Casino

To by se panáčkovi líbilo, kdyby skončil a nechal ho tu samotného s chodící pokladničkou v ženské podobě. To bude určitě ten důvod, proč se ho ptá, jestli končí, ne? Co jiného by se mohlo za tou jeho zvědavostí skrývat? Nic jiného ho nenapadá. To má ale smůlu, protože se teprve rozjíždí, což mu také řekne, i když o tom jeho hra zřejmě nevypovídá - vzdal se v podstatě už na začátku, ale to je jen součástí jeho blafu. Samozřejmě to nemusí být správně, dokonce mu na to ani jeden z nich nemusí skočit, avšak takhle to prostě chce. Má to být zábava, ne? A o tu se tady právě pokouší.
Při dalším kole už ovšem své karty jen tak snadno nezahodí. Nejsou perfektní, mají do dokonalosti hodně daleko, ale doufá, že by to mohlo vypadat opačně a tím ostatní přimět k položení jejich karet. Když to při prvním kole působilo, že své karty zahazuje, jakmile se mu zdají slabé, musí to teď vypadat, že se mu poštěstilo - aspoň v to doufá. Sebevědomě dorovná sázku svých protihráčů, přičemž po nich loupne pohledem a nepatrně se pousměje. Pro něj evidentně poker face neznamená tvářit se jen stroze. Jeho mimické svaly vytváří nejrůznější výrazy, ani jeden z nich však neodráží to, co doopravdy cítí; na to si dává dobrý pozor. Po sázce opětuje chlapíkovi vedle sebe pohled a přitom si neodpustí vyzývavou jiskřičku v oku. Poté střelí očkem po ženě o kousek dál. “Tak co? Jak dlouho to ještě chcete protahovat? Stihnu si ještě objednat pití?” řekne a rozhlédne se po lokálu dřív, než mu vůbec stihne kdokoliv odpovědět. Hledá servírku, kterou by požádal o nějakou rundu. Jednu takovou zahlédne o stůl dál a zamává na ni, aby si získal její pozornost. Moc se jí to nejspíš nelíbí, asi to není taková ta hej nebo počkej, ale nakonec přeci jen přijde. Věnuje jí úsměv, přestože se ona sama tváří jako kakabus, a požádá ji o tři skleničky s whisky. Zdá se mu to jako docela univerzální pití, nezná moc lidí, kterým by nechutnalo. Navíc tihle dva nevypadají na to, že by pili šampaňské. “Na oslavu mého vítězství,” řekne na vysvětlenou, když servírka odejde. Trochu předbíhá, ještě nic nevyhrál, ale to je fuk, za tu možnost si do nich rýpnout, mu to stojí. Nato koukne do svých karet, jako by kontroloval, že jsou pořád tak špatné, jak si pamatuje (na ně to má asi zase působit opačně) a znovu pohlédne na ostatní, čekajíc, jaký bude jejich další tah. Mezitím servírka donese pití a na jeho letmý pokyn rozdá skleničky mezi hráči.

Nemyslí si, že tu bude někdo namítat, kdyby pronesl, že jeho protihráč je ten nejupovídanější člověk tady u tohoto stolu. Od té nedávné chvíle, co se stihl usadit do teď, již ze sebe stihl vydat tolik hlášek a komentářů, takže jestli bude stejným tempem nadále pokračovat, bude mít za chvíli problém si pamatovat co všechno bylo u tohoto stolu řečeno. Jeho poslední poznámka byla sice jasně směřovaná na babičku vedle, ale nepomůže si od pocitu, že to bylo mířeno i na jeho osobu. Letmo nad tím přimhouří oči, v hlavě mu to začne šrotovat, ale nevydá ani hlásku. Trpělivě sedí a sleduje dění kolem sebe. Jelikož už všichni dosázeli, dealer se předkloní k poslední neotočené kartě a konečně odhalí její hodnotu všem u stolu. Ne všichni si tohoto pohybu ale ihned všimnout. Ženská protihráčka je momentálně zaneprázdněná počítáním zbylých žetonů, druhá strana se ohlíží kolem sebe, hledajíc nebohou servírku, která bude ochotná se o něj postarat. Takže je to právě jeho pohled, který jako první dopadne na onu kartu. Na začátku hry byly jeho karty decentní. Nic dechberoucího, ale ani nic, co by zaručovalo prohru. Jenže s každou další odhalenou kartou se jeho šance na výhru čím dál tím více snižovala. Musel by mít extrémní štěstí, aby mu to zaručilo decentní šanci na výhru. Proto nyní nemůže uvěřit, že to štěstí dnes stojí při jeho straně. Od této hry nic neočekával, opravdu. Spíše ho zajímala ta nová společnost než možnost vyhrát další peníze. Nakonec se nad celou situací musí tiše uchechtnout. Konečně zvedne pohled ze stolu nahoru, hledajíc obličej toho nafoukance. Ani mu nevadí, že Jaxtonův obličej aktuálně zdobí nepatrný úšklebek. No co, třeba jim to ještě o trochu zpestří jejich zážitek. Poklidným pohybem své karty odloží a pohodlně se opře do své sedačky. „To se ještě uvidí…“ absolutně z něj nespouští svůj pohled. V tento moment jim servírka přinese ony objednané drinky. Jak šlechetné. Na jeho vkus mu ale přijde, že se to vítězství snaží prodat až příliš. No co… uvidíme, jak to teda nakonec celé dopadne. Teprve teď začíná ta pravá hra.

Kdyby si nechtěl udělat hru trochu zajímavější a nesnažil se vyburcovat své protihráče k jakékoliv reakci, aby si o nich mohl vytvořit nějaký obrázek, byl by také nejspíš celou dobu potichu. Obvykle nemluví víc, než je potřeba, pokud se tedy zrovna nebaví s děvčaty. Ty by se totiž balily dost blbě, kdyby na ně jen koukal jako nějaký perv, anebo aspoň ty nejlepší z nich - bezduché nány ho neberou. Ale zpět ke hře. Ať se snaží, jak se snaží, ať ze sebe vysype jakoukoliv pitomost, s chlapíkem sedícím vedle něj to ani nehne, neprojeví žádnou emoci, která by mu pomohla se směrem, jakým by se měly jeho další poznámky ubírat. Jediná, kdo vypadá, že s ní jeho kecy docela mávají, je jejich ženská protihráčka, což nebere jako výhru, protože ta vypadá, že jí stačí málo, aby ve hře znejistila. Možná by se měl své snahy vzdát a nakonec to asi i udělá, ale ještě před tím si do nich naposledy rýpne tak, že jim objedná pití, kterým mají zapít svůj žal, až je porazí a zároveň oslavit jeho vítězství. Chvíli mu proto trvá, než si všimne, že byla otočena poslední karta, díky které jeho do teď nijaké karty nabydou alespoň malého významu. Má dvojici, což znamená, že má dvě karty stejné hodnoty, přesněji to jsou dvě devítky. No není to žádný Royal flush, to ovšem asi ani nikdy nebude, když ten je prý statisticky možné trefit jednou za život. Prohlédne si své karty, když je jeho pozornost zase konečně upřena ke hře, načež se podívá na všechny u stolu a čeká na jejich reakci. Ženština podrážděně odhodí karty, jak se od ní očekávalo, posbírá si své zbylé žetony a odejde. To Sethovi vyčaruje pobavený úšklebek ve tváři, zatímco sleduje její trajektorii mířící k ruletě. To k ní sedí, tam se nemusí přemýšlet. Smích ho ovšem vzápětí přejde, když se střetne s pohledem zbývajícího protivníka, který nevypadá, že by se chystal prohrát. Kruci. Doufal, že se taky podělá strachy a radši se vzdá. Vážný výraz se u něj však moc dlouho neohřeje, jelikož se zbohatlík rozhodne znovu promluvit, což mu přijde docela vtipné. Je to asi druhá věta, kterou za celý večer prohodil, ne? To je prostě vtipné! Skloní své karty, aby mu do nich nemohl nikdo nahlížet a pozvedne skleničku, kterou před něj číšnice před malou chvílí položila. “Tak na výhru?” navrhne s polovičatým úsměvem a upije trochu whisky. Zdržuje, moc se mu nechce odhalovat, že má jednu z nižších kombinací, když se tvářil, že má přinejmenším full house. Déle to však protahovat nemůže, už jen proto, že se krupiér netváří zrovna nadšeně, že se tam vykecávají, a tak plynulým pohybem odhalí své karty. Když už má prohrát tak pořádně, žádné vzdávání se nekoná. Odtrhne pohled od vyložených karet a upře ho na muže po své pravici, čekajíc, co z něj vyleze, přitom mu ve tváři pohrává pobavený úsměv, když si vzpomene, že se jim jeden z hráčů nechal zastrašit a raději utekl. Bohužel se však pořád nemůže prohlásit za krále blafu, jelikož to byla příliš snadná kořist. To kdyby se zvedl tenhle pacholek s pěknými hodinkami, to by byla jiná, ale jeho evidentně nemůže nic rozhodit, anebo Seth prostě nepřišel na nic dost dobrého, ale tak.. to už je jedno, hra se chýlí ke konci a moc s tím jíž nenadělá.

Řekl by, že bylo účelu jeho návštěvy tohoto podniku dosaženo. Bavil se tu? No ze začátku možná zas tolik ne. Samozřejmě že ho na první minuty přemohl pocit nostalgie, ale to lehce ovlivní vaše emoce a názory. Následně ale z něj toto nadšení oprchalo se dostavil pocit klidu, který se ale po seznámení s jeho dnešní společností bleskově proměnila v nudu. Jakožto někdo, kdo čistě prahne po adrenalinu a napětí, se mu tolik zábavy takového rázu bohužel nedostavilo. Někdo jiný by z takové společnosti byl zajisté nadšený… třeba i tenhle týpek co mu tu nějakou dobu houká do ucha o jeho jisté výhře. Jenže Jaxtona nebaví ubozí lidé, kteří nedokážou pořádně hrát. Když si sotva dokážete sebrat karty ze stolu, to na něj rozhodně nezapůsobí. Pak spíše v sobě potlačuje potřebu nad vámi konstantně protáčet oči, než aby se v tichosti radoval z jisté výhry. Proto ho natolik zaujal jeho poslední protihráč. Mladý muž zhruba v jeho věku, s charisma a předpokládá že také podobným chtíčem se pobavit. Velmi pozitivní změna od dosavadní mrtvé společnosti. Když je před něj položena sklenka s čerstvě nalitým alkoholem, tak na ni svůj pohled na krátkou vteřinu ukotví, než ji teda zvedne a lehkým gestem naznačí přípitek. Jak pozorné. Samozřejmě že druhá strana to bere jako posměšné gesto, ale to jeho hlavu netrápí… během chvilky alkohol vypije, protože cítí blížící se konec a už je asi zbytečné to nějak prodlužovat. Povědomé teplo převládne jeho tělo po každém loku, než prázdné sklo odloží stranou. Ještě svému poslednímu a pro něj vlastně i jedinému protivníkovi věnuje zvědavý pohled – ne že by zkoumal jeho reakci, tiky nebo jakékoliv další telly, ale aby viděl jeho reakci na to, co má v plánu Jaxton udělat – a také odloží karty na stůl. Na rozdíl od něj jsou ale Jaxtonovy karty lícem dolů. Nevadí mu, že ztratí pár stovek dolarů – pouhé drobné. Jeho spíše zajímá reakce toho namyšlence. Přeci jenom tak moc chtěl vyhrát a když to nakonec asi vzdal a smířil se s prohrou, Jaxton na něj vytáhne eso v rukávu. Jen teda v jeho prospěch asi. Protože to je pro něj zábava… lidi, ne peníze a hra sama o sobě. „Gratuluji,“ pronese stejně klidným tónem jako všechny jeho předešlé komentáře. Jeho obličej ale stále zdobí onen úšklebek. Před chvílí byl jeho důvodem překvapivě dobré karty, nyní reakce jeho protihráče, kterého on sám korunoval na výherce. A on snad není zas tak hloupý, aby mu nedošlo, že ho právě nechal vyhrát. To by ho hodně nadcenil a no… nakonec by místní prostory opouštěl opět zklamaný. Dlouze vydechne, než od něj odvrátí zrak a zvedne se ze své židle. Rychlým pohybem si zapne své sako a věnuje výherci poslední pohled, a i poslední slova: „Děkuji za hru,“ ještě letmé pokynutí hlavy, než si odkašle, sebere všechno, co mu zbylo a odejde. Přeci jenom nebyla dnešní návštěva zas tak hrozná… do jisté míry si to tady nakonec i užil. Dlouho nad tím ale nepřemýšlí, protože má jiné důležitější starosti, kterým by raději nyní věnoval pozornost.

→ Dům - Jaxton Welsh