Neprešiel ani jeden deň bez toho, aby sa v jeho svete alebo dokonca v živote neobjavila nejaká úsmevná alebo trápna príhoda. No už keď o tom hovoríme, práve dnešný deň bol jeden z mála takým, kedy sa mu zatiaľ ešte nič nestalo. A to bolo naozaj divné. Človek ako on, doslova čistá duša, ktorá by nedokázala nikomu ublížiť už ako dieťa vedel, že má blízky vzťah k zvieratám. Miloval ich spoločnosť, pretože to boli tvorcovia, ktorí vedeli ublížiť samozrejme, veď by bol nesmierne naivný ak by si myslel, že to tak nie je no ale boli to väčšinou aj majestátne zvieratá, ktoré vás vedeli pochopiť aj bez slov. Kendrick sa z toho dôvodu rozhodol pre dnešný deň opustiť svoju izbu a dokonca to nemal ani len namierené do ateliéru. Rozhodol sa dnešné popoludnie stráviť na jazdiarni, kde by mal možnosť sledovať tieto majestátne zvieratá, ktorými boli práve kone. Nikdy nemal príležitosť k tomu, aby sa na nejakého posadil a vlastne ani len on sám nevedel, či to je nejakým jeho snom. On bol pri tých zvieratách maličký, bolo to niečo, čo ho vedelo aj znepokojovať. Kendrick sa obliekol do pohodlného oblečenia. Dokonca zvolil tepláky no neboli to jedny z tých pri ktorých by si človek pomyslel čo to za bezdomovca sa objavil v ich spoločnosti. To rozhodne nie. Bol Oto pre neho prijateľnejšie ako si na seba zobrať nejaké rifle a potom tŕpnuť pri tom, či sa chlpy koňa dokážu z nich dostať bez pomoci nejakého zvláštneho spôsobu.
Cesta na dané miesto v podstate nebola nejako náročnou. Veď si len zavolal odvoz, povedal kde sa to nachádza a následne za ten odvoz aj zaplatil. Samozrejme, že zaplatil, veď nebol žiadnou hviezdou, ktorá by to nemusela robiť. Kendrick sa vystrel a upravil si aj tašku, ktorú mal na chrbte, pretože nebola veľmi ľahká. Možno to bolo spôsobené aj tým, že sa v nej nachádzalo niekoľko dobrôt. Mohol by si dať na hlavu nejakú masku a človek b si mohol aj pomyslieť, že vykradol Zeleninárstvo. Mal tam niekoľko šťavnatých jabĺk a niekoľko druhov veľkostne rozdielnych mrkvi. Kendrick vedel, že ak by išiel na rande s nejakým dievčaťom, čo samozrejme takmer nikdy nehrozí pretože on a rozhovor s dievčaťom tobola kapitola sama o sebe, určite by si vybral trocha iný druh kytice. Nebola to jeho prvá návšteva. Možno ani len jeden s týchto koní nepatril práve jemu no človek, ktorý to tu mal na starosti vedel, že sa môže na neho spoľahnúť ak by potreboval nejakú pomoc. Či to bolo s kŕmenim alebo s niečím iným. Bolo to zvláštne, pretože Kendrick sa bál toho, ako by sa na toho koňa dostal no ak by mal byť v jeho blízkosti, tak sa nebál. Kendrick prešiel pohľadom po všetkých, takmer všetkých koňoch ktoré sa tam momentálne objavili no a jeho pohľad samozrejme padol na tmavého, čierneho a krásneho frizáka, ktorý mal dlhú hrivu, ktorá mu siahala takmer do polovice jeho hlavy. Ten pohľad na neho bol naozaj krásnym. Kendrick si ale neuvedomil, že na tomto mieste sa nenachádza sám. V momente, kedy mal možnosť započuť nejaký zvuk tak poskočil na mieste ako nejaká laň.

Alex už tu nějaký ten měsíc je, ale pořád bylo dost věcí která musí v Londýně ještě vyřídit. Proto pořád lítal tam a zpět.. Jízdu na koni měl rád a jelikož kdysi tuhle stáj navštěvoval jako dítě není tomu jinak ani dnes. Hned ja se přistěhoval se nabídl že sem bude chodit občas pomáhat. Ano mohl by to dělat za peníze, ale to by sem pak musel chodit z povinnosti a jak už u něj bývá zvykem povinnosti zrovna moc nedodržuje.. Stejně jako jiné dny vyrazil ráno do jízdárny. Dneska nebyla škola a on tedy měl hodně času sám na sebe. U koní si suprově odpočinul od svých problémů a že jich teda bylo. Poslední dobou teda seká dobrotu, ale stejně. Jeho noční můry z předchozích let ho stále pronásledují. Koně jsou vážně krásná zvířata. Je to zvíře oproti vám tak velké a těžké že když uděláte nějakou chybu může vás to klidně i zabít. Ale stejně se jich nebál. Mohl říct že tohle je jedna z jeho činností která fakt stojí za to. Není to žádný flákání ani nic podobného. Měl na sobě černé kalhoty a bílé tričko, kolem pasu ovázanou červeno mikinu. No prostě jeho klasický styl oblékání. Většinou černá, bílá a červená. Hned když přišel dal se do práce. Vyčistil stáje a začel se starat i o koně.. Jednoho po druhém důkladně čistil. Dneska byla potřeba koně i vyjezdit, protože majitelé jsou na dovolené a ty koně nemůžou přece jen tak stát.. Zrovna čistil posledního koně když v tom něco zaslechl. Bylo jasné že někdo přišel, koně to vždy vykecají. Reagují když to stáje někdo vejde a také to dávají jasně najevo. Když měl i posledního koně hotového chtěl vyjít ve z boxu, ale kopl do kýble s vodou a ten se rozlil, hned se pro něj ohnul a zrovna spatřil jak tam nějaký kluk poskočil jak splašená laň.. Neubránil se smíchu. Kluka neznal, tak jako skoro nikoho, ale to mu nepřišlo vůbec zvláštní.. ,,Snad jsem tě nevylekal..” řekl se smíchem a vylezl ze stínu boxu.. Teprve teď na něj kluk měl pořádný výhled.. Mohl si prohlédnout jeho černé rozcuchané vlasy a jezvu kterou měl přes oko až na tvář.. Alex si ho také prohlédl, od hlavy až k patě.. Majitelka zdejší jízdárny mu říkala že za ním za chvilku někdo přijde a pomůže mu kone vyjezdit. On si říkal že to bude pohoda že na vyjížďku aspoň nepojede sám.. ,,No že ti to ale trvalo, koně už chtějí ven..” řekne a obejde ho aby mohl dát kýbl na své místo. Samozřejmě že si Alex myslí že právě on je ten kdo mu měl přijít pomoc..,,Jo jsem Alex.. Jsem tu.. No novej, ale už jsem sem dřív jezdil..” řekl a natáhl k němu ruku. Měl ruku trochu od hlíny a tak si jí nejdříve utřel do kalhot.. ,,Takže které koně vezmeme první.? Vzal bych každého aspoň na půl hodiny támhle k lesu a zase zpět..” řekl a to už mířil ke vratům a ukazoval mu kam by mohli jet.. Jo možná se mohl nejdřív zeptat zda jde opravdu o kluka který mu měl být k ruce nebo o někoho úplně cizího..

Kendrick sa vyľakal. On by sa vyľakal aj toho, ak by tam našiel nejaké iné zviera ako je kôň. Napríklad, ak by sa tam nachádzala nejaká myška, určite by ho to nesmierne vydesilo. Kendrick bol napokon prekvapený ale milo prekvapený z toho, že to nebol nejaký zabijak, ktorý by mal v ruke nejakú motorovú pílu a nekričal na neho, či chce život alebo smrť. "Som rád, že nie si nejaký sériový vrah! to by bolo pre mňa trocha ťachšie utekať. Určite by si si zobral koňa a..." Kendrick si zasa spomenul na to, že príliš veľa rozpráva a vlastne hovorí hneď všetko, čo mu napadne. A to nie je dobré. čo by si o ňom človek mohol pomyslieť ak by nevedel, že toto je jeho typické správanie a musí ho pochopiť? Kendrick sa vedel vždy strápniť. Takmer za všetkých situácií. Ale to už bola aj súčasť jeho života. Pri pohľade na chlapca a o tom, čo hovoril mal pocit, ako keby tu mal niečo robiť. Nevedel si sám seba predstaviť viesť koňa ale ak to vôbec povedal, tak zjavne by to mal urobiť. Alebo nie? Nemusel si vyberať lebo vedel, že by najradšej videl vo výbehu alebo skôr v hale práve toho, pri ktorom sa nachádzali. „Môžeme vziať prvého tohto, alebo nie?“ povedal Kendrick a usmial sa pričom nevedel ani len to, či to má urobiť on alebo to urobí tento mladík, ktorého videl na tomto mieste po prvýkrát. „Navštevuješ to tu často? Ja osobne som tu už možno po pätnásty krát. Ale kto by to mal rátať, no nie?..“ chudák, keby on sám vedel to, do čoho sa v skutočnosti mal možnosť zapliesť, určite by to neurobil. Ale kto vie, možno by sa správal rovnako. Kendrick mal na jazyku toľko slov no bolo to, ako keby v jednom momente nevedel, čo má povedať. Zvláštne pri človeku, ako bol on. Ktorému sa niekedy ani na okamih nezatvoria tie ústa a hovorí stále a stále bez toho, aby sa zastavil on sám a zastaví sa až vtedy, keď ho o to niekto poprosí. „Alebo ich chceš zobrať niekoľko naraz? Hoci si neviem predstaviť, že by som mal pri sebe ďalších troch..“ už v tejto chvíli tak nejako mu muselo byť jasné, že Kendrick nemá ani len tie najmenšie skúsenosti s tým, ako to funguje no to ani netušil, čo vlastne príde. „Pôjdem po veci? Povieš mi aspoň, čo ty sám preferuješ..“ Kendrick bol v tejto chvíli naozaj akčným, pretože doteraz nemal možnosť niekomu takto pomáhať s tým koňa viesť. A čo len viesť ale Kendrick sa možno na nejakom z nich bude môcť možno aj previesť ak k tomu vôbec dôjde. kendrick sa postavil k tým veciam, ktoré tam boli položené a popravde nevedel, čo vlastne má robiť.

Alex ho nechtěl vylekat naschvál. No možná kdyby věděl že ho to tak vyleká tak by možná zkusil nějakou tu srandičku na jeho účet. Alex byl trošku škodolibej.. Měl rád když si z někoho mohl vystřelit.. Musí se zasmát nad tím když si Ken ulevil že není žádný seriový vrah.. ,,Jo máš štěstí že už lidi nezabíjím..” řekne se smíchem.. ,,Vzal koně a.? Myslím že si to zapomněl doříct.. Zajímalo by mě kam by jsi utekl..” řekne znovu se smíchem. Chtěl si z něj udělat nějakou srandu. Jeho jizva přes oko vždy v lidech budí divné pocity a mají chuť na se na to ptát.. Alexovi vůbec nevadí že hodně mluví, vlastně byl na to svým způsobem zvyklí, protože jeho sestra byla Bethany a s ní si na to prostě zvyknete.. Jeho myšlenky se vrátí zpět ke klukovi co na něj mluví.. ,,No jasně. Odjezdit by se měli všichni, takže klidně vezmeme první tyhle dva..” přikývne a sám zajde pro koně ve vedlejším boxu. Vezme ho za ohlávku a vyvede ho ze stáje. ,,Zvládneš to.?” zeptá se zamíří s koněm k místu kde jsou připravené sedla.. ,,Chodím sem většinou každý den když to jde.. Nějak nejsem zrovna už typ člověka na večírky, takže lepší být tady..” řekne znovu se smíchem. Optimismus ho neopouští zatím. Má docela zajímavou minulost ke které by se nerad vracel. Jemu nevadí že tolik mluví, ba naopak. Chtěl si s někým pokecat jen tak o ničem poznat někoho nového. ,,Prosím tě máš ty vůbec představu co tady po tobě chci.?” zeptá se smíchem, ne že by se mu vysmíval jen mu to přijde trochu vtipné. Alex ho zaukoloval a vůbec netušil kdo to je.. ,,Hele hezky v klidu jo.. Tady máš vodítko. To připneš za ohlávku. To je ta věc co má kůň kolem hlavy. Pak si otevřeš vrata a půjdeš pomalu sem ke mě. Kůň ti musí důvěřovat a bude nervozní pokud budeš i ty, takže hezky v klidu, není se čeho bát já budu stát tady.. Pak je společně osedláme.” řekne a teď už se mu nesměje. Přijde mu to v pohodě že neví co a jak. Aspoň bude nějaká zábava.. Alex pak sám vyvede ještě další dva koně. Ano přesně tak Alex vezme tři koně najednou, jako celkem zkušený jezdec si to může dovolit. Ken si to také jistě bude moc jednou dovolit pokud sem spolu budou vyrážet častěji.. ,,No když už si tady tak hezky povídáme tak bys mi mohl říct aspoň své jméno. Promiň možná jsem ho přeslechl, občas mám tendenci přeslechnout něčí jméno..” řekne znovu se smíchem. To se mu vážně stává často.. ,,Co studuješ.?” zeptá se se zájmem aby řeč nestála. Kdo ví třeba si padnou do oka a budou spolu trávit mnohem víc času..

Kendrick nemal ani len to najmenšie poňatie o tom, ako sa jazdí na takom veľkom koňovi. Možno by to mal povedať priamo na rovinu a nie tváriť sa, ako keby tomu všetkému rozumel. No na miesto toho len prikyvoval hlavou na to, čo rozprával ako keby ani len ten sval, ktorý toto vôbec dokáže, nemohol nejakým spôsobom mysle ovládnuť. Kendrick to napokon nevydržal a musel sa priznať k tomu, že nemal ani len to najmenšie poňatie. Ved skôr alebo neskôr by určite na to aj on sám prišiel o tom nemohol Kendrick pochybovať. "Dobre! tak nejako si ma odhalil. Nemám ani len najmenšie poňatie o tom, ako sa na koňovi jazdí. Dokonca ani len neviem, či by som vedel na neho vyliezť čo by bolo určite komické. Mohol by si si to natočiť a strápniť ma pred celou školou." samozrejme, že boli študenti, ktorí by to urobili bez toho, aby nad tým čo i len na malý okamih popremýšľali, či by to mohlo niekomu ublížiť alebo nie. Niektorí študenti nemali ani len to najmenšie poňatie o tom, aké môže byť pre niekoho ťažké sa s takým trapasom vysporiadať. Samozrejme, že v prípade Kendricka by to bolo len niekoľko minút alebo nanajvýš hodina ale pri iných študentoch, ktorí si veľmi potrpeli na tom, čo si o nich ľudia myslia, by sa cez to nedokázali preniesť. Kendrick sa rozhodol urobiť presne to, čo mu hovoril. Snažil sa byť pokojným v prítomnosti koní a dokonca si zobral aj vodítko. Pre jeho šťastie mu aj povedal, kde ho má pripnúť pretože by ho asi tak celkom nenapadlo, že sa to pripína na ohlávku. Niečo podobné v živote nerobil a nemal možnosť to veľmi ani vidieť. Samozrejme, že sa niekoľkokrát pozeral na to, čo ľudia stvárajú v halách ale tam už boli tie kone osedlané alebo ako to správne nazvať. Kendrick sa na neho pozrel a uvedomil si, že zjavne asi mal pravdu a svoje meno ešte ani len nepovedal. "Moje meno je Kendrick. Kendrick Rosenblad. Potešenie spoznať ťa je na mojom mieste. Asi to bude tým, že sme sa ešte nikdy predtým nevideli. Ja sem chodím len pozorovať tieto zvieratá. Nikdy som žiadneho nevodil ani nič podobné. Ale rád by som si to vyskúšal. Neprejdeme potom skôr do haly ako do terénu?" povedal tichým hlasom, pričom dúfal, že mu to nebude vadiť a svojim spôsobom to nebude nejaké narušenie jeho plánov. Pretože Kendrick teraz všetko nechával na tomto mladíkovi, na to čo povie on to rozhodne aj urobí. "čomu sa venujem alebo čo presnejšie študujem? študujem umenie. A nie, nie je to také ľahké ako si niekto myslí. Možno to učenie je o niečo viac ľahšie ako nejaká medicína ale..." Kendrick sa už stretol aj s tým, že ľudia si mysleli, že pri umení nemá človek žiadne využitie a nepotrebuje sa vzdelávať. Ved stačí to, že to má v rukách a vie niečo vytvoriť. Nikoho predsa nezaujímalo to, že v podstate sa musia učiť rôzne odvetvia toho umenia aj historiu. Kendrick to z toho dôvodu chcel dať na pravú mieru. "A čo ty? čomu sa venuješ ty?" povedal Kendrick a jemne nadvihol obočie, pretože sa mu páčilo to, že aj ked prišiel na to, že Kendrick nemá ani len to najmenšie poňatie o tom, ako to chodí a ako má koňa viesť. Nepozeral sa na neho ako na blázna, ktorý by len tak nasadol na koňa a snažil sa zabiť. Možno by to mohol mať v pláne len chyba bola v tom, že nemal ani len to najmenšie poňatie o tom, ako by to vôbec urobil. Nasadnúť na koňa? ved aj ten kôň by sa na neho pozeral ako na blázna.

To že Kendrick nemá o ježdění ani tušení mu brzy dojde. Jeho výraz v obličeji totiž mluvil za vše. No možná to byl jen jeho pocit a kluk se jen tvářil že neví co po něm vůbec chce. Naštěstí se brzo přizná, že vlastně vůbec netuší co dělat.. Alex se jen usměje a zakroutí nechápavě hlavou. To ne že by se mu vysmíval za to že neví jak na to, ale protože se mohlo stát nějaké velké neštěstí kdyby nic neřekl.. ,,No trochu jsem si to myslel. Neboj natáčet tě rozhodně nebude, ale pokud si troufáš, pořád platí že mi můžeš pomoc. Na koni tě neučím..” řekl a otočil se na patě a vzal prázdná kbelík který uklidil na své místo. Pár lidí už na koni učil jezdit, tak snad Kendrick nebude nějaká velká výzva.. Je pravda že takové video jak se snaží vyškrábat na koně by mohlo mít celkem úspěch, ale nemá v plánu udělat něco takového. Alex byl člověk co se moc nestaral o jiné lidi, zda jim ublíží nebo jim naopak udělá radost. Rád se spoléhal jen sám na sebe. Nakonec se neubrání otázce jen tak do větru.. ,,Hodně ti záleží co si o tobě lidé myslí.? že máš strach že bych postnul někam tvé video jak se škrábeš na koně.?” zeptá se smíchem. Jemu to prostě přijde vtipné, nerozumí proč lidem často tak záleží co si o nich myslí cizí lidi.. Když se mu konečně taky představí tak jen kývne. Koně zvládl nakonec na vodítko připnout celkem bez problému. ,,Není problém si to vyzkoušet a ano.. Rozhodně bude lepší zůstat v hale, to jen kvůli bezpečnosti..” řekne a vyrazí s koněm k hale kde si je společně osedlají.. ,,Teď se normálně pomalu s koněm rozejdi dopředu. Nedej na sobě znát tu nervozitu, kůň by si s tebe mohl vážně začít dělat srandičky..” Kendrick to rozhodně zvládne bez problému, protože i jeho kůň je celkem bezproblémový, ale člověk nikdy neví co se může stát.. ,,Umění.? Zajímavé.. Ségra taky chvilku studovala umění, ale nakonec se na to vykašlala a šla studovat focení. Ale i to focení je svým způsobem umění když to umíš tak odprezentovat. Na co se hlavně soustředíš.? Baví tě malování nebo.? “ Tohle mají s Beth společné, oba dva jsou zvědavý a nebojí se lidí vyptávat na různé otázky.. Když se ale pak Ken zeptá jeho trochu se zasekne. Nerad o sobě moc mluví, je spíš lepší posluchač. ,,No.. Já dělám novinařinu. Otec chtěl abych šel na medicínu, ale  jak říkáš.. Moc učení..” řekne se smíchem.. ,,Pak ještě hraju lakros. Mám hodně koníčků, ale to není důležité..” řekne a koně uváže u takového sloupu. ,,Takže.. Měli by jsme si říct pár pravidel než si sedneš poprvé do sedla..” řekne a předstoupí k takovému regálu kde jsou potřebné věci na ježdění. ,,Mám takovej jakoby rituál před tím než jdu koně osedlat. Nejdřív koně vždy vyhřebelcuju a hodně na něj mluvím.” řekne a podá Kenovi jeden hřeben na hřebelcování.. ,,Tohle už jsi někdy dělal.? Já začínám vždy od hlavy k zadku.. Takhle..” řekne a začne koně opatrně hřebelcovat a občas se koukne na Kena jestli ho vůbec sleduje.. ,,Myslím že tohle zvládneš bez problému.” řekne a u hřeben odloží zpět na poličku.. ,, Pak budeš potřebovat podsedlovou dečku a samozřejmě sedlo.. Hned jak koně budeme mít čistě osedláme toho tvého a můžeme se pustit do lekce co ty na to.?” vlastně se ho ani neptal jestli se to vážně chce naučit. Rozhodl se že ho to naučí a tečka..

Kendrick rozhodne nebol človekom, ktorému by robili problém ak by na neho niekto ukázal roštom a snažil sa ho nejako zosmiešniť. Už len z toho dôvodu, že on sám podobne veci nebral podobne ako ostatní ľudia. On nerozumel niekedy tomu, ak sa mu niekto vysmieval alebo nie. Pretože on mal doslova čistú dušu, ktorá by niečo podobné zjavne nepochopila. Kendrick nebol žiadnym hlupákom z ktorého by si niekto mohol robiť srandu kedy sa mu len zachce. To nie. Ale nebol ani tým človekom, ktorý by sa rozplakal pri prvej príležitosti. Takže ho v podstate ani len neprekvapilo to, keď si myslel, že by si mohol veľmi potrpieť na tom, čo o ňom ľudia hovoria a čo zasa nie. „Nie je to rozhodne tak, ako si myslíš. Nejako mi nezáleží na tom, keď si niekto niečo myslí. Ale tých trapasov v živote mám toľko, že by mohol o mne už niekto aj celú knihu napísať. Alebo rovno trilógiu!“ zasmial sa Kendrick ale bol pripravený na to, čo mu bude hovoriť. Mal v pláne ho počúvať na každé jedno slovo aj z toho dôvodu, že už dlhý čas ho lákalo sa naučiť jazdiť na koňovi. Kendrick mu mohol hovoriť o tom, že to bude beh na dlhšiu trať, pretože on ako študent možno nie je tým najlepším ale mohol sa o to aspoň pokúsiť. Za pokus nič človek nemohol predsa len dať. Kendrick si uvedomoval ten fakt, že v momente, ak niekto povie umenie, takmer všetci si predstavia maľovanie. Nemohol na tom nič zmeniť, aj on mal rád maľovanie. Pretože vedel týmto vyjadriť svoje pocity, ktoré napríklad nedokáže povedať obyčajnými slovami. Ale on sám ani nevedel, ako sa dostal k sochárstvu. Bolo to niečo, čomu sa nevenovali veľa ľudí a to sa mu páčilo zo všetkého najviac. „Ja sa venujem sochárstvu. A tvoja sestra sa venuje fotografovaniu? Áno svojom spôsobom aj to sa dá považovať za umenie. Zvláštne nie? Pretože človek si vyberie ten predmete ktorému sa chce venovať no postupne zisťuje, že sa niektoré naozaj veľmi pekne spájajú. Ako napríklad žurnalistika a literatúra. Budem len hádať, že aj ten človek, ktorý študuje tú žurnalistiku, tak musí mať prehľad o knihách a rôznych veciach. A zasa ten človek, ktorý sa venuje literatúre, tak má naozaj veľké predpoklady k tomu, aby mal takzvaný dar reči..“ pousmial sa Kendrick, pretože v tejto chvíli sa takmer okamžite objavila tá jeho vlastnosť, kedy nevedel prestať rozprávať. Ako keby to pre niekoho svojim spôsobom bolo ľahké len tak prestať rozprávať. Kendrick ho počúval, to ako rozprával a potom aj to, čo bolo jeho pravidlom. „Tak to je dobré pravidlo. Pretože sa ten kôň so svojím jazdcom zblíži a upokojí sa. Nemám pravdu?“ to uz ako tak Kendrick ovládal. Pretože to už predtým robil. A nie len niekoľkokrát. On chodil na toto miesto naozaj rád, pretože prítomnosť takého zvieraťa ako bol práve kôň, ho vedela vždy ubezpečiť o tom, že nech si človek myslí ako len chce, stále sú tu bytosti, ktoré majú väčšiu silu ako ľudia. „Toto už asi urobím po svojom. Ak sa nenahneváš. Keď som tu bol po prvýkrát, tak mi ukázali to, ako sa mám zblížiť s koňom. Ako ho mám poriadne vyčesať..“ zasmial sa Kendrick a potom si zobral tie správne nástroje k sebe a na tom správnom mieste začal so svojou prácou. „Ja začínam od krku a pokračujem nižšie. Hlavu nechávam až na koniec. Aj z toho dôvodu, že niektoré zvieratá to dokáže vydesiť. Alebo nie? Keď by som sa k nemu postavil priamo pred tvár a on by nevedel, čo sa deje. Ale to každý má asi na to svoj spôsob..“ krúživým pohybom začal pracovať a následne aj hladkal jemnú srsť koňa, ktorý si to samozrejme začal aj užívať. On mal rád ten nevinný pohľad toho zvieraťa no na druhej strane si veľmi dobre uvedomoval aj to, že v sebe má aj obrovskú silu, ktorá ešte nemusí byť prebudená. „čo ťa doviedlo k tomu aby si sa naučil jazdiť? A čo ťa priviedlo k tomu, aby si sa venoval žurnalistike? A ešte jednu otázku mám aj keď mám pocit, že to skôr budúci novinár s týmto bude mať problém. Zastaviť sa v kladení otázok..“ Kendrick bol naozaj veľmi zvedavým človekom o tom nemohol už nikto pochybovať. V momente, kedy sa to začalo, tak sa nedokázal niekedy ani pozastaviť. Ale nechcel znieť nejako otravne. „tak ako umenie sa následne delí na niekoľko odvetví mám pocit, že to rovnako máte aj vy nie? Čím by si sa chcel v budúcnosti stať. Novinárom, ktorý by odhaľoval pravdu a korupciu alebo sa zameriava na tie jemnejšie a zábavnejšie veci..“ jemne nadvihol obočie, pretože mal pocit, že aj niečo také vie niekomu napovedať niečo o tom druhom človeku.

Alex naštěstí také nepatřil mezi lidi kteří se hned zblázní když je někdo, jakkoliv znemožní. Vlastně mu je na jednu stranu úplně fuk co si o něm ostatní myslí.. Dřív tomu tak nebylo, pořád se snažil být ten nejlepší, ten nejdrsnější, ale to se mu vymstilo a je dost možné že už tak nějak dospěl. Alex si ani nemyslel že je Ken hlupák. To rozhodně ne. On si z něj vlastně ani srandu dělat nechtěl, takže se tímto nemusí naštěstí nějak zaobírat ani jeden z nich. Pravdou je že je celkem rád že se tu objevil. Vypadal jako fajn kluk a on tu nemusí být aspoň celý den sám... Poslouchá a musí uznat že se mu ulevilo když řekne že mu nějak extra nezáleží na tom co si o něm lidé myslí.. ,,Ale zase tak hrozný to určitě nebude.. Každý má v životě plno trapasů.. I já.. Chápu těžko tomu uvěřit když se na mě člověk podívá..” řekne se smíchem. Samozřejmě to myslel jako vtip. Ano nějaké to sebevědomí měl, ale nebylo to takové to se kterým by se vytahoval až do nebe.. ,,Ale každopádně pokud myslíš že by se ta kniha prodávala jdi do toho. Udělám s tebou rozhovor dáme to do novin a budeš slavnej.. Nesmíš pak zapomenout zmínit že ti tvůj dobrý přítel Alex od koní pomohl..A jednou když jsme takhle kydali hnuj mi řekl.. Jdi do toho kámo, napiš tu knihu..” nemohl si tuhle poznámku odpustit.. Zase se Alex vrátil k té důležitější věci a to byla jízda na koni. Bylo vidět že ho Kendrick opravdu poslouchal a to byl rád, protože jinak by taky mohl něco přeslechnout a byl by malér..Samozřejmě to bude běh na dlouhou trať nemůže ho hned nechat dělat všechny ty složité věci. Chůze, klus, cval bohatě postačí zatím.. Ano i Alexe jako první při zmíňce umění napadne kreslení, nebo ještě tak trochu focení. Měl to hodně spojené se svou sestrou.. Alex umění skoro nerozumí, hlavně tomu malovanému. Pro něj kecy že tím někdo vyjadřuje jsou zbytečné.. To se jako někdo cítí jak černá kaňka? No prostě na to nebyl no. Raději hraje lakros než tohle.. ,,Sochařství? No konečně slyším něco normálního.. Teda jako nechci znít hloupě nebo se tě nějak dotknout, ale to kreslení pro mě nic není. Já prostě když jdu do galerie nebo muzea. Tak mě prostě maximálně osloví nějaká socha, předmět, ale nikdy ne obraz..” řekne se smíchem.. Vážně nemohl si dovolit soudit tyto lidi ani to tak nechtěl, jen řekl pravdu. Prostě mu umění nic moc neříká.. ,,Co se té sochařiny týká.. Děláš už i nějaký vlastní věci? Já jsem v Londýně znal kluka a ten pořád pořádal různý jak se tomu říká.?” vážně si teď nemohl vzpomenout. Ale jeho kámoš z Londýna taky dělal sochy a různě je vystavoval a prodával. ,,No teď si to řekl dobře, ale asi jsem teda na špatném oboru… Jakože řekl bych že mám dobrý přehled o knihách. Literaturu mám hodně rád. A jelikož studuju žurnalistiku tak bych měl vážně mít skvělé vyjadřovací schopnosti. Ale teď si to viděl. Občas mi vypadne nějaké slovo a to je asi problém..” řekne se smíchem. ,,Asi je to tím že jsem poslední rok možná dva nedělal to co bych měl a hodně to flákal. Budu muset začít zase víc číst..” řekne s úsměvem. Jeho poslední roky, to byla vážně divočina.. Odpovídá tomu i jeho jizva přes levé oko.. Už tu jizvu ani nevnímal. Lidé se ho na to ptají a občas hrozně zírají, ale je už zvyklej.. BYlo fajn že Kendrick je takhle upovídanej. Že tu jen nestojí a nekouká.. ,,Vlastně ano.. Kůň by měl svému jezdci věřit. Hele nejsem žádný zaříkávač koní, ale myslím že jsem dobrej. A jde vidět že ty máš zvířata také rád. Jistě ti to půjde..” Měl by být klidný kůň i jezdec, proto se ho snažil trochu přesvědčit že mu to půjde.. ,,Samozřejmě. Pokud máš vlastní postup tím líp. Vlastně na tohle není ani žádný speciální postup. Prostě to dělej tak jak ti to vyhovuje.” řekne s úsměvem a sám začne svého koně hřebelcovat. On asi stejně dneska jezdit nebude a bude Kenovi pomáhat.. ¨Ken měl dobrý způsob jak na to a bylo vidět že to zvládá s přehledem. ,,Víš že někdo říká že jezdectví není sport? Přitom si vem že riskuješ i život..” neměl rád tyhle lidi co tohle říkají, byl na to alergický.. Co ho přivedlo k ježdění.? ,,Sakra já asi ani nevím.. Ježdění jsem měl jako terapii když jsem byl menší..” řekne se smíchem.. ,,Byl jsem hodně hyperaktivní dítě a nějak to mám i jako  terapii teď..” řekne.. Nemá problém tady vypustit páru. Žádné drogy nic.. ,,Vždy mě bavilo psát. Jednou jsem si řekl že napíšu knížku, ale nějak jsem na to asi neměl.. Spíš jsem si to rozmyslel. Baví mě psát jak už jsem říkal a jednou bych chtěl psát o přírodě, cestování, možná jídle. Ale moc mě neláká psát o lidech.” řekne. Jako lidi mu navadí, ale on by spíš něco jiného no.. Vůbec mu nevadilo že se Ken ptá na tolik věcí.. Na další jeho otázku mu už vlastně odopověděl a tak se rozhodl že se taky začne ptát.. ,,A co ty.? Chceš se věnovat jen sochařině.? Jaké jsou tvé cíle.? Být slavná sochař nebo.? A proč zrovna tahle univerzita.? Bydlíš v Kalifornii dlouho nebo si náplava jak já.?” zeptá se smíchem..

Kendrick sa zasmial, pretože ten nápad, ktorý mu vnukol sa mu zapáčil. Kendrick a napísanie knihy, to by bolo určite niečo zaujímavé. A určite bude myslieť na to, že by mu venoval minimálne jedno poďakovanie. Hoci pri jeho rečníckych schopnostiach, by tých venovaní musel dať oveľa viac. „myslím si, že by to mohlo vyjsť. Určite by som z toho mohol urobiť nejakú trilógiu. Napríklad by som to mohol pomenovať ako... hm... počkaj ja to premyslím!...“ zamyslel sa. Ako keby to malo naozaj niekedy vyjsť. Dokonca v momente, kedy si to predstavil, ako by musel byť na nejakej autogramiáde, tak by sa musel určite rozprávať s množstvom ľudí. A to jemu nešlo veľmi dobre. Ale tá predstava, že by mal niekomu dávať rozhovor o knihe alebo o svojich zážitkoch a potom by to niekto mal čítať bola viac ako len komická. Možno by sa niečím podobným mohol Kendrick aj živiť. Kedy by vyšiel na pódium a len úprimne hovoril o svojich skúsenostiach. Nemal žiadne pochybnosti, že by to nemohlo vyjsť. ale v tom momente mu prišlo na um, ako by to mohol napokon pomenovať. Možno to nebolo veľmi originálne no Kendrick vedel, že dôležitý je práve ten obsah. „mohlo by sa to volať denníky Kendricka Rosenblada. A nevadí mi ani to, že by som mal konkurenciu už v napísanej knihe. Denníky Anny Frankovej! Ver mi, že to by bolo veľdielo, ktoré by si niekto mohol prečítať pred spaním alebo keď má zlú náladu.. pretože už mám aj hotové kapitoly. Nemyslím napísané! Ale...“ Ken a jeho predstavivosť! Ak by mu niekto dal teraz papier a pero, určite by nenapísal ani len jednu čiarku alebo bodku. Pretože on a písanie nebolo to niečo pre neho. On by nebol schopný napísať ani len jeden schopný článok, aj keby mal všetky podklady alebo myšlienky krásne zoradené v hlave. Pretože mal pocit, že tá hyper aktivita, ktorá sa u neho nachádza, tak sa prejavuje v rôznych formách. A on by sa určite nevedel sústrediť na to, že by niečo napísal. No ako rozhovor o nejakej zvláštnej knihe to bolo konečne niečo zaujímavé v jeho živote. Tá predstava bola naozaj lákavá. Mal v pláne mu prezradiť aj to, ako by to napokon vo výsledku vyzeralo. „Určite by som sa mohol venovať napríklad Kendrick a jeho pokusy v športe. Alebo Kendrick a jeho pokusy v rozhovoroch s dievčatami. Tam som naozaj profík. Pretože nikto to nedokáže, tak ako práve ja..“ Niekto si myslel, že to robí schválne. Kedy sa mu podarilo ako brankárovi vo futbale kopnúť vlastný gól. Mysleli si, že je naozaj neschopným a hlúpym človekom, kedy si nevie zapamätať obyčajné pravidlá hry. No on to dokázal, vedel vymenovať všetky možné kombinácie hier aj to, ako sa to má hrať ale v momente, ak by sa to malo týkať jeho, kedy by sa mal sústrediť napríklad na loptu, tak to už nebolo také ľahké. Pretože vždy sa mu podarilo nejako zapríčiniť to, že sa mu ľudia vysmievali. „Nemyslím to tak, že by som to dokázal. Kedy by som sa s niekým vedel rozprávať o všetkom a zároveň o ničom. Kedy by som len tak vedel oslniť nejaké dievča. Pretože každý jeden pokus o rozhovor s dievčaťom by sa mohlo stať nejakou novou kapitolou. Pretože tie moje skúsenosti, to by mohol byť naozaj odstrašujúci príklad pre mužské pokolenie..“ nemohol sa pri jednej veci zdržiavať nejako dlhý čas, pretože ak by sa mal rozhovoriť napríklad o športoch, tak by mu nestačil ani celý týždeň na to, aby povedal všetko, čo sa odohráva v jeho hlave. A odohrávalo sa v nej naozaj množstvo vecí! Niekedy sa myšlienky medzi sebou bili natoľko, kedy nevedel, ktorú má povedať ako prvú. Ale potom sa musel sám zasmiať nad niektorými spomienkami z tejto oblasti takzvaného balenia žien, pretože to bolo naozaj vtipné. Niekedy sa snažil tak veľmi, kedy si neuvedomoval ani to, čo robí. „Ide mi to ako po masle. A to sa niekedy vážne snažím o to, aby som to nejako nepokazil.. ale nejde to tak ľahko. Pretože v momente, kedy sa s dievčaťom rozprávam viem prejsť k takým veciam, ktoré by si niekto nevedel ani predstaviť! Niekedy sa ma dokonca jedna spýtala, či sa nenachádza v nejakej skrytej kamere. Ale ja som to vtedy nepochopil a hľadal som tú kameru s ňou!“ Kendrick si spomenul na to, ako keby to bolo včera. Kedy sa snažili hľadať kameru o ktorej si myslel Kendrick, že ju niekde len zabudla. Pojem skrytá kamera má predsa niekoľko vysvetlení. Ako mohol vedieť, že myslí niečo iné? Jemu treba povedať veci priamo. Nie tak, aby to nepochopil alebo to pochopil trocha inak. A Kendrickovi to ide vždy najlepšie. A toto je len slabý odvar toho, čo sa mu v živote stalo. Chudák, možno nikdy nepochopí to, aké je to byť v normálnom vzťahu. Alebo pochopiť len to, čo to vôbec normálny vzťah znamená. Kendrick v tomto bol naozaj neskúseným človekom ale nemohol za to. Mal pocit, že ešte neprišlo to správne dievča, ktoré by mohlo pochopiť to, že on nie je žiadnym hlupákom len niekedy koná bez toho, aby niečo premyslel. On sám si myslí, že je takých ľudí oveľa viac, možno niekedy spozná niekoho, kto má podobný problém ako on so ženami. Hoci to bude ako sa nachádzať v takmer vyhynutom druhu nejakého milého, malého zvieratka. Kde je naozaj malá pravdepodobnosť, že by mohol stretnúť niekoho podobného. „Niekto by si pomyslel, že sa to nedá ale ver mi, že to je ľahšie ako by si niekto mohol myslieť.. potom by sa ďalšia kapitola mohla venovať práve športom. Asi som na tom rovnako. Ja a športy a ty a umenie na plátne. ver mi, tak veľmi som sa snažil o to, aby som bol dobrý v športoch!“ Kendrick sa naozaj snažil. Niekoľkokrát chcel byť športovcom. Hľadal si v tom cestu už niekoľkokrát. Niekedy ho podporovala aj jeho najlepšia kamarátka. Zvláštne, že ona bola ten typ človeka s ktorým by sa mohol rozprávať. Kendrick mal problém sa s niekým zoznámiť no možno potom to bolo o niečo lepšie. Ale v tejto chvíli? Ved teraz sa s týmto chalanom rozprával bez toho, aby niečo nevyviedol hoci deň bol ešte dlhý na to, aby sa mu nejaký ten kúsok podaril. Kendrick sa potom sústredil na jeho slová a musel sa aj zasmiať nad tým, čo povedal. Pretože vedel, že je mnoho ľudí, ktorí to malo rovnako ako práve Alex. „Ale ja to chápem! Naozaj veľmi dobre, pretože v momente, ak niekomu poviem to, že sa venujem alebo študujem umenie, tak si ma všetci predstavia v nejakom zvláštnom plášti a s paletou v ruke, kedy sa zamyslene snažím sústrediť na nejaký výtvor. Hoci je pravda, že toto boli naozaj moje začiatky..“ On sám si myslel, že by sa tomu mohol napokon venovať. Kreslenie nie je až také zlé, ak vie človek tomu dať to správne čaro. Pretože každý jeden človek vie nakresliť napríklad dom alebo strom. On vedel obdivovať tých ľudí, ktorí dokázali nakresliť naozaj dokonalé diela. Nie tie abstraktné, pri ktorých ani nevedel, čo by tam mal vidieť. On vedel obdivovať tých autorov, ktorý vedeli dokonalo ukázať krásu prírody alebo nejakého človeka. A fotografovanie? To tiež mal v láske. „Až na to, že na miesto farieb som používal iba ceruzku. Mám pocit, že som sa tomu musel venovať na začiatku len aby som sa potom vedel zamerať na to, čo chcem robiť v budúcnosti.“ Spomenul si na svoje začiatky, ktoré sa nedajú s umením ani porovnať. Kedy ani nevedel, čo to má byť aj ked sa o to snažil naozaj veľmi precízne. No zdalo sa, ako keby každý jeden pohyb rukou to len viac a viac kazí. No práve pri tom sa naučil, že človek to nemusí mať v ruke od narodenia a skúšanie a skúšanie spojené s trénovaním, dokážu urobiť zázraky.
„áno venujem sa sochárstvu. Všetci ľudia by si pomysleli, že tomu by sa mohol venovať len človek, ktorý má už po sedemdesiatke a trasú sa mu ruky jedna radosť. Ale nie. Hoci ani ja nepoznám nejako mnoho ľudí, ktorí by sa tomu venovali rovnako ako ja.“ Sochárstvo nebolo niečo kde by si mohol nájsť kamarátov. Nepoznal mnoho ľudí, ktorí by sa tomu venovali v jeho veku ale on to možno bral ako pozitívum, pretože nemusel myslieť na to, že by sa stalo to, že by našiel takzvanú konkurenciu. Ale bol rád za to, že je jeden z mala a hlavne to, že ľudia sa na neho potom pozerali inak. Možno s obdivom? Ak sa to tak dalo vôbec nazvať. Kendricka to vedelo vždy potešiť. Jeho ďalšia otázka ho trocha prekvapila. „Moje ciele? To je naozaj zákerná otázka. Ale páči sa mi to.. počkaj.. musím nad tým popremýšľať..“ Málokedy sa mu stalo, že by sa niekto sa spýtal práve jeho na ciele v živote. Možno to bolo tým, že nikoho to nezaujímalo. Ale Kendrick ako každý jeden človek mal tiež ciele, ktoré si chcel splniť. Hoci by to malo trvať príliš dlhú dobu no aj tak vedel, že ak si niekto dá nejaký cieľ a začne si ho postupne krôčik po krôčiku plniť, tak to napokon dokáže urobiť. Zamyslel sa nad tým. Mnoho ľudí malo veľa cieľov no on sa chcel sústrediť len na tie podstatné. Netrvalo to dlho a na jeho tvári sa objavil malý úsmev, pretože presne vedel, čo je jeho veľkým cieľom v živote. „Asi by som chcel, aby sa ľudom páčili moje výtvory. Nechcel by som dopadnúť tak, že by sa moja tvorba nachádzala len v nejakej galérií pod mojim menom pri dalších veciach. To nie. Skôr si to predstavujem tak, že by som chcel, aby moje umenie bolo spájané len so mnou. Nechcem, aby si ma pamätali ako len súčasť nejakého celku, keď viem, že ja tvorím sám najlepší celok. Viem, že to je zvláštne..“ Kendrick možno nemal také vízie do budúcnosti ako iný umelci, ktorí by dokázali využiť každý jeden moment na to, aby sa mohol zviditeľniť. Kendrick v ničom nie je plachý ale čo sa týkalo jeho práce, tak bol nedôverčivým človekom. Len tak by to niekomu neukázal, pretože by sa bál. Strach v ňom by bol zakorenený natoľko, že by sa nemohol pohnúť ďalej. Možno by to potom spôsobilo pri ňom aj taký blok, kedy by prestal tvoriť. A to by sa mu určite neprospelo. On potreboval túto prácu, kedy by mohol vypnúť a prísť na iné myšlienky. „vlastne, asi by som chcel niekedy vystavovať svoje umenie na nejakom zaujímavom mieste. Nepotreboval by som to, aby to videlo milióny ľudí len ten, kto to nájde. Ja viem, že sú to zvláštne myšlienky a určite mnoho ľudí, ktorí sa venujú umeniu chcú, aby ich ľudia obdivovali no ja mám zatiaľ strach. Z toho, že by sa to nemuselo ľudom páčiť..“ Kendrick si uvedomil, že jeho najväčší strach je z toho, že by sa niekomu nemuselo páčiť jeho umenie. On si veľmi dobre uvedomoval, že príde moment, kedy to niekomu ukáže a on to nepochopí tak, ako to myslel. Kedy sa mu to nemusí páčiť, pretože to je jedinečnosť ľudí, že sa im nemusia páčiť rovnaké veci. Ale aj tak chcel aspoň v pohľade človeka vidieť menšie nadšenie z toho, čo on dokáže urobiť. Kendrick vedel, že ak by nikdy svoje veci nikomu neukázal, tak by nikdy nemohol byť slávnym. Ale on možno ešte na to nebol tak celkom psychicky pripravený. Na to, aby mu niekto dokázal obyčajnými slovami pokaziť všetko, na čom pracoval už niekoľko rokov. „takže aj keď mám niektoré diela hotové, tak je naozaj len minimum ľudí, kto to mohol vidieť. Hoci som sa to rozhodol zverejňovať na flickr. A tam sa to ľudom začalo asi aj páčiť.“ Bol to len riskantný ťah, ktorý sa rozhodol urobiť. A to bolo pre neho ťažké. Pretože po tom, ako zverejnil svoju prvú prácu, tak sedel nad tým mobilom dlhý čas a premýšľal, či to je dobrý nápad alebo nie. V momente, kedy prichádzali prvé komentáre aj od ľudí, ktorých dobre nepoznal, tak bol prekvapený. Dodalo mu to odvahu hoci mal pocit, že to nie je aj tak to, čo by niekto mohol očakávať. Nie takým štýlom, kedy by mu nestačilo ale to, že si myslel, že niekto to napísal len kvôli tomu, aby z toho mal radosť. Ale aj tak to bol prvý krok k tomu, aby sa odhodlal niečo podobné urobiť aj na budúce. „alebo sú len takými milými ľuďmi, že mi to nepovedia priamo. Vlastne si uvedomujem to, že nejako moje ciele v živote sú zamerané len na to umenie. Je to divné. A čo ty? Aké sú tvoje ciele. Chcel by si sa napríklad usadiť, oženiť sa, mať niekoľko detí, mať psa alebo mačku a krásny dom? Vlastne ja ani neviem o čom ľudia snívajú...“ Zasmial sa nad tým. Nevedel si predstaviť, že by o tom mladý človek vedel takto snívať. Ale bol naozaj zvedavý s čím príde Alex. Chcel rozhodne vedieť jeho sny a túžby, ktoré by mu vedeli povedať aj niekoľko slov o tom, akým je človekom. Kendrick dúfal, že mu o sebe takto aj niečo povie. On mal rád to, keď mal možnosť sa o niekom dozvedieť niečo viac. A práve podobné rozhovory na to boli viac ako len stvorené.

Kendrick sa musel sústrediť nad slovami, ktoré povedal následne Alex. Bolo to zaujímavé, ešte o tom nemal možnosť počuť niekedy predtým. Určite to bolo zaujímavé aj predstaviť si. Vedel o niektorých terapiách ale skôr len pre tie deti, ktoré mali nejaké postihnutie. Čo dúfal, že nie je jeho prípad, pretože inak by to opäť pochopil iným spôsobom. „počkaj.. pochopil som to správne, že kone a terapia? Prečo niečo podobné nenapadlo aj mojim rodičom! Ja som hyperaktívne dieťa. Neviem pri jednej veci ostať príliš dlho. Neviem dokonca ostať ani dlho ticho, ale to si si mohol všimnúť. Ako to vlastne funguje? Jazda na koni ťa vie upokojiť alebo... to tie zvieratá?“ Kendrick sa nad tým takto nezamýšľal. On vedel, že niekto má napríklad domáce zvieratko k tomu, aby mu pomohlo sa upokojiť. Ale kone? O tom ešte nepočul. Ale ak to niekomu vedelo pomôcť, nevidel v tom nič zlé. Kendrick mal svojho psa, ktorý mu v mnohých veciach pomáhal. Aj keď nemôže ho maž pri sebe neustále, kedy ho necháva radšej u kamarátov alebo u rodičov, pretože na koľaji nemá zviera čo robiť, tak aj tak sa teší na všetky okamihy, ktoré spoločne zažívajú. Už len pri myšlienke na svoju fenku sa mu na tvári objavil úsmev.
Kendrick sa musel zamyslieť. Bola pravda, že jazdu na koni ľudia neberú vážne a skôr sa na to pozerajú ako len na zábavku na miesto toho, aby sa sústredili a mysleli na to ako na šport. Kendrick si uvedomoval, že ľudia nechápu rôzne športy. Podobnú debatu mal možnosť viesť aj s Beth, ktorá sa venuje roztlieskavaniu. Aj to bol šport a o tom mnoho ľudí takto nevedelo premýšľať. No teraz sa sústredil len na tie kone ale stále nechápal. „Ten človek, ktorý to neberie ako šport, tomu nerozumie. Dobre, ani ja nerozumiem športom ale viem, že je niekoľko disciplín s koňmi pri ktorých sa dá hovoriť o športe... ale neviem ich pomenovať. Napríklad to...“ Kendrick sa snažil o to, aby v hlave našiel to správne slovo, na to ako sa to volá no aj tak nevedel na to prísť, aj ked sa naozaj veľmi snažil. „no to... kedy kone bežia spoločne a pred nimi sú rôzne prekážky. Hoci to je smutné, pretože pri tomto sa mnoho tých koní zabije a to je mi vždy ľúto. No a potom samozrejme dostihy. Chodíš na dostihy alebo na podobné veci?..“ Dúfal len, že použil to správne pomenovanie. Pretože sa mu stávalo aj to, že nevedel pomenovať ten daný šport rovnakým názvom, ako ju poznajú aj ostatní ľudia. Ale mal pocit, že teraz to urobil správne, pretože mal možnosť počuť aj to, ako sa o dostihách rozprávajú a aj o kurzoch, ktoré boli známymi. On nebol nadšencom niečoho podobného, pretože on sa na zvieratá pozeral ako na žijúce bytosti a nikdy nemal v pláne na niekoho staviť svoje peniaze. No nebol tým typom, ktorý by niekoho podobného začal okamžite odcudzovať. A dúfal, že Alex nie je jeden z tých ľudí, kto by mohol podľahnúť niečomu podobnému. To mu celkom nešlo do hlavy. Už len z toho dôvodu, že mal možnosť vidieť, ako sa k zvieratám správa. „Počkaj nepýtam sa na to, že by si možno mohol podľahnúť nejakému hazardu!“ Kendrick si už vedel skutočne vybaviť ten najhorší prípad, kedy by sa Alex mohol nachdázať na tých dostihách a prehrávať niekoľko tisícok dolárov a nadávať pri tom na kone. Ako keby to bola ich vina, že majú na chrbte neschopného človeka alebo jednoducho nemajú predpoklady k tomu, aby ich rýchlosť bola ešte vyššia. On toto nemal veľmi v láske, on radšej obdivoval tieto nádherné bytosti iným spôsobom. Kendrick mal naozaj vysoko postavenú svoju fantáziu a niečo podobné bolo v jeho prípade viac ako len typické. Ale on si nemyslel niečo zlé no uvedomil si, že by mohol svojimi rečami pokaziť tento rozhovor. No bola pravda, že keď to zvládol Alex už do tejto chvíli, tak s tým určite nebude mať nejaký väčší problém. „Sakra, zasa mám pocit, že som niečo pokazil. Stále sa cítiš na to, že by si mi chcel ukázať, ako mám jazdiť? Pretože to so mnou nebude naozaj veľmi ľahké.. môžem to vyskúšať ja sám? Videl som to už tak mnohokrát..“ Kendrick sa v tejto chvíli cítil, ako človek, ktorý by mohol dokázať všetko. Pozrel sa na koňa, ktorý mal už upevnené sedlo aj oťaže a pozrel sa na tú dieru do ktorej by mal dať nohu a doslova sa vyhodiť vpred. Kendrick musel zatvoriť oči, pretože mal pocit, že ak by spadol a mal zatvorené oči, tak by ho to bolelo o niečo menej aj keď to vôbec nedávalo zmysel. Kendrick sa o to aspoň pokúsil. So zatvorenými očami sa chytil a potom sa vyhupsol hore bez toho, aby vedel, kam dáva tú druhú nohu. Bolo tým pádom viac ako len pravdepodobné, že niekto ako Ken sa postará o to, aby tu zavládol smiech. No jemu do smiechu veľmi nebolo, keď si uvedomil, čo práve teraz urobil. Chcel pohladiť koňa za jeho dôveru a podakovať mu ale nemohol, pretože mu niečo chýbalo. „uhm... kde ten kôň má hlavu?! Preboha, ja som mu odkopol hlavu! Preboha Alex, musíš mu pomôcť...“ Kendrick sa v tejto chvíli cítil naozaj bezradne. Ako keby všetko pokazil a už už si v hlave prehrával tento moment a taktiež aj to, ako to bude vysvetľovať nejakému človeku, ktorý vlastne vlastní tohto koňa, že tomu koňovi nohou, keď sa snažil nasadnúť na jeho chrbát odkopol hlavu. Vlastne on nevedel ani to, ako by sa mal teraz z neho dostať. Kendrick už mal dokonca aj slzy na krajíčku, pretože nevedel, čo bude v takomto momente robiť. Ako sa vôbec na Alexa bude môcť zasa pozerať, pretože to vyzeralo tak, ako keby mu dával do rúk určitú dôveru a on ju len tak nechal odkopnúť. Potom sa stalo ale niečo, čo by nikto nečakal. Ten kôň aj keď nemal hlavu sa pohol vpred a on si mohol všimnúť to, že sa niečo začalo na tom mieste hýbať. No samozrejme! Že to nebola hlava, ktorá by sa len tak hombáľala z jednej strany na druhú ale bol to práve chvost. Chyba bola v tom, že on sa posadil naopak.

Alex neměl ani tušení o tom že mu vnuknul takový super nápad. Vlastně ani netušil zda to Ken myslel vážně.. No když spustil tak to možná myslel opravdu vážně.. Musel se nad tím jeho nadšením taky zasmát. Bylo Docela mu připomínal jeho vlastní sestru. Bethany si také dokázala chytnout každého slova.. Kdyby měl KEndrick vážně v plánu vydat knihu opravdu by si asi jednu koupil. Proč ho nepodpořit že..  Ani nepochyboval o tom že by to mohla být trilogie, protože jak ho teď pozoroval věděl že jeho život nebude nejspíš nuda a sezení doma u konzole.. Alex sám měl o čem vyprávět. Dřív jeho život byl velký mejdan. To se po přestěhování do Států změnilo.. Co přesně se změnilo.? Ani on sám nevěděl. Vlastně to co dělal v Londýně mohl v pohodě dělat tady.. Asi jak si opravdu sáhl na dno a přišel skoro o život se v něm něco pohnulo. Něco mu nejspíš řeklo, takhle ne. Tohle bys neměl dělat. Dostal druhou šanci a byl by hloupý kdyby jí nevyužil. Teď se ale soustředil na Kena, protože ten kluk ho nepřestával udivovat.. ,,Jasně.. Bude to úplná sága Harryho Pottera..” řekne a se smíchem protočí oči.. Bylo to možná na jednu stranu trochu komické, protože Alex jakoby pořád nechápal že ten kluk to nejspíš myslí smrtelně vážně.. Sledoval ho a bylo vidět že opravdu přemýšlí.. Celá tahle situace teď byla komická, protože představa jak Ken mluví třeba s tisíci holkama co čtou jeho knihu.. No nedovedu si to úplně představit. Ale věřím že by si s tím nějak popral. Vyneslo by mu to jistě pěkný balík. Alex nechtěl jeho plán nějak hanit, ale co nejvíc trapnou věc člověk vydá tím je to lepší. Bylo to na jednu stranu hnusné, ale bohužel to tak v dnešní době funguje. To nejsou jen knihy, jsou to videa, fotky, prostě všechny tyhle věci. Lidé si užívají když někdo na videách trpí nebo se chová trapně. Má to milionové shlédnutí a z toho videa vlastně nemáte nic. Maximálně se můžete zasmát cizímu neštěstí.. Alex celkem netrpělivě čekal jak svou super knihu má v plánu pojmenovat… Když to Ken konečně vypustí z úst musí se prostě zasmát.. ,,Jak originální.. NEzapomeň že to není jen Anna Franková, ale existuje i deník malého poseroutky.. Dokonce je to také trilogie, takže aby to nebylo něco velmi podobného..” řekne se smíchem a kdyby se více znali nejspíš by k tomu dodal i gesto že ho jemně praští po rameni.. ,,Dělám si srandu, ale kdyby ses chtěl podívat jak vypadá neštěstí přečti si to. Je to asi čtení pro desetileté, ale nic co bys nezvládl ne..” Ano Alex si  z něj právě vážně dělal trochu srandu, ale tak Alex už prostě takový byl. Nechtěl ho nějak urážet ani nic, podle něj tohle bylo jen přátelské pošťuchování. Nemohli se asi nazývat přáteli, znají se teprve necelou hodinku, ale nejspíš ani jeden neměl problém navazovat nové  přátelství, takže kdo ví co z toho bude..,,Ať je to Anna nebo poseroutka myslím že ti nebude moc nikdo konkurovat.. A víš proč..?” zeptal a nechá mezitím trochu dramatickou pauzu..,,No je to jasný.. Oni neměli manažera jako jsem já.. Do měsíce máme několik set prodaných výtisků..” řekne a tváří se u toho hrozně vážně. Nakonec jeho koutky přece jen zacukají v mírném úsměvu.. ,,Máš vážně dobrou představivost že..?” znovu se neubrání smíchu. Jeho by možná ani nepřekvapilo kdyby mu řekl i přesný počet stran. Skoro to vypadalo že Ken má v hlavě všechno dokonale naplánováno.. Kendrick vážně hodně mluvil. Když ho tady viděl poprvé dokonce možná i pomyslel na to že bude pěkně tichý hoch.. Ale to byl rozhodně mimo, protože on mluví víc než dost. Alexovi to tedy rozhodně nevadilo, protože on byl taky celkem ukecaný. ,,Nejsi profesionál na sporty.? Kolik si toho zkoušel.? Třeba si nenašel jen ten pravej. Který by byl určený přímo pro tebe.. Mě taky chvilku trvalo než jsem našel který by mi šel.. Lakros je život..” řekne se smíchem. Ale znal plno lidí co na sport vážně neměli. Třeba jeho nejlepší kamarád. Ten jakmile se snažil udělat rychlejší pohyb tak zakopl a rozbil si hubu.. ,,Zkoušel si lakros.? Můžeš někde se mnou na trénink..” řekne se smíchem.. Spíš to myslel jako vtip, protože mu došlo že sporty asi nebudou vážně nic pro něj.. Ten sport ho možná ani nepřekvapil, ale co se týkalo těch holek.. To možná trochu ano, protože se jevil jako super kluk.. To znělo divně.. Prostě se mu zdálo že je Ken hodný kluk.. Alex s holkama neměl nějaký extra problém, protože on byl prostě komunikativní člověk. Nebál se na holky promluvit nebo tak.. ,,Počkej počkej.. To mi vysvětli. Vždyť tady meleš jako stroj.. Neříkej že máš problém mluvit s holka.. To bys mě vážně pobavil..” řekne se smíchem.. Tohle mu nežere. Je to možný, ale přišlo mu to trochu zvláštní.. Byla by to celkem škoda, protože někdo jako Ken by si rozhodně zasloužil super přítelkyni.. ,,Kámo zdá se mi že trochu přeháníš.. Nemůže to být tak marný.. Jde o to co si vybíráš za holky. Protože to nechápu. Podle mě si takový ten kluk co holky přitahuje. Já teda nejsem žádný přeborník ani neumím posoudit mužskou krásu. Ale rozhodně si v pohodě kluk. Takže si dej pohov a ona brzo možná přijde sama..” řekne s lehkým úsměvem.. No nebyl zrovna nejlepší na takové povzbuzování, ale tak aspoň to zkusil.. ,,Podívej třeba na mě.. Já mám malinkou vadu na kráse a už to mi trochu ubírá na šanci u holek zabodovat..” řekne se smíchem.. Rukou si ještě ukázal na celkem velkou jizvu kterou má přes oko.. pěkné holky si na tohle vážně dávají pozor, chtějí mít na flickru jen pěkné fotky s pěknýma klukama.. No raději zase svou pozornost přesměruje k němu, protože začínal být trochu otrávený z toho všeho.. Poslouchá ho a musí se zasmát po jeho slovech.. ,,To není tak hrozný..” řekne se smíchem.. ,,Ne dobře tohle je možná trochu špatný, ale nevěřím že se ti to stalo víckrát..pokud tě to potěší tak taky mám pár pěkných trapasů, nejsi jedinej. Svět se nezboří..” pokrčí nakonec rameny a snaží se mu ukázat že se vlastně vůbec nic neděje.. Vždyť se to stává každému.. Jeho příhoda byla ale opravdu vtipná.. Protože tohle ještě od nikoho neslyšel, nechtěl mu to ale říkat. To aby se ho nějak nedotkl.. ,,Stačilo říct že si se třeba přeslechl nebo že jste se špatně pochopili..” znovu pokrčí rameny. Proč teď řešit co měl říct, teď už to bylo jedno. Stalo se stalo..
Znovu se dostanou ke sportům a k umění.. Alex byl zvyklí chodit do galerie a tak, Bethany ho pořád někam tahala. Nějak extra mu to nevadilo, ale on raději knihy a psaní, protože uměl nakreslit maximálně sluníčko. ,,Naštěstí nemusíme být každý dobrý ve všem. Podívej na mě.. Já bych mohl vyprávět jak jsem svůj život proflákal a zazdil blbostmi.. Tk si dej pozor abys na tom nebyl stejně..” mrkl na něj.. Jen ať si užívá života a dělá co ho baví. ,,JAko taky si tě celkem dokážu představit s paletou v ruce.. Jako mě si taky nikdo nedokáže představit jak někde něco píšu, protože nejsem zrovna klidný člověk.. Nemám moc velkou trpělivost jako jiní.. Nechci tě urazit, ale moc si tě nedokážu představit jak někde v klidu stojíš a sochaříš..” řekne se smíchem. Protože Ken působil hodně aktivně.. ,,Jo myslím že to je přesně to co si musíš zkusit. Člověk mění zaměření několikrát za život moje sestra je tím příkladem. Od právničky se dostala až k focení.. Zajímavá cesta co.. Já zase neměl nikdy čas přemýšlet co bych chtěl pořádně dělat.. To až teď tady.. “ Ano své zaměření si vážně vybral celkem pozdě, ale lepší někdy než nikdy no ne? ,, Podle mě s citem pro umění se musíš narodit. Asi se to dá naučit, ale stejně proto pak nemáš takový cit.. Neumím nakreslit ani rovné kolečko..” trochu vyprskne smíchy.. ,,Nejsou mladý sochaři.? Promiň asi debilní otázka.. Ale je pravda že nikoho jiného kromě tebe neznám..” přizná. Asi je to pravda trochu. ,,Vlastně sochaře neznám žádného, tím líp.. žádná konkurence..” řekne jedno pozitivum co v tom našel.. Musel se zasmát, nepřišlo mu to jako zákeřná otázka..
No možná to bylo něco nad čím se musí člověk trochu víc zamyslet. Alex měl jasno, ale to neznamenalo že to tak má i Ken.. Nakonec to jeho zamyšlení netrvá ani moc dlouho, což bylo super. Mohli se pustit do další zábavné konverzace.. Opravdu se s ním nenudil. Což bylo fajn. Kendrick nebyl kluk se kterým se normálně kamarádil. Často to jsou sportovci nebo nějací flákači. Bylo fajn teď pro změnu mluvit s někým jiným..
Chápavě přikývl a musel se nad tím chvilku ale zamyslet..,,Asi chápu jak to myslíš..” Bylo fajn mít takový důležitý cíl.. Alex žádný neměl asi. Chtěl dělat co ho baví. Co ho vlastně baví.? Nejspíš flákat se.. Ne to zase ne.. Chtěl by cestovat jednou.. Psát sloupky o tom jak cestuje.. ,,Už si někomu své díla ukazoval.?” zajímalo ho jestli nemá třeba nějaké výstavy a tak. Věděl že někteří studenti to dělají.. ,,Tak děláš to hlavně pro sebe ne pro lidi žejo..” Vždyť to tak bylo.. Strach byl normální.. Každý ho měl. Byla to přirozená reakce na něco nového.. ,,Konstruktivní kritika je fajn ne.? Teda myslím aspoń u umělců ne.?” on tomu nerozuměl a tak se do jeho kůže nedokázal plně v žít..
,,Pokud jsou to tvý přátele, jako že opravdový tak si myslím že ti říkají pravdu. Proč by ti měli lhát a tvrdit ti o něčem že je to dobré kdyby to dobré nebylo.? A pokud to psali cizí lidi na netu… Tak to bylo dobrý, protože lidi jsou tam na přes držku, takže pokud to tam psali že to bylo dobrý tak to tak prostě bylo..  Já..? No já nějak moc neplánuju raději. Vždy se ptám lidí se kterýma mluvím jak si představují svůj budoucí život. Snad jak kdybych se chtěl inspirovat. Mám v plánu jednou cestovat a psát o tom.. Jen jsem se k tomu ještě nedostal a doufám že jednou až to přijde nebude už pozdě a já nebudu starý dědek co si bude říkat proč jsem do toho nešel..” Dneska se tu Alexovi hodně líbí, protože si mohl s někým povídat a ještě se věnovat tomu co má rád. Podle něj je dobře že Ken má strach. Podle něj to bylo něco co člověk musel mít když chtěl dělat něco pořádně. Jen Strach ho ve skutečnosti neochrání. Takže na to by Ken měl co nejdřív přijít, aby se nebál tolik že by nikdy nic světu neukázal.. Pak už začne mluvit o terapii a Alexe jeho reakce trochu překvapí..
,,Teda nečekal bych že tě to tolik nadchne. Jo je to dobrá terapie.. Ale vůbec jsem si nevšiml že trochu víc mluvíš..” Musel konstatovat trochu se smíchem.. ,, No samozřejmě že tě uklidňuje i jízda, ale jde hlavně o ty zvířata.. Funguje to stejně třeba i s pejskama.. Nebo kočkama. Prostě zvíře dokáže člověka uklidnit… Pokud máš nadbytek energie tak sem můžeš chodit častěji, práce je tu víc jak dost..” Ano práce tady bylo vždy dost a zdejší majitel byl rád za každou ruku..
,,Koně jsou dobré na takové terapie. Třeba tady se provozuje jízda pro nevidomí nebo pro tělesně postižený. Prý to těm lidem hrozně pomáhá..” On sám u těhle hodin bohužel nikdy nebyl, ale měl v plánu to jednou napravit.. Alex možná ani tolik normálně nemluvil, ale teď se také nedal zastavit.
,,Právě.. Moc lidí to jako sport nebere. To zvíře tě v tomhle sportu dokáže zabít jediným tvým špatným rozhodnutím. Myslím že by lidé měli více ocenit tyhle lidi co jezdí různé závody.. To nevadí je to například drezura, parkur, rodeo je toho vážně hodně.” Mávne nad tím rukou. Není potřeba aby je všechny Ken znal, ani Alex nebyl žádný znalec.. Pak Ken narazí na celkem citlivé téma. Bohužel měl pravdu občas se tyhle věci stávali a nikomu to nebylo příjemné..,,Jsou jen ojedinělé případy kdy to kůň nepřežije ale bohužel se to stává..Je to pak opravdu smutné. Dostihy zas tak moc nemusím. Byl jsem se párkrát podívat, ale nějak mě to nebere.. Já jakoby celkově tyhle závody moc nemusím. Jo možná je to divné po tom co jsem se zastával toho že lidé jezdectví nerespektují jako sport. Ale myslím že hlavně by se to mělo dělat pro zábavu a pro potěšení koně. Občas mi přijde že ten dostihový kůň nezná nic jiného než trénink..” Na tohle nejspíš mají hodně podobný názor. alex také bral zvířata jako něco sobě rovného a ne jako záminku vydělat nějaké prachy..
,,Chápu jak to myslíš a myslím že jsme zastánci stejného názoru. Se zvířaty by se byznys prostě dělat neměl..”Alex byl možná trochu hazardér, ale to se týkalo třeba pokeru nebo tak. Na zvířata nesázel nikdy..Pak už přišel čas nasednou na koně. Alex mu důvěřoval neměl jediný důvod mu nevěřil. Ken si koně dokonce i sám připravil a bylo vidět že to udělal vážně dobře..
,,nic si nepokazil a taky věřím že to zvládneš takže šup do sedla..” Pobídne ho a čeká jak se k tomu všemu postaví. Bohužel Alex už od začátku věděl že na koně nasedne obráceně. Tak proč ho sakra nezastavil. Bylo to něj hnusné.? No možná trochu, ale neudělal to aby se mu mohl vysmát. Chybami se člověk učí.. No menšímu smíchu se neubránil, ale ten ho hned přešel když viděl že Ken se rozhodně nesměje..
,,prosím tě uklidni se ano.. Je to v pohodě. Možná tě to uklidní, ale nejsi první komu se to stalo.. Jen se pořádně chyť a slez budu tě jistit.. Jen počkej až koně budu držet a on nebude moc jít dopředu..” Hned co to dořekl a koně zastavil.. Pak už Kena jen jistí kdyby náhodou padal.. ,,Neboj napodruhé to vyjde..” řekl se smíchem..
Pak ale Alexovi zazvoní telefon a on musí bohužel odejít.. ,,No rád jsem tě poznal a doufám že se tu ještě někdy potkáme Kene.. Doufám že si to jméno zapamatuju.." řekne smíchem.. Pak odsedlá koně a odejde domů...

„Sága Harryho Pottera? Chceš mi povedať, že by som mohol byť rovnako slávnym ako on! Preboha o tom som naozaj sníval..“ povedal s nadšením Kendrick, pričom mu možno spočiatku ani len nedošlo, že celý tento rozhovor, presnejšie celá táto otázka ohľadom rozhovoru bola len v rečníckej otázke. Ken bol niekedy preslávený tým, že nedokázal pochopiť veci presne tak, ako si to človek predstavoval a ako to človek spočiatku myslel. „Mohol by som potom rozdávať ľudom podpisy. Mohli by sa so mnou fotiť a ja by som si mohol dovoliť čo len by som chcela. Napríklad naozaj veľký dom alebo dokonca aj vlastnú jazdiareň. Hoci pre mňa by to bolo asi zbytočné, keďže neviem jazdiť na koni, čo si už asi videl podľa toho, ako sa k nim správam. Snažím sa o to, aby mi to išlo, aby som neurobil nejaký zlý krok...“ Ken bol presvedčený o tom, že ak by sa nachádzal v spoločnosti niekoho iného, tak by to dopadlo oveľa horšie. Takmer okamžite by ho niekto mohol vyhodiť a povedať, že na tomto mieste nemá čo robiť. Z toho dôvodu, že nevie jazdiť na koni a ešte horšie je to, že nemá vlastného koňa. „Dakujem.. vážne si myslím, že nejaký podobný názov by mohol sedieť aj na mňa. Pretože ma to vystihuje v momente, kedy sa predo mnou ukáže nejaké pekné dievča..“ povedal Ken a dokonca na malý moment sa na jeho tvári ukázal aj smutný pohľad. Už len z toho dôvodu, že on by sa chcel zoznámiť s nejakými dievčatami. Vážne nechápal, ako to dokázal práve s jeho najlepšou kamarátkou, ktorou bola Betty. S ňou sa vedel zhovárať celé hodiny a vôbec mu nepripadalo divné, sa rozprávať s dievčaťom. Ale Ken vedel, že ak touto prekážkou niekedy prejde, tak bude všetko v poriadku. Čo sa týkalo jeho otázky práve na športy, tak sa musel z chuti zasmiať. Pretože zjavne tento chlapec nemal ani len to najmenšie tušenie o tom s kým sa v tejto chvíli rozpráva. „Určite. Športy sú to pravé pre mňa...“ povedal Kendrick a jemne prevrátil očami, samozrejme, že Alex nemohol tušiť to, že Ken je na športy najlepším ničiteľom. „Dobre, tak ti poviem niekoľko príkladov, ako to dopadlo s mojimi pokusmi o šport. Ale musíš mi sľúbiť jednu vec, že to nebude taký trapas, kedy sa nebudeš vedieť prestať smiať. Ver mi, že toto by bola asi jedna z najdlhších kapitol nejakej knihy, ktorá by niesla moje meno a túto krásnu tváričku..“ jemne si prešiel ukazováčikom po brade a potom sa len nadýchol. „Dobre tak začneme od začiatku. Napríklad taký basketbal. Myslel som si, že mi to pôjde dobre. Som rýchlym možno nie som najvyšším ale nemyslel som si, že by to mohlo byť nejaké zvláštne. Ale bola to náramná chyba! Pretože v prvom okamihu, kedy som sa pokúsil niekomu nahrať, tak som mu vrazil loptu takým štýlom do hlavy, že trvalo niekoľko minút, kým ľudia našli tie správne zuby na zemi… mám pocit, že to bolo poslednýkrát kedy som sa pokúšal o basketbal. Tak som sa rozhodol následne o futbal..“ boli to naozaj krásne spomienky. Ale bolo to hlavne z toho dôvodu, že Kendrick chcel byť tým človekom, ktorý by dokázal pomocou športu spoznať nových ľudí. Jemu sa to aj podarilo ale takým spôsobom, kedy s ním nikto nechcel mať následne nič spoločné. „No čo sa týka futbalu. Tak ma dali do brány. Pretože tam sa dá pokaziť len to, ak nechytíš ten gól. Ale ak máš silnú obranu, tak to nie je problém… myslel som si to aj ja až do momentu, kedy neprišiel prvý zápas. Prvá polovica alebo polčas alebo ako to oni nazývajú...“ tie termíny by si nemohol pamätať už len z toho dôvodu, že ich dokázal za pol roka vystriedať niekoľko. „No a v momente, kedy prišla ku mne lopta, bol som trocha nesvoj. Pretože mi ju prihral môj vlastný spoluhráč. Myslel som si, že sme si už vymenili strany, tak som sa rozbehol vpred na niekoľko metrov a potom som strelil loptu priamo do brány. Nie! Nepozeraj sa na mňa ako na blázna. Vážne som si neuvedomil to, že sa nachádzam pred vlastnou bránou a vôbec mi to neprišlo divné ani po tom, ako som videl, že tá brána je prázdna. A takto skončila moja kariéra futbalistu. Neviem si ani len predstaviť, že by som mal hrať napríklad americký futbal...“ On sa nad tým len zamyslel a v momente, kedy povedal Alex to, čomu sa venoval on, tak mu prešiel doslova aj mráz po chrbte. Už len z toho dôvodu, že si nevedel predstaviť také športy v ktorých by si musel dávať pozor na to, aby ho niekto nezabil. „Vážne si neviem predstaviť hrať niečo podobné. Ale môžeme to skúsiť napríklad...“ premýšľal Ken, pretože mu to nebolo príliš príjemné, predstaviť si, že by musel aj na tejto škole čeliť tomu, že by sa na neho pozerali v tom týme ako na blázna. Už len z toho dôvodu, že jemu nešlo všetko tak, ako si to niektorí predstavovali. „Mohli by sme sa na niečom podobnom dohodnúť, ak by si sa tam nachádzal napríklad len ty. Pretože by som nechcel, veľmi, aby sa na mňa pozeralo mnoho ľudí...“ ak by niekto nevedel, ako vyzerá pohľad malého šteniatka, mohol by sa v tejto chvíli pozrieť do jeho očí. Pretože práve jeho pohľad by to teraz vedel dokonalo vystihnúť.

„Ja mám pocit, že si ešte nikdy nezažil niekoho, ako som ja. Vážne sa neviem rozprávať s dievčatami. V momente, kedy sa nachádzam v ich prítomnosti, moje nohy sa roztrasú a ja zažívam jeden trapas za druhým. Nie je to jeden z tých príkladov, kedy by som nevedel povedať ani len jedno slovo...“ Kendrick si uvedomil, že toto nebol jeho najväčší problém. Horšie to bolo vtedy, keď nevedel prestať hovoriť. „Možno by si to niekedy mohol vidieť. Pretože je to vraj zážitok. Raz sa mi stalo to, že som vytvoril sochu pre jedno dievča, ktoré sa mi páčilo. Bolo naozaj krásne, bola mojou múzou. Oh, dokoca som si predstavoval aj to, ako by mohli vyzerať naše deti. Mali by krásne vlasy po nej a pekný úsmev po mne. Dokonca by som vedel urobiť kompromis aj o tom, ako by sa mohli volať..“ povedal Kendrick a uvedomil si, že možno už len touto vetou, ktorá nemala konca kraja by mu mohol naznačiť to, že to má naozaj ťažké. „No a ona mi zlomila srdce. Takým spôsobom, že mi ho vytrhla z hrude, pošpinila ho, vyhodila do koša, potom prešla troma autami, jednou motorkou a všetko to zakončila nejakým pľuvancom. Ah ale na toto nechcem spomínať… no ale čo sa týka teba...“ Ken sa na neho pozrel a spočiatku si možno ani len neuvedomoval to, čo tým myslí, pozeral sa na jeho telo, chýba mu niečo? Možno áno len on to nevidí a až potom si uvedomil, že zjavne myslí to, čo má na tvári. „Myslím si, že to nie je nejaká chyba. Napríklad prvé minúty, kedy som ťa videl som si len myslel, že to je špinka. Lebo osm ťa videl pri koňovi a myslel som si, že to je len kvôli tomu, že tu je ten prach….“ povedal Kendrick a mierne sa začervenal, pretože to bola jeho vina. Ale nevidel na tom nič zlé. „Prosím ťa, vážne si myslíš, že by dievčatá na niečo podobné neleteli? Ved niekde som počul alebo čítal, prepáč neviem ti podať žiaden zdroj. Že práve jazvy vedia v dievčatách vzbudiť pozornosť. A môžeš sa vyhovoriť, že to je napríklad!...“ Kendrick sa zamyslel, pretože hľadal to správne vysvetlenie, ktoré by mohol na to použiť. Ale to by v jeho prípade nemuselo byť nejaké ťažké, pretože Kendrick mal naozaj svoju úroveň predstavivosti na naozaj dobrej a vysokej úrovni. „Myslím si, že by si mohol povedať, že to je po stretnutí s nejakým zvieraťom. Ale nie nejakou veveričkou, to by nebolo ono!“ zasmial sa Kendrick no on sám osobne nevidel nič zlé na tom, čo by mohlo zmeniť pohľad na tohto chlapca. Aj napriek tomu, že s ním nemal možnosť stráviť dlhší čas, kedy toto bolo ich prvé stretnutie a on sám dúfal, že nebude tým posledným, tak aj tak bol toho názoru, že Alex je naozaj príjemným a zhovorčivým človekom. „Počkaj ale uvedomuješ si, že svojim spôsobom si si vylúčil svoje slová? Pretože si ma vieš predstaviť ako stojím pri plátne s nejakou paletou rôznych farieb ale ako sochára si ma nevieš predstaviť?“ musel sa nad tým len pousmiať, pretože to bolo niečo, čo sa mu aj tak pozdávalo. „Myslím si, že to je jedinečné, pretože tak ako si nevedia predstaviť ľudia teba pri písaní no určite to je niečo neskutočné. Rád si niekedy niečo prečítam...“ povedal v tejto chvíli Kendrick naozaj úprimne. Nebolo to niečo, čo by povedal len tak. Už len z toho dôvodu, že on nebol človekom, ktorý by slová len tak hovoril do vzduchu. „Ja som si tiež nepredstavoval svoju budúcnosť alebo vášeň v socharine ale napokon si myslím, že to je presne to, čo ma vystihuje. Tiež nie som človekom, ktorý by dokázal na jednom mieste vydržať nejaký dlhší čas. Ale čo sa týka práve tejto práce… tak je to niečo pri čom dokážem vydržať aj celé hodiny a len pracovať na detailoch len aby to bolo dokonalé..“ bola to jediná výnimka v jeho živote, ktorá mu skutočne išla. On sám si nevedel predstaviť, ako by to dopadlo, ak by sa venoval napríklad písaniu. Nedokázal by to už len z toho dôvodu, že jeho myseľ sa vedela sústrediť na niekoľko vecí naraz, na niekoľko myšlienok, ktoré by nevedel určiť, ktoré majú tú správnu prioritu. Z toho dôvodu sa o niečo podobné ani len nepokúšal.
„Ja mám rád zvieratá. Vlastne ja sám vlastním sučku, ktorú milujem nadovšetko. Snažím sa o to, aby som s ňou trávil čo najviac času..“ na jeho tvári sa objavil úsmev, pretože on miloval zvieratá. Ale čo sa týkalo napríklad mačiek, tak vždy uprednostňoval práve psov. A bol rád za to, že svoju Tessu mohol mať vždy, keď to potreboval. Ale čo sa týkalo bývania v spolku, tak sa musel uskromniť a z toho dôvodu jeho fenka sa nachádzala naozaj na bezpečnom mieste pri jednej z jeho tetičiek, ktorá už mala niekoľko domácich miláčikov a vedel, že v momente, kedy tam príde, tak sa Tessa na neho teší ale teší sa aj v okamihu, kedy ju tam opäť dovedie. „Ale je to pravda, pretože v okamihu, kedy som s ňou tak sa cítim lepšie. V okamihu, kedy mám napríklad zlú náladu. A viem, že to tak vyzerá, ako keby som mal tú náladu takmer vždy len dobrú, kedy len rozprávam a rozprávam… no aj ja som tým príkladom, kedy niekedy nemám svoje dobré dni. Možno len na pár minút, tak práve jej prítomnosť ma vie upokojiť.“ Kendrick sa pozrel na koňa a jemne prešiel po jeho hrive. Rovnaký príklad to bolo aj v spoločnosti takého mohutného zvieraťa ako bol práve kôň.

V momente, kedy to po prvýkrát Kendrick vyskúšal, takmer mu srdce vyskočilo z hrude. On si myslel, že to bude jednoduché. No v okamihu, kedy sa na neho posadil a k tomu ešte aj inak, ako by mal, tak v jeho očiach bolo vidieť strach. Nebol to strach, ktorý by mohol pripomínať smrť ale strach pri ktorom sa skôr bál o toho koňa ako práve o neho. V momente, kedy na neho Alex opäť rozprával a upokojil ho, tak sa cítil už o niečo lepšie. „Dobre..“ z hlboka sa nadýchol, dokonca sa na malý moment pokúsil aj zatvoriť oči z toho dôvodu, aby upokojil svoje srdce a potom zišiel za jeho pomoci dole z koňa. „Ja… ja sa vážne ospravedlňujem. Myslel som si, že aspoň toto by mi mohlo ísť ale vidíš, som doslova stratený prípad aj napriek tomu, že som sa vážne snažil. Nerobím to naschvál!“ v jeho očiach bolo sklamanie. Už len z toho dôvodu, že kone mal skutočne rád a vedel si predstaviť aj to, ako na jednom z nich jazdí. Chcel pocítiť ten pocit, ktorý mnoho ľudí nedokáže ani len popísať alr pochopil, že zjavne to nie je nič pre neho. On sám bol rád za to, že mu tento chlapec dal aspoň menšiu šancu na to, že by mu to mohlo ísť aj napriek tomu, že to zpackal takmer okamžite, ako mohol. „Dakujem ti. Samozrejme, že sa ešte uvidíme! A dokonca si myslím, že by to na budúce nemusela byť náhoda...“ povedal Kendrick s úsmevom a taktiež sa rozhodol odísť. Vedel, že tento deň si so sebou vezme mnoho skúsenosti a aj spomienky a dokonca mal možnosť spoznať aj nového človeka a to sa mu náramne páčilo. Kendrick sa rozhodol vrátiť do svojej izby v chlapčenskom spolku a premýšľať nad týmto dňom. Bol to naozaj krásny deň.

- chlapčenský spolok