Casino

← klučičí spolek

Poker, to je jediná společenská hra, kterou nedokáže odmítnout, proto se vůbec nebrání, když mu jeho známý navrhne, že by se dnes mohli sejít v casinu a zahrát si ho s kamarády, které sebou přivede. Už se těší, až je oškube jako kuřata a pak si za jejich peníze skočí na nějakou fancy večeři. Napadá ho ovšem i plno jiných věcí, které by s nimi mohl dělat. Mohl by se třeba ztratit v jiném městě a tam to pořádně rozjet s lidmi, které nezná. Uvidí se, nikdo mu nakonec neslíbil, že tam půjde o velké peníze, ale bylo by to fajn. Hlavně bude-li vyhrávat, horší by bylo, kdyby ne, ale takhle nesmí přemýšlet. Nesmí tam přijít jako poražený, nýbrž jako vítěz, tak je určitě znejistí a dostane, kam potřebuje. Chvíli před smluvenou dobou se navlékne do černých kalhot a košile, kterou si zapne až ke krku, a přejde k šatně zabudované ve zdi, jenž odemkne (nechal si tam nainstalovat pořádný zámek) a z poličky popadne plechovou krabičku, ve které má schované peníze, co si vydělal pochybným prodejem. Není bohatý, ale na jeden večer v casinu mu to postačí. Napočítá několik stovek dolarů a ty si následně strčí do přední kapsy kalhot, aby na ně mohl dohlížet. Krabičku poté vrátí na původní místo a šatnu opět zamkne. Otočením klíče v zámku si při odchodu pojistí dokonce i svůj pokoj - ani za mák těm idiotům kolem sebe nevěří - a pak už konečně vyrazí, aby se nezačalo hrát bez něj.
Díky veřejné dopravě se dostane ke casinu, jak nejblíže to jen jde, přejde cestu a zapluje do budovy. Uvnitř už na něj čeká pár lidí, pořád to však nevypadá na celé osazenstvo, což mu jeden z kluků potvrdí poté, co se s nimi pozdraví a seznámí se s těmi, které vidí poprvé. Nato prohodí pár slov, kterými si jeden druhého dobírají, jak to takoví blbečci dělají a vydají se k baru, kde si zatím objednají nějaký alkohol a počkají na ostatní. Mezitím si také postupně chodí měnit peníze za žetony a dělají další blbosti, jimiž na sebe přespříliš upozorňují. Naštěstí to zatím nikomu nevadí.

Gordon na ňu nečakal príliš dlhý čas, takže sa nemusela báť. On by na ňu bol ochotný počkať aj niekoľko desiatok minút, kým by zasa vytiahol ten svoj telefon zo zadného vrecka a následne by sa jej ozval, kde sa nachádza. A bez jediného problému by mu ani nevadilo to, ak by si aj tak urobila trocha iné plány ako byť v jeho spoločnosti. Vlastne, možno by to aj nejako pochopil. Kto by len tak chcel prísť do kasína a ešte aj s človekom ako je Gordon? No pri pohľade na ňu sa jeho kútik pier na malý okamih stočil do malého úsmevu. Mal radosť, že ju videl iným spôsobom ako v telocvični, kde sa z času na čas mali možnosť stretnúť a pozhovárať sa. „Tak musím povedať, že ti to dnes sluší. Tým nechcem povedať, že v telocvični nie..“ musel dodať tie slová len pre prípad, aby to nejako inak nepochopila a možno by si nemyslela, že Gordon si nevšimol to, akou je krásnou a príťažlivou ženou. Toto mesto a dokonca aj ich škola bola na toto hotovým rajom, kedy sa tam nachádzali ženy, ktoré jednoducho stáli za hriech. Nech si myslí kto čo len chcel. Gordon si potiahol zasa zo svojej cigaretky a venoval pohľad k dverám, ktorými už určite čoskoro budú mať možnosť prejsť. Ved tu nebudú stáť po celý ten čas, to by nebola tá správna zábava. „Som zvedavý aké skvosty budeme mať možnosť vidieť v tento večer. Viem, že to možno nebude to pravé pre teba ale nemusíš sa báť. Bude tu niečo na to, čo by sme mohli pozorovať a pobaviť sa no a k tomu..“ Gordon ju musel predsa na niečo pozvať, neostali by len tak na suchu a už určite nie na mieste, ako bolo casíno. Len dúfal, že sa mu nestane to, že by ho odtiaľ vyhodili len na základe toho, že má v pláne pozorovať popri nejakej tej nevinnej hre, ktorá sa určite nemá možnosť prehĺbiť do nejakej závislosti. Bude pozorovať správanie no niekto by to mohol pochopiť tak, že má v pláne pozorovať to, ako to funguje. A v nejakých zaujímavých a hlavne vtipných filmoch mohol vidieť aj to, že niekto si zarába tým, že dokáže počítať karty. Tomu on nikdy nerozumel a nejako ani nechcel. „A k tomu.. nikto nepovedal, že by sme nemohli ochutnať niekoľko drinkov, ktoré tam majú. Vlastne to ber ako pozvanie na jedného panáka, ktorým to len bude začínať.“ Gordon zahasil následne už svoju cigaretu a presunul sa k nej, pričom jej ponúkol svoje rameno k tomu, aby sa ho mohla chytiť. „my lady. Bude mi potešením ak ma budete doprevádzať do nášho nového kráľovstva, ktoré sa nám za pomoci nášho humoru, krásy, neodolateľnosti a šarmu podarí dobyť a vládnuť v ňom. Máloktorá žena vo vnútri by sa vám mohla rovnať..“ povedal to vážnym hlasom, myslel to vážne. Ak by chcel niečo predstierať urobil by to. Hlavne v jeho prípade málo ľudí vedelo niekedy pochopiť to, ako to Gordon myslel. Pre niekoho mohol byť záhadným človekom, pre niekoho zasa nejakým podivínom. Lenže on je predovšetkým sám sebou. Gordon svoju krásnu spoločnosť viedol k dverám a následne priamo do vnútra miestnosti, ktorá už teraz dýchala nejakou tou atmosférou. Možno to bolo aj tým, že tam ľudia vyhrávali a prežívali svojich päť minút slávy, kým sa im nepodarilo to zasa prehrať alebo slzy smútku, ktoré znamenali to, že prišli dokonca aj v niektorých prípadoch o strechu nad hlavou. „Nech tento večer nám pekne začne a odsypáva. Čo keby sme sa presunuli k baru a potom nechám výber na tebe.. kde by sme to mohli roztočiť. Hlavne by sme sa mohli zabaviť jednou menšou hrou, ktorú mám zo všetkých najradšej. Chceš vedieť akou?“ jemne podvihol svoje obočie, pričom jej venoval menší náznak úsmevu a bol zvedavý na to, či to bude chcieť vedieť alebo nie.

dům - Jaxton Welsh →

Nemělo by vás překvapit, že si gamblerství Jaxton jaksi užívá. Závislý na těchto hazardních hrách není, ale když mu někdo navrhne schůzi či jen neformální setkání v místním casinu, namítat rozhodně nebude. A ani tentokrát tomu nebylo jinak; už nějakou tu chvilku tu sedí, původní schůze, kvůli které sem vůbec přišel, již dávno skončila, on ale neodolal pokušení a rozhodl se tu zůstat na jednu či dvě další hry. To také vysvětluje špetku formálnější oblečení: společenské kalhoty v kombinaci s volnějším tričkem a košilí přes. x Žádný milionový oblek není potřeba, stejně tu dost lidí chodí oblečeni jako bezdomovci. On sem ale nechodí jako někteří za účelem rychlého zbohatnutí. Nejen že je šance, že by se to někdy stalo, opravdu mizerná, ale o peníze opravdu nouzi nemá. Jeho jednoduše baví ta hra. Obzvlášť ty více komplexní hry. K jeho neštěstí ale většinou spíše naráží na hloupé hráče, kteří tu jsou buď poprvé a jednoduše neví co mají dělat, nebo se jedná o arogantní namyšlence, kteří věří, že ví všechno, ale stále vlastně neví nic – s těmi není taková sranda. On raději sedí naproti jedincům, kteří mají mozek a ví, jak ho použít. Pro komplexní a intenzivní hru je potřeba důvtipu, inteligence a skvělých strategických schopností. Občas je potřeba spíše obelstít lidi, nejen se soustředit jaké karty to vlastně držíte. Vskutku se jedná o jednu z mála aktivit, které ho zaručeně dokážou bavit. Přeci jenom je docela závislý na adrenalinu a v těchto aktivitách je ho až až. Pocit výhry je poté naprosto blažený. A to, že jsou jejich kapsy při jejich odchodu o tolik lehčí, to už bere jen jako třešničku na dortu. To on se spíše vyžívá z toho poraženého studu v jejich očích.
Kolik je vlastně hodin, to neví, přestože by stačilo jednoduchého otočení zápěstí a značkové hodinky by u čas ukázaly. Jedná se totiž o tu poslední informaci, která ho momentálně zajímá. V rukou nyní drží dvojici pětek, což jsou celkem dobré karty, ale předčasné naděje si nedělá. První pohled věnuje protihráči po jeho levici, tlustší chlápek s umaštěným rukávem… dnes toho už prohrál dost, ale přesto je odhodlán u stolu setrvat. Jedno ale uznat musí, vytrvalost je očividně jedna z jeho přednějších vlastností. Pošetilost mezi ně ale zajisté patří také. V další vteřině sjíždí starší ženu, jasné vrásky na jejím obličeji naznačují vyšší věk. Ta je na tom o trochu lépe než chlapík naproti, ale všem u stolu je naprosto jasné, že on je tu ten, kdo tu má celý večer navrch.

Značnou chvíli trvá, než dorazí zbytek jejich skupinky, a než se konečně vydají k pokerovým stolům, není tedy divu, že jsou ty pro nejvyšší počet hráčů dávno obsazené. Budou se muset rozdělit, což Sethovi a pár dalším dojde docela rychle, zatímco jiní se dohadují o tom, co budou dělat - evidentně lpí na tom, že musí hrát spolu. Jemu by se to také líbilo, ne že ne, u poloviny z nich má okoukanou jejich taktiku, ale taky by si už rád zahrál. Nechce se zdržovat dalším čekáním a číháním na stoly, jako to dělala ta babička ve Friends; akorát že ta čekala, až Phoebe opustí svůj automat, aby mohla shrábnout její peníze. Není prostě žádná babka, co nemá nic lepšího na práci. “Proboha,” zamumlá si pro sebe netrpělivě ve chvíli, kdy se jejich dohadování změní ve slepičí brebentění - alespoň v jeho hlavě - a bez varování zamíří k jednomu ze stolů, odkud se zrovna zvedne nějaký chlapík se zklamaným výrazem. Má to brát jako znamení, že si vybral špatné místo? Ne, to je asi blbost, musel by to tak brát u každého stolu, od každého z nich totiž odchází někdo, kdo to  musel vzdát - s trochou štěstí se mezi ně nezařadí. "Myslím, že jste ho rozbrečeli," prohodí pobaveně místo pozdravu, anebo představení své osoby - proč taky ne, nejsou na táboře -, a usadí se na volné místo vedle pacholka s pěknými a nejspíš i drahými hodinkami. Hodinky, to je něco, čeho si hned všimne, ano. Je mu kvůli nim až líto, že se s dotyčným nesetkal při nějaké domácí hře, kde se dá vsadit všechno možné - vyjímaly by se.. v zastavárně. Nemluvě o tom, že by tak měl větší šanci vyhrát, protože by se rozhodně pokusil podvádět, což v casinu bohužel nejde, je tu příliš mnoho kamer. Míří na něj přinejmenším tři, jak si stačil všimnout při rychlém obhlédnutí svého prostoru, když se usazoval. Má takovou podivnou zálibu v kontrolování kamer. Nemůže si pomoct, dělá to na všech veřejných místech. V dětství to bývala zábava, než mu došlo, proč ho to matka vlastně učí a teď je z toho něco jako tik. No jo, co se v mládí naučíš, toho se v dospělosti těžko zbavuješ - aspoň pro něj to platí.
Odloží si pití někam stranou, aby nepřekáželo a vyskládá před sebe své žetony, zatímco čeká, až jeho noví soupeři dohrají, aby se k nim mohl v dalším kole přidat, pokud od něj neutečou. Jakmile to má hotové, opře se, zmapuje, kde skončili jeho známí a nakonec se uvolní, přičemž si konečně řádně prohlédne lidi, proti kterým bude hrát. Jeden z nich je asi v jeho věku, nejspíš syn z povolání a ten druhý, anebo spíš ta druhá, je starší žena, která by se určitě líbila Jamiemu, napadne ho, když si vzpomene, jak naposledy vyváděl před postarší prodavačkou. Tedy, to vlastně nebyl Jamie, ale ta jeho druhá osobnost nebo co - moc dobrá výmluva. Následně se zaměří na jejich výrazy, hledá v nich něco, co by mu napovědělo, kdy blufují, jestli jim při tom cuká oko, anebo se jim zvedají koutky úst v potlačovaném úsměvu, ale zatím nic moc nezachytí. Škoda.

Sázky jsou uzavřeny a dealer odhalí pátou, poslední kartu. Piková sedma. Decentní karta, ale k jeho pětkám mu je téměř k ničemu. Zklamání či otrávení z něj ale vyčíst nelze. I za normálních okolností z něj těžko vyčtete, jak se cítí nebo co si zrovna myslí. Nelíbí se mu představa, že by se mu někdo bez jeho svolení hrabal v hlavě, tak proč by jim tu práci měl navíc ulehčovat? Své karty opatrně položí lícem dolů, založí si ruce na prsou a pohodlně se zády opře o opěradlo židle. Úlevně si vydechne a jeho oči se pomalu zvednou ze sytě zeleného stolu posetý kartami a různobarevnými žetony na osoby sedící u stolu. Zoufalý objemnější muž se už viditelně potí – doposud netuší proč se někdo jako on rozhodl hrát poker, navíc u stolu, kde se účastníci nebojí pořádně zvednout sázky. Sebevědomá žena po jeho levici se zdá v naprosto větším klidu a pohodlí než ten chlápek, ale když zaznamená její nepatrné tikání pohledem Jaxtonovým směrem, je mu jasné, že ani ona nedrží ty nejsilnější karty. Nakonec se přinutí od nich odtrhnout pohled. Upřímně už ho to přestává bavit. Každé kolo je to to samé. Už tu sedí dostatečně dlouhou dobu, aby si uvědomil, že se nachází v neustále se opakující smyčce. Tohle možná bude jeho poslední hra. Někteří by ho nazývali bláhovým, opouštět stůl, u kterého se nemusí téměř snažit, u kterého má výhru pokaždé více méně zajištěnou. Jenže on tu není pro peníze. On je tu pro zábavu. Ale když ani tu zábavu nemáte, tak proč tu ještě nadále tvrdnout? Galantně počká, než se ti dva rozhodnou, jak budou dále postupovat. Po úmorném rozmýšlení a nesrozumitelném mumlání se bez varování a dalšího slova jeho mužský protihráč zvedne, posbírá si vše, co mu ještě zbylo a odejde. Jaxton si neodpustí nepatrné obrácení očí v sloup. Když už člověk prohraje, tak to alespoň přizná a nebude přikládat k jeho vzhledu absolutní trosky. Samozřejmě, že ví jak moc porážka bolí - on sám je kompetitivní dost. To ale neznamená, že v případě ocitnutí se na jiné než první příčce, se bude chovat jak maniak či jako absolutní nula. Ani ne minutu na to jeho místo obsadí jiný muž – významně mladší, mohl by spekulovat, že i v jeho věku. Jeho komentář je vkusný a perfektně zhodnocuje situaci, a kdyby nešlo o Jaxtona, tak by z něj vytáhl i pobavený úšklebek či samotný smích. Jenže to nemá v povaze, navíc tohohle mladíka ani nezná. Neodpustí si ale rychlý pohled věnovaný jeho osobě. Košile a kalhoty. Jednoduchý vzhled, který nenaznačuje velké bohatství ani chudobu. Takže nakonec asi i ideální volba pro tuto příležitost. Není nad pošetilce, kteří se jdou do casina vytahovat svými drahými oblečky. Takhle na sebe strhnou pozornost i těch špatných lidí a způsobí si zbytečné problémy, kterým se dá jednoduše předejít. Jeho maličkost ale rychle nechá být, protože je na čase ukončit stávající kolo. I on přihodí žetony, čímž zvýší sázku. Žena ho začne sjíždět pohledem, ale on snad více nezaujatý její náhlou pozorností nemůže být. Opravdu ho to už nebaví. Ať dorovná sázku, nebo ať karty složí a odejde. Jelikož jí pohled neopětuje, tak své sledování ukončí a s jasným zklamáním v obličeji karty složí. Konečně se na jeho tváři zjeví nepatrný úsměv, první náznak jakékoli emoce za celou hru. „Tak ještě jednu hru? Tentokrát tě dostanu… to ti slibuju,“ pobídne ho k další hře. Nepatrně na ni přimhouří oči. Neví, jestli za to může ta její odhodlaná jiskra v očích, nebo něco jiného, ale nakonec se rozhodne proti jeho původnímu rozhodnutí. „Dobrá…“ ušklíbne se a pokývá nepatrně hlavou. Navíc tu mají nového spoluhráče, tak to třeba nebude zas tak špatné.

Výraz poraženého muže odcházejícího od stolu ho natolik pobaví, že si na jeho účet neodpustí pichlavou poznámku, než si zabere místo, co po něm zůstalo, a je mu docela jedno, jestli ho dotyčný uslyší; beztak mu tím prokazuje službu. Může se díky tomu vzpamatovat, posbírat zbytky své hrdosti a odejít jako muž - dobrá duše Gardner, tak by se mu za to mělo říkat. Chlapík však vypadá, že by s tímto návrhem nesouhlasil, kdyby mu byl předhozen, jak Seth zjistí ve chvíli, kdy se za ním ohlédne. Zdá se být naštvaný, ale nic nakonec nepodnikne a ztratí se mezi lidmi; jaká to škoda, tolik se snažil, aby ho svým úsměvem vyprovokoval. Ne doopravdy, je rád, že si teď nemusí s nikým měřit své kohoutí síly, ale ten samolibý úsměv si jednoduše nemohl odpustit - za potencionální rvačku mu to prostě stojí. Ale teď se zase vraťme k jeho budoucím protihráčům, kteří vypadají, že si jeho příchodu pořádně ani nevšimli a dál si udržují své poker faces. Milé. Stěžovat si kvůli tomu ale nehodlá - co by z toho taky měl? - místo toho je nechá v klidu dohrát a zatím si připraví svou pracovní plochu, aby nezdržoval, až se k nim bude moct konečně přidat. Celou věčnost mu to ovšem nezabere, a tak se poté pustí do mapování okolí, až se opět zastaví u obličejů všech přítomných u stolu. Muž vypadá neprostupně, což by mohl být trochu problém, nemluvě o tom, že má nejspíš dost peněz, když se nebojí přihazovat, anebo si tolik věří díky výrazu ženy sedící o kousek dál? Vypadá, že je nahraná a to se také posléze potvrdí - konečně složí karty. “Napínavé,” řekne posměšně, míříc tentokrát svá slova na dámu, na které bylo poznat, že to vzdá. Dává jí najevo, že je průhledná jako papír. Chce ji tím rozhodit, tuší totiž, že je snazším cílem. Krade jí tak sebevědomí, aby ho měl více pro sebe. Není zaručené, že to zabere, třeba ho nakonec bude mít jen za idiota, co si honí ego na ženách a nic moc to s ní neudělá, ale zkusit se má všechno a nakonec i to by mohl využít ve svůj prospěch. Ať si klidně myslí, že je pouhým blbcem s egem až na měsíc, kterého obere a s brekem pošle domů. Ano, klidně ho může podceňovat, to by vlastně bylo nejlepší. Ženština zatím nevypadá, že by se nad tím pozastavovala - pokud se nepočítá, jakým po něm šlehne pohledem - a dokonce vyzve k další hře, sic ne přímo jeho, spíš kolegu vedle, ale to nevadí, však ona hra ukáže, jestli se jí dostal pod kůži. Dokáže být trpělivý, když chce. “Přidám se, jestli nevadí,” oznámí pro jistotu, aby nebyl vynechán a pokyne krupiérovi, ať hodí karty i před něj. Ten to po zamíchání udělá a samozřejmě rozdá i ostatním, což je okamžik, kdy si je Seth s nepatrným úsměvem znovu prohlédne. Chce vidět, jak se zatváří při pohledu na své karty a stále přemýšlí, jak se dostat na kobylku tomu zbohatlíkovi, vedle kterého sedí. “Chodíte sem často?” ozve se pak najednou a zdá se, že svou otázku směřuje na oba, dívá se přitom však jen na chlapíka s hezkými hodinkami. Lidi ho příliš nezajímají, nemá moc potřebu se s nimi dávat do řeči, teď si ovšem myslí, že je to nutné, pokud si chce aspoň trochu ujasnit, s kým má vlastně tu čest.

Už je to nějaká ta chvíle kdy se mu naskytla příležitost si bez jakýchkoli zábran zahrát. Konec školního roku znamenal masivní nával učiva a povinností, a ani v práci nebyly věci zrovna bezproblémové. Chvíli i měl pocit, že je toho na něj po dlouhé době trochu moc. To je bohužel nevýhoda samostatného života, na všechno jste jaksi sami a požádat si o pomoc vám jednoduše jde proti srsti. Naštěstí tyhle momentky přicházejí opravdu ojediněle, takže změnu životního stylu v blízké budoucnosti neplánuje. V mnoha jiných směrech mu ale tento přístup vyhovuje více, než kdyby byl neustále obklopen lidmi, kteří by ho stejně za zavřenými dveřmi pomlouvali či využívali, anebo obojí.
Přesto… docela je i rád za tuhle chvilku klidu a uvolnění. Momenty, kdy se nemusí nad ničím stresovat, a může více méně dělat co se mu zachce. Možná proto se mu nakonec zas tak moc od tohoto pokerového stolu nechtělo odcházet. Našel si zde, i přestože jen na krátkou chvíli, zdroj komfortu a pohodlí. A nebýt jeho netrpělivosti a neustálé touze po vzrušení, kdo ví, jak dlouho by tu ještě seděl. Jenže dejme tomu něco málo po hodině a půl strávené ve stejné nudné společnosti, mu konečně vyprchají poslední kapky trpělivosti, a i na něj přijde chuť odejít. Jeho bohužel nežene chtíč oškubat zbohatlíka naproti nebo dokázat všem u stolu, a hlavně sobě, že umí víc než jen dělat mizerná rozhodnutí. Už to pro něj není zábava. Postrádá tu výzvu. Pak se ale objeví brunet v upnuté košili, který své okolí zaujatě sleduje zkoumavým pohledem. To trochu mění situaci. Konečně nová tvář. Takže by měla ženská naproti němu děkovat zejména nově příchozímu, že nakonec zůstává.
Příliš času na jeho maličkosti ale nestráví, právě naopak. A jeho jednoslovné komentáře během posledních vteřin jejich hry naprosto ignoruje. Nemá sebemenší důvod proč by jim měl věnovat alespoň špetku pozornosti. Až když dealer začne sklízet stůl, tak se jeho oči zaměří na jeho nového protihráče; konečně se rozhodne mu věnovat o trochu více pozornosti. Jeho hlas zní mladě, nechce ho ale ještě okamžitě škatulkovat do jisté kategorie. Na to je ještě brzy.
Do středu stolu odloží požadovaný počet žetonů pro povinnou sázku a nová hra může započít. Karty jsou rozdané, on se pomalým pohybem natáhne po svých kartách a velice diskrétně se na ně podívá. V další vteřině jsou ale opět položené na stole. Pokud není člověk dostatečně rychlý, mohl by si myslet, že se na své karty Jaxton ani nepodíval.
K jeho překvapení se ten kluk pokusí navázat konverzaci. Samozřejmě, že se jako první ozve jejich dámská společnost. Její odpovědi nevěnuje nijak zvlášť pozornost, takže vlastně nakonec ani netuší, co mu na to odpověděla. Jaxtonovi oči ale stále zůstávají přilepené na stole. Zdá se, že se jim snaží dostat do mysli. Možná je také jedním z těch lidí, kteří se snaží spíše obelstít člověka, než hrát hru. Ono to totiž vyžaduje rychlého myšlení, inteligenci a vynikající schopnost číst lidi. On doposud neměl ani možnost něco takového „hrát“, takže toto zjištění považuje za potěšující. Ticho se táhne dál, a už ani on nezvládne ignorovat napětí ze strany tazatele. Čeká na jeho odpověď. Tiše si povzdychne. Jeho pravá ruka chvilku poletuje nad jeho decentní hromádkou nasbíraných žetonů, než se rozhodne na malé sázce. Konečně pozvedne pohled, dokud se nesetká s očima jeho oponenta. „Ani ne,“ odpoví krátce zatímco odloží drobnou věž žetonů do středu stolu. Lež to přeci jenom není, opravdu tu už hodně dlouho nebyl. A soudě podle jeho otázky, on sem taky nechodí nijak často, jinak by ho jeho odpověď tolik nezajímala.

To Seth je krapet jiný. Je zde proto, aby oškubal, co nejvíce lidí. Chce jejich peníze - hodně - a vůbec se za to nestydí. Nemá jisté, že se k nim dostane, to ne, není největším mistrem v pokeru, ale zkusit se to musí. Kdo neriskuje, ten nic nezíská, tak se to říká, ne? To ovšem neznamená, že je tak pitomý, aby si sem vzal všechny své těžce vydělané peníze. Musí myslet na školu, protože tu za něj nikdo nezaplatí. Nebyl na střední někým, kdo by měl šanci dostat stipendium, ale asi k tomu měl blíž něž k možnosti, že by mu školu zaplatil někdo z rodiny. Neměl štěstí na rodiče a dokonce ani prarodiče, kteří by se ho ujali, když ostatní selhali, jako to bývá ve všech naivních filmech. Je zázrak, že vůbec přežil první roky svého života. Rád si namlouvá, že tu ještě pořád straší, díky své houževnatosti. Té houževnatosti, která ho taky přiměla jít na univerzitu, aby si mohl vybudovat lepší život, než měla jeho matka. Je poznamenaný, takže to nebude život plný duhy, to je jasné, ale aspoň nebude mít hlad a třeba bude mít i hezký byt - tak skromný. Kvůli pokeru se toho prostě nevzdá, natolik je rozumný, ale škudlit každý drobák taky nehodlá. Má v tom balanc - aspoň v něčem. Je ale snad jasné, že k tomu nedošel přes opatrnost, mnohokrát se spálil, než si uvědomil, jak na to, než si ujasnil, co chce a nechce. To se však týká jen školy, je mnoho jiných věcí, ve kterých pořád tápe, ale to bude tím, že se tomu ani nesnaží jít naproti. Vztahy - eh? Jediný, s kým se vídá opakovaně, je Jamie, ale ani toho nemusí vidět každý den a už vůbec se nedá říct, že by na něj byl milý; vlastně vůbec neví, proč se ho ten kluk drží.
Ovšem to už zase odbíháme, teď nemusí řešit vztahy, ale to, jak oblbne ty dva, ke kterým se připojil u pokerového stolu. Už teď je mu jasné - po pečlivém zkoumání -, že to s chlapíkem bude těžší, než s tou ženou vedle, ale pro jistotu si do ní rýpne, aby podryl její sebevědomí. Povedlo se, je to poznat v jejím hlase, když mu cosi odsekne. On už se však jen ušklíbne nad svým malým vítězstvím a dále jí nevěnuje pozornost - ta se přesune k tomu záhadnějšímu z dvojice. Neunikne mu tedy, jak opatrně si prohlíží své karty, a jak s ním pohled na ně nic neudělá. To asi bude ten poker face, o kterém zpívala Lady Gaga. Dobře, dobře, tak hrajeme.. Avšak ještě dřív, než opravdu začne, se rozhodne muže po své pravici vyzpovídat, aby si o něm mohl udělat obrázek - je to nervák, namyšlený idiot? -, jenže tomu chvíli trvá, než odpoví, a tak se mezitím podívá na své karty, které před něj byly hozeny. Udělá to tak, aby je samozřejmě nikdo jiný neviděl, přičemž se zhluboka nadechne, jako by hrozně moc přemýšlel o tom, co udělat dál. Hrát, či nehrát? Co to napovídá? Že má docela dobré karty, ale mohly by být i lepší? Doufá, že přesně to si budou myslet. Ve skutečnosti má hrozné karty, ale nechce je hned odkládat. Kdyby to udělal, už by mu nevěnovali pozornost, jenže to musí. Musí si všimnout, že má smůlu, že má víc na hubě než v hlavě. Zatěká pohledem po svých spoluhráčích a dorovná, aby s nimi mohl pokračovat. Obětuje nějaké ty žetony pro své divadélko. Myslí si, že kdyby to neudělal, ta smůla by tolik nevynikla. Pak se opět zaměří na toho nebezpečnějšího ze svých soupeřů a vyčkává, jestli se mu uráčí odpovědět - trochu mu to trvá. Nakonec ano, ale jen dvěma slovy, z čehož se moc nedozví, přesto se nepatrně pousměje. Ač se mu nehodí, že je jeho protivník málomluvný - doufal, že cosi vyčte z intonace hlasu, ale taky, že se dozví něco navíc -, musí uznat, že je mu to sympatické. Nemá rád kecaly, na což si teď sám hraje, ale to je opravdu jen hra. “Upovídaný, to jsem rád,” řekne ironicky a uchechtne se. Poté se znovu podívá na karty i ty vyložené a zkontroluje hromádku již přihozených žetonů. Přišla chvíle dalšího hereckého výkonu; povzdechne si, ale samozřejmě se snaží působit přirozeně, žádné přehrávání, a své karty složí - pro teď končí. Následuje nejistý a zároveň frustrovaný pohled věnovaný všem okolo, jaký umí jen ti největší egoisté, kteří si byli jistí výhrou, ale prohráli. Whoops, rýpal má pech, jaké překvapení. Nemůže si být samozřejmě jistý, že to nikdo neprokoukne, ale o tom to je, ne? Zkoušet, zkoušet.

Nebýt nového spoluhráče, s vysokou pravděpodobností by dnešní zábavu již ukončil a odebral se domů. Kolik hodin už vlastně je neví, ale nejde o čas, který by ho přiměl odejít… to spíše fakt že postrádá to jediné za čím sem vůbec přišel, a to je zábava. Jenže stačil jeden rychlý pohled po nově příchozím mladém muži a jeho to jaksi přimělo ještě zůstat. Nováčkova znatelná touha po výhře a penězích mu nemohla uniknout ani kdyby se tuto skutečnost snažil jedinec sebe více skrýt. Na druhou stranu se takto cítí téměř každý druhý tady, takže to jeho protihráče nedělá ničím jedinečným. Jenže tu jiskru sebejistoty, která u jistých občas hraničí s namyšleností, tu nenajdete jak kde. Pouze čas ukáže, zda mu toho rozhodnutí přinese tu zábavu, po které tak touží.
Karty jsou již rozdané a je načase hrát. Co se tyče jeho karet, méně štěstí by snad už nemohl mít. Ale i tak je má každičkou zapamatovanou v mysli, protože člověk přeci jenom nikdy neví. Šance může být sebemenší, ale nikdy ne nulová. Poté ale přijde hlasitý nádech ze strany mužského protivníka. V kombinaci s jeho pohledem může předpokládat jednu z možnosti – buď má velmi dobré karty, ale nezkušenost ve hře v něm probudila nejistotu, a on neví, jak to zahrát… anebo je má opravdu mizerné a neví, jak to zahrát, aby vydělal co nejvíce. Ať už je ale pravda jakákoliv, je podle něj zbytečné mu věnovat více času, více se pravděpodobně z jeho postoje či výrazu stejně nedozví, takže se radši obrátí na ženu vedle. Naopak od mladíka, její výrazy obličeje již dokázal za tu chvíli velmi dobře nastudovat a stejně jako nesčetněkrát předtím, tak i tentokrát se prozradí ne zas tak nepatrným škubnutím levého obočí v kombinaci se zrychleným mrkáním. Téhle ženské by někdo měl pro její vlastní dobro zakázat sem nadále chodit, jinak tu prohraje vše, co má. Svůj pohled nakonec ukotví do středu jasně zeleného stolu, kde se již pomalu hromadí malé věžičky různobarevných žetonů. I on se po krátkém falešném rozmyšlení přidá k ostatním a přihodí sázku. Tuhle částku přihodil v každičkém prvním kole, její výše je dostatečně mizivá, aby ve vás nevyvolala podezření, ale ne natolik, abyste mu přestali kompletně věnovat pozornost. Říká tomu perfektní rozjezd.
Nebýt upřeného pohledu ono muže, neobtěžoval by se odpovídat. On sem chodí se snad kamarádíčkovat? To určitě… k tomu jsou jiné, mnohem vhodnější podniky. Jeho reakce na Jaxtonovu odpověď ho nepatrně zaujme. Prý upovídaný. Ah sarkasmus. Ten mu není nijak neznámý, ba naopak. Na jednu stranu není nijak nadšený, že jeho protivník projevuje jakýsi zájem o zavedení konverzace mezi hráči, ale když už, tak je rád, že se nejedná o jednoho z těch vlezlých a zejména přehnaně hodných osob, které svoji dobrotu a milost stejnak předstírají k vlastnímu benefitu. Zároveň to rodí možnost, že je jeho mozek více rozvinutý než průměrných hráčů zde v casinu. A to znamená větší zábavu. To se mu samozřejmě zamlouvá, trochu zpestřit jinak nudnou hru by se opravdu hodilo.
Poté ale přijde další povzdych a periferním viděním vidí, že chlapík složil karty ne nijak nadšeně. Už tak brzy? Ví vůbec jak se má hrát? Nevypadá zrovna jako někdo, kdo by vše zahodil ještě dřív, než jsou odhalené všechny karty. Nebo v to alespoň doufal. Předvídatelných triků a hráčů, kterým je vše více méně jedno (soudě dle jejich chování) má už opravdu po krk. Chce se bavit. Veškeré sázky byly stanoveny a je odhalena další karta. Stejně jak ostatních, i jeho pozornost se okamžitě přesune na novou kartu na stole. Srdcová devítka. Ženská protihráčka se musí znovu podívat na své karty – přestože je viděla před pár vteřinami, už je stihla zapomenout. Ani nehodlá čekat na její další divadélko, obrátí se na týpka vedle. Jaxton ví, že jemu se nyní odhalila nová cesta, díky této devítce může doufat v alespoň dvojici. Takže on je téměř v suchu. Teď ještě zjistit, jak je na tom jeho nový „kamarád“. S výdechem se opře o sedačku a poprvé za večer se rozhodne promluvit jako první. „Neříkej mi, že se vzdáváš tak brzy…“ Tak trochu chce zjistit, zda od něj má doopravdy očekávat něco více, nebo je to jen další bezradný hlupák. Teď už jenom musí vyčkat jeho reakci, až ta mu nastíní odpověď na jeho otázku.

Kdyby věděl, že ve svém bohatém protivníkovi vzbudil zájem, byl by polichocen a zároveň by ho to naštvalo, protože si nechce u stolu držet někoho, kdo ho může přechcat už jen tím, že má více žetonů. Bez této informace si však myslí jen to, že si mohl vybrat lepší stůl, nějaký, kde se nachází jen samí packalové, takže by měl větší šance na výhru. Pořád by to tak mohl udělat, jasně, stále by se mohl zvednout a jít hledat nejslabší články v tomhle kasinu, ale když už začal do svých spoluhráčů rýpat, bylo by to trochu divné, ne? Nemluvě o tom, že jim již byly rozdány karty. Jak by to asi vypadalo? Obdaroval jsem vás blbými kecy a teď si ty karty můžete zamíchat znovu, já padám. Dobře, bylo by to trochu vtipné a je mu i jedno, co by si o něm pomysleli, ale tak nebude dělat debila. Za toho bude třeba jindy, však ona se nějaká ta příležitost najde; s jeho povahou to není žádný těžký úkol. Bylo by sice chytřejší hrát na jistotu, ale na to už je prostě pozdě, takže tam s nimi zůstane a pokusí se z toho vytěžit co nejvíc. A k tomu si užije trochu toho adrenalinu.
Ucítí na sobě pohled svého soupeře a má, co dělat, aby se neuculil a zůstal ve své roli, kterou ani neví, jak by nejlépe popsal, anebo pojmenoval, ale to je asi nepodstatné. Důležité je, aby si mysleli, že je dutý jak bambus, alespoň co se hry týče. A navíc ještě srab, proto také už při prvním kole s povzdechem odloží své karty a nejistým pohledem se podívá po svých spoluhráčích. Ve skutečnosti však jen mapuje, co si o jeho super tahu myslí. Žena vypadá, že si toho ještě ani nevšimla, jelikož kouká do svých karet a usilovně přemýšlí nad něčím jiným než je jeho bezva strategie a muž, na tom je vidět, že mu to v hlavince šrotuje, ale to je asi tak všechno. Už si začíná myslet, že je úplně na hovno a zbytečné mít nějakou strategii, ale pak si vzpomene na to, že ho ten chlapík před malou chvílí pozoroval, což znamená, že je ve střehu. Není úplně bez zájmu. A pak na něj elegán dokonce promluví. Takže on to umí? Střelí po něm očkem a přitom se neubrání překvapenému výrazu, který je ovšem záhy vystřídán křivým úsměvem. Už si myslel, že ho v životě nerozmluví, ale povedlo se. To si určitě zapíše do deníčku jako životní úspěch; jen si ten deník bude muset nejdřív koupit a potom.. ho radši spálí, než aby si zapsal jakoukoliv pí*ovinu ze svého života. “Už jsem si myslel, že jsi němý,” řekne pobaveně, načež se podívá na své odložené karty, když je o nich zmínka, a zakroutí hlavou - konec ještě nemá v plánu. “Skončit? Ale ne, teprve se rozehřívám. Není to poznat?” dodá s notnou dávkou sebevědomí, ačkoliv se při odkládání karet tvářil jako hromádka neštěstí. Musí si přeci udržet image namachrovaného blbečka skrývajícího malou ustrašenou dušičku ve svém nitru - snad to dává smysl. Nato se jeho pohled přesune k dámě, co se po odkrytí karet rozhodne zvýšit sázky. Ta se evidentně ještě nechystá vzdát. “Ale tahle už je zřejmě celá žhavá dát ti zbytek svých peněz,” neodpustí si další rýpavou poznámku na účet ženské hráčky a úsměv, který se mu objeví ve tváři, když se na něj zakaboní, skryje za skleničkou se zlatavou tekutinou. Doufá, že z toho ponižování něco kápne. Nejvíce by ocenil, kdyby ji tak navztekal, až by přestala dávat pozor, anebo aby začala ještě více riskovat, aby sobě i jemu cosi dokázala.

Svůj pohled samozřejmě reguluje, nechce působit jako posedlý hráč, který své soupeře bez přestání sleduje, ale rozhodně na mladíkovi zastavuje pohledem častěji a o nějakou tu vteřinku déle než na jeho druhé protihráčce. A nejen protože tu už má přečtenou skrz na skrz. Přeci jenom působí jako větší oříšek, tak není na škodu mu věnovat trochu více jeho drahé pozornosti.
Soupeřovu ironickou poznámku nečekal. Obvykle je tu zvyklý spíše na tiché spoluhráče, kteří si toho moc nedovolí. Ať už tím chtějí předvést jací jsou frajeři nebo jednoduše netuší co říct. U stolu je pak zvláštní ticho. Proto je první vteřiny po zaslechnutí onoho komentáře dalo by se říct až zaskočen. Nepředstavujte si ale vykulené oči nebo otevřená ústa. Jen nepatrně povytáhne obočí vzhůru, o půl vteřiny později se ale okamžitě vrátí do původní pozice. Později je ale možné zaznamenat nepatrné cuknutí jeho koutků. “Jen jsem se ujišťoval…” prohlásí ne příliš zaujatě, ale opak je pravdou. Tímto chováním ho velice zaujal. Neudělal toho sice zas tolik, ale tak narovinu si můžeme říct, že aktuální konkurence v tomto ohledu je opravdu příšerná. Takže ano, i to málo je vlastně dost. To hlavní, co z jeho křivého úsměvu ale vydedukuje je, že přeci jenom není ten hlupák, na kterého si hraje. Nebo alespoň tak na něj působí. Ustrašený posera by se potom co promluvil tak jasně nerozzářil, přesně tak jak to ten brunet před pár vteřinami udělal. Měl by své nadšení trochu krotit, jinak prohraje ještě dřív, než se vůbec začne hrát o pořádné peníze.
Do tématu jejich konverzace nezapomene jeho protivník i nadále zahrnovat onu postarší dámu, které se dnes bohužel nijak moc nepoštěstilo, když si vybrala stůl, který již Jaxton obýval. Chudák se navíc tvrdohlavě stojí za tím, že tentokrát je to už konečně její kolo, ale ke stolu se k nim připojil další jedinec s očividně podobným myšlením jako je jeho samotného. A to je prostě na ni moc. Nic ještě ani nestihla říct, ale z obličeje toho lze vyčíst už dost. Nejdřív sebou polekaně cukla, jak konverzaci nevěnovala sebemenší pozornost, poté si ale odkašlala a hodila po nich chabým rozčíleným pohledem. Představte si, že byste šli hrát poker, ale neuměli pokec face. Má co dělat, aby se nezačal nahlas smát. Jestli z ní vypadlo ještě něco dalšího neví, její existenci u stolu každičkou minutou pomalu a jistě zapomíná. Nic dalšího ale v plánu zatím říkat nemá, protože nyní je na čase sázet. Sice to není povinné ale v případě, že jste si velice jistí, už nyní můžete zvyšovat konečnou hodnotu žetonů uprostřed stolu ještě, než je odhalena poslední karta, která vše rozhodne. Jen tak pro srandu ho středu přihodí 3 další žetony. Chvilku rukou nad svojí značnou hromádkou levitoval, než ty barevná kolečka odložil do středu stolu. Karty skvělé nemá, sázka přehnaně vysoká také není, spíš chce vědět, jak na to bude reagovat jeho protivník. Snad nebude skládat karty, na to je přeci jenom brzy. To by si pak docela protiřečil a hned by bylo jasné jaký ubožák vlastně je. Ať už srovná sázku nebo ji navýší, to už je na něm. Jedna z těchto možností je chytrá a pro tu by se měl rozhodnout, pokud chce vyhrát. Druhá Jaxtonovi ale naopak odhalí něco o pravém charakteru jeho protihráče. Pohled pomalu zvedne ze stolu na něj. Z Jaxtonova pohledu by mu mělo být ihned jasné co se mu aktuálně honí hlavou. Pro jednou se nic nesnaží skrýt. Trpělivě čeká na to, co teď udělá.