Fotoateliér

--> ateliér
Kdyby se ho někdo zeptal, jestli se mu Sof líbí, tak by samozřejmě lhal, kdyby řekl že ne, protože Reecovi stačí málo na to, aby se mu někdo zalíbil. Teda není ten typ, že by se zamiloval do každé holky, která se na něho usměje, to opravdu ne. Je spíš takový ten typ, který dokáže ocenit krásu dívky a nedělá mu to problém říct. A tak nějak je to momentálně se Sof. ,,Asi jsem měl zrovna štěstí. Stejně jako ty, že si došla zrovna sem,” prohlásí to stejně ironicky jako ona. Nenechá tady sebou přeci jen tak zametat, takový on není. Jak se lidi chovají k němu, tak se on chová k nim, a něco mu říká, že podobně to bude mít i dívka naproti němu. Na její další slova jí odpoví jenom takovým nenápadným přikývnutím a následným pokrčením ramen. Opravdu mu do toho nic nebylo, takže i kdyby tady měla  nějakou tajnou schůzku s prezidentem, nejspíš by reagoval stejně.
On by si nikdy nedovolil říct, že focení je špatný způsob zábavy, on sám se totiž focením dokázal zabavit na několik hodin, a občas i na pár dní. Chápe, že pro někoho kdo tomu nerozumí to může být nuda a nevidí v tom žádný další význam, ale pro něj to tak zkrátka není a někdy ho i možná mrzí, že člověk se kterým by si dokázal představit mít něco víc než je sex, tak by v klidu dokázal říct, že focení je ztráta času pro děti. To už se pak s tím člověkem ani nebaví, protože to nemá cenu. ,,Kdo říká, že bych tady byl s tebou? Věznil bych tebe, ne nás oba,” řekne jako by to myslel vážně, ale dál se tomu moc nevěnuje, protože má v hlavě úplně jiné myšlenky, které patří focení. A co se tedy samotného focení týče, tak by Sof označil za opravdu dobrou modelku, protože na všech fotkách vypadala opravdu krásně, i na těch o kterých asi ani nevěděla, že je fotí, protože byly zkušební. Když přišlo na řadu opravdové focení, tak se mu po jejích slovech, že to nebude problém objeví pobavený úsměv. A asi by byla lež kdyby tvrdil, že ten její svůdný pohled v něm nevyvolává nějaké choutky, dokázala to napodobit až moc přesvědčivě asi. ,,Taky si myslím, že to byl dobrý nápad,” řekne rozhodně a přikývne si na to, pak ale odtrhne podle od foťáku a podívá se na Sof, která stojí kousek od něho, ,,nechceš si to zkusit?” řekne zvídavě, ,,zahrát si na fotografa, ukážu ti co a jak,” podívá se na foťák a pak hned zase na Sof, ,,teda, všechno už je nastavený, takže zmáčkneš jen tohle a fotíš,” uchechtne se, protože mu to přijde opravdu  jednoduchý a prostý. Nečeká ale na její odpověď a jedním delším krokem si stoupne za Sof a obejme jí rukama tak, aby před ní držel foťák a čeká až si ho od něj vezme a když tak udělá, tak se trošku nakloní, aby přes ní viděl a vezme pupruh, který jí přetáhne přes hlavu. To dělá jen pro jistotu, protože ten foťák je těžký a po chvíli se docela pronese a taky nechce riskovat, je totiž jeho oblíbený. ,,Koukej,” vezme její prstík a přesune ho na spoušť, ,,tohle zmáčkneš a je to. A když si dáš ten foťák před obličej, tak to červený uvnitř znamená, že tam to zaostřuje,” svoje ruce přesune na není lokty a posune jí ruce s foťákem tak vysoko, aby ho měla v úrovni očí, ,,víc vědět nepotřebuješ,” řekne a ustoupí od ní. ,,Teď už si mě jenom nastav a dělej si co chceš,” zvedne ruce na znamení toho, že on a všechno okolo je tu jen pro ní.

Reece rád půjčoval svůj foťák, protože věděl, že když si to někdo zkusí, tak že je i nějaká šance, že by ho to mohlo bavit. A když někoho dostane k focení, má z toho radost. Jo, k radosti mu stačí, když má někdo radost z focení. ,,Nojo,” řekne pobaveně, ale přitom i rozhodně, protože to myslela prostě vážně. ,,Ale prosím tě. Nic nemůžeš pokazit, takže není čeho se bát a kdo ví. Třeba tě to ještě chytne,” řekne sebejistě a doplní to nepatrným letmým úsměvem. Opravdu si za tím stojí a když si za něčím stojí, tak s ním jen tak nic nehne. A podle něho, kdyby opravdu nechtěla, tak by si z krku sundala popruh hned co by jí ho tam dal. A to se nestalo, takže? ,,Dobře paní,” uchcetne se a poslechne jí. Uvolní se trochu v nohách, aby to nevypadalo tak křečovitě a ruku si položí na břicho tak jak to po něm Sof chtěla, čekajíc na další její povely. Vůbec mu to nevadí, chtěl to po ní, tak tady to má, a navíc je zvědavý, co z toho nakonec vznikne. ,,To nebude problém. Ten softbox je dost nápomocný,” přimhouří oči, protože i když softbox světlo zmírňuje, tak pro jeho oči to není nic příjemného. Takže podobně jako by koukal do sluníčka. ,,Jasně, takže v dálce vidím holku s pěkným zadkem, takže se snažím pořádně zaostřit, chápu,” uculí se, ale jako se úsměv na jeho tváři objevil, tak tak rychle i zmizí. Poslední požadovaný krok vykoná hned a na jeho tváři už je jenom vážná tvář. Nebo spíš takový výraz tváře, který by odpovídal zoomování na dobrej zadek. Reeceovi nedělá problém sem tam dělat modela, občas je u toho docela sranda, ale i tak se radši nachází za foťákem než před. Cítím se tam víc komfortně, což vlastně dává docela smysl, když je fotograf. K práci samozřejmě patří i práce v postprodukci, kde může člověk strávit i několik hodin, klidně i dní, když jde o něco velkého a musí to být provedené dobře. Ale Sof může být v klidu, nic takového po ní chtít nebude, teda leda, že by to sama nepožadovala. Vyfotit fotku je totiž jedna věc, ale následně jí dobře doupravit je věc druhá. ,,Tak co?” houkne na ní, když vyfotí pár fotek. Jeho oči už jsou docela zničený z toho koukání do sofboxu a jeho bleskání, takže to rozmrká a vydá se k Sof. Když je u ní, tak si vezme foťák do ruky, ale nechá jí to pořád zavěšený na krku, pak projede všechny fotky, co vyfotila, ,,tyjo, seš dobrá,” řekne upřímně a ještě jednou si je prohlédne, ,,a dokonce mám všude hlavu,” pomalu dá foťák Sof k tělu a pustí ho, ,,ty budeš talent,” zazubí se na ní. Ale jo, myslí to vážně. Určitě by se našla nějaká použitelná fotka, ,,chceš to zkusit ještě jednou, nebo tě to neba?” zeptá se zvídavě a i tak nadzvedne obočí. Je to celkem v pohodě, takže by mu nedělalo problém ještě jednou zapózovat.

,,Neboj, budu se snažit udržet své pocity na uzdě,” mkne na ní ironicky. Není ten typ člověka, který by se rozbrečel kvůli každé kravině, v životě po střední ho neviděl brečet snad nikdo. Popravdě ani neví, jestli teď někdy kvůli něčemu brečel, většinu věcí neřeší a nepřipouští si je k tělu. Po tom když si převezme foťák zpět, projede si všechny fotky, které se jí podařily vyfotit a s úsměvem jí to odkýve, ,,jasně, že by se dala nějaká použít,” řekne jako samozřejmos. Úplně vidí, jak si s jednou z těch fotek pak pohraje v počítači a bude to docela slušná fotka, která by se mohla i někde zveřejnit. Podobně ale jako s focením, tak i s upravováním to má tak, že radši upravuje někoho jiného než aby několik hodin koukal na sebe a poupravoval se. To není úplně jeho šálek kávy, on se radši několik hodin dívá na jiné tvářičky. ,,Samozřejmě,” uchechtne se a přikývne na poznámku o tom, že je talent na všechno. Pár takových lidí zná, takže co by ne. ,,Dobře, jak chceš,” pokrčí rameny a převezme si od ní foťák. Popruh si několikrát omotá okolo ruky, volí spíš tuhle možnost než si ho věšet okolo krku, protože ví, že by mu musel tu ruku někdo uříznout, jinak by mu ten foťák z ruky nevypadl. Je to holt věc ke který si váže jistý vztah. ,,Jestli chceš, tak se ti pak můžu podívat na tamty fotky, nějak je trošku poupravit, vylepšit barvy a poslat ti je,” řekne přitom, co si jednou rukou listuje v galerii a kouká se znovu na ty fotky Sof, které se mu podařily vyfotit.  ,,Takže mám fotit já, jo?!” tohle položí spíš jako řečnickou otázku, protože už hned v hlavě začne přemýšlet nad tím, co by ještě mohl nafotit. Foťák, který držel v ruce si od ní odmotá a položí na stolek, pak se přesune k plátnu, kde kousek vedle vezme takovou provizorní stoličku a dá jí před plátno nějak doprostřed. Pak ještě přemístí světla, tak jak by to podle něho mohlo vypadat nejlíp a znovu se přesune k Sof, ,,co kdyby sis sedla na tu stoličku,” kývne hlavou ke stoličce, kterou tam dal, ,,tvářit by ses mohl spíš tak neutrálně, možná skoro až zamyšleně,” uculí se na ní, ,,ale jak chceš,” dodá nakonec a pak si dojde pro foťák. Než se Sof připraví a usadí, tak udělá pár zkušebních fotek kvůli osvětlení. ,,Takže můžeme, jo?” houkne na ní s úsměvem a už jen čeká na její reakci. Když se mu dostane kladné odpovědi, tak na ní párkrát namíří foťák a zmáčkne spoušť, ,,vypadáš fakt dobře,” řekne jen tak mezi řečí, přitom co se na ní dívá skrz foťák. Ještě jednou zmáčkne spoušť a pak sklopí foťák od svého obličeje, ,,hotovo,” řekne vesele a projede si fotky, které vyfotil. Jedna z nejpovedenějších asi bude tahle fotka.

,,To chápu, člověk nikdy neví, co je lepší říct. Nejhorší fráze, co může být je “to bude dobrý”. Co chce člověk fakt slyšet, když mu někdo umře,” uchechtne se, jelikož opravdu neví, co má říct, když v jeho blízkosti někdo brečí. Většinou doufá, že se na uklidňování vrhne někdo, kdo to mu rozumí a on bude moc v klidu odejít. Nejhorší je, když ten člověk přijde za ním a probrečí mu oblečení. Eh. Když on byl malý a brečel, tak mu většinou pomáhalo objetí, ale z takových věcí už vyrostl a většinou se úplně nehrne k tomu někoho jen tak objímat. Když na její tváři vidí ten upřímný a veselý úsměv, tak i jeho koutky se vytvarují do nepatrného úsměvu. Je to takový poloveselý úsměv, jelikož má radost, že si to užila. ,,Byla by škoda, kdyby se někdo jako ty schovával za foťákem. A ty seš pro modelku jako stvořená,” přizná bez problémů, protože si určitě nezapomněl všimnout toho, že je opravdu pěkná a má super postavu. Byla něco jako dokonalá modelka pro fotografa -krásně se na ní koukalo a skvěle spolupracovala. Víc fotograf nepotřeboval ke štěstí. Sem tam mu ale nedělalo problém zahrát si i na modela, nebylo s tím totiž zase až tak marný, jelikož věděl, že spolupráce je při focení důležitá a jelikož on byl fotograf, tak dělal vzorného modela o kterého by on sám stál. Teda, on by úplně nestál o modela v podobě chlapa, on radši fotil holky, což by se dalo považovat za asi dost očividný. Po vrácení fotoaparátu do rukou Reece se focení nebrání a hned se toho vzorně ujímá. ,,Tak super. Nemám s tím problém,” přitaká okamžitě, ,,dáš mi na sebe nějaký kontakt, abych ti je pak mohl poslat?” prohodí jen tak mimo řečí, jelikož je to asi samozřejmost, protože by jí ty fotky pak předat chtěl, když s tím nemá problém. Samozřejmě, by se na ně mohl podívat teď, ale byla by škoda, kdyby tu úpravu nějak odfláknul a pokazil tím celou fotku. Proto bude lepší, když mu dá čas a on jí je pak pošle. ,,Teď jsem naletěl,” přizná s uchechnutím, ale dál už to neřeší, jelikož on fotí rád a oba da to musejí tak nějak tušit, ,,právě, to se pak fotí úplně samo. A ne protože se pak člověk soustředí na úplně jiný věci než na mačkání spouště,” ušklíbne se na ní, ale potom už se mu v hlavě klube plán na další fotku. Jakmile je všechno tak jak má, tak si jí zamyšleně prohlíží a opravdu jí to sluší. ,,Ten úsměv ti sluší,” zazubí se na ní, ,,a jo, viděl jsem ho,” dodá hned na to, aby jí trošku poškádlil, jelikož to byl takový nepatrný úsměv, který by se dal lehce přehlédnout. A jelikož se moc za celou dobu neusmívala, tak ho to trefilo do očí, takových detailů si jako fotograf všímá opravdu dobře. Detaily jsou jeho celý život. Jakmile se focení chýlí ke konci, tak jí to řekne, aby se na ty fotky mohli podívat, ,,já myslím, že jsou super,” houkne na ní, ale to už k němu dojde ona sama a prohlédne si je. ,,To bude asi tím, že jsem měl super modelku,” pronese upřímným tónem hlasu s přikývnutím hlavou. Když od nej ustoupí, tak foťák vypne se a najde si jí pohledem, ,,Ne, v pohodě. Kdybych na tebe nenarazil, tak bych nejspíš fotil tu prázdnou židli. A díky tobě je na těch fotkách něho krásnýho, takže v pohodě,” řekne mezitím, co si to míří k světlům, aby je vypnul a uklidil. Mezitím, co celý ateliér dává do stejného stavu jako byl předtím, tak občas hodí očko po Sof, ,,až přijdu na pokoj, tak se ti podívám na ty fotky a pak ti je nějak pošlu. Může být?” houkne po ní s úsměvem a to už se chystá jít pro svou tašku s foťákem, ,,asi už půjdeme, ne?” řekne pobaveně a pomalu se vydá ke dveřím. ,,A radši tě doprovodím ven, nerad bych tě měl na svědomí až by ses tady ztratila,” trošku si do ní rýpne, ale přitom má na tváři úsměv. Jakmile se po chvilce nachází venku před budovou, tak si z kapsy vytáhne krabičku cigaret a jednu si vytáhne, potom krabičku namíří k Sof, ,,chceš?” nabídne jí, ale nějak nemá tušení, jesli kouří nebo ne. Potom si krabičku dá zpět do kapsy a cigaretu si zapálí, ,,Dík za spolupráci a kdyby si někdy chtěla nějaký další fotkyy, tak stačí říct,” přikývne a pomalu se dá na odchod směr svůj pokoj, ,,zatím čau,” houkne na ní a pak se rozejde pryč. Po cestě vykouří tak dvě cigarety a jakmile dojde do pokoje, tak zapadne ke svému počítači a dá se na úpravu fotek.
--> chlapecký spolek

>> mesto