, rovnako ako aj trávenie času s priateľmi alebo upevňovanie vzťahov so spolužiakmi z odboru. Tento ples bol však ešte o trošku viac špeciálny, popravde sa ho už nemohla dočkať. A v čom že bol zrovna dnešný večer tak špeciálny? Možno za tým bude istý očarujúci Charlie, ktorý svojim sladkým pozvaním dostal Sofiu do kolien. Ale naozaj, keď sa z jeho súkromného koncertu v hudobnej miestnosti, ktorý si Sof náramne užila, stalo pozvanie na jarný ples, mohli ste v jej očiach vidieť od toho nadšenia hádam aj hviezdičky. Charlie bol tak očarujúci a jeho pozvanie tak milé, tak ani sekundu neváhala a, samozrejme, s radosťou súhlasila. Nemala ešte žiadne plány, čiže nad svojou odpoveďou nemusela ani dlho premýšľať, ale čo si budeme, aj keby stretnutie dohodnuté mala, po tomto jeho kúsku by asi silno nad zrušením premýšľala. A tak sme sa dostali až k dnešnému večeru a ich stretnutiu, ktoré sa nebezpečné rýchlo blížilo. Mala pripravené červené šaty s volánikmi, ktoré sa nádherne vlnili s každým jej pohybom. K tomu zvolila jednoduché čierne lodičky na vysokom podpätku a čiernu mini kabelku. Vlasy si pre tentokrát vyžehlila, mala ich rada aj vlnité aj rovné, išlo len o to, načo zrovna mala chuť. Nemohla chýbať jej obľúbená kokosovo – čerešňová vôňa, aby Charliemu spravila na ňu chúťky, hh. Už doma pri chystaní si pospevovala a z tváre jej nedokázal zliezť ten nadšený úsmev, a to ešte ani nebola na mieste konania. Preto pri pípnutí správy od Charlieho si rýchlo pobrala všetky potrebné veci a svižným krokom sa vydala k univerzite. Keď v diaľke zbadala Charlieho postávať, tak sa jej ten úsmev, ktorý mala na tvári po celý deň, ešte trošku rozšíril. Mala možnosť si ho krátko prehliadnuť, kým ju sám Charlie všimol a jediné, čo ju v tej chvíli napadlo bolo wau, on je tak božský. V tom jemnom žltom obleku vyzeral neskutočne dobre, o tom niet pochýb. V tomto momente ju už však Charlie spozoroval, a tak pozornosť od jeho outfitu presunula k jeho tvári. Bola rada, že to Charlie hneď ocenil, nezohnala si predsa takéto fantastické šaty nato, aby boli prehliadnuté. Preto mu s veľkou radosťou spravila jemnú otočku, pri ktorej sa, samozrejme, volániky predviedli tak, ako mali a na konci sa sladko usmiala. Jasné, že dala Charliemu dostatok času oceniť šaty, aj iné veci, pravdaže. „Ahhh, ty lichotník, ďakujem,“ s úsmevom podišla bližšie k nemu a venovala mu jemný bozk na tvár. Mala na sebe výrazne červený rúž, preto len tak jemnučko, aby nechodil po celý večer s červeným odtlačkom na tvári. „Ty máš čo hovoriť, hviezdička,“ poukázala na jeho dnešný výber obleku, ktorý perfektne doladil do ležérnejšieho štýlu tým obyčajným tričkom a korálkami. A teda, tento muž by mohol mať na sebe aj vrece a stále by udával štýl, takže nie je vôbec prekvapením, že vyzeral naprosto skvele. „Doslova žiariš, ale to nie je u teba žiadna novinka,“ zľahka mu rúčkou prešla po leme obleku s jemným úsmevom na tvári. „Poďme nato,“ už sa dlhšie nezdržiavali pred dverami a zamierili si to dovnútra. Privítala ich nádherná kvetinová výzdoba spoločne s jemnou hudbou, na javisku už bola hudobná skupina, ktorá už aj o takejto skorej hodine pritiahla na parket zopár ľudí.  Pohľadom zablúdila ku kútiku s výrobou venčekov na hlavu, to bol skvelý nápad, perfektný k tej jarnej téme. „Ja si myslím, že ten kvetinový veniec na hlavu, jednoznačne, musíme mať,“ poukázala smerom k dielničke, kde si už ľudia tie svoje vyrábali a následne nadšene stisla Charlieho pažu na náznak toho, že to naozaj vynechať nemôžu. „Už vidím, ako ti to k tomu outfitu pôjde,“ nadšene spľasla rukami, už mala víziu sladkého Charlieho s venčekom na hlave. „Dáme si najskôr niečo na pitie?“ nepredpokladala, že Charlie by bol proti, a ak teda súhlasil, tak sa spoločne rozišli smerom k baru. Hoci ples ponúkal rôzne aktivity, cez samotné vytváranie kvetinových venčekov alebo zaznamenávanie spomienok z dnešného večera vo fotokútiku, ona sa ale aj tak najviac tešila na nerušený čas a konverzáciu s Charliem. Bohužiaľ, sa im nepodarilo stretnúť skôr, aj keď o už pomerne dlho mali v úmysle, ale obaja to mali hektické a s koncom štúdia to bol teda poriadny záhul. Viac menej spolu komunikovali skôr cez sociálne siete. Vždy keď sa jej tam objavila Charlieho sladká tvárička, tak si nemohla odpustiť nejaký ten komentár. Bola to ale škoda, že nevyužili túto možnosť stráviť spoločne viac času, a preto si chcela dnešný večer s ním užiť naplno. Veď kto vie, kedy opäť budú mať takúto možnosť.

outfit

Jarní ples byla akce, na které jako královna spolku rozhodně nemohla chybět. Velkolepé přípravy jí začali už několik týdnů dopředu, aby to v osudný večer bylo všechno perfektní. Samozřejmě zapřáhla jak mámu, tak otce, po kterém chtěla hlavně peníze. Nebude se držet zkrátka, neboť je to první a možná dost poslední ples s touto tématikou. Všem hned muselo být jasné, že se Lizzie nespokojí s málem a tak nebylo divu, že prošla snad každý salon ve městě než našla ty dokonalé šaty, ve kterých určitě zazáří. Původně měla v plánu větší parádu, ale nakonec uznala, že její prvotní plán se hodil spíše pro princeznu, zatímco ona je královna! Taky chtěla udělat dojem na Louise, který vyhrál a dostalo se mu té cti, že jí může jít doprovodit. Nebyla to jediná nabídka, kterou dostala, ale nemohla říct Louisovi ne! Ten jeho krásný obličej, sladké rty a ten sexy přízvuk! Možná by se dneska večer mohli posunout na další metu? Toť otázka do pranice či za zlatého bludišťáka? Nejspíš, kdyby to byl někdo jiný už by měla v to do liště zaškrtnuto sex splněn, ale u Louise jí vůbec nevadí, že si dávají na čas a prvně se poznávají. Ostatně už by beztak zasloužil cenu za to, že zvládá její sebestředné a sebevědomé chování. Bohužel to každý druhý chlap neunese a takový není pro ní. Pff. Nicméně šaty by měla, taky si sehnala ty nejkrásnější střevíce pod sluncem. A jelikož už měla výrazné šaty i boty, nechtěla být zase až příliš a proto make-up zvolila jednoduší a méně výrazný. Připravit si na večer jí zabralo celý den, ale nakonec se dočkala toho zvonku, oznamující Louisův příchod. Bohužel se nevyvaroval střetnutím s otcem a matkou, kteří se museli přesvědčit, že Louis nemá koženou bundu a kanady. Pěkně je představila a pak se taky pěkně rychle rozloučila. Od Louise si stihla ještě vyslechnout lichotku, kterou mu velmi ochotně vrátila. Slušelo mu to. Jen co je pravda. Společně se tedy rozjeli ke škole, taxíkem, a jakmile zastavili na místě, tak jí Louis jako správný gentleman pomohl vystoupit z auta. Přijala s úsměvem jeho rámě a nechala se zavést dovnitř. “Už tu chybí jen luční víly a koníci“ pobaveně se usměje a zkonstatuje, když vidí výzdobu, která jí ale úplně cizí není. Jako královna přiložila ruku k dílu a pevně věří, že se to každému bude líbit. Při té příležitosti zkontroluje osazenstvo v útrobách sálu, který už se začíná celkem dost naplňovat. Pár lidí pozná, takže komu může zamává a taky dost neochotně mávne k baru na Bexy. No, skvělý a to si chtěla jít pro pití. “Zašel bys prosím pro něco k pití a já zatím najdu nějaké útulné místo“ navrhne a vlastně i tak trochu přikáže, protože dokud bude Bexy u baru, tak Lizzie tam nikdo nedostane. “Díky“ mile a vděčně se usměje než mu věnuje polibek na tvář a pustí jeho rámě, aby našla nějaké to místo, zatímco jim Louis dojde pro pití.

Každá společenská událost na téhle škole musela mít svého čestného hosta Dennyho. Každý, kdo ho znal tak věděl, že kde je živo a trochu alkoholu najde i jeho. Samozřejmě musí slyšet příslib zábavy a dobré nálady bez kterého Dennyho uvidíte jen zřídka kdy. Nejspíš jako jeden z mála mužů/ kluků na téhle škole dbá na svůj vzhled tak jako Denny. V první řadě si ale musel sehnat doprovod a jako první ho napadla Winnie, která bez váhání souhlasila. Potom už chybělo jen sehnat oblek, který měl kupodivu vybraný celkem rychle. Musel s Winnie ladit, jinak by ho na ten ples nikdo nedostal, proto byl rozhodující její outfit, jenž Denny s úsměvem schválil. Ale jako by se snad Winn na jeho názor ptala, zrovna v tomto případě ani tolik ne.  
Každopádně přípravy z krku, takže nezbývalo nic jiného než se v daný podvečer obléknout do přichystaného smokingu. Ještě si upravil límeček, pročísnul vlasy a přestříkal se svým oblíbeným parfémem než opustil dům. Ani dneska neopustil svůj byt bez svého skatu, kterým dojel až před klub nerdů, kde si vyzvedával Winnie. “Tak kde mám tu svojí My lady?!“ rozhodí rukama, když mu neotevře Winnie, ale její spolubydlící. “Oh, god“ vydechne si, když se tam Winnie objeví a takto už nastrojená vypadá naprosto úchvatně. “Vypadáš skvěle, ale pořád nejsi hezčí než já“ popíchne jí hnedka při první příležitosti, ale samozřejmě si nic takového nemyslí, zase tak namyšlený není, ačkoliv by mohl být. “Můžeme?“ nabídne jí rámě a skate opře o stěnu vedle vchodových dveří, tak jako už několikrát a holky budou aspoň vědět, že se pro něj někdy vrátí. Společně s Winn se pak odebrali do sálu, kde se to všechno uskuteční.

Winnie dlouho přemýšlela nad tím, co si oblékne. Jistě, měla opravdu velký výběr neboť se docela hodně ráda takto strojila. Vždycky se ji líbilo, že aspoň trochu vypadá jako princezna! Inu, které holce ne, že? Ovšem ani z toho jejího velkého výběru měla pocit, že ani jedny šaty nebyly to pravé. Ke všemu, když zjistila že je to jarní ples a jaká bude pravděpodobně výzdoba, rozhodně tam chtěla zapadnout. Jako kdyby nestačilo to, že tam očividně bude už tak jako ve svém živlu! Kytky a rostliny všude? Ani by se nedivila kdyby zapomněla na svůj doprovod a raději by se věnovala rostlinám. S tím jak si vzpomněla na svůj doprovod si nakonec uvědomila to, že by si konečně měla vybrat, a pak našla ty pravé! Rozhodně pro ni byly jako dělané, neboť z menší části byly ze samotných rostlin! Sice z umělých, avšak to bylo něco co Winnie přežije. Proto si je oblékla a ostatní přípravy moc nehrotila. Vlasy měla hezké, i když je měla klasicky rozpuštěné a jediné co s nimi udělala bylo to, že je lehce sepla, aby ji tolik nepadaly do obličeje. Lehké malování, nechtěla to nijak přeplácat a byla prakticky hotová. Všechno tohle dělala na poslední chvíli, neboť po svém pokoji ještě musela zalít hromadu rostlin a taky si s nimi popovídat. Ano, bohužel byla ten typ člověka, která mluví k rostlinám, jako kdyby ji rozuměli. Povídala jim o tom, že doufala, aby tam nebyl ten naburčenec z herny, aby jej nemusela vraždit svým pohledem, i když pohled nebyl tou zbraní, kterou by na něj nejraději použila. Ano, čas z herny ji stále nepustil, pokaždé co si na to vzpomněla ji hned vřela krev. Nakonec se ale rozhodla, že i kdyby tam byl večer si rozhodně kazit nebude!
Byla ráda, že našla společníka, který by s ní šel na ten ples. Moc často se s ním nebavila, to sice ne ale když prohodí řeč je rozhodně ráda, je to takový přítel do pohody a nepohody. V ten moment kdy se naposledy dívala do zrcadla někdo zaklepal na dveře a tak se jen otočila, avšak spolubydlící byla rychlejší. Ne o moc, Winnie byla hned za jejími zády a nakonec ji lehce postrčila stranou, aby se mohla setkat s Dennym. Lehce se usmála a vzala oběma rukama kousky šatů a udělala menší pukrle. "Děkuji, taky rozhodně nevypadáš k zahození, ta barva k tobě jde!" první věta co řekne a když se narovná tak se jen zazubí. "Jako kdyby to šlo, s tou tvojí tvářičkou, že?" uchechtne se. Věděla že to myslel z legrace a tak ji nedalo hned reagovat. "Jistě," poví nakonec jenom a téměř okamžitě přijme jeho rámě. "Jaký to gentleman," dá si druhou ruku na hruď, jako že je překvapená ale její úsměv rozhodně potvrdil to že je to další reakce. S tím, že nebydlela daleko tam byly poměrně rychle. Jakmile společně vešli dovnitř hned začala natahovat hlavu, aby viděla všechny ty květiny. "Oh to je tak krásné!" poví hned a trochu víc se zapře o ruku Dennise. "Doufám, že mi odpustíš, kdybych se zasekla u nějaké rostliny," řekne a se psími oči se na něj krátce podívá. Pak se jen usměje. "Samozřejmě, prvně bych si dala něco k pití, než tě vyměním za kytky, souhlasíš?" zasměje se nakonec a jen čeká, jestli se s ní rozejde pro nějaké drinky či pro něco k pití. Během toho nesledovala ani tak lidi ale hlavně květiny, na které měla dokonce velké nutkání si i sáhnout a pořádně je prozkoumat, ovšem nechtěla vypadat hned tak divně a tak se držela.