Byl takový normální a ideální den. Nebylo moc velké horko, ale ani nebyla moc velká zima a to člověka občas potěší. Vzal si na sebe černé triko, modré kalhoty, které byly mírně roztrhané na koleni a nazul si své oblíbené modré plátěnky. Vzal si vypůjčené klíče od bytu jednoho svého známého a vydal se za ním do jeho práce, která byla ve skateparku. Požádal ho, zda by tam za ním nepřišel. Většinou plno věcí nesliboval jen tak někomu, ale on mu na pár dní zajistil bydlení a to mu potřebuje nějak splatit.
Došel na dané místo přibližně po takové půl hodině a tak se rozhlédl, kde uvidí svého přítele. Uviděl ho uvnitř stánku, tak se tam vydal. Na tváři mu hrál nepatrný úsměv, který mu ovšem zmizel hned, když se dozvěděl, proč tam je. Bude dělat záskok někomu, kdo potřebuje na rande. Trochu se zamračil, protože se mu to vůbec nelíbilo. Třeba měl mnohem důležitější věci na práci. Dobře neměl, ale to je jen detail. Dlouze vydechl, přikývl a hned si s ním vyměnil pozice. Nyní stál on za pultem a jeho kamarád venku. Je to takové zvláštní, ale co nadělá. Aspoň pak za tenhle den dostane zaplaceno Blaine a ne on. Čekal, že tam bude mít plno lidí a ani chvilku neposedí, ale to se jen mýlil. Místo toho, tam byl klid, sem tam někdo přišel pro pití nebo si něco vypůjčit, ale jinak seděl, nohy měl překřížené na pultu, popíjel pití a sledoval dění kolem. Vždycky ho fascinovali lidé, kteří zvládli dělat takové profesionální kousky na rampách, zábradlích a dalších předmětech, které se dají využít k různým trikům. Vlastně se i divil, když viděl všechny lidi na prknech, bruslích nebo i na těch koloběžkách. Dokonce i to BMX se tam objevilo. Ovšem, tomu věnoval jen chvilkovou pozornost, jinak si celou dobu projížděl novinky na internetu svého mobilního telefonu. Dozvídal se samé zajímavé novinky. Jak ze světa, tak i zajímavé drby, pomluvy a plno dalších blábolů od lidí, které znal, ale i neznal. Dokonce se ještě neomrzela událost z plesu mezi ním a Oliverem. Co na tom lidé pořád vidí? Připadá si díky tomu zajímavější než vačice, která se zasekla v letadle a ohrozila tak všechny cestující a posádku. Zavrtěl nad tím nechápavě hlavou a trochu usrkl ze svého pití, které mu pomalu, ale jistě docházelo. Zvedl se a vydal se směrem ven, protože potřeboval vyhodit prázdnou lahev. Koš uvnitř byl plný a nikam by lahev nenacpal, ovšem netušil, že se mu díky tomu stane tak nepříjemná situace, která se mu naskytla. Jakmile vyšel ven, dveře se mu zavřely a neměl se jak dostat zpátky dovnitř. Klíče zůstaly vyset na háčku vedle dveří, proto mu zůstala jen jediná možnost. Teď bude vypadat jako nějaký zloděj, který jde ukrást prkna a chrániče a tohle všechno. Přešel dopředu před pult a vyhoupl se přes něj. Nohy se mu zasekly přes okraj a tak místo toho, aby je přehodil, zahučel hlavou dovnitř a měl co dělat, aby se dokázal nějak narovnat a nohy odháknout. Po chvilce se mu to však povedlo a posadil se zpátky na židli. Mírně si odkašlal a doufal, že ho nikdo neviděl. Nechce, aby si z něho někdo dělal srandu, jaký je nemotora.

Po svém úspěšném probojování se do boudy, kde měl sedět a hlídat ostatní, si oddychl. Nohy si zase vyhodil na pultík, protože neměl zase co dělat a hleděl opět do svého telefonu. Jemně pozvedl pohled na osůbku, která na něho promluvila. Ano, neodpovídal jí, protože na takové téma se opravdu bavit nechtěl a vypadalo to, že osůbka si z něho akorát dělá srandu. Proto svůj pohled zase vrátil zpátky k telefonu. Možná si osůbka chtěla něco koupit, ale to co pronesla, nevypadalo jako prosba o něco z tohoto stánku. Ovšem, ta další slova ho jaksi zasáhla? Možná by se to tak také dalo říct a to už byl zase donucen pozvednout pohled. Neochotně vydechl, sundal nohy z pultíku a postavil se. “Přeješ si něco?“ Zeptal se s výrazem, který říkal, že by nejraději co nejdříve tady skončil. Nepotřebuje někoho, kdo by si z něho takto utahoval a už vůbec neměl v plánu tady ze sebe dělat idiota. Sice ho ze sebe už dávno udělal, ale to byl detail. Podíval se dozadu stánku a pohled přesunul zpátky na blondýnku, která před ním stála ve sportovním oblečení. “Můžu ti nabídnout vodu, vodu a zase vodu. Pak i nějaké helmy, chrániče, prkna.“ Pronesl s jemnou nechutí v hlase. Zase nechtěl znít až příliš nepříjemně, aby nikoho neodradil. Ovšem, jeho výraz mu to nedovoloval. Na chvilku si jí prohlédl od hlavy k patě, protože takhle si ji mohl prohlédnout a když si chtěla rýpat ona, tak on mohl taky. Vlastně by mu asi bylo tak nějak jedno, zda ji to urazí, ona si začala. “Ovšem, pokud chceš běhat, tak jsi asi na špatném místě. Maximálně by ses proběhla po zdejších rampách.“ Na tváři se mu objevil jemný úšklebek, který mu zase hned zmizel. Rozhlédl se po okolí za ní, zda se tam neděje nějaká rvačka nebo něco podobného, protože jinak by musel vylézt ze své jeskyně a jít to tam rozpustit. Což by znamenalo nějakou namáhavější práci. Nebo by možná dělal, že nic nevidí a je opravdu zaneprázdněný něčím moc důležitým. Třeba počítáním lahví nebo vyřizováním něčeho moc důležitého. To by mu možná i prošlo, ale kdoví. Nebo to svede na tu osůbku, která ho tady vyrušuje. “Nebo sis přišla vypůjčit prkno a všem vytřít zrak?“ Pozvedl zvědavě obočí, ale tuhle možnost rozhodně vynechal. Nevypadala jako typ, který by se prostě rád odrážel a jezdil po rampách sem a tam. To rozhodně ne. Spíše se přikláněl k té první možnosti, kdy na toto místo zaběhla z důvodu, aby si mohla vzít třeba vodu nebo tak něco. Ale bůhví, třeba ho překvapí.

Mírně se nad její reakcí zasmál. Bylo mu jaksi jedno, zda jeho argument na ni nějak zafungoval, nebo ne. Vlastně ani nemá v plánu rýpat k této osobě, kterou nezná. Dokud nedostane důvod, aby si mohl k její maličkosti pořádně rýpat, tak to prostě dělat nebude, aspoň zatím. Nezaujatě se díval, jak si rozpouští cop, který měla upletený. Snad poprvé, kdy někoho rozesmál při prvním setkání. Stejně se něco pokazí, osůbka ho seřve, vrazí mu pořádného facana a odejde. Ani by se nedivil, kdyby se tak stalo. U Blainea je klasika, že jeho první setkání končí katastrofálně a není zrovna nejmilejší. Kdyby měl říct, které ho mrzí nejvíce, pravděpodobně by řekl, že to s Lacey. Tehdy v knihovně to možná pokazil, ale pak se to mezi nimi záhadným způsobem udobřilo, což je opravdu dobře! Ale stejně lituje toho, že byl na ni tenkrát zlý a rozhodně to chce nějakým způsobem napravit! “Vypadám jako někdo, kdo na prkně je pořád a dokonce na něm spí?“ Optal se s pozvednutým obočím. Možná ji donutilo si to myslet jeho postavení. Vidět někoho, kdo stojí ve stánku s pomůckami pro ježdění, tak by si o tom musel člověk myslet plno věcí. Vlastně naposledy na takové věci stál jako malé pískle. Nechce zkoušet, zda na tom ještě umí, protože se nechce nijak ztrapnit, ale takové věci snad nejdou ani zapomenout. Základní triky si snad pamatoval a odrazit se snad taky ještě uměl. “Jdou mi jiné věci, než ukazování tak nudné aktivity, jako je jízda na desce s kolečky.“ Vysvětlil ji na svou obhajobu. I kdyby to uměla, stejně by jí to neukázal. Proč? Protože se mu nechce vylézat ze “svého“ stánku a dělat nějakou aktivitu, která je ještě, více namáhavější, než sedění ve stánku a ve stínu, kde opravdu nic nedělá. Ovšem kromě toho, že se tady teď vybavuje s touto neznámou osůbkou, která stojí před ním a nevypadá, že by chtěla jen tak odejít. Kdyby se s ním nebavila, měl by celý den klid. Nic by nedělal a ještě by udělal radost svému kamarádovi, který ho požádal o pomoc s nicneděláním. Možná tady má obvykle fakt obrovské běhání, ale dnes to vypadalo opravdu klidně a hlavně mrtvě. To je plus pro Blainea. Možná by více bral záskok v takovém kině. Nejen, že by se najedl, ale také by se podíval na nějaký novější film. To se asi vyplatí víc, než ne sedět tady a hlídat malé děti, aby si neodřely kolena. Příště si asi bude vybírat své kamarády pečlivěji, aby nedoplatil na tak nudné místo, jako teď.

Sice neví, jak to má s prvními setkáními on, ale ona v tom žádnou vědu nevidí. Nikdy jí navazování vztahů a shánění nových známostí nedělalo problém, možná to i spíše vyhledávala, člověk přeci nikdy neví koho bude potřebovat. "Vypadám snad jako někdo, kdo na první pohled zjistí všechny podrobnosti života toho druhého?" Odpoví mu na jeho otázku částečným opisem jeho prvotní otázky. "To si mě asi pleteš s Sherlockem." Zakroutí nad jeho uvažováním hlavou tak jemně, že si toho možná ani nevšiml, natož následného uchechtnutí, které pomalu nezaregistrovala ani její osoba, vzpoměla si na nedávný díl seriálu, ve kterém právě tahle postava vystupuje. Jo, má celkem ráda detektivky. Vážně by o sobě neřekla, že je hloupá, to rozhodně ne. Spíš se naučila nesoudit lidi jen podle svého prvního dojmu... nebo se o to spíš občas snaží. A navíc, on na to postavu má, je sice pravda že jediné co z něj vidí je hlava a půlka trupu, ale to stačí k zjištění, že nepatří k těm vychrtlým párátkům, kteří nezvládají ani vyběhnout prudší kopec. Nemluvě o tom, že právě stojí ve stojí ve stánku pro sportovní potřeby na skatování. Dlouze vydechne a volnou rukou si prohrábne vlasy. Pomalu jí začíná tahle konverzace o ničem nudit. "Jako například?" Okamžitě se chytne jeho obhajoby. Nepatrně přimhouří oči, jako by čekala, že z něj nakonec jen vypadne něco nečekaného, překvapujícího, co trochu pozvedne nejen její náladu a povede k příjemné konverzaci, možná i trochu akce. On tu určitě umírá nudou a jestli se brzy něco nestane, ona tak dopadne taky... tedy pokud do té doby prostě neodejde. Ona ráda vzrušení, bezstarostnost. Ani ji nenapadlo, že by se z něj vážně mohl stát ten nudný brejloun, co radši zůstane celý víkend zavřený ve své ložnici a vyjde ven jen když je to opravdu nutné. To možná by snad i byla raději, kdyby se z něj vyklubal kapsář, kterého už neuspokojoval nízký profit z prohrabování kapes od sak cizích kolemjdoucích a zatoužil po povýšení, tak využil nehlídaného stánku s potravinami a sportovním vybavením jako svůj cíl. V očekávání na jeho odpověď ještě pozvedne tázavě obočí, jako by na jeho odpovědi tolik záleželo. Což je nakonec celkem i pravda.

Lehce protočil panenky nad její otázkou a zároveň odpovědí. “Promiň, ale Sherlock mi přijde sympatičtější.“ Pokrčil nad svou odpovědí rameny. Nijak se nezajímal o to, zda byla potěšující nebo nebyla. Bylo mu to celkově nějak jedno. Tak jako všechna jeho rozhodnutí a odpovědi. Tedy, některé mu jedno nebyly! Jinak by jeho život brzy skončil. Některých setkání totiž opravdu nelitoval a jedno mu nebyly. Jemně pozvedl obočí nad její otázkou. Opravdu se ho ptá na nějaký příklad? Sice by jí tady mohl vyjmenovat hromady příkladů, které mu opravdu jdou, ale nakonec se rozhodl jen pro tu jednu, která mu jde opravdu nejlépe. “Fajn, prozradím ti jednu věc, která mi jde opravdu moc dobře.“ Odmlčel se a hledal ta správná slova, které uspořádá do té skvělé věty, kterou většina nerada slyší. Uvidí se, jak na tom bude ona a jestli jí to s ním přestane bavit nebo ne. “Moc dobře mi jde ignorování lidí.“ Nadhodil nevinný výraz a usadil se na židli za pultíkem. Nohy zase vyhodil na pult, do ruky opět telefon a začal projíždět sociální sítě. Pokud mu nevěří, může se zeptat většiny lidí ze spolků, kolejí nebo rovnou náhodných lidí na ulici. Jaksi ho už opouštěl pocit, že tam ještě stále někdo stojí. Pokud bude dál odhodlaná se pokusit s ním o konverzaci, budiž. Pokud ho seřve za chování, půjde to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pokud se nerozhodne odejít a zůstane tam, možná ji bude i obdivovat, že tam zůstane stát. A pokud se bude pokoušet o další konverzaci? Bude to pro ni zbytečné. Jediný člověk, který ho dokázal rozmluvit, byla Lacey. To malé usměvavé sluníčko, které mu vstoupilo do života a udělalo ho o trochu barevnějším, než bylo předtím a možná se mu to tak líbilo více. I přes ten fakt, že si to nedokáže přiznat. Což se třeba o takovém Oliverovi říct nedalo, protože to byl kretén, debil, idiot a dalších x milionů špatných slov. Ovšem, on se stal dalším člověkem v pytli, který nesl název “ignorovat“. Třeba do něho spadne i mladá dívka, která stále stála odhodlaně před ním. Třeba se stane něco zázračného a ona spadne do toho menšího pytle. Třeba se něco náhodou stane a Blaine bude najednou kamarádský. I kdyby se něco stalo, kamarádský by nebyl. Jeho kamarádská maličkost je stejně vzácná jako nějaká taková náhoda. Maximálně by pomohl a to je celé.

“Nápodobně...” kývne mírně hlavou nad jeho poznámkou o Sherlockovi. Obzvlášť pokud se bude jednat o toho fešného herce co ho ztvárnil, s ním by si moc ráda popovídala. Nemůže říct, že ten klučina stojící před ní, nebo přesněji řečeno v té dřevěné budce, není atraktivní, je si víc než jistá, že se za ním nějaké ty slečny určitě otáčejí, jen ona konkrétně do něj udělaná zrovna dvakrát není. Nedělá jí problém nahlas přiznat, že si myslí, že je pěkný, to ale neznamená, že by pro něj a jeho pozornost udělala cokoliv. To ho raději přenechá ostatním rybám v moři. Nebo možná nějaké jeho vybrané rybě. Jeho odpověď na její žádost o vyjmenování nějakého příkladu ji upřímně dost pobaví. Proto se okolím rozezní její zvonivý smich. “Samozřejmě, co jiného.” Uchechtne se a lehce nad ním zakoutí hlavou, člověk tu občas potká obzvlášť zajímavé lidi. “Víš, ani mě to nepřekvapuje... sedne ti to.” Občas je holt lepší okolí ignorovat, než s falešným úsměvem předstírat zájem. Člověk si tím ušetří čas a námahu. Jen je pak taky možné, že propásne něco neskutečného, něco nezapomenutelného. Nebo někoho. A to teď opravdu nijak nenaráží na sebe. Ale pokud se tak rozhodl řídit svůj život, budiž. Jen aby ho dříve či později nezaskočila skutečnost, že toho moc neprožil a nezačal toho litovat. Dále ho sleduje jak se uvelebuje na svém místečku, uchechtne se, když jí více méně začne dokazovat jak moc dobrý v tom ignorování vlastně je. “Tak si lidi ignoruj dál, jen aby ti třeba jednou neuteklo něco úžasného přímo před nosem.” Mrkne na něj, tentokrát možná i myslela sebe, možná taky ne. A i kdyby ano, spíše jen z legrace, než že by mu chtěla nechat sežrat jeho někdo by možná řekl až drzost. Možná na to chtěla ještě něco říct, jenže jí do toho začal zvonit telefon ohlašující nově příchozí zprávy. Rychlým pohledem je všechny přečte, na tváři se jí usadí letmý úsměv, pak se ale zase vrátí k tomu tmavovlasému v kabině. “Je po mně sháňka, takže tě budu muset bohužel opustit." Hraně se na něj smutně podívá, pak se ale uchechtne. “Takže nekraď, nebo si dávej větší bacha na ten svůj… obchůdek.” Znovu rychlým pohledem sjede celou tu budku, vážně nechápe, že si někdo z něčeho takového dokáže vydělat nějaké peníze, natož z toho vysolit slušnou mzdu. Ale tak asi každý má jinak vysoké standardy. A bez jakéhokoli jiného typu rozloučení (jako je třeba mávnutí nebo jen milý úsměv) si zase nasadí sluchátka, ve kterých po celou dobu té zvláštní konverzace hrála hudba, a během pár vteřin je zase pryč.

Měsíc utekl jako voda a najednou to bylo tady, stěhování.. Bethany se musela přestěhovat z upršeného Londýna do Californie.. Původně se jí vůbec nechtělo, co původně, nechtělo se jí pořád.. Chtěla zůstat v Londýně, měla tam přátele, přítele a musel všechno opustit a podle slov jejího otce nejlépe bez rozloučení.. Než jejího otce zavřeli dostala od něj pokyny co a jak, měla začít úplně novej život, ale to šlo v Londýně právě docela těžko.. Tak si prostě se svým bratrem zabalili pár věcí a odstěhovali se daleko jak to jen bylo možné, její bratr se po týdnu tady sbalil a vrátil se zpět, prý že tam má nevyřízené účty.. To ona měla přece taky, musela tam nechat všechno a všechny, bylo to pro ní celkem těžké, ale nemohla s tím prostě nic dělat.. Dokonce si začínala i zvykat.. Sebrala se z bytu který měli s bratrem pronajatý a rozhodla se prozkoumat místní okolí, do školy nastupovala až příští týden, tak to zatím nějak neřešila.. Doufá že by se mohla s někým seznámit než do školy nastoupí.. Z prvního dne ve škole bude jistě za chvilku pěkně nervozní, když byla mladší prošla si dokonce i šikanou, ale tyhle dny jsou pryč a její spolužáci jsou naštěstí už vyspělejší.. Teda neví jak to bude tady, ale rozodně horší než v Londýně to nebude, přece jen tu bude mít i bráchu, ten se přinejhorším o všechno postará.. Nakonec sebrala skate a jela se jen tak projet, projížděla kolem kavárem, restaurací, ale nikde nemohla najít skatepark, to jí trochu štvalo.. Není  možný aby zde žádný nebyl a tak vytáhla mobil a zadala do navigace skatepark.. “Bingo.” Řekne si sama pro sebe a skoro si až poskočí na místě, její nálada se najednou otočila o 180 stupňů.. Když už nic jiného alespoň si pořádně zajezdí.. Milovala jízdu na skatu, milovalo to jak jí vítr čechral vlasy když jela trochu rychleji.. Dneska bylo celkem zataženo a tak se modlila aby nepršelo, měla pak tendenci trochu padat.. Beth by si dneska kdekdo mohl splést s nějaký frajerem, měla na sobě černé upnuté džíny a volnější černou mikinu s bílým nápisem BELIEVE.. Na hlavě měla kšiltovku a vlasy svázané do drdolu, na očích má sluneční brýle i přesto že sluníčko zrovna dneska nepálí. Jen se znažila schovat své zvláštní oči, jedno modré, druhé hnědé, občas na ní lidé kvůli tomu zírají.. Člověk by si řekl že za ty roky si na to zvykne, ne ona to prostě pořád vidí jako svoje velké mínus.. Když konečně dojela ke zmíněnému skateparku na tváři se jí objevil zářivý úsměv, byla tady snad poprvé šťastná, jo nejspíš jí ke štěstí stačilo, to že našla poloprázdný skatepark.. Jezdilo tady pár kluků a dokonce i holek, možná by si mezi nimi mohla najít i přátele, i když ona na to navazování kontaktů není zrovna dobrá. /Musíš to zvládnout/ Řekne si v duchu, přece jen tady nechtěla být pořád sama.. Její první kroky se skatem v ruce vedli k jedné polorozpadlé lavičce, byla pokrytá něčím zeleným a všude možně na ní byly nalepené žvýkačky.. Její obličej se zkřivil a znechucení na její tváři se nedalo přehlédnout, štítila se té lavičky jen dotknout a to měla v plánu si na ní položit svůj plyšový batoh, ano slyšíte dobře… Prostě malej plyšovej batoh ve tvaru tučňáka, skoro jak pro malé děcko, ale ona tyhle batohy milovala a měla jich spousty. Bethany je tahala prostě všude, nakonec si přece jen batoh odložila skočila na skate a vyjela mezi ostatní a doufala že tam někoho nesestřelí k zemi, nejezdila nějak špatně, to vůbec ne, ale prostě byla tady trochu nesvá, nevěděla jak jí mezi sebe ta banda tam přijme..

Konečně se na Kalifornii usmálo štěstí, tedy, sluníčko. Ale to on vlastně bral jako takový ekvivalent štěstí, protože mu přišlo, že když na nebi bylo sluníčko, byli všichni kolem takoví usměvavější, než když se nebe mračilo v odstínech šedi. Možná to ale byl jen jeho dojem, koneckonců studuje medicínu, ne psychologii, takže chování lidí nemá úplně v malíku, ale vlastně by se na to mohl zeptat Doma! Ten mu třeba něco chytrého poradí, určitě mu něco chytrého poradí, je to hlavička. Dnes za ním ale namířeno nemá, ne ne, rozhodl se využít pěkného počasí a zamířil na pláž. Věděl, že moře bude ještě chladné, ale na rychlé smočení je počasí ideální a chladná voda ho vážně nezastaví, nějakou tu imunitu má a jakožto student medicíny ví, že občasné otužování je vlastně tělu velice prospěšné, ha! Do vaku si hodil ručník a šortkové plavky, ale na sebe oblékl normální džíny a košili s palmami, když už tady máme to pěkné počasí, musí to nějak oslavit. Do kapes zastrčil potřebné věci a už upaloval z klučičího spolku k pláži, kam se neskutečně těšil. Cestou projížděl sociální sítě, aby si zkrátil čas a cestu, pár pěkným holkám dal srdíčko na fotku, znáte to, typický kluk na sociálních sítích obklopený krásnými děvčaty, kterých je tam spousta. Třeba v realitě až tak krásná nejsou, jen vytvoří vyumělkovanou fotku, ale i kdyby to tak bylo, jemu na tom nesejde. Líbí se mu to, co vidí, tak to lajkne, nic hlubšího v tom prostě nevidí.
Tímto stylem se rychle dostal ke svému cíli – pláži. Už ji měl nadohled, proto uklidil mobil do kapsy a místo mobilu momentálně jeho pozornost upoutal skatepark kousek od pláže, kolem kterého zrovna procházel. On sám sice sportovcem je, miluje pohyb a snad je to i vidět na jeho postavě, ale tohle nikdy nedokázal pochopit. Zdá se mu to zkrátka neskutečně nebezpečné, což tedy může být každý sport, i ten jeho milovaný lakros, kterému se věnuje. Sice máte helmy, ale ty pálky jsou nebezpečné a už pár nepěkných zranění viděl, ale proti skaboardování mu to přišlo značně bezpečnější. U skateování špatně spadnete během otočky a jsou z toho značně nehezká zranění, pár už jich viděl, když trávil čas s Ginger v nemocnici i během svých výzkumů různých typů zranění na internetu. Možná byl trošku moc zažraný do své budoucí profese, ale to je nakonec dobře, ne? Alespoň z něj jednou bude skvělý lékař s vášní pro obor, to se cení. Když došel ke konci parku, zavrtěl nad tím hlavou a chystal se to vypudit z mysli, jen si skočí do vody, kvůli tomu tady je, ne aby hodnotil rizikovost nějakého sportu. V tom se ale ozvala rána, jiná rána než když dopadne skateboard, která byla následovaná hlasy. Neznělo to nijak akutně, neozvaly se žádné umučené výkřiky, ale on se i přesto otočil a viděl někoho válet se na zemi. Pomalu se tam pár lidí nachomýtlo, aby se podívali, co se děje, a i když to z jeho úhlu pohledu nevypadalo nijak vážně, stejně se tam rozhodl zamířit. Kdyby to neudělal, jeho doktorské já by mu nedalo spát. „Hej holka, v poho?“ „Radši se posuň, ať na tebe někdo nenajede,“ „Seš ok?“ ozývalo se kolem, jak již zjistil, dívky, která dřepěla na zemi. Eric se skrz ně vecpal se slovy, že studuje medicínu, ať ho pustí, aby se na to mohl kouknout. Dřepl si k ní a koukl na prodřené džíny na kolenou, což asi způsobil onen pád, a nově vzniklé díry odhalovaly kapičky krve na kolenou. „Snad to není naražený,“ zamrmlal spíše sám pro sebe než pro ni a natáhl ruku k jejím kolenům, které jemně a pomalu prohmatal, aby dal prostor dívce zareagovat na případnou bolest.

Bylo to celkem poklidné odpoledne.. Bethany byla poprvé za tu dobu co se přestěhovala spokojená.. Konečně byla možnost vypadnout z toho bytu, který jí zatím lezl pěkně na nervy. Spíše jí lezlo na nervy že tam musí být celý den sama, koho by to taky bavilo, jen sedět a čumět do zdi.. Věci měla už všechny vybalené a malovat sama nemohla, je sice celkem dobrá na skejtu, ale co se týče ostatních věcí…. No je to spíš taková nešika a jak zná svého bratra, určitě by to chtěl celé předělat.. Kde vůbec je..? Proč tu nezůstal..? On před ní taky musel pořád něco jen tajit.. No hlavní je že našla tenhle super skatepark. Po půl hodince ježdění tady si tu s pár lidma padla do oka, musela uznat že byli hodní a dost přátelský.. Snažila se od zdejších lidí okoukat pár nových triků.. Ona měla co nabídnout jim oni zase jí, proto si nejspíše tak dobře rozuměli.. Bylo to moc fajn odpoledne, sluníčko svítilo, ale zase nebylo nějaké extra horko, proto se Bethany divila, když zahlédla pár odvážlivců co vyrazilo k moři.. Některý z nich se šli dokonce koukat.. Brrr… Oklepala se nad tou představou.. Ona pochází z Londýna, takže byla na zimu zvyklá, ale stejně by do moře nevlezla.. Spíše se těší až bude pořádné horko a ona bude moc, ze skateparku vyrazit rovnou k moři… Po malé chvilce se rozhodla dát si pauzu a vyrazila kté nechutné lavičce, kde se nacházel její plyšový batůžek, vypadal hrozně, byl takovej zaprášenej a ušmudlanej, měla by ho dát do pračky, přece jen jich měla doma spousty, ale tenhle byl prostě nejoblíbenější.. Vytáhla telefon a zkoukla sociální sité, když viděla jak se její přátele z Londýna baví bez ní skoro by jí ukápla slzička, stýskalo se jí, nikoho tu pořádně neznala, až teď na těch pár lidí tady.. Už telefon pomalu uklízela, když v tom se jí rozezvonil v ruce, volal jí její bratr a v ní se probudila malá jiskřička naděje, že už třeba dorazil domů.. “Kdy dorazíš..?” Ani nečekala na to, až jí něco řekne a rovnou na něj vychrlila otázku.. On jí však jen s klidem odpověděl že brzy, tahle odpověď se jí nelíbila, měl jí říct už jsem tady sestřičko, no dobře to by jí asi neřekl, oni měli zvláštní vztah, měli se rádi, jeden dával na druhého pozor, ale zase na druhou stranu moc času spolu raději netrávili. Každý měl trochu jiné koníčky.. Jaké měl vlastně její bratr.? To nikdo nevěděl.. Se smutným výrazem jen ukončila hovor, zandala mobil zpět do batohu a vyrazila zpět na rampu.. Nejdříve jen tak postávala a sledovala kluka, který právě předváděl nějaký kousek, dost jí to zaujalo, proto ho požádala aby to zopakoval. Nakonec se jí nabídl, že jí pomůže a vše jí naučí. On jezdil rozhodně líp než ona, proto z toho měla trochu strach, ale co se může stát..? Maximálně spadne a něco si zlomí, nebylo by to poprvé ani na posled, prostě na úrazy ze skejtu byla zvyklá… Jako by to tušila, vyjela na rampu, chtěla napodobit to co její kolega a bum. Ano normálně spadla, jak jablko ze stromu, naštěstí se nekutálela moc daleko. Její skejt dopadl vedle ní a ona se na něj jen smutně podívala, chudák malej, řekla si v duchu.. Měla trochu odřené dlaně, ale to nebylo to co jí bolelo, podívala se na svoje koleno a málem omdlela.. Nesnášela krev, jak cizí tak tu svou.. Nakonec to nějak rozdýchala, ale to už kolem ní bylo moc lidí, citila se dost nekomfortně, jak kolem ní všichni postávali.. Pak jen zahlédla jak se skrz lidi cpe nějaký kluk, byla za to ráda, protože vážně všichni trochu odstoupili.. Když si k ní sedl, musela si ho pořádně celého prohlédnout, byl to hezký kluk to musela Beth uznat.. “To nic není, budu v pohodě..” Věnuje mu jeden z milých úsměvů, ale když začne prohmatávat její koleno, sykne bolesti… “Au..” Trochu sebou trhne, nechce vypadat jako herečka, ale tohle vážně trochu bolelo.. Když se kolem nich projede rychle kluk na skejtu, uzná že by měli uhnout.. “Musíme na stranu, než nás někdo sejme..” Poví ke klukovi a začne se škrábat na nohy aby mohli odejít k lavičce kde má věci..

Eric patřil k jedněm z těch bláznů, kteří se v této teplotě měli v plánu jít koupat, člověk by čekal, že když studuje doktořinu, tak bude mít rozum, že? Ale ne, ono právě díky jeho studiu věděl, že na otužování není nic špatného, takže jen tak si do chladného moře skočit a pak zase vylézt, pořádně se osušit a obléknout se zpět do teplého oblečení, na tom není nic špatného a dokonce to pomáhá vašemu imunitnímu systému! Je pravda, že málokdo má takovou odvahu, aby to udělal, a sám Eric není jedním z nejodvážnějších, však někteří blázni chodí klidně i ráno po Novém roce, jako takovou očistu nebo jak to nazývají, ale to mu přijde už přes čáru. Ne že by to neposilňovalo imunitu, to asi jo, ale na jeho vkus by ta voda byla opravdu až moc ledová. Teď je květen a i teď má trochu obavy z té chladné vody, tak si ho zkuste představit v tom lednu. Vtipná představa, ne? Každopádně od jeho plánů, které by kdekdo označil za bláznivé, ho vyrušilo míjení skateparku, které by možná on označil za trochu bláznivé, protože z těch všech triků, co tam dělají, často vznikají nehezké úrazy. Navíc všechny úrazy, o kterých slyšel či viděl navíc dopadly extrémně špatně, protože ten člověk neměl chrániče, asi se chtěl předvádět před kamarády a před svojí partou, ale pokud to tak vážně je, přijde mu to ještě bláznivější a skoro i sebevražedné. Je potřeba dbát na bezpečnost, protože čím víc se chráníte vy sami, tím větší pravděpodobnost, že vás doktoři zachrání bez následků. Holt to nejsou kouzelní čarodějové, kteří by dokázali spravit všechno, i když by rádi, to moc dobře ví, pohybuje se mezi doktory díky Ginger. I přes jeho názory se pozastavil a chvíli celý skatepark sledoval, hledal, jestli tam uvidí nějaké známé tváře, ale nenašel je. Přesně před tím, než se rozhodl k odchodu, se ozvala rána. Ty se sice ozývaly často, stávalo se, že někdo spadl a třeba se vůbec nic nestalo, ale i tak se podíval, chtěl se ujistit, že je všechno v pořádku a že nezanedbal svou povinnost pomáhat, jenže místo toho, co se stalo, viděl jen člověka na zemi uvězněného v chumlu lidí. Tiše si povzdechl a hned vyrazil k nim, pěkně poklusem, aby se tam dostal brzy. Jednoduše dav přiměje k tomu, aby se trochu rozestoupili, přeci jen každý udělá prostor někomu, kdo je zkušený v oblasti pomáhání. Sice k tomu ještě není plně kvalifikovaný, ale ovládá to určitě líp než všichni kolem něj, proto se rozhodl chopit akce. „Ale jistota je jistota,“ usmál se na ni jemně, jako když potřebujete někoho konejšit a ujistit ho, že vážně bude všechno v pořádku, což byl jeho účel. Zatím nevěděl, co jí je, takže nechtěl působit zbytečnou paniku, ale už teď si byl skoro jistý, že o nic vážného, co by vyžadovalo nemocnici, nejde. Zběžně to zraněné koleno prohmatal, samozřejmě opatrně, aby alespoň zjistil, jestli se na to v tuhle chvíli zvládne postavit nebo to bude zbytečné namáhání. „Promiň,“ broukl k ní, vážně nechtěl, aby jí to bolelo, ale její reakce ukazovala, že minimálně takhle čerstvě po úrazu by bylo lepší to nenamáhat. „To máš pravdu,“ přikývl a pomáhal ji na nohy, ale protože jim chtěl urychlit cestu, tak se k ní sehnul, aby ji mohl vzít do náručí. „Můžu, nebo chceš radši dopajdat?“ přeci jen jí nechce nutit do něčeho, co by jí bylo nepříjemné, je jen studentem a ne lékařem, který by jí mohl něco přikázat, tak se radši ptá. Každopádně, pokud mu to dovolila, vzal ji do náruče a donesl ji k lavičce, na kterou ji posadil. Pokud se rozhodla radši dohopsat, její přání respektoval a pomáhal jí během cesty, jak to jen šlo. Když už byli u lavičky, vytáhl svůj ručník, kterým jí chtěl provizorně obvázat krvácející koleno. „Asi náhodou nemáš v tom batůžku vodu, co? Bylo by lepší to omýt, než bych to zavázal,“ sice byl batůžek menších rozměrů, ale on vnitřně doufal, že by se v něm nějaká menší lahvička nacházet mohla, protože voda by se jim určitě hodila. „Každopádně, nevypadá to zas tak vážně, určitě sis to narazila, ale bez rentgenu ti neřeknu, jestli je v tom koleni teď něco špatně nebo ne, takže bych ti doporučoval dojít si k doktorovi,“ sdělil jí svou trochu chabou analýzu. „Ale jestli tě to během pár dní přestane bolet, asi by to mělo být v pohodě, tím tě teda nechci odhánět od doktorů, tam by bylo stejně fajn si zajít,“ usmál se na ni, netušil, jaký měla vztah k doktorům, třeba patřila do takové té skupiny, která tvrdí, že všechna zranění rozchodí sama bez pomoci doktorů. „A mimochodem, jsem Eric,“ konečně se představil, ale ono na to předtím nebylo moc času. Byla čerstvě po úrazu a ještě k tomu uprostřed skateparku, kde mohl kdykoliv kdokoliv projet.

Bethany se pořád ještě nevzpamatovala z toho jak před chvilkou upadla. Né že by byla nějaká fňukna nebo tak, bylo jí jedno že spadla a narazila si zadek, odřela koleno, možná trochu i loket. Občas dopadla i hůř, měla třeba zlomenou ruku, nohu, otřes mozku.Teď ale jí  hlavně vadilo, že nezvládla trik o který se tu celou dobu snažila, ale co, příště to bude lepší.. Nebrala skateboarding jako sport, ale jako životní styl, proto jí na tom tolik záleželo. Byla na skejtu vážně dobrá, někdo by řekl, že je Beth barbie,¨která sedí jen doma a lakuje si nehty, ale kdo jí znal věděl, že je spíš taková holka na baterky. Samozřejmě se o sebe starala, celkem se i pěkně oblékala, ale měla ráda fotbal, chodila ven spíš s klukama než holkama a jezdila na skejtu místo nakupování… Celkově si neměla moc s holkama co říct. Tak či tak pořád to byla holka a když jí pomoc nabídl mladičký student medicíny, rozhodně v ní teď převládala ta holčičí půlka. Mohla na něm oči nechat, bejt na ní klidně by se ani nezvedala a seděla tam mezi těma lidma a riskovala další zranění. Jen aby s ním mohla mluvit o něco déle.. Bethany byla celkem nešika, ta padala kudy chodila.. Takže riskovat by moc neměla, ještě se jí vážně něco stane. No k jejímu štěstí mladík nikam neodcházel.

“Jistota je jistota.”  Byla v pořádku, no nejspíš by za chvilku stoupla na skejt a jela domů.. Přece jen na odřené koleno se neumírá.. Když jí to koleno promačkával tak se možná zachová jako malá holka. Na její obličeji se objeví bolestná grimasa a trochu sykne bolestí… “To je v pohodě jsem už přece velká holka…” Ujišťuje ho že se rozhodně nemá za co omlouvat… Přece jen to nic nebylo, stávají se horší věci a ona se cítí hrozně trapně za to že tu dělá smutné obličejíky kvůli odřenému kolenu..  Bylo od něj milé když jí začal pomáhat na nohy, zrovna kolem nich projel nějaký blázen na skejtu a málem je srazil zpět k zemi.. Nejraději by na  něj zařvala kam čumíš, ale nebyla tu doma a nechtěla si tu nikoho znepřátelovat, přece jen tu byla nová.. Když se k ní sehl, tak vůbec neprotestovala, nejdřív teda chtěla, ale když tu všichni byli jako blázni a jezdili si kde chtějí a nebrali žádné ohledy na ostatní.. No dobře ona možná dělala to samé. “Děkuji..” Věnuje mu úsměv a pevně se ho chytne když jí vezme do náručí.. Během chvilky jsou u lavičky, on vypadal že mu to nějak vadilo že jí nesl, ona sice nebyla moc těžká, ale padesát kilo měla určitě. Seděla na lavičce a koukala na svého “zachránce”. Po jeho otázce se zamyslela, nosila tam dřív i kysličník.. “Moment…” Otevře batoh, který vypadá hrozně maličkej, ale věcí v něm má požehnaně, nejvíc místa jí však zabírá malá balená voda…”Náhodou jsem jí nikde nenechala..Tu máš…”Podá mu vodu s úsměvem, ona byla taková trochu nervozní, tak moc nemluvila, zatím.. To bylo pro něj jedině dobře, během chvilky mu mohla vykecat díru do hlavy.. Pozorně ho poslouchá souhlasně přikyvuje. Ona stejně jen myslela na to jaký je to fešák, naštěstí se dokázala dobře ovládat tak jí po bradě netekla slina.. Ona se nedokázala vůbec soustředit na to co jí říká.. Nakonec jí dojde že na něj asi zírá.. “Promiň nějak jsem se zamyslela…” Možná se i trochu začervená…  “Myslím že to bude v pohodě.. Ale možná už bych konečně mohla začít nosit chrániče... “ Zasměje se, kdyby jen viděl její nohy, měla je samou modřinu. Ona se doktorům raději vyhýbala, nechodila tam dokud to nebylo fakt nutné… “Takže jsi nějaký super hrdina co zachraňuje malé bezbranné dívky s rozbitými koleny.? “Mrkne na něj.. “Když to bude hodně bolet určitě si tam zajdu.. Slibuju.. Děkuju…” Poděkovala mu ještě jednou.. Doufá že spolu najdou ještě nějaké společné téma.. Když se jí představí věnuje mu jeden ze svých milých úsměvů… “ Bethany..Těší mě...” Natáhne k němu ruku a čeká jestli udělá to samé.. “ Takže ty studuješ medicínu.? Nejsem moc zvědavá.?..” Zeptá se ho, je jí trochu trapně a to vlastně ještě ani nic neřekla, ona sice trávila raději čas s klukama, ale když měla mluvit sama s nějakým cizím klukem, který byl ještě takhle pěkný jako Eric byla v koncích..

Sice tušil, že v takovémto prostředí se padá o sto šest a každý s možností pádu počítá, nebo je na ty pády dokonce zvyknutý, takže ti lidi tam asi vědí, co a jak dělat, takže by se o nebohou slečnu na zemi asi zvládli postarat, snad by to dokázala i ona, ale zkrátka cítil povinnost pomoct, když už studuje tu medicínu. Měl by své znalosti praktikovat i v reálném životě, ne je jen vypisovat v testech a prokazovat na praktikách, že jo, doktořina je hlavně k pomáhání v reálném světě, tak toho musí využít. Právě proto ji neopouštěl, i když se zdálo, že se nejedná o nic hrozného, nerad by totiž něco podcenil a navíc tady byla pořád celkem v nebezpečí, protože i když ostatní skateři nějakou tu starost projevili někteří si dál bezohledně jezdili kolem a div by ji nesrazili, takže si dal za úkol, že ji alespoň dostane na stranu, i když tušil, že se s tím nespokojí a bude chtít očistit i to její koleno. Prohmatáváním sice nenarazil na nic zvláštního, co by mu mohlo dělat starosti, ale když sykla, hned se omluvil, úplně reflexivně, jeho cílem skutečně nebylo jí ubližovat, chtěl dělat úplný opak. Po její poznámce se široce usmál, její slova ho upřímně pobavila a s tím širokým úsměvem na ní mrkl. „Já vím, ale i velké holky si zaslouží opatrné zacházení,“ zubil se od ucha k uchu, tahle slovní výměna z něj odehnala veškeré starosti o její koleno, tedy, spíš jakékoliv stresování s jejím kolenem, jako správný budoucí doktor měl zranění pořád na paměti, jen se díky ní více uvolnil a přestal se tolik obávat. Bál se hlavně kvůli tomu, že se mu nestávají takovéhle situace často, takže každá pomoc v terénu je pro něj novou zkušeností, během které se soustředí snad více než ve škole, protože tady už je to „naostro“ a on nesmí nic pokazit, a to i když se jedná jen o jedno rozbité koleno. Právě proto jí i začal pomáhat na nohy, chtěl ji alespoň doprovodit k nějakému klidnějšímu místu než prostředek skateparku, kde si všichni dál jezdí jako by nic. A aby to bylo bezpečnější, nabídl se, že ji odnese. Stejně by tu nohu neměla moc namáhat, takže jeho nabídka měla hned několik výhod. Hned, co svolila, opatrně si ji zdvihl do náručí a kráčel si to s ní skrz skatepark. Museli vypadat, no, určitě plno lidí mělo plno svých teorií, co ti dva asi jsou a jako co působí, ale na tom mu nesešlo. „Nemáš zač,“ usmál se na ni, vážně o nic nešlo, navíc byla lehoučká, takže se při jejich cestě k lavičce ani nezapotil. Na lavičku ji posadil jak nejjemněji to dokázal, během čehož on sám zadrhl o lavičku rukou a kůže se mu na daném místě zbarvila do červena, ale žádný škrábanec ani nic takového se neobjevil, jen se jeho kůže ozvala a jakoby si postěžovala, že s ní jel po lavičce. O nic nešlo, ale očividně ještě není tak obratný, jak by chtěl. Mile ho překvapilo, když z toho maličkého batůžku vytáhla vodu, která sice byla stejně malinká jako onen batůžek, ale lepší než žádná voda, takže si od ní s úsměvem vodu vzal. „Díky, fakt se hodí,“ i z jeho slov jde slyšet, že je upřímně potěšen z té vody, protože mu to umožní ji i trochu ještě ošetřit. Odšrouboval víčko a opatrně vodu lil na její koleno, snažil se s tou vodou šetřit a zbytečně neplýtvat, takže si pomáhal i rohem svého ručníku, který si namočil a jemně s ním koleno otíral. Když bylo koleno zbaveno krve, suchou částí ručníku to osušil a koukl na ni. „Dobrý?“ ujišťoval se, jestli jí během toho nějak neublížil nebo to nebolelo, i když je to samozřejmě velká holka, co to vydrží. Jen se pousmál a chápavě pokýval na její zamyšlení. „Ono je někdy lepší nevnímat, co se děje během ošetřování,“ odvětil jen a pokrčil nad tím rameny, zkrátka si z toho nedělal hlavu, že nedávala moc pozor na jeho slova. „No to rozhodně měla, ty chrániče se nevyráběj jen tak,“ uchechtl se. Jasně, že je lepší ty chrániče mít, ale nakonec je to věc každého, kdo je nenosí, a on jí do toho nemá co kecat, i když dobře míněná rada neuškodí. Zasmál se, když ho označila za superhrdinu. Takové roli by se rozhodně nebránil, aspoň by dělal něco užitečného, ale bohužel tímhle vážně není, no nebránil by se tomu. „To bych i bral, ale bohužel, jsem jen náhodný kolemjdoucí, co byl ve správnej čas na správným místě,“ pousmál se, ale představa superhrdiny mu polichotila, to musel uznat. „A nemáš vůbec zač,“ mávl nad tím rukou, byla to maličkost a pro něj i samozřejmost, skoro taková jeho povinnost. Co by to byl za studenta medicíny, kdyby kolem takového místa jen prošel kolem? „Taky mě těší, Beth,“ s úsměvem si s ní potřásl rukou a pak se zvedl ze dřepu od jejího kolene. Neměl v plánu odcházet, jen se chtěl přesunout na lavičku, která byla dost velká pro ně oba. „Nejsi,“ zakroutil hlavou, nechtěl, aby měla nějaké takové obavy, on se rád bavil s lidmi a poznával nové osoby, takže nějaké otázky mu nebyly vůbec nepříjemné. „A jo, studuju medicínu, je to celkem závazek,“ uchechtl se, bere to dost času, ale on se věnuje něčemu, co má rád, takže si nestěžuje. „A co studuješ ty? Jako skatování má nejblíž k oboru sportu, ale něco mi říká, že studuješ něco jinýho a tohle je jen zábava ve volným čase,“ nemyslel to zle a ani tak, že by Beth vypadala jako nějaká Barbie, co by se ve sportu rozbila, protože teď viděl, že jí nějaký pád nerozhází, ale stejně působila jemně, takže by ji odhadnul k nějakým… nebyl si jistý kam, ale sport a ani medicína to rozhodně nebyla.