Welcome

Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.

The construction crew

caliversity
Aci
Blanche
Libra

Name of the current event

Name event Click here

Přístav

1/2/2019, 11:16
First topic message reminder :

Přístav - Stránka 2 Pzysta12

Přístav - Stránka 2 Song19


Naposledy upravil Admin dne 8/8/2019, 00:43, celkově upraveno 2 krát
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Admin

26/8/2019, 19:05
Jak ona brala prázdniny? Huh, byl to fajn trávený čas, i když se nějakým způsobem asi blížily ke konci, tak si je užila. Teď už zase bude rok plný dřiny, ale nebudeme si lhát, hudbě se věnovala tak jako tak celé prázdniny, jen si trochu užívala víc zábavy s přáteli. Nikoliv v podobě alkoholových večírků, to nebylo zrovna nic pro ní ale vyrazili si čas od času i na pouť, kde si každý třeba něco malého dal, ale nic zvláštního to nebylo nutno podotknout, jen pivo a kdo chtěl trochu tvrdšího. Nešlo tam ale jen vyloženě o to jako na každé druhé párty. Stavila se i doma, ano, správně, nebydlí doma u rodičů, nejsou v LA, tudíž za nimi na nějaký týden odcestovala, aby výletovala i se svojí rodinou kterou přes rok nevidí kvůli studiu tak často. O prázdninách se toho stalo vážně dost. Její hlava, jenž dost často šrotuje šrotovala i o prázdninách a často ji to přivedlo do nepříjemných stavů, kdy se cítila nejhůř a absolutně za den nevylezla ven, či se naopak zavřela a hrála celý den na klavír. Měla ale i čas si věci dát z části dohromady, takže to bylo celé takové pestré ale je šťastná za to, jak to asi celý prožila. Jedno z těch velkých rozhodnutí bylo, se přesunou do jiného spolku. Tedy z dívčího do nerdského a je to pro ni docela zvláštní. Ona je člověk, který nikoho nesoudí, absolutně podle ničeho ale mnozí to dělají a trochu se toho bála. Je si jistá, že najde nějaké fúrie, co se do ní pustí ve stylu, proč vlastně přechází a jde mezi ty paka. Dostane i narážky, že sama pako je a chápou to. Ne všechny jsou takové, to jsou fakt jen špatné výjimky, které těžce ale přece bude ignorovat, aspoň se o to pokusí. Trochu se bojí, aby pár lidí na ní nezměnilo názor, ano.. Bála se toho, to prostě lidé dělali. Měnili názory na lidi podle jejich činů a i takových. Ti praví ji ale neodsoudí, to ví a ty si nechá ze všech nejvíce na blízku. Tak nějak tuší, že jakmile vejde do spolku nerdíků, bude tam jako doma a snad ji přivítají s otevřenou náručí. Sice není ledajaký šprt ale to všichni tam určitě taky ne. Učí se dobře, ale zaměřuje se hlavně na to hlavní a tím je hudba. Ano, do školy se pečlivě připravuje ale když už si má vybrat mezi uměním a učením, vybere si zaručeně umění, to je více než jasné. No dnes si chtěla odpočinout a proto se vydala do přístavu, kde nebylo ani moc vedro díky větru, co tu v podstatě vždy vál a díky vodě, co byla všude kolem a šlo z ní trochu toho chladu. Navíc sem nezavítá až tak tolik lidí kromě majitelů lodí. Není tu totiž co k vidění, prostě přístav kde parkují lodě a nazdar. Skvělé místo pro posezení a odpočinek. Žádné velké davy, trocha toho soukromí, občas nějaký pohled od majitelů lodí a tím to haslo. Na sebe si vezme velké tričko, co je ze sekáče a možná proto jí je velké. Bylo jí prostě jedno, jak velké je, hrozně se jí líbilo a ona ho musela mít, i kdyby v něm třeba jenom spala, nezáleželo to. Jako spodek volné džíny, ponožky, vans botky, úplně černé obyčejné a už ošoupané dokazujíc, že si toho docela dost prožily. Přes rameno hodí černou plátěnku a do ní nahází bůh ví jaké kraviny, se kterými se vydá až do přístavu. Chvíli si tam tak chodila, až nakonec vyhledala místo k sezení, někde sama kde momentálně nikdo nebyl, aspoň si to myslela. Hrcne tam na zadek na dřevěné molo, má nádherný výhled přímo do místa, kam vyplouvají lodě.. Byla to nádhera. Napila se svého chlazeného čaje, co je hezky ze včera chlazen přes noc. Nejlepší věc nutno podotknout, ještě když si to udělá člověk sám a nemusí být závislý na starbucks a nebo costa coffee kde to mají taktéž, ale za mnohem větší peníze a to se jí zdá zbytečné. Vytáhne si jeden z kožených notýsků hnědé barvy, který je už tak dost popsaný, polepený nálepkami a bůh ví čím. Vytáhne z něj kuličkové pero a začne psát text.. Dopisovat text, zřejmě nějaké písničky protože se kolikrát zastaví a tiše si to přezpívává, aby to celé znělo. (outfit)


Přístav - Stránka 2 DCxg0BOE_oPřístav - Stránka 2 Ezgif_12Přístav - Stránka 2 WA6Xpcvn_oPřístav - Stránka 2 LlJGwU0I_oPřístav - Stránka 2 YtqILoI4_o
Přístav - Stránka 2 New_po10
#ff9900outfit na ples
Vivian Rose Alvey
Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 05. 08. 17
Vivian Rose Alvey
26/8/2019, 20:03
Chtěla by říct, že co má na tomto přístavu ráda, je to, že tu nebývá moc lidí, jako se dnes poštěstilo, ale bohužel to je asi nějaký výjimečný den, protože obyčejně, obzvlášť teď přes léto, tu bývá fůra lidí, procházející se páry, majitelé loděk a plachetnic, nebo třeba umělci jako je ona. No, umělec, ona se tak rozhodně nenazývá, přeci jen není nějaká malířka nebo skladatelka, ačkoli je velkou zastánkyní faktu, že fotografování, které je její největší vášní, je též forma umění. Zvláštní, že ona tím pádem sebe samu nepovažuje za umělkyni, že by skromnost? Hm, spíše příliš nízké sebevědomí. Každopádně ano, najde se tu i spoustu fotografů a ona je jedním z nich, neexistuje totiž, že by se sem vydala byť jen jedinkrát bez svého fotoaparátu. Totiž skutečnou věcí, kterou zde má ráda, když to tedy není klid, je neskutečná krása a fotogeničnost prostředí. Téměř každá fotografie, kterou udělá, ať už je první nebo padesátá, má cosi do sebe, včetně duše, a to právě na tomto místě miluje. Může fotit moře, lodě, nebe, ať už slunce vychází nebo zachází, či snad když jenom září na obloze nebo se schovává za mraky, je to neuvěřitelné. Časem dokonce zjistila, že i lidé, kteří procházejí kolem, jsou součástí půvabu tohoto místa. Nejprve se snažila fotit opatrně z kraje mola, aby měla jistotu, že se nikdo na fotce nemihne, nechtěla mít totiž kvůli tomu případné problémy nebo si zkazit záběr, ale jednou se přeci jen jen tak zamyslela, s čímž sklopila foťák od očí a zahleděla se do vody, že s něčí přítomností by její snímky ožily. A tak se otočila, zády k moři a vší té kráse, rovnou k lidem. Odhodlaně zvedla kameru k oku, zaostřila a zmáčkla spoušť. A poté znovu. A znovu, zase z jiného úhlu. Fotila jak se lidé procházejí po mole, jak rybáři vykládají své úlovky z lodí, malé děti s rodiči a tak dále a tak dále. Měla z toho ohromnou radost a přitom to bylo tak málo, vždyť to je něco co ostatní fotografové dělají naprosto běžně, že si fotí denní život náhodných lidí. Jenomže ona na to do té doby neměla kuráž, což ji mrzí, ale hlavní je, že ji nakonec našla. Není to tak, že by byla zvyklá fotit pouze prázdné krajiny a tak, ráda dělá i portréty a photoshooty lidem, kteří ji o to požádají, navíc to měla několikrát jako zadání pro školní projekt. Tyto snímky však mají do sebe něco víc, jakousi volnost. Nemusí nikomu říkat, jak by se měl postavit, kam by se měl postavit, zkrátka namíří foťák a vyfotí cokoli tak, jak je, ve své plné přirozenosti, tak to má nejraději.  Dnes je přímo ideální den pro focení, nejenže tu není moc lidí a může se volněji pohybovat, ačkoli stále sedí na lavičce, ale také je ideální počasí, které už pomalu značí, že léto pomalu odchází. Až nastane podzim, to bude teprve něco velkého, bude plno projektů, barevných fotek, vycházek a spoustu času, který stráví v přírodě. Miluje podzim, tehdy vznikají ty nejlepší fotky. A navíc není moc teplo, navíc přicházejí deště, nesvítí tolik sluníčko a celkově je svět takový ponurejší, ačkoli barevnější. Fascinující, už se nemůže dočkat. Má hlavu plnou myšlenek a plánů, zatímco hledí na obzor, fotoaparát jí leží na klíně a vítr si jemně pohrává s jejími vlasy. Nemá tím pádem sebemenší šanci zaznamenat blonďatou slečnu, která akorát dosedá na molo ne tak daleko od ní. Vlastně těžko říct, co by ji momentálně dokázalo probrat z toho transu, do kterého ji uvedly všechny ty myšlenky. Nezbývá než je nechat se uklidnit, teprve tehdy několikrát zamrká a s hlubokým nádechem lehce nadzvedne bradu, načež se postaví, řemínek kamery si přehodí přes hlavu a připravena kdykoli něco vyfotit se po molu rozejde vpřed. Po pár krocích si konečně všimne blondýnky, která si něco zapisuje do notesu. Bohužel není dost blízko na to, aby slyšela, jak si sem tam zazpívá, ačkoli zaregisrtuje tato gesta. Zaujme ji to, ještě se jí totiž nestalo, že by tu zahlédla takovouto dívku, jak tu sama sedí a zřejme na něčem pracuje, navíc jí přišla lehce povědomá. Chce si ji vyfotit, ale znovu se v ní probudí ten pocit nejistoty, zda by měla... Nevadilo by jí to? Sierra je poměrně plachá a stydlivá, ale přeci jen ji cosi přinutí přistoupit ještě blíž, rovnou k ní, s nejistým pohledem na tváři. „Em, promiň?“ Zamumlá stydlivě, přičemž vynaloží všechny síly k tomu, aby donutila koutky svých úst se alespoň trochu nadzvednout do malého úsměvu. „Studuju fotografování a zakládám si portfolio, tak mě napadlo, jestli by ti třeba nevadilo, kdybych si tě vyfotila...?“ Ruku při těchto slovech zvedne k vlasům, aby si tak jeden jejich pramínek mohla zaháknout za ucho, zatímco ve druhé ruce stále drží svůj zapnutý fotoaparát.
Anonymní
Anonymní
29/8/2019, 14:59
Moc lidí tu není, ne těch co najdete běžně ve městě. Najde se tu i chvíle klidu, kdy tady není v podstatě ani noha a to je převážně k večeru, pokud se teda nerozhodnou rybáři jít rybařit. Většinou však chodí brzy ráno.. To už si taky ozkoušela když sem párkrát šla. Teď jak je léto je ta “navštěvovací” doba asi jinak. Všichni mají čas, neví třeba co s tím a tak chodí všude možně i na místa, co by normálně třeba ani nenavštívili. Ale dneska je klidnější den, řekla by. Ano, po dlouhém uvážení může s klidem říct že jí tu nebude rušit křik dětí ze sousedních zemích, protože si je jejich rodiče neumí stáhnout na uzdu a nebo je tahají všude kde je to nebaví. Vivian je tu spokojená, je to místo co vám vnukne trochu inspirace do života. Cítíte, jak vám mořský vzduch proudí do plic a poté do celého oběhu.. Krásný čerstvý vzduch moře. Co je lepší? No asi je jeden lepší a to je horský vzduch. Kolikrát si vyrazili s rodiči a sourozenci do hor a je to úplně jiný vzduch než tady ve městě. Nos a plíce to okamžitě poznají, dýchá se úplně lépe a jinak.. Fajn to asi ne ale je to hodně poznat, aspoň tedy pro ní. A díky tomu úžasnému vzduchu tady je. Dobře se jí bude skládat, nebo v to aspoň doufala protože už od rána měla jakousi kreativní náladu a musela ji využít dobře, tedy skládáním hudby. A jak ona skládala hudbu? Vlastně na tom.. Bylo asi mnohem víc než si někteří řeknou. Dělají to podle ní asi všichni hudebníci ale táhne to z ní. Každé slovo a věta je z její duše, jejích pocitů a jejího života. To jak se cítí, to všechno jde do těch slov a jakmile zpívá, je to ona. Jde to doopravdy z ní a každý to musí pocítit, jako kdyby byla příroda a její hudba rostliny a vše co pod ní spadá. Kolikrát se tak moc dokáže vžít, že to z ní jako konverzace bez toho, aniž byste odpověděli. Slzy se jí dokážou nahnat do očí a vám se vžene do těla mrazivý pocit. Není to o tom abychom tu zvětšovali Vivian ego.. To ona nemá zapotřebí. Zřejmě i kdyby tu hudbu nechtěl nikdo slyšet, dělala by ji, aby veškerou bolest dostala kupříkladu ze sebe. Nicméně lidé ji slyšet chtějí a proto na plno akcích vystupuje, tedy školních akcích, nedostala se k tomu aby si tím vydělávala jako někteří. Jako brigády má něco trochu jiného.. Jako třeba nějakou kavárnu nebo takové věci. Asi hold ještě nemá tak úplně “koule” to dělat za peníze protože kdo‌ Vivi zná ví, že si nepřijde dost dobrá a nikoliv jen v hudbě ale jako osoba a s tím se člověk často v jejích písničkách setká. Pozná to v nich, pozná v nich příběhy ale jen pokud se nad tím do hloubky zamyslí. Dojde mu, že je to vlastně ona. Stále jí i přes plno komplimentů dělá problém vystupovat, Charlie do ní i minule nalil panáka a ona to skvěle rozjela, to by však určitě zvládla i bez něj. Komplimenty ale nic nezmění. Je to v hlavě. A ten boj jí přijde nekonečný.
Seděla v jedné z uliček mezi loděmi, někde zamotaná a seděla sama na mole, ze kterého má krásný výhled na širé moře, kde se lodě ztrácí. Nohy jí visí dolů směrem k vodě a ona si tiše pozpěvuje text, zda-li je to to, co chce aby tam bylo a pasovalo. Když v tom jí od toho malého soustředění někdo vyruší, avšak v dobrém slova smyslu. Pootočila se na ní, asi stejně stydlivě jako právě ona.. Koktavě se rozmluvila, avšak stále s drobným úsměvem co se začínal rozšiřovat víc a víc. “Mně to vadit.. Nebude, určitě ne.. Jen.. Asi nevím.. Nejsem si jistá, zda-li jsem ta pravá.. ”Modelka?“.” Sama nastaví lehce ty uvozovky, hold si prostě nevěří. Přitom před kamerou jí to šlo, pokud šlo převážně o přirozenost kterou po ní její nejlepší kamarádka Meg chtěla vždycky. Nemusela jí nikdy moc pózovat, i když takové fotky jí taky šly, jen se na to necítila tak jako když se přirozeně rozesmála a ona ji cvakla. Bylo to jednodušší ji vyfotit v akci. Odkašle si opět, aby narušila to chvilkové ticho. “Ale bylo by mi ctí v tom portfoliu být.. Určitě se povede.” Jak to ví? Myslí to upřímně, ne jako takovou tu větu co hodíte z pusy aby nebylo trapné ticho. Ačkoliv to tak teď může vypadat není to tak.‌ Vivi si okamžitě všimla že tahle slečna má svůj styl a proto i její fotky budou mít tento osobitý styl. Dávalo by to teda logiku.. “Co mám tedy dělat?” Zakřeni se nervózně, nevěděla vůbec o co půjde a maličko ji to vyvádělo z míry.


Přístav - Stránka 2 DCxg0BOE_oPřístav - Stránka 2 Ezgif_12Přístav - Stránka 2 WA6Xpcvn_oPřístav - Stránka 2 LlJGwU0I_oPřístav - Stránka 2 YtqILoI4_o
Přístav - Stránka 2 New_po10
#ff9900outfit na ples
Vivian Rose Alvey
Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 05. 08. 17
Vivian Rose Alvey
29/8/2019, 16:53
Ješ pravda, že pokud sem chce člověk jít a mít klid, nejlepší volbou jít sem večer po západu slunce, jelikož tu před tím bývá především hodně zamilovaných párů, co si vyrazily na rande. Vždyť co může být romantičtějšího než si sednout na kraj mola a sledovat zapadající slunce, pouliční osvětlení, které pomalu začíná zářit a připlouvající plachetnice. Sierra se sem jednou v tuto dobu vydala, aby to viděla na vlastní oči, ale popravdě řečeno, být takto obklopena všemi těmi zamilovaný a šťastnými lidmi jí vůbec nedělalo dobře. Spoustu lidí je toho názoru, že jakmile se s někým dáte dohromady a sami se zamilujete, začnete vidět všechnu tu lásku kolem jako krásnou věc a budete jim to přát, protože sami jste nalezli své štěstí. No, prvních pár roků s Rickem to tak bylo, když se například spolu procházeli parkem v podzimním období, kdy padalo listí, vítr foukal a ona byla zabalena v jeho mikině, zatímco se drželi za ruku. Bylo to to nejhezčí období jejího života, dokonce se usmívala na každý pár, který prošel kolem nich, jelikož vypadaly úplně stejně. Potom to však začalo jít z kopce, žádné takovéto procházky a šťastné chvilky, naopak míň a míň času stráveného spolu. Možná to může být hlavním důvodem jejích depresí, potřebuje lásku. Proto je velmi vděčná za své kamarádky, El a Meg, které jí dělají přeci jen ten život o něco hezčí. Snad si ani neuvědomuje, jak moc jí ten vztah ubíjí, ačkoli se jí to již spoustu lidí snažilo naznačit. Ona si vždycky však stála za svým, že je to pouze špatné období, které přejde a všechno potom bude zase jako dřív. Je to velmi naivní a v hloubi duše moc dobře ví, že tohle už žádnou budoucnost nemá a pokud se z toho nevymotá, nezlepší se ani její psychický stav. Jenomže to jí zkuste vysvětlit. Možná by to chtělo, aby se v jejím životě objevil někdo nový, do koho by se zamilovala a kdo by jí poskytl pomocnou ruku, jinou možnost totiž nikdo z jejího okolí nevidí. Nebo už se někdo takový objevil? No, popravdě, objevil se někdo, do koho se ne že zamilovala, ale spíš velmi zakoukala, dost možná ze zoufalství. Jednou o tom dokonce někomu říkala, jenomže když prozradila jeho jméno, následoval velký šok.  Co jiného by mohlo by mohlo vzbudit velmi neklidnou reakci, než zaznění jména Oliver Tonkin... Ano, on je ten, kdo se Sier tolik líbí. Potkali se jen jednou na nějaké party, kde ona byla připitá, ale on... uf, připité je slabé slovo, a tak se s ní dal do řeči. Ona díky té troše alkoholu nebyla tolik stydlivá, ale i tak si udržovala odstup, navíc se nemohla přestat červenat nad jeho lichotkami. Chvíli si spolu povídali, než kolem prošla nějaká neznámá, ačkoli velmi pohledná blondýnka, za kterou se ihned otočil a běžel za ní. Zklamalo ji to, ale zároveň doufala, že si ji bude pamatovat a ještě někdy na sebe narazí. Hodně o něm přemýšlí, i když ne tak často, naštěstí. Přitom on určitě ani neví, že ona existuje. Co by dala za to si s ním znovu promluvit a mít příležitost přidat si jeho fotky do svého portfolia... Achjo, chůdě. Přitom ona ví, jaký on je, jenomže snění je daleko lepší než smíření se s realitou, alespoň pro ni. Teď má však před sebou někoho jiného, ačkoli také velmi krásnou osobu, kterou je blonďatá a očividně stejně stydlivá dívka. Ten fakt spolu s její reakcí ji uklidnil i potěšil, protože takhle alespoň nejedná s nějakou sebezahleděnou nánou, kterými dívčí spolek jenom přetýká. Už od pohledu vypadala mile a ona je proto ráda, že zdání nezklamalo. „Noo, určitě si.“ Poví povzbudivě s malým úsměvem. „Víš, eeh...“ Odmlka na nervózní uchechnutí... „Docela si mě zaujala, když sem tě zahlídla. Vypadáš moc hezky.“ Trdlo ani pořádně neví, co zablábolit, aby slečnu ještě neodradila, a tak si pročistí hlasivky. Naštěstí zaslechne její další slova o tom portfoliu, a tak potěšeně přikývne. „Děkuju, taky doufám.“ Poví vcelku skromně, načež udělá krok vzad a podívá se na obrazovku foťáku, aby se ujistila, že je stále zapnutý. Překvapeně se podívá na dívku, když z ní vypadne otázka ohledně toho, co by měla dělat. Sierra se sama na chvíli zarazí, než jí odpoví.. „Noo, nejdřív stačí, když jen tak zůstaneš sedět a třeba se zadíváš na ty loďky... Nebo můžeš dál psát.“ Další odmlka, se kterou se znovu pousměje. „Co to vlastně je? Teda  jestli se můžu zeptat...“ Dodá rychle, protože ji nechce nějak otravovat takovýhlema otázkama. Už tak si přijde, že je přítěží jenom kvůli tomu focení, ale už pozdě vzít to zpět.
Anonymní
Anonymní
1/9/2019, 12:21
Vivian sem občas přišla i před západem, což znamenalo vážně hodně zamilovaných párů. Ona to chápe, asi je to nádhera sdílet něco tak nádherného ještě se svojí polovičkou do které jste hodně zamilovaní. Ty lodě, jenž plují po hladině a pomalu, avšak jistě jsou vidět jen jejich stíny. I ji to lákalo, vidět takovou krásu a proto to vyzkoušela, jen si není zda-li to byl až tak dobrý nápad práv kvůli tomu, jací lidé se tu vyskytují. Není to o tom, že by to těm lidem nepřála, ba naopak.. Je šťastná když jsou jiní šťastní, avšak občas to přehání a nemyslí vůbec sama na sebe a ani v tom zdravém způsobu a to jak všichni asi ví, není úplně nejlepší. Nutilo jí to přemýšlet sama nad sebou a nad její možná slepou zamilovaností. Ještě nevěděla tak úplně co k Charlesovi cítila, ale líbil se jí, to bylo víc než jasné. Možná trochu víc než jako kamarád, ale měla ještě nějaký ten čas nad tím přemýšlet a tohle jí nutilo o tom přemýšlet. Potřebuje něco.. Cosi.. A tím byla láska a podpora. Už dlouho nezažila lásku.. Ano, láska od rodiny, tak úžasná věc co ji podpořila asi nejvíce jak to šlo, ale ona potřebovala asi tu.. Intimnější lásku. Jenže nebyl kdo by jí takovou lásku dal. Plno kluků na univerzitě vám mohli nabídnou spíše noc a ona to z části chápe. Mají zřejmě strach ze závazku, možná ho jen třeba i nechtějí kdo ví.. Ale ona z toho taky má strach. Většinu času jste s tím člověkem ze začátku kamarád a někdy to překročí jinám. Člověk se bojí toho dalšího kroku, protože by ho pak mohl ztratit úplně. Teď ale neberme Vivi jako naivní holku, co by hned skočila do prvního vztahu co se jí nabídne jen proto, aby si užila nějaké pocity. To by vlastně ani nefungovalo ne? Nemůžete být s někým koho.. Nemilujete. Vlastně asi můžete, bude vás to však extrémně ubíjet a pokud by do ní byl ten dotyčný zamilovaný a ona by mu musela takhle ublížit.. Ne, to by zkrátka nedokázala. Obejde se ve vztahu jen cítí že jí něco chybí.. Už dlouho se s nikým neviděla a přijde si docela sama. Nakonec se na univerzitu opět těší protože.. Jí chybí přátelé. Ano přátelé.. To jsou ti, jenž jí plno lásky a sebedůvěry dokáží dát a hlavně jí pomoci na tom pracovat. A jestli zjistí že je hloupě a naivně zamilovaná, bude potřebovat další podporu. Věří že Charles není zrovna jako Oliver, nikdy nebyl.. Ale Oliver možná nebude až tak špatný kluk. Má rád holky a sex, fajn no, není to nic pro ni extra zajímavého, dělá to zdě hodně kluků a určitě nepopírá, že není nijak přitažlivý. Ba naopak, má neuvěřitelně sladký úsměv. Nicméně není to nic pro ní, asi by si ani nerozuměli a on by se akorát musel nutit do konverzace s ní a to ona zažít nepotřebuje. Možná by se jí hlavně snažil dostat do postele a až tak naivní není. Navíc není holka, o kterou by fakt stál, ani by se k němu nehodila a to ani do postele, prostě by to nefungovalo a tečka. Je jí však docela líto těch naivních holek, které ho dostatečně nepřečtou a skončí v jeho posteli a potom dokážou brečet, že jim neuvěřitelně ublížil.‌‌ Chápe to.. Jenže.. Zároveň se spálily samy a on není až takový hajzl v takové situaci. Má své mouchy.. Každý je má. I ony dvě a jednou z nich je stydlivost co obě v této konverzaci sdílí. Nad její nevinnou lichotkou se musela usmát a pohledem směřovala k zemi, div se nečervenala a to to řekla dívka, váží si toho, ani si asi neuvědomuje jak moc. “Určitě to bude skvělé.. Asi to není nejlepší ujištění ale.. Vždycky bude někdo lepší, ale vždycky budou i horší a budou lidi co jsou horší než ti horší. Lepší než lepší.. A ty se posunuješ.” Usmála se pěkně, ani neví jestli z ní nevycítila tu velkou nervozitu a nemyslela to i jako v komunikaci s lidmi. Dalším krokem byla jakási póza. No nelžeme si, ona nikdy nemohla moc pózovat, nepřišlo jí to přirozené ale pokud to po ní vážně Meg chtěla, tak se toho držela a vznikly z toho nádherné fotky, jenže přirozenost se zdá býti nejlepší. Zahleděla se na moment na ty loďky, nikoliv asi kvůli pokynům ale.. Kochala se tím výhledem ráda. Bylo tu plno druhů lodí. Od těch velkých, kde hrála hudba a ženy tančily na balkonech polonahé při boháčích z města. Či loď co má na sobě restauraci a považuje se za jedno z nejromantičtějších míst tady, nebo rybáři co se vydají pro své úlovky se svými dětmi, co budou dělat zřejmě asi to samé. Z toho koukání a zamyšlení ji lehce vyrušila její otázka a proto pootočila s překvapením hlavu, celý vytěkaná a trošku mimo, avšak zkoncentrovala se rychle a musela se zasmát nad svou menší zmateností. “Jo.. Jo! Tohle? No.. Studuju tu umění a.. Jedním z nich je hudba a skládám. Takže tenhle nepořádek,” Zachytí stránky a všechny je prolistuje. “je má hudba.. Nebo kousky z ní, zkrátka co mě napadne.” Uculí se spokojeně.


Přístav - Stránka 2 DCxg0BOE_oPřístav - Stránka 2 Ezgif_12Přístav - Stránka 2 WA6Xpcvn_oPřístav - Stránka 2 LlJGwU0I_oPřístav - Stránka 2 YtqILoI4_o
Přístav - Stránka 2 New_po10
#ff9900outfit na ples
Vivian Rose Alvey
Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 05. 08. 17
Vivian Rose Alvey
1/9/2019, 14:14
Co se lidí týče, tak i ona se svým způsobem těší, až během semestru se bude častěji vídat s Meg. protože ačkoli si na sebe vynahradily trochu toho času o prázdninách, takhle budou moct se znovu pustit do společných projektů. Na to se velmi těší. Tento svůj samostatný, na kterém teď pracuje, se rozhodla začít začátkem prázdnin. Už dlouho plánovala založit si prezentační portfolio, kam by si zakládala ty nejlepší fotografie a na jejich základě si domlouvala spolupráce, aby si vydělala nějaké ty peníze navíc, jenomže pokaždé, když o tom začala více přemýšlet, začala zpochybňovat své schopnosti, tedy jestli má vůbec cenu něco takového zakládat, když třeba o ni stejně nikdo neprojeví zájem... No, takovéto rozmýšlení má ve zvyku a týká se to skoro všeho, do čeho se pustí nebo co dělá. Není těžké uhodnout, že to souvisí s jejím velmi nízkým sebevědomím, které ne a ne růst. Možná by jí měl někdo povědět, že se to nestane samo, ale opravdový projekt, do kterého by se měla hned teď a tady pustit, by byla práce na jejím sebevědomí. Tedy, několikrát jí to bylo lidmi kolem ní naznačeno a dokonce na terapii i přímo řečeno, jenomže ona pořádně neví, jak na to, to je ten problém, a tak se o to ani nesnaží. Kdo by se potom divil, že je taková, jaká je, nesebejistá. Jenomže to je její vlastní boj, se kterým se dřív nebo později bude muset vypořádat. Popravdě doufá, že na to nebude sama. No jo, jenomže kdo by jí pomohl, když holky mají svých starostí dost, kromě toho se jim bojí s tím svěřit a požádat je o pomoc. Sama neví proč, zkrátka nechce, aby ji viděly jako úplnou chudinku, která ani není schopná pracovat sama na sobě. No a na takového Ricka, co se jakékoliv pomoci týče, může rovnou zapomenout. Vlastně nejde jen o pomoc, ale také o důvěru se svěřit. El a Meg její důvěru mají, jenomže jak bylo řečeno, nechce se před nimi potopit ještě víc, už takhle o ní vědí dost politování hodných faktů, zato Rick už důvěru ztratil dávno. Docela by ji zajímalo, jak na ni poslední půl rok pohlíží, protože si přijde jako úplně cizí člověk v jeho společnosti, a ne dívka se kterou už je přes šest let. Bezpochyby je to tím, že se spolu už tolik nebaví, vlastně vůbec, takže on neví a vlastně ho snad ani nezajímá, že Sier má určité problémy, mezi něž spadají i sklony - no, "sklony" - k anorexii, což je jen a pouze kvůli němu. Přeci když by měla skvělou postavu, třeba by si jí znovu všimnul, když všechny holky, se kterými spí a o kterých ona ví, mají přímo dokonalou figuru. Zabila by tím dvě mouchy jednou ranou, protože takové holky přeci přitahují i Olivera. To by bylo skvělé, kdyby vzbudila pozornost jich obou. Jenomže o tom si může leda tak nechat zdát, protože ani zdaleka nevypadá jako třeba ta blondýna, za kterou Oliver poté odešel na té party. Sice byla hubená, ale měla výrazné ženské prvky - prsa a zadek, které Sier nemá ani náhodou. Zdá se to být čím dál složitější a vypadá to, že kluci a její vzhled jsou klíčem jejích problémů.  Mimochodem když tady slečně řekla, že vypadá moc hezky, myslela to vážně, vážně je tato drobná blondýnka velmi pěkná a ona nepochybuje o tom, že rozhodně nemá takové problémy jako ona. Vždyť je i celkově zajímá, což dokazuje fakt, že zaujala i ji. A k tomu vypadá, že je velmi milá. No jo, některá děvčata mají to štěstí, že jsou dokonalá. Fakt, že každý má své chyby a nejistoty a vlastně dokonalost u člověka neexistuje, Sier jako kdyby nevěděla. Nebo spíš nechápala, u někoho...  „Fakt? Teda to je... hodně zajímavá myšlenka.“ Poví trochu nejistě, ačkoli se u toho usměje, protože ačkoli moc nepochopila slečnina slova nepochopila, vyznělo to, že to myslí hezky, navíc té první části rozuměla, takže dodá: „Ale děkuju, si milá.“ Tentokrát to vyzní zcela upřímně a nikterak nejistě. Musí uznat, že se jí povedlo narazit na skvělou dušičku, jelikož se jí dívka velmi zamlouvá. Už jen tím, že vypadá stejně plaše, jako je ona. Každopádně když tedy udělá, co jí Sier poradí ohledně pózování, udělá jeden opatrný krok vzad a fotoaparát si zvedne k očím, aby mohla pořídit několik snímků, které si poté rychle překontroluje. Přesně takhle to má ráda, žádné nepřirozené pózy, ale zachycení normálních a obyčejných chvil života, jako právě třeba sezení na molu a skládání písniček. Překvapeně na slečnu povytáhne obočí, když jí tedy sdělí, co dělala, než si Sier dovolila ji vyrušit. Vypadá ohromeně, protože ačkoli je i ona hudebnice, složit píseň se jí nikdy nepovedlo. „Páni, mě taky baví hudba, ale... skládání je umění samo o sobě.“ Neskrývá obdiv k takovýmto lidem, protože to vskutku vnímá jako umění. Vzpomene si dokonce na tu dívku z hudebky, Beatrice, která taky skládá hudbu, ohromila ji totiž úplně stejně.
Anonymní
Anonymní
7/9/2019, 11:02
Jojo, zrovna Meg jí chybí opravdu hodně, nicméně brzy se spolu uvidí a určitě spolu něco podniknou. Přeci jen jsou to nejlepší kamarádky, nebo teda Vivi ji takhle brala. Vždy jí to sluníčko rozveselilo a Viv bylo hned lépe. Mohla se s ní zasmát, klidně se u ní i vyplakat a tak to má být. Sice bude složité si najít čas, jelikož obě mají docela problematický obor a čeká je zajisté mnoho projektů, které ale mohou ve výsledku nějak skloubit. Vždy na něco společně přišly, ostatně nebudeme si lhát, některé fotky se líbí i jí samotné. Její kamarádka to hold s ní za fotoaparátem umí. Na oplátku mohla Meg zaučit trochu v hudbě když byl nějaký ten čas. Té se musí věnovat každý den a problém jí to nedělá. Hudba jí přímo koluje v žilách, jako když pohání její funkci žití. Dokáže tím všechno vyjádřit a vše do toho dát. Takže i když za nějaké vystoupení na akcích dostala slušně zaplaceno, nedělala to kvůli tomu. V tu chvíli člověk zapomene.. Nebo aspoň ona. Z celého srdce mluví svůj příběh a lidé si to ani neuvědomí. Neuvědomí si, že to co jde z jejích úst je vlastně její život. Její bolesti, její strachy či občas radosti. Jsou slepí dokud nepoznají její osobu. Věřila si? Nikdy.. Jenže v tu chvíli kdy otevřela pusu a začala zpívat, cítila se jinak. Všechno to opadne a ona už neřeší pohledy lidí, pokud zpívá svou píseň. To je jiné.. Tam zpívá část sebe ale když to není její píseň a musí zapnout trochu své herecké kariéry co i hudebníci trochu musí mít, je vždy nervózní. Nejen to, nevěří si a to mají asi holky tady podobné, tedy nízké sebevědomí. A dělá s tím Vivian něco? Snaží se a jde to? Zatím moc velké pokroky nevidí. Může za to sama a ví to a snaží se.. Věci změnit a dát nějakým určitým stylem do pohybu. Jsou to malé krůčky a zatím hlavně pády, ale třeba se jí to povede ne? Musí vstát a začít znova a znova i kdyby ji to mělo ztrhat do největších hlubin. Jenže.. I když je to její boj je si jistá že ho sama nezvládne. Bude potřebovat někoho kdo jí pomůže dostat tu sílu k tomu.. Když se stalo to s její sestrou, navštěvovala různé doktory a psychology, nicméně se rozhodla po určité době přestat a postavit se na nohy. Není si úplně jistá jestli by k němu občas neměla opět zajít a nechat si pomoci. Nerada zatěžuje své přátele svými problémy. Je lepší se někdy vykecat jinde, jelikož i oni mají své problémy, které ona vždy slyšet chce a snaží se je řešit. Možná víc než ty svoje. Její rodinu tím nechce zatěžovat, momentálně ji asi vidí jako tu šťastnou holčičku bez problémů co se věnuje tomu co ji baví. Ono to tak vážně vypadá, jenže uvnitř je jakési černé místečko ve kterém to všechno drží a občas se to v některých chvílích povolí a celou ji to pohltí. Co se týče nějakých problémů s příjmem potravy, to nikdy neměla. Nemá určitě nejhezčí postavu ale.. Kdo to vlastně určuje? Má hezkou postavu, vlastně by ji mnoho mužů ocenilo kdyby ji používala jako plno žen. Nicméně ona.. Si nepřijde dost dobrá. Klukům se líbí většinou vysoké holky, co mají dlouhé nohy a to ona vážně není. A všímá si toho dostatečně.. I když by některé slečny mohly postavě její závidět, ona se tak určitě necítí. Cítí se ztracena v davu, přímo doslova díky své velikosti. Každá lichotka se svým způsobem hodila, i tady od Sierr, která si získala zájem od Vivian. Přišla jí zajímavá, i od stylu oblékání a prostě celkově. Vážně tam byla jiskra na kterou slovně nemohla přijít. Vivi dostala pár myšlenek ze své hlavy do světa a nebyly tak úplně dobře pochopeny, nebo zkrátka pochopeny a je tu ještě možnost, že to nevysvětlila dostatečně dobře a popsala to špatně než jak to má v hlavě. To se jí hold stávalo často a tak se k tomu už nevyjádřila a pouze se na Sierr usmála. Začala se soustředit na její notes co měla mezi nohama a listovala v těch pomačkaných ale i popsaných stránkách. Měla v tom svůj určitý systém. Usmála se zářivě na dívku, jenž se skrývala na moment za fotoaparátem a úplně to vypustila. Vypustila že ji fotí, byla přirozenost sama. “Hudba je krása, skládání je krása pro mě a z části část mě.” Pokrčí lehce rameny a rukou si projede husté blond vlasy, jenž se vlní jak vlnky na moři, co je v dáli hezky vidět.


Přístav - Stránka 2 DCxg0BOE_oPřístav - Stránka 2 Ezgif_12Přístav - Stránka 2 WA6Xpcvn_oPřístav - Stránka 2 LlJGwU0I_oPřístav - Stránka 2 YtqILoI4_o
Přístav - Stránka 2 New_po10
#ff9900outfit na ples
Vivian Rose Alvey
Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 05. 08. 17
Vivian Rose Alvey
8/9/2019, 15:23
Láska je vlemi složitá věc, jelikož je krásná i hrozná zároveň, avšak souzena každému. Každý ji někdy zažije, ať už je opětovaná nebo ne, ale pokud není, dokáže být velmi bolestivá. Ostatně to i v tom druhém případě, protože i když milujeme, dokážeme ublížit. A pokud nás zradí naše drahá polovička, bývá to velká rána do srdce, obzvláště když ta láska vyprchá. Sierra je vděčná za to, že ví, jaké to je se zamilovat, milovat a být milována, je to rozhodně jeden z těch nejkrásnějších zážitků, pokud opomene to, že nic netrvá věčně a ona je proto momentálně v té situaci, která je poměrně zničující a bolestivá. Změnilo to její pohled na svět, sice vše kdysi dávno viděla hezké a pozitivní včetně lásky, avšak před nedávnem jí růžové brýle strhla krutá realita, kvůli níž se tolik trápí. Svůj vztah s Rickem moc s nikým neprobírala, protože se bojí otázky, zda ho stále ještě miluje, odpověď totiž neví ani ona sama. Ono je to však vcelku prosté, protože ačkoli se vymlouvá na to, že nechce přijít o jejich společný byt, který je podle ní důvodem, proč s ním stále je, nehledě na to že nesmyslným, přeci by se tolik netrápila, kdyby ho stále alespoň krapánek a podvědomě nemilovala. Přeci jenom má stále hluboko v srdíčku malou naději, že se to nějakým zázračným způsobem i po všech těch nezdařených pokusech zpraví, i když to ona sama sobě popírá a nechce si to přiznat. Možná má na ni spoustu lidí názor, že je velmi pesimistická a slepá, co se pohledu na svět a jejích problémů týče, ale přitom nikdo neví, kolik optimismu v sobě skrývá. Ačkoli spíše než optimismus je toto jen naivita, protože je více než jasné, že je jejich vztah ztracen. To je ale další věc, kterou si nepřipouští. Jak již bylo řečeno, láska je velmi komplikovaná, vždyť tady je živý důkaz. Na druhou stranu je milé, že ne každý to takto má, vždyť kolik už se našlo šťastných jedinců, kteří se šťastně zamilovali a se svou drahou polovičkou strávili zbytek života. Musí to být něco nádherného, žít bok po boku se svou spřízněnou duší a sledovat, jak život plodí životy, zatímco oni pomalu stárnou. Ale spolu, a šťastni. Přesně takové má prarodiče, babička jí vždy ráda vyprávěla, jak svého muže poznala v sedmnácti letech, po pár rocích se vzali, zplodili maminku a spolu to dotáhli až do posledních okamžiků. Jenomže jaké to asi je, prožít s někým celý život a pak o něj přirozenou cestou přijít? To už nezbývá než čekat na vlastní smrt, aby se znovu mohli setkat kdesi mimo lidské životy. Ano, i nad tímto přemýšlela, jelikož právě babička jí umřela před rokem, takže Sier hodně v té době navštěvovala dědu, aby nebyl sám. Tehdy si říkala, jaké má ona štěstí, že je mladá, šťastná a zamilovaná s Rickem. Hah, jaká ironie. Smutná ironie. Každopádně abychom se nezabývali pouze tmavými chvilkami jejího života či nenaplnitelnými tužbami, vrátíme se raději k tomu focení, které ji momentálně drží nad vodou díky velkým plánům, počínajíc portfoliem, kam by si moc ráda založila fotku právě tady se slečnou, což věděla už když ji poprvé zahlédla. Proto se také přemohla a přišla k ní, normálně takové věci nedělá, jako je oslovování lidí, což je samozřejmě škoda, jistě by potkala spoustu nových a zajímavých. Momentálně si však vystačí se svými přáteli, ačkoli jich je málo, zajímaví nikdy být nepřestanou. „To sou krásný slova.“ Dokonce ji donutí se pousmát, avšak tento úsměv není tak docela mířený na dívku, spíš to je gesto, které si neuvědomí a je hlavně pro ni, protože jí to připomene, jak i ona má hudbu ráda. Možná by o tom i něco řekla, jenomže nerada moc o sobě mluví, pokud se jí někdo na něco nezeptá, obzvlášť když je v přítomnosti někoho cizího. Zase ale se ona ráda dozvídá nové věci o ostatních. Fascinuje ji, jak je každý jiný, a co teprve, když se najdou věci, které má s někým společné, třeba tu vášeň hudbu. „Em, mohla bych vědět, jak se menuješ?“ Zeptá se plaše po dlouhé odmlce, ale rychle přidá dodatek, s čímž pozvedne foťák, aby na něj upozornila. „Abych mohla ty fotky pojmenovat...“ Vypadne z ní poněkud nervózně. V tomhle tedy rozhodně není dobrá.
Anonymní
Anonymní
17/9/2019, 18:09
Láska by měla být souzena každému, protože i přes někdy tu komplikovanost je to přeci jen nádherná věc co dokáže zahřát u srdce. Každému by ji přála, i tomu největšímu netvorovi protože přeci jen, mohla by mu otevřít to hrozné srdce. Nicméně to je jedna z těch už lehce naivních představ a to ona si dost sama uvědomuje. I ona zřejmě milovala a miluje a bohužel možná i tak hloupě a slepě. Měla nějaké ty románky jako mladší ale.. Byla to úplně ta láska? Jako vážně láska? Či jen nejaky ten chtíč? Na to si nedokáže odpovědět. Navíc nikdy asi nebyla tak úplně milována. Teď to rozhodně nemyslí tak, že by se jí rodina málo věnovala a ona je ten největší chudáček pod sluncem a litujte mě. Nene, tuhle lásku cítí snad na každém kroku nebo kdykoliv, co si na rodinu vzpomene. Myslí tu od kluka.. Od někoho kdo by byl jejím přítelem. Kdo by ji podržel a objal kdykoliv to bude třeba.. Držel ji když je jí nejhůř a když je jí i nejlíp. Aby to nejlíp bylo s ním i klidně to nejhůř s ním protože i když je to třeba nejhorší, stále je to v něčem "nej" a přebyjí to vše okolo. Tohle jsou ale v dnešní dobe docela velké požadavky kterým se plno z mužů brání. Chápe to a respektuje.. Ani ona není jejich perfektní představa. Mozna si myslí, že je to takové nemehlo či šmudla, že jí neříká nic ani slovo sex.. Ale tak to není, to je jasné. Naopak uměla flirtovat, jen tomu člověku musela nějakým způsobem věřit a musel na ni dělat dobrý dojem. Vztahy moc neprobírala, stejně jako tady Sierr, jenže jednou to asi bude potřebovat. Možná dřív nebo později to sama neví, stát se může cokoliv a ona nedokáže dusit plno věcí v sobě. Dokáže to dlouho, to je zajisté pravda, jenže pak se toho nahrne moc a ona j někoho vybuchne jako bomba. Na místě Sier by být nechtěla, musí to být neskutečně složité. V podstatě všechno by bylo lepší než to, v jaké situaci ona je. Ona neví a je z části ztracená. Neví co cítí a to je zřejmě to nejhorší. Nevědomost a úplná slepost v citech. Být ztracen jako Alenka v říši divů. Na jejím místě by asi neměla ani trochu optimismu, protoze ona nikdy není k sobě optimistická. Naopak lidem a jejímu okolí do života přináší optimismu až až a snaží se jim ho najít i v sebemenším detailu. Snaží se jim pomoci možná o hodně víc než sobě samotné a je to dobře? No asi úplně ne ale tohle je povaha Vivian, seznamte se. Je vážně krásná představa žít s někým navždy, milovat ho až po uši víc a víc a hledět jak vaše děti rostou, jenže ne vždy to takhle v životě funguje, někdo v něm má plno překážek a osud si s ním lehce pohrává. Neříká jak to maji lehké ti co jsou přímo spřízněné duše, tam jsou ty překážky úplně stejně a bez rozdílu, jen na to člověk není tolik sám. V dnešní době už není tak časté zůstat s někým do konce života, to je hodně často případ právě těch prarodičů a ji strašně baví nimrat se v tom "proč". Bylo to protože jejich prarodiče čapli prvního koho viděli a pak se do něj nakonec zamilovali? Donucení rodičů což se občas i dřív dělo. Dohazovali jim. Nene.. asi se nic moc nezměnilo, doba se přirozeně změnila a lidé i s ní. Není to podle ní nic špatného. I jejich prarodiče dřív od někoho určitým způsobem pokročili tak teď i oni musí. "Asi ano.. Ale lehkou ironií je že i přes to že ke ve mně hudba jenž je krásná, já si krásná nepřipadám." Tohle je teprve věda, ale smysl by to dávalo.. Jak je vidět, asi se moc ve věcech rýpe a převážně to ji nutí byt na samotném dnu, většinu času. Zajímalo by i ji, jaký vztah k hudbě má. Jsou lidé co ji třeba rádi nemají a potřebují nutně ticho. "Jaký je tvůj vztah k hudbě?" Mile se usměje a hodlá se jí i hned na to představit. "Jsem Vivian Rose Alvey.. Říkám své prostřední jméno.. Ano, plno lidem to přijde divné ale já jim dávám jen možnost mě jmenovat jinak, pokud jim Vivian nestačí." Uchechtne se nad tím pobaveně, projede si rukou vlasy a všechny možné papíry si nasklada opět zpět do notesu ve kterém pomalu listuje. Občas je příjemná nostalgie číst staré nepovedené texty a myšlenky či písně. Jenže ji zajímá, jaké je jméno dívky.. Nechce aby ji neznala protože.. Rozumí si s ní a pak ji hledat pod pouhou představou, to by bylo složité. "A s kým mám tu čest já?" Uculila se roztomile


Přístav - Stránka 2 DCxg0BOE_oPřístav - Stránka 2 Ezgif_12Přístav - Stránka 2 WA6Xpcvn_oPřístav - Stránka 2 LlJGwU0I_oPřístav - Stránka 2 YtqILoI4_o
Přístav - Stránka 2 New_po10
#ff9900outfit na ples
Vivian Rose Alvey
Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 05. 08. 17
Vivian Rose Alvey
21/9/2019, 12:32
Podle Sier je láska vskutku souzena každému, vždyť kdo se nikdy za svůj život nezamiloval? Přesně tak, každý. Někdo dřív, někdo později, ale určitě by se nenašel nikdo, kdo by lásku nezažil. Otázkou však zůstává, zda byla opětovaná. Holt jak už bylo řečeno, je to velmi složitá věc, ale na druhou stranu i velmi příjemná. Je také velmi zajímavé, jak snadno si ji člověk splete s obyčejným poblázněním nebo zakoukáním, protože když se vám velmi někdo líbí a myslíte na něj, ještě to neznamená, že ho milujete. Láska je daleko něco hlubšího a déle se vyvíjí, a taková láska na první pohled je podle Sierry úplná blbost. Kdo by věděl lépe než ona, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma věcmi, když se trápí s obouma. Ricka miluje, nebo alespoň milovala, to stoprocentně, kdežto na Olivera jenom myslí a je jím poblázněná, není možné, aby se po jednom rozhovoru do něj zamilovala. Děsivé a nebezpečné však je, že kdyby s ním strávila ještě nějaký čas a on se k ní choval mile - no, mile - spíš o ni projevoval i nadále zájem a nedejbože by k něčemu došlo, je na devadesát procent jasné, že by se to prohloubilo v lásku k němu. Ta by samozřejmě byla neopětovaná, vědí a říkají to všichni, dokonce i Sierra, ale i tak doufá, že se všichni pletou. Vždyť přeci jednou musí přijít dívka, která ho obrátí na "dobrou stranu" a donutí ho se do ní zamilovat. Nějaká krásná, talentovaná, chytrá... Hah, takže v podstatě jakákoliv dívka z holčičího spolku, jenom ne ona. Je to smutné, ale takhle holt vidí realitu. Otázkou však je, kdo by se musel najednou objevit, aby se do něj zamilovala ona? Také někdo krásný, talentovaný a chytrý? Dost možná, jenomže kde někoho takového najít, když je univerzita plná dosebezahleděných, namyšlených a sukničkářských pitomců. Těžko je nemůže házet do jednoho pytle, když se každý, s kým měla nějakou zkušenost, ukázal přesně takto. A to se nejedná jenom o kluky na univerzitě ale i mimo ní. Holt všichni jsou stejní a Rick se ukázal nebýt žádnou výjimkou. I přesto se však najde spoustu spokojených a šťastných párů, třeba taková Lacey a Blaine... Love story jako z nějakého filmu, jedna její kamarádka jí o tom povídala. No, takže to vypadá, že ti hodní a dobří kluci jsou zadaní a volní zůstávají ti ostatní, ti idioti. Smutné. I když proč se o to vlastně stará? Vždyť i ona má vztah, tak by přeci neměla koukat po nikom jiném a zkoumat takovéto věci, to se nedělá, nehledě na to, jaký vztah mezi ní a Rickem je... Přesně tohle se jí stále honí hlavou, trubka jedna. Nikdo se potom nemůže divit, že tohle neřeší se svými kamarády, určitě by s ní ztratili trpělivost. Zato s jejím přítelem by to stálo za slůvko... Hah, jenomže na to můžete rovnou zapomenout, na to je moc velká srábotka. Navíc mluvit s ním o čemkoliv je samo o sobě úspěch. Uvidíme, jak dlouho se to s nimi takhle potáhne, ale jedna věc je jasná, pohár trpělivosti jednou přeteče, možná ne ten její, ale Rickův určitě. Bude to každopádně ještě hodně zajímavé, až ji myšlenka na to děsí, proto se snaží na to moc nemyslet. Raději se věnovat focení než vlastním myšlenkám. „Že si nepřipadáš krásná?“ Její slova ji šokovala, což je vidět na výraze, jenž tvoří lehce vykulené oči a pozvednuté obočí. Vždyť to je neuvěřitelné, v jejích očích se slečna zdá být velmi krásná, dokonce taková roztomilá, sama by si přála, aby vypadala tak jako ona, ale ona se tak nevidí? Je to vůbec možné? Možná že nakonec měla studovat psychologii a ne fotografování, aby tomuhle lépe porozuměla... „Ale vždyť si...“ Dodá stále lehce zmateným hlasem, opravdu tomu nechce uvěřit. Nebo že by to byla jen skromnost? Každopádně ihned zaslechne tu otázku týkající se hudby, takže z ní veškeré to zmatení a nejistota opadne. „Já hraju na klavír. Teda, hrála sem, jako malá. Teď jenom příležitostně, když se k němu dostanu. To je všechno asi.“ Krátká odmlka. „Jinak taky miluju hudbu. S focením to je moje vášeň.“ Dodá s milým pousmátím a dovolí si dřepnout vedle slečny, jelikož si přijde divně, když tam jen tak stojí, fotografie se už dělat nechystá, alespoň ne hned. Zachytí tak dobře její jméno. Nečekala sice, že se jí představí takto... skoro až formálně, ale i tak je potěšena, že se nestydí se takto představit. „Vivian je krásný jméno. Škoda že sem o tobě ještě neslyšela.“ Poví přátelsky, než se i ona představí. Teď nemůže jinak, než také celým jménem. „Já sem Sierra, jen Sierra, Caldwell.“ Oplatí jí ten roztomilý úcul.
Anonymní
Anonymní
24/9/2019, 19:35
Láska je fakt dlouhá kapitola, má mnoho podob a stránek. Možná proto je tak složitá. I přes bolest dokáže být nádherná, má to světlé stránky tak jako ostatně skoro všechno, jen člověk musí dobře hledat. Musí ty stránky objevit i přes nějakou tu bolest. Někdy se člověk poblázní, možná ale i vážně zamiluje. Do toho nikdo nevidí. Je naivní, spěchá  pak to odskáče.. Možná tohle právě Vivian v budoucnu čeká a toho se bojí. Bude jako slepá. Jenže to čeká asi někdy každého a je složité se tomu vyhnout. Ona lásku zažila, ale jednalo se asi spíše o tu dětskou, stále tu moc mladou a dlouho nic vážného neměla, dlouho nic s klukem neměla a to ani obyčejné rande ne. Možná by jí neuškodilo si po dlouhé době zarandit či za flirtovat. Má však strach.. Ze své sleposti a naivity. Teď se vyloženě s žádnou láskou netrápí.. I když.. Láska k rodině a její zesnulé sestře. To je častý a neustálý boj. Kdyby věděla že Sierra je zakoukaná do Olivera, asi by se snažila jí k tomu něco říct ale rozhodně by se to nepodobalo rozmlouvání. To je její boj a proč boj? Ona se k němu.. Nehodí a on k ní taky ne.. Ona pro něj je.. Prostě až moc zajímavá. Nechce nikoho shazovat ale je úplně jiný typ. Působí to tak a teď nechce shazovat Olivera, ani slečny které by se  němu nějak hodily. Všichni jsou něčím zajímaví. Jen tady jí to nepasuje. Vše však jde, když se chce. Jenže Oliver není ten co by chtěl vztah, stačí mu noc a nazdar. Není to určitě tak jednoduché a určitě se mnoho naivek co četlo plno románů rozhodlo, že to “rozlousknou” napraví ho a bude z toho nekonečná láska. Ne, to musí udělat z části sám a nebo někdo, kdo jeho chování takhle moc ovlivnil. Nějaký spolupachatel řekněme. Ale ona vážně pro něj není.Ani on pro ní.. Sierra.. A nějaký kluk. Dokáže si představit nějakého tajemnějšího kluka, jenž není v cizí společnosti až tak výmluvný, není to však introvert, jen musí mít dobrou společnost. Fotil by ji.. Její krásy těla. Dokumentoval ji, byl tu pro ni a čas od času pro ní ukradl květiny. Objevil se z nenadání před jejími dveřmi kdy to nejmíň čekala. Ne slaďárnu ani ne drsnost. Je to složité.. Ale jistou představu by určitě měla. Ale ano, je to tu složité někoho najít.. Je tu valná většina sukničkářů a to není pro ní.. Kdyby se do ní někdo takový zamiloval, asi by trvalo si tam vytvořit důvěru. No nicméně se tu najdou i ti úžasňáci. Jen to trvá delší dobu v hledání. Ona moc nehledá, spíše to tak jako neřeší a věří, že to určitým způsobem přijde samo a nějak to zvládnou oba? Neví. Nicméně všem kteří jsou šťastní, jako právě Lacey a co slyšela tak i Crystal ve spolku, neskutečně jim to přeje a doufá, že budou i nadále tak moc šťastné, jako když je na ulici někde potká. Dostali se až k trochu ještě citlivějšímu téma co Sierr udivilo, respektive ta odpověď na čímž se lehce uchechtla. Mnoho lidí by řeklo, že to dělá pro pozornost, jen protože se takové slečny najdou. Byla by i ráda kdyby pro pozornost a necítila to v sobě. Nereagovala na ta slova, co vyřkla Sierr, jen se vrátila k ní a jejím zájmům a asi i dobře odvedla pozornost a tak už to řešit nebudou. Vyslechne si její zájem o hudbu a je nucena se nad tím usmát.. “Někdy můžeme něco vymyslet a nafotit.. S‌ hudbou, klavírem a můžeš mě.. Třeba i něco přiučit, pokud to není troufalé. Myslím za fotoaparátem.” Nevinně pokrčí rameny, možná by to nebylo na škodu. Ona má občas nějaké ty hodinky focení právě s Megí, co jí nevinně zaučuje, ale další učitelé se vždy hodí. Fotografka z ní nikdy nebude, ale je fajn vědět něco o focení. “Děkuju..” I ona se diví, že o tak super osobě ještě neslyšela. Možná kdyby věděla, že se s Meg kamarádi, či se s Meg viděla v minulé blízké době, tak by se to dozvěděla. No co už, má tu čest ji poznat sama a to je skvělé. “Moc mě těší Sierr.. Krásné jméno.” Usměje se na ní hezky. Tohle setkání se jí zamlouvá čím dál víc a víc.


Přístav - Stránka 2 DCxg0BOE_oPřístav - Stránka 2 Ezgif_12Přístav - Stránka 2 WA6Xpcvn_oPřístav - Stránka 2 LlJGwU0I_oPřístav - Stránka 2 YtqILoI4_o
Přístav - Stránka 2 New_po10
#ff9900outfit na ples
Vivian Rose Alvey
Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 05. 08. 17
Vivian Rose Alvey
8/10/2019, 18:57
Láska k rodině, to už je jiná kapitola stejně jako jiná věc, naštěstí už ne tolik složitá, alespoň ne pro ni. Není nic těžkého na tom, že ji miluje nade vše, protože vždy měla s ní dobré vztahy a nikdy by nezapomněla na své krásné dětství, které díky svým milujícím rodičům prožila. Sourozence sice nemá, ale zato se jí oba, především tedy mamka, vždy kdykoli kdy mohli věnovali, a tak si nepřišla nějak smutná nebo osamělé jenom proto, že neměla bratra nebo sestřičku, se kterými by si mohla hrát. Alespoň do puberty ne. Ne že by v pubertě chtěla někoho, s kým by si mohla hrát, ale spíš potřebovala někoho, kdo by při ní neustále stál a ona mohla dělat to samé. Měla sice kamarády včetně nejlepší kamarádky, která jí vcelku dobře nahrazovala sourozenecký vztah, ale i tak si přišla trochu ošizeně, to už jí rodiče bohužel vynahradit nemohli, ačkoli jí vždy byli a jsou velkou oporou. Jenomže kdoví proč se jim se svými problémy odmítala svěřovat. Viděli ji tím pádem jako bezproblémového a šťastného teenagera, což ona na oko byla, ale už tehdy se u ní vyskytovaly první proplakané noci, nízké sebevědomí a nehezké myšlenky. Jenomže které holka v tomto věku si to nikdy nezažila, že ano. Stačilo jí, že se mohla svěřovat své nejlepší kamarádce, dokud jí nepřišlo, že ji se svými problémy otravuje. Ona totiž o žádných takových věcech nemluvila, byla totiž taková ta holka, která řešila pouze jednu věc, a tou byli kluci. Jak jinak. Jenže toto téma bylo Sierře naprosto cizí, protože nikdy předtím nic s žádným klukem neměla a dokonce se ani za žádným vyloženě neohlížela, zkrátka je neřešila, protože měla svých problémů dost. No a pak když jí bylo patnáct, přišlo přesně to, co se dá snadno očekávat - přesně tak, Rick. Byl hezký, sebevědomí a ačkoli nepatřil mezi typické 'fuckboye' a vysněné kluky všech holek, čímsi Sierru okouzlil. Popravdě to bylo tím, že on jí snad jako jediný věnoval pozornost a všímal si jí. Tajně po ní pokukoval, usmíval se na ni a nebál se ji ani oslovit, takže nebylo těžké získat si její srdíčko. V té době veškeré její problémy jako zázrakem vymizely, protože pro ni neexistovalo nic jiného než on. Trávili spolu spoustu času, byli zamilovaní a prožila s ním své poprvé, zkrátka ve všem byl její první, takže se není čemu divit, že si ji kompletně získal a ona se do něj zamilovala. Jenomže jak to pokračovalo dál už víme, pár let jim to klapalo a spolu i odmaturovali, našli si společný byt a když Sier nastoupila na vejšku, začal jejich vztah jít do kytek. I když tu už bylo hodně okecávané, jak v hloubi duše doufá, že se nakonec oba vzpamatují a vše bude jako dřív, snad se jí ani nelze chuděře divit, když se jedná o její první lásku, o kterou je vždy těžké přijít. A co teprve, když je stále po vašem boku, zatímco se vám bezmocně vzdaluje a vy nemůžete udělat vůbec nic, protože se vzdalujete také. Jaký paradox. Těžko říct, jestli se někdy takto znovu zamiluje, i když Rick tím pravým očividně není. Ale dost už o lásce, div ji z ní už nemrazí. „Chtěla bys něco takovýho? To by bylo super!“ Zahlásá nadšeně, jelikož ji Vivin nápad očividně velmi zaujal. Doteď ji kdoví proč nenapadlo spojit foťák s hudbou a proto si přijde absurdně, protože to jsou dvě věci, které miluje nejvíc na světě. Takové nadšení ji už dlouho neoplývalo, které se samozřejmě odráží na jejím výrazu, tedy širokém úsměvu a rozzářených očkách. Líbí se jí i fakt, že by se slečna ráda něco naučila s fotoaparátem.  „Jo, moc ráda tě něco přiučím.“ Normálně by se ostýchala, jenomže tato dívka ji okouzluje čím dál víc a třešničkou byl právě ten nápad. Och jak je ráda, že se odhodlala ji oslovit. Třeba by si dokázaly potom popovídat i o něčem jiném, než jen o focení a hudbě. Kdoví, mohou mít více společných zájmů. Tomu poděkování přikývne, s čímž stáhne koutky rtů lehce k sobě, stále však jí na tváři zůstává jemný úsměv a k tomu nezapomene dodat samozřejmé. „Nemáš zač.“ Řekne přátelským tónem a na čočku foťáku položí kryt, po čemž si zahákne pramínek vlasů za ucho a podívá se do vody. Ta lichotka ji donutí se lehce začervenat a lehce uculit, jelikož takové pěkné věci není zvyklá slýchat často. „Děkuju, vlastně ani nevím, odkud pochází, ale i mně se vždycky zamlouvalo.“ Řekne tiše s pohledem stále na vodní hladině.
Anonymní
Anonymní
16/10/2019, 18:58
Ne všichni mají to štěstí mít milující rodinu a právě Vivi tohle řešit nemusí. Její rodina byla vždy plná lásky a jaké to bylo v jakémsi "horším" stádiu tedy pubertě? Dost ji určitě ovlivnil její bratr, řekněme však většinou k lepšímu, tudíž nebyla ta drzá a typická pipinka. Vyrůstat s bratrem bylo úžasné, miluje svého staršího bratra a je velice pyšná na to co dělá a co ho baví, vede si přímo skvěle a ona je zrovna ta, co by ho v tom ráda podporovala. Avšak to dělají i rodiče a dělají to tak u všech dětí. Časem i ona byla ta, která někoho malinko učila fungovat a stále učí a to je její mladší bratr a byla to i mladší sestra. Kamarádky jako malá Vivi měla, nicméně nikdo úplně Vivi nerozuměl jako bratr a to i když byl kluk. Ona se až tolik nezajímala o takové ty holčičí věci jako přehnané oblíkání a další. Jasně, takových holek bylo plno a i s těmi se kamarádila. S problémy se svěřovala a nikdy nebyl problém, vlastně ani do teď ne i a důvěru od ní mají a ona od nich, naprosto to celé funguje, avšak teď je svými problémy jenž se dějí v její hlavě úplně nesvěřuje. Nechce aby její rodiče věděli, że Vivian k sobě nenašla lásku, nechce aby je napadlo si to třeba pak vyčítat, oni totiž nic špatně neudělali. Nikdy. Nikdy nebyla zanedbaná ani přes to, že měla dalšího sourozence nebo ty mladší. Pozornost měli všichni. A co se týče její první lásky.. Ano, i Vivian byla už zamilovaná. Do kluka z ulice a může to znít jako klišé, ale je to jedno. Byl to právě ten kluk jenž trávil s ní a s jejím bratrem nejvíc času, pokud se vydali někam ven na hřiště nebo přišel na jejich zahradu. Když byli malí, v podstatě nic věci neznamenaly, prostě byli kamarádi a tím to haslo, ani je nenapadlo že by mohlo být něco víc, byli děti. Čím starší však ale byli, začali spolu komunikovat trochu jinak. Pokukovali po sobě, vydali se i spolu ven sami a čas od času ji někam pozval. A jak čas plynul rychle jako ostatně vždy, vytvořila se mezi nimi láska. Navzájem se neskutečně přitahovali a skončilo to jak jinak než polibkem a to započalo celý ten vztah. Plnohodnotný první vážný vztah. Teď by si řekla, že byla lehce naivní, v hlavě se jí totiž odehrávala jakási pohádka žití šťastné až do smrti a ne vždy to tak funguje. Zažila s ním všechno do každého detailu a taktéž i on s ní. Jenže jeho rodina jim to narušila. Práce jeho rodičů to zlomila. Odstěhovali se a i když se snažili držet vztah na dálku, nefungovalo to a tak se oba zlomení spolu rozloučili. Teď si občas napíšou a někdy se po dlouhé době sejdou jako skvělí kamarádi a za to je ráda. Neodešli ze svých životů úplně. Nikdy. Teď to má.. zvláštně. Má sama problém se sebou, se svým vzhledem a celkově. Je to složité a zdlouhavé, snaží se to řešit ale někdy je to vážně těžké. Vzdaluje se sama od sebe. "Samozřejmě, bude to určitě skvěle vypadat takové fotky." Ten nápad se jí velice zamlouval a určitě se jí dobře bude spolupracovat. Zřejmě by se z nich mohly stát dobré kamarádky už díky tomu, jak by ji zaučila. Navíc Sierr je z toho očividně odvařená jako ona sama a tak se už teď těší. Holky zahodily ostych a normálně spolu komunikovaly a dokonce padly i lichotky. Její jméno se jí vážně líbilo a v hlavě si ho opakovala. Sierra.. Sierr. Znělo jí to prostě krásně a naprosto se to k ní hodilo. Pomalu si zabalila pár věcí co vykramařila. "To je jedině dobře, Sierr." Zvedne se s batohem z mola a milé se na ni usměje. "Teď už budu muset jít, určitě nějak vymyslíme náš plán a někde se potkáme určitě. Moc ráda jsem tě poznala.. zatím se mej, ahoj!" S úsměvem ji zamává a potom už se poměrně pomalými kroky rozejde pryč z přístavu všelijakými uličkami, kterými taktéž přišla.

>>> Nerdský spolek


Přístav - Stránka 2 DCxg0BOE_oPřístav - Stránka 2 Ezgif_12Přístav - Stránka 2 WA6Xpcvn_oPřístav - Stránka 2 LlJGwU0I_oPřístav - Stránka 2 YtqILoI4_o
Přístav - Stránka 2 New_po10
#ff9900outfit na ples
Vivian Rose Alvey
Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 05. 08. 17
Vivian Rose Alvey
24/11/2019, 09:01
<<< Chlapčenský spolok

"Tak to ma teší,"
uznanlivo kývol hlavou, pretože naozaj vyzerala, že sa cíti dobre a to bolo pre neho dôležité. Ženám lichotil rád, ale len v tom prípade, že si to v jeho očiach naozaj zaslúžili. Pri niektorých ženách to bolo ale o niečo ťažšie ako pri Chloe, keby chcel pochváliť Claru, zrejme by mu svojou päsťou zlomila nos. No a zároveň, pravda bola taká, že aj keby vyzerala neviem ako perfektne, zrejme by jej tak či tak žiadnu lichôtku nezložil. Taká proste nebola dynamika ich vzťahu. Podpichovali sa, robili sa zo seba srandu, navzájom sa vytáčali, no rozhodne jeden druhého nevychvaľovali do nebies. Aj napriek tomu však Clara vedela, že sa ho priťahuje, a on si bol takmer stopercentne istý, že to nie je len jednostranné, aj keď to už niekoľko rokov zatĺkala. Pri Chloe si bol ale istý na milión percent. Keby sa jej nepáčil, netrávila by svoj čas v jeho spoločnosti a platilo to aj opačne. "Len zatiaľ?" Ruku si priložil na srdce a trochu teatrálne sklopil zrak a kútiky pier stočil smerom na dol, do akéhosi smutného hraného výrazu, ktorý mu však dlho nevydržal. Už o sekundu neskôr sa mu v očiach odrážali iskričky smiechu a zľahka pokrútil hlavou. "Fajn, zrejme sa s tým budem musieť uspokojiť," pokrčil ramenami a k perám si priložil studený sklenený pohár, z ktorého si pár dúškov odpil predtým, než reagoval na jej ďalšie slová, ktoré ho vážne potešili, no nedával to nejako extra najavo. Nebol predsa ten typ chlapca, ktorý by sa jej za pár pekných slov rovno hodil ku kolenám, to teda to zhodne nie. "Som rád, že si to uvedomuješ," dodal teda veľmi sebavedomo, pričom sa mu na tvári stále pohrával drobný, mierne vyzývavý úsmev, za čo mohla ona sama dotykmi na jeho hrudi, no samozrejme k tomu prispievali aj končeky jeho prstov, ktoré sa zľahka dotýkali látky šiat na jej chrbáte. Celá tá situácia sa z minúty na minútu stupňovala a on už sa nemohol dočkať, kedy s ňou bude sám. "Prečo tomu neverím?" Spýtavo nadvihol obočie, no stále sa vpíjal do jej očí a vlastne si ani nebol úplne istý, čo vôbec hovorí. To, že jej slovám neveril ale bola pravda. Nebol hlupák a pri dievčatách ako je Chloe proste musel byť človek veľmi opatrný, svoje si s podobnými typmi už odžil, a teda veľmi dobre vedel, ako to funguje. Vzájomná príťažlivosť neznamenala žiadne bližšie psychické prepojenie, proste to bola len hra pre nich oboch. A hrať ju s ňou ho viac než bavilo. Práve preto sa pobavene zasmial nad jej otázkou, rukou jej veľmi zľahka a jemne zastrčil vlasy za ucho a naklonil sa priamo k nej, tak aby sa jej perami takmer dotýka ušného lalôčku. "Vyzeráš ako veľmi inteligentná mladá žena. Nie je ti to jasné?" So zazubením sa od nej mierne odtiahol, no stále sa držal v jej tesnej blízkosti, keďže ho jej prítomnosť naozaj opíjala ešte viac, ako alkohol prítomný všade okolo nich. "Veľmi dobré známosti," kývol hlavou na znak súhlasu, no potom sa už venoval vybavovaniu potrebného, aby mohli spoločne čo najskôr vypadnúť z toho preplneného miesta niekde, kde by ich nikto nevyrušoval a mohli sa venovať jeden druhému naplno. "Samozrejme, že áno. Snáď si nemyslíš, že by som ťa nechal ísť pešo," pokrútil hlavou, keď spolu s fľaškami alkoholu kráčal za ňou vonku z dverí, kde už ich čakalo auto, do ktorého spolu s ňou nastúpil. Cesta do prístavu našťastie nebola až tak dlhá a skôr ako sa nazdal, šofér zastavil a on veľmi energicky vystúpil, aby mohol Chloe pomôcť. Predsa len, tie ihličky, čo mala obuté, zrejme neboli úplne najpohodlnejšie. Natiahol k nej teda svoju ruku, aby sa jej mohla chytiť a s úsmevom jej pomohol vystúpiť z auta a ak sa ho nepustila, odviedol ju po móle až k jednej z poslednej z pristavených jachiet. "Môže byť?" Spýtavo nadvihol obočie, po malom mostíku prešiel ponad vodu na palubu a opäť počkať, ak by potrebovala jeho pomoc. Či už ale mostíkom prešla sama, alebo ho chytila za ruku, keď už bola obaja na palube rozsvietenej a pripravenej jachty, zamieril s ňou priamo na druhé poschodie, kde sa v zadnej otvorenej časti nachádzali veľké mäkké gauče s množstvom vankúšov a s dekami. Fľašky alkoholu položil na stôl, rukou jej zľahka ukázal na gauč a vykročil smerom k vnútornej časti jachty, kde sa za posuvnými sklenenými dverami skrývala jedáleň s kuchyňou a barom, z ktorého automaticky vytiahol dva poháre a vrátil sa späť na terasu. "Ak ti bude zima, môžeme sa premiestniť dnu," dodal ešte, keď mu padol pohľad na jej odhalené ramená, a tak poháre rýchlo zložil ku fľaškám na stôl a posadil sa vedľa nej, pričom sa natiahol po jednu z huňatých diek, jedným pohybom ju rozprestrel a prevesil jej ju cez ramená, aj keď pravda bola taká, že by z nej oblečenie radšej dával dolu, nie ju ešte viac zahaľoval.


Přístav - Stránka 2 Ezgif-com-gif-maker-1Přístav - Stránka 2 Ezgif-com-resizePřístav - Stránka 2 Ezgif-com-gif-maker
Přístav - Stránka 2 Nicox1Přístav - Stránka 2 Ezgif-com-gif-maker-2Přístav - Stránka 2 Nicox2
Darren J. Rafferty
Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 16. 06. 19
Darren J. Rafferty
7/12/2019, 15:05
Lichotil jí velice pěkně, a to přidávalo jejich setkání ještě lepší atmosféru, než o kterou se postarala jen ta jeho pěkná tvářička (a to tělo, skryté pod oblekem), ale i přesto se nenechala lapit do sítí jako nějaká naivní slečinka, a dál si hrála. Bavilo ji to, jeho očividně taky, takže v tom nebyl problém. Ani nevypadal, že by si nějak přál, aby se zachytila do jeho her, což si cenila, potkala totiž už pár zoufalců, kteří doufali, že se jim po tom jednom večeru složí k nohám a bude jen a jen jejich. Cha, to tak. Jak schválně zdůraznila jedno důležité slůvko, tak Darren stejně dramaticky odpověděl. Pobavilo ji to, až jí vylétl koutek úst pobaveně vzhůru, ale toho si Darren asi nestačil všimnout, už se totiž jako smutné štěně koukal dolů. Kdyby nevěděla, že to hraje, protočila by nad tím oči, její společnost nemá být štěnětem, ale pořádně urostlým chlapem, no v tomhle případě šlo jen o hru, tak proč se nepřidat. Nasadila ten nejlepší lítostivý výraz, se kterým vztáhla ruku k jeho tváři a jemně ho pohladila, aby nebyl tak smutný, ale naštěstí se nemusela příliš snažit, brzy totiž jiskřil radostí. Jistě to bylo právě jejím dotykem, který po prvních jiskřičkách přerušila a s úšklebkem stáhla ruku k sobě. „Ano, to budeš muset,“ přikývla důrazně, Darren to moc pěkně pochopil, a to musela i nahlas ocenit. Zasloužil si to stejně tak, jako si zasloužil následnou lichotku, kterou přijal se vší elegancí a jí se jen potvrdilo, že opravdu patří k lidem, co nemají problém se sebevědomím a nebudou vás milovat za každou lichotku. Jistě, tohle se víc stává u žen než u mužů, ale pár takových exemplářů taky znala, minimálně z vyprávění, ale možná s něčím takovým měla i nějakou osobní zkušenost, nebyla si ale jistá, protože ty nezajímavé známosti vypouštěla. V té lichotce se už dále pitvat nechtěla, proto jen zlehka pokrčila rameny a raději si užívala jejich vzájemnou blízkost, která přímo lákala k tomu, aby se přesunuli někam do soukromí a nejlépe přesunuli pár kusů oblečení stranou. „To bude asi vada profese, jsi nedůvěřivý novinář,“ a nebo jen věděl, že z jejích úst moc pravdy neuslyší, i to bylo možné a asi by se tomu úplně nedivila, Darren působil v té jejich malé hře jako ryba ve vodě, nějaké zkušenosti tedy asi má. Na tom jí ale nezáleželo, důležité bylo jen to, jak se choval tady a teď, což by mohla ohodnotit jedině kladně, pravý gentleman, kterého by se nestyděla odvést si do postele. Nikdy nespala s někým, za koho b se styděla, protože má svou úroveň a navíc zná svou hodnotu, nepotřebuje sex tak nutně, aby někam klesla, kdepak, ráda si vybírá a Darren splnil všechna kritéria, kdyby ne, ani by tady s ním neztrácela tolik času. Debata o hvězdách, která vlastně skrývala sex, pro který byl Darren skvělým kandidátem, nabrala na intenzitě v momentě, kdy se k ní přiblížil a z toho nečekaného gesta jí přejela husí kůže po zádech. Zaskočil ji, provokoval ji a jí se to líbilo. Jeho blízkost u ušního lalůčku zakryla to předchozí skoro romantické gesto s vlasy a ona si raději jen užívala jeho vůni, která byla taky jedním z kritérií, podle kterých vybírala muže. Vůně dělá mnohé v otázce vzájemné přitažlivosti, alespoň u ní. „Pár teorií mám, neboj se,“ mrkla na něj a nijak se nesnažila zakrývat, jaký podtext její věta měla. Nerada ze sebe dělala blbku, proto mu narovinu řekla, že pár nápadů má, ale některé hlupačky by se určitě dál tvářily, že nemají ponětí a jen by na něj přihlouple mrkaly. Ne ne, k těm patřit nechtěla, ona moc dobře věděla, co na ni čeká na jachtě, a těšila se na to, což by si Darren zasloužil alespoň tušit. „Ty se vždycky hodí,“ o tom ona věděla své, i když většina jejích kontaktů pocházela ze styků jejího otce, popřípadě matky, zatímco Darren je měl asi díky své profesi, ale což, důležité je takové kontakty mít a to, jak jste se k nim dostali, je úplně irrelevantní. Když bylo vše dohodnuto, Darren pobalil vše potřebné, dokonce jim i zařídil odvoz, a oni se mohli vydat na cestu. Vše naštěstí uběhlo rychle a oni se již skoro dočkali vytouženého soukromí (a sledování hvězd).
Při vystoupení z auta přijala Darrenovu pomoc, ne že by neuměla na jehlách chodit, ale obzvlášť při zvedání z auta se lehká podpora hodila. Když už se ho držela, nechala se odvést po molu až k poslední jachtě. Po cestě minuli pár jiných jachet, jednu hezčí než druhou, a Chloe nedočkavě čekala, jaká jachta čeká na ně. Byla zvyklá vyrůstat v luxusu a takovéto překvapení ji nemohlo příliš zaskočit, přesto se neubránila obdivnému pohledu, jakmile dorazili k jejich jachtě. „Kvalitní servis,“ jachta si pochvalu zasloužila, rozhodně se řadila k těm lepším jachtám, se kterými se setkala, a v duchu si ji už řadila na nějakou pozici. I proto si mostík přešla sama, aby si jachtu pořádně prohlédla. Příliš se s tím ale nezdržovala, jachta počká, ale fešák jako Darren? Ten by možná čekat nemusel. Cesta do druhého poschodí nebyla tolik příjemná, to ty jehly, ale i schody byly naštěstí kvalitní a nijak se jí nezasekávaly podpatky či jiné lapálie. Musela uznat, že na tu jachtu by se i ráda vrátila, ten „balkonek“ ve druhém patře se jí zamlouval a ona bez námitek usedla na pohodlný gauč. Pohledem doprovodila Darrena do jídelny, respektive doprovodila jeho pozadí, ale když se vracel, zkoumala pohledem okolí. „Myslím, že to nehrozí,“ zlehka se kousla do rtu, ale přítomnost deky ji překvapila. To nebyl důvod, jak se chtěla zahřát, ale… budiž? „Takže my vážně budeme… pozorovat hvězdy?“ nejdřív se podívala na Darrena s úšklebkem na rtech, ale pak stočila pohled k nebi, kde toho upřímně moc neviděla. Ne že by o to měla nějaký zájem, to moc ne, proto u sledování nebe moc dlouho nevydržela a raději se chopila nalévání do skleniček, které jim Darren přinesl. Použila stejný trik, jako on ve spolku, když mu podávala skleničku – jejich prsty se dotkly, ale ona se ani nesnažila, aby to byl jen letmý dotyk, protože letmé dotyky jsou už dávno za nimi.


Přístav - Stránka 2 Chloe
color #9933ff
Chloe Marie Starling
Poèet pøíspìvkù : 110
Join date : 10. 11. 17
Chloe Marie Starling
Sponsored content


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru