Letní kino

Kolej -> letní kino
Uběhlo pár dní od jejího setkání s tím sarkastickým chlapcem s dobrým vkusem na kouření, se kterým si poměrně notovala. Měli podobný pohled na svět, stejně černý a uštěpačný. Ani jeden z nich nevěří na pohádky a o realitě diskutuje nad nějakou cigaretou, popřípadě doutníkem, jako posledně před barem, kde ji tak trochu zachránil. Ne že by toho nebyla schopná sama, ale ti úchyláci mají tendenci holku přemlouvat klidně i hodinu, zatímco když se do toho vloží jiný chlap, vše je hned rychlejší, takže mu vlastně vděčná byla, nemusela vyplýtvat tolik času.  Ačkoliv si ten večer dobře popovídali, pomluvili celý svět a vykouřili celý doutník a možná i pár cigaret, Annys ani nečekala, že by se s ním někdy viděla znovu, protože.. Kamarády si hledat neumí a ani se o to vlastně nijak nesnaží. Každopádně když se jí dnes ozval a ptal se na její program, byla příjemně překvapena. Ne moc příjemně, to by u Annys bylo nezvyklé a snad i podezřelé, ale možnost nadávat na celý svět a nalézt v někom pochopení? Taková společnost se hledá špatně a pro ni šitá skoro jako na míru. Ani tedy neváhala a s návrhem na zhlédnutí nějakého horroru v letním kině souhlasila. A proč že vlastně nešli do normálního kina? Tam by se totiž nedalo kouřit, a jelikož kouření je jeden z pilířů, na kterých jejich známost stojí, co by dělali? Bez cigaret by to nebyli oni. Oblékla si tmavé, lehce potrhané džíny, které neměly trhance kvůli stylu, ale spíše protože se někdy moc opila a spadla a tmavě zelený svetr, pod kterým měla nějaké obyčejné tílko. Do batůžku hodila dvě krabičky cigaret, člověk musí být vždy dostatečně připraven, zapalovač, blok na kreslení i s tužkou a další potřebné věci, které člověk musí vždy tahat s sebou. Obula černé tenisky a vyrazila do ulic velkoměsta. Času měla spoustu, proto se rozhodla ke kinu svižnou chůzí dojít, u čehož si samozřejmě nezapomněla zapálit. Člověk by se až mohl divit, jak udýchá rychlou chůzi, když kouří jako fabrika, ale asi si ještě plíce dostatečně nezmrvila. Ke kinu dorazila o pár minutek pozdě, ale i tak dříve než Marvin. Možná už tu byl, jen ona ho neviděla, protože se před kinem zrovna dvakrát pečlivě nerozhlédla, dokuřovala ještě cigaretu, byla tudíž zaneprázdněna něčím krapet jiným.

Nebylo třeba na něj dvakrát naléhat, on byl poměrně družný. Zvlášť když se jednalo o někoho stejně zahořklého a sarkastického, jako byl on sám. Ze zkušenosti věděl, že takoví se většinou sami od sebe neozývají a je to tudíž na něm. A co on by pro zkrácení dlouhé chvíle a získání důvodu k prokrastinaci neudělal. Nebylo tak nikterak zvláštní, že se hned po pár dnech ozval s nějakou tou nabídkou, která by vyplnila snad prázdnou díru v dívčině programu. A k jeho radosti, přijala. Proto, když odbyla sedmá hodina večerní, začal s přípravami. Nehodlal to nijak přehánět, ani do sprchy se nevrhal. Vlastně si jen rukou před zrcadlem prohrábl vlasy a vyměnil své domácí tričko, pokapané od všeho, na co si lidský mozek jen dokázal vzpomenout, za světlý vzorovaný svetr. Tmavé kalhoty měl u kotníků vyhrnuty tak, aby byly vidět jeho skvostné červené ponožky. Když se člověk na tento párový oděv podíval ze zadu a pozorně, mohl zahlédnout slova černě všitá na jejich zadní straně. Zatímco levá ponožka hlásala jediné slovo a to slovo "Books," tu druhou obohacovala slova rovnou dvě - "not guns." Takto vyšňořený, s brýlema klasicky naraženýma na nose a s foťákem houpajícím se na popruhu, který měl přehozený přes pravé rameno, si to chvíli před dohodnutou hodinou dorázoval až k branám letního kina. Jakožto šarmantní muž se jal hnedle kupování lístků. Tak nějak předpokládal, že dáma bude mít nějaké to módní zpoždění. Postavil se proto do nedlouhé fronty a ještě naposledy zkontroloval obsah svých zadních kapes. Krabička cigaret, mobil, drobáky i klíče byly na svém místě. A co doutník? Co ten doutník?! No jasně. Musel se málem plesknout do čela, když si uvědomil, kde onen doutník má. Za uchem. Chytrolín. Nahmatal pro kontrolu proto i ten a jakmile se upokojil, mohl paní prodavačce sdělit, co že by si to vlastně přál."Dvakrát, prosím," jasné a stručné instrukce očividně madam nebyly cizí a Marvin se tak bez větších okolků po chvíli těšil poněkud lehčímu obsahu svých kapes a dvěma papírkům v pravé ruce. Teď už jen najít Annys. Stačilo se párkrát rozhlédnout kolem sebe a ta její bujná hříva, leč ji viděl jen jednou, ho hnedle trkla do frňáku. Zamířil proto jejím směrem a za její záda se dostal někdy v momentě, kdy odhazovala nedopalek. "Hrm, ehrm, slečno," odkašlal si nejprve hlasitě, aby upozornil na svou přítomnost. "Musím vás upozornit, že sebe i své okolí tímto nepěkným nešvarem vystavujete velkému zdravotnímu riziku. Víte to?" pokračoval bez sebemenšího přerušení a s vážnou tváří, obočím ve výšinách a zkoumavým pohledem ji pozoroval. Ptáte se, kde jsou nějaké pozdravy? Nikde, tak je to.

Přišla sice s lehkým zpožděním, ale jednalo se jen o pár minutek, tudíž to nijak neřešila… Ale co si tady nalháváme, ona by to pravděpodobně neřešila, ani kdyby přišla pozdě o půl hodiny, protože když přežijete její kousavý cynismus, nějaké to zpoždění už zvládnete levou zadní. Krom toho, nikde neviděla ani Marvina, takže vlastně ani pozdě nepřišla! Když přijdou oba účastníci pozdě, přijde pozdě jen ten, který přijde poslední, tak zní svaté pravidlo. Čas, než se pokusí nalézt druha pro dnešní večer, se rozhodla vyplnit dokouřením chutné cigarety, se kterou si to sem přikráčela. Zrovna když už jen odhazovala nedopalek, se za ní někdo ozval, zcela očividně další kritik kuřáků. Marvina viděla jen jednou, tudíž jeho hlas ještě neuměla poznat, takže si teatrálně povzdechla a s nadzdvihlým obočím se otočila na neznámého vyrušitele, kterého se už chystala řádně sjet. „Ostatní mi jsou upřímně ukradení, třeba ať dostanou rakovinu, stejně to jsou všichni svi-,“ zasekla se v polovině svého rázného výlevu, který uměla už skoro nazpaměť - ona totiž Annys na takové koumáky, co se starají o ostatní, měla poměrně štěstí, takže se časem naučila moc pěkný monolog, který všechny posílala do kruhů pekelných. Když si ale Annys uvědomila, na koho to před sebou vlastně kouká. Stál před ní totiž známý brýloun se slabostí pro nikotin, se kterým se tady právě měla sejít. Ústa pěkně zaklapla, nebyl totiž důvod, aby ve svém výlevu pokračovala, místo toho si ho přeměřila pohledem. „A váš doutník je jen módní doplněk, nebo jste takový pokrytec, že ostatní káráte a sám to pak děláte?“ rozhodla se hrát tu jeho směšnou hru, samozřejmě se nezapomněla vítězně ušklíbnout, jak by ji totiž teď mohl trumfnout? Nijak. Při skenování pohledem numero duo si všimla i zářících papírků, které značily jediné – vstup do kina už Marvin stihl zařídit. Na obličeji se jí mihlo nespokojené zamračení, nechtěla ho za sebe nechat platit a to hned z několika důvodů. Za prvé, posledně se s ní podělil o dosti kvalitní doutníky, které platil on a ona mu ani korunou nepřispěla. Původně nečekala, že ho ještě někdy uvidí, proto to moc neřešila, ale když padla nabídka kina, chtěla to zacálovat ona, nebo minimálně platit za sebe sama. No a ten druhý důvod je prostý, Annys není úplně konvenční dívkou, která by zastávala myšlenku, že to chlap musí platit! Vůbec, Annys zastává postoj, ať to platí kdokoliv, nějaká ta rovnoprávnost a tak, však to každý zná. „Kolik stály?“ to byla jediná otázka, se kterou dokázala přijít a nezněl jí jako hrozný kýč, jaký by z pusy vypustila každá husa, například „ale to jsi vůbec nemusel“. Kdykoliv jen slyšela tuhle neskutečně falešnou frázi, měla chuť se teleportovat nejlépe na jinou planetu.

Jeho pečlivě sehrané antre očividně upoutalo dívčinu pozornost. Ostatně to byl účel. Když však zaslechl její příkrá slova v odpověď, koutky jeho úst sebou nepatrně cukly. Ještě než se ale stačila otočit jeho směrem, stihl je srovnat zpátky do latě a udržel tak vážný výraz až do chvíle, kdy se ve svém monologu zasekla. V tu ránu se jeho rty začaly pomalu transformovat a ve výsledku na jeho tváři zanechaly pobavený úsměv říznutý řádným úšklebkem. Netrvalo to dlouho a ona upozornila na jeho vlastní kuřivo vystavené okolnímu světu značně na odiv. Marvin ale nebyl žádný žabař a vzdát se jen tak rozhodně nehodlal. "Myslíte tohle?" zeptal se s obočím opět ustupujícím do jeho čelních zón a ukazováčkem volné ruky přitom poukázal na doutník, který měl za uchem. "Ale slečno, to je přeci prvotřídní kubánská práce, takzvaný duthnik, je to známka solidarity vůči tamním rolníkům, udivuje mne, že nejste s tímto nejnovějším trendem seznámena, vypadáte poměrně sečtěle," poznamenal naoko pohoršeně a s tím svým tak skvěle natrénovaným povýšeným výrazem ve tváři. Brýle, které dnes nevyměnil za čočky, této auře jen a jen dopomáhaly. Zaregistroval, že si ho sjíždí pohledem, byl zvyklý vnímat u lidí vše, co se dalo, byla to jedna z vlastností, které se výrazně hodily při jeho zaměření a kterou si při fotografování vypiloval do dokonalosti. Zamračený výraz její tváře ho proto nijak zvlášť neudivil. Holky obvykle vyjadřovaly alespoň ze slušnosti nějakou tu nepohodlnost, co se placení z pánské strany týče. Na co už však nebyl tak pohotově připraven, byla její slova. Obočí se rázem spojilo v jednu linku, bradu zatáhl těsněji ke krku a změřil si ji zkoumavým, lehce nevěřícím pohledem. Chvíli neodpovídal. Přemýšlel totiž, co přesně by odpovědět měl. Normálně by z něj už dávno vylítla nějaká ta zdvořilostní fráze, on si ale troufal tvrdit, že tady si může dovolit zabrousit i do jiných konverzačních vod. Třeba do upřímnosti. "Šest babek, dohromady," konstatoval proto nakonec nevzrušeně a lehce přitom trhl rameny. Tvářil se sice lhostejně, ale byl zvědav, co si po této informaci počne. "Každopádně bychom měli jít, jestli chcem stihnout popcorn a sehnat nějaký dobrý místa vzadu mezi ucucanejma párečkama, který pak pořádně vyudíme," poznamenal se škodolibým úsměvem a pohled na chvíli upřel na vstup a za ním umístěné hlediště. "Tak pojď," zahlásil nakonec dost možná zcela zbytečně, když na ni trhavě upřel pohled zpátky. Na žádnou odpověď či prostou reakci již déle nečekal a jednoduše vyrazil do areálu s jasným cílem - frontou u stánku s občerstvením.

Příchod měl Marvin doopravdy na jedničku, perfektně si přivlastnil veškerou její pozornost a dokonce měl tu čest vyslechnout část jejího přátelského monologu, kterým potěšila již spoustu milých lidí. Ovšem u Marvina se nemusela namáhat svá slova dokončovat, jelikož si z ní pouze dělal legraci a nic z toho, co řekl, nemyslel vážně, jelikož on sám byl vášnivý kuřák, který vystavoval okolí nebezpečí stejně jako ona a stejně jako jí, i jemu to bylo někde u zadnice. Na otázku pouze přikývla a s nadzdviženým obočím čekala, co spustí dál, jelikož to vypadalo, že toho divadélka se nehodlá vzdát a bude se jejímu osočení bránit. Nespletla se. „A jste si jist, že tamní rolníci dostávají zaplaceno tolik, kolik by měli? Nebo si jen někdo namastí kapsu a rolníkům hodí jen nějaké drobné, jako to je ostatně skoro se vším?“ optala se ho, ani ona se nehodlala vzdát a pokračovala v jejich konverzaci. O globální problémy se moc nezajímala, ale o problémech s nedostatečným placením rolníků, třeba u pěstování banánů, slyšela, je to totiž věčně promílané téma skoro všude. Občas to utichne, za chvíli se to zase objeví, člověk prostě nemůže být touto problematikou nepolíben, ať už se o problémy zajímá nebo ne. Problematika ohledně lístků a gentlemanství ze strany Marvina byla druhým hlavním tématem, Annys doopravdy nebyla ten typ, co by za sebe chtěl nechat platit všechny chlapce v okolí. Nikdy taková nebyla, ale tehdy to ještě přijímala, to měla ještě jiný pohled na svět, ale teď se jí to rozhodně nelíbilo. Vypadalo to, že svou přímočarostí zaskočila i Marvina, který ze sebe nakonec vyklopil sumu, ovšem celkovou sumu. Sice rozhodně nebyla matematik, ale dokázala si spočítat, že jeden lístek stál tři babky. Chvíli přemýšlela, co si počít, a proč vlastně řekl celou částku a ne jen to, co je mu dlužná. Nakonec jen sáhla do batůžku pro peněženku a vytáhla ty tři babky, které podávala Marvinovi. „Dobrý matematický cvičení,“ ušklíbla se jen a tím považovala peněžní otázku za vyřešenou. Za popcorn si zaplatí sama, tam už žádné problémy nebudou, protože jedno matematické cvičení za den stačí. Nebyla sice na matiku úplně špatná, vlastně jí na škole celkem šla, ale rozhodně nepatřila k jejím vášním a nebyla ten typ, co by každý den potřeboval vypočítat co nejvíc cvičení. „Třeba nějakému páru pokazíme první rande,“ přidala se k jeho škodolibému plánování, co by mohli udělat. Třeba tím zkazí jeden zásun jednomu z děvkařů, kterých je v tomto městě až až. Na pobídku jen přikývla a zrychlila krok, aby mu stačila. Po vystání krátké fronty se konečně dostali na řadu a objednávání se jako první chopila Annys. „Jeden střední popcorn,“ žádné zdvořilostní fráze, k čemu to? Jen řekla to, co chce, to bohatě stačilo. Prodavačka podala střední krabičku s popcornem, vyžádala si peníze a Annys zaplatila, spokojená, že platí sama za sebe. Poodešla stranou, aby na řadu přišel další ve frontě a čekala, až si objedná i Marvin a oni se budou moct přesunout do hlediště.

Rád si pohrával se slovy, rád se předváděl, což je možná trochu zvláštní vzhledem k tomu, že se nejčastěji schovával právě za objektiv místo toho, aby před ním předvedl, co umí. Třeba to jednou zkusí, asi by to stálo za zkoušku. A každý, kdo po někom něco požaduje, by přeci nejprve měl vědět, jaké to je a zažít si to na vlastní kůži, no ne? Ale to jsme odbočili. "Jak jsem řekl, je to vyjádření solidarity, ty doutníky jsou prodávány s garancí, že to nikdo neošmelí," odvětil důležitě a doutník zastrčený za uchem uchopil prsty tak, aby jej mohl sejmout a požitkářsky si ho prohlédnout. Nakonec nad tím jen lehce škubl rameny a se soustředěným výrazem ho zastrčil zpátky na původní místo. Nebylo to tak jednoduché, bylo třeba najít rovnovážný stav a zabralo mu to tudíž pár vteřin. Pak přišla na řadu otázka ohledně peněz, na chvíli ho to sice zarazilo, vzpamatoval se však docela rychle. Proč jí sdělil celou sumu namísto ceny za jeden lístek, to netušil. Možná proto, že se ptala, kolik stály, možná prostě z lenosti, rozhodně to však nebyl záměr a nechtěl ji tím nijak zmást. Při její poznámce se však lehce uchechtl a dovolil si z úst vypustit slova, která mohla navodit dojem zcela opačný. "To víš, přece nechci, aby ti zakrněl mozek," již bez dalších keců si od ní těch pár bankovek převzal a zastrčil si je někam do zadní kapsy. Když tak pohotově podpořila jeho zlomyslné plány, odvrátil pohled rychle od hlediště a na pár nanosekund se jí zadíval bystrým pohledem plným rozjařených jiskřiček přímo do očí, nechal na tvář vniknout lehce zlověstný a potměšilý úšklebek a přes rty vyplynout slova: "Třeba nám." Význam tohoto výroku nechal viset ve vzduchu jednoduchou pobídkou, kterou připojil po dalším kratičkém okamžiku ticha, jež byl dost dlouhý na to, aby podtrhl ona slova, ovšem zároveň dostatečně krátký na to, aby bylo zněmožněno vyřčení jakékoliv námitky. Jak to však ve skutečnosti myslel, to asi zůstane ve hvězdách. Možná nijak a zároveň všelijak. Sám více neváhal a rozpohyboval končetiny, takže se po chvíli ocitl u stánku s popcornem, kde pokorně počkal, až si slečna objedná. "Já si dám jeden XXL, prosím," požádal o maličko slušněji, než jeho společnice a podal prodavačce jednu z bankovek, které předtím zastrčil do zadní kapsy. "Díky," zabručel jen na půl úst, popadl obrovskou krabici, přes jejíž okraj popcorn při sebemenším pohybu přetékal a obrátil se zpátky k Annys. "Tak! Teď mám všechno, co potřebuju ke spokojenosti. Jdeme," zavelel a vyrazil k sedačkám. Jak již řekl, hodlal si sehnat místo v zadní řadě, směr jeho šlépějí byl tudíž předem dán. Stálo ho to trochu popcornu, několik pošlapaných nohou (ne však jeho vlastních), ale nakonec si opravdu vybojoval dvě místa v té nejzadnější řadě a dokonce téměř uprostřed. Spokojeně se tedy usadil, na klín si položil gigantickou krabici popcornu, přes kterou málem neviděl a s blaženým výrazem vypátral Annys, aby jí dal svým výrazem najevo svou spokojenost. "Máš ráda horory?" zeptal se vytříbeným konverzačním tónem, když se snad usadila vedle něj.

Slovní přestřelka nekončila, oba chtěli mít to poslední slovo a mít pravdu, prostě jen přimět toho druhého k uznání porážky. No a zrovna na to dnes Annys neměla chuť, proto sypala z rukávu jeden argument za druhým. „Ale pořád si přeci můžete doutníky koupit, zaplatit danou sumu, která solidárně poputuje k pracujícím, ovšem nikdo vás už nenutí onen doutník vykouřit a ničit si zdraví, to už jde na vaše vlastní triko,“ ušklíbla se a v úšklebku byl vidět jakýsi záblesk hrdosti, měla totiž pocit, že se pomalu blíží k výhře jejich malé hry, což ji samozřejmě těšilo. Zadupávat názory ostatních do země? Ideální věc na zlepšení nálady, alespoň pro Annys. Při vyrovnávání cen musela zapojit hlavu, to ani nečekala, ale naštěstí úspěšně vrátila Marvinovi peníze, které za ni zaplatil, jelikož za sebe prostě nechtěla kohokoliv nechávat platit, ať už to byla dívka či kluk, prostě za sebe platí sama a tečka. Občas sice uměla udělat výjimku, ale to většinou když chtěla někomu přihoršit a záměrně hodit svou útratu na něj, jako to posledně udělala se Sebastianem. No co, nikdy neměl hluboko do kapsy, ono mu to stejně neublížilo. „Toho si cením,“ zalhala, ovšem nijak přesvědčivě. Vysloveně se snažila, aby ta ironie šla z těch slov ždímat, protože o svůj mozek se stará sama, péči jiných nepotřebuje. Tázavě povytáhla obočí, když viděla ten zlověstný výraz v jeho tváři a vyčkávala, jak doladil plán ničit první rande všem ostatním, čekala nějakou pořádnou perličku, kterou si zkazí karmu natolik, že už nebude mít nikdy šanci na vykoupení. No, to ona už vlastně asi nemá ani teď. Ovšem z jeho úst unikla jiná slůvka, než čekala. Tázavý výraz z tváře zmizel, obočí slétlo dolů a tentokrát se začalo mračit, protože jeho slova ji lehce dopálila. Přesně tyhle poznámky u kluků nesnáší, přesně tenhle typ humoru čekala, že třeba u Marvina nenajde, ale očividně se spletla. No co, pokud se spletla i v tom, že by se mohli bavit, vždycky ho může začít ignorovat a dělat, že se nikdy nepotkali, v tom má poměrně zkušenost. „Shut ye geggie,“ zamrmlala si spíš sama pro sebe, protože on jí ani nedal šanci reagovat, on už šel k občerstvení. I kdyby ji slyšel, asi by mu to moc neřeklo, protože mu nadávala skotsky, což si ani neuvědomovala. Většinou, když byla vyvedená z míry, začala mluvit trošku jinak, no holt ve Skotsku strávila větší část života než tady v Americe, tak jí to občas ujelo, a ona se vlastně navíc ani nesnažila kontrolovat. U občerstvení si jednoduše objednala, prodavačka z jejího neslušného přístupu moc nadšená nebyla, ale ji to netrápilo. Popcorn měla, měla, tak co by víc řešila. Počkala na Marvina, až si sebere ten jeho XXL popcorn a v duchu přemýšlela, zda to vážně zvládne všechno spořádat nebo jestli má v plánu po těch párech i házet popcorn. Na povel se vydala za ním a nechala ho prorážet cestu a vybrat místa, hlavně protože se toho tak nějak sám ujal a ona se mu do toho cpát nechtěla. Usadila se vedle něj, batůžek a popcorn si položila na klín a pohled směřovala na plátno, na kterém se začaly promítat reklamy. „Cože, horory? To se budu bát, já myslela, že jdeme na romantickou komedii!“ postěžovala si, ale samozřejmě to jen hrála, a mezi námi – hrála to vážně špatně. Po svém hereckém výkonu odtrhla pohled od plátna a podívala se na Marvina, jen aby mu věnovala křivý úšklebek, který měl ještě podtrhnout to, že si dělala legraci. Ve skutečnosti pro ni bylo všechno lepší než romantické komedie, protože v těch komediích byly podle ní hrozně primitivní ženské hrdinky a na to ji skoro až bolelo koukat, jejich hloupost pro ni byla utrpením.

Tohle by se mohlo táhnout opravdu dlouho. Jeho výřečnost neznala hranic a popravdě, Annys mu svými slovy právě nahrála na smeč. "A já ho snad kouřím?" zeptal se jí s povytaženým obočím a mírně při tom sklonil hlavu jejím směrem. Nekouřím. Zatím. Jistě, byla tu možnost odvolání se na jejich předchozí společnou zkušenost, kdy právě jeden takový doutník rozhodně kouřil.  Vytáhnout to však v tento moment, to by od ní bylo nanejvýš podlé. Jejich hra přeci spočívala i v předstírání toho, že se vůbec neznali. Což byla do jisté míry pravda. Ale jen do jisté míry. Chvíli na to přišlo na nějaké to zúčtování, které v rámci možností Marvin kamufloval jako nevyžádané matematické cvičení. "Ještě aby ne," odfrkl si, jak nejposměšněji to uměl. Chtěl svým přehráváním odpovědět na tu její nepřeslechnutelnou ironii. Netrvalo dlouho a z úst mu unikla i jedna poznámka, díky které na povrch vyplynula jeho lehká oplzlost. Nemůžeme ho soudit, není přeci žádným svatým grálem mezi zástupci mužského pohlaví. Tohle v sobě prostě má, jen to dokáže ovládat. Ale než se to rozhodne ovládat, musí vždy vyzkoušet, zda je to opravdu třeba. Jednoduše řečeno, nejsnazší způsob, jak najít mantinely, je do nich tvrdě narazit. Je snad jasné, že žádný podobný psychologický rozbor a závažné přípravy před uskutečněním aktu v něm neprobíhaly, měl to už dokonale zautomatizované. A stejně automaticky přijal i její reakci. Ukázalo se, že mantinel byl blíž, než očekával. No co, tímhle směrem si holt asi moc nezabruslí. Nevadí. Více se k tomu nevracel, ani když na půl ucha zaslechl nějaké její neurčité bručení. Teď už jeho mysl plně zaměstnávala myšlenka na popcorn. Jen co si objednal a obdržel ten největší, který stánek nabízel, zbývalo jediné. Usadit se. I tento úkol se mu podařilo v mžiku zdárně splnit, takže teď už jim nic nebránilo v prostoduchém tlachání, které zahájil jednoduchou otázkou, přesvědčen, že zrovna jednoduchou odpověď na ni nedostane. Nespletl se. Nejprve nahodil dosti pochybovačný výraz kombinovaný s tázavě povytáhlým obočím, který upřel dívčiným směrem. V momentě, kdy se na něj s úšklebkem otočila se výraz proměnil v něco, z čeho přímo sršelo sarkastické "haha". Ještě než s něj vyplynula nějaká slova, rychle popošoupl záď po sedačce o trochu dozadu, aby tak jeho nohy nezabíraly v uličce tolik prostoru a on se mohl přes popcorn lehce naklonit a zkontrolovat, kolik je tak kolem nich v této oblasti místa. "Klídek, vypadá to, že v nejhorším se tady můžeš vždycky natáhnout a hrát si na mumifikovanýho faraona," poznamenal naprosto přirozeně a pohledem se vrátil zpátky k Annys, přičemž ještě lehce trhl rameny. Chtěl tím samozřejmě navázat na její poznámku o strachu, kterou obvykle vyřešilo, když si člověk lehl na znak do uličky a na plátno nekoukal. Odsud nejspíš plynula ona asociace s faraonem.  Ne, že by to někdy zkoušel. "Každopádně myslím," při těchto slovech se jedním ramenem přiblížil o něco blíže k tomu jejímu a pohledem za sklíčky brýli začal sledovat okolí, zda-li je někdo neposlouchá. K tomu všemu samozřejmě patřilo i náležité snížení hlasitosti mluvy. "Že by sis to mnohem víc užila, kdybys třeba támhle tý semtam foukla pod culík, zatímco já otestuju, kolik nadmutý kukuřice unese tohle přegelovaný háro," poznamenal skoro šeptem a bradou přitom kynul postupně k jednotlivcům páru, který seděl přímo před nimi. Na tváři měl přitom velice soustředěný výraz, který dával najevo, že se snaží svůj právě zrozený plán přivést nějak k dokonalosti.

Debata nebrala konce, no a upřímně jí to ani nevadilo, takové hnidopišské výměny názorů měla v lásce, její povaze totiž perfektně vyhovovaly. „Nikdo si nekoupí doutník, aby se na něj jen díval,“ upozornila ho na drobný fakt, protože nikdo prostě není magor, aby si kupoval kuřivo za dost vysoké částky, protože ty kvalitní doutníky jsou drahá zábava, a pak na něj jen koukal. Možná nějaký miliardář, ale do takové sekce by Marvina vážně neřadila. „Mimo to, pokud bych vás požádala o obsah vašich kapes, určitě by se tam našel nějaký zapalovač, ne-li víc zapalovačů,“ ušklíbla se a záměrně tuto situaci popsala jen v teoretické rovině, nežádala ho o ukázání obsahu kapes, to by přeci bylo krajně neslušné a ona je.. no, obvykle neslušná, ale teď se může tvářit jako světice. Samozřejmě, že už jednou viděla Marvina kouřit doutníky, ale přeci jen by nehrála fér, kdyby na něj prostě vybafla, že posledně je spolu kouřili. Kdyby začala jejich debatu prohrávat, možná by popřemýšlela nad tím, jak tenhle fakt vytáhnout a obrátit to ve svůj prospěch, ale to se ještě uvidí. Protočila oči nad chytráckou poznámkou, ale téma matematického cvičení už nechávala být a přešla ji bez jakékoliv poznámky. Ovšem poznámku k jeho dalším slovům si už odpustit nemohla, jelikož ten klučičí humor jí děsně lezl na nervy, připadalo jí to minimálně trapné, jelikož tímhle uměli dostávat ty méně otrkané holky krásně do rozpaků a užívali si to. Sama taková bývala, nervózně se při takových slovech chichotala, ale teď už ví, že to jsou jen zbytečná slova, která klukům dávají pocit, jakože jsou machři, nebo to tak alespoň vidí ona. Možná by o tom nepřemýšlela tak špatně, kdyby si s takovými vtipy okamžitě nespojila Sebastiana, protože on v takových vtipech byl přeborník, no a tehdy se jí to celkem i líbilo… On ale její poznámku nijak nekomentoval, naštěstí, takže se oba poklidem přesunuli k promítání. Tentokrát se rvát pro místo nemusela, to bylo příjemným překvapením, tak se jen držela za Marvinem, který jim kamsi prorážel cestu. Úspěšně se usadili ve vytoužené zadní řadě. Záměrně se při svém herectví na Marvina nedívala, určitě by jí to pokazil a ona by se začala šklebit, což by celý dojem pokazilo. Zašklebit se ale musela na jeho návrh, co by mohla dělat, jelikož se naprosto viděla na podlaze kina. „A zabalil bys mě aspoň do toaleťáku, abych vypadala jako mumie?“ tázavě nadzdvihla obočí, když už jí nabízí ležet jako faraón, tak ji zajímá, jestli to bude se vším všudy. To zlato a bohatství, se kterým leželi faraoni, asi bude muset oželet, ale to asi skousne. Zvědavě vyčkávala, co z něj vypadne, když se k ní tak drze přiblížil, a navíc se tvářil děsně tajemně. „Ten, kterému na to dřív přijdou, prohrává,“ z hlasu jí znělo vzrušení, takový ten typ, když děláte něco, co byste neměli, ale přináší vám to hroznou radost a vy se těšíte, až už budete moci začít. Odložila popcorn na zem a ze svého batůžku vyndala krabičku cigaret, ve které sídlil i zapalovač. „Příjemnou zábavu,“ popřála mu pološeptem, ale hlavně to směřovala s tou kapkou ironie v hlase na ten pár pod nimi, který se rozhodli šikanovat, zatímco v ústech už měla cigaretu a snažila se ji co nejopatrněji, aby nepoutala pozornost, zapálit.
Jejich hra na trápení romantického páru před nimi došla do takové úrovně, že je z kina vyvedli. Nechali se vyvést s úsměvem na rtech, no ale jakmile se dostali ven, Annys už měla chuť se vypařit. „Nebylo to špatné, třeba někdy to zopakujem,“ pronesla jen směrem k Marvinovi a zmizela pryč, trochu se bála, že by přijela policie, a úplně nechtěla mít problémy.
Letní kino -> kolej

Bol príjemný večer. Dosť príjemný na to, aby sa Patrick nachádzal vo svojej izbe a opäť nevedel ani len o čase. Či je ráno či večer, kedy má isť spať a zasa stať. Ved toto nebol život, nemohol takto prežívať zo dňa na deň a niekedy za päť alebo desať rokov si uvedomiť, že všetky tie pekné veci, ktoré mohol zažiť ako mladý tak premeškal, pretože v jeho hlave sa takmer neustále nachádzalo niečo iné. Možno to bol ten dôvod, prečo si tento krát na seba dal čierne nohavice, ktoré boli na kolenách roztrhané, ale nie také diery, kedy by cez ne mohol človek vopchať celú ruku. To by bolo už aj na neho príliš. Na vrch si dal sivé tričko a čiernu mikinu s kapucňou, ktorú si neprehodil cez hlavu, ako to mal väčšinou v obľube. Zobral si so sebou niekoľko základných vecí. Ako bola jedna deka na sedenie, pretože by pre neho nebolo veľmi príjemné sa posadiť na nejaký klinec alebo triesky a následne skákať niekoľko metrov do výšky. A jednu deku, ktorú mal v pláne si na mieste hodiť cez seba. Nechcel tam stráviť len niekoľko minút a večery boli niekedy chladné. Alebo si to zobral len z toho dôvodu, že mu to prišlo naozaj pohodlné. Zobral si aj niekoľko drobností v podobe nejakých sladkostí a jedla, pretože to je ten najlepší spôsob ako zamestnať aj svoje ruky počas toho ako sa bude dívať na film.
Letné kino mal Patrick skutočne rád. Bolo to niečo, čo navštevoval pomerne často. Pretože mu to prišlo oveľa zábavnejšie ako samotné kino alebo dokonca ešte zábavnejšie ako si nejaký film pozrieť priamo v televízore alebo na počítači. To bol ten dôvod, prečo sa rozhodol práve v tento večer prísť na to miesto. Patrick si veľmi dobre uvedomoval, že sa tam môže nachádzať pomerne veľa ľudí. Dokonca nebolo neobvyklé, že by sa tam nachádzal niekto, kto sa rád oblizuje takým spôsobom, že nevynechá ani len jeden centimeter celej tváre. No aj tak si nechcel tento večer pokaziť nejakými zvláštnymi predstavami. Miesto nebolo vzdialené nejako ďaleko, takže bolo pre neho pomerne ľahké sa tam dopraviť aj po vlastných nohách. Niekedy aj dlhé prechádzky bolo to, čo patrick potreboval. Nepotreboval za každú cenu si volať taxík alebo si pozerať nejaké zvláštne spoje, ktoré buď meškajú alebo ich zmešká on sám. V momente, kedy sa už nachádzal na tom správnom mieste pozeral sa okolo seba. Našiel si priam dokonalé miesto, ktoré nebolo vpredu ani príliš vzadu. Bol to stredný rad hned prvé miesto sprava. Nemusel mať nikoho po svojej pravej strane. Tomu prišlo ako jedno z tých najlepších miest, ktoré mohol vôbec nájsť. Usadil sa pohodlne a dokonca aj napriek tomu, že nevedel aký film sa bude dnešný večer premietať, neprekážalo mu to.

Grace má na dnešek plány! Už bylo na čase.. Už bylo na čase si udělat nějakou tu chvilku pro sebe. Celý den tak jako pracovala a zasílala fotky zápasu do školy. Hrabala se ve všech těch fotkách co jsou nějak použitelné pro noviny školy. Nuže.. Na sebe si vezme po dlouhé spršce, aby smyla povinnosti, černé legíny. Absolutně obyčejná věc, ale za to velice pohodlná. Ponožky nesmí chybět a jelikož má náladu na nějaké veselé, vezme si takové, které na sobě mají banány. Jako vršek zvolí černé tričko s dlouhým rukávem, přes které si přehodí bílé s potiskem slunečnic. Poté si do batohu sbalí nějaké věci, co určitě bude potřebovat do Letního kina. První věcí je zaručeně deka, jeden polštář a vše to nějak narve dobře do svého batohu, který si za moment ani ne vezme, nazuje si tenisky a vydá se pomalu s batohem na zádech městem. Ano, pěšky, potřebuje si před tím vyčistit hlavu, dneska toho bylo dost a navíc má ještě trochu času na to, se projít. To se bude zaručeně hodit. Cestou dlouhou se stavila dokonce i do útulku pomazlit si pár hafanů, nebo se na ně aspoň podívat, usmát se na ně a zapískat na ně, aby věděli, že je někdo, kdo o ně má určitý zájem, to prostě ty lásky potřebují. Kdyby mohla, vezme si klidně třeba tři ale.. Asi.. No dlouho nad tím přemýšlela, že by si vzala nějakého pejska z útulku a podpořila tak jeho život. Nebyl by tak sám.. Jenže by nevěděla jakého. Možná toho, co by se do ní nejvíce zamiloval. No, nicméně teď na tohle není čas. Grace za moment ani ne dokráčí až k samotnému letnímu kinu, kde si našla skvělé místečko na lavicích, nově opravených dřevěných lavicích s opěradly, i místo. Hned vedle Patricka. Nu.. Zatím tu moc lidí nebylo, za což je opravdu ráda. Odložila si zde batoh, protože nějak ví, že jsou tu lidi normální a nikdo jí to nevezme. Odskočí si prostě pro pití a nějaké to občerstvení. Tedy v podobě slaného popcornu a ice tea. Ano, to se k dnešnímu večeru neuvěřitelně hodí a ona je natěšená jako malé dítě. Vyčká si ne moc dlouhou řadu a už je připravena se vydat na své připravené místo.. Vlastně počkat, ono ještě není připravené a proto si vyndá z docela male vypadajícího batůžku chlupatou deku a polštář s hruškami. Ehm.. Asi bylo roztomilé jak zápasila s tím, aby to vyndala. Div se batoh nerozpáral a celý nerozpadl. Ale zvládla to, zabalila deku jak pod sebe, tak i na své nohy a za záda na opěrku si dala polštář. Kino může začít.. Ne, je tu moc brzo, bude muset počkat a proto se začne rozhlížet kolem sebe a své blond vlasy si začne stáčet do drdolu. Ohlédne se na svou pravou stranu, kde se nacházel jakýsi chlapec.. Chlapec s.. Jinou rukou. Lehce se na něj usmála, tak jako asi na každého koho uviděla a nějak jí byl sympatický a ano, on byl. Nebrala ho jinak než ostatní. Prostě nemá ruku no, ale to z něj nedělá žádného netvora, teda aspoň jako pro ní ne. Neví jak jsou na tom ostatní, ale doufejme že ne jinak, to by jí mrzelo a i štvalo zároveň.

Patrick nebol tým človekom, ktorý by sa nevedel od svojho mobilu odlúčiť na nejaký ten čas. Nechápal tých ľudí, aj na tomto mieste mohol vidieť niekoľko ľudí, ktorí na miesto toho, aby sa venovali ľudom okolo seba. Patrick dokázal sedieť na svojom mieste bez toho, aby sa díval na to, či mu niekto píše alebo nie. Veď on sám si dokonca nebol istý, či si ten mobil do tašky zbalil alebo nie. Patrick sa usadil pohodlne. Dokonca si cez seba prehodil aj deku len aby sa mu dívalo na tento film čo mal prísť už o niekoľko minút o niečo príjemnejšie. Bol to ten moment, kedy chcel vypnúť prúd svojich myšlienok a sústrediť sa len na obyčajný život. Ako keby on nemal obyčajný život. No nie v tom slova zmysle. Bolo pre neho niekedy ťažké prispôsobiť sa. V momente, kedy sa v jeho hlave nachádzal nápad na to, ako vytvoriť ďalší zo svojich hudobných výtvorov, nedokázal myslieť a robiť nič iné len práve tvoriť a tvoriť. Takže tieto momenty ako bol práve tento, kedy mal v pláne vychutnať si len dobrý film a zasmiať sa, za tieto momenty bol Patrick skutočne veľmi rád. Keď mal možnosť Patrick vidieť, ako sa k nemu niekto posadil a dokonca ako sa na neho neznáme dievča milo usmialo, neostávalo mu nič iné ako rovnaký úsmev jej opätovať. Dnešný deň mal skutočne dobrú náladu, čo sa stávalo pomerne málokedy. Niekedy mal také okamihy vo svojom živote, kedy sa nechcel s nikým rozprávať. Nechcel nikoho vidieť a dokonca už len tá myšlienka, že by sa niekto nachádzal v jeho prítomnosti ho odradzovala. Ale v tejto chvíli mu to rozhodne nevadilo, dokonca sám vedel, že by rozhovor aj jemu napokon prospel. Ale mal to byť práve on, kto by tento rozhovor napokon započal? Patrick nechcel vyznieť ako človek, ktorý by sa niekomu chcel vnucovať. No už len to, že mu venovala ten malý úsmev muselo predsa len znamenať, že by sa rozhovoru nemusela vyhnúť. Patrick nemal v pláne položiť jej nejaké otázky, ktoré by boli nepríjemné pre jedného rovnako ako pre toho druhého. Dokonca on sám sa v tejto chvíli musel pomerne zaraziť keď si uvedomoval, že premýšľa nad tým, ako tento rozhovor v skutočnosti začať. Kto by to do neho povedal napríklad pred niekoľkými dňami, kedy on sám nezniesol dokonca ani len samého seba.
„ letné kino je jeden z tých najlepších spôsobov ako si vychutnať voľný večer, nemám pravdu? Je to po prvýkrát, kedy sa tu nachádzaš alebo tu chodíš pravidelne?.“ Bolo to pomerne riskantné a on si to veľmi dobre uvedomoval. A to aj z toho dôvodu, že by sa na neho mohla pozrieť ako na nejakého dotieravého chlapíka. Ale on sám bol dokonca rád za to, že si niekto k nemu prisadol aj napriek tomu, že sa tam nachádzalo ešte pomerne dosť voľných miest. Možno to bola len jedna veľká náhoda no aj tak to mohla byť náhoda, ktorá by napokon bola peknou spomienkou pri budovaní priateľstva. Patrick nemal mnoho priateľov a on si to až veľmi dobre uvedomoval. Možno by na tom mal konečne začať pracovať a robiť presne to, čo mu povedalo mnoho ľudí. Zvláštne, možno napokon tie slová od Viv v ňom zanechali väčšie stopy ako by si on sám vôbec mohol myslieť.

Ani ona nebyla člověk co byl závislý na mobilu. Je hodně závislá na foťáku a na mobilu opět co se týče toho focení, jinak to jde hezky mimo ní.‌Avšak na počítači nějaký ten čas tráví, musí pár fotek někdy nějak upravit, dle toho o co se jedná. Například zakázky.. Tak takhle. Zrovna na tomto místě se vyskytne člověku výhled přímo na to, jak každý druhý drží mobil před svým obličejem a hledí do něj místo toho, aby komunikoval s ostatními. Třeba to u filmu bude lepší a lidé to odloží ne? Ona mobil měla asi vypnutý, nebo to vyzvánění teda, aby u filmu nerušil nikdo ji a i ostatní. Když začne někomu zvonit v kině telefon, hrozně to odpoutá pozornost nejen vaši, však i cizích a.. Je to takhle i trochu trapas, nebudeme si lhát. Ještě když máte vyzvánění nějaké trapného rázu, dodá to situaci vážně “šmrnc”. Nicméně už je neskutečně na film, který dnes budou dávat. Je to nějaký film na přemýšlení, respektive ona to tak viděla. Z části to mohlo být i o lásce, ale promítá se tam údajně víc životů. Aspoň tak to psali. Ona si ale není jistá, co je to úplně za film, jak se jmenuje. Zapomněla, bylo to hodně na rychlo sem jít. Okay, kecka, prostě má hlavu děravou. Jak by taky ne, když měla dnes tolik práci, teď konečně cítí jak její tělo začíná odpočívat a je to hodně příjemný pocit. Vědět, že dnes už nic dělat nebude. Tělo se povolilo, skoro už by klidně usnula, ale nadšení k filmu je až moc velké. Myšlenky na práci pomalu mizí, i když často se jí vnukne nápad, co vše by se tu dalo vyfotit. Moc nevěnovala pozornost okolí, ne tak do detailu, ale na chlapce vedle se stihla usmát, na to nelze zapomenout, ještě když se jejich pohledy tak nějak střetly. Nicméně teď už jen koukala před sebe a vyčkávala. Dnes má dobrou náladu, tak je docela trpělivá, což je zvláštní. Je klidná, ale většinou by tu už poklepávala nohou a dělala cokoliv aby se zabavila. Klidně i stojky na hlavě, ale na to je dnes moc vyčerpaná. Jsou ale i tmavé dny, ty máš každý a to se zahrabe do postele, kouká na pohádky a nic nedělá, či se jen prochází. Takové dny jsou na nic, většinou nemá ani nápady a kuráž fotit. Když v tom ocitne hlas, není si však zdaleka jistá, jestli někdo mluvil na ní. Rozhlédne se kolem sebe a poté na tváři vykouzlí menší úsměv pro chlapce, kterému nevěnuje první úsměv ale už i druhý za tento večer. “No.. Já sem občas zajdu, je to tu příjemné a člověk se docela odreaguje. Navíc to není tak drahé jako samotné kino.. Byla by škoda být.. Však víš. Zavřená v sále.” Zamumlá lehce poslední větu, zavřená může být pořád když se učí, nikoliv potom ve volném čase že? Diví se, že mu takhle hezky odpověděla, občas jí dělalo problém mluvit a tak. Jako podivína, co jí bude otravovat ho určitě nebude brát, ani tak nevypadal a ano, takoví lidé se dají poznat od pohledu. Absolutní zoufalci.. A i když se dost slabé povahy, nelituje je.. Není k tomu sebemenší důvod. To že mu ale odpověděl klidně mohlo začít tvořit fajn přátelství, kdo ví že? "A.. Ty? Nějaké pravidelné návštěvy tady?" Nakloní zvědavě hlavu ke straně.

V jeho prípade nešlo tak celkom o peniaze čo sa týkalo práve kina. Ale letné kino pre neho bolo o niečo viac prijateľnejšie. Možno to bolo aj z toho dôvodu, že miesto okolo bolo otvorené. A to možno bolo pre človeka ako on, ktorý vie behom niekoľkých krátkych okamihov zmeniť svoje rozhodnutie a hlavne náladu oveľa prijateľnejšie ako sa nachádzať v miestnosti s desiatkami ďalších ľudí, ktorí mohli vydávať rôzne zvuky a taktiež nehorázne smrdieť.  Patrick si na tieto veci rozhodne vedel potrpieť. Pri pohľade na dievča pri sebe bol ale rozhodnutý že aj napriek tomu, že to možno napokon neplánoval určite to bola tá najvhodnejšia spoločnosť v tento okamih. „ letné kino navštevujem len niekoľkokrát do mesiaca alebo do troch mesiacov. Je niekoľko zaujímavých miest v tomto mieste, ktoré si taktiež zaslúžia svoju pozornosť v momente, kedy mám nejaký voľný čas. Naozaj zaujímavých miest.“ Patrick sa venoval radšej takým miestam, kde mohol spoznávať rôznu kultúru. Išlo o to, že bolo mnoho zaujímavých miest, kde mohol načerpať inšpiráciu k svojej tvorbe ku ktorej bol svojim spôsobom pripútaný.
,, Ale na tento večer som bol naozaj nadšený. Nie z toho dôvodu, že by som poznal tento film. Dokonca ani len neviem o čom to bude no vedel som, že možno dnes spoznám niekoho zaujímavého." Povedal Patrick s úsmevom na svojich perách. Možno to bolo tým, že jeho nálada bola v tejto chvíli naozaj výborná. Každý jeden deň sa snažil posúvať dalej a dalej a nemyslieť na minulosť. Dokonca bol sám nadšený z toho, že sa mu darí aj v odbore jeho vlastnej práce. A to práve na tvorbe nových piesní. On sám vie, že čoskoro bude musieť nejakým spôsobom nájsť a kontaktovať dievča, ktoré mu to pomaly ale s istotou v hlave dalo všetko do poriadku. Aj napriek tomu, že nemal jej telefónne číslo vedel, že nejakým spôsobom ju nájde. Predsa len aké by to bolo ťažké nájsť niekoho v rovnakom odbore keď vie aspoň jej meno. Patrick bol v niektorých momentoch skutočne neoblomným človekom a takto to bolo aj v tomto momente. No svojimi myšlienkami sa vrátil opäť do reality. Bolo to zvláštne no od toho momentu, kedy sa s Viv stretol po prvýkrát nedokáže na ten deň prestať myslieť. Je ako múza v jeho živote, pretože od toho momentu začal na svojej hudbe pracovať o niečo viac intenzívnejšie ako doteraz. ,, Mimochodom bolo by pomerne neslušné, ak by som ťa týmto neponúkol. A nemusíš sa báť, je to naozaj výborné!." vytiahol patrick zo svojej tašky sedviče ktorých mal niekoľko. Bolo to aj z toho dôvodu, že ako dospievajúci chlapec mal apetít ako za troch ľudí a nebolo pre neho ťažké to zjesť aj sám. Podal jej jeden zo sendvičov v ktorých sa nachádzali len tie najlepšie veci ako čerstvá zelenina a grilované mäso pričom následne videl, že film sa už čoskoro určite začne. Možno urobil chybu, možno si mal vopred zistiť o čom v skutočnosti je tento film pretože by sa cítil pomerne trápne ak by mal možnosť pred sebou vidieť niečo v čom by išlo iba o čistú romantiku. O láske sa v jeho prípade nedalo ani len hovoriť. Sám si dokonca nedokázal spomenúť na nejakú veľkú lásku vo svojom živote. Samozrejme, bolo niekoľko dievčat, ktoré sa nachádzali v jeho spoločnosti s ktorými v minulosti trávil pomerne veľa času no aj napriek tomu by sa nedalo hovoriť o nejakej láske a zamilovanosti. Vedel, že možno bolo skutočne správne vybrať si toto miesto, pretože ten únik z kina je o niečo pohodlnejší. Nikomu nebude vadiť, ked sa v jednom momente postaví na nohy a jednoducho odíde.