Stačila troška soucitu a ani poloúsměvům se nebránila. Očima brouzdala po Meg, zrovna přesně v tu chvíli, kdy se jí povedlo ji nechtěně přivést do rozpaků ohledně prvních fotografií. Ať už se jednalo o selfíčko či západ slunce, určitě si zasloužilo nějakou tu pozornost. Popravdě od někoho tak talentovaného jako byla Meg nic jiného nečekala. „Měla bys. Kdybys teoreticky jednou byla slavnou fotografkou, tvé fanoušky by rozhodně zajímalo, jak jsi začínala. Mít je tam by ti neuškodilo,“ pokrčila nad tím nepatrně rameny, které se prohloubilo v rozvlnění celého těla. To je tak když se vám někdo líbí, nedokážete se kontrolovat. Zejména ztrácíte kontrolu i v tom co říkáte, protože spustit zničehonic narážku na Hvězdné války? To by si nedovolila ani ve snu. Rty se jí zkřivily však šokem. Naštěstí byla mrštná a zareagovala v celku rychle a celé tohle Star Wars fiasko zamaskovala úsměvem. Už, už v hloubi duši, že tuhle trapnou až fanatickou chvilku přejdou, jenomže užití stejného termínu přivedlo tentokrát do rozpaků fotbalistku. Sama se odvážila k malému uchechtnutí až prsty přejela po svých rtech ve snaze své cukající koutky zastavit. V mžiku padla otázka na to, zdali je z univerzity a ona to brala jako takové vysvobození nehledě na další interakce. Ani reakci na její fotografickou praxi nijak neomílala. „Jestli máš trpělivost na rozdávání, sem s ní,“ okomentovala pobaveně její zájem ji učit pro ni zcela novému řemeslu, „no a možná by bylo na čase se tomu začít věnovat o trošku víc, když už k tomu mám víceméně našlápnuto,“ culila se. Představa sebe samé s foťákem v ruce a v akci nebyla zrovna lichotivá, jenomže v přítomnosti Meg se tyto starosti rozhodla zahodit instantně za hlavu. Pravdou bylo, že ani na fotbalu nebylo nic moc speciálního, jak se jí brunetka snažila naznačit. To potvrdil i nepovedený výkop blonďaté útočnice. „To je minimum právě,“ konstatovala s uchechtnutím, aby ji dopřála, byť jen kousíček naděje. Bexy se nadechovala, že na tu blbku na hřišti houkne, jenže před ní si to nedovolila. Proč je tak těžké na někoho udělat dobrý první dojem? Utroušení povzdechnutí se proměnilo v představení maličkosti. Představovala si to, jakkoliv a kdekoliv, avšak tohle se vyjímal všem jejím fantaziím a scénářům. Vlastně to mohlo být v pořádku, jestliže by se nerozhodla vychrlit naprosto nereálnou nabídku, a to zaskočilo obě. „Tak… tak cokoliv kromě fotbalu. To by šlo, ne?“ pokusila se opravit, zatímco rozdýchávala vlastní blbost. Bohudík ji zachránila schopnost přejít na nové téma bez povšimnutí, a právě i na přístup děkana se rozhodla svést i svou roztěkanost. „Přesně to samé jsem mu říkala, ale néé pan si trval na svém,“ stěžovala si sarkasticky. Nad jeho přístupem sama zhrzeně protočila očima v sloup, a následně je sklopila k displeji mobilu. Megařino ubezpečení směřované na dosavadní proces, jí vykouzlilo úsměv na tváři. „Jeez, mi ani neříkej,“ vyhrkla o něco zděšeněji, „ani nevíš, jak pracné bylo je všechny sem dostat, natož abych je nutila se upravit na headshoty.“ Stačilo málo a ona by propadla další hysterii. Právě v tu chvíli se nabídka nedala odmítnout a musela si nad ní zapřemýšlet. Očkama tikala mezi mobilem a brunetčiným foťákem. „Pokud nemáš nic zajímavějšího na práci, asi by bylo ode mě hloupé tuhle lákavou nabídku nevyužít,“ uchechtala se nad tím mezitímco prstem ukázala na její fotoaparát. Vzápětí se podívala na skupinu fotbalistek na hřišti. „Takže jak to uděláme?“ otázala se. Popravdě by nějakou takovou radu uvítala. Zprvu je Bex chtěla nechat hrát fiktivní zápas a marně doufat, že tou miniaturní čočkou zachytí ten nejdokonalejší snímek, co by se nejen vyjímal na školním instagramu, ale i na těch zbytečných letáčcích pro prváky. Nic z toho se však nekonalo. „Mám je nějak seskupit?“ pokračovala v otázkách, když si povšimla, jak se holky zbytečně rozprostřely po celé půlce. S největší pravděpodobností si tenhle pohled jinam užívala o něco méně, než když se zahlížela na svojí crush. Avšak pokud jí sešla z očí, sešla jí i z mysli a ona tím neriskovala další ztrapnění, anebo mluvení o příliš spefických zájmech, o které se nikdo neprosil. To by však nebyla ona, aby si jeden z těch pohledů sama nevnutila. „Vážně tě tím nebudu zdržovat?“ zajímala se. Koukalo se na ni hezky, ale v žádném případě ji tady nechtěla držet násilím. „Protože věř mi, zkrotit je… to bude tak na dvě hodiny, a to nepřeháním,“ poznamenala během toho co bradou cukala zpátky směrem ke hřišti a instinktivně mobil zastrkávala mobil do zadní kapsy svých jorts.

Ačkoliv nabídla jejich rozličným postojům ohledně jejích prvních dílek určitý kompromis, tmavovláska jej velmi bravurně obešla. „Ty máš odpověď na všechno, viď?“ zasmála se pobaveně a pokroutila nad tím hlavou, nijak jí to ale nevyčítala. V jejím hlase znělo čisté pobavení, které se odráželo na uvolněném úsměvu na jejích rtech, jelikož ji brunetka upřímně zaskočila a perfektně odzbrojila. „Vzdávám se,“ připustila nakonec, „založím si speciální portfolio, které si schovám a vytáhnu, jen a pokud budu slavná,“ rozhodně tím nechtěla nic slibovat, koneckonců kdo ví, zda bude někdy slavná natolik, aby se někdo zajímal o její začátky ve focení, ale musela uznat, že ji tmavovláska nahlodala a nyní i ona pociťovala jakýsi nostalgický zájem prohlédnout si své první fotky – ačkoliv počítala s rizikem, že se za některé snímky bude chtít propadnout do země. Propadnutí do země s ní na malý moment sdílela i tmavovláska, když referencovala Hvězdné války, a ačkoliv to velmi obratně zamaskovala dalšími větami, Meg se rozhodla otestovat vody a referenci jí oplatit. Byla ráda, že to udělala, jelikož si tím vysloužila roztomilé uchechtnutí, které vehnalo jemný úsměv i na její rty – víc ji v tom ale koupat nechtěla, raději se zaměřila na to, zda je z místní univerzity. „Nevím, jestli přímo na rozdávání, ale… kam spěchat?“ skoro až bohemisticky nad tím pokrčila rameny a s jiskřičkami v očích se rozhlédla kolem sebe. Dobrá, možná zrovna dneska nebylo nejlepší počasí, ale stejně to mělo své kouzlo, a život byl od toho, aby se žil, ne aby se každý pořád za něčím honil. A pokud se zrovna chcete naučit fotit a bude vám to dělat radost, proč ne? Kam spěchat? I přes tento pohodový náhled na život se příliš nehrnula do vyzkoušení fotbalu, což jí Bex nabízela jako protislužbu za focení… bylo to od ní milé, ale vůbec se na to necítila. „Abych tě nepřesvědčila o opaku,“ utrousila s lehkým ušklíbnutím, jelikož se necítila schopná ani nakopnout míč, natož jej někam směřovat, a pokud to mělo být minimum, tak to potěš pán bůh. „To by šlo,“ souhlasila nakonec, když opustily představu výuky fotbalu, „ale tohle nemusí být výměnný obchod, to doufám víš?“ ubezpečila se něžně, jako kdyby mluvila s někým, komu nikdy nikdo nedal nic zadarmo a ona byla v roli spasitele.
Nespokojeně mručela společně s Bex o tom nevhodném zadání, které děkan poskytl, jelikož si člověk mohl představit cokoliv. Obecná zadání měla ráda, když mohla být kreativní, nicméně propagace vysokoškolského fotbalu se jí nezdálo jako to pole pro kreativitu, a tak jen pokýváním hlavy sdílela Bexyinu bolest. No, spíš naštvání. „Hah, to určitě ne, headshoty se vysloveně na promo moc nepoužívají, takže to by snad upřesnil, teď mu půjde asi víc o ty akční fotky,“ bradou kývla ke hřišti, aby zdůraznila, že tím myslí přesně to, co právě na hřišti probíhalo, aby se Bex nemusela děsit, že tu ještě budou tvořit headshoty. Když už ji tak vystresovala, znovu se nabídla s pomocí, a heleme se, tentokrát byla její nabídka přijatá. „Mám prodlevu před dalším seminářem, takže v klidu,“ ubezpečila ji, že nikam extra nespěchá, a pohled z tmavovlásky přesunula na děvčata na hřišti, které chvíli pozorovala, aby si ujasnila odpovědi na její dvě otázky. Jak to udělají? Dobrá otázka, ve které měl faktor i lehce omezený čas, který ji Bex znovu připomněla ve snaze nezdržovat ji. „V pohodě, nezdržuješ mě,“ ubezpečila ji ještě jednou a hodila na ni rychlý pohled, aby svým slovům dodala váhu. „A dvě hodiny říkáš?“ zopakovala po ni, zatímco si počítala, kolik času má ona, a úplně jí to nevycházelo. „Tak pojďme ten čas využít co nejlíp můžeme,“ zahlásila, když se na Bex obrátila s vítězoslavným pohledem v očích – ano, měla plán. „Hrát zápas je fajn, protože to má ty emotivní momenty, ale ty se ne vždycky povede vyfotit, hlavně ne takhle na tréninku,“ začala svůj proslov, při kterém po očku pozorovala děvčata na hřišti, no hlavní focus vyhrávala tmavovláska před ní, „takže co kdybychom si to ulehčily a jen zreprodukovaly ty nejlepší momenty ze zápasů – nechala bych holky střílet na bránu, to určitě…“ už se viděla zpoza brány, pak naopak naproti bráně, záběrem na brankářku… tam ale končily její představy i její sebevědomý proslov, jelikož tam končily i její znalosti o fotbalu, nevěděla tedy na co by se dál měla zaměřit, s otázkou v očích tedy hleděla na Bex a čekala na spasení. „A pak tam jsou nějaký další fotogenický momenty?“ optala se, aby bylo jasné, proč na ni tak zahlíží.

„To víš… někdo musí,“ uchechtala se nad tím. Její teorie byla správná, jelikož tohle bylo něco v čem se tmavovláska nadšeně vyžívala. Přesně na tohle měla talent; vymyslet v co nejkratším čase tu nejlepší odpověď, která by vyhovovala dané osobě. Rozzářeně zamrkala nad vyslovenými slovy týkající se povedeného odzbrojení. „Anebo to můžeš jednoduše využít v momentě, když budeš mít nostalgickou chvilku nebo potřebu si zvednout náladu,“ skousla si jazyk mezi zuby sotva co se její koutky zvedly zpátky do hravého úsměvu. Hned na to přišla trapná nerdovská reference a do smíchu jí nebylo už vůbec. Naštěstí Meg byla ochotna tohle ztrapnění povznést svou odpovědí a ona už neměla nutkání se kvůli svému ztrapnění propadnout do země. Naštěstí pusa jí fungovala rychleji než mozek a opětovně otevřela téma týkající se fotografování; přesněji jí zajímalo, zda by byla ochotna ji něco naučit. Proč tu trpělivost vlastně povznesla? Protože fotit absolutně neuměla, pokud nepoukážeme na její selfíčka. Už teď věděla, že bude muset otravovat svého bratra Bradleyho, aby jí ukázal, kde se mačká spoušť. „Pravda,“ souhlasně přitakala. Nu, to by nebyla ona, aby zmínila fotbal. Byla to ošemetná situace, ale když Meg uměla fakt dobře fotit a Bex zase fakt dobře hrála fotbal, tak jí to musela nějak vynahradit, ne? „Hele, každý nějak začínal,“ vložila se jí do toho. Absolutně nesnášela podceňování, a proto musela zastavit i ji. „Navíc… některým to jde pořád stejně blbě, takže no stress,“ hlavou kývl směrem k holkám na hřišti. To je tak když o kopanou moc zájem není a musí vzít kohokoliv, kdo ji padne pod ruku. Jako má je svým způsobem ráda, ale to je tak vše. Z Meg nejspíš fotbalistka nebude, tudíž se Bex rozhodla pro plán b a to navrhnout něco jiného. Její improvizační skills na poslední chvíli odjely na dovolenou, tak trochu zazmatkovala. Megary souhlas ji ubezpečil, avšak i tak se zasekla na vteřinku. „Aha… No víš, já tě chtěla jenom trochu namotivovat, abys z toho měla taky něco navíc kromě dobrého pocitu,“ zazubila se. Kdyby bylo na Bex, tak by do ničeho nešla, jestliže by to znamenalo naprosté minimum (teda kromě školských věcí, to ji pak má rado vedení).
No a když se na něčem konečně shodly, přišlo debatování. To by nebyla Bexy, aby si na děkana nestěžovala jenom kvůli tomu, že je to chlap. Naštěstí měla k tomu i validní důvod a Meg naprosto chápala její pocity. Teda dokud nezmínila headshots, hnedka byla vystrašená.  „Upřímně? U něj nikdy nevíš…,“ pověděla ji vyklidněně a s posměchem, „týpeček nám chtěl nakoupit růžový dresy… A ne, srandu si fakt nedělal,“ ušklíbla se. Jakože růžový dres by jí nevadil, byl by to mega slay, jenom v zápasech proti ostatních univerzitách by byly asi za klauny. Když byla řeč o klaunech, pohled stočila k holkám na hřiště. Samozřejmě se ještě párkrát musela ujistit o volnosti jejího programu, než se do něčeho pustily. „Uh, tak to jo,“ oddechla si, „já bych ti kdyžtak napsala omluvenku,“ chechtala se. S tím zkrocením to však myslela smrtelně vážně. Některá děvčata si myslela, že jsou natolik privilegovaná, aby mohla protestovat při jejích pokynech. „Okay, to přeháním,“ odmlčela se na moment k obhlédnutí situace, „tak hodinu. Ale když se hecneme, zvládneme to i za míň než půl hoďky. Teda pokud na ně budu křičet,“ polemizovala nahlas, načež se na ni spiklenecky podívala. „Jak je libo,“ zachichotala se při souhlasu ten čas využít nejlépe jak jen mohly. Nadšení se jí drželo hned co Meg začala nápady na photoshoot sypat jako esa z rukávu. Souhlasně kývala hlavou. Dávalo to smysl a jí štvalo, že jí to nenapadlo jako první. Očima z branky se podívala zpátky na Meg. „Myslíš akrobacie, ne?“ vložila se jí do toho miloučce jakmile zmínila fotogenické momenty. „Aka někdo vystřelí a brankářka to musí nějak cool chytit,“ vysvětlila jednoduše. Z toho vždycky šíleli hlavně diváci, tudíž na promu se to bude vyjímat jakbysmet. „Tož jdem na to,“ kývla hlavou směrem na hřiště a začala se pohybovat blíž k brance, kde holky ještě marně hrály. „Změna plánu! Branec jedna za druhou!“ houkla na ně z dálky. To stačilo na to, aby na sebe upoutala pozornost. Očekávala bombastický side eye, naštěstí všechny mrzly a volily poslušnost. Brankářka zůstala na stejném místě a ostatní se stavěly do řady, zatímco Bex v závěsu fotografky mířila za bránu. „Sporty fotíš pravidelněji nebo to je taky víceméně tvoje premiéra?“ optala se s nutkáním zahnat trapné ticho.

Pobaveně se zasmála, když byla informována, že někdo ty odpovědi mít musí. Vskutku na tom něco bylo, jen Meg ve své volnomyšlenkářské nátuře zkrátka ne vždy odpovědi potřebovala, klidně nechala věci svobodně plynout, aniž by získala odpověď… pro Bex tedy nebylo příliš těžké ji přeargumentovat, minimálně v této banální záležitosti. „Nevím, jestli by mi to vysloveně zvedlo náladu,“ pobaveně stočila koutky vzhůru, nicméně s nostalgickou chvilkou se nehádala, sama tak nad tím začala uvažovat, nebyl tedy důvod tuto logiku rozporovat… zároveň se v nostalgických pocitech nechtěla rýpat s někým, koho sotva znala. Místo toho se zaměřila na svou tmavovlasou společnici a trpělivost, kterou bude potřebovat k zaškolení ve focení, k čemuž se tu právě upsala (velmi dobrovolně). K čemu už se příliš dobrovolně neměla, bylo její vlastní zaškolení ve fotbale. Nechtěla se Bex nijak dotknout, ale příliš ji to nelákalo. Sporty nikdy nebyly její největší koníček, a ty skupinové už vůbec ne. Tmavovláska se ale nevzdávala, ačkoliv ji od tohoto nápadu Meg odrazovala všemi možnými způsoby – těmi něžnými. „Ale aspoň je to baví, polovina úspěchu je pro tu věc mít nějaký zápal,“ nabídla lepší odůvodnění, proč se vlastně nemá zájem zlepšovat. Nechtěla tu totiž o sobě jen pochybovat, i když její schopnosti byly v současné chvíli na opravdu žalostné úrovni. Problémem bylo, že necítila potřebu s tím něco dělat… a to se pak těžko s něčím začíná. Naštěstí se Bex vytasila s alternativním návrhem, že podniknou cokoliv jiného, s čímž už Meg nezápasila. Tedy, možná trošičku, nechtěla totiž, aby měla Bex pocit, že se musí odvděčit, což jí chtěla vyvrátit. Nebude jí v tom bránit, nechtěla ale, aby to dělala z pocitu povinnosti. „Motivovat mě nemusíš,“ pousmála se, „ale stěžovat si samozřejmě nebudu…“ hravě se uculila, jako kdyby si právě vůbec nestěžovala, a už jí neodporovala. Kromě toho, že se zdálo, že to pro ni Bex udělat zkrátka chce, jí vlastně bylo milé vidět tuto tmavovlásku znovu. Zdála se sympatická, i když si zrovna stěžovala na jejich děkana. „Aspoň by na vás na hřišti nikdo nezapomněl,“ odvážila si drobně rýpnout a nemohla si nepředstavit Bex v křiklavě růžovém dresu… což jí příliš nešlo. Ale neznala ji, třeba nosila růžovou každý druhý den, jen dnes se Meg netrefila do nerůžového dne. No dobrá, to spíš ne, nevypadala jako růžový typ.  
„To abych si skočila pro žákovskou,“ zasmála se pobaveně, když se Bexy nabídla s omluvenkou, a představovala si texty, které by si tam mohla vysloužit. Zachraňovala fotbalový tým – to byl pravděpodobně její favorit. Lehce se zasekla, když Bex zmínila délku celé akce, jelikož dvě hodiny byly už lehce hraniční s tím, kolik času jí mohla nabídnout, byla však vzápětí uklidněna, že to stihnou i za hodinu, dokonce i za půl, pokud bude Bex křičet. Vzhledem k tomu, že na ni byla jako med, byla celkem zvědavá, jak brunetka křičí, no byl to její tým, do způsobu organizace ji kecat nechtěla. „Jsou to tvoje holky, tak asi záleží na tobě, jak jsi s nima zvyklá pracovat,“ pokud na ně nikdy nekřičela, což u sportu asi nebylo úplně možné, akorát by se to podepsalo na fotkách, a to by byla škoda. Řízení sportovkyň tedy nechala plně v jejích rukou, zatímco ona se začala soustředit na možnosti toho, co by mohly nafotit. „Akrobacie, jo, přesně to,“ přikývla hlavinkou, když jí Bex vysvětlila mnohem lepšími slovy to, co se snažila říct i sama Meg. Holt fotbalový slang nepatřil do její běžné slovní zásoby, naštěstí však měla po ruce fotbalového profíka. „Super,“ uculila se, když byl její plán schválen, a společně s Bex se přesouvala na místo, zatímco ji nechala dělat její práci a pozorovala, jak se holky řadily přesně dle instrukcí. Ani na ně nemusela tolik křičet, zdálo se, že má jejich respekt. Asi není ve vedení týmu krátce a ví, co dělá, takoví lidé pak vyzařují přirozenou autoritu. Nachystala se za bránou, zahleděla se do objektivu a cvakla několik cvičných fotek, zatímco se různě krčila a popocházela pár kroků do stran, aby našla ten nejlepší úhel. Zdvihla pohled od právě prohlížené fotky na Bex, když na ni promluvila: „Premiéra to úplně není, sporty jsou super na učení se fotek v pohybu.“ Pustila se do vysvětlování, zatímco znovu nacpala obličej k foťáku a cvakla dalších pár snímků, „a to není vůbec sranda, takže je to super trénink, ale není to styl, kterýmu bych se v budoucnu chtěla věnovat,“ dokončila svou myšlenku a lehce nad tím pokrčila rameny. Dokud studuje, měla by si toho vyzkoušet co nejvíce, než se bude do konce života úzce profilovat, no ne?

Ovšemže ne každý se na své staré fotografie koukal s takovým nadšením jako právě Bexy. Není nic okouzlujícího než po večerech brečet smíchy a vypichovat na sobě své nedokonalosti. Naštěstí nikdy neobjevila kouzla pomády na obočí od Anastasia Beverly Hills a tučných slimáků, aby si nad svým ksichtíkem protáčela očima v sloup. Takže pokud to Meg měla takhle, rozuměla tomu. Jenomže když se na ni tak dlouze a zasněně koukala byla přesvědčena, že všechno ohledně její maličkosti je perfektní, a proto se absolutně nechápala, proč se tak shazovala. Obočí se jí na malý moment svraštilo, avšak posléze stejně povolilo pokoušejíc zpracovat všechny informace. „Uvidíš,“ pokrčila nad tím rameny a pořádně se uculila. Jestliže se jí povedlo projít stará alba, nejspíše by se jí i povedlo ji přemluvit k lekci fotbalu, aby se jí nějak odvděčila. No… možná tak ve snu, ale za pokus to stálo. Bex je taková neodbytná, a tudíž se s každým slovem musela krotit. Už, už se jí na jazyku tvořily další argumenty, jenomže tmavovláska se snažila z toho fotbalu každým coulem vyvarovat. „Fajn, fajn, teď jsi dostala zas ty mě,“ ušklíbla se pobaveně. Smekla nad ní pomyslně klobouk a uznale pokyvovala hlavou. Tentokrát ji odzbrojila ona, avšak ne na dlouho. Neváhala a optala se jí i na jiné varianty, kterými by ji mohla jednak odměnit ale i motivovat. „Sorry not sorry, momentálně beru kapitánskou roli dost vážné, takže na nic jiného kromě motivace nepřemýšlím,“ chechtala se při malém vysvětlení. Pravděpodobně tuhle konverzaci viděla příliš růžově a interakce s Meg tuhle teorii jenom podporovaly, takže se do toho pokoušela dát naprosto všechno. Ne tak všechno jak děkan navrhující růžovou pro jejich dresy, jehož nápad brunetka kupodivu podpořila. „To jo,“ smála se, „alespoň bych měla konečně opodstatněný důvod jim říkat barbíny,“ blábolila, načež se pohledem vrátila zpátky k holkám, které si v té růžové začala představovat. Spíš čubky než barbíny, úsměv jí ihned spadl; těm by ani růžové brýle nepomohly.
Žákovská s omluvenkou stejně nebude potřeba, na druhou stranu to byl dobrý způsob, jak se opětovně rozesmát a nenechat si kazit den tou bandou mamlasů na hřišti. Ujištění jí dovedlo potřebný klid na duši, jenomže ta časová tíseň se jim nejspíše v daný moment nehodila. „Uhmm, tak to nechceš vědět jak,“ podívala se na ni výhružně, jenomže úsměv se jí znovu rozzářil, a to i přes zmínku křiku. Křičela na ně běžně, protože kdejakým ňuňáním si autoritu člověk nezíská. Kupříkladu teď byla o stopro mírnější, než se Megara v její blízkosti zničehonic objevila. I tak se vrátila zpátky do starých kolejí, když se rozpovídala o tom, jak to všechno provedou a jaké fotogenické momenty bude zachycovat. Té zasněnosti v očích se už holt nezbaví, ale když šlo o Meg… ani nechtěla. Líbilo se jí, jak dokázala všechno vizualizovat pouhými slovy a jí to dodávalo energii se na to vrhnout cobydup. Souhlasně přikyvovala, zatímco si objímala své paže a štípala se do švu na mikině. Bylo docela o fous, že se stihla s těmi akrobaciemi ozvat za včas, protože měla zase pocit, že každou chvíli vypne a bude se na ni jenom koukat, zatímco v hlavě se budou handrkovat všelijaké myšlenky. Zbrklé doplnění a vysvětlení bylo důkazem naslouchání. Očka se jí rozsvítila při potvrzení Meg, že se vskutku jednalo o její původní myšlenku. Tohle byl dostatek informací na to se vydat do práce. Stačilo houknout a holky se seběhly a seřadily k bráně, aby mohly započnout akci profesionální photoshoot. I ona se přesunula k bráně v zájmu pozorovat práci profíka alias Meg a kupodivu… šlo jí to fakt od ruky. Bexy málem samu sebe přistihla, jak na ni hleděla s otevřenou pusou. Prostě měla uměleckou vizi, věděla jak na to a s tím foťákem vypadala fakt přirozeně. A vůbec… nelíbilo se jí, že ji k tomu vůbec nepotřebuje, takže neváhala a dělala všechno, proto aby navázala alespoň tu konverzaci mezitímco tam přešlapovala jako by čekala na autobus. Asi to neměla dělat. Sotva co vyhrkla tu otázku, došlo jí, že už na něco takového padla řeč v průběhu jejich rozhovoru. Ihned na ni naskočila nervozita, takže se trochu přikrčila v ramenou místo toho, aby se pořádně naplácala do čela. Hned co se k ní Meg podívala, uvolnila se a dělala jakoby nic. „Jo, to vlastně dává smysl,“ uchechtala se. No to by dívka nesměla zmínit, že to není sranda, tak Bexy rychle sklapnula. Fakt to není sranda, kapiš? zavrtěla nad sebe samou hlavou. Nemít na sobě mikinu tak by si myslela, že jí škrtí límec. Na sucho polkla. „Takže čemu se spíš věnuješ?“ vyhrkla; hlasem byla trochu vyplašená, avšak na tónu hlasu nešlo nic poznat. Špičkou boty se nervózně snažila vydlabat do hlíny důlek. „A to myslím i mimo focení a tak…,“ zazubila se sama pro sebe. „Sport to asi nebude, co?“ ušklíbla se. Jestli se tohle jednalo o možnost ji poznat blíže než jen z fotek na instagramu, proč toho nevyužít, že?

K nostalgickému prohlížení starých fotoalb se přemluvit nechala, k lekci fotbalu už ne. U starých fotek se jen bála ztrapnění nad svými prvními pokusy něco tvořit, hrát si se clonou, sytostí barev… u fotbalu to zkrátka jen necítila. Nijak ji to nelákalo, a ačkoliv viděla, že lidi pro tento sport mají velký zápal, vůbec ho s nimi nesdílela, takže se z této lekce snažila vší silou, ale stále zdvořile, vymanit. Jistě, s trochou píle se každý naučí cokoliv, ona ale necítila ani špetku píle se něco takového učit, ehm, nebylo tedy divu, že o sobě neustále pochybovala. Bex nakonec pochopila, kde byl zakopaný problém (anebo to s ní prostě vzdala, ačkoliv nepůsobila jako typ, co věci vzdává) a ony se tak mohly domluvit na jakékoliv jiné aktivitě, která bude oběma stranám jistě příjemnější. Tedy, Bex by trénink fotbalu asi byl po chuti, ale když by se u toho Meg trápila, ve výsledku by jí to určitě tolik nebavilo. „Aspoň jsme si kvit,“ usmála se zvesela, obě očividně dokázaly argumentovat – kdyby však Bex použila svou plnou argumentační sílu, Meg by pravděpodobně neobstála. Jaké štěstí, že Meg se stačí hezky usmát, a bude mít nepochybnou výhodu… ačkoliv o tom vlastně ani nemá sebemenší tušení. „Ale to je fakt super,“ obrátila list, ona sama nepotřebovala být motivována, aby jí pomohla s focením, nicméně její přístup byl správný a bylo hezké, že svou roli bere vážně. „Jde vidět, že je ve vedení člověk, co tam patří, koho to baví a dá tomu něco navíc, ne někdo, kdo to dělá jen tak, aby se neřeklo, nebo aby si honil vlastní ego,“ rozvedla svou myšlenku a vřele se na Bex usmála, jakoby byla její fanoušek číslo jedna. Myslela to vážně, skutečně se jí její přístup líbil – ale ne natolik, aby se nechala ukecat k fotbalu, to si zas nemyslete. Všechno má své hranice. Pobaveně se zasmála a loupla pohledem po slečnách na hřišti, kterým Bex chtěla říkat barbíny, kdyby měly růžové dresy, a nějak nepostřehla, že to měla být rýpavá poznámka spíše než vtípeček na úkor růžových dresů.
Focení bylo domluvené, časová tíseň už nebyla tak tísnivá, a omluvenka nepotřebná, zůstávalo už jen zorganizovat modelky, a to bylo plně v režii Bex. Z motivující kapitánky se stala náhle přísná, až Meg překvapeně zamrkala nad rychlostí změny, ale než se stihla aklimatizovat, brunetčin obličej opět zjemňoval úsměv, který jí vřele oplácela, když začala plánovat, co by mohly fotit. Měla svou vizi, jen ji neuměla profesionálně pojmenovat, ale od toho měla po ruce paní kapitánku, která obratně doplnila slovíčka, co jí chyběla. Plán byl odsouhlasen a Bex houkla na děvčata, co se bude dít, nicméně nezněla vůbec tak přísně, jak původně vyhrožovala. „Tohle nebylo tak zlé, jak jsi slibovala,“ prohodila mezi řečí, zatímco společně kráčely za bránu, aby mohly zachytit první snímky z těchto úhlů. Neztrácela čas, nechtěla tu holky nechat běhat donekonečna a sama ještě někde musela být, takže se snažila být co nejvíc efektivní, ale to znamenalo, že měnila úhel za úhlem, jakmile z jednoho pohledu cvakla několik záběrů. Nezapomněla si mezi tím záběry i kontrolovat, aby později nezjistila, že má vše rozmazané, a když se jí něco nelíbilo, přidřepla si k další fotce. Zabrala se do toho natolik, až skoro zapomněla, že tu nestojí sama, proto se jí v očích odrážela jakási omluva, když se na Bex konečně zadívala. „Stejně jako po tobě chce věci pro školu děkan, po nás je chtějí učitelé…“ připodobnila, jak se dostala k focení sportu, ostatně jako spousta dalších z jejího oboru, „i když chtějí je asi silné slovo, vzhledem k tomu, že to pomáhá oběma stranám – my se něco naučíme, nemusíme shánět modely, a škola z toho má i použitelné fotky,“ pokrčila nad tím rameny, už to brala jako běžnou součást svého studia. Čas od času ji štvalo, když bylo třeba fotit něco, co jí nebylo vysloveně po chuti, ale na konci dne byla za tu možnost vždy ráda, jelikož měla možnost si vyzkoušet něco pro sebe netypického a odnést si z toho něco třeba i do svého vlastního stylu focení. V mezi čase cvakla pár dalších snímků, když ji zrovna upozornil míč letící do brány, že tu nemá jen tlachat. „Ve focení mám ráda jemné tóny, hru světla a stínů…“ vyprávěla zamyšleně, zatímco se snažila zachytit skoro až opak, „takový ty momenty, co jsou viditelné v reálném životě, ale možná se nad nimi nikdo nezastaví, aby v nich našel to, co skrývají,“ pokračovala, když odlepila pohled od objektivu a věnovala pár vteřin své společnici, snad aby v ní našla pochopení ohledně fotek, co jí právě popsala. „Sport to není, to máš pravdu,“ zasmála se upřímně a zavrtěla nad tím hlavou. „Mám vážně ráda cestování, poznávání cizích kultur je hrozně… osvobozující? A hlavně člověk získá nový úhel, jak pohledu na svět, tak na focení,“ uculila se a vzpomněla si na svou poslední dovolenou na Srí Lanku, která ji vysloveně vyrazila dech. Nebyla to tedy úplně odpočinková dovolená, jela tam pracovně fotit a měla i daný harmonogram a požadované výsledky, přesto to bylo ohromující. Uchvácení ze vzpomínek se jí pravděpodobně propisovalo na tvář a ze zasněného úsměvu ji jistě brzy začnou bolet tváře, teď se však nadšeně podívala na Bex. „Myslíš, že bychom to teď mohly vzít z druhé strany? Jakože nebudeme za bránou, ale před ní?“ zvědavě ji pozorovala a čekala, zda bude její návrh schválen. Také by potřebovala, aby případné zatoulané míče nelítaly na ni, bez Bex po boku by si na hřiště asi neodvážila vstoupit, jelikož kdyby byla sama a až příliš by se zabrala do focení, snadno by odignorovala okolí… A to by nebylo vhodné v okolí létajících míčů. „Cestuješ taky?“ vrátila se bezprostředně k původnímu tématu konverzace, jako kdyby od něj právě sama divoce neodskočila.

Bex se nevzdávala a když už ano, tak jen ve věcech, v nichž neviděla východiska. Stačila zmínka o zápalu a ona nenalézala další slovam, tudíž nad tím horlivě avšak uznale pokývla hlavou. Ano, nastal proces uvažování o tom se do něčeho hecnout, jenže Meg nutit do ničeho nechtěla. Vždyť to byly naprosto odlišné osoby. Bexy se s ní nemohla rovnat; ani když přešla na řeč týkající se motivace. Bex ji potřebovala, Meg naopak ne a byla schopna ostatním pomáhat jen tak. Protiklady se přitahují! Wohooo! Co si budeme, trošku jí to překvapilo. Obočí jí zastříhalo netečným způsobem, dokud se neuchýlila k panikaření aka k chvástání o její kapitánské pozici. „Awww,“ vydala ze sebe jako by právě viděla tu nejsladší věc pod sluncem. Ne fakt; právě se koukala na Meg, co jí pokládala jeden kompliment za druhým. Holka si musela ihned zkontrolovat tep. „Tak to jsi asi první člověk, kdo mi něco takového řekl,“ skočila jí do toho pobaveně, „ony spíš tvrdí to s tím egem, ale jak se říká: haters gonna hate, takže je mi to v celku jedno,“ skousla si rty bránící samu sebe k vyprsknutí smíchy. Bradou kývla k holkám na hřišti jako náznak toho, že právě ony by s touhle teorií souhlasily, a právě to byl taky důvod k tomu jim natřít s bárbínami, jakožto jejich nejmilejší kapitánka.
Žezlo nejmilejší fotografky nakonec stejně převzala Meg a Bexy se zase oddávala svým kapitánským povinnostem. Na nic nečekala, fotbalistky svolala a předala jim instrukce v podobně hulákání. Ano, nemělo zas takové grády, jaké brunetce naslibovala, ale zabralo to. Nechtěla ji tím křikem od sebe odehnat. Kdo by za ni udělal ten photoshoot? Ona asi těžko. Většinou dělaly kolem jejích pokynů obrovské haló, jestliže se jednalo o předem nedomluvený trénink nebo soustředění. Pokud by jí vždycky poslouchaly hned, měly by to za sebou raz dva. Teď to byla jiná. Nejspíše se jim nelíbila pozornost někoho dalšího. Všichni byli na místě a Meg začala fotit. Zprvu ji Bex pozorovala s nadšením, jelikož u toho vypadala fakt přirozeně. U ní ty pohyby a cvaknutí spouštěče dávaly smysl – to ona si připadala, jak ta máma v Mean girls ve snaze zachytit Reginu na domácí video. Popravdě jenom se na ni koukat, to nebylo pro ni. Proto neváhala a rozhodla se si znovu získat její pozornost. Nejprve prohodila trapnou otázku, ale i s tou se povedlo rozproudit vřelou konverzaci. „Ahaaa,“ protáhla s přitakáváním, „taková levná pracovní síla. Roztomilý,“ zazubila se nad tím. No nebyla to pravda? Pokud měla univerzita pod palcem partu fotografů, proč je za každou cenu nevyužít. „Z toho musíš mít mega nabušený portfolio,“ podotkla. V hlavě si taky shrnula, kolik akcí právě škola pořádá, a toho taky nebylo málo. Stejně Bex zajímalo, co jí bavilo fotit nejvíc. Vlastně jí zajímala celá, ale nemohla to na ni takhle vybalit. Trošku od branky ustoupila, dokud se Meg opětovně nerozmluvila a nepřipomněla ji, jak dokázala být jako smyslu zbavená v její přítomnosti. „Hodí se to k tobě,“ vyhrkla, aniž by si uvědomila hlasitost svých slov. No a když jí to došlo, oči měla vytřeštěné a málem se třásla jak ratlík. „Mně se takový styl umění hoodně líbí, člověk nad tím pak může víc přemýšlet,“ zobecnila s milým úsměvem. Pár fotek viděla i na jejích sockách, a proto nepřipadalo v úvahu přemýšlet jinak. Přesunuly se i k jiným zájmům. Focení bylo fajn, to jo, jen nebyla takový všeznalec ready se víc angažovat. „Ne nadarmo se říká o cestování, že tě dělá bohatším,“ poznamenala, „a přesně jak říkáš: focení k cestování vždycky bude patřit. Alespoň budeš mít něco na památku, když ne ten magnetek na ledničku.“ K dalším úsměvům už tolik výhrad neměla. Už, už se chtěla ponořit dál do fantazie, ale byla vyrušena jejím požadavkem. „Jooo, určitě,“ souhlasně nad tím pokývala hlavou, načež se společně s ní vydala směrem na hřiště, kde i dle jejího uvážení zakotvily. To bylo snad poprvé a naposled, co holky pochopily z neverbální komunikace, co mají vlastně v plánu. Teda kromě jedné, ta na ni vyvalila oči. Bexy založila ruce na prsou a zamračila se, načež trhla pohledem směrem k Meg a v tu chvíli ten pohled v očích změkl. „Jop. Pravidelně k příbuzným do Anglie a ti jsou hrozně důrazní na to ať nezakrním v zemáku, tak zbytek mé famílie tahají po Evropě. Naposled to byl Mykonos,“ odpověděla ji popravdě. Neměla důvod něco přikrášlovat. Prostě Evropani mají na Američané jednotný názor, a to že jsou naprosto nevzdělaní. „Nejradši teda trávím čas doma, pokud nesportuju samozřejmě,“ uchechtala se nad tím. S míčem kopala doma, když byla škvrně, takže už nikdy víc. „Buď čtu nebo píšu… bed rotting víceméně, no znáš to,“ sklopila pohled. Tímhle jí asi zkazila představu o aktivním odpočinku. Sportovkyně to byla to jo, ale někdy holt není nálada na nic.

Bex jako kapitánku znala jen pár minut, ale i tak se jí zdálo, že se pro tým obětuje, když tu s nimi skotačí jen pro to, aby děkanovi nafotila fotky a tým tak mohl prosperovat. To by přeci udělala obětavá kapitánka, no ne? I proto neměla sebemenší problém brunetku po svém boku pochválit, ačkoliv se z její reakce zdálo, že většina lidí by s ní nesouhlasila. Při jejích slovech se jí nejprve nechápavě zkřivilo obočí, jelikož její pobavený tón příliš nechápala, postupně se však její výraz uvolňoval až došel do úsměvu. Nemohla nad ní nezavrtět hlavou, bylo milé, jak i přes nepřízeň ostatních její sebevědomí zůstávalo neohroženě planout. „Jestli je zvládáš vést k vítězství… to je to hlavní, ne?“ shrnula něžně nespokojenost hráček týmu vůči Bex na pozici kapitánky a věnovala jí povzbudivý úsměv, ačkoliv sportům pro nic za nic nerozuměla – schopnost vyfotit dobrý snímek při akčním momentu bylo její maximum.
Ač Bex cosi naznačovala, co by možná vysvětlovalo nepřízeň jejího týmu, ve svých pokynech nebyla tak šílená, jak sama sebe vykreslila, takže s nemizejícím nepochopením zadřepla k focení, ve kterém se již tradičně zcela ztratila. Skoro by až zapomněla na to, že tu není sama, což nic neznačilo o kvalitě její společnosti, jen o její naprosté oddanosti focení. Stát za objektivem byl její vlastní svět a cítila se kompletní kdykoliv mohla skrz foťák pozorovat a zachycovat svět kolem. Brunetčiny otázky nebrala jako vyrušení, koneckonců si povídaly ještě předtím, než se ztratila ve vlastním světě, a tak na ni omluvně koukla, než jí vrátila svou (skoro plnou) pozornost. „Něco takovýho,“ zasmála se krátce, jelikož skutečně byli takovými neplacenými přispěvateli do všech PR věcí, které univerzita potřebovala. Geniální. O to víc, že to bylo oboustranně prospěšné. „Jako jo,“ jemně nad tím pokrčila rameny, „ale taky je nás tu celkem dost, co to studujeme, a nefotíme vždycky všichni všechno,“ dodala ještě, aby si nemyslela, že běhá po každé školní akci s foťákem přilepeným k obličeji… na některých si užívá čas s přáteli jako kdokoliv jiný. „Sice bych teda mohla být všude, ale člověk si některý věci chce užít sám… a na některý třeba ani jinak nedorazí,“ zaksichtila se, jelikož ona třeba na zápasy chodila jen když bylo potřeba je fotit, ale to by možná kapitánce týmu úplně říkat nemusela, že? Čas od času mezi jejich povídáním stočila pozornost zpět k holkám, které předváděly přesně to, co si Meg vymyslela, a cvakla fotky, kvůli kterém tu postávaly. Pozornost sice půlila mezi focení a Bex, přesto její slova slyšela dobře a pohled přesunula k jejímu obličeji s vřelým úsměvem na rtech. „Děkuju,“ zahřála ji tím u srdíčka. „Přesně to je ten důvod, proč to ráda fotím!“ vyhrkla tentokrát ona, pociťujíc silné nadšení a pocit souznění, že se na svět, minimálně v tomto ohledu, dívají stejně, a úsměv se jí rozšířil. „Některý fotky sdílím na sockách, ale kdybys chtěla, můžu ti někdy ukázat něco z portfolia,“ navrhla jí ještě pořád jedoucí na vlně předchozího nadšení, ze které se jí těžko sestupovalo, o čemž ostatně vypovídal i její jiskřivý pohled v očích. A jiskřičky nemizely, jelikož se mohla rozpovídat o další zálibě, která je jejímu srdci blízká a která se zároveň stále pojila s tím focením, jak sama připomněla. No jo, studentka focení každým coulem. „Na ledničku ty fotky úplně nedávám, ale některé si i tisknu a mám je polepené po pokoji,“ přiznala se jí, co za bohatství (kromě skvělých zážitků) si z cestování přiváží. Nejraději by breptala dále, ale vzpomněla si, že tu nejsou na čaji o páté, ale na fotbalovém tréninku a holky neúnavně kopou míč za míčem do brány, zatímco tu ony klábosí a Meg už nějakou chvilku necvakla nový snímek. Sama nad sebou se zastyděla a navrhla změnu scenérie, aby z jejich společného času vytřískala co nejvíce. Využila moment přesunu a lehké komunikace mezi Bex a jejím týmem, aby cvakla jednu fotku i samotné kapitánce, nad čímž se sama pro sebe spokojeně uculila, a zapsala si mentální poznámku, že tu fotku bude muset Bex poslat – a to i kdyby s ní Meg nebyla úplně spokojená. Však je to momentka (akorát brunette xd), tam je pro chyby prostor.
Focení zanedbat nechtěla, nechtěla však zanedbat ani společnost po svém boku, proto po pár snímcích holek na hřišti plynule pokračovala v konverzaci tam, kde ji přerušila. „Řecko je magický,“ povzdechla si zasněně, rozhodně by se do zmíněné destinace ještě někdy podívala znovu. Ze všeho toho nadšení z Řecka přešla mírné rýpnutí Evropanů na Američany, ale zkrátka té atmosféře naplno propadla. Nezdálo se ale, že by i přes procestovanou Evropu Bex sdílela nadšení z cestování, nebo alespoň ne v té míře, jak jej prožívala Meg. „Píšeš?“ zarazila se překvapeně a na moment věnovala svůj plný pohled jen a pouze osůbce po svém boku. „Jasně, říkala jsi, že studuješ literaturu, takže to asi dává vlastně smysl, ale…“ zablekotala se do vlastních slov, než se jemným nádechem vyklidnila, „co píšeš?“ polepšila svou prvotní otázku a ještě ji doplnila o drobný úsměv. „Ale s tím válením se doma soucítím, občas prostě je nálada si zalézt do postele s knížkou, čajem, zapálit si nějakou hezkou svíčku… a pár hodin nikam nechodit,“ zakřenila se na ni, jako kdyby sdílely nějaké tajnosti, než se vrátila zpět ke svému foťáku a holkám na hřišti, kterým cvakla pár dalších fotek. Rozhodně to ale neznamenalo, že Bex neposlouchá, což signalizovaly i občasné pohledy jejím směrem.

Pro Bex fotbal byl život, a tak i roli kapitánky brala vážně. Ani jí samotné nebylo do smíchu, když se dozvěděla, že bude muset s bandou slečen zaseknutých ještě v pubertě skotačit po venku, ale jestli si měla u někoho jiného šplhnout, tak se do toho hnala i přes neschopnost fotografování. „Ty joo,“ hlesla s rozzářenýma očima, „teď by se šiklo to říct i jim a měla bych o starosti míň,“ rukou poukázala na fotbalistky v zateplených legínách. „Ne fakt, místo asistentky je pořád volné a já rozhodně nekoušu,“ uchechtla se nad tím pobaveně, protože se se na to brunetka dokázala koukat směrem pozorovatele, a i tak ji vychválit do nebes. „Teda alespoň teď ne,“ opravila se s pobaveným zazubením. Ač by byla mnohem radši, kdyby tady ze sebe udělala nevinnou chudinku, asi by Meg byla extrémně překvapená, kdyby někde narazila na její pravou tvář. Bex se momentálně mohla kochat tou její a samozřejmě jejím talentem na focení. Vnitřně se radovala jako bůhvíco, ale nutkání s ní konverzovat bylo silnější. „Vidět vás venku je hroozně funny. Vždycky chodíte s foťáčky, což je jako mega hezký, ale zároveň vypadáte jako nějaký kult,“ pokusila se do toho humor dát kousíček sebe, „a já pak nevím, jestli je easy se k vám přidat nebo mám do toho složit ještě nějakou oběť,“ ušklíbla se nad tím. Představa to byla zajímavá, na druhou stranu, studenty fotografování by poznal i slepej (jen místo braillového písma by si osahal canon). Ani se nenadála a už vypichovala výjimečnost Megary a jakým impozantním stylem byla schopna fotit. Kdo by tušil, že její úsměv bude tak nakažlivý. „Za málo! Umění by celkově mělo být o tom, ať si jej každý interpretuje podle svého,“ trochu více se rozmluvila, než měla v plánu. Za to mohla brunetčina radost pro focení. „Fakt?“ vykulila oči nadšením a na moment se zadívala stranou, aby zpracovala své emoce, „to bych moc ráda,“ dodala s dlouhým mrknutím a širokým úsměvem. Div, že jí nebolely tváře. „Tak to jsme dvě,“ cvakla jazykem při polepených obrázcích po pokoji. Ona tam měla sice plakáty svých nejmilejších fandomů a celebritek, ale bylo to víceméně to samé. Zato fotky by stejně vypadat neměly, tudíž jí nedělalo sebemenší problém vyměnit lokace. Směrovala dívky podle pokynů fotografky. Při tom se setkala s otráveným pohledem jedné z hráček, na který odpověděla podobně. Založené ruce stáhla na boky a zadívala se na ni nečitelným výrazem, jako by chtěla interakci ukončit, ale zároveň byla připravena reagovat ostře. Bex nestihla zaznamenat zachycení portrétu, zato konverzaci o cestování si nemohla nechat ujít.  „Jako na to, že nejsem do cestování zas tak hrr, se mi tam překvapivě líbilo,“ přitakala její zasněné řecké poznámce. Načatá do toho nijak extra nebyla, ale když kdosi zmínil výlet, to už zvedala ruku, že se chce přidat. Namísto toho se podělila o svou větší vášeň, a to bylo domácí leháro spojené se psaním.  Nemohla se jí zmínit o tom, že píše na tumblr fan fikce a do toho brání trapáky z San Jose Sharks, to by nad ní nejspíše obrátila panenky v sloup a hodila by jí foťák do ksichtu. „Dark romance… Upíři a tak,“ pokrčila nad tím nezaujatě rameny, „ještě jsem se nedostala za Twilight éry,“ nepřítomně se zahleděla do dáli jako by se jednalo o nějaké tajemství. „Ne asi, ještě teď, když na to je ideální počasí... Nečíst s čajíčkem? To by byl hřích,“ pousmála se. „Buď knížka nebo seriál, nic mezitím,“ rozvíjela dál její myšlenku. „No i když seriály se mi zdají jako větší zlo, vždycky se do něčeho chytnu, a pak se moje spolubydlící diví tomu, proč jsem z pokoje dva dny nevylezla,“ podělila se o situaci z jejího života, což jí i připomnělo její výpravu do školy, kdy by si nejradši zalezla zpátky do pelíšku a koukala dál na to, jak je Rory Gilmore rozmazlený spratek. Muselo vypadat vskutku komicky, jak měnila jednotlivé postoje k holkám na hřišti, a hned na to se mile culila na Meg. „Třeba Game of Thrones bych mohla sjet klidně šestkrát za sebou, bez přestávek a nezešílela bych z toho,“ zachichotala se nad svým přirovnáním. Již tiše slavila svůj úspěch nahozením témata, které se vyjímalo jejím zálibám. Bex měla štěstí, že si stihla prolézt profily, které sleduje, jinak by o game of thrones takhle lehce nezavadila, jako měla je ráda, ale jestli by se nacházely na seznamu jejích nejoblíbenějších seriálů… to asi těžko.

Pobaveně se zasmála a zavrtěla nad ní hlavou – spíš protože jí to celé přišlo komické, ne protože by takto chtěla odmítnout zmíněné místo asistentky, ačkoliv se tak jako tak na takovou pozici absolutně nehodila, však o sportu nic nevěděla. „Klidně jim to řeknu, ale nemyslím, že by ti to nějak pomohlo,“ nabídla jí s pobaveným tónem a už se představovala, jak jim říká, že to s nimi jejich kapitánka přece myslí dobře a měly by to tak brát, že mají všechny jeden cíl – vyhrát. Dobrá, možná by tu asistentku mohla vzít, očividně měla talent na motivační řeči, alespoň ve své hlavě, otázka jak moc by fungovaly v realitě. „Bych asistovala tak maximálně s focením, zbytek by byl na tobě, to by asi nebylo moc efektivní,“ zazubila se připouštějíc vlastní neznalost v této oblasti a pobaveně se uchichtla při follow-upu ohledně kousání.
Výmluvně pokrčila rameny, jako by snad tím gestem mohla omluvit jejich kultoidní vystupování, a očka jí pobaveně zajiskřila, jelikož se rozhodla využít Bexyiných vlastních slov. „To by se hodilo říct, že nekoušeme my… alespoň ne teď,“ zopakovala její nedávná slůvka a na rtech jí hrál pobavený úsměv, velmi spokojená s tímto drobným vtípečkem. Očividně v ní Bex uměla probudit hravější stránku, když ji tu citovala. Asi to bylo tím, jak snadné bylo s Bex mluvit, což podporovalo to, jak perfektně se Bex trefovala do jejích zájmů. „Ale ne, asi to vypadá vtipně, ale věř mi, že většina fotografů se s tebou ráda pobaví, když projevíš zájem o focení,“ kdo by se s vámi nebavil, když projevíte zájem o jeho největší vášeň, že. „Vezmi si kolik jsem toho na tebe vysypala ohledně foťáků já za tu chvíli,“ zazubila se, aby krásně demonstrovala, jak snadné je fotografa ve volné přírodě odchytnout a zaujmout. Kdyby jen věděla, kolik researche do toho Bexy dávala… Research se projevil i u debaty o umění, u kterého se jejich názory perfektně shodovaly a Meg doslova zářila nadšením. „Přesně, je to prostě vyjádření určitého pohledu na svět, to z pozice autora,“ chrlila nadšeně, na chvíli naprosto zapomínajíc, že by tu měla dělat nějakou práci, „ale pak záleží na pozici pozorovatele, co si v tom dokáže najít, a pohled každého je prostě jiný, protože jsme každá jiná osobnost,“ zakončila svůj malý rant spokojeným úsměvem, a to i přestože právě musela Bex vymluvit díru do hlavy. Měla však takový zvláštní pocit, že byly na jedné vlně, a i přes tu díru si to Bex užila a viděla to stejně. No jo, dejte umělci safe space, a tohle se stane. V rámci tohoto safe spacu se rozhodla umožnit Bex ještě více nahlédnout pod pokličku jejího focení, už zná její styl, tak by si ho mohla prohlédnout naživo, ať má v ruce konkrétní věci, ne? Nápad se setkal s pozitivním ohlasem a ona automaticky oplatila onen široký úsměv, který se Bex objevil na tváři.
Přesun do jiného úhlu přinesl i přesun do jiných témat, která jí ale stále tvořila div ne srdíčka v očích, jelikož to stále bylo blízké jejímu srdíčku… dokonce natolik, že ani nepostřehla, že Bex z toho do stropu zas tak moc neskáče. „Je to holt něco úplně jinýho než Amerika,“ zakončila své pocity z Řecka. Těžko říct, zda to bylo dobře nebo ne, ale Amerika byla ve spoustě věcech odlišná od jakéhokoliv evropského města, které měla možnost navštívit… a musela uznat, že ji to tam vždy bude táhnout zpátky. Na druhou stranu, jí to táhne všude po světě, tak těžko soudit, která země je jejímu srdci nejbližší, když zbožňuje samotnou podstatu cestování. Ale ačkoliv byla rozlítaná všude po světě, miluje i domácí pohodu s knížkou v ruce jedné a čajem v té druhé, když vám v pozadí mihotá světlo svíčky a pokojík prolíná malinová vůně linoucí se z oné svíčky. „Musím říct, že Twilight éra mě asi nikdy nechytla,“ zasmála se, „ale možná píšeš líp než Stephanie Meyer,“ pokusila se tím vylepšit svůj předchozí smích, co neměl být výsměch, a byla by velmi nerada, kdyby si to tak Bex přebrala. Ať už žily nebo nežily pro stejné žánry, rozhodně se shodly na optimálních podmínkách pro čtení, které Meg nadšeně odkývala. „Joo, to souhlasím,“ přiznala se, binge watches taky párkrát absolvovala, „ale abych se zavřela na dva dny do pokoje, tak potřebuju něco fakt skvělýho, a to ty novější seriály moc často nejsou,“ ne že by jí to tak moc vadilo, alespoň měla více času na školu, ale chybělo jí, když na první dobrou narazila na seriál, který ji na další týden naprosto pohltil… „Co tě to vůbec tak chytlo za seriál?“ zajímala se, jelikož jí doopravdy poslední dobou nic neoslovilo, ale zmíněný Game of Thrones, kterým jednu dobu žila a dokonce přečetla i ty knížky, ach, tak ten ji nadchl. „Ani mi o tom nemluv, nebo si to večer zas pustím a celou zimu nebudu dělat nic jiného,“ zakřenila se, ačkoliv nešlo nevidět, jak se nadšeně rozzářila při zmínce právě tohoto seriálu. Bex se jí čím dál tím víc trefovala přesně do jejího gusta, bylo to vůbec možné?