Arkádová herna s laser game

--> Chlapecký spolek
Léto už se pomalu blížilo ke konci a zůstáválo ještě pár dní volna, než zase začne ten školní blázinec. Teda blázinec jak pro koho, pro Reece to bude nejspíš další pohodový rok. Prázdniny si taky užíval docela ve velkém, jelikož se na prázdniny vracel domů na Floridu, kde má pár svých kámošů se kterýma si udělali menší road trip po Americe. Ale už začínal mít domácího prostředí dost a zase potřeboval ten svůj klídek a pohodu. Takže bylo načase se zase vrátit do svého milovaného pokoje v chlapeckém spolku v Kalifornii. Dobrá, milovaného je asi přehnaný výraz, ale měl to tam rád a vše co potřeboval měl jen kousek. Dokonce se po nějaké době dal znovu do kontaktu s krásnou Nadine. Díky flickru se tak nějak pořád udržovali v kontaktu. Když už byl Reece tedy zpět ve spolku, tak si zrovna s Nadine dopisoval a vyšlo najevo, že i ona už je zpět. Toho samozřejmě musel okamžitě využít, protože už jí neviděl poměrně dlouho a taky mu chyběl její smysl pro humor, kterým si do něho často rýpala. Budeme ale doufat, že jen nevinně rýpala. On to ale ani tak nebere, vše jí odpouští za její roztomilost. Hned se mu ale honil hlavou nějaký nápad, kam by jí mohl vytáhnout. Nějaký randíčka, nebo pozvání ven, tohle jde vlastně docela mimo něj. On většinou holky moc nikam nezve, protože se rád vyhýbá těm trapným chvílím, kdy se na tý schůzce dívka dožaduje jeho plné pozornosti. On má hold rád svůj klid. Ale Nadine už vytáhl ven několikrát, takže tady ten problém nejspíš nebude. Už jen vymyslet, co by mohli podniknout. Netrvalo to ale dlouho, co si vzpomněl, že když kouřil před spolkem, že tam viděl leták na nově otevřené laser game. Věděl, že má Nadine ráda sci-fi a například i Star Wars, což samozřejmě lightsaber, to by bylo něco jinýho, ale Star Wars a laser game? To je pro něj oboje stejně ujetý. S Nadine dělal věci, co by ho nikdy nenapadli, že podnikne, takže tohle? Hned informoval Nadine přes zprávu o svém plánu a pokud se domluvili, že je pro, tak už jen stačilo vymyslet, kdy to podniknou.
Byl to asi den nebo dva potom, co se domluvili, že vyrazí. Na práci toho moc neměl, přeci jen si užíval, že ještě má před začátkem školy klid a nemusí nic dělat. To až když byl čas vyrazit, tak přešel ke skříni. Takticky samozřejmě zvolil černou, když jdou na to laser game, a ne proto, že je to jeho oblíbená barva. Venku bylo pořád dost hezky, takže nebylo moc co vymýšlet. Když měl outfit vybraný, tak si rukou lehce pročísnul vlasy a následně si na ně dal kšiltovku. Sáhl po jedné ze svých voňavek, kterou se lehce navoněl. Hned na to si vzal mobil spolu s peněženkou a mohl vyrazit. A ještě nezapomněl na klíče od auta. Samozřejmě spolek Nadine byl kousek, ale laser game pak bylo docela kus, což by tak nevadilo, ale venku bylo vedro, takže prostě zlatá klimatizace. Autem byl u Nadine tak do 5 minut a tak vytáhl mobil, aby jí napsal, že už je na místě.

Čeká na tebe před spolkem speciální odvoz. Ale kdo by řekl, že je takový vedro, jsme měli jít radši do bazénu xd

Odeslal zprávu, a začal si něco projíždět na mobilu, aby zabil čas, než Nadine dorazí. Když po chvíli zahlédl, že už se blíží, tak mobil odložil stranou a zeslabil písničku, která právě hrála, aby se slyšeli.

Když mu pípne od Nadine zpráva, tak si jí přečte a pobaveně se uchechtne. Ne, že by takový myšlenky v hlavě taky neměl. Pohled to byl rozhodně pěkný, ale na jeho vkus už to bylo docela dávno, možný by to nějaký osvěžení paměti chtělo. No, odepíše krátkou větičku, která asi vypovídá o všem.

Neříkám nic xd

Netrvalo to dlouho a Nadine se objevila u vchodových dveří spolku, to už jí věnoval svou plnou pozornost a zvědavě sledoval, jestli se jí ho podaří najít. Nedalo jí to moc zabrat a už si to k němu zamířila. Když otevřela dveře, tak se lehce naklonil, aby na ní viděl, ,,dobrý večer! Samozřejmě, pro speciální dámu, speciální odvoz,” rukou jí pokyne na volnou sedačku spolujezdce a ze svého předklonu se vrátí do rovné pozice a počká, až se Nadine posadí. ,,Jo, vlastně trochu oboje,” zasměje se, ,,tohle léto bylo docela výdělečný, tak jsem si říkal, za co dalšího vyhodit peníze, když setup k foťáku mám novej,” zakření se pobaveně a plácne rukou do volantu, ,,a aspoň můžu být tvůj osobní šofér a rozhodit svoje uber kontakty," zasměje se pobaveně, a hned na to s kulišáckým úsměvem dodá: ,,ale jsem rád, že moje první klientka je tak roztomilá,” uculí se na ní a letmo si jí projede pohledem. Slušelo jí to, jako vždy! Konečně už ale nastartuje, ale ještě než vyjede, tak se podívá na Nadine a nadzvedne tázavě jedno obočko, ,,takže co, bazén nebo herna? Protože já ve spodním prádle, to taky nezní tak špatně, ne?” přesune na ní svůj pohled a lehce se ušklíbne. A jestli se neplete, a jakože neplete, Nadine ho dokonce viděla i bez něho. No je tohle fér? Ale samozřejmě, v plánu byla herna, ale ten bazén, mm. Nevadilo by mu to. Třeba jí tam pak ještě unese. No ale teď už přesune pohled před sebe a začne se věnovat řízení. Samozřejmě multitasking mu problém nedělá a tak se na ní občas letmo mezi řečí a řízením podívá, ,,kde že si všude přes prázdniny byla?” zeptá se pobaveně, protože věděl, že byla na hodně místech a už teď zase neví, kde to všude bylo. Po cestě si povídají, na chvíli se dokonce zasekli i kvůli nějaký dopravní situaci, ale netrvalo to dlouho a už byli před arkádovou hernou. Reece zaparkoval na vyhrazeném parkovišti pro návštěvníky a podíval se na Nadine, ,,bude to 50 dolarů,” natáhne k ní ruku, ale po chvilce si s ní sáhne po mobilu. ,,Můžeme?” zeptá se s pobaveným úsměvem a ještě než vystoupil, tak si sundal kšiltovku, kterou hodil dozadu na sedačku, protože uvnitř mu stejně asi k ničemu nebude a lehce si rukou rozcuchal vlasy. Pak už nebylo na co čekat a tak vystoupil ven. Viděl, že tam Nadine ještě něco čarovala a tak toho využil, aby dostál své pozice šoféra, obešel auto a otevřel jí dveře, ,,madam,” zaculí se na ní a když vystoupí, tak za ní dveře zavře, ,,tohle bylo za příplatek, jenom říkám,” zakření se a konečně auto zamkne. A pokud Nadine nic nenamítala, tak mohli vyrazit pomalu dovnitř. Když došli ke dveřím, tak je Nadine podržel, aby mohla vejít a hned po ní vešel i on. Oproti venku se tam o dost potemnilo a hned ho do očí praštilo několik různě blikajících barev a různých automatových zvuků, ,,přijdu si jak na tripu,” zakření se a pohledem projede kolem sebe, ,,chceš tady něco zkusit?” zeptá se Nadine přitom, co pohledem bloudí kolem sebe po automatech. Bylo to docela doupě, to se muselo nechat. Mohli klidně zkusit nějaký automat nebo můžou jít rovnou na laser game. Už tady byli, tak to bylo jedno.

Reece se taky převážně pohyboval pěšky, bylo to pro něho častěji i rychlejší a mohl si u toho aspoň dopřávat nikotin. Ale teď když si pořídil to auto, tak ho přeci aspoň využije a nebudou tak muset platit za nějaký taxi nebo se tam kodrcat pěšky. Na její slova ohledně investice lehce přikývnul. On nebyl zrovna typ člověka, co by své peníze šetřil, Reece rozhodně rád utrácí. Většinou je to teda do věcí ohledně focení. ,,Jsem ti k službám, kdykoliv budeš potřebovat,” přitaká na její slova pohotově, i když ona to nejspíš myslela ze srandy, tak on to myslel vážně. I pro něho by to byli další chvilky v její společnosti. ,,Díky,” odvětí na její pochvalu s lehce pobaveným úsměvem, protože už jí pak jen pozoroval, jak se mu jí povedla vyvést z míry. Dělalo mu to trochu radost, protože to bylo roztomilý, jak někoho takové řeči dokázali rozhodit. Nadine z toho ale vyklouzla královsky se skvělým plánem! ,,Jo, tak ten plán beru!” odvětí s nadšeným úsměvem, tahle představa už začínala být lepší než laser game. Pak už konečně vyrazili směrem k laser game a při jízdě padne téma prázdniny. Když Nadine začala mluvit o tom, jak trávila své léto, tak jí Reece jenom s úsměvem na tváři poslouchal a občas se po ní ohlédl. Vypadala hrozně roztomile, jak o tom mluvila tak nadšeně a vesele. ,,Takže samý párty na pláži a pak celibát s rodičema?” řekne se smíchem a krátce se na ní podívá, ,,to musela být otrava,” dodá ještě na to. To on si teda moc představit nedokázal, že by třeba léto trávil s rodinou, za to párty na pláži, to jo. ,,Mě? S kámošema jsme měli takový road trip po státech a fotili jsme, kde se dalo,” řekne pobaveně, když se nad tím zamyslí, ,,lidi jsou blázni, třeba si jsou schopný objednat fotografa na svatbu hodinu předtím, než ta svatba začne, a zaplatí ti za to fakt dobře. Tohle léto jsem byl tak na deseti svatbách a všechny byly fakt šílený,” řekne se smíchem, když si vzpomene, co všechno fotil. Ale výhodou byly samozřejmě družičky, ty občas stály za hřích. ,,Ale já jsem samozřejmě v obleku vypadal skvěle, až se divím, že se mnou nějaká nevěsta neutekla,” řekne to tak neutrálním tónem hlasu, jako by to myslel vážně - což část o sobě vážně teda myslel, pak se ale otočí na Nadine a musí se zasmát.
To už ale pomalu dorazí na místo a je čas na platbu, ,,Záleží, co jinak obnáší,” zeptá se zvědavě ještě předtím, než se pomalu dostane ven z auta. Nadine se taky chystala, ale ještě se chvilku zdržela, tak toho hned samozřejmě využil. ,,Nikdo netvrdil, že moje společnost a mé služby jsou nejlevnější,” odvětí na její povzdechnutí s vážným tónem hlasu, ale hned na to už i on má zase úsměv na tváři. Je vůbec možný, že je vedle Nadine jako sluníčko? Kdyby se nad tím pozastavil, tak by se určitě ani nepoznával. To už ale oba vyrazí směrem k herně a za pár okamžiků se nacházejí uvnitř. Pro Reece to byla asi první návštěva podobného místa a tak to zhodnotil tak, tak to zhodnotil a nad slovama Nadine se jenom pousmál. Bylo to docela roztomilý, jak byla taková neviňoučká. Teď se jejich konverzace ale přesunula k tomu, co tady teda podniknou. Už se připravoval na to, co vše bude chtít Nadine vyzkoušet, ale její slova ho vskutku mile překvapila a proto k ní sklopí pohled a uculí se, ,,tvůj přístup se mi dost líbí,” přitaká pohotově, protože ani on se koupání rozhodně nebránil. ,,Ale s tím vyhráváním bych to tak nepřeháněl,” nasadil svůj kouzelně sebejistý, ale zároveň i pobavený úsměv a mrkne na ní. Zároveň ale moc dobře věděl, že podceňovat malý, roztomilý nerdíky v jejich přirozeném prostředí není dobrý nápad. Na jeho obranu ale, taky pár stříleček už hrál, tak mu to třeba půjde! ,,Tak teda laser game,” ponukne jí rukou směrem k pultu, kde to vypadalo, že se tahle zábava vyřizuje a pokud se tam vydala, tak jí následoval. ,,Takže platíš za oba?” zeptá se, aby navázal na rozhovor venku, ale hned jak to dopoví, tak musí dodat, že to byla jen sranda, ,,ať tě to ani nenapadne,” dodá pohotově a zasměje se. To by přeci dovolit nemohl, aby tady za ně něco platila, když jí vytáhnul ven on. Proto se taky postaví k pultu, kde vše domluví a hned na to zaplatí. Když má vše vyřízeno, tak se otočí směrem k Nadine a popojde kousek stranou, aby nepřekáželi u pokladny. ,,Zatím jsem teda koupil dvě hry a jednu jsme spolu a jednu proti sobě,” řekne pobaveně a podá jí její lístky. Byla to nějaká z arén, která byla určená pro max 10 lidí. ,,Doufám, že nebudeš střílet do svých, až budeme spolu v týmu,” ušklíbne se na ní pobaveně a zároveň trochu provokativně. Pak už se ale rozhlédne kolem sebe a tak nějak hledal, kam jít teď. A nejspíš tou správnou cestou bude nějaká šatna. ,,Takže se sejdeme tam?” tohle položil spíš jako takovou oznamovací a tázací větu dohromady, a přitom rukou mávnul někam do prázdna. ,,A ne že radši ze strachu z prohry utečeš,” ušklíbne se na ní ještě, ale pak už se vydá směrem k pánským šatnám. Tam si vybral jednu ze skříněk, kam si dal všechny věci, co by mohl poztrácet- jako byl mobil, peněženka a klíče a ještě si z hlavy sundal kšiltovku. Pak už skříňku zavřel a čip, který byl na její zamknutí si na náramku zapnul kolem ruky, aby ho neztratil. No a pak už dveřmi prošel do čekací místnosti, kde byl nějaký gauč na sednutí a pár dalších věcí, jako třeba občerstvení a tak dále, kde se čekalo, než budete na řadě na hru. A na větší tabuli na zdi byl rozpis týmů, které právě hráli a které budou jako další na řadě. Takže už si jen stačilo zjistit, kdy přijdou na řadu, jestli budou zrovna spolu nebo proti sobě a pustit se do toho!

"To si nemal povedať," zoširoka sa na neho uškrnula a na pár sekúnd zahrala, že veľmi tvrdo premýšľa. "Zajtra by si teda so mnou mohol skočiť do San Diega. Majú tam oveľa lepšie obchody s vietnamskými potravinami, ako tu," nadhodila vážnym hlasom a po očku sledovala jeho výraz tváre, no nakoniec sa pobavene zasmiala čím dala veľmi jasne najavo, že to nemyslela vážne. Nemala v pláne ho zneužívať, proste nebola ten typ človeka. Áno, vedieť, že v prípade núdze alebo pokiaľ by sa niečo stalo sa má na koho obrátiť, bolo veľmi fajn, no žiadne výstrelky a telefonáty so žiadosťou o odvoz od nej Reece očakávať nemusel. Z hlavy jej to ale vyfučalo hneď po jeho komplimente, ako vždy. Vtedy proste zabudla na všetko, nad čím uvažovala a zrazu mala v mozgu úplné vzduchoprázdno. Nejako sa však z toho oklepala, našťastie jej to išlo čoraz lepšie, a mohla sa sústrediť na ich ďalšiu konverzáciu ohľadom prípadného kúpania sa, keď skončia s laser game. "Nabudúce by sme si ale mohli kúpanie dohodnúť dopredu, pretože zas nemám so sebou plavky," skonštatovala, pričom sa jej do líc opäť tlačila červeň, ktorú zo všetkých síl potláčala. Predsa len, nebola zvyknutá zobliekať sa pred chlapcami a už rozhodne nie pred chlapcami, ktorý sa jej páčili. Raz to už ale predsa zvládla takže vedela, že to zvládne aj tentokrát. "Prekvapivo nie tak úplne. Na Srí Lanke sme boli v rezorte, ktorý bol pomerne pokojný, takže to bola viac-menej oddychová dovolenka, no vo Vietname sme si to všetci poriadne užili aj napriek tomu, že tam boli aj rodičia," priznala so širokým úsmevom, pretože to boli naozaj skvelé spomienky a ona vedela, že ju budú tešiť ešte veľmi veľmi dlho. "Myslím, že každý by mal aspoň raz zažiť párty v Hanoji. Nedá sa to porovnať s ničím, čo som zažila tu v Štátoch," mierne pokrútila hlavou aj keď bola pravda, že v Štátoch toho zas až tak veľa nezažila, no bola na niekoľkých spolkových akciách aj na akciách v meste a všetko to bol len akýsi slabý odvar toho, čo prežila za tú krátku chvíľu vo Vietname. Vďaka jeho rozprávaniu o lete sa jej ale opäť podarilo dostať sa preč zo svojej vlastnej hlavy a pozorne počúvala o jeho letnom roadtripe. "To tiež neznie zle, aj keď musím uznať, že byť stále v pohybe a ani si poriadne celé leto nevydýchnuť by bolo pre mňa asi až moc únavné," zamyslela sa, a hneď potom pokračovala. "Ja osobne mám najradšej leto rozdelené pol na pol. Mesiac oddychu a mesiac výletovania, cestovania, spoznávania nových miest a tak podobne," mierne pokrčila ramenami, pretože oddych bol pre ňu naozaj dôležitý aj keď bola pravda, že jej oddych niekedy ani nebol úplne oddych, keďže počas svojho oddychu často zvykla čítať odborné knihy, listovať si v poznámkach z predchádzajúceho roka alebo sa učila niečo o čom vedela, že to budú preberať ďalší semester. Hold, medicínska kariéra bola jej vášeň tak, ako bolo fotografovanie tá jeho. "Tak to teda veľmi ľutujem, že som ťa v obleku ešte nevidela," zoširoka sa na neho zazubila a myslela to vážne. Predstaviť si Reeca, ktorého vždy videla iba v džínsoch, tričku a vanskách zrazu oblečeného formálne ako nejakého slušňáka, proste to bola naozaj zvláštna ale úsmevná predstava.
Na Reecove poznámky si už pomaly ale isto zvykala, no stále sa vďaka nim dokázala trochu zahanbiť. Tentokrát bola ale na podobnú otázku pripravená, takže reagovala pohotovo a bez toho, aby sa nechala vyviesť z miery. "Možno nejaký dobrý obed z mojej tvorby, alebo máš iný nápad?" Mierne nadvihla obočie, no hneď potom sa zasmiala nad jeho ďalšími slovami. "Možno aj ja by som ti mala začať účtovať moju spoločnosť. Nie každý predsa môže povedať že má po ruke doktorku, ktorá mu môže zachrániť život, ak sa náhodou niečo stane. Aj to je celkom drahá služba, nemyslíš?" Podišla k nemu bližšie a lakťom ho zľahka štuchla do rebier, pričom sa jej na tvári pohrával akýsi víťazoslávny výraz. "Myslím, že tým sa nám tie vzájomné účty ako-tak vyrovnajú, aj keď si myslím, že mi predsa len v konečnom dôsledku ostaneš niečo dlžný. Možno nejaké to fotenie," usmiala sa ešte, pretože sa jej Reecova tvorba naozaj páčila a nejaký čas už diskutovali o tom, že by mohli spolu urobiť nejaký ten photoshooting, aj keď sa k tomu ešte zatiaľ nedostali. Hold, čas bol niekedy proti nim. To už ale vstúpili do tmavej miestnosti plnej neónových nápisov a jej zmýšľanie sa opäť presunulo inam. "No veď uvidíme, ale na tvojom mieste by som ma veľmi nepodceňovala. Mám pár skrytých talentov, o ktorých ešte nevieš," v hlase sa jej odrážalo drobné ale nefalšované sebavedomie, pretože doma na podobných miestach naozaj strávila kopu času, ako sa na typického nerda patrilo. Ona nechodila na večierky a nestretávala sa v baroch s populárnymi deckami. Keď sa neučila tak čítala, hrala na bicie, varila alebo chodila so svojimi kamarátmi do podobných arkádových herní. To už jej ale Reece položil otázku či zaplatí a ona pohotovo kývla hlavou a prehodila si ruksačik dopredu, aby z neho mohla vybrať peňaženku, no skôr, ako tak urobila, sa Reece zasmial a dal jej jasne najavo, že to nemyslel vážne. "Fakt mi nerobí problém zaplatiť," povedala seriózne, keď odišli od pultíku s pokladňou, pretože nechcela aby si myslel, že sa od neho necháva vydržiavať alebo niečo podobné. Je síce pravda, že nezarábala, no nikdy nemala núdzu o peniaze, za čo samozrejme vďačila svojim rodičom. "Takže nabudúce ťa pozývam ja," dodala ešte, aby svoje slová zdôraznila a zľahka sa na neho usmiala. "Neboj sa, som týmový hráč takže keď budeme spolu, nemáš sa čoho báť," povedala veľmi vážne a prstami naznačila dve zbrane, namierila nimi do vzduchu a fúkla do nich, ako keby odfukovala dym z hlavní. Naozaj sa tešila, že vymyslel niečo takéto a vážne dúfala, že ho svojimi zručnosťami aspoň trochu prekvapí. Na jeho oznam o tom, že sa majú ísť zložiť, kývla hlavou a odišla do ženských šatní, kde si odložila svoje veci do skrinky, zamkla ju podobne ako on a prešla do spoločenskej miestnosti. Nezamierila však k nemu ale k stojanu s vestami a zbraňami, ktoré si poriadne prehliadla pohľadom. "Táto by mohla byť fajn," zamrmlala sama pre seba, zo stojana stiahla jednu z viest a pretiahla si ju cez hlavu. Až potom prešla k Reecovi, mierne nadvihla ruku a uškrnula sa. "Stiahneš mi ju, prosím?" Vesty sa totiž sťahovali na boku a človek si to sám proste nedokázal utiahnuť poriadne, to by si musel vykĺbiť rameno. Pokiaľ jej Reece pomohol, otočila sa ešte o stoosemdesiat stupňov, aby jej pomohol aj s druhou stranou vesty a potom sa vrátila k stojanu, aby si vybrala zbraň. "Najprv hráme spolu, alebo proti sebe?" Zvedavo sa opýtala aby vedela, na akú situáciu sa má pripraviť. Predsa len, nebolo by ideálne, keby po ňom nestrieľala a on by bol v inom týme ako ona.

Nadávala si sama sobě za to, že se znovu a pokaždé nechala od své matky přemluvit. Uměla ji hodně dobře hrát na city a Winnie byla očividně stále naivní že nakonec s velkým povzdechem s tímhle vším souhlasila. Očividně konexe a dobré přátelství, které z obou stran bude stejně pravděpodobně jen hrané, protože obě dvě strany potřebují vypadat dobře pro okolní svět. Winnie byla jen tím středem, který měl všechno zařídit a tak si to zrovna šlapala po ulici, nebyla úplně daleko od místa setkání. Neustále slyšela ve své hlavně její matku, aby hlavně udělala dojem, aby hlavně nebyla moc divná, aneb moc nerdovská. Její máma nikdy neměla moc v oblibě tu stránku Winnie, která byla super chytrá. Přišlo ji to až moc divné, a nespravedlivé že její dcera zrovna neutkvěla k tomu, aby měla ráda šatičky anebo zajímavější profese. Nakonec nad tím Winnie jen zavrtěla hlavou, netušila ani na co by měla dělat dojem, stejně čekala nějakého ušmudlaného o kousek staršího kluka, co s největší pravděpodobností bude větší nerd než ona. V košili a svetru a ještě brýle, ano to byla přesně ta představa. A s tou nakonec se zastavila přímo před arkádou, což bylo jedinou dobrou věcí na tomto setkání. Alespoň byla na místě co moc dobře znala a cítila se zde pohodlně. Na moment se zahleděla na strom, který stejně neměl žádné listy, neboť zima zde byla v plném proudu. Při pomyšlení na zimu se o něco více zavrtěla do svého kabátu, pod kterým měla proužkovanou košili zastrkanou v černých džínech. Počítala s tím, že zde už bude a že půjde rovnou dovnitř, a ne že tu na něj bude čekat a mrznout. Když ji napadlo to, ihned se podívala na hodinky a jen si povzdechla. "To si děláš srandu, myslela jsem, že bude dochvilnější," zabrblala si dostatečně nahlas a začala se houpat ze strany na stranu. Taky tu byla možnost, že se na ni vyprdl, ale v to věřit nechtěla. Tak nějak měla představu že syn policejního šéfa bude.. no dobře vychovaný anebo že z toho taktéž bude něco mít, aby ho to donutilo přijít.
outfit (to co je pod kabátkem hh)

Během toho čekání na zpozdilce plánovala, co máti udělá tentokrát jakožto pomstu. Neměla tohle ráda ale i tak souhlasila a rozhodně plánovala něco, co se její matce jako vždy nebude líbit. Bylo to vlastně docela snadné, protože ji se nelíbily ani normální věci, co Winnie dělala, neboť byly moc normální, třeba, anebo byly takové, které ji rozhodně nepomáhaly. Tohle ji mělo pomoci, aby si získala kamarádku a Winnie byla jenom jednoduchou obětí, u které vůbec nevadilo že jak tu dýl a dýl čekala, přišla si trapně. Přemýšlela i o odchodu, taky že by to hodila na něj, že se vůbec neuráčil přijít ale.. její nohy se nechtěly rozejít a tak to tu jen trpěla v chladu, který se ji zarýval do kůže. Koukala se okolo, nepřetržitě netrpělivě přešlapovala, i když to bylo hlavně z toho důvodu aby se zahřála. Neměla ráda zimu, všechno bylo.. suché, rostliny neměly dostatek slunka, i když to zrovna nebyl úplně problém v Californii, ale i tak to rozhodně bylo cítit. Byla jako rostlina a pravidelné dávky slunka a horka ji opravdu chyběly. V momentu kdy se dívala na hodinky a pronášela svoji poznámku ohledně dochvilnosti sebou viditelně cukla, když se dotyčná osoba objevila u ní. Poznámka, kterou dostal ze svých úst ji šokovala, a rozhodně to neskrývala! Okamžitě se na něj pootočila s pozvednutým obočím, jestli tohle myslel vážně. Taky se snažila skrýt překvapení toho, kdo se u ní objevil a že to rozhodně nebyl týpek podle jejích představ! Tohle bylo něco jiného a rozhodně nečekala, že takhle vypadá syn.. policejního čehosi. "Nevěděla jsem, že se na ten tvůj babysitting chodí pozdě," řekla jenom a zvedla bradu. Rozhodně se tímhle nenechá odradit. Stály u jejího oblíbeného místa, nechtěla si vyslechnout poznámky své mámy, očividně se ji chtěl zbavit hned jak ji viděl, ale ona se nenechá. Inu, myšlenka na to, že se otočí a odejde se vrátila hned v momentu, kdy řekl celé její jméno, což neměla rozhodně ráda. "Winnie," opravila ho trochu rázněji než zamýšlela a pak se hned nadechla a dodala: "a ty teda budeš Joshua," poví s lehkým falešným úsměvem, že ho ráda poznává, i když opak byl pravdou. Pak když kývl ke vchodu sama se tam podívala a už se chtěla rozejít, takže následovala jeho vysoká záda. Samozřejmě očima jej do těch jeho zad bodala. "Oh! Ty máš co mluvit, měla jsem za to, že tohle byla domluva mezi dvěma lidmi!" poví hned a udělá jeden velký krok aby byla u něj a viděla jeho expres v tváři. "Má matka, tvá matka? Pak kdo se tu nechává seznamovat pomocí maminky," zavrčí lehce. Když rýpal on do ní, rozhodně se mu nebojí ukázat, že tohle umí taky. "A riskovat, že bych snad na každé té aplikaci viděla tvůj obličej?" zatváří se hraně znechuceně, ano docela počítala s tím, že on beztak bude na každé co snad existuje a pak se podívá před sebe když vešli do herny. "Chudáci holky, co tě potkají," zabrblala si už tiše hlavně pro sebe a pak se dívala okolo. Hledala svoji nejoblíbenější hru, kde už hodně dlouho má nastavené vysoké skóre. Inu, těch her tu bylo více. "Pojď tudy," poví nakonec jenom s protočením očí, rozhodně nevypadal jako někdo kdo by hrál hry, proto se těšila i na porážku jeho samolibé osoby. Dovedla ho k většímu hernímu automatu, kde si odložila kabát, neboť vevnitř bylo teplo a vzala plastovou pistoli do rukou. "Je to snadné, střílíš meteority, nepřátelské lodě, nesmíš sestřelit přátelské lodě, přijdeš o body," poví nakonec jenom a začne z kapes vytahovat drobné, které hodila do automatu a chytila pistoli pevně do rukou připravena rozdrtit tu osobu vedle ní!

"Oh to se neboj, rozhodně na tobě nejsem závislá," poví nakonec jenom po jeho poznámce hned. Byla to doslova minuta po tom, co absolutně nechápala co je deal toho kluka před ní. Jednoduše, proč byl takový? Byl vždycky takový? Dokonce ho během chvíle i napadalo to, že s ním se rozhodně nechce kamarádit, neboť moc dobře věděla že takový lidi nejsou pro její dušičku nijak dobří avšak... jeho provokování pro ni mělo i něco na druhou stranu dobrého. Neměla nikdy pořádně nikoho, kdo by ji takto moc štval, jistě měla během chvíle pocit, že ji praskne žilka, protože pořádně nevěděla jak mu to oplácet, ale rozhodně už teď věděla, že se jen tak nevzdá. Její ústa však málem spadla na zem, když během okamžiku zaslechla své jméno úplně jinak. Lehce zamrkala, cítila jak vzteky rudne, ale jen se zhluboka nadechla a nic neříkala. Pokud ji chce říkat Fred tak ať, ona se nenechá odradit! Očividně toto bylo její nové motto při této společnosti. Raději to nekomentovala a rozešla se s ním do té herny, a okomentuje to, že i on sem přišel. "Možná ne, ale taky si mohl zdvořile odmítnout když si sem nechtěl chodit," pozvedne jen lehce obočí. Cítila lehký trapas, ze dvou důvodů. První, beztak aktuálně předním vypadala jako malá holka, co skáče jak její máma pískne, a za druhé za její matku, která zřejmě v tomto setkání musela být opravdu urputná. Což ji štvalo, říkala ji, aby to brala v klidu a že to není tak důležité. Jako vždy slova Winifred nebyly vyslyšeny. Sledovala ho, lehce se mračila ale ne tolik. Znovu to s ní cuklo když slyšela celé své jméno ale místo větší reakce pozvedla jen obočí. "Oh, to bych ti měla poděkovat!" poví lehce sarkasticky a pak její boj o lepší komentáře lehce povadl. Štvalo ji, že kluk co ji viděl poprvé v životě měl svým způsobem pravdu. Byla ta holka, co poslouchala neustále svoji maminku. Otevřela ústa, že něco poví ale nakonec je jenom zavřela. Otočila se a pokračovala v chůzi. "Oh, ano ano. Budu tě úplně stalkovat," protočí očima. "Očekáváš, že snad každá tebou bude posedlá?" ohrne hraně ret a hledá pohledem nějakou první hru kam ho dotáhne, aby ho na chvíli umlčela. Pak jenom pronesla že jsou ty holky co potkal chudáci a podívala se na něj s lehkým úšklebkem. "Jistě, určitě," pokýve hlavou jenom. Rozhodně mu to nevěřila, a ani nebude. Do hlavy ji padla představa, že se zeptá svých dámských kamarádek, jestli se s ním nepotkaly. A pokud ano, rozhodně mu udělá statistiky na to, jak ho nějaké procento holek nemá v oblibě. A ona bude ve vedení celého toho týmu!
Nakonec našla první hru, ke které se rozešla, během toho si začala sundávat kabát, neboť místo bylo dobře vytopeno a taky chtěla aby se ji pohodlně hrálo. V momentu kdy vytahovala druhou ruku z kabátu se pozastavila. "Pro tebe? Leda ve snu," zabručí jenom a protočí očima. Jeho samolibost by mu nejraději o bouchala o hlavu, hezky pořádně, aby se probudil. A to Winnie nikdy nebyla násilný typ, ani mouše a ani pavoukovi by neublížila. Ale u Joshui? To bylo úplně zcela o ničem jiném. Její jistá část by byla schopná najít i místo hluboko v lese, kde by ho nikdo nenašel a byl by od něj pokoj. Nakonec jenom začala raději vysvětlovat hru, byla to jedna z těch lehčích a proto nijak extra nevysvětlovala. Jen základní věci a během toho co házela drobné do automatu, vyhlídla si pohledem další hru. Věděla, že u té se rozhodně uklidní, protože byla její nejoblíbenější. Teď ale svoji pozornost začala věnovat hlavně tomu hraní. Kousala se zevnitř do tváře, jak se soustředila a když na ni promluvil, lehce si povzdechla. "Sebevědomý i v tom, že vyhraješ? Moc bych v to nedoufala, Joshuo," poví jen a lehce se usměje, což on stejně neviděl protože se oba dva pečlivě věnovali obrazovce. Ano, to jak mu to šlo, ji lehce děsilo. Už jen kvůli tomu, že měl dobré skóre a blížil se k jejímu nejvyššímu co měla na této hře. Nelíbilo se ji to, ale během chvíle dostala nápad. "Pokud teda vyhraješ, čemu bych nevěřila. Budu se k tobě chovat jak nejlépe umím! A užijme si tento den. Pokud ale vyhraju já, budeš mi říkat Winnie," poví nakonec zcela vážně a sestřelila větší meteorit za více bodů. Byl blízko k výhře, ale snažila se ho dohnat. Ovšem, mohla si za to sama. Jak nakukovala do jeho obrazovky, neplánovaně sestřelila nepřátelskou loď a hra skončila. Když viděla naskakovat jeho skóre, červenější být nemohla. Dostal se nad ní, byl na prvním místě a ke všemu vyhrál. A i přes to nasadila falešný úsměv jak nejlépe uměla - měla již dobře natrénováno - a odložila pistoli mezitím co se na něj podívala. "Gratuluji," poví nakonec jen klidně i když rozhodně klidná nebyla!

Ach tenhle týpek! Zakřičela si ve své mysli jenom. Nikdy nikým nebyla tak.. rozhozená jako právě Joshou co si kráčel samolibě před ní. Kdyby její oči mohly šlehat plameny nebo kudly.. pravděpodobně by jich měl už hodně moc zabořených v jeho zádech, které při každém kroku do herny proklínala. Chtěla tohle mít rychle za sebou, začínala pochybovat i o tom, že by tenhle týpek mohl být trochu normální co se konverzace týkalo, protože si očividně myslel, že se svět točí okolo něj. Ovšem Winnie byla odhodlaná že ona se okolo něj určitě nebude točit! Jakmile ji odpověděl, že nemá za co, probodla ho pohledem a když se na ni nekoukal jen ho imitovala s pěkně nepříjemným pohledem. Tseh, prý nemám za co, to určitě. Poví si znovu pro sebe. Ach, už z něj začala trpět i samomluvou, skvělé. "Hm, to by se ti líbilo," zaculí se falešně a pak jen protočí očima. Sama hleděla chvíli po herně, snažila se vybrat nějakou hru, kde ho rozdrtí a na chvíli umlčí. Nevypadal jako někdo, kdo hraje tyto hry a tak si začínala myslet, že její plán bude dokonce snadný. "Oh tím pádem si to pěkně užíváš. Extra pozornost, něco PŘÍMO pro tebe," zavrtí nad tím hlavou. Dál to nerozebírala. Uvědomila si, že pravděpodobně se moc vrtala v jeho romantických věcech což zprvu ani nechápala jak se do toho dostala a proč to rozebírala. Bylo ji to úplně jedno, jen měla tendenci mu házet všechno zpátky stejným tónem jako on mluvil na ni a tento druh konverzace očividně zatím zabíral. Jistě, kdyby nebyl tak moc samolibý pravděpodobně by dokázala ocenit i jeho vzhled.. a všechno okolo toho. Ale tím způsobem jakým ji pil krev tak nedokázala pomalu myslet na nic jiného než ho nějak proklít. Možná by se mohla stát čarodějkou, voodoo praktikantkou protože to ji v tento moment přišlo jako nejlepší nápad!
Jeho další věta ji poněkud rozhodila, lehce pootevřela ústa v menším údivu. Přemýšlela o tom, jestli všem dává takový dojem na první pohled. Že nezná nic takového, že je.. puťka? "Za prvé, nevíš jestli něco takového znám či neznám. Může ti to být jedno, a kdyby se mi o tobě zdálo," zastavila se a sjela ho pohledem. "Tak by to byla noční můra, ve které bych raději umřela," dodala nakonec a měla nutkání si založit ruce na hrudi ale neudělala to. Nechtěla úplně vypadat a přiznat, že na ni má jistým způsobem vliv. Nelíbilo se ji to a rozhodně nechtěla aby se to líbilo jemu. Pak už ale došli ke hře, kde se mu nějak stručně snažila vysvětlit pravidla toho jak to hrát. Bylo to docela snadné a když se zdálo že pochytil co měl, začali hrát danou hru. Prvně se plně soustředila na to, aby nasbírala co nejdříve velké skóre a jen tak by ji Joshua nedohnal. V tom ale začal mluvit o zpestření a Winnie nakonec i souhlasila aniž by si to promyslela. Rovnou pronesla co chce za svoji výhru a byla spokojená. Rozhodně to pro ni stálo za to. "Ano, záleží," odpoví prostě. Její rodiče nemohli vybrat horší jméno, během školy kdy byla menší se ji hodně dětí smálo a ona ho začala nemít moc v lásce. Rozhodně ani nepomáhalo to, jak si ji dobíral aktuálně Josh, ale tohle mu rozhodně nahlas říkat nebude. Úplně viděla jak by pronesl něco v tom smyslu, že byla jako dítě bábovka a nebránila se. Ovšem to by nebyla úplně pravda, jednou když toho Winnie měla dost, praštila jednoho kluka do nosu, ale nakonec z toho byly jen problémy a tak se rozhodla posměšky raději snášet a tajně si plánovala jak si jednoho dne legálně změní jméno. To ji samozřejmě opustilo. "Měl bys tomu dát šanci a nebýt tak věčný bručoun, Joshingtone," poví aniž by si uvědomila co řekla. Jeho jméno mozek přeformoval opravdu rychle a jazyk to vypustil ještě rychleji. Zamrkala nad tím a snažila se vrátit ke hře, ovšem to už nemělo pomalu cenu neboť během okamžiku její poslední střela směřovala na přátelskou loď a hra skončila. Pogratulovala mu ke hře a jakmile znovu zaslechla přezdívku, v hlavě měla velmi jasnou představu toho jak na něj skočí a začne ho mlátit tou pistolí co měla v ruce, dokud by se nerozpadla na malinké kousky. Místo toho, aby tak udělala se raději nadechla a jen se falešně usmála. Její úsměv ale nevydržel dlouho, když viděla že překonal její nejvyšší skóre a slyšela jeho komentář zaťala zuby k sobě. "Štěstí začátečníka," pronesla s hranou něžností v hlase a pak znovu protočila očima. Docela se divila, že ji ještě nevypadly z důlků jak s nimi neustále protáčela. "Oh ano ano, šlo ti to skvěle!" poví jen a snaží se neznít jako robot, neboť po prohře se k němu musela chovat.. dobře. Když ukázal najednou na její další oblíbenou hru chvíli přemýšlel a pak jen kývla hlavou. "Tohle je docela dobrá hra," poví a rozejde se k ní. "Jsou tam různé druhy dinosaurů, T-Rex, Brontosaurus, Pterodaktyl, ten co má na ocasu ostny," trochu se rozpovídá o oblíbeném tématu a postaví se vedle jednoho joysticku a obrazovce. Joysticky byly hodně blízko u sebe a tak se museli k automatu trochu vtírnout. Když ho cítila blízko trochu do něj strkla, aby se tolik neroztahoval. "Vybereš si podle síly, ale taky inteligence dinosaura a musíš ochránit před vlnami zlých dinosaurů hnízdo," ukázala na různé linky, které znázorňovaly inteligenci, sílu a další ne moc důležité schopnosti. Ani se neuvědomovala, že ho to nezajímá, nebo uvědomovala, ale bylo ji to jedno. Hezky se rozplynula nad svým oblíbeným tématem a rozhodně si to nenechá zkazit. Začínala si nakonec vybírat dinosaura a když měla vybráno čekala na něj. "Další sázka?" zvedne více hlavu aby viděla do jeho tváře. Věřila si, že tentokrát vyhraje a to ji dávalo odvahu, ale i kdyby nevyhrála svým způsobem ji zajímalo co on vymyslí jako svoji výhru.