Lil počítala s tím, že upoutá pozornost. Také proto se upravila, že? Rusky by měly vždy působit elegantně a upraveně. Lil je typická Ruska, která ráda vypadá hezky. Ale kdyby měla větší výběr šatů k dispozici, třeba by zvolila jiné. Ne, že by se jí nelíbily, ale zipy na nich zkoumá i Charlie. Nepřikládá k tomu však žádný velký význam a ani ho nepovažuje za úchyla. Je to prostě typický muž a navíc to značí, že to Lil vážně sluší. Zda ale zip rozepne, se ukáže. Udělá to jen v případě, že si půjde obléct plavky. Maximálně se v nich ale bude tak opalovat, protože je dost možné, že když Lil bude stát u kraje lodi, dostaví se paranoia. V moři jsou přece žraloci a ti by mohli Lil sežrat, kdyby tam skočila nebo jí třeba něco ukousnout. Raději pohodí hlavou, aby myšlenky zahnala a zaměří svou pozornost na Charlieho. Usměje se na něj a dál to nekomentuje. Není třeba, protože jí něco říká, že s tímto klučinou se rozhodně nudit nebude a kdyby přece jen, tak ona už něco vymyslí. Nechá se jím tedy odvést na palubu, kde se s údivem a obdivem rozhlédne kolem. Musí uznat, že letošní král připravil velkolepou oslavu svého zvolení. Ale to není důvod, aby za ním Lil bežela. Ale jak chtěla ujistit Charlieho, že to tak nebude, pronesla to poněkud ostře. Kousne se při tomto uvědomění do spodního rtu a nadechne se. S výdechem si ret pustí a začne. "Aby sis nemyslel, že jsem nějaká povrchní nána. Určitě se líbí spoustu dívkám a může být i skvělý, ale já jsem na jiné typy." Objasní Charliemu, aby si nemyslel, že chtěla Nathana urazit. To ani v nejmenším. Je tedy ráda, že to uvedla na pravou míru a přejde tak případným nepříjemnostem. Je totiž dost možné, že je zrzek Charlieho kamarád. Nerada by ho tedy pomlouvala. Lil taková není.
U stolu s alkoholem má jasno, ale nejprve Charlieho upozorní, že ona opravdu vydrží dost. Na to jí položí otázku. Lil vyjede obočí nahoru, protože tuto větu slyšela už několikrát. Ovšem ne od normálního kluka. S ní se měřili synové otcových kolegů nebo jak je má nazvat a vždy prohráli. Lil tedy obočí povolí a zadívá se na Charlieho. "Klidně, ale aby ti pak nebylo špatně. Nerada bych tě měla na svědomí." Pronese s mrknutím oka. Charlie totiž neví, do čeho se to pouští. Ale tak, třeba taky dost vydrží. To Lil nemůže vědět, protože ho nezná. O to víc ji láká zjistit to. Rozhodně ale nemá v plánu Charlieho opít nebo odrovnat. Ale tak, alkohol k zábavě patří. A Lil je celkem jedno, co to bude. Pije vodku, ale je ochotná si dát i Jacka, kterého pije zase Charlie. Po vypití nalité vodky a reakci Charlieho na ni, si nemůže odpustit zmínit ruskou vodku. "Ano, tady bohužel není, ale příště ji můžu vzít." Navrhne Lil, protože v pokoji ve skříni vodky má. Není to žádná alkoholička, ale z domu si je vzala, protože v Americe se těžko hledá pravá ruská, jemná vodka. Lil si olízne rty a přikývne. "Mnohem, toto nemá s vodkou nic společného. Pravá Ruská je jemná a neštípe na jazyku." Pronese s úšklebkem, protože je to sice kvalita, to bezpochyb, ale ruská vodka to není. Proto je Lil ráda, že jako další pití zvolil Charlie drink, který namíchal a nechutnal vůbec špatně. To mu Lil i sdělí a vděčně se na něj usměje, zatímco upíjí z brčka onen drink. Odhalí při úsměvu svůj bílý chrup a brčko mezi zuby skousne, než ho pustí, aby mohla Charliemu odpovědět. "Začínám tomu věřit." Přizná a vážně se těší, jak se ta to akce ještě vyvine. Protože zatím to vypadá na zajímavý večer.
Nemá tím pádem problém jít s Charliem bokem a to i z důvodu, že se nechce mačkat u stolu s alkoholem a nedej bože dát někomu pěstí, když se omylem dotkne jejího zadku. Kousek dál od lidí můžou také konverzovat bez toho, aniž by Les za sebou slyšela zvuky směsici rozhovorů, což zní jako bzučení v úlu. Vyzvídá, proč se Charlie rozhodl pozvat na akci zrovna ji. Vlasy, které jí rozcuchá vítr si odhrne dozadu, na moment se podívá z lodi. Ale po chvíli se ohlédne zpět na Charlieho a vpije se pohledem do jeho očí. Poslouchá, co říká a usměje se tomu. Je to od něj milé, ale stejně to není pro Lil moc uspokojivá odpověď. Charlie ale k tomu ještě něco dodá. Na to se Lil šibalsky usměje. "To jsi trefil přesně, mám ráda zábavu." Přizná a poté nakloní hlavu lehce ke straně. "Zatančit si klidně můžeme, ale mě by spíše zajímalo, jestli mi něco zazpíváš? Skládáš si písničky?" Vyzvídá Lil, protože toto ji opravdu zajímá. Lil ví o Charliem, že zpívá, ale netuší, na co třeba hraje, zda si skládá písně nebo tak. Sjede Charlieho zkoumavým pohledem, hlavu zase narovná a napije se drinku. Pohled jí na chvíli zabloudí po lodi k reprákům, ke kterým ponukl před chvílí Charlie. Nikdo však ještě netančí. Lil by klidně šla, ale později. Teď si povídají a ona to nechce přerušovat. Chce se o Charliem dozvědět něco víc. Ale i on je zvědavý. Lil nad jeho otázkou tiše vydechne. "Neměla jsem moc možnost. Byla jsem docela hlídána v domě, kde jsem bydlela s hlídacím psem. Nyní už jsem na koleji, takže těch akcí snad stihnu co nejvíce." Řekne pravdivě Lil a bude se opravdu snažit vynechat jen ty pro ni nezajímavé. Lil se totiž hodlá bavit a užívat si život, když doposud nemohla. Teď už jí v tom nikdo nezabrání. Věnuje mu sladký úsměv při zmínce, že by ji nepřehlédl. Ona si o sobě nemyslí, že je nějak jedinečná. Je to pěkná holka, ale těch je. Možná, že je to těm jejím původem. "Říká se o nás Ruskách, že v sobě máme osobité kouzlo." Pokrčí rameny, přešlápne si z jedné nohy na druhou a prohrábne si vlasy, se kterými si pohrává vítr a neustále je Lil hází do obličeje. Přehlédne tedy, co se dostalo do jejich blízkosti. Otočí se tím směrem, až po poznámce Charlieho. Vykulí oči a rozšíří zorničky, když vidí slečnu, která si nakráčela na party na lodi v plesových šatech. "Tobě? Snad mně ne?" Zasměje se otočí se na moment na Charlieho. "Má se tu snad konat ples, jako na Titanicu? Jen doufám, že nedopadneme stejně." Nezapomene dodat a opět její pohled svede vzhled dívky. "Počkej, nejsou to náhodou svatební šaty? Jsou bílé a mám pocit, že jsem je někde viděla." Zamyslí se Lil a má pocit, že se v podobných fotila. Ale není si stoprocentně jistá. Zavrtí nad tím hlavou a raději od dívky odvrátí pohled. Zná ji z Flickru a nechce ji pomlouvat, i když teda vybrala docela nevhodný outfit na loď. Lil by zajímalo, jak bude plavat, pokud nemá někde schované plavky, jako Lil ve své kabelce.

Všimne si, jak ho Sofia hledá, otáčí hlavinkou a tak dále a napadne ho, že by ji mohl nechat ještě chvíli čekat a bavit se tím, co bude dělat dál, jenže pak v něm převládne pocit, že vypadá jako idiot s martiny v jedné ruce a pivem v druhé - trochu jako by nevěděl za jaký tým kope -, a tak na sebe nakonec přeci jen upozorní. Sofia si ho vyhledá pohledem a obdaruje ho širokým úsměvem, který jí opětuje, v jeho případě jde však jen o zvednutý koutek úst. Americký úsměv je mu blízký jen v případě, že je zhulený, anebo opilý, což zatím ještě není ani jedno, ale už se na tom pracuje a mezitím Sofii popožene, aby náhodou neodpluli bez ní, i když by se jistě dokázal nějak zabavit, ale tak když už si dal tu námahu a pozval ji sem, bylo by hloupé to nedotáhnout do konce. Po celou dobu ji pak sleduje, dokud se neocitne na palubě. Zkoumá její oblečení, a co všechno odhaluje - musí se přece ujistit, že mu nebude dělat ostudu. On sám tedy není oblečený do kdovíjak skvělého outfitu, ale to je beztak jedno s jeho ksichtem křičícím jsem taak komplikovaný, nemluvě o jeho smutných očích. Z nějakého pro něj nevysvětlitelného důvodu se vždy najde nějaká holka, co se na to chytí. Nebojí se tedy, že by mu jeho outfit nějak bránil v úspěchu, pokud by se rozhodl na někoho zapůsobit. Jakmile na něj Sofia znovu upře svůj pohled, uhne tím svým a napije se. Zaprvé nechce být přistižen při okukování, alespoň prozatím ne a zadruhé je nejvyšší čas se dostat do nálady, jinak s ním nebude sranda a on rozhodně nestojí o nálepku nudná společnost. A taky se musí obrnit, kdyby se ukázalo, že je Sofia užvaněná. No, nemusí taková být, ale člověk by měl být připraven na všechno. “Ty taky nevypadáš nejhůř,” oplatí jí kompliment, jen co se na ní opět podívá a polkne pivo. Poté se usměje, aby bylo jasné, že by ho napadla i lepší poklona, ale tu si hodlá nechat pro sebe - ještě by jí to stouplo do hlavy. Následně se jeho pohled přesune k martiny, když Sof upozorní na to, že je přespříliš zásoben alkoholem a ušklíbne se. “Líbí se mi, jak přemýšlíš, určitě bychom si toho pak měli obstarat více.. tohle je jen takový malý rozjezd,” pozvedne alkohol v rukou. “A tohle je tvůj malý rozjezd, trefil jsem to?” dodá a podá jí skleničku s martiny. Ani neví, proč pro ní vybral zrovna tohle pití, asi se mu k ní prostě hodí. “Jo, to zní jako já,” odvětí na její poděkování s nepatrnou ironií v hlase a znovu upije ze svého piva. Je to úplný golden boy. Pak se stejně jako Sofia rozhlédne kolem sebe, zkoumajíc obličeje, jestli náhodou nezahlédne někoho známého. Zajímalo by ho, jestli tu ten Jamie opravdu je, anebo třeba ta francouzská Cinderella, kterou od výstavy neviděl. Měl se jí ozvat, ale zatím se k tomu nedokázal přimět. Není si jistý, že by jeho ego uneslo další útěk - pořád mimochodem netuší, co jí to v tu chvíli popadl za amok. A ono je asi nakonec nejlepší nad tím moc nepřemýšlet, takže tu myšlenku zase pustí a svou pozornost přesune zpět k Sofii, která nikam neutíká a tak to snad i zůstane. “Viděl jsem docela ucházející místo, kde by se dalo posadit,” oznámí jí z ničeho nic a vydá se tam, aniž by čekal na její souhlas - nebude se přece prosit, buď za ním půjde nebo ne. Je to místo na zádi v prvním patře, kterého si všiml hned při příchodu; pár lidí už tam sedělo, ale věří, že se tam pro ně ještě najde nějaké to místečko.

Věděla, že se díky svým upnutým červeným šatům, které hezky zvýrazňovaly její dámské křivky, dočká velké dávky mužské pozornosti a dostane každého, na koho si ukáže, ovšem bohužel zapomněla na otravné patolízaly, kteří ji již nesčetněkrát dokázali pěkně zkazit den. Na jednoho narazila i zde, a ačkoliv mu dávala neustále najevo, že u ní nemá šanci, tak ji nepřestával svou přítomností otravovat a jako sladkou tečku na závěr ji ještě začal svými nechutnými prackami osahávat. To už pro ni byl vrchol, který nehodlala nadále trpět, a tak se dala do všemožného odstrkování, přičemž pokračovala ve slovním odmítání, ovšem tentokrát už mnohem hlasitěji, aby si náhodou jejich okolí nemyslelo, že tady s tím otrapou má intimní chvilku, o kterou by měla zájem. Z jejího hlasu byla znát už i jistá zoufalost, protože ať dělala co dělala, ten otrapa si stále nedal pokoj a ona věděla, že na něj sama nestačí. Byla proto ráda, když se objevil někdo, kdo se jí zastal a toho oplzlého mladíka od ní konečně odstrčil, a to ne zrovna jemným způsobem – nic jiného si však ani nezasloužil. Zprvu si úplně neuvědomila, kdo onen zachránce je, byla v takovém šoku, že na to pořádně nebyl čas, ovšem jakmile promluvil, poznala jej. Julian Clark. Muž, který v jejím životě vlastnil důležitou kapitolu, na kterou však nerada vzpomínala. Každá holka si pamatuje na svůj první crush, na svou první lásku, která vám v hlavince lítá i po těch několika letech a vy ji odtud jen tak nedostanete, protože na tyhle věci se prostě a jednoduše nezapomíná. U Nancy to bylo o to více důležité, jelikož po něm už nikdy k žádnému muži city nechovala, a tak to taky navždy zůstane. Nyní se ti dva občas potkali na večeři jejich rodin, ovšem moc spolu nemluvili, vlastně spíše vůbec. Nancy byla na Juliana naštvaná, před několika lety ji zlomil srdíčko, když se s ní přestal úplně bavit a ona to nesla hodně těžce, jelikož ji na něm opravdu záleželo. Mohla by to nechat plavat, ale jednak se stydí, že k němu kdy vůbec chovala city (ačkoliv byla ještě svým způsobem dítě) a jednak se bála, že by bavení s ním mohlo otevřít staré rány a bůh ví, co dalšího. Bylo zkrátka lepší se od něj držet dál a pokračovat ve svém úžasném životě, který zahrnoval hned několik mužů. Nyní však byla za jeho přítomnost vděčná a kdybychom šli hlouběji do její duše, viděli bychom, že byla svým způsobem ráda, že jej vidí. Co si budeme, Julian byl fešák a hezky se na něj koukalo, a navíc dříve býval úžasný kamarád. Se svraštěným obočím si tak stoupla za něj a jen malinko vykukovala na toho pablba, který ji tu ještě před chvílí obtěžoval. Už při prvním pohledu na Juliana bylo znát, že je to horda svalů a když připočteme jeho výšku a momentální nasranost, rozhodně to není člověk, se kterým byste se chtěli pouštět do nějakého dlouhodobějšího konfliktu. Patolízal si však nedá říct a místo toho, aby ji už konečně nechal na pokoji, tak se do ní začal ještě více navážet, a dokonce ještě strčil do Juliana, což… rozhodně neměl dělat. Po těch několika letech přátelství s Julianem ho stihla poznat zblízka, tudíž už dokázala předpokládat, jaké budou jeho reakce, a jelikož byla obeznámená i s jeho agresivitou, začala se v této situaci obávat toho nejhorší.
,,Kašli…" na něj. Svou myšlenku už nestihla dokončit, protože ačkoliv v tu chvíli Juliana popadla za jednu paži a doufala, že tím zabrání tomu, aby po něm vyjel, tak se už její drahý známý rozmáchl a uštědřil tomu idiotovi pěst. Nancy se v tu chvíli zatajil dech a pěkných pár sekund absolutně netušila, co dělat a jak zabránit jejich rvačce. Tohle způsobila ona, a ačkoliv by si normálně hověla nad tím, že se kvůli ní perou dva muži, nyní moc nadšená nebyla. Bála se hlavně o Juliana, protože v této šlamastice byl kvůli ní a ona nechtěla, aby se mu něco stalo – tolik asi k tomu, že na něj byla naštvaná a už nikdy na něj nepromluví, že? ,,Juliane!" křikla, aby ji slyšel a vykulila oči, když viděla, jak toho idiota drsně přirazil ke zdi lodi. Zakryla si pusu a maličko bezmocně se porozhlédla okolo sebe – kde byla Chloe, když ji potřebovala?! Tohle musí skončit a ona by měla zachovat chladnou hlavu, aby vymyslela způsob, jak ty dva od sebe odtrhnout, protože muži se kvůli ní můžou prát jen v případě, když po ni oba touží! ,,Juliane, přece nechceš být jako tvůj otec!" vykřikla zničehonic a rty stáhla pevně k sobě, protože jeho osobní záležitostí byly to poslední, co na něj chtěla použít, ale zbývalo ji snad něco jiného? Mohlo se stát, že by se kvůli této rvačce dostal do průseru, a to zkrátka nemohla dopustit. Nehledě na to, že to už, ostatně jako každá rvačka, přilákalo pozornost kolemjdoucích, kteří se nad tou podívanou náramně bavili.

šarmantní LIL

Mávl rukou nad jejími slovy, a ještě zavrtěl hlavou, aby naznačil, že doopravdy o nic nejde. „Každý má svůj vkus a já si naopak myslím, že je to i k ostatním fér, protože aspoň víš, co chceš,” uklidnil ji a ukázal jí svůj pohled na věc. S Nathanem mají vztahy dobré, možná spíše průměrné, párkrát spolu asi popili, ale nějakou silnou loajalitu, kvůli které by se za jeho čest porval, rozhodně nemá.... A i kdyby měl, tak se nebude rozčilovat jen kvůli tomu, že není něčím typem. Rozhodně se ji tedy nechystal soudit za vyjádření názoru, naopak, toho si skutečně cenil, což se rozhodl projevit. „A co si budeme, když se žena umí rozhodnout... je to sexy,” laškovně na ni mrknul, nemohl si nechat utéct žádný moment pro lichotku, jak typické, obzvlášť když se nacházel ve společnosti tak zajímavé slečny, kterou zkrátka musel pozvat na zahajovací skleničku... něčeho, co se dámě zlíbí. Její volba ho ale vcelku zarazila, neměl příliš čest s ženami, které by sáhly po vodce jako první volbě, ale dámina volba je dámina volba, zpochybňovat to nebude. „Ne? A já už myslel, že budeš můj anděl strážný na dnešní večer,” posteskl si naoko zklamaně, ale na rtech mu hrál pobavený úsměv. Samozřejmě si dělal legraci, protože Lil možná andělsky vypadala (a to jí rozhodně neupíral, to by musel být slepý), ale minimálně podle toho, jak se prezentovala na Flickru, a z toho, co mohl zatím vypozorovat, se o žádného andílka nejednalo, v tom nejlepším možném slova smyslu. Přeci jen pro ty ďáblice má větší slabost, leč s andílkem může být zábava a rozhodně jsou taková děvčata roztomilá, ty divočejší zkrátka mají jiskru, která umí Charlieho polapit – alespoň dočasně. „To zní zajímavě, jsem pro,” přikývl na její nabídku, protože zkoušení nových věcí je jeho a dokud je na univerzitě, je připraven chytit každou příležitost pobavit se za pačesy. „Tak v tom případě dám vodce druhou šanci, ale jen té od vás,” přislíbil sám sobě i Lilien s jasnou výzvou v očích. Vlastně se tak úplně nevykašlal ani na tu vodku, která je k dispozici, ale rozhodl se jí zředit nealkem, díky kterému v tom správném poměru může dobře chutnat snad jakýkoliv alkohol, což se mu podařilo i s vodkou. Hrdě se usmál po lichotce největšího kalibru, tedy že Lil začíná věřit tomu, že s ním zažije legendární noc. On o tom nepochyboval, nicméně byl rád, že to začíná jeho společnost vidět stejným úhlem pohledu.
Společně se odebrali bokem, aby měli trochu soukromí a nemuseli se mačkat mezi tou spoustou lidí, čehož využije Lil dříve než on a začne vyzvídat. Upřímně s tím neměl sebemenší problém a popravdě jí odpověděl, proč ji sem pozval, klasicky si nemohl odpustit přiložit k tomu nějakou flirtující poznámku. „To rád slyším,” okomentoval ještě její vztah k zábavě a zářivě se usmál, jelikož je dozajista čekal zajímavý večer. Dva lidi, kteří se rádi baví, to je vždy silná kombinace, která zaručuje nezapomenutelné zážitky. Tím zpíváním jej lehce překvapila, což se odrazilo v jeho obličeji, než se zlehka ušklíbl. „Snažím se skládat, ale myslím, že tohle není nejlepší místo na nějaká velká vystoupení,” hlavou lehce kývl k reprákům v pozadí, které sice zněly tišeji, když stáli bokem, ale rozhodně neměli klid. „Ale můžu ti zazpívat, na čem zrovna pracuju,” navrhl po chvilce, když si z hlavy vytáhl něco ze svých rozpracovaných projektů, kterých měl požehnaně, protože se chvíli cítil inspirován pro něco, v následujícím okamžiku pro něco jiného. Když se mu naskytla vhodná příležitost, spustil úvodní slova jedné ze svých písní a zároveň si poťukával prstem, aby se udržel v rytmu, který pro tuto písničku plánuje.  


Zpíval přiměřeným hlasem, kdyby byl někde na pódiu, rozhodně by to rozjížděl víc, ale jednak tohle bylo jakési soukromé vystoupení pouze pro Lilien, jednak nechtěl příliš vyřvávat, více než na show si v hlavě udržoval svůj vlastní rytmus. Po posledních slovech následovala tiché broukání, které vyplňovalo rým k everything matters, jež prozatím bohužel nenašel a netroufal si hledat jej zde na místě, a po vybroukání prázdného prostoru navázal, kde skončil.


Dokončil své krátké vystoupení a s drzým úšklebkem na tváři kouknul na Lil, zvědavý na její názor. „Kdybys chtěla, můžeš se za mnou někdy stavit ve školním studiu, tam bys to mohla mít i s hudbou,” navrhl jí ještě, „nástroje totiž po kapsách nenosím,” pobaveně se ušklíbl a na důkaz svých slov sáhl na své kapsy, aby naznačil, že v nich kytaru ani nic jiného doopravdy neskrývá. Kytara by se na takovou akci ještě přinést dala, ale klavír, který si k tomu představoval spíš, ten by sem dostat nedokázal. Nechtěl se ale pouze celý večer chlubit svými schopnostmi, ačkoliv je na své umění řádně pyšný, ale i on je zvědavý na Lil, proto se žádných otázek nezdráhá. „Tak v tom případě tě rád uvidím i na dalších akcí, nebo ti rád nějaké doporučím, v klučičím spolku se vždycky nejlepší akce probírají dost s předstihem,” nechtěl se příliš hrabat v jejích osobních záležitostech, jelikož netušil, zda je to pro ni citlivé téma, a kdyby bylo, akorát by jí tím pokazil večer, což by byl hřích, vzhledem k tomu, že si očividně příliš večerů nemohla užít. Rozhodl se to tedy obrátit do pozitiva a věnoval jí zářivý úsměv. Žít v klučičím spolku má zkrátka spoustu výhod, člověk naváže kontakty a potřebné informace si k němu najdou cestu. „Zatím jsem potkal jen tebe, takže asi nejsem vhodný člověk, abych to posoudil, ale souhlasím,” mrkl na ni a sladce se zaculil. Osobité kouzlo rozhodně měla, zda ho však připsat jejím ruským kořenům nebo pouze její povaze, to nedokázal určit, ale zcela upřímně ani netoužil nějaká další pozorování dělat. Na akci přišel s touto Ruskou, rozhodně se nechystal porozhlížet se po dalších, ani si nebyl jist, zda na univerzitě vůbec nějaké další jsou. Po nových Ruskách sice nepátral, ale stejně se po palubě rozhlížel, jelikož byl zvědavý, kdo všechno s nimi pluje a zda neuvidí nějaké známé tváře, když v tom si všiml něčeho mnohem lepšího, na co neváhal upozornit Lil. „Jestli se koná ples, asi jsem dostal špatnou pozvánku,” ušklíbl se a následně se zasmál zmínce, zda jejich osud nedopadne jako v Titanicu. Inu, to by bylo vskutku nemilé, o to víc by si ale měli poslední noc svých životů užít, no ne? „Takže když jsou bílý, jsou svatební?” otázal se Charlie, jelikož v dámské módě skutečně neměl přehled a ve svatebních šatech už vůbec ne. „Myslím, že tomu rozumíš víc než já, takže... jestli jsou svatební podle tebe, já se hádat nebudu,” dodal ještě svůj velký příspěvek do diskuze a pobaveně se zasmál. Ani on ale nechtěl strávit celý večer pomlouváním ostatních, to by byl hlupák, raději se tedy pohledem obrátil zpět ke své společnici, a vyzývavě nadzdvihl obočí. Říkala, že se ráda baví, tak proč si to neotestovat? „Slyšel jsem, že tu jsou vodní skútry, co kdybychom si na nich dali závod od lodě a zpátky?” navrhl s rošťáckým úsměvem, připraven natropit co nejvíc lumpáren. „Sice jsem to nikdy neřídil, ale nemůže to být tak těžký, jinak by se to na takové party nenabízelo, no ne?” podpořil ještě myšlenku této výzvy a byl připraven do toho jít, pokud bude i Lil souhlasit.

jeho slaďoušek    m a t t h e w

Lil s trochu provinilým výrazem a skousnutým spodním rtem sleduje a taky poslouchá Charlieho. Po jeho slovech si v duchu oddychne a ret ze sevření zubů pustí. Je vážně ráda, že to bere takto. Nebyla by nadšená, kdyby si o ní myslel, že je nějaká fiflena. To totiž opravdu není. Sebevědomí jí však nechybí a moc dobře ví, co nechce a taky, co chce. Proto se na její tváři v mžiku objeví úsměv, který doplní souhlasné přikývnutí. "To rozhodně a nebojím se to i často vyslovit nahlas." Doplní a je to pravda. Lil totiž někdy mluví a teprve potom přemýšlí. Má totiž v hlavě tolik myšlenek i díky její paranoie, že některé musí tu a tam říct nahlas, aby zahnala ty, jež se jí snaží dostat do hlavy. Obvykle to nejsou žádné pěkné myšlenky a tímto způsobem zmizí tak rychle, jak se objevily. Naštěstí se to povede. Ještě lépe po Charlieho zalaškování, na nějž Lil zareaguje šibalským mrknutím. Ví o sobě, že je sexy. Jak by taky ne. Je ale fajn to i slyšet. Nějak neřeší, že to třeba říká každé. Lil je to fuk. Čím se je ale jistá, je výběr drinku. Pije vodku jako správná Ruska. Kdyby ale věděla, že ji tady nevedou, nejspíš by zvolila něco jiného. Stejně se neopije. Charliemu se to nepovede, pokud se o to pokusí. Ale musí uznat, že je zábavný. Zasměje se tedy jeho větám. "Vypadám snad, že mám křídla?" Zeptá se a roztáhne ruce od sebe. Nakonec je dá opět k tělu a tak napůl se k němu natočí zády, aby viděl, že žádná křídla nevlastní. Otočí se k němu zase čelem a pokrčí rameny. "Bohužel, ale na pokoj bych tě možná zvládla odvést a uložit tě.. ovšem bez pohádky na dobrou noc." Zdůrazní poslední slova, protože ona není rozhodně dívka, která by s ním zůstala přes noc. Nedá každému a své partnery si pečlivě vybírá. Spíše ji zaujme gentleman, než flirty boy. Ona sama se na Flickru mohla jevit jako flirty girl, ovšem opak je pravdou. Zaflirtuje si, ale neflirtuje s každým.. jen s tím, kdo ji vážně zaujme. To já však nebrání slíbit Charliemu, že mu dá ochutnat pravou Ruskou vodku. Přikývne tedy na jeho slova a bere to jako hotovou věc. Lil totiž, když něco slíbí, tak to i hodlá dodržet. Planých slibů slyšela za svůj život od otce tolik, že právě i z toho důvodu nechce být jako on. Když tedy něco řekne, tak to platí a přes to nejede vlak. V tomto je taková zásadová. "Rozhodně neprohloupíš a kdo ví, třeba ti zachutná." Zvedne laškovně obočí a olízne si rty. U vodky Charlie nakonec zůstane a Lil s tím nemá problém. Nepijí ji však už čistou, ale mladík namíchá drink, který nechutná zle. Dokonce tam ani není výrazně větší množství alkoholu, jak očekávala. Z toho uzná, že Charlie nemá v úmyslu se ji pokusit opít a to mu přidává malé plusové body. Nejspíš i z toho důvodu začíná věřit tomu, že si s ním tuto akci vážně užije.
Nemá tím pádem se s ním odebrat bokem, kde si budou moci popovídat. Lil je i ráda, že to Charlie navrhl. Začaly se jí totiž drát na mysl myšlenky, že by ji někdo mohl něco hodit do pití anebo, že by jí někdo nedej bože sáhnul na zadek a ona tak musela potlačit nutkání mu rozbít pusu. Musí se totiž chovat jako obyčejná dívka. Téma tedy přesune na Charlieho. Nejprve vyzvídá, proč pozval právě ji, ale pak musí přiznat, že se dívka vážně ráda baví. To je holý fakt. Na jeho reakci pozvedne koutky úst o něco výše a skloní hlavu k brčku, aby se mohla napít drinku, který namíchal její společník. Přitom z něj ale nespouští oči, protože jí odpovídá na otázku. Lil brčko z úst pustí a hlavu zase narovná. Polkne a rozhlédne se kolem. V tom má Charlie pravdu a pochopila by, kdyby jí řekl, ať to nechají na jindy. Ale k jejímu údivu dodá další slova a Lil vyjede jedno obočí o něco výš, než druhé údivem. "To budu moc ráda." Vyhrkne ze sebe a poté už ztichne. Ucouvne o krok zpátky a zastaví ji zábradlí. Opře se o něj tedy lokty a přenese váhu na jednu nohu. Zadívá se na mladíka před sebou a mírně přimhouří svá modrá kukadla. Lil poslouchá jeho zpěv a musí naklonit hlavu na stranu. Vítr si zatím pohrává s jejími vlasy a dívka je ohromena tím, jak příjemný hlas se line z Charlieho úst. Nepochybovala o tom, že zpívat umí. Netušila však, že jeho hlas bude tak dobře poslouchatelný. Klidně by ho mohla poslouchat hodiny. I jeho broukání má něco do sebe. Lil tedy hlavu zase narovná a mírně pootevře ústa. Charlie opět začne zpívat a po chvíli toto krásné, ale krátké vystoupení skončí. Lil ještě chvíli na Charlieho zírá. Poté se ale odlepí od zábradlí a rukou naznačí potlesk na kelímek s pitím. "Páni... máš vážně krásný hlas. Určitě si tě ještě někdy poslechnu." Neodpustí si Lil a myslí to opravdu vážně. Dlouho neslyšela něco tak pěkného. Proto také téměř okamžitě přikývne na návrh návštěvy studia. "To si nenechám ujít... a nástroje? Na jaké umíš?" Zajímá se, protože toto jsou věci, jež ji opravdu zajímají. Lil totiž sice umí ušít krásné věci, ale hrát na hudební nástroj bohužel ne. Na to je prostě dřevo a nikdy ji to ani netáhlo. Spíše obdivuje muže, kteří to umí. Ihned jí myšlenky zabloudí k Tobymu, kterého bude jistě otravovat, aby jí zahrál, až se zase potkají ve stájích. Na chvíli jí utečou myšlenky k Tobymu a koním. Uvědomí si, že by měla svého hřebečka zase provětrat. Ale na to je čas. Pohodí tedy hlavou a vrátí se zpět k Charliemu. Právě včas, protože jí prozradí, že se o větších akcích ví ve spolku kluků s předstihem. Na to se Lil uculí. "Tím pádem uvítám, když mi o nějaké opět řekneš, ale nemusíš mě na ni brát." Neopomene dodat, aby to nepochopil tak, že ji bude muset zase doprovázet. Lil si totiž umí poradit a že už si rozhodně nenechá žádnou akci ujít, když už nemá hlídacího psa. Tato slova dokonce vyslovila před nějakou chvílí nahlas a je Charliemu vážně vděčná, že je přešel. Velmi nerada by se z toho nějak vykrucovala. Neví ani, jak by to udělala. Ale když dojde téma na Ruské ženy, musí se pousmát. "Vážně? Tak to jsi asi neslyšel o tom, že Ruské ženy chodí vždy upravené, i když jdou třeba jen s košem a většina je schopna utratit za parádu téměř celou výplatu..." Vysvětlí mu, jak to ženy v její rodné zemi mají. Jakmile domluví, tak se k němu skloní blíž. "Já ale ne." Poví tlumeným hlasem, jako by to mělo být tajemství, zasměje se tomu a opět se narovná. Prohrábne si rukou vlasy a s nádechem pokračuje. "Samozřejmě, že o sebe pečuji a ráda se pěkně obléknu, ale nic se nemá přehánět." Doplní ještě své vysvětlení. Lil rozhodně netráví hodiny v koupelně a nemá to ani zapotřebí. Tedy, co se líčení týče. Nepotřebuje to, jen zdůrazní, co je třeba a skryje taktéž. Ale tunu makeupu na sobě nemá, protože paštika přece patří na chleba a ne na obličej. Lil tedy zabloudí pohledem na dívky, které na sobě mají toho líčení hodně. Její pozornost ale upoutá dívka v šatech a ještě k tou svatebních, jak se zdá. Vykulí očka a pootevře ústa. Ty si v mžiku zakryje rukou, protože hrozí výbuch smíchu. Ohlédne se proto raději na Charlieho. "Anebo slečna špatné informace nebo si spletla třeba akci." Pokrčí Lil rameny a ruku si od úst postupně oddělá. Načež se ale musí znovu zasmát otázce, jež jí mladičký zpěvák položí. "To přímo ne, ale já se hodně zajímám o módu a mám takový dojem, že jsem je někde viděla, ale čert to vem.. Je to její věc." Tím to celé uzavře, protože pomluvy, to není její parketa. Už pro jistotu ani ke slečně nezabloudí pohledem. Místo toho se plně věnuje svému dnešnímu společníkovi, který vyřkne skvělý nápad. "To zní vážně skvěle. Jen se skočím převléct do plavek a sejdeme se u nich." Mrkne na něj, ještě se slabě napije a poté kelímek odloží. Ještě se otočí na Charlieho. "Není na tom nic těžkého, ale kdyžtak si promyslím nějakou odměnu za výhru." šibalsky se usměje a poté už i s kabelkou zmizí jedné z kabin, kde jsou pokoje. Zavře za sebou dveře, aby se mohla svléknout a obléct si na sebe plavky. Netrvá tedy dlouho a má je na sobě. Šaty si složí a i s kabelkou je zamkne ve skříňce. Nechce se starat o to, kam kabelku dá, ani nechce nikoho pověřovat jejím hlídáním. Toto řešení se jí tedy zdá jako nejlepší.
Vyjde se spokojeným úsměvem z pokoje a ocitne se v čísti lodi, kde se nachází skútry. Než se objeví i Charlie, nechá si na sebe dát záchrannou vestu, co kdyby náhodou. Holt, předpisy jsou předpisy a Lil se jimi hodlá řídit. Muž, co jí vestu zapne ji vyzve, ať se posadí. Lil ale chce počkat na Charlieho. Teprve, až když se dostaví, sleze a na jeden skútr se obkročmo posadí. Ruce dá na řídítka a nechá muže Charliemu vysvětlit, jak se skútr řídí a také obléct nezbytnou vestu. Zatím si skútr dívka nastartuje. Ještě si vyslechne i pokyny, jež jsou mířeny i na ni. Přikývne muži na souhlas, když mu věnuje pohled. Pak se ale otočí se na Charlieho a jakmile je připraven, levou rukou pohne zápěstím a rozjede se. Drží se oběma rukama pevně a nebojí se přidat na rychlosti. Lil totiž adrenalin miluje a vůbec jí nevadí, že jí slaná voda z moře stříká až do obličeje. Naopak, užívá si to a to vyjadřuje i nadšeným výkřikem. Tak dlouho nejela na skútru, že skoro zapomene, že má zabočit. Otočí se tedy vedle sebe na Charlieho, kdy se bude chtít otočit a zamířit zpět k lodi. "Vypadá to, že jsme vyrovnaní, takže, vsadíme se o něco?" Zvolá Lil po chvíli s určitou výzvou ve tváři. Protože taková ona přesně je a miluje výzvy. Ještě více, když končí nějakou lákavou odměnou...

šarmantní a soutěživá LIL

Ujistil ji, že se před ním rozhodně nemusí stydět vyslovit svůj názor a že rozhodně není nic špatného na tom, když člověk zná svůj typ. Na každého zkrátka zabírá něco jiného, za to by se nikdo neměl cítit špatně. „Výborně, tak věř mi, že v mojí přítomnosti můžeš říct nahlas co jen budeš chtít,” znovu ji ubezpečil, že zrovna tohle on skutečně nijak zvlášť neřeší, přeci jen je v Americe svoboda slova, no ne? Tak proč by se on měl z něčeho pobuřovat, dokud ho tedy nebude urážet! K tomu jí ovšem neplánuje dát sebemenší důvod, přeci si to nepokazí u tak krásné slečny. Nezapomněl ani pochválit holky, tedy i Lil, které umí říct svůj názor, protože je to podle něj sexy. Není sice první slečnou, které to říká, ale to neznamená, že to nemyslí upřímně, všechny své lichotky vždy myslí upřímně, ne jako planá slova, kterými by chtěl slečnu dostal do kolen. Když lichotí, jedině upřímně, že tím slečny míří do kolen je už jen třešnička na dortu. Pobaveně se zasmál, když mu ukázala, že nemá křídla poté, co ji označil za svého anděla strážného. „Třeba mám tak hříšnou duši, že je nevidím, proto tě za mnou poslali,” navrhl jednoduché řešení a naoko nešťastně si povzdechl, jako kdyby byl u zpovědi a litoval všech svých hříchů, vteřinu na to se ovšem opět křenil od ucha k uchu, jelikož u takového téma nedokázal mít vážnou tvář. Jeho rodiče sice v Boha věřili, minimálně čas od času chodili do kostela, ale rozhodně nepatřili k žádným zarytým křesťanům, takže mu nedělalo problém brát toto téma tak trochu s nadhledem. „Nebo někde pod vlasy skrýváš rohy, protože jsi ve skutečnosti čert, no, čertice,” ušklíbl se na ni a pohledem zabloudil k vrcholku její hlavy, kde by se normálně nacházely rohy. Kdyby byl večer v pozdějších hodinách, v rámci vtipu by k její rozkošné hlavince i vztáhl ruku, ale takhle na začátku držel své neposedné ruce ještě u sebe a situaci zkoumal pouze pohledem, než se vrátil očima k jejímu obličeji. Tak bez pohádky? Škoda, od ní by si nechal vyprávět cokoliv. „Ale určitě máte v Rusku nějakou tradiční pěknou, to by byla škoda se o takovou pohádku nepodělit,” dorážel s rošťáckým úsměvem, ale spíše jen zkoušel, kde jsou hranice, rozhodně se nechystal ji do ničeho nutit. Má svou úroveň a holky si proti jejich vůli doopravdy nepodmaňuje, vcelku totiž věří svému charisma – kdyby jej nějaká odmítla, tak by si mohl najít jinou, pokud by se snažil, která by na společný večer kývla. A když si můžete najít někoho, kdo o vás bude mít zájem stejný jako vy o ni ve všech směrech, proč obtěžovat někoho, kdo není na stejné vlně?
Nechal se přesvědčit a dal vodce druhou šanci, ovšem jen té pravé ruské, jež mu jeho ruská společnice slíbila. „Nebudeme předbíhat,” pobaveně se zasmál a obranně zdvihl ruce, když zmínila, že mu to možná zachutná, „ale rozhodně to chci vyzkoušet, koneckonců... žijeme jen jednou, no ne?” zeširoka se usmál a oči mu jiskřily vzrušením. Tímto mottem se skutečně řídil a vždy jej dostalo do skvělých situací. No dobrá, možná občas to byly o něco horší zážitky, nad kterými by dnes kroutil hlavou, ale důležité bylo, že si to zkusil a vytvořil si nějaké vzpomínky, však za to v takových osmdesáti bude ještě rád!
Přesunuli se bokem a konverzace volně plynula, spokojeně upíjel ze svého drinku a ani se příliš nedivil, když se konverzace stočila k jeho umění. Jednak moc dobře věděl, že je to impozantní věc a holkám se muzikanti líbil, jednak o sobě a zpěvu rád mluvil, takže jeho konverzace často téma zpěvu obsahovaly, ať už to navrhl on nebo někdo jiný. Prostor sice ideální není, ale on se rád předvádí, proto se uvolil, že jí něco zazpívá. Vzhledem k tomu, že na tom pracoval v posledních dnech, šla mu slova na mysl samy od sebe, jen se musel pořádně soustředit na rytmus a nenechat se rozhodit všudypřítomnou melodií jakési taneční písně. Prstem si vyťukával svůj rytmus, díky kterému se udržoval v tempu své písně (které se možná v budoucnu změní, kdo ví, jaké všechny změny tuhle píseň čekají). Vzhledem k plné soustředěnosti si nestačil ani pořádně užít její obdivné výrazy, ale na závěr jej přeci jen zachytil a díky tomu se mu po rtech rozlil široký úsměv plný sebevědomí. Jako správný komediant naznačil úklonu po tom jejím náznaku potlesku, a na rtech mu hrál úšklebek. „Díky, to se hezky poslouchá,” ve své vlastní schopnosti měl velkou víru, přesto nikdy neodmítl pochvalu. „A rád ti někdy něco předvedu za lepších podmínek, buď ve škole, nebo čas od času zpívám po barech, ale tam zpívám občas i covery, aby si mohli zazpívat i ostatní, tak nechám na tobě, co ti bude víc vyhovovat,” navrhl jí dvě možnosti, jak by si ho mohla poslechnout, a rovnou se s ní podělil o další zajímavost o sobě – jeho občasné vystoupeníčka po barech. Není to sice nic extra, přeci jen stále začíná, ale baví ho to a je za tu možnost skutečně rád. Alespoň nějaký start pro jeho budoucí kariéru, každý někde začínal. „Srdcovkou je pro mě kytara, ale umím i na klavír,” odpověděl jí a bedlivě ji pozoroval a zvědavě vyčkával na její reakci. Děvčatům tohle často imponovalo, čehož se nebál využít, ale kdyby se měl opravdu rozpovídat, ještě by musel zmínit technickou stránku hudby, jelikož v posledním ročníku začal dost prorůstat do zvukařiny a vcelku jej bavilo si s těmi tóny hrát. „A ty na něco hraješ?” zajímal se pro změnu on, „vím, že taky chodíš na umění, ale nevím, co přesně to je,” zamyšleně si ji prohlédl, společným oborem si byl stoprocentně jist a byl by dost zaskočen, kdyby mu náhle oznámila, že studuje... třeba vědu, no zvědav byl, čemuž odpovídal jeho pohled zabodnutý přímo do jejích očí. „Neboj,” zasmál se a pokroutil hlavou nad tím jejím dodatkem. „Vzal bych tě rád, ale to si povíme, až se bude něco doopravdy dít, já na tyhle dlouhodobý plány úplně nejsem,” přiznal se a rozpačitě se podrbal na hlavě. Nechtěl ji nijak odmítat, protože se s ní zatím skvěle bavil a pokud půjde vše stejně i po zbytek večera, rozhodně by další schůzce neřekl ne, ale doopravdy netušil, kdy a hlavně jaká akce bude následovat, proto se nechtěl k ničemu zavazovat. Má totiž rád, když dodrží své slovo, ale v takovéto situaci by si nebyl jist, zda by to dodržet mohl. „Ale myslím, že i ty radši žiješ přítomností, takže... jsme si kvit?” dodal ještě, aby sám sebe ubezpečil, že nijak nepohnojil jejich večer, a věnoval jí mrknutí.  
Neubránil se smíchu při představě nějaké Rusky div ne ve večerní róbě, kterou doplnila tím nejlepším doplňkem – košem s odpadky, nicméně dle jejích dalších slov soudil, že si z něj neutahuje a skutečně je to u nich standardem. „Zvláštní národ,” ušklíbl se a souhlasně pokýval na její další slůvka. Přesně tak, nic se nemá přehánět, a navíc ta přehnaná péče a úprava ve výsledku vlastně ne vždy vypadá dobře. Jemu osobně rozhodně nevadily nalíčené ženy, když to uměly, byla radost pohledět, ale u některých to bylo zkrátka přitažené za vlasy. Ostatně, něco takového se jim naskytlo i teď, když zaregistroval slečnu v šatech, konkrétně svatebních, jak jej Lil později poučila. „Kdo ví, ale znám jejího šamstra, tak se ho zeptám... a třeba ti dám vědět,” zaculil se na ni a věnoval Sebastianovi poslední pohled. „Páni, takže máš až takový přehled?” zajímal se a Sebastiana definitivně pustil z hlavy, raději se věnoval své společnici, kterou se rozhodl skutečně ohromit nezapomenutelným večerem, což se mu soudě dle její reakce, skvěle dařilo. Spokojeně se ušklíbl a v duchu se poplácal po rameni, jak za nápad využít skútrů, tak za výběr společnosti, určitě ne každá slečna by do toho šla. „Dobře, budu se těšit,” odkýval, že se sejdou u skútrů a chystal se tam zamířit. „Abych si ji nepromyslel já,” houkl za ní, než mu ta potvůrka zmizela kamsi do kabin, aby se převlékla. Škoda, rád by jí s tím pomohl, no vnucovat se nebude. Sám zamířil ke svým známým, kterým strčil košili a obsah svých kapes, aby mu to pohlídali, a nezapomněl se jim u toho stručně pochlubit, na co se chystá, takže se o něco zdržel a když dorazil ke skútrům, Lil tam už byla a dokonce byla připravená i ve vestě. I on si nasadil, nechtěl dělat problémy, navíc s řízením skútrů neměl úplně zkušenosti, takže jistota je jistota. Jakmile byl připraven, slezl dolů na stroj, vyslechl si pokyny a při každém vysvětlení, co a jak udělat, si rukou přejel po příslušné páčce, svalová paměť mu totiž jistě pomůže v případě nouze. Jakmile dostala instrukce i Lil, mohli zdárně vyrazit. Překvapilo jej, že Lil vyrazila jako první a i když se k ní hned přidal, jeho start byl mnohem opatrnější a váhavější. No tohle, do čeho se to připletl, ona s tím má víc zkušeností než on! Ale po chvíli mu už obličej zdobil úsměv a i on se odvážil trochu zrychlit a dojet Lil.
Voda stříkala všude kolem a do obličeje, ale jeho to ani v nejmenším netrápilo, užíval si tu svobodu, být takhle na širém moři, hopsat po vlnách, a ještě s krásným doprovodem. Skoro až zapomněl na nějaké soutěžení, jak byl unesen tímto zážitkem, nicméně Lil se připomněla a on neviděl důvod ji odmítnout. „Tak...” zamyslel se, oč by se mohli vsadit. Samozřejmě jej pár věcí napadalo, ale chtěl přijít s něčím alespoň trochu originálním, což bylo vcelku těžké takhle za pochodu, když se soustředil na řízení, „tak co kdyby poražený musel na tanečním parketu předvést svoje nejhorší taneční pohyby, co ty na to?” navrhl se smíchem a pokroutil nad tím hlavou. Sice se mohl vsadit třeba o pusu nebo o nějaké panáky, tohle se mu ale zdálo jako něco, co by mohlo večer opět trochu nakopnout. Pokud byla pro, houkli na sebe a mohli se pustit do závodu zpět k lodi. Jel ze všech sil, přesto ale cítil, že šance na výhru mu prokluzuje mezi prsty, jelikož oproti Lil byl v nevýhodě, neměl tolik zkušeností jako ona. Tempo se s ní snažil udržovat vyrovnané, ale bylo to dost na to, aby ji předjel? Pravděpodobně ne.

Nijak Nathanovi nevyčítal, že měl v plánu si dnešní večer užít se vším všudy, však to k tomu kralování přeci jen patří a když už se mu podařilo vyhrát, měl by to zkrátka náležitě oslavit. Koneckonců i Nathan bude vstupovat do posledního ročníku na univerzitě, je to tedy jeho první, ale také poslední rok jako král spolku, jedinečná příležitost. Samozřejmě pokud by Nathan studium prodlužoval, měl by další šance, ale Matty pevně věřil, že Nathan má na to studium skončit ve stanoveném rozmezí. Možná se občas choval jako bezmyšlenkovitý šašek, Matty ale ví, že v té zrzavé hlavince přeci jen něco má... no dnes večer je to hlavně alkohol a pěkná děvčata. Inu, každý musí někdy vypustit páru, že, ačkoliv zrovna Mattyho styl to není a nikdy nebyl (a vzhledem k jeho krásce, co na něj čeká doma a kterou nemá v plánu již nikdy opustit, ani se tento způsob upouštění páry nestane jeho stylem, ne že by si stěžoval). „Tak jen čtyři?” popichoval ho dál s pobaveným úšklebkem na rtech, vše se ovšem neslo na přátelské vlně, jak jinak u nich dvou. Rýpali do sebe často, nikdy ovšem nešlo o nic vážného.
Nikdy nebyl typem, který by klopil jeden panák za druhým, nicméně kvalitním panákem s kvalitní společností nepohrdne nikdy, hlavně když se jedná o Nathana, proto si od něj s úsměvem převzal skleničku whiskey, připraven si připít. „Hlavně ať ti to nestoupne do hlavy,” zakřenil se a zakroutil nad ním hlavou, no nijak víc neprotestoval a připil na své i Nathanovo štěstí. Ta whiskey byla skutečně výborná, spokojeně si mlasknul a gurmánský pokýval hlavou. „Vždyť já vím, kamaráde,” přátelsky ho poplácal po rameni, „a moc si toho cením, i Cryst,” dodal ještě s vděčným úsměvem. Bylo skvělé mít takové přátele, kteří vás podrží, když je to potřeba, a kteří se nebojí přiložit ruku k dílu, za což byl obzvlášť rád, jelikož alespoň nemuseli s Cryst nikoho pronajímat a on se nesedřel z kůže, protože nemusel být na všechno sám. Tedy, Cryst mu samozřejmě pomáhala, jak mohla, ale na některé řemeslnické práce byla zkrátka lepší chlapská ruka, ačkoliv ženy jsou také silným pohlavím, to nijak nezpochybňuje. Party byla v plném proudu, všichni kolem se dobře bavili a loď vesele plula po moři, Matty se tedy nemohl zdržet pochval určených současnému a jistě nezapomenutelnému králi. „Já tomu věřím,” ubezpečil jej s úsměvem, protože... stačilo se rozhlédnout kolem a věděl, že ti, kteří se nezlijí do bezvědomí, na tohle budou dlouho vzpomínat. Chvíli si ještě povídali, pak ale přišel moment rozloučení, který Nathanovi nijak nevyčítal a očekával jej. „Samozřejmě, já to chápu, užij si to,” zasmál se a věnoval mu jedno lišácké mrknutí, načež se se svým pivem odebral kamsi do víru párty. Ještě pokecal s pár klukama, dal si pár dalších piv, ale když začalo jít příliš do tuhého, zalezl si do kabin, kde zbytek noci tak nějak prospal (přeci jen to jde těžko, když vám nad hlavou duní party) a ráno se poněkud polámaný vylodil s ostatními z lodi.

babe Nathan

Je spokojený s tím, že si od něj Sofia bez keců převezme martiny a dokonce souhlasí, že si později obstarají další zázračný nápoj, co jim otupí hlavinky. Zatím tedy nelituje, že ji navrhl, aby se tu spolu sešli. Má ještě ovšem spoustu času na to, aby změnil názor, a tak zatím neříká hop, jen musí uznat, že se jim ten start docela povedl. A co se jeho týče, nemá problém házet do sebe jednoho panáka za druhým, ale to dělá spíš ve společnosti svých známých mužského pohlaví. Jakmile je s nějakou slečnou, snaží se chovat trochu kultivovaněji, to kdyby s ní měl v plánu nějaké hrátky, tak aby si o něm hned nemyslela, že je prase a nebyla z něj zhnusená. Za ta dlouhá léta praxe si totiž stačil všimnout, že si málokdy vyhlédne takovou, co jde s každým a hned. Nechápe, co je s ním špatně, ale je to tak. Může si třeba namlouvat, že má vytříbený vkus. To ale neznamená, že se neopije. Co by to bylo za party, kdyby odtud odcházel střízlivý? Navíc zatím neví, co má se Sofii v plánu, třeba vůbec nic, anebo úplně všechno. To se asi také uvidí během večera, musí nejdřív zjistit, jak moc je povolná a tak. Avšak už to, že si chce hlídat, kolik toho vypije, naznačuje, že asi moc ne - a tím se opět vracíme k jeho super vkusu na ženy -, ale ještě to s ní nechce vzdát - třeba ji ještě přesvědčí k nějakému tomu zlobení. “S mírou?” Pozvedne obočí, načež ve své tváři vyčaruje cosi mezi úsměvem a ušklíbnutím. Napadne ho, že si nevybrala zrovna tu nejlepší společnost, pokud se chce krotit, protože on ji tedy rozhodně hlídat nebude, naopak jí bude podsouvat panáky, dokud mu neřekne rázné NE, anebo dokud se jí nezačnou podlamovat nohy, protože kdo se s ní má pak tahat, že? Na druhou stranu je tu jistě plno pohodlných laviček, na kterých by se mohla vyspat, takže by s ní třeba ani neměl tolik práce. Hmm, to je rozhodně věc k zamyšlení. “Okay, s mírou tedy,” řekne nakonec a pokrčí rameny, v jeho hlase je ovšem možné slyšet pochybnosti a rozhodně se netají tím, že s jejím plánem nesouhlasí.
Ani neví, proč Sofii vybral martiny, možná je to tím, že by klidně mohla hrát nějakou tu Bond girl s jejíma dlouhýma nohama - jednoduše to z ní tak nějak vyzařuje. Těší ho tedy, že ho jeho instinkt zase jednou nezklamal, a že se trefil do její chutě, anebo stylu? Mohla mu samozřejmě lhát, aby ho neurazila, ale dokud to neřekne nahlas, bude se plácat po ramenou, jak je šikovný. “Perfektní,” odvětí na její pochvalu, doufajíc, že ji to pití správně nastartuje, ona tak zapomene na tu svou nesmyslnou míru a on nebude nucen ji opustit - to by mu určitě lámalo srdce. Následně se odeberou k volným místům, kde se usadí tak, aby se nemačkal k ostatním a měl aspoň nepatrné zdání soukromí. Nato zaujme pohodlnou polohu s rukou přes celé opěradlo a obrátí svou pozornost k Sofii, která se usadí zanedlouho po něm. Po její vzoru pak upije z piva, zatímco jeho pohled neurčitě přeskakuje z obličeje na obličej, až se opět zastaví u své společnosti, která na něj zrovna promluví. Skloní hrdlo flašky, krátce si olízne rty, na kterých mu ulpěly kapičky a přitom přemýšlí, jak by jí odpověděl. Na obojí je podle něj moc brzy - na tanec i koupání v zálivu. Ovšem jak už bylo řečeno, nechce být ten, kdo kazí zábavu, takže to bude muset nějak uhrát. “Půjdeme, až tam bude nějaký tvůj oblíbený song,” odvětí, “Ale neříkej, že je to tenhle, to ti neuvěřím,” dodá, aby na něj nezkoušela nějaké triky a podívá se kamsi do prostoru s ušima nastraženýma, jak se snaží zachytit melodii ve všem tom rámusu kolem. Zrovna tam hraje Twenty One Pilots - Doubt, což musí uznat, není tak špatná písnička, ale radši to nekomentuje, aby se toho Sofia nechytla a zase se napije - potřebuje náskok. “A jestli chceš skočit do vody, nebráním ti,” pokračuje a rukou opíše takový ten oblouk, kterým jí říká, že je její pole působení volné. “Chceš pomoct se svlékáním?” nabídne ještě a s úsměvem nakloní hlavu do strany. Samozřejmě nepočítá s tím, že by souhlasila a proto se taky usmívá jak měsíček na hnoji, ale za zkoušku člověk nic nedá. Líná huba, holé neštěstí, se říká. O kolik věcí a zážitků by přišel, kdyby byl srab.