Bowling

Už to byl nějaký ten pátek od poslední pořádné sourozenecké akce. Jasně, že se vídali, skočili někam na rychlý oběd nebo kafe, ale delší program si v poslední době nenaplánovali, jeho navíc ještě k tomu zaměstnávala Crystal, ale nechtěl kvůli ní zanedbávat Meggie, proto to musel napravit. A jak se blížily Vánoce, ten čas zázraků a hlavně trávení času s rodinou, rozhodli si to vynahradit a naplánovali si bowlingový sraz. Nebyla to úplně tradiční zábava, jako například chození do akvária, ale na tento sport měli oba z dětství taky příjemné vzpomínky, tak proč si ty časy nepřipomenout, a ještě u toho neprobudit přirozenou touhu vyhrát nad svým sourozencem. Ale ne, nepanovala mezi nimi tak šílená soutěživost, aby se kvůli tomu pohádali, vlastně mu ani tak moc nevadilo, když nechal Meg vyhrát, ale samozřejmě se nedá popřít, že by s tím byl úplně v pohodě, tu soutěživost v sobě trošku má a taky je to chlap, to mužský ego občas umí být křehký, holt není až tak zázračnej, že by to v sobě dokázal naprosto popřít. Před jejich srazem měl ještě nějakou práci do školy, která už byla v plném proudu, ale i přestože to nestihl dotáhnout do perfektního stavu, nemohl tomu víc času věnovat, už totiž musel jít za Meg a sice si mohl být jistý, že má stejně aspoň deset minut do plusu, ale prostě nerad chodil pozdě, takže počítač zaklapl s myšlenkou, že se k tomu vrátí později. Oblečení moc neřešil, hodil na sebe obyčejné černé džíny, první tričko, co mu přišlo pod ruku a šedivou CK mikinu. Po rychlém vykouknutí z okna zhodnotil, že bude asi trochu chladno, takže přes sebe přehodil ještě džísku a vyrazil. Nijak nespěchal, neměl k tomu důvod, protože žil v představě, že jede na čas. Tedy, on skutečně jede na čas, ale ani zdaleka netuší, jaké překvapení ho čeká.
Klidným tempem si to dokráčel až do budovy bowlingu, kde se chystal jít rovnou k pultíku, aby pro ně zařídil dráhu, a tak všechno, ale to si periferně všiml jemu velice známé postavy. Meggie? Co se děje? Zmateně se zarazil na místě, otočil se na ni a s fascinovaným pohledem si ji prohlížel. Ještě z kapsy vytáhl mobil, aby zkontroloval čas, ale… byl tu tak akorát. Nebo se domlouvali jinak a on zapomněl?! Neměl čas se teď hrabat v jejich SMSkách o tom, jak byli dohodnutí, takže ze sebe konečně vypustil kloudná slova. „Stal se vánoční zázrak?“ zazubil se zeširoka, ačkoliv tu byla ona první, on se nehodlal vzdát podpichování, kterým jejich setkání vždy začínalo. Z prvotního šoku se ale probral a hned na to konečně přešel k ní, aby ji objal. „Ale rád tě vidím, jsi jako úplně jiný člověk,“ s neuvěřením nad ní zakroutil hlavou, ale tentokrát se usmíval od srdce, skutečně ji rád viděl. Ještě aby ne, je to jeho milovaná mladší sestřička a on pro ni navíc má spoustu nových informací, co jí musí svěřit – všechno o Crystal! Chopil se bowlingových bot, přezul se a počkal, až to udělá i Meggie. „Není čas ztrácet čas, když jsem já přišel pozdě,“ vysvětlil své rychlé přezutí a jakmile mohli jít, nechal se od ní odvést na herní dráhu.

Dorazil přesně načas, možná s minutkovou odchylkou – tedy to si alespoň myslel, dokud nespatřil svou drahou (a hlavně věčně pozdě chodící) sestřičku, jak už tam sedí připravená a s trochu znuděným výrazem čučí do mobilu. Zmateně svraštil obočí a vytáhl svůj vlastní mobil, aby zkontroloval čas… Zdálo se mu, že dorazil přesně, ale že by si to špatně zapamatoval? Nemohl tomu uvěřit, ale nakonec si řekl, že se to možná stalo, že má koneckonců hlavu plnou Crystal, takže se takový menší časový přešlap stát mohl. Uf, alespoň, že se to nestalo ve škole nebo snad v práci! Tohle si totiž vyžehlí mnohem jednodušeji, i když jeho první vtípek moc nevypadal, jako by se chystal si něco žehlit. Víceméně by se vážně omlouvat nemusel, vždyť Meggie dorazila tolikrát pozdě, že tohle bylo jako nic! Naštěstí z toho nedělala velkou vědu a jen se k němu nadšeně vrhla, což ocenil širokým dobráckým úsměvem, jaký má vyhrazený jen pro své nejbližší… a že v poslední době se takhle culí na Crystal pořád. „Ty Vánoce by asi měly být častěji, když se dějou takový věci,“ pokroutil nad tím hlavou, pořád nechápal, co se vlastně stalo a jak je možné, že přišla tak brzo, ale neměl potřebu ji kvůli tomu vyslýchat, jen o tom s úšklebkem na tváři vtipkoval. Přitáhl si ji do objetí, ve kterém byla Meggie trochu maličká a jen co s ním zakymácela, rozhodl se taky přidat podobné gesto a na chviličku ji zvedl do vzduchu. Ne nijak výrazně, on není až takový silák a Meggie není zase tak maličká, ale špičky se jí od země na chvíli určitě odlepily. „No hlavně jsi jediná,“ upozornil ji s pobaveným tónem, ale jen ji škádlil, byla jeho oblíbená ségra. No dobře, vážně byla jediná, ale tak.. byla jeho oblíbená kamarádka a sestra zároveň, to už zní líp a jako opravdová lichotka, ne? „Já vím,“ zaculil se, ale opravdu ho to hřálo u srdíčka. Takhle přímo si city neříkali každý den (a upřímně kteří sourozenci to dělají?), takže si toho o to víc vážil. Zase si ale nemyslete, že by na sebe jiné dny házeli špínu nebo něco takového, kdepak, oni si i v jiné dny vyjadřují, že se mají rádi, ale nepřímými cestami… Třeba to, jak se ho snažila povzbudit do randění s Crystal a plánovala ultra tajný plán jako z nějakého filmu? Jasně vřelé gesto, které říkalo, že ho má ráda. Nebo třeba to, jak si kontroluje každého kluka, co se kolem ní motá? Jasné gesto typického ochranitelského bratra. Když skončilo objetí, nemohl si odpustit ještě jednu poznámku, ale sám sobě přísahal, že to už je poslední. „A taky jsi podle mě vyrostla, nebo ne? Připrav se, že tohohle doma uslyšíš hodně,“ zakřenil se pobaveně, holt klasické svátky v rodinném kruhu, obzvlášť když děti nevidíte často, to pak tyhle poznámky přichází skoro samy, nebo alespoň jemu to tak přijde.
Po obutí těch speciálních bot zamířil spolu s Meggie ke dráze, kterou jim přichystala a zkontroloval na horní obrazovce jejich pořadí. Ah, on byl první na řadě, no dobrá. Chopil se jedné koule, kterou si potěžkal v ruce a přemýšlel, jestli bude dobrá nebo jestli si má vzít jinou. Už to nějakou tu chvíli nehrál, tak asi vyšel ze cviku, proto moc nevěděl, jak ty koule porovnávat, ale raději si zkusil potěžkat jinou, která se mu zdála lepší, takže se s ní rozhodl hodit. Než se k tomu ale napřáhl, vyrušila ho Meggie a on se na ni překvapeně podíval. „Já myslel, že si dáme dárky až u rodičů, takže sebou nic nemám,“ přiznal rozpačitě, znejistila ho tím gestem. „Nebo to znamená, že letošní vánoce nebudeš doma? Proto mi dáváš dárek už teď?“ tázavě vytáhl obočí vzhůru, jako kdyby byl nějaký detektiv, a už v duchu rozjížděl teorie o tom, proč by nejela domů.

Musel se pobaveně a od srdce zasmát jejím slovům, protože měla pravdu. Zázraky doopravdy fungují jen díky tomu, že se nestávají pořád, chytrolínka jedna. Asi by tedy měl přestat rýpat v tom, proč přišla brzy, a jen si tento zázrak užít, než zmizí při příští schůzce. „A pak že nejsi chytrá,“ dloubl do ní loktem, moc dobře si všímal, o jakou masku se snažila, což mu potvrdilo i to hihňání, které vůbec nebylo roztomilé, jako když se něžně zahihňala Cryst, ale bylo to na otravné frekvenci hihňání holek, které se motají kolem sportovců. Sice nechápal, o co se vlastně snaží, ale po pár snahách o lehké moralizování to vzdal, nebyl její rodič, takže jí do života kecat nemohl, ale aspoň na ní dohlížel a dával pozor, aby ji nějaký tupý sportovec nevyužil, protože tím hihňáním se do pár klučičích hledáčků určitě dostala (samozřejmě nejenom tím, krásu podědila po jejich mamce). Uchechtl se nad tím jejím koulením očí a ještě na ní provokativně vyplázl špičku jazyka. Však si jen dělal legraci, samozřejmě že si toho cenil! Nechal se štípnout do tváří a u toho se křenil jako malej kluk, on tady byl ten starší, ale ona si hrála na jeho babičku, očividně se role obrátily. „Ale jo, pár věcí jo, třeba moje nejoblíbenější sestřička,“ uculil se, když se odtáhla z objetí. Aspoň něčím jí radost udělat musel, když už přišel pozdě! I když tím jí možná radost taky udělal.
Pomalu se tedy přesunuli na připravenou dráhu, zatímco pořád vtipkovali. „To víš, už stárnu, v tom kříži mě píchá a tak,“ schválně se trochu sklonil a chytl se za oblast kříže, tentokrát si na babičku hrál on, očividně jejich dnešní tématika. Během svého divadýlka se samozřejmě křenil od ucha k uchu, ale nechal toho, když byl poslán jako první na dráhu, aby si vybral kouli. Nejdřív si vzal jednu, která se mu ale nezdála, a tak to nakonec vyhrála jiná, ale házení musel ještě na chvíli odložit, Meggie ho dost zarazila. Jednak tím, že pro něj měla dárek, ale hlavně tím komentářem. „Co? Teď jsem zatraceně zvědavej, co jsi mi koupila,“ zaraženě na ni koukal a v duchu přemýšlel, co by to tak asi mohlo být. Nějaké speciální vánoční kondomy by čekal spíš jako vtípek ze spolku, ne od své malé sestřičky.. a ano, napadlo ho tohle, protože měl ještě v živé paměti dárek od kluků před dovolenou s Cryst. Možná to ale bylo něco úplně jiného, ale stejně nechápal, proč by to mělo být nevhodné pro oči rodičů. Tohle zmatení hned zmizelo při nejistotě o místě trávení vánočních svátků. Něžně se na Meggie usmál a zavrtěl nad tím hlavou, jak si ten truhlík mohl něco takového myslet. „Přísahám, že dokud nebudu mít rodinu, přinejhorším dokud nebudu sestěhovaný v bytě s nějakým záměrem zakládat rodinu nebo tak, tak budu trávit Vánoce s vámi, hm?“ samozřejmě, že by rád svátky trávil s Cryst, ale oni si umí zařídit, že každý společný den je jako svátek. Navíc rodina je jen jedna a on by se na ně nedokázal takhle vykašlat, i když by to určitě chápali a tak, ale on by to dělal nerad, doopravdy ho nad tím nenapadlo přemýšlet, že by nepřijel. Vnitřně samozřejmě počítal s tím, že jednou, až se s někým usadí, tak si bude zakládat nové rodinné tradice, ale do té doby bude dodržovat ty jejich Kyleovské. Moment rodinných vazeb zmizel, jak ho popohnala ke hře, tak se na ní jen zakřenil a konečně se otočil k dráze připraven házet. První hod trefil asi čtyři kuželky, ale zrovna tak blbě, že se mu těžko v dalším hodu podaří trefit zbytek, přesto se ale snažil. Trefil ale jen tři, takže v součtu sedm, a nespokojeně si mlaskl, očividně vyšel ze cviku. Dlouho se tím netrápil, protože na něj čekal tajemný dárek od Meggie, který si od ní s nejistým pohledem převzal. Tiše se uchechtl nad stylem zabalení a opatrně se pustil do trhání papíru, nevěděl co je uvnitř a nechtěl to tím trháním poškodit. „Jsi na řadě mimochodem, sedm snad přehodíš,“ ušklíbl se na ni, věděl, že trocha té soutěživosti ji nabudí, zatímco on se pořád dostával do dárku.

Její zamračení si přebral tak, jako vždycky – opět narážel na tu její hru, kterou se prezentuje světu jako mnohem tupější, než je, a kterou nedokáže pochopit. Nevidí pro to důvod, prostě ne. Ještě chápe, proč se hloupí lidé tváří vzdělaně, ale tohle mu hlava nebere. Proč by jeho sestřička nemohla světu ukázat, jak skvělá, inteligentní a úžasná je? Samozřejmě je rád, že to vidí alespoň on, ale rozhodně by se o to rád podělil. Každopádně ten její vyplazený jazyk dokazoval, že ani ta Meggie, kterou zná, není až tak dokonalá, byla totiž pořád v duši dítě. Ne že by na tom bylo něco zlého, jen by neměl tu chválu přehánět, však víte, nemůže ji jenom chválit, to by si o sobě pak slečinka mohla moct myslet. A tak se na ní jen hravě zazubil, jako to dělával vždy, když rýpal do její skutečně existující inteligence. Dál se jejich rozhovor nesl raději v bezpečnější zóně, už do ní nerýpal a nechal to být, nerad by v tak hezký den zabředl do diskuze o jejím vystupování, tak si místo toho dělal legraci z těch frází, co házeli, a k jakému věku to patří. „Ts ts,“ odfrkl si a zakroutil hlavou nad tou poznámkou, určitě se nad tím nekrčí pořád! No… ale ne, nekrčí se nad tím pořád a basta!
Ušklíbl se, dokázal si takovou přednášku živě představit, ale neměl to rodičům za zlé, chtěli pro ně jen to nejlepší a osamostnění k tomu v jejich představě patřilo. „Už jen kvůli tomu to neudělám, slibuju,“ už poněkolikáté se jí zavazoval slibem, ale vážně v tomhle svou malou sestřičku nechtěl nechávat. „Na výlety je plno času i jindy, tak se neboj,“ dodal jemnějším tónem a pousmál se na ni, například určitě s Cryst někam vyrazí o prázdninách, ale svátky si tím narušovat přeci nemusí. Tedy, ne že by s ní jednou ty svátky trávit nechtěl, ale to byla daleká budoucnost, teď oba ještě studovali, ani jeden nebydlel ve svém… inu, byla to daleká budoucnost, teď byl hlavně rád, že jsou spolu a už jen z toho jeho srdíčko plesalo, svátky k tomu nepotřeboval. Ve vší té nostalgii nehodil úplně nejlepší skóre, jen sedm, ale na první hod to celkem ušlo. Útěchou mu bylo, že mu do rukou vrazila ten dárek a on se mohl konečně podívat, co si na něj jeho sestřička připravila. Po očku sledoval i její házení, ale většinu pozornosti si získal dárek, do kterého se konečně dostal. Papír zmuchlal do úhledné kuličky, aby je neobvinili, že dělají bordel a ještě by je vyhodili, a zazubil se na ty ponožky. Jako první mu v hlavě naskočila představa, jak se v nich předvede Cryst, a jak si je tak prohlížel, všiml si, že něco je uvnitř. Nakoukl, rozevřel ponožky, a vykulil oči na to, co se uvnitř nacházelo. Rychle ponožky zase složil a překvapeně zíral na Meggie, která se na něj s zamračeným výrazem otočila a komentovala svou hru. Nechápavě nad tím pokroutil hlavou, odložil ponožky a šel se radši chopit koule. Z toho rozhození, co nalezl v ponožkách, hodil jen pět, nad čímž si tiše zahudroval, a otočil se na Meggie, u které čekal nějaký spokojený výraz. „No jo, jsi mě rozhodila,“ vyčetl jí samozřejmě s pobaveným úsměvem, i když rozhozený opravdu byl! Mnohem víc, než když mu takový dáreček strčili kluci před dovolenou, no na druhou stranu, jak se tam hodily, ehem. Možná by jí teda měl poděkovat, ale to by bylo fakt divný. „A ty ponožky jsou skvělý, jsem zvědavej, co jim řeknou kluci ve spolku,“ zubil se dál, i když těm to vůbec ukazovat neplánoval, doopravdy je uvidí jen Cryst a možná se smiluje nad Meggie a pošle jí v nich nějakou trapnou fotku, ale tím to končí.

Bylo roztomilé, jak se o jeho odchod Meggie bála, protože ne vždy si otevřeně říkali, jak jim na sobě záleží, i přestože to z gest bylo jasně vidět, takhle přímé to bylo málokdy a on z toho byl celkem naměkko. Navíc ji nemohl nechat trápit se takovými obavami, které prozatím nehrozí. Vždyť s Cryst ani nebydlí, kde by to spolu asi slavili? Ve spolku? To by nemělo tu správnou vánoční atmosféru, i přestože jsou ve svých pokojích jako doma, nedokázal by si představit trávit Vánoce tam, bylo by to na něj málo domácí. Jistě, jinou věcí by bylo, kdyby už spolu bydleli, ale oba pořád studují, mají kde bydlet (a za sympatickou cenu), proto necítí potřebu na tom něco měnit, raději si našetří na dovolenou, než aby se hnali do společného bydlení. Nemá v plánu ji teď nechat jít, proto nevidí potřebu na věci spěchat. Jistě, to jeho nespěchání ho skoro stálo vztah s ní, ale teď je to jiná situace, tak pšt, teď už je vhodné nespěchat. Ušklíbl se, jak ho rozcuchala, ale netrávil hodiny před zrcadlem, takže ho to příliš netrápilo, jen to tak trochu urovnal, aby nevypadal jako šašek, a neřešil to. „No to bych chtěl vidět,“ uchechtl se a přeměřil si ji pohledem. Ne jak to dělají týpci v baru, to vůbec, on se jen snažil poukázat na to, že je oproti němu droboučká a že i přesto, že se věnuje sportu, by ho asi úplně neunesla, nebo alespoň ne bez obtíží a to by byl docela vtipný únos. Nebo by si třeba zavolala nějaké posily, ve sportu se kolem ní motalo nebezpečně moc kluků, i když doma furt tvrdila, že se nic neděje a nikdo kolem ní není, to nechápal. Sice byl rád, že o ně asi nejeví zájem (alespoň tak si to přebral jako důvod, proč to doma neříká), ale zároveň byla v tomhle směru strašně nevyjadřující se, až to bolelo. A on by přitom chtěl, aby byla s někým šťastná! S nějakým milým a hodným klukem, ne s někým, jako je Lockwood. Toho přes srdce nesl moc špatně, jejich kamarádíčkování se mu vůbec nelíbilo, ale nechtěl prudit tehdy, ani teď, proto si raději převzal dárek a dokonce i prozkoumal jeho útroby, kde našel.. kondomy? No to ta holka má z toho, s kolika klukama se vídá, už má i jejich humor! Raději to tedy nerozebíral a šel házet, i přestože překvapení ve svém obličeji skrýt nedokázal a vlastně to nedokázal skrýt ani ve svém hodu, bylo to totiž fakt mizerný. „Je mi to jasný,“ úšklíbl se na ni pobaveně, ale do detailů nezacházel, probírání sexu s mladší sestřičkou na dnešním to do listu opravdu neměl. „Kluky pozdravovat nebudeš,“ řekl poměrně důrazně, ale koutky mu cukaly vzhůru. No, trocha pravdy na tom samozřejmě byla, rozhodně její přátelení s některými exempláři nepodporoval, ale zakazovat nic nemohl, ani kdyby byl rodič. „A Cryst pozdravovat budu, neboj,“ mrkl na ni, oběma totiž bylo jasné, kdo ty ponožky skutečně uvidí a že to kluci fakt nebudou. Už posbíral zpět svou stabilitu, to protože se bavili o jeho skvělé Cryst, ale i přesto hodil na první hod pouhých pět. Nespokojeně se zamračil, do druhého pokusu dal všechno a hele – on dorazil ten zbytek kuželek a dráha zela prázdnotou. S hrdým úsměvem se otočil na Meggie a nějakou poznámku si nemohl odpustit. „Měla by ses přestat rozhazovat a začít se snažit,“ zubil se od ucha k uchu, tuhle první výhru si užíval, i když ten předchozí fail jeho celkové skóre dost poznamenal.

Vůbec netušil, co zrovna jeho inteligentní sestřičku mohlo táhnout k takovému mizerovi, jakým je Lockwood, a asi by to nechápal ani kdyby mu to vysvětlila, protože by nevěřil, že je zrovna on něčeho tak chytrého schopný, no ano, opravdu o něm měl asi to nejhorší možné mínění. Nebyl nikdy typem, co by obrážel bary a flirtoval s holkama, ale nevadilo mu, že to kluci ve spolku dělají, protože většina nebyla tak krutá jako to duo u moci, které jejich pověst skutečně předcházela. Kdyby si vybrala kohokoliv jiného, asi by z toho taky nebyl nadšený, ale určitě by neměl chuť jí to rozmlouvat. Například si všiml, že se na Flickru celkem vybavuje s Camdenem, který tedy na rozdíl od Lockwooda vypadal jako slušný kluk a jako někdo s kým by i on dokázal vycházet, takové přátelé by kolem ní viděl mnohem radši než tupce jako je Lockwood. Co ale mohl dělat, kdyby jí kecal do života, stejně se nic nezmění, a ještě z něj bude podrážděná, takže své stížnosti dává najevo maximálně ve zklamaných povzdeších, ale neříká nic. Ušklíbl se, když použila jeho celé jméno, a věnoval jí plnou pozornost. S důležitým pohledem očekával, co z ní vypadne, a samozřejmě mu na rtech hrál pobavený úsměv. „Já tě nepodceňuju, sestřičko, ale zcela reálně odhaduju tvoje schopnosti,“ mrkl na ni a zubil se od ucha k uchu. „No tak, zkus mě schválně zvednout,“ v dramatickém gestu roztáhl ruce, aby jí při případném pokusu mu dokázat, že ho zvedne, ulehčil práci. Ne že by byl tak těžký, koneckonců čas od času si zaběhal nebo se trochu hýbal, aby se nezačal díky své skvělé kuchařce roztékat do všech stran, ale rozhodně nevážil padesát kilo, a navíc byla Meggie menší než on, takže i přes její aktivní sportování neměla moc šancí, ne? Prostě jednoduchá matika, tu ještě umí.
Co ale neumí je skrýt překvapení z kondomů, které v tom geniálním dárku od Meggie našel, a nakonec z toho hodil i mizerné skóre. Nepříjemně se na ni zaksichtil, protože to byla prostě její vina, že ho rozhodila! Pak se ale řešily důležitější věci a to kluci ve spolku, které teda od ní pozdravovat nebude, ještě by jim dával naděje a to teda ne. Samozřejmě si všiml, jak ji překvapil, tak se na ní jen nevinně zazubil, jako že je největší andílek a rozhodně to nepřehání se svou péčí o její srdíčko. Opravdu by byl nerad, aby jí nikdo ublížil, protože by ji nerad utěšoval, ale nechápejte to zle. Samozřejmě by tu pro ni byl, klidně i 24/7 a Cryst by určitě taky byla oporou a něco dobrého by upekla, ale lámalo by mu srdce vidět ji smutnou a rozhozenou, no a navíc se pořádně neumí prát, takže i když by tomu hajzlovi chtěl dát sebevětší pěstí, asi by nakonec skončil on jako ten poražený. Je těžké být starostlivý bratr. „Ráda si hraješ s ohněm?“ nadzdvihl obočí a ušklíbl se, odvahu opravdu měla. „To protože vím, jak by tam na tebe všichni koukali,“ vysvětlil důvod, proč si ji k sobě moc nezve a připravoval se na hod. „Navíc nevím, co bych ti tam nabídl, ale jestli po tom tak toužíš, tak budu radši, když tam půjdeš za mnou, než za někým jiným,“ a v tom nejhorším případě ještě v noci po nějaké párty, to by nesl těžce přes srdíčko, ale věřil, že k takové kategorii Meggie nepatří, ať se s kluky baví sebevíc. Možná to bylo tímhle dobrým skutkem, že se mu osud naklonil, nebo získal zpět svou jistotu, ale tentokrát se mu podařilo shodit všechny. Sice ne na jeden pokus, ale i tak to byl úspěch, který samozřejmě předhodil Meggie a pobaveně se zasmál při tom rozkošně varovném pohledu, který z těchto her znal až příliš dobře. „Pěkn-“ byl přerušen a tak raději zmlkl, ale pořád se zubil od ucha k uchu, tuhle jejich soutěživost měl opravdu rád. Navíc ani nechápal, co ji tolik žere, protože pořád vedla o tři body a i když to je opravdu křehký rozdíl, ve vedení byla. To se jí ovšem svým hodem snažil sebrat, opět mířil na deset, asi to měl v nějaké svalové paměti, protože se mu to znovu podařilo. Proto na Meggie sebevědomě koukl a místo poznámky měl zajímavý nárh. „A víš co, když mě porazíš, můžeš si ty kluky do spolku přijít sama pozdravit, protože oba víme, že bych se ti to jinak stejně snažil vymluvit,“ nabídl jí drobnou sázku, o které se bál, že jí bude později litovat, ale teď se cítil celkem sebevědomě a navíc ji nemohl držet stranou od svého života věčně.

Obvykle on patřil k lidem, co Meggie oceňovali a chválili, vlastně byl v pomyslné první řadě a její hlavní fanoušek, div by ji na rukou nosil, proto ho taky tolik iritovala maska hloupoučké slečny, co na sebe brala, ale to je teď vedlejší. I když v ní věřil jako nikdo jiný, přesto se nedokázal nevysmát tomu, že by provedla nějaký únos, jejich rozdíly ve váze jí to zkrátka neumožňují. „No, v tom případě by mě asi mrzelo, že jsem se to za celých dvacet let společného života nedozvěděl,“ se smutným výrazem si přiložil ruku na srdíčko, aby viděla, jak moc by ho takové tajemství zamrzelo, jenže tenhle vážný výraz mu dlouho nevydržel, jen co se Meggie rozkřikla do celého okolí, zvesela se zakřenil. Achjo, a tohle měl v rodině. Ale ne, byl za ni rád, i přestože byla občas trochu střelená. Už když k němu mířila, roztáhl ruce, aby jí tu zkoušku síly ulehčil, a široce se zubil. „Tak pojď, jsem zvědavý ty superwoman,“ schválně překlonil tohoto superhrdinu do ženského rodu, protože není žádný sexista, a i ženy mohly mít super sílu, jako třeba tady Meggie. Bohužel se nakonec ukázalo, že nebyla žádnou superhrdinkou, byla prostě jeho milou mladší sestřičkou, ovšem to zklamání v jejím obličeji přehlédnout nešlo. „Nebo se třeba tváříš, že žádný schopnosti nemáš, protože tajíš svojí identitu, Meggie Kyle je tvoje alias, jako byl Clark Kent,“ podezřívavě si ji přeměřil pohledem ve snaze odhalit, jestli mu kecala nebo skutečně žádné schopnosti nemá, ale po chviličce se na ni jen zakřenil. Vidíte, ale i v takové situace se jí snažil povzbudit, skutečně fanoušek číslo jedna!
„Aspoň nějaká pozitivní zpráva,“ těmi jinými, negativními zprávami, narážel na její spolkové i nespolkové kamarády, které od ní měl pozdravovat, a ten výraz andílka jí ani trochu nevěřil. Byla sice jeho andílkem, ale rozhodně nebyla tak nevinná, jak se teď tvářila, a určitě věděla, že o ohni ta debata vůbec nebyla. Jemně si povzdechl, v tom byl právě ten problém, oni holky viděli, dost z nich těch holek vidělo možná až příliš a se zbytečně málo oblečením, takže kdo ví, kam by se jim mohly zatoulat myšlenky. „Všichni by se tvářili, že by kámošovu sestru nenabalovali, ale zakázané ovoce chutná nejlíp,“ významně pokýval hlavou, aby konečně pochopila závažnost problému, no trochu zamrzl při zmínce Kierana. Mohla si kašlat, jak jen chtěla, ale on moc dobře věděl, koho chtěla zmínit. Naslouchat umí dobře, koneckonců to patří k práci žurnalisty, nemohlo mu to tedy uniknout, ale krom lehkého zaražení to na sobě nedával znát a vyjádřil se až na zmínku mnohem milejšího jména. Také si nemohl nevšimnout toho, že se usmívala, a dokonce při zmínce někoho velice slušného? To schvaloval. „Myslím, že neříkala, ale Petera znám,“ spokojeně pokýval hlavou a jemně se usmál. „Nebo, nijak extra se nebavíme, ale vím, kdo to je,“ vysvětlil svá předchozí slova, aby si Meggie nemyslela, že jsou bůh ví jací přátelé, to vůbec, ačkoliv by si alespoň v určitých ohledech rozuměli.
Při hodu trefil opět deset kuželek, a i když pořád prohrával, po jejím menším neúspěchu získal sebevědomí a proto se na Meggie otočil s velice lákavou sázkou, ale upřímně? Jen co viděl ty jiskřičky v jejích očích, začal toho litovat. Věděl, jaké zvíře se z ní stalo, když se jednalo o obyčejné soutěžení, natož když tam byla vidina jakéhokoliv zisku, ale jeho dvě desítky mu asi zatemnily mozek, když jí tohle nabídl. „Tak se ukaž,“ pobídl ji, ale jako by ta slova vylepšila její hod, protož tentokrát i ona shodila všech deset. Nespokojeně se podíval na celkovou tabulku, která hlásala, že Meggie vede o tři body. Když byl na řadě on, dal si opravdu pořádně záležet, svůj hod si řádně vyměřoval, přeměřoval, ale ve výsledku hodil jen devět. Sakra! Nebezpečně se podíval na Meggie, tohle se mu vůbec nelíbilo, do čeho se to uvrtal? „Dráha je vaše, madam,“ jemně se ušklíbl a přenechal ji pozici u dráhy, zatímco sledoval, co hodí tentokrát.