Komiksárna

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 29. 10. 20

Eliott měl už nějakou dobu hodně složitý život. Nebylo tomu tak pořád, to rozhodně ne, ale i tak se to muselo změnit a tak svůj poklidný život hodně rychle zavrhl a ani se k němu nevracel. Jistě žil jako každý druhý člověk na světě, ale to byla jenom zástěra pro ten okolní svět. Měl mnoho problémů, se kterými každý den bojoval. Moc dobře totiž věděl, že jeho život není zase tak zlý, nelitoval se, ani trochu, neboť věděl, že ve světě jsou lidé, kteří mají život mnohem těžší a dost často si říkal, že to jeho je ještě lehké. Hodně často si přišel jako dítě ztracené v dospěláckém životě a to už byl nějaký ten pátek plnoletý, bydlel sám, nebo měl spolubydlící, avšak... byl neustále dětinský, že kolikrát viděl jiné lidi jak nad ním vrtí hlavu a něco si o něm šeptají, ale on to nikdy neřešil. Snažil se užívat si života tak, jak to uměl, proto vlastně dělal mnoho hloupostí, ale byla pravda i to, že chvílemi je opravdu dítě, neboť co se týkalo odpovědnosti, ta okolo něj šla opravdu, ale opravdu velkým obloukem, ale i tak zvládl snad všechno, co chtěl a to bral jako úspěch.
Dnešní den pro něj začínal stejně, ostatně jako každý jiný den s možnou výjimkou ohledně toho, že toto ráno když snídal dal nasnídat i svému hadovi, který si pohodově hověl ve svém dost dobře vyzdobeném terárku. U snídaně přemýšlel jak stráví dnešní den, nechtěl být doma moc dlouho do oběda si pracoval na dalším kresleném a krátkém filmu. Jeho první film měl docela úspěch a vlastně to bylo něco, co ho bavilo. Nakonec ale potřeboval od toho pauzu a proto se rozhodl jít do města. Chvíli mu trvalo, než našel vhodné oblečení, ale nakonec se mu to povedlo. (outfit) Do kapes si dal všechno potřebné, peněženku, mobil a samozřejmě krabičku cigaret, bez které by nemohl odejít. Ještě si musel zapít prášky proti úzkosti, zhasnout všechna světla, protože je měl rozsvícená kvůli tomu, že se bál temnoty a nakonec se stejně ještě klasicky vracel pro klíče a tak to se světly musel zopakovat. Když měl všechno hotové, na chodbě se na sebe podíval do zrcadla s vlasy nic nedělal, jenom si je jednoduše prohrábl, neustále mu trčely do všech stran a vydal se do města. Neměl ani ponětí kam půjde, nevybíral si předem, jednoduše nechal svoje nohy a svůj mozek, který létal někde v oblacích, aby si našly něco, co je bude bavit.
Netrvalo to ani půl hodiny a nakonec došel ke komiksárně, která ho zaujala hned na první pohled. Měl rád kreslené věci, sám takové podobnosti maloval a navíc... zrovna komiksy pro něj byly největší inspirací na jeho krátké filmy. Měl rád tenhle svět, svět superhrdinů, nebo bytostí, které nejsou dostupné lidskému oku, proto ani na vteřinu neváhal a hned tam vešel. Bylo to úžasné místo, nebyly tam jenom komiksy, ale snad všechno ohledně filmů a seriálu, vsadil by dokonce i svoje milované cigarety na to, že tam viděl desky s různou hudbou z filmů a k těm taky hned zamířil, protože zrovna desky byly jeho vášní.

color: #909090

Poèet pøíspìvkù : 51 Join date : 04. 09. 19

▬ z domu

Nebyl kdovíjakým komiksovým fanouškem, takže to opravdu nebyl důvod, proč sem zamířil. Šel sem shánět dárek pro svého bratrance v Irsku, který na rozdíl od něj fanouškem superhrdinů a jejich dobrodružství byl. Proti superhrdinům nic neměl, ale od jarního plesu mu stačilo, aby to slovo někdo zmínil, a hned už si vzpomněl na toho kluka, co tam přišel jako jeden z nich oblečený. Dodnes upřímně nevěděl, co si o tom má myslet. Na jednu stranu totiž obdivoval jeho odvahu a sebevědomí tam v tom přijít a na tu druhou… Inu, moc to nechápal. Byl to ples a ples má určitý nepsaný (a občas i psaný) dresscode, který je záhodno dodržet. Jakýkoliv odvážný oblek by mohl splnit stejnou funkci. Vždyť si on sám vzal modré sako s růžovými koi kapříky, protože mu obyčejný černý nebo modrý oblek přišel jako moc nudný na takovou událost. Ve výsledku to ale byla věc toho kluka, takže už si s tím nehodlal kdovíjak lámat hlavu. Nakonec z toho plesu měl daleko úsměvnější vzpomínky. Focení aktů zakončené polonahým válením se po zemi a následným skoro podpálením bytu jeho sladké společnice mu z paměti jen tak nezmizí, to bylo stoprocentně jasné. Ovšem zpátky k vybírání dárku. Jeho bratranci bylo jednadvacet a byla to taková jejich tradice. Žil v Irsku, ale pravidelně si psali a na narozeniny a Vánoce si posílali dárky. On Judemu posílal knížky o filozofii, kterou tam studoval, a Jude jemu zase komiksy a všelijaké další věci spojené s jeho oblíbenými filmy a postavami z nich. Komiksárna proto byla tím nejideálnějším místem, kam mohl jít něco takového sehnat. Stále se v tom všem úplně nevyznal, ale tím se nenechal rozhodit. Prostě něco vybere jako vždycky. Zatím měl pokaždé se svým dárkem úspěch, takže si v tomhle ohledu udržoval sebevědomí, že se mu to podaří i tentokrát. Oblékl se jen tak nalehko do světlé košile s krátkým rukávem se vzorem mořských vlnek a do obyčejných džín. Byl rád, že už přišlo jaro a bylo venku pěkně teplo, jen to znamenalo také jednu další věc – závěrečné zkoušky. Konec studia na univerzitě a definitivní vstup do dospělosti, který si tím tak trošku oddálil. Teď už bude muset skutečně pracovat. Nebo si minimálně plnit atestace a všechno tohle, na co se připravoval celých pět let, aby se mohl pustit do práce psychologa a terapeuta. Pilně se tedy učil a byl rád, že zatím nebyl ani tolik nervózní. Pravdou také bylo, že na to nekašlal, a tak si teď spoustu učiva jen opakoval. Jen co však vstoupil do obchodu, myšlenky na školu se mu z hlavy úplně vypařily. Kolem něj se objevilo tolik možností dárků, stačilo si jen vybrat. Loni mu dával knihu se speciálními efekty z Endgame, takže letos by se chtěl zaměřit na něco trochu jiného. Jenže na co? Obešel si regál s akčními figurkami superhrdinů, z nichž několik dokonce i poznával. Ty mu však nepřipadaly dostatečně dobré, a tak zamířil dál, až se dostal až k části s deskami s hudbou z filmů. Ty mu přišly zajímavé a jako docela pěkný dárek, jenom… Hodila by se vůbec? Jak tak nerozhodně koukal na police, padl mu pohled na jednoho z dalších zákazníků stojícího poblíž. „Ehm, promiň, že tě ruším, ale mohl bych tě poprosit o radu?“ poklepal ho po rameni a oslovil ho. „Vybírám totiž dárek…“ Na rtech měl přátelský úsměv a v očích prosbu o pomoc.

crazy little thing called Jude

■ ff1d8e ■

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 29. 10. 20

Eliott byl jako ve svém živlu, chodil od regálu k regálu a prohlížel si snad všechno - to bylo jeho klasické hledání té jeho inspirace. Nakonec se však zasekl u hudby, která byla použita, nebo vytvořena právě pro nějaké ty filmy. Viděl tam klasické marvelové soundtracky, dokonce soundtracky od DC, nebo snad i hudbu pro Star Wars, avšak zrovna tohoto moc fanda nebyl. Jistě všechno viděl snad šestkrát, dokonce i pár těchto desek měl doma na poličce mezi ostatními deskami, kterých rozhodně nebylo málo. Od té doby, co si nesmírně oblíbil tvoření filmů, moc dobře věděl, že pro dobrý film je základem hudba, neboť ta dle něj odvede většinu práce a nejvíce zaujme lidi, kteří to sledují. Proto neustále hledal inspiraci v tomhle, inu dobrá… přiznával, hudbu nesmírně miluje a tak není nic špatného si to rovnou i poslechnout a užít si tu skvělou atmosféru, no ne? Vlastně... nikdy nezapomene na štěstí, které se mu dostalo, když se přestěhoval do Ameriky. Ve Francii by sháněl školu, kde by mohl studovat umění asi trochu obtížněji, nebo spíš ani neměl pomyšlení na to, že by snad něco takového studoval, ovšem... on se hodně často řídil tím, že v novém městě, kde pro někoho začíná nový život - a pro něj dokonce i začínal - by se mělo zkoušet snad všechno. Proto vlastně tenkrát obnovil svoji skrytou vášeň, co se malování týkalo a o chvíli později narazil i na vytváření filmů. Věděl, že kdyby se to naučil, tak zrovna v Kalifornii byl měl velký úspěch. Ano... Eliott si dokázal hodně věřit, co se jeho milovaných zálib týkalo. Komiksrárna to měla opravdu hezky zařízené, člověk by řekl že je to zde malé, avšak Eliottovi to někdy přišlo nesmírně nekonečné, neboť výběr mu trval opravdu dlouho. Hodně často byl nerozhodný, avšak… jenom co se týče jeho osoby, když po něm někdo chtěl někdy pomoc, dokázal se soustředit, což bylo na něj i dost. Když najednou přemýšlel o pomoci druhých, ozval se mužský hlas, který jej docela překvapil. Byl moc zamyšlený, proto sebou jenom lehce cukl a hned se otočil, aby viděl, kdo na něj promluvil. Dokonce se mu dostalo i poklepání na rameno, tak by asi každému bylo jasné, že chce poradit právě on Eliotta, avšak Eliott se raději ještě podíval přes rameno okolo sebe, jestli to není náhodou na někoho jiného. Nakonec když v okolí nikdo nebyl se okamžitě přátelsky usmál. “Nerušíš, rád pomohu!” řekl hned s přátelským úsměvem na tváři, dokonce i jeho oči nabraly jiskřičky nadšení, že může někomu pomoct. “Tak mi jenom řekni nějaké informace. Co by sis tak nějak představoval, pro koho to je. Jakože jestli holka nebo kluk,” poví jenom a lehce se zhoupne na patách. Jako kdyby byl plný energie připraven jakkoliv pomoct, což vlastně i byl.

color: #909090

Poèet pøíspìvkù : 51 Join date : 04. 09. 19

Měl dojem, že působí poměrně znale, to proto se na něj obrátil s prosbou o pomoc. Protože když už, chtěl vybrat něco vážně dobrého, co by se bratranci líbilo, ne jenom tak něco náhodného, co sice s jeho oblíbenými filmy souvisí, ale vlastně není vůbec osobité. Ne, chtěl pro něj něco pořádného, čím mu dá najevo, jak si ho váží. A taky něco, co by si sám nejspíš jen tak nekoupil, nerad by mu totiž dal něco, co už si třeba mezitím pořídil sám. To se mohlo klidně stát u nějaké té akční figurky, o těch věděl, že už nějaké má a navíc že mu je kupují i lidé kolem něj, kteří lépe ví, které má a které ještě ne. Takže ty byly pasé, ačkoliv jinak by po nich klidně sáhl. Další kniha o speciálních efektech, tvorbě a postavách z některého z jeho oblíbených filmů také nepřipadala v úvahu, poněavž se nechtěl opakovat. Ano, asi na sebe kladl zbytečně velké nároky, ale no tak! Seàn mu taky posílal speciální dárky a ne jen tak něco. Každopádně byl rád, že u hudby narazil na někoho, kdo vypadal, že se v tom vyzná, minimálně o dost víc než on sám, proto ho oslovil s prosbou o pomoc. Byl moc rád, že mu okamžitě neřekl, ať si dá odchod, že nemá zájem se s ním vůbec bavit, natožpak mu radit s výběrem dárku. Ono by to bylo i docela pochopitelné, ne že ne. Být tohle jedním z těch velkých obchodů se spoustou zaměstnanců, co mají přímo za úkol radit zákazníkům, šel by za některým z nich, jenže tady asi těžko. „Uff, moc děkuji!” rozzářil se úlevně, když mu tu dobrou novinu, že mu pomůže, sdělil. „No, je to pro mého bratrance k narozeninám a je mu jednadvacet, miluje Marvelovky a všechny tyhle…” zamával rukou směrem k celému obsahu komiksárny, „superhrdiny, komiksy, filmy a tak. Minule jsem mu dával knížku o Endgame, takovou tu velkou o efektech, postavách, s galerií a tak, takže mu nechci dávat nic podobného, no a co se týče figurek, ty by byly skvělý, jenže nevím, které už má,” pokrčil bezradně rameny nad možnostmi, které tedy nepřicházely v úvahu vůbec. „Popravdě se v tom všem moc nevyznám, takže nevím, co ještě jiného by mohlo fanouška tady tohohle potěšit. Napadla mě právě nějaká ta deska, ale nevím, jestli by si ji tak užil, co myslíš?” stočil pohled k regálům s cédéčky a vinylovými deskami a zase zpátky k chlapci. „Mimochodem jsem Jude, když už jsem tě takhle nedobrovolně strhl k pomáhání mi,” zazubil se na něj a natáhl k němu dlaň, aby si mohli potřást rukama. Navíc byl docela roztomilý. Takže možná to představování ani tak nutné nebylo, ale pro Judeho samozřejmě ano.

crazy little thing called Jude

■ ff1d8e ■

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 29. 10. 20

Nikdy by neřekl, že by jej oslovil nějaký cizí člověk, který potřebuje s něčím pomoci. Chvíli byl zmaten, opravdu a to už jenom kvůli tomu, že si odjakživa myslel, že on patří mezi lidi, co se jim říká 'šedé myšky'. Jemu to nikdy nevadilo, být tím neviditelným, ostatně mu to i hodně vyhovovalo, sám se někdy snažil, aby nebyl někde moc dlouho a nezačal být zbytečně středem pozornosti. I když tohle pro něj byl risk, že by se stal středem pozornosti, nedokázal říci ne. Rád pomůže lidem, hlavně těm, kteří potřebují vybrat něco, co sám má rád. Vyslechl si všechny jeho nápady, ohledně toho dárku, dokonce i potřebné informace a nakonec se jenom zamyslel. "Rovnou ti povím, že trochu závidím tu knihu," uchechtne se jenom. Ano, musel se podělit o tuto informaci, i když jeho nového společníka to zajímat nemuselo, ale což... ta kniha?
? Skvělý nápad, ovšem bylo moc dobře jasné, že nebude přeci dávat dva stejné dárky, když už jeden má. "Postavičky bych asi nebral, ne že by to nebyl dobrý nápad, dle mě se postavičkou nic nezkazí, ale jestli si nejsi jist, jaké má a jaké nemá a podle povídání soudím, že jich musí mít určitě hromady, tento rok bych to vynechal," povídal nahlas svoje názory a pak se podíval na desky ohledně hudby. "Upřímně si myslím, že desky by si užil taky. Na filmech je vždycky nejlepší hudba, dokáže pořádně přilákat mnoho diváků. Díky ní je pořádná atmosféra a abych byl upřímní.. hudba z marvelu rozhodně patří mezi ty nejlepší filmové skladby," pověděl svůj upřímný názor. Měl rád hudbu, sám by za takový dárek byl nadšený. Uznal, že se možná trochu rozjel o svém povídání a proto se jenom trochu nevinně usmál a přejel si rukou po zátylku. Najednou zaslechl jeho jméno a pak následně před sebou viděl jeho ruku. Hned se přátelsky usmál, ani na chvilku neváhal a jednoduše jeho ruku přijmul. "Jsem Eliott, nebylo to nedobrovolné, rád pomohu," poví nakonec jenom s lehkým mrknutím a potřese si s ním rukou. Nechtěl jej držet moc dlouho a moc krátce, proto až když uznal, že je správná chvíle na puštění, pustil ji. "Teď mě ještě napadlo! Asi to bude velký fanoušek i komiksů, že? Myslíš, že má úplně nejstarší číslo prvního komiksu od marvelu? To by byl možná taky skvělý dárek," poví nakonec ještě a jenom jej sledoval. Chvilku se bál, že se možná už rozvášnil, ale i tak byl zvědavý co asi řekne na jeho názory.

color: #909090

Poèet pøíspìvkù : 51 Join date : 04. 09. 19

Pro něj vlastně nebylo až tak neobvyklé oslovovat cizí lidi. Byl přirozeně společenský, proto se toho nikdy nebál – pokud něco potřeboval, prostě se zeptal nejbližšího člověka, který k tomu byl alespoň trochu vhodný. Nu a právě teď se jako nejvhodnější (a současně i nejbližší) osoba zdál právě ten kluk. Zjevně tu o těch věcech něco věděl, takže se prostě zeptal, než mu stihl někam utéct. „Můžu ti pak ukázat, která to byla,“ navrhl se zazubením. S tou knížkou se opravdu trefil, to byla pravda, i bratránek z ní měl velkou radost, usmíval se jako měsíček na hnoji, když spolu tehdy volali. Pak už ale zmlkl, aby si vyslechl jeho názor na výběr toho dárku, kvůli čemuž ho také oslovil, žejo. „No právě, vím, že je sbírá, takže takhle by to byl ideální dárek, jenže je mi blbé se přímo ptát, které nemá, chci pro něj taky nějaké překvapení,“ pokýval souhlasně hlavou, byl rád, že tohle se mu potvrdilo, akorát tu stále byl problém v tom, že nevěděl, co místo nich. Co se týkalo té hudby, rozhodně souhlasil, že je ve filmech hodně důležitá, bez ní to prostě a jednoduše není ono. „Hmm, v tom případě by to asi mohl být docela ideální dárek, hudba vážně je důležitá a když už se nemůžeš dívat na film, proč si ji aspoň nepustit třeba v autě nebo cestou do školy,“ přitakal s potěšeným úsměvem, že se toho nebojí a vykládá mu, co si o tom všechno myslí. Už teď měl mnohem jasněji než na začátku a nebýt něj, pravděpodobně by ještě teď bezradně procházel mezi regály a modlil se, aby ho osvítil nápad s tím pravým dárkem. „No dobře, ale kdybych tě od něčeho důležitějšího zdržoval, řekni,“ zazubil se na něj od ucha k uchu a pevně mu stiskl dlaň, než ji pustil, „i když… ono je asi všechno důležitější,“ dodal zamyšleně a s uchechtnutím nad tím zavrtěl hlavou, nakonec si sám Eliott mohl říct, kdyby ho zdržoval, nemusí přemýšlet za něj. Tak. Zpátky k dárku. „K těm se ještě pořádně nedostal, aspoň co vím, ale někdy na jaře s nimi začal pěkně od začátku, takže jo, myslím, že ani to není špatný nápad,“ odvětil a natáhl se do police pro jednu z vinylových desek, „navíc je fakt, že s tou deskou bych mu asi musel pořídit i ten gramofon,“ ušklíbl se, jak mu došlo, že ho dost možná ani nemá. Vrátil proto desku zpátky tam, odkud ji vzal, a popošel o pár regálů dál, přičemž se ohlédl na Eliotta, jestli jde za ním. „Fajn, ale nemám ponětí, kde by tu ta historická vydání mohla být,“ obrátil se na něj nakonec úplně, protože se zasekl před regálem, který však nabízel jen ty nové komiksy. „A taky… Který? Vím, že určitě Marvel, ale tím končím, poznám maximálně kapitána Ameriku a Iron Mana,“ povzdychl si a přejel pohledem přes vystavené komiksy, tedy ta nová vydání, „dobře a Spidermana,“ dodal ještě s tichým smíchem, ten byl koneckonců taková klasika. Superhrdinové holt nebyli jeho obor.

crazy little thing called Jude

■ ff1d8e ■

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 29. 10. 20

Pořád to pro něj bylo překvapující, dlouho nebyl jen tak zničehonic osloven cizím člověkem, ale nakonec nad tím jenom zavrtěl hlavou a rozhodl se, že to nebude tolik řešit. Přeci jen nešlo o nic velkolepého, no ne? Eliott možná nebyl extra velký fanoušek, alespoň se za něj nepovažoval. Jistě viděl všechny marvelkovky, které existují, dokonce i seriály jako Daredevil, nebo Punisher od Marvelu, ovšem... panáčka nějaké té postavy by si domů asi nekoupil. "To bude super," uculí se jenom nad jeho větou, že by mu pak ukázal jaká kniha to byla. Upřímně.. rozhodně by si ji pořídil, i kdyby stála jeho velkolepé kapesné. Samozřejmě jenom kvůli tomu, aby si našel pořádné efekty a vylepšil svoje zkušenosti. Nakonec jenom souhlasně pokýval hlavou. "Právě, překvapení jsou někdy nejlepší věcí," pousměje se klidně. On nebyl moc velký fanda překvápek už jenom kvůli tomu, čím vším si prošel. Nakonec se rozpovídal o hudbě, protože pro něj byla hudba opravdu důležitou součástí filmu. "Přesně tak! Hudba jednoduše jde snad ke všemu. Takže osobně si myslím, že to je asi favorit, co se dárku týče," poví nakonec s přátelským úsměvem a jen tak po očku projíždí všechny ty desky, jako kdyby snad mohl najít jenom díky podívání perfektní desku. Pak se však zase podíval na nového společníka a zavrtěl hlavou tak, že mu neposedné vlasy spadly i do očí, proto si je prsty prohrábl, aby je upravil. Inu.. nebylo to stejně moc k užitku. "Můj život není nějak důležitý, takže důležitosti se u mě neboj," zasměje se nakonec možná i trochu nervózně. Rád si hledal přátelé, avšak často měl problém, že si k tělu lidi pouštěl hodně rychle a to kvůli tomu, že se zajímal hlavně o duši. Jude taky vypadal přátelsky, proto neváhal s pomocí. Pak se mu musel rovnou podělit i s nápadem, který se mu zdál ze všech nejlepší, i když v koutku duše stále myslel na hudbu, to by nebyl on, kdyby na ni nemyslel, že? "Ani CD by nebyl špatný nápad. Přeci jen v dnešním století, je mnohem víc praktičtější než gramofon. A gramofon by asi do auta jen tak nedal," ta představa mu přišla komická, opravdu. Nakonec se jenom rozhlédl a nahodil svůj klasický zamyšlený výraz. "Možná rovnou u pokladny. Stará vydání jsou důležitá, asi by to nenechali ležet jen tak v tomto regálu," poví nakonec jenom a pak se podíval na ten regál. "V tom ti rozumím. I když jsem to viděl stejně mám pocit, že z hromady postav znám jenom Iron Mana, tedy aspoň jemu nejvíc fandím," uchechtne se. Důvod, proč fandil zrovna jemu? Charakter postavy byl charismatický, pro Eliotta opravdu přitažlivý, ale to nechtěl říkat nahlas. Dělit se s novým známým, že Iron Man bude jeho platonická láska není moc dobrý nápad. "Myslím, že bude mnohem lepší zůstat u hudby. S našimi znalostmi bychom tu byli deset let, než bychom vybrali ten pravý komiks," poví nakonec jenom s lehkým zazubením a lehce se zhoupnul z pat na špičky.

color: #909090

Poèet pøíspìvkù : 51 Join date : 04. 09. 19

Bylo dohodnuto, že mu později ukáže, kterou knížku to svému bratránkovi tehdy kupoval, a přišel ten náročnější úkol. Vybrat ten letošní dárek. S tímhle Marvelem to byla jedna velká potíž. Existovalo toho k němu tolik, že bylo jednak těžké vybrat a jednak těžké odhadnout, co už zamýšlený obdarovaný má nebo nemá. U těch menších fandomů je to celkem jednoduché, není toho tolik a vždycky se dá něco vymyslet, protože není těžké zapamatovat si, co už všechno má. „Přesně! Ono je sice hezký dostat to, co si přeješ, ale ještě lepší je, když dostaneš něco, co tě mile překvapí, protože by tě nenapadlo to ani chtít,“ přitakal té myšlence. Samozřejmě jsou překvapení a překvapení, ovšem v tomhle smyslu to překvapení bylo to nejlepší. Jindy… Nu, už to mohlo být i horší, to zase chápal. „Souhlas, nerozptyluje a současně ti ten film připomene, takže zatím bych to viděl na tu,“ zazubil se s přikývnutím a radostným zhoupnutím se na patách, jak se pomalu přiblížili ke konečnému výběru dárku. Ta větička, kterou pak Eliott vypustil, mu bohatě stačila k pochopení, že tenhle kluk toho bude skrývat víc, než se na první pohled zdálo. Z psychologického hlediska, pochopitelně. Znali se ovšem vážně jen chvilku, proto se v tom nehodlal nahlas nijak nimrat, jen si ho nenápadně zkoumavě prohlédl, než se tomu jen uchechtl a přešel to mlčky. To s tou vinylovou deskou byla pravda – pokud Jude věděl, bratránek neměl gramofon a ani nevěděl o tom, že by si ho někdy v nejbližší době hodlal pořizovat. Popošel tak mezi regály o něco dál, aby se mohl zamyšleně rozhlížet po jejich obsahu a inspirovat se. „To je fakt, sice kdo dneska ještě poslouchá cédéčka, ale sběratelský kousek by to mohl být hezký a použít by šel pořád taky,“ ušklíbl se, technologie holt hodně pokročily během posledních desetiletí a cédéčka vyšla prostě z módy, nemělo cenu se snažit přesvědčit o opaku. Jude by si ani nevzpomněl, kdy měl naposled nějaké v ruce. „Hmm, asi ano, ta budou vzácná, takže asi i dražší než tahle dnešní,“ musel mu dát za pravdu a trochu nad tím nakrčil obočí, než se jeho výraz opět rozjasnil úsměvem. „Jo, ten mi asi taky přišel nejsympatičtější, na začátku možná trochu idiot, ale později se mi líbil dost,“ přisvědčil s uculením. Ono to slovíčko ‚líbil‘ v sobě skrývalo hned dva různé významy. Robert Downey Jr. se mu líbil (komu by ne?!), tudíž logicky i Iron Man, respektive Tony, a současně se mu zamlouval ten charakter jako takový. Ale to už si nechal pro sebe, nemusel tu nahlas rozebírat jeho vzhledové, charakterové a jiné kvality. Kdyby jenom tušil, že Eliott myslí v podstatě na to samé… „Jo, to bude, jinak bychom stejně žádný komiks nevybrali, protože stejně – který díl? Kterého z nich? Dávalo by mu to vůbec smysl? Pomoc?“ pálil otázky jednu za druhou a na konci se musel zasmát, ne, komiks opravdu cestou nebyl. Zabloudil však očima o něco výš, až nad regály, nahoru na zdi nad nimi. „Hele… A co tohle?“ trhl bradou vzhůru, kde visely vyřezané vinylové desky – do různých motivů jak superhrdinů, tak jejich log a dalších obrázků. Některé byly vážně detailní, až se Jude divil, že to bylo vůbec možné. „Sice to není hudba přímo, ale vypadá to vážně stylově,“ zhodnotil tenhle typ dárku, který také přicházel v úvahu, a koukl se po svém rádci, co na to říká on.

crazy little thing called Jude

■ ff1d8e ■

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 29. 10. 20

Byla to docela doba, co Eliott vybíral pro někoho dárek. Pořádně si ani nepamatoval kdy naposledy, a proto měl myšlenky typu: Co blázníš, sám neumíš vybírat dárek a teď tu budeš radit? Ale i přes toto se jen tak nevzdával a rozhodl se pokusit se být tím nejlepším rádcem! I když to pro jeho nového společníka nebude muset být nijak důležité, Eliott to bral vážně. Po jeho větě jenom přikývl souhlasně. “Přesně tak! Věci, o kterých člověk ví, že je dostanou nemají pak takovou tu správnou atmosféru, lepší jsou překvapení. Teda někdy,” uchechtne se nad tím jenom s lehkým pokrčením ramen a díval se okolo. Na jeho další větu, která vlastně byla souhlasná ohledně toho, že hudba by byla skvělým dárkem jenom s úsměvem přikývl. Samozřejmě, že byl rád, že hudba vítězila. Mělo to co dělat tak trochu s jeho osobou, ale nedivte se. Eliott byl velký milovník hudby, takže bylo jasné, že s tím bude souhlasit snad okamžitě. Tedy pokud hudba dává hlavu a patu. Kdyby chtěl dát třeba... rapový mix, asi by tolik nesouhlasil, neměl tu hudbu rád a udělal by všechno proto, aby vymyslel něco jiného. Pak pronesl něco, co by možná mohlo znít, že jeho život je podivný, což vlastně byl, ale rozhodně to nechtěl říkat někomu cizímu. Navíc to byla i pravda. Jeho život nebyl vlastně důležitý a nedělal ani nic proto, aby jej důležitým udělal. Dále řešili hudbu, nakonec usoudili že možná deska nebude nejlepším nápadem hlavně když jeho bratranec dle všeho neměl ani gramofon, takže kdyby dostal desku asi by si ji jen tak nepřehrál. “To je pravda... trochu mě štve, že tohle jde moc rychle dopředu. Nikdo pomalu nezná walkmena, nebo gramofon, či i CD upadá do zapomnění. Každý má dotykový mobil, kde stačí jedno klinutí a mají hudbu stáhnutou,” pronese svůj názor ohledně toho, jak se svět posouval dopředu. Ano, opravdu ho to štvalo, neboť Eliott je známý hlavně tím, že má rád tu starší dobu a kdyby existoval stroj času, hned by do něho skočil. “To ano, nebude to nejlevnější,” pronesl nakonec jenom ohledně ceny originálních komiksů. Hned přikyvoval, když mluvil o postavě, kterou měli oba očividně v oblibě. “Přesně tak... nejlepší bylo, jak vlastně prošel tou změnou,” uchechtl se jenom. Robert Downey Jr. Byl skvělým hercem, o tom žádná a ostatně není divu, že se jim líbil. Ostatně... komu by se tento herec nelíbil? Charisma z něj přímo kapalo! “Právě, nakonec bychom přišli i na to, že bychom nedošli vlastně nikam,” zasměje se spolu s ním ohledně komiksu, který nakonec dali stranou, neboť nejlepším dárkem tedy nakonec nebyl. Koukal okolo, hledal něco, co by jej zaujalo natolik, aby mohl dát další návrh a společně tak posoudili, jestli by to bylo dobré, nebo snad ne. Hned cuknul hlavou, když Jude něco našel a podíval se stejným směrem. Naklonil hlavu a prohlédl si všechno, co tam bylo. "Jakožto milovníka hudby mě samozřejmě trochu bolí na srdíčku, že toto dokázali udělat deskám,” začne se svým názorem a pro větší efekt si nezapomene dát dramaticky ruku na hruď. “Ovšem... musím říct, že to vypadá opravdu skvěle, je to originální, skvělý dekorativní prvek. Kreativní. Má to snad všechny body opravdu skvělého dárku,” dokončí svoje povídání o názoru a pak svoji hlavu otočí zase na Juda. “Teď... co z toho? Tamhle vidím klasický nápis Marvel, nebo... zkusit hádat jeho oblíbeného hrdinu,” uchechtl se a chvíli koukal na Juda, než si zase začal prohlížet opravdu skvělý nápad na dárek.

color: #909090

Poèet pøíspìvkù : 51 Join date : 04. 09. 19

Rozhodli o hudbě, s čímž musel Jude souhlasit, že je zatím asi opravdu nejlepší nápad. Soundtrack si můžete pustit kdekoliv a při spoustě činností, je mnohem víc univerzální než samotný film, ten si třeba v autě nepustíte. Nebo… byste aspoň neměli, v rámci jakési silniční bezpečnosti. Stejně jako byste neměli za volantem čučet do telefonu a nedávat pozor na cestu. Hudba sice umí být také rozptylující, nicméně ne vizuálně, což je při řízení ten největší problém. Nebo naopak umí být velice uklidňující, čehož se využívá třeba i v takové muzikoterapii. Ovšem dárek to byl skvělý, a tak se ním řídili, aby postoupili obchůdkem o kousek dál k části, kde byla nejen CD, ale i vinylové desky, které měli v oblibě i někteří sběratelé. Bylo to docela kouzelné, to musel Jude uznat, ten retro styl měl něco do sebe. Ale problém tu vězel v jedné zásadní věci – bratránek zcela určitě neměl gramofon, na němž by si desku mohl přehrát, tudíž by mu tak maximálně seděla někde na polici a byla tak akorát hezkým suvenýrem. „Mě to asi vyloženě neštve, je skvělý, že se posouváme dopředu – pokrok je důležitý a stagnace není úplně nejlepší, musíme se vyvíjet, a to platí nejen pro technologie, ale vlastně pro všechno,“ zafilozofoval si trošku, jak to míval zvykem, když k tomu dostal příležitost a nestačil se dřív zarazit, „jenom je podle mě škoda, že se pak zapomíná, jak to bylo dřív a co jsme tu dřív měli. Asi i proto, že se z toho pak nemůžeme poučit a opakujeme stejné chyby,“ dodal a už bylo jasné, že se od tématu cédéček, disket a kazet lehce odklonil. „Promiň, to jsem se nechal trochu unést,“ potřásl hlavou s krátkým zasmáním se a mávnutím rukou, aby to nevnímal, pokud ho to nezajímá. Zrzka holt tohle uvažování bralo a byl velkým fanouškem filozofie. Tohle sice mělo k filozofii ještě daleko, ovšem kdyby se nezastavil, kdoví, kam až by s tím došel. A kromě pomáhání s dárkem už Eliotta opravdu nechtěl nutit, aby k tomu poslouchal i tyhle jeho řeči a úvahy.
Další z nápadů představoval jedno z původních vydání některého z komiksů. Což znělo taky skvěle, ale hned z kraje přišlo několik problémů, které byly celkem zásadní a dost překážely v tom, aby ty komiksy vybrali. „Ono by to asi nutně nemuselo být to úplně první vydání, jen nějaký historický kousek a těch je dost, ale… No, stejně nevíme, který vzít,“ povzdychl si a klouzal očima po regálech sem a tam. Tolik názvů, tolik superhrdinů a superhrdinek, tolik možností! „Nečekal jsem to, na začátku to vypadalo, že bude představovat toho namyšleného a arogantního pitomce, ale… Dobrá, trochu ním zůstal, ovšem ne úplně,“ musel se zasmát, protože říct, že Tony Stark se zbavil arogance, by bylo hodně mimo. Spíš konečně získal nějaké zásady a přestal být úplně bezpáteřní. A jak tak přemýšlel nad postavami, padl mu pohled i na vyřezávané vinylové desky visící nahoře na stěnách nad regály. „Hmm, možná na sobě hudbu ani nemají? Víš co, když je stejně pak vyřezali. Anebo byly poškozené,“ pokusil se ho trochu utěšit před tím možným vandalismem páchaným na nebohých deskách. „Přesně!“ přitakal nadšeně, když to tak pěkně shrnul, a na moment se na něj s úsměvem natočil. „Hmm a co tamhle ta? Třetí zprava,“ ukázal na tu, kterou měl na mysli. Ta na sobě nesla siluety Avengers. Nebyly kdovíjak detailní, avšak dostatečně na to, aby šlo poznat, kdo je kdo. „Takhle nemusíme řešit, který je jeho nejoblíbenější,“ poklepal si ukazováčkem na spánek, aby naznačil, jak to geniálně vyřešil. Tohle začínalo vypadat vážně slibně a pokud by měl dostat i finální požehnání od Eliotta, bylo by možné říci, že měli úspěšně vybráno.

crazy little thing called Jude

■ ff1d8e ■

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 29. 10. 20

Eliott jednoduše věděl, že hudba jen tak nezklame. Teda bral to docela osobně, hlavně kvůli tomu, jak moc velký hudebník on byl. U něj byla hudba jeho dechem, potem, krví a hlavně duší. Byla něčím, co jej dokázalo alespoň trochu uklidnit a mohl se tak věnovat trochu klasické radosti a nemyslet na svoji minulost. Navíc... na tomto světě bylo opravdu málo lidí, kteří by neměli rádi hudbu, zřejmě pro každého byla takovým tím afrodiziakem, nebo aspoň tohoto názoru se Eliott odjakživa zastával, neboť upřímně... nikdy neměl tu čest potkat někoho, kdo by přímo nesnášel hudbu. Přeci jen... takový člověk by nemohl jít třeba do nákupního centra, nebo do výtahu, kde neustále hrají nějaké znělky. Když nad tím tak Eliott přemýšlel, tento život musel stát určitě více za houby než ten jeho. Taky bylo moc dobře známo to, že Eliott se hodně často přiřazoval do 'staré' školy, proto pověděl ten svůj názor o tom, že jej štve rychlé posouvání technologií vpřed a to nejlepší - alespoň pro něj - upadalo v zapomnění. Podíval se na Judea, když se zřejmě rozhodl taky něco k tomu povědět. Pozorně jej poslouchal, aby mu náhodou neuteklo nějaké slovíčko, či něco zrovna důležitého. Když pak ale nakonec zaslechl jeho omluvu, hned zavrtěl hlavou. "Nemusíš se omlouvat. Tvůj názor se mi líbí a musím souhlasit," zazubí se hned přátelsky na jeho společníka. Myslel to vážně, něco na tom, co řekl bylo. Eliott nikdy nebyl na nějaké velkolepé úvahy, jeho mozek byl spíše takový, že pokud jej něco napadlo, hned to vypustil ven a neřešil jaký dopad by to mělo, nebo jak moc velká šílenost to je. Ovšem, když se nad tím pořádně zamyslel, někdy úvahy mohou být dobré. Uvědomil si, že zase svými myšlenkami odbíhá od vybírání dárku a proto se opět, již po několikáté vrátil zpět do reality s lehkým zavrtěním hlavy, samozřejmě jen pro svoji osobu. Byla to divná představa, když si zkusil představit sám sebe, jak vrtí hlavou před všemi lidmi, určitě by každého tak akorát vyděsil.

Komiksy zněly opravdu dobře, avšak.. pro ne tak velkolepé znalce, jako byli oni dva už tak moc dobře nezněli. "Taky pravda," souhlasil nakonec jenom, neboť on moc dobře věděl, že do toho výběru, který viděl před sebou by se ještě zamotal, neboť mu kolikrát stejně přišli všichni hrdinové stejní, jenom s jinými oblečky. "Upřímně... kdyby se Tony Stark naprosto zbavil své arogance, už by to nebyl Tony Stark, ale jenom nějaký... chlápek!" řekne hned s lehkým tajemným hlasem a nakonec i s hraným vyděšením, jako kdyby představa Tonyho jako normálního chlápka, bylo něco děsivého. Inu... v jistém smyslu bylo, přeci jen by už nebyl tolik charismatický, no ne? Nakonec přes všechny nápady, se Judeovi povedlo najít něco opravdu originálního. "Je to možné, že nic ani nenahráli na desku, než toto vyřezali. Nikdo totiž nevymyslel gramofony, takové, aby přehrály tento typ desek. A pokud byly poškozené a nepřišly alespoň na zmar, tak má bolest je menší," zasměje se jenom a pak se na něj díval s přátelským úsměvem, když shrnul svůj názor a nakonec začali hledat nějakou tu desku, která by mohla být tou pravou pro dárek. Rozhlížel se a proto hned svůj pohled hodil na desku, které si všiml Jude. "Ta vypadá opravdu dobře! Má tam všechny, což je opravdu geniální," zazubí se nakonec jenom souhlasně. "Myslím, že dárek vybrán, ne?" nakloní zvědavě hlavu a trochu si oddechne, jako kdyby to byla pořádná fuška. Upřímně.. docela byla, ale pro Eliotta to byla stejně hlavně zábava.
Pro Eliotta bylo překvapující, že pomohl někomu najít správný dárek k narozeninám, ale rozhodně byl rád, že díky tomu mohl poznat Judea. Byla to vlastně maličkost, ani to nezabralo nějakou hromadu času a proto, když mu tedy Jude potvrdil, že je to ten pravý dárek, jenom se s ním rozloučil a ještě nezapomněl na povzbudivá slova ohledně toho, že to bude fakt boží dárek. Pak už se ale otočil na patě a se spokojeností ohledně jeho dne se vydal zpět svoji vlastní cestou kam ho nohy jen zanesou.

>>> domů

color: #909090

Poèet pøíspìvkù : 28 Join date : 17. 05. 21

Koľaj >>>
Dni v San Franciscu boli stále viac a viac chladnejšie, už začínala taká tá naozajstná jeseň. Našťastie dnes zrovna nepršalo, to však nič nemení na tom, že vonku bolo pomerne dosť chladno a slniečko moc spoza oblakov nevykúkalo. Preto sa pre dnešný deň rozhodla na seba hodiť béžové tepláky, ktoré skombinovala s podobnou bledou mikinou, cez ktorú si prehodila ešte károvanú košeľu v podobných neutrálnych tónoch. Na nohy si obula vysoké conversky, potom už si len nahodila jednoduché kruhové náušnice a vlasy si zapla štipcom, keďže viac úsilia sa jej do účesu dnes dávať zrovna nechcelo. Do krémovej plátennej tašky si nahádzala všetky nevyhnutnosti, ako napríklad mobil, kľúče, peňaženku a slúchadlá. Musela sa aspoň trošku primaľovať, keďže sa na nej podpisovali posledné noci, počas ktorých toho moc nenaspala. Takže aspoň korektor pod oči, na zakrytie tých tmavých kruhov, trošku lícenky, aby zase nevyzerala byť úplne bez života a balzam na pery. Hotovo, bola pripravená vydať sa smerom k obchodu s komiksami. Po ceste sa však ešte zastavila v kaviarni, aby im obom zobrala obľúbené drinky a tento deň ešte o niečo viac vylepšila. Pre Kirsten bola voľba jasná, pumpkin spice latte v tomto období proste musí byť. Áno, je to ten najviac basic jesenný drink, nemôže si však pomôcť, keď chutí naprosto dokonale. Samozrejme, že popritom myslela aj na Lizzie, čo by to bola za priateľku, keby vzala pitie len sama pre seba. Takže im objednala ich obľúbené drinky a následne už jej kroky smerovali k miestu stretnutia. Lizzie ju dnes berie na miesto, kde ešte nikdy nebola. Nie je to tak, že by mala niečo proti komiksom a podobným veciam, rada si pozrie aj Marvel film, nie je to však zrovna jej vášňou, a preto vlastne nikdy nevidela dôvod nato, aby sem sama od seba zašla. Rozhodla sa však dnes Lizzie robiť spoločnosť, keďže by jej samej prospelo po dlhšom čase niekam spolu zájsť. Kirsten sa v poslednom čase dosť venovala škole, snažila sa dobehnúť všetko zameškané. Niektoré dni si však nemohla pomôcť, keď len bez nálady ležala v posteli, ponorená do myšlienok, premýšľajúc nad životom, čo vyústilo v to, že opäť za všetkými zadaniami zaostávala, pretože sa nevedela prinútiť robiť ich postupne. Avšak je potrebné sa aspoň trošku vyvetrať, a preto ani chvíľku neváhala a na stretnutie s Lizzie okamžite kývla. Vedela, že trávenie spoločného času jej určite zlepší náladu, ako tomu bolo vždy. Ako sa tak blížila ku komiksárni, tak si uvedomila, že je tu o trošku skôr, ako sa dohodli, a preto sa rozhodla na Lizzie počkať pred budovou. Sama nevedela, čo ju vo vnútri bude čakať, takže radšej tam vstúpi až spoločne s jej parťáčkou, ktorá to už dobre pozná.

they all say that it gets better, but what if i don't?

Poèet pøíspìvkù : 10 Join date : 07. 10. 23

Vysoká škola je pro Lizzie to správné teritorium, kde může být královna. Je to prostředí, kde se doslova cítí jako doma a představa, že svému bratrovi ukáže zač je toho loket, je více než uspokojivá. Tohle je svět, kde může ukázat svůj talent, předvést svoje ambice a stát se Královnou spolku. Pokud by existovala nějaká šance dostat se do školní rady, tak i do toho by šla, neboť má Lizzie jednu velmi špatnou vlastnost a to je soutěživost.
Pro dnešní den to však nechá stranou a užije si volný den se svou kamarádkou, která jí bude dělat bodyguarda a zástěnu najednou. Komiksárna je samozřejmě místo pro nerdy, kde se schází všechny ty pochybné existence a oslavují superhrdiny, historické postavy a magiky jako nějaké božstvo. Jen málokdo by na takovém místě Lizzie hledal a proto je to to ní perfektní útočiště, kde může zahodit tu svojí druhou tvář a být chvíli sama sebou. Ve světě, ve kterém nyní žije a který si pro sebe chce vytvořit není pro nerdovství místo a taky nechce být spolužákům, kteří tuhle vášeň nechápou pro smích. A proto jí musela jít Kirsten jako doprovod! Kamarádka, která její skrytou zálibu sice moc nechápe, ale nebude jí odsuzovat.
Ráno začala jako každé jiné a protože už venku začíná přituhovat, tak musela zvolit teplejší outfit. Vlasy si spletla do složitějšího copu a líčení zvolila jednoduché a nenápadné. Do malé kabelky přes rameno si hodila klíče a další potřebné věci, než vyrazila na cestu. Ke komiksárně dojela o pár minut později než byl domluvený čas, ale to se Lizzie občas stává. “Kirsten!“ zvolá na ní přes zatnuté zuby, aby to nebylo moc nahlas, protože, co kdyby tu byl někdo známý? “Ahoj, Kir“ pozdraví jí s úsměvem a krátce jí obejme. “Konečně vidím někoho normálního“ zkonstatuje a rychle se rozhlédne kolem nich. “Začínám mít občas pocit, že nikdo z nich nechápe, co vysoká znamená. Všichni se tváří tak strašně zaujatě těmi všemi bláboly v knihách. Užívají si vůbec někdy?“ podívá se zamyšleně k nebi než se pobaveně zasměje a mávne nad tím rukou. Jí je to totiž popravdě úplně u zadku. Nezajímá jí, proč si ostatní neužívají vysokoškolského života a proč se každý snaží být Einstein. Ona má svých starostí dost a vtipné na tom je, že taky se školou. “Mmm. Vždycky se tu cítím jak Galadriel, když poprvé uviděla Froda“ zasměje se vlastnímu vtipu, když jim otevře dveře, i kdyby to Kirsten nechápala. Chtěla tím říct , že si tu vždycky připadá jako poprvé. Všechno má svůj čas, nemusí hned umět všechny hlášky ze Starwars a vědět, jak jdou chronologicky za sebou Marvel filmy. Všechno se to časem naučí a objeví kouzlo nerdů. Nepřekousla by však, kdyby neznala například ani Harryho Pottera nebo Upíři deníky. Takový kamarádky totiž nebere. “Potřebuji si sehnat postavičku Black Panthera. Je to týpek zhruba 15cm na výšku, v latexovém, černém oblečku s kočičíma ušima“ shrne jeho popis a zavádí Kirsten do sekce s postavičkami. Ten popis jí dala kvůli tomu, aby hledala s ní. “Navíc mám na tebe pár velmi důležitých otázek a tihle nerdi“ ukáže rukou kolem sebe na ty pochybné existence. “Nemají uši všude“ uznale si přikývne a očima začne hledat v regálech.

Poèet pøíspìvkù : 28 Join date : 17. 05. 21

Kirsten vedela, že stretnutie s Lizzie jej, nepochybne, hneď zlepší náladu. Lizzie je celkom bláznivá, jednoducho povedané, a teda Kirsten sa pri nej nikdy nenudí a často nemá ani čas na premýšľanie nad svojimi problémami. Síce má momentálne len zopár priateľov, keďže o veľké množstvo z nich prišla, našla Lizzie, a to je presne to, čo vo svojom živote potrebovala. Je rada, že niektorí toxickí ľudia z jej života zmizli, avšak niektoré priateľstvá ju stále bolia pri srdiečku. Caleb. Život však ide ďalej a Kirsten je hlavne rada, že má Lizzie stále po svojom boku. Hoci nie sú priateľky dlho, okamžite si sadli, aj napriek ich zdanlivo odlišným povahám si našli toho množstvo spoločného. Nato, aby boli dobré priateľky však Kirsten nemusí zrovna chápať všetky referencie z jej obľúbených filmov. Dôležité je predsa to, že sú tu jedna pre druhú, ako aj dnes, keď to nie je zrovna úplne podľa jej gusta, ale vôbec jej to neprekáža. Je vďačná za ich spoločne strávený čas a príjemné konverzácie, nech sa už nachádzajú kdekoľvek. To, že bolo správnym rozhodnutím dnes vyliezť z postele je Kirsten viac než jasné, už keď z diaľky vidí rozžiarenú tváričku Lizzie „Pre teba, tvoj obľúbený,“ privíta ju s úsmevom na tvári a ľahkým objatím, následne jej do ruky jemne strčí pohárik s drinkom, ktorý jej zaobstarala len pred malou chvíľou a teda dúfa, že to ešte nestihlo vychladnúť, aby si ho Lizzie mohla naplno vychutnať. „Mám pocit, že sama som v poslednom čase som bola zahrabaná v knižkách viac než za celý môj život,“ zavrtí hlavou do strán. Avšak nie je to tak, že by bola tak veľmi zažraná do štúdia, avšak zase za nejakými zadaniami zaostávala, ako vždy, keďže si všetko necháva na poslednú chvíľu. „Už toho mám po krk, ale keďže by som nerada opäť opakovala ročník, tak to musím ešte chvíľu zvládnuť,“ už len pri pomyslení na školu ju začína bolieť hlava, preto si krátko premasíruje spánky a pokúsi sa nato teraz nemyslieť. „Ale dosť o škole, poďme radšej dovnútra,“ sladko sa uškrnie na Lizzie. V tejto chvíli už nemajú načo čakať, a preto spoločne vstúpia do komiksárne. Už na prvý pohľad nie je zrovna preplnená ľuďmi, ako napríklad niektoré miestne kaviarne, ale to ani nečakala, tento svet nie je pre každého. Nejakou náhodou sa tu však ocitla aj ona, a preto len nasleduje Lizzie ako taký poslušný psík, keďže sama nevie, akým smerom by sa mala pobrať, aby sa tu náhodou nestratila. „Uhm, áno, presne viem o čom hovoríš,“ zľahka sa uchechtne, avšak naozaj ani len netuší, čo to zrovna z Lizzie vypadlo. Svoju neznalosť sa však pred ňou nesnaží skrývať, to vôbec nie, rada sa nechá od Lizzie poučiť a niečo viac sa o jej záľube dozvie. Pozorne počúva popis postavičky, ktorú by si dnes Lizzie rada odniesla. Muž, latex, mačacie ušká. Hoci podľa tohto popisu ani len netuší, ako by mala táto postavička vyzerať, bude sa silno snažiť Lizzie pri hľadaní pomôcť. Hádam neexistuje toľko postavičiek mužov s mačacími ušami, však? „Chápem, porozhliadnem sa tu,“ prikývne a krátko sa porozhliadne navôkol, či jej náhodou táto postavička hneď nepadne do oka. V obchode sa nachádza neskutočné množstvo rôznych figúrok, tak hádam sa Lizzie bude vedieť trochu lepšie v nich orientovať, ako Kirsten. „Taaak,“ pristúpi bližšie k Lizzie, aby na seba nemuseli kričať cez polku obchodíku, nepotrebuje zrovna, aby hocikto počúval ich súkromné konverzácie. Avšak počas tohto stále hľadá v regálikoch medzi figúrkami, či jej do oka nepadne nejaký ten kočičí muž. Kirsten nie je zrovna ten typ, ktorý by rád hovoril o svojich pocitoch, avšak niekedy si proste nemôže pomôcť a potrebuje to zo seba dostať. To hádam každý, no nie? Keďže Lizzie je momentálne jedna z jej mála priateľov, ešte aj takých, ktorým by sa chcela zdôverovať so svojimi starosťami, vypočula si už od Kirsten toho teda dosť a na tieto výlevy je, hádam, ako tak zvyknutá. Momentálne ju však viac zaujíma Lizzie, no a najradšej by sa rozprávaniu o sebe vyhla úplne. „Ako sa máš, Lizzie?“ venuje jej jeden sladký úsmev. Úprimne ju to zaujíma, keďže sa s Lizzie už nejakú tú dobu nevideli, aj keď možno ide len o záležitosť jedného či dvoch týždňov. Kirsten si je vedomá toho, že Lizzie vedie pomerne divoký život, a teda aj ten týždeň je celkom dosť dlhá doba nato, aby jej mala čo rozprávať.

they all say that it gets better, but what if i don't?