Knihovna

*Betty vždy rada pomôže, príliš dlho nad tým neuvažuje. U priateľov je to samozrejmosť, ochotne však pomôže aj neznámym v ťažkostiach, ak sa taká možnosť naskytne. Peter nie je úplne neznáma osoba, ale teda obaja sa tak nejak zbežne poznajú, preto ani chvíľku neváhala, a hneď mu pomoc ponúkla. Síce najskôr vôbec nevedela, o čo sa jedná, ale téma psychológie ju mierne potešila.  Nepovedala by, že z tejto oblasti toho vie mnoho, aj keď ju sama študuje, ale niečo počas tých rokov isto pochytila. Či už to Peterovi pomôže alebo nie, aspoň vie, že sa mu nejakým spôsobom snažila pomôcť. Vie, že nie každý je fanúšikom týchto motivačných rečí, ale Betty úprimne verí tomu, že pozitívne myslenie to pomáha. Rovnako ale vie, že sa to veľmi ťažko praktizuje, keď sa vaša skúška blíži a vy máte pocit, že všetko čo ste si doposiaľ prečítali, vám z hlavy vyfučalo. Niekedy tomu tak, bohužiaľ, naozaj je, no občas máte pocit, že naozaj nič neviete, prídete na skúšku a všetko to vysypete z rukáva. Hádam to s rovnakou ľahkosťou bude aj u Petera.*Áno.*Zľahka prikývne hlavou s úsmevom na perách. Možno je šťastie, že Peter narazil zrovna na ňu, keďže študuje psychológiu.*Niektoré veci jednoducho zmysel nedávajú. Áno, je to na nič, že sa ich aj tak učíme. Byť tebou sa zamieram na tie hlavné, hrubo vytlačené body. Nie je potreba čítať 500 stranové knihy. Niekedy to môže pomôcť, ale väčšinu času sú to naozaj len zbytočne zdĺhavé omáčky.*Betty by si tú námahu prečítať si celé knihy dala, ale keďže Peter je v časovej tiesni a má pocit, že mu to do hlavy jednoducho nejde, radšej mu poradí zamerať sa na tie najdôležitejšie body, ktoré mu pri skúške môžu naozaj pomôcť.*Ale máš pravdu, mám to rovnako. Ja sa tiež len tak nevzdám.*Betty sa uškrnie, pretože to Peter popísal úplne presne.*Áno, tento tréning mentálnych schopností pôsobí na športovcov veľmi pozitívne a pomáha im vyrovnať sa s rôznymi prekážkami počas športovej kariéry. Medzi základné techniky patrí napríklad pozitívne myslenie, vizualizácie, stanovenie cieľov a relaxačné techniky. Som si istá, že tieto slová ti to už trochu viac objasnili.*Betty sa pokúsi túto tému trošku viac objasniť, nech to neznie až tak hrozivo. Veď predsa slová ako pozitívne myslenie alebo vizualizácia sú mu isto známe. Popri rozprávaní sa, jedení pizze a študovaní čas ušiel veľmi rýchlo, a preto sa Betty už rozhodne nechať Petera osamote, je to na ňom, či sa ešte bude venovať učeniu alebo sa aj on sám poberie domov.*Už by som mala ísť..*Betty venuje Peterovi jeden povzbudzujúci úsmev, keďže na jeho tvári sa javí len vyčerpanie z učenia. Pozbiera si všetky svoje veci, pričom sa postaví zo stoličky a zasunie ju za sebou.*Ale ak budeš niekedy potrebovať pomoc, kľudne sa mi ozvi. Veľa šťastia na skúške!*Betty sa posledný krát otočí s úsmevom na perách smerom k Peterovi, pričom jemne mávne rukou na rozlúčku. Jej kroky smerujú k poličke s knihami, kam vloží rozčítanú knižku, ku ktorej sa nabudúce plánuje vrátiť. No a následne už mieri smerom von z knihovne. Vonku je dnes naozaj nádherné počasie, preto si spraví menšiu prechádzku a vyberie si tú dlhšiu cestu smerom ku spolku. Popoludnie mala síce voľné a mohla ho využiť podľa svojich predstáv, no ešte ju dnes čaká pár neodkladných povinností, do ktorých by sa mala pustiť čo najskôr.*

---> Dievčenský spolok

Už je to nějaký ten pátek od jeho poslední návštěvy knihovny, protože poslední dobou neměl na čtení moc času. Potřeboval se učit, chodit na tréninky lakrosu a nemohl vynechávat ani své dvě brigády. Více byl na té v kině, než na té na bowlingu, protože poslední měsíce měli brigádníků dost, a tak od něj nevyžadovali tak časté braní směn jako třeba v létě, kdy na bowling chodí mnohem více lidí. Měl díky tomu aspoň trochu volného času, který většinou zabíjel právě již zmíněným učením nebo případným focením. A jelikož dnešní den patří k jedněm ze dnů, kdy má volno, rozhodl se, že by si mohl vzít výjimečně volno i od učení. Proto nechal všechny své učebnice doma, oblékl se do černých riflí, trika stejné barvy, riflové bundy a vyrazil ven. Hned věděl, že musí zamířit do knihovny, protože měl půjčené dvě knihy, které bohužel díky nedostatku času nestihl dočíst, ale doba vypůjčení už se chýlila ke konci, a tak bylo načase knížky vrátit. Naštěstí ho ani jedna nechytla, takže se necítí provinile kvůli tomu, že je bude vracet nedočtené.
Cesta do knihovny mu nezabrala žádné velké množství času díky tomu, že se ukrývala v centru, ale ještě předtím, než ji navštívil, se stavil do kavárny, která byla hned vedle knihovny. Netuší, kdy měl kafe naposled, protože není velkým fanouškem kofeinu, ale čas od času si na dobrou kávu zajde rád. A když už se dnes vykašlal na učení, proč si den nezpříjemnit i tímhle způsobem, že? Vůbec mu nevadilo, že byl v kavárně sám, ačkoliv tam zažil jeden trošku trapnější okamžik, když si za ním přisedla nějaká dívka, která ho údajně zná od pohledu z univerzity. On bohužel vůbec nevěděl, o koho se jedná, takže ze sebe vymotal jen pár rozpačitě trapných vět, a když té blondýnce konečně došlo, že si s ním příliš zábavy neužije, dala mu pokoj. Raději svou kávu rychle dopil, aby se mu nic podobného nestalo znovu a vypadl jak nejrychleji to šlo. Okamžitě zapadnul do knihovny, kde se většinou udržuje tichý režim, takže to pro něj byla bezpečná zóna, ve které se snad nemohl před nikým ztrapnit, ačkoliv zrovna on by to nejspíš zvládl i mezi knihami. Ale jak se zdá, dnes tu moc lidí naštěstí není a v knihovně vládne hrobové ticho. Uleví se mu a společně s knihami na vrácení se vypraví ke knihovnici za pultem. Knihy jí vrátí a chvíli uvažuje, zda má cenu půjčit si něco nového. Neví, jestli na čtení bude mít čas, ale nakonec ho přece jen jeho zvědavost přemůže a on vyrazí vstříc policím plných knih. Není žádný žánr, který by preferoval, takže sekce prochází postupně. Nakonec se zasekne v sekci s detektivkami. Je jich tam vážně hromada, takže netuší, jakou si má vybrat. Porozhlédne se kolem, zda tu není někdo, kdo by mu mohl něco doporučit, ale nikoho nevidí a knihovnici znovu otravovat nechce. Nezbyde mu tedy nic jiného než dát na vlastní instinkt, takže sáhne po první knize, která mu padne do oka. "Pustina od.." sjede očima na jméno autora, v tomto případě autorky. "Stina Jackson." Přečte si potichu a prohlédne si knižní obálku, která je moc hezká. Jenže ví, že pěkná obálka může být pouze falešným lákadlem, takže knihu v rukách otočí, aby si přečetl její anotaci, která mu toho o díle prozradí více, než fotografie nějaké bažiny a zlaté značení bestselleru.

Od halloween party uběhl nějaký ten čas a Nathaniel se tak trochu vyhýbal přebytečnému kontaktu s lidmi, neboť mu těch pár hodin strávených na párty očividně stačilo na pár týdnů. Bylo to takový dobití jeho sociálních baterek, díky kterým pak mohl chodit do školy na přednášky a na všechno ostatní. Věnoval se právě hlavně škole, ostatně jako každý rok, když škola začala, neboť Nathaniel rozhodně patřil mezi ty nerdíky, co se učí celoročně a nedohání pokusy získat dobré známky na poslední chvíli. Studoval a taky sháněl nové knihy, do kterých by mohl ponořit svůj nerdovský nos. Proto nadešel čas aby si došel na místo, které kolikrát pro něj mohlo být jako druhým domovem, neboť tam byl opravdu často. Ptáte se, co je to za místo? Snadné, byla to knihovna. Kdyby mohl všechny knihy by si koupil, aby je nemusel vracet a pak si je znovu půjčovat když si na ni vzpomene a dostane chuť si nějakou přečíst, ovšem... na to by mu jeho studenské finance nedali a proto navštěvoval knihovnu více než knihkupectví. I dnes byl právě ten den, kdy si jeho nožky štrádovali ulicemi města ve snaze se vyhnout mnoha lidem, aby se jich zbytečně nedotýkal. Měl na sobě ještě zimní oblečení, které nebylo nijak teplé. Klasický svetr, kabát a kalhoty, nic... no nic extra protože on na nic extra nebyl, ale... to věděl snad i ten, kdo jej neznal, neboť to bylo od pohledu poznat. Nakonec však došel do knihovny s početným úspěchem toho, kolikrát se mu povedlo vyhnout se nebezpečnému kontatku lidí a nakonec se jenom vydal rovnou mezi mohutné police s knihami. Cestou kývl na knihovnici, která si ho rovnou pamatovala jakožto stálého zákazníka a pak už jenom zaplul do svého oblíbeného místa. Prohlížel si police, většina knih patřila rozhodně na polovinu seznamu: Již přečteno, ale stále se mu povedlo najít nějaké, které neměl. Měl v náruči asi tak dvě, nakonec se dostal do další úrovně, kde zrovna zaslechl známý hlas a tak hned na to uviděl známou tvář. “Je to dobré,” pronesl zničehonic, že by to člověka mohlo snad i vyděsit. “ Ahoj...,” dodal jenom slušně s lehkým uchechtnutím a pak kývl na knihu hlavou. “Myslím, že i tvůj vkus,” pokrčí rameny a pak se natáhne pro jednu knihu, která ho zaujala, ovšem s tím se mu povedlo shodit z police dvě navíc, ostatně byla to jenom otázka času kdy se jeho nešikovnost ukáže a tak s tím rovnou počítal. “Ach,” povzdechne si a ohne se s náručí knih, aby nějak sebral to, co shodil.

Už je to nějaký ten pátek co zavítal do knihovny a jelikož by nerad platil pokutu za pozdně vrácené knihy, rozhodl se, že si dá alespoň na chvíli pauzu od učení, práce a tréninků a konečně se zastaví knížky vrátit. Dokonce se to neobešlo bez návštěvy kavárny, což je u něj docela ojedinělý jev, protože čas na sebe si udělá málokdy. Většinou je v permanentním stresu, aby stíhal udělat všechno, co má v plánu, ale čas od času uzná, že i on potřebuje pauzu. A jaký měsíc je na to lepší, než leden? Navíc tento týden složil úspěšně jednu ze svých zkoušek, a tak si jeden den volna dopřát může. A samozřejmě by to nebyl on, kdyby se ho alespoň částečně nesnažil spojit s něčím produktivním, takže i to je jeden z důvodů, proč se rozhodl zavítat do knihovny, do které by stejně dřív nebo později musel zajít. Takhle už to bude mít aspoň z krku a nejspíš ani nehrozí, ž by narazil na někoho, kdo by se s ním chtěl dát do řeči. To je pro něj hlavní pozitivní důvod, proč zvolit právě knihovnu- nebude mu hrozit žádné ztrapnění se, protože tam bude málo lidí a pokud už tam náhodou někdo bude, určitě bude zabraný do výběru knih nebo jejich čtení. Knihovna má zkrátka jen samé plusy, a tak po kratší zastávce v kavárně vedle zamíří do jejích útrob. Nejdříve vykročí směrem ke knihovnici, která tu má dnes směnu a s letmým úsměvem na rtech jí vrátí na pult knihy, které měl zapůjčené. Bohužel ani jednu nedočetl kvůli nedostatku času a zároveň i kvůli tomu, že ho příliš nezaujaly. Nikdy nebyl zarputilým čtenářem, co by přelouskal několik set stránek denně, ale pokud ho kniha zaujme, nevadí mu si čas od času něco přečíst. Proto, když mu knihovnice oznámí, že je všechno v pořádku a na knihách nenalezla žádné poškození, vyrazí na chvíli mezi regály přecpané knihami. Nehodlá udělat stejnou chybu jako minule, kdy si půjčil knihy tři. Tentokrát si chce vybrat jen jednu, aby měla alespoň malou naději na to, že ji dočte celou, a tak se hodlá na svůj výběr soustředit. Nechce si nic vybrat bezmyšlenkovitě na základě pěkného obalu, jako to udělal minule, a tak dobrých několik minut stráví pouze polemizováním nad tím, co za žánr si chce vůbec přečíst. Nemá tušení, protože nemá žádný oblíbený, takže projde několik sekcí a nakonec skončí v oddělení s detektivkami. Je jich tu hromada a on téměř žádnou nezná, takž po chvilce sáhne po nějaké, co nese název Pustina. Zrovna se dá do pročítání anotace, když vedle sebe zaslechne hlas, kterého se i přes jeho tlumenost lekne, což zapříčiní, že mu kniha málem vypadne z rukou a ve snaze tomu zabránit, omylem strčí do regálu s knihami. Jedna začne padat, ale naštěstí ji chytne ještě předtím, než se rozplácne na podlahu. "Kruci.." Zabrblá, než si uvědomí, že se vlastně leknul lidského hlasu, což značí, že na něj někdo promluvil. Zvedne hlavu od knihy, kterou právě zachránil, a do zorného pole mu pane Nate, se kterým se viděl naposledy na Halloweenské party. "Promiň, začetl jsem se." Omluví se za jeho leknutí, které nemá nic společného s tím, že by byl Nate děsivý nebo tak něco. Tuhle poznámku ale naštěstí spolkne dřív, než z něj vypadne. "A je dobrá, říkáš?" Pohled z něj přesune na knihu, jejíž anotaci si ještě před chvílí pročítal. Nejspíš si ji vezme, když ji Nate chválí, protože je na rozdíl od něj dobrý čtenář, a tak si může vzít jeho doporučení k srdci. Knihu, kterou si nepůjčuje a jen vypadla z regálu, do něj zase pečlivě založí zpátky, načež se znovu podívá na Natea, kterému opožděně kývne na pozdrav. "Můj vkus je spíš dost chabý. Minule jsem si půjčil něco, co jsem ani nedočetl." Pokrčí lehce rameny a všimne si, že Nate už nějaké knihy drží. Očividně je ještě nešikovnější než on, protože při pokusu ukořistit novou knihu, se mu stane něco podobného jako jemu před chvílí. nedokáže potlačit pobavený úsměv doplněný tichým zasmáním, když dvě knihy padnou k zemi. "Počkej, seberu to." Sehne se ke knihám, které Nate shodil, aby to nemusel dělat on vzhledem k tomu, že na rozdíl od něj drží několik knih. Když se pro knihy shýbá, znovu se tiše uchechtne a zavrtí přitom hlavou. "Asi nás sem vůbec neměli pouštět. Nejspíš jim to tady zboříme." Prohodí, když se narovná a očima vyhledá místo, odkud knihy vypadly a zase je zastrčí zpátky. Pak se podívá na Natea a na knihy, které drží v rukou. Hlavou kývne jejich směrem. "Co čteš nejvíc za žánr?" Napadne ho, že se o to nikdy nezajímal, i přesto, že se s Natem trochu zná. Především tady z knihovny, protože tu na sebe párkrát narazili a Nate byl právě většinou jeho pomocníkem při výběru.

Kolikrát Nathaniel přemýšlel nad tím, jestli se s ním dá bavit o něčem jiném než byly knihy, knihy a zase knihy? Věřte nebo ne, opravdu nad tím uvažoval docela častokrát a pořád na to nepřišel. Měl minimalistický rozsah přátel, kteří byli alespoň z části knihomolové či nerdi a tak měl aspoň vždycky výhodu se s o něčem vědomostním bavit, protože věděl, že u lidí, které by měl poznat by asi moc dobře nepošel. Poznával lidi, občas když už na to tedy došlo a byl ten čas v roce, který bychom mohli nazvat i: 'Den, kdy si Nathaniel rozšíří společenské kontakty.' Samozřejmě většina těch kontaktů které vždycky potká a zkusí je poznat odejdou buďto dříve než je vůbec stihne Nathaniel poznat či na druhé straně jsou ti, kteří nakonec hodí naprostý ignor a Nathaniel už nemá koho poznávat. Netušil pořádně, co je na něm špatně, to že byl nesmělý, nerd... knihomol a neměl rád doteky na své tělo? Kde byl problém? A navíc uměl být velmi dobrou vrbou pro mnoho lidí, ale i dokonce tací lidé nakonec zmizí hned co jej využijí jako vrbu. Proto tolik přátel nepotřeboval a jednoduše byl rád za to málo, které má.
A vlastně jednoho z toho jeho mini seznamu přátel právě potkal v knihovně, kde se vlastně poprvé i seznámili. Byla to pěkná náhoda od doby co byl halloween se dlouho neviděli a tak byl vlastně i rád, že jej vidí a kdo ví, možná prohodí pár slov. Ovšem to, že by jej mohl vyděsit lehce nečekal a taky jej to velmi rychle překvapilo, že sám lehce cuknul v úleku, když se Cass ozval. "To je v pohodě, já nemusel takhle vpadnout," pronese jenom a mávnul by i rukou, že je to opravdu jedno, ovšem jeho ruce byly samozřejmě plné. V knihovně to bylo jediné místo, kde byste ho potkali s velkým komínkem v náruči. Sice polovinu knih, co si vybral už četl, ale jemu to nijak nevadilo, vždycky se rád vrátil do knihy, která na něj udělala dojem. A vlastně tu, co našel Cass byla jedna z dobrých a proto mu ji doporučil. "Ano, příběh, postavy všechno tam je dobré," přitká jenom na souhlas s menším úsměvem. Doporučovat nebo jenom mluvit  o knihách mu dělalo celkem radost a hned měl i lepší den. Tak nějak počítal s tím, že bude chtít Cassian být sám, aby si třeba mohl začít číst anebo jít prostě někam jinam, proto jej Nathaniel plánoval nějak tak opustit, aby prostě no... no nepřekážel. "To chápu, občas se taky do nějaké trefím, že si nevyberu takovou co jsem nedočetl. Vždycky jsem si říkal, že ti spisovatelé dle všeho neměly moc svůj den a proto dopadly tak hrozně," pokrčí rameny. "Ale jako na tvoji osobu jsem jinak myslel. Kniha je dobrá a hodí se ke tvému... stylu?" snažil se nějak popsat jak to myslel a pak se podíval na něj. Chvíli ho jenom sledoval, aby se ujistil, že jej pochopil a pak koutkem oka zahlédl další knihu, což brát si ji do ruky byla trochu chyba, protože pár knih spadlo a on se to snažil samozřejmě s plnými rukami sebrat. "Děkuju..," vydechne jenom když najednou slyšel Cassiana tak rukou, kterou chtěl sebrat popadané knihy zase chytil pořádně ty svoje, které měl v náruči a pak se postavil do normálního postoje. Nakonec se jenom podíval okolo a během chvíle slyšel jeho slova, kterým se musel zasmát. "Jo.. vypadá to tak. Kolikrát se soustředím na to, abych nezakopnul o svoji nohu a neopřel se o police, to by byl asi teprve chaos," uchechtne se jenom a pokrčí lehce rameny. Ano, on Nathaniel byl opravdu velký nešika a když měl dobrý den tak to bylo jenom občasné zakopnutí na rovné cestě. Avšak když jeho den moc dobrý nebyl, vznikaly takové nehody, že se sám kolikrát divil, že je vůbec přežil. Podíval se na své knihy a pak zase na Casse. "Hlavně fantasy, nebo science-fiction. Ale i historický jsou dobrý," řekne jenom a pak se podívá okolo. "Antické dramata jsou nejlepší asi ze všech, vždycky mě zajímalo jak přišli na svoje náboženství," pronese jenom, trochu se o tom rozvášnil a tak raději zase pusu zavřel a podíval se na něj. "Co ty? Když si vezmeš knihu jaká to většinou bývá?" zeptal se zvědavě a jenom se snažil nepřemýšlet o tom, že se zase baví jenom o knihách, prostě knihy byly jeho a k tomu nebylo co dodat.

Na rozdíl od Nathaniela není žádný velký knihomol. Do knihovny zavítá pouze jednou za čas a to většinou když jde vrátit knihy, které nedočetl nebo ani nezačal číst kvůli nedostatku času. Stejný případ se děje i dnes. Vždycky má špatné svědomí, když tohle dělá, ale nejspíš se to nikdy nezmění. Dočte máloco, ale stejně si čas od času knihu půjčí. Ani neví, proč to dělá. Není nerd. Dokonce ani nikdy neviděl Hvězdné války nebo Star Trek. Není to nic pro něj, ale stejně má občas tendenci si své zaostávání ve světě kultury vynahrazovat právě čtením. Připadá mu užitečnější, než vysedávání před obrazovkou, ačkoliv i před ni si občas sedne. Nicméně, ve srovnání s Natem, na kterého tu teď narazil, je úplný nýmand. "Jsme v knihovně, je normální když občas někdo do nějaké sekce vpadne bez ohlášení dopředu." Zasměje se a snaží s Natea ujistit v tom, že mu infarkt a ani žádnou jinou újmu na zdraví svým příchodem nezpůsobil. Podívá se na knihu, kterou drží v ruce, a kterou zrovna pročítal, když Nate vešel. Vzal ji zcela náhodně a teď ho potěší, že se trefil, aspoň podle názoru Natea. "Tak snad ji tentokrát dočtu." Řekne, když si knihu prohlíží a už se definitivně rozhodne, že právě tahle knížka s ním dnes půjde domů. Sice možná zůstane nedočtená či vůbec nečtená, ale i snaha se počítá, ne? "To je dost možný. Ale obdivuju je. Mně sloh vždycky dělal problémy. Jak jsem měl něco napsat, moje hlava nebyla schopná vymyslet nic, co by se dalo číst." Přizná. Sám by nikdy nic dobrého nenapsal. A i kdyby chtěl, díky brigádám, tréninkům lakrosu a učení by na to ani neměl čas. "Ty píšeš?" Napadne ho najednou, protože si uvědomí, že jeho kamarád studuje literaturu. To sice nutně neznamená, že se pokouší i o její psaní, ale klidně by mohl. Působí dojmem někoho, kdo by mohl být autorem nějakého bestselleru. Zasměje se, když mu Nate objasní, jak myslel to, co původně řekl. "Takže se ke mně hodí příběhy o vrazích?" Pobaveně na něj koukne a ve skrytu duše zadoufá, že na nikoho dojmem masového vraha nepůsobí. Někdy se sice dokáže dost ztrapnit a lidé si asi mohou špatně vyložit, co řekne díky tomu, že často od nervozity plácá nesmysly, ale z vraždy ho zatím naštěstí nikdo neobvinil. Pomůže mu sebrat knížky, které mu spadly a mezitím poslouchá, co říká a zasměje se tomu. "No, knihovnice by nás nejspíš nepochválila, kdybychom tu z toho udělali domino." Poškrábe se na zátylku a porozhlédne se kolem. Uklízet paseku, kterou by Nate omylem nadělal, by se mu tedy nechtělo. Ale to nejspíš nikomu. Jenže by mu stejně pomohl, i kdyby za to nemohl. Naštěstí není nešikovný po fyzické stránce. Kdyby byl, nemohl by hrát lakros, ale onu fyzickou zdatnost vyrovná jeho neschopnost komunikace s opačným pohlavím. Proto taky nemá moc kamarádek. Většinou se před dívkami ztrapní, a tak se baví víc s klukama. S Natem vede trochu jiný druh konverzace, než s kluky z týmu. S těma se baví spíš o sportu, určitě ne o oblíbených žánrech knih. Jemu ale tohle téma nevadí, takž Natea ochotně poslouchá a sem tam taky něco přihodí do konverzace. "Nic historickýho jsem ještě nečetl. A ani antické drama." Přizná a očima zalétne k hromádce knih, které Nate drží. "Asi bych nevydržel u knihy, která je o náboženství. Všichni v mojí rodině jsou ateisti. A taky jsem příšerný v historii." Zasměje se, ale nepopírá, že to může být zajímavé čtení. Kort pro Natea. Vždyť i na Halloweenu, kde se viděli naposledy měl historický kostým, pokud si dobře pamatuje. "Nějaká detektivka. Většinou potřebuju číst něco, kde je hodně napětí, abych u toho dokázal vydržet." Očima zalétne k pustině, kterou drží, a která by měla být detektivka. Snad ji tentokrát dočte a neskončí to tak, jako ve většině případů. "Popravdě, nejspíš to nedočtu. Určitě zase budu mít sto věcí, kvůli kterým to budu odkládat." Řekne trochu provinile, protože tuší, že pro Nathaniela je nedočítání knih a jejich půjčování nadarmo něco jako hřích a dost možná právě díky jeho přiznání utrpí šok.

I když moc dobře Cassiana neznal tak už teď věděl, že nemá tak velkou lásku ke knihám. On to ale i chápal, protože jeho láska ke knihám byla někdy až moc šílená a tak se ani nedivil že takový lidé už nejsou. Někdy si přišel jako jediný svého druhu - druhu který ke zbláznění zbožňuje knihy. A vlastně mu to neměl ani za zlé, přeci jen nemohl svoje přátelé nebo i ostatní lidi nutit do toho, aby měli knihy rádi stejně jako on. To by byl opravdu vyšinutý fanatik, což by se zřejmě přestalo líbit i jemu. Věděl moc dobře, že každý má svoje koníčky, které má rád tak moc jako on měl právě knihy. Pokud si to pamatoval dobře u Casse byl to nějaký sport, jehož název si pořádně nepamatuje už jenom kvůli tomu jak moc velký anti-talent na to je. To, že narazil na Casse jej trochu překvapilo, dlouho ho v té knihovně neviděl. A vlastně na něj ani pořádně nenarazil, spíše ho přepadl slovně se svým názorem na knihu, kterou držel v rukách. "Jako to máš pravdu, ale příště na sebe aspoň upozorním," uchechtne se nakonec Nathaniel jenom a pak sleduje knihu, kterou si Cass a kterou mu doporučil. Cukly mu koutky nad tím jeho poznamenáním a jenom přikývl. "Budu v to taky doufat, hlavně protože je to fakt dobrá kniha," řekne jenom nakonec. Samozřejmě chápal i to, že prostě nějaké knihy nebudou nikdy přečteny, on sám Nathaniel určitě nestihne přečíst všechny. Kdyby se pokusil přerovnat svoji pěkně narvanou knihovnu, určitě by našel nějakou tu zapadlou plnou prachu a rozhodně ještě nepřečtenou. Pak pověděl svůj názor ohledně toho, že on sám pár knih nepřečetl. "Ano, taktéž mají můj obdiv," souhlasil s ním alespoň v něčem, neboť Nathanielovi rozhodně slohy šly. Překvapila ho otázka ohledně toho, jestli píše, ale i tak se rozhodl souhlasně přikývnout. "Vlastně ano, něco málo píšu. Ovšem ne tak aby si to lidi četli. Zřejmě by oslepli," ušklíbl se jenom nakonec s jemným pokrčením ramen. Hold s sobě neměl takovou důvěru a taky se styděl za to, že by to třeba bylo opravdu hrozné a nebyl si vůbec jist tím, jestli by dokázal pojmout kritiku, což stejně jednoho dne bude muset zvládnout hlavně protože se třeba publikace jeho knihy nepovede a on bude muset najít jiný směr jak vydělávat peníze. Pak se ale musel zasmát a jenom zavrtět hlavou. "To zase ne, ale takové... no tajemné nebo jak bych to popsal," řekne nakonec potom, co uklidní svůj smích. Jasně že Cass nevypadal jako vrah, na vraha byl moc... jemný. Ne, Nathanielovi šlo popisování osoby očividně jenom ve svých příbězích a ne v reálném životě. Pak mu popadaly knihy a nechal si nakonec pomoci od Cassiana s tím, že na malý moment řešili to, jak by společnými silami dokázali z knihovny udělat jedno velké domino. Samozřejmě by se o to nepokusil, spíš by měl takovou smůlu, že se to prostě stane. Nakonec se znovu lehce zasměje. "To je pravda. Zavřela by nás tu na doživotí dokud bychom to neuklidily," zasměje se jenom tiše, aby nerušil okolní svět. Při řešení knihovnice si samozřejmě vzpomněl na tu z takové té pohádky o příšerách, která rozhodně nebyla nijak příjemná a Nathaniel moc dobře tušil, že on byl vzduchem lítal každou chvíli.
Potom se ale trochu rozpovídal o oblíbeném žánru, trochu mu povyprávěl co má rád a proč má rád tyto typy knih. "Chápu to. Ovšem antické drama není pořádně o náboženství, jenom často Bohy využívali jako postavy, které vyřeší problém třeba trestem. Jako třeba příběh o jednom muži, kterého spoutali na jedné hoře, supy mu každý den vyklofaly játra a ona mu znovu narostla," pokrčí rameny. "Sám u náboženských knihách moc nevydržím, příběhy bible se mi osobně nelíbili," přiznal nakonec jenom a na jeho zmínku o tom, že je příšerný v historii jenom přikývl. Hold měl každý rád něco jiného a proto se rozhodl vyslechnout co má rád Cass aby věděl. Pozorně poslouchal jeho slova. "Cením výběr. Detektivky jsou rozhodně dobré," souhlasil jenom s přátelským úsměvem a sledoval ještě knihu, kterou měl v rukou. Pak se podíval do jeho očí. "Nemusíš nikam spěchat. Teda.. jenom na vrácení knihy. Ale.. pokud si ji chceš opravdu přečíst, mám ji doma. Mohu ti ji půjčit a můžeš mi ji vrátit až ji budeš mít přečtenou, i kdyby to trvalo hodně dlouho," nabídl mu jenom a pokrčil rameny. Ano.. Nathaniel se tak trochu nestranně snažil Cassiana dotlačit k tomu, aby to tak rychle nevzdával a jenom to zkusil. A bude lepší když bude mít knihu, kde nebude muset hlídat termín na vrácení, no ne?

Když tu na sebe s Nathanielem narazili, nejdřív se trochu vylekal díky tomu, že byl až příliš zabraný do studia knihy, kterou si vybral. Naštěstí ale infarkt nedostal, takže se teď může svobodně zasmát nad slovy jeho kamaráda. "Možná to není nejhorší nápad. Pokud teda nechceš svou společnost křísit." V některých případech by se to Nateovi možná vyplatilo. Přepadával by nic netušící dívky, které by šokem zkolabovaly a on se o ně mohl jako zdatný zachránce postarat. Nicméně to asi není nejlepší taktika, jak si najít přítelkyni, takže ji radši nahlas vůbec nezmiňuje. Ještě by si o něm začal myslet, že je magor, co se snaží zapůsobit na holky tím, že je nejdřív omráčí. To samozřejmě nedělá a žádné osobité kouzlo, kterými by je omráčil taky nemá, takže opačné pohlaví může omráčit leda tak svou neohrabaností v konverzaci s nimi- a tam to omráčení asi pozitivního rázu nebude. Možná by se tu měl poohlédnout spíš po jiné sekci knih, než po detektivkách, u kterých je právě teď a jednu i drží v rukou, mezitímco mu ji Nathaniel schvaluje. Rozhodne se tedy, že s ním tahle knížka dnes půjde domů. Při pohledu na detektivku ho napadne, jestli náhodou Nate taky nepíše. Proto se ho na to zeptá. A jelikož Nathaniel studuje literaturu, vůbec ho nepřekvapí, že je jeho odpověď kladná. Jistěže píše. Působí jako kreativní člověk, který navíc miluje knihy. Bylo by překvapivé, kdyby se o psaní nějakého zajímavého příběhu nesnažil. "Tomu nevěřím." Řekne rychle, když sám sebe podcení. Sice od něj nic nečetl, ale nevěří tomu, že by to byla až taková tragédie, a tak se na něj povzbudivě usměje. "Můžu si to přečíst já, jestli chceš," řekne a podívá se na něj, "nejsem sice akreditovaný kritik, ale jestli mě to bavilo nebo ne ti řeknu."Ani by mu nelhal, kdyby to bylo špatné, ačkoliv by to vyjádřil nějakým jemnějším způsobem a neřekl by mu to napřímo. To by nedokázal, ale tím se nemusí vůbec zabývat, protože s touhle variantou ani nepočítá. "Jen jsem teda pomalý čtenář, takže by sis na recenzi docela počkal." Dodá a rozpačitě se uchechtne. Ani neví, proč znervózněl. Možná kvůli tomu, že se mu hned nabídl a ani nepřemýšlel nad tím, že by mu to vůbec nemusel chtít ukázat. Co když ho svou nabídkou dostal do nepříjemné situace, kdy ho bude chtít odmítnout, ale bude mu to blbé? Nebo co když se mu to skutečně nebude líbit a pak mu to bude muset říct? Možná si to měl víc promyslet, než mu něco takového nabídl. Není ani vhodným adeptem na to, aby se snažil zhodnotit knihu, Nate má určitě lepší známé, kteří by mu poradili mnohem víc, než on! Vážně by neměl být takový overthinker, jednou ho to přivede do hrobu, až kvůli tomu bude mít mrtvici. Naštěstí ho z paniky vyvede představa sebe samého jako vraha. Ta je dost směšná vzhledem k tomu, že by neublížil ani mouše, takže se nad tím společně s Natem zasměje, stejně tak i nad jeho snahou z toho nějak vycouvat. "Chápu, jsem jedno velké tajemství." Ucehcthne se a pobaveně nad tím zavrtí hlavou. Větší lež z pusy vypustit nemohl. Je jako otevřená kniha, žádná tajemství nemá, protože nemá co skrývat. Leda tak chudobu jeho rodiny, ale to nedělá, ačkoliv to není něco, čím by se chlubil na potkání. Není příjemné někomu vykládat, že nebýt sportovního stipendia, nejspíš by teď pracoval někde za kasou nebo smažil křidélka ve fast foodu.
Raději o krok ustoupí od regálů při představě, že by z nich mohli omylem udělat domino- to by nebylo nic příjemného. Ještě by zavinili něčí smrt, když by regál někoho zavalil. "To nejspíš jo. Ale nejdřív by nás možná přizabila." Zasměje se tiše a ještě jednou očima rychle přelétne jeho vzdálenost od regálu, aby se ujistil, že je dostatečná. Když usoudí, že je, pohled přesune zpátky k jeho kamarádovi, který mu začne vyprávět příběh z antického dramatu. Doteď neměl ponětí o čem to je a předpokládal, že nejspíš o božstvu, takže je rád, že se dozví něco nového. A taky to zní zajímavě, možná si někdy i něco takového dobrovolně přečte. "To zní docela zajímavě. Když vynechám tu část s klováním jater." Ušklíbne se, protože je to trochu nechutné. V detektivkách jsou ale často mnohem nechutnější popisy. "Předpokládám, že to má na konci vždycky nějakou pointu?" Zvědavě na něj koukne, přičemž je jeho zájem o tenhle žánr upřímný. Možná není zdárným čtenářem, ale občas není na škodu dozvědět se něco nového.
Příjemně ho překvapí, když mu Nate nabídne, že mu knížku může půjčit on a na jak dlouho bude chtít. "Vlastně proč ne, možná to bude lepší." Zhodnotí tuhle variantu a na znak poděkování se pousměje. "Díky, slibuju, že s ní nic neudělám." Ujistí ho, protože ví, že většina čtenářů je na své knižní poklady dost opatrná a on to určitě nebude mít jinak. Knihu, kterou si chtěl dnes půjčit tedy zastrčí zpět na místo, ze kterého ji sebral. Když tak učiní, podívá se zpět na něj. "Chceš si ještě něco půjčit? Jestli ne, vedle je kavárna, můžeme tam zajít," navrhne, "už jsem tam sice po cestě byl, ale mám docela hlad." Dodá, jelikož dvojitou dávku kofeinu by nezvládl. Ví však, že tam dělají i nějaké sendviče a podobné věci, takže by si mohl něco koupit na cestu zpátky, protože dnes už nic vařit nehodlá.

Trochu vyděšeně zamrkal a hned na to i zavrtěl hlavou. "Křísit společnost nebude rozhodně dobrý nápad. Tuším, že bych více uškodil než abych pomohl," zasměje se a trochu se zhoupne na patách div u toho neztratil rovnováhu. Ano, Nathaniel byl jednoduše řečeno jedno velké pako, které bylo svým způsobem velmi často mimo. Zakopával o svoje nohy a tak si dokázal představit i to, že kdyby měl někomu zachránit život bylo by to spíše katastrofou než hrdinstvím. Od šoku se raději posunuli dál, Nate o tom pořádně nedokázal přemýšlet, protože nikdy pomalu neublížil ani mouše či snad hnusnému pavoukovi. Neměl rád násilí, možná protože na jeho osobě bylo praktikováno slušnou chvíli. Proto na to nedokázal myslet. On nemyslel prakticky na nic jiného než na knihy. Kdyby se Nathaniela někdo zeptal, ať řekne rychle první slovo, které jej napadne bezmyšlenkovitě by z něj vypadalo slovo kniha samozřejmě. Hold takový už byl. Inu možná proto se nedokázal pořádně socializovat a nemít mnoho kamarádů, ovšem to minimum, které měl, což byl prakticky pomalu jenom Cassian mu stačilo, i když se s ním nebavil bůh ví jak často, bylo to pro něj dostačující. Knihy prostě pro něj byly životem a rozhodně mu dělalo radost i to, že mohl nějaké ty knihy někomu doporučit, což vlastně dělal i teď. I když mu Cass říkal že moc nečetl, tak si Nathaniel všiml - díky jedné knize - že na knihy má vkus. Možná proto byli nějakým tím záhadným způsobem kamarádi. Otázka, která přišla chvíli po tom, co doporučoval knihu v jeho rukou jej trochu překvapila. Samozřejmě odpověděl odměřeně, trochu vyhýbavě, jako kdyby se snažil na sebe nepoutat tolik pozornost, což prakticky byla pravda. Trochu mu cukne koutek, když mu trochu skočí do řeči když mluvil o tom, že to nebude asi taková velká slavnost jak by si přál. Rozpačitě se na něj podíval. "Vážně?" zamrkal trochu překvapeně. "Nerad bych tě okrádal o čas svými příběhy," poví hned na to a podíval se do země. "Ale byl bych prakticky rád za každou kritiku pokud bys opravdu chtěl,"řekne nakonec jenom vděčně a zvedl po chvíli pohled, s tím že mu v očích svítily miniaturní plamínky radosti. Nedivte se mu, aby on sám někoho poprosil? To prvně zmrzne peklo. Samozřejmě byl stále klidný, protože zase nechtěl, aby se Cassian cítil, že je do něčeho nucen. Zase takový maniak Nate nebyl, nebo jo? "Nevadilo by mi čekat," tentokrát to byl on kdo mu skočil do řeči. Čekal by klidně hromadu času, jen aby se mu dostalo nějaké první recencze a věřil i tomu, že Cass by k němu rozhodně byl upřímný. Přeci jen nebyli malými dětmi, kterým se velmi často mazal med okolo pusy, i když.. on něco takového nikdy nezažil, což bylo poněkud vedlejší.
Od nabídky čtenáře a kritika se dostali i k nějaké té představě o vrazích, tedy spíše o podobě vraha s tváři Casse, možná i osobností? Inu to už byl bylo zřejmě pěkně zvrácené. "Každý člověk je svým způsobem jedno velké tajemství," pověděl s lehkou tóninou, jako kdyby snad recitoval, ale místo toho se snažil jenom znít takovým tím svým podivným vtipným výrazem. Jestli to zabralo, to neutušil. Samozřejmě to nemyslel ani doslovně, protože věděl, že někteří lidi se s ničím netajili, ale copak... to nejtemnější co svět neměl vědět neschovávali? Nahtaniel taky schovával svoji minulost jak jen mohl, cukal pod doteky, protože žil ve strachu, že by někdo přes jeho pomalu tři vrstvy oblečení ucítí jeho jizvy po těle. Nikdy nikomu nahlas neřekl, že je nemocný a necítí bolest, díky čemuž prožil jinou noční můru jako bylo týrání. Trochu se ztratil ve svých myšlenkách ale dokázal se probudit a pronést poznámku o jejich trávení času zde, kdyby všechno zbourali. Trochu se pousmál a souhlasně přikývl. "Jo i to je vlastně dost možné," pronese nakonec jenom. Nakonec se pustil do lehkého vypravování jeho nejoblíbenějšího žánru. Trochu se nad tím rozvášnil, což pro něj byla i klasika a nakonec se jenom zasměje. "To je na tom to nejlepší. Teda," zarazí se protože si uvědomí co řekl, musel znít divně. "Ano, přesně o to jde. Vždycky by to mělo končit nějakým ponaučením, nebo varováním. Lidé tenkrát věřili ve velkou sílu a krutost těch Bohů a tak nebyla legrace když si s nimi někdo chtěl zahrávat. Někdo dopadal prej i hůř než jen klování jater," poví jenom nakonec zase trochu rozvášněně a pak si urovnal v rukou knihy a tou druhou i poupravil vlasy, které mu začaly lézt do očí. Dostali se vlastně i k nabídce toho, že by mu Nathaniel klidně půjčil knihu, aby nemusel spěchat s jejím vracením a třeba si ji i celou přečíst. Mávl trochu rukou. "I kdyby se ji něco stalo...teda byla by to škoda, ale mám tak...tři výtisky," pověděl trochu tišeji, aby to nevypadalo tolik, že je totální psychopat, na což bylo asi poněkud pozdě. Podíval se na něj jak zastrkoval knihu a pak se jenom napnul, když mu navrhl, že by mohli jít spolu do kavárny. "Vlastně ne, tohle bude zatím všechno. A můžem," řekne jenom nakonec souhlasně. Měl sám hlad a přeci jen.. neměl se trochu víc socializovat? To přesně dělal! Došel s ním k pultu, kde si půjčil všechny knihy co měl v rukou a nakonec se vydal spolu s Cassem i do té kavárny. Cestou prohodili pár slov a nakonec nějaká ta slova padla i v kavárně. "Až tu knihu budeš chtít půjčit stačí mě najít ve škole," pokrčil rameny mezitím co si bral svůj sendvič, co si vybral a zrovna mu jej dávaly jako hotovou objednávku. Po tom co ji dostal i Cass vyšli ven. Pohled mu padl na kostelní hodiny. "Budu muset jít, za hodinu mám..směnu," uvědomí si, že dneska má brigádu. "Tak ahoj, Cassiane," rozloučí se, zamává mu divně sendvičem a nakonec se rozejde jiným směrem než Cassian.

--> domů

Nad slovy svého kamaráda mu nejdřív zacukají koutky a hned na to se i zasměje. Ještě že to neslyšela knihovnice, kdyby ano, určitě by na ně naběhla s tím, že v knihovně se smát nesmí. A i přesto, že to byl tlumený smích, stejně se v duchu napomenul. Ještě by ho Nate vážně musel křísit, kdyby ho knihovnice přetáhla něčím po hlavě za to, že ruší. "To snad ne," odpoví se stále lehkým úsměvem na rtech. Ví, že je Nate nešika, ale tohle by určitě nepokazil. Nebo snad ano? Je pravda, že i jemu se stále plete, kolik vdechnutí a zmáčknutí hrudníku je potřeba u resuscitace. A to mu to do hlavy někdo tloukne celý život. Zapíše si tedy do paměti, že by v přítomnosti Natea neměl provádět žádné život ohrožující aktivity- ne, že by se zrovna toto dalo naplánovat. Téma konverzace se později přesune trochu jiným směrem, dalo by se říci, že tím správnějším, když jsou v knihovně, protože začnou probírat psaní Nathaniela. Doteď netušil, že je Nate i něčím jako amatérským spisovatelem. Udělá mu radost, že se o něm dozví zase něco nového, a tak mu trochu bez rozmyslu navrhne, že si to, co zatím napsal, může přečíst. Bohužel se tolik nezamyslel nad tím, že by to nemuselo být dobré a pak by to musel zkritizovat, což by dělal skutečně nerad. Uvědomí si to až později a ačkoliv díky tomu vnitřně lehce zpanikaří, navenek nakonec přikývne, když vidí, že Nathanielovi jeho nabídka udělala radost. Jak by teď mohl říct ne? "Když je to produktivní činnost, neokrádá mě to o čas," pousměje se a pokrčí nad tím lehce rameny. Už se rozhodnul, přečte si to. "Takže mi to klidně můžeš poslat až se k tomu dostaneš, postupně si to pročtu," přislíbí a poklepe prsty o hřbet knihy, kterou stále drží v rukou s tím, že si ji půjčí. Teď však zvažuje, že ji zase zastrčí zpět do regálu, když bude číst to, co napsal Nate. Až tak produktivní čtenář, že by zvládl dvě knihy naráz, není. To už dnes i několikrát naznačil. Nechce ale vypadat jako blb, takže si knihu v rukou nakonec nechá. Však ji kdyžtak vrátí zase jako nepřečtenou.
Se slovy, která jeho kamarád vysloví později, souhlasí. Každý člověk má nějaké tajemství. Nejspíš i ten nejotevřenější. Nikdy nad tím ale příliš nepřemýšlel. Není zrovna filosof. "Hmm, to asi jo," odsouhlasí, "každý asi něco tají," dodá ještě a sám se nad tím na okamžik zamyslí. Taky má několik věcí, se kterými se veřejně nechlubí, ale na druhou stranu není ani žádný tajnůstkář. Vůči svým přátelům je docela otevřený, když je víc pozná. A pokud nejsou dívky, protože pak ze sebe většinou není schopný dostat větu, ve které by se nějak neztrapnil. Snad jen pokud nemluví s Teddy nebo s Aubrey, kterou zná odmala díky tomu, že byli sousedé.
Když se Nate rozmluví o jeho oblíbeném žánru, který mu trochu přiblíží, musí uznat, že to vůbec nezní špatně. Kdyby měl víc volného času, možná by si něco z toho prostředí i přečetl. "Jo, tohle si ještě z historie pamatuju," zasměje se tiše a krátce zavzpomíná na střední, kde hodil na hodiny historie. Nikdy ho moc nezajímala. Špatně se mu pamatovaly roky, ale učil se ji i přes jeho nezájem, protože potřeboval dobré známky, aby se měl větší šanci získat nějaké stipendium na univerzitu. Nakonec ho dostal na lakros. Je rád, že mu Nate knihu, kterou si tu chtěl půjčit půjčí sám. Aspoň nebude muset spěchat s vrácením, o což taky hlavně jde. "Díky, slibuju, že se k ní budu chovat hezky a nic se jí nestane," ujistí ho, načež se i zasměje nad tím, že má tři výtisky. Je to vážně knihomol, ale není to pro něj žádným překvapením. Navíc má každý jiné zájmy. Nate má doma tři výtisky nějaké detektivky a on zase tři lakrosky- každého prostě baví něco jiného. Nicméně, knihu vrátí zase zpátky do regálu, když mu ji Nathaniel někdy půjčí.
Nakonec navrhne, že by společně mohli zajít do kavárny, co je hned vedle knihovny. Dal by si totiž něco k jídlu a nejspíš si pro nějaký sendvič na cestu zpátky zajde i sám, pokud Nate nebude chtít jít s ním. To se ale nestane a on naopak souhlasí. "Dobře, tak pojďme," prohodí a kývne hlavou k východu z uličky, ve které se nacházejí. Samozřejmě na něj počká, než si půjčí tu hromadu knih, co si tu vybral a pak už s ním zamíří do té kavárny. "Díky, určitě tam na sebe někde narazíme," pokrčí rameny, a kdyby náhodou nenarazili, ví, kde ho hledat- ve školní knihovně. Ví, že tam tráví dost času, což asi není nijak překvapivé. Když v kavárně dostanou svoje objednávky, vyrazí společně s ním ven. Poodstoupí bokem od vchodu, aby nepřekážel a pohled přesune na svého společníka, který zrovna kouká na hodinky. To donutí i jeho vytáhnout z kapsy telefon a zkontrolovat čas i přesto, že nikam nespěchá. Když od něj zvedne oči, vypadne zrovna z Natea, že musí na brigádu. "Jasně, tak zase někdy," mávne mu na rozloučenou, načež sám vyrazí do spolku a cestou sní i svůj sendvič.

---> konec hry, klučičí spolek

Ešte stále boli prázdniny, ale ani to ju neodradilo aby nešla do knihovny. Aj keď niekedy odišla odtiaľ s prázdnymi rukami, vždy sa tam aspoň rada prechádzala a prezerala si všetky tie knihy. Dnes tam ale išla s cieľom, že si tam sadne a niečo si prečíta, v spolku to väčšinou času nešlo, dievčatá mala rada, ale niekedy vedeli byť dosť hlučné. Samozrejme mohla aj na iné miesto, ale kde inde by sa dalo najlepšie čítať knihu než práve v knihovne? Preto jej kroky vedú do knihovny, kde sa naširoko usmeje na knihovnicu s pozdravom, ktorý jej venuje, než si to zamieri ďalej do miestnosti. Veľa ľudí tam nie je, pár tam ale vidí, čo Aileen len vyhovuje, aspoň nebude problém si vybrať miesto, ktoré si vyberie pri kreslách. Bundu si vyzlečie a prehodí cez operadlo, než si to zamieri rovno k jednej polici s knihami. Nemá jasný cieľ, ale vždy sa nájde nejaká kniha, ktorá ju zaujme obalom či popisom. Dokonca to netrvá ani dlho, uvidí jednu, ktorá ju práve zaujme. Túto knihu pozná ale veľmi dobre, je ale pravda, že je to už doba, čo ju čítala, tak prečo by si ju nemohla zopakovať? The Great Gatsby. Jediný problém, ktorý tu ale bol, bol ten, že tá kniha bola až príliš vysoko. Mala na sebe opätky, ale ani to nepomohlo, tieto police s knihami boli oveľa väčšie než ona. Zahryzne si do pery a prejde okolie pohľadom, než sa jej pohľad zastaví na mladíkovi, ktorý sa nachádza neďaleko od nej s hlavou sklonenou ku knihe. No za opýtanie nič nedá, no nie? Preto spraví tých pár krokov k nemu a zastaví sa až keď stojí za ním. "Uhm, pardon?" ozve sa, pričom na tvári sa jej hneď objaví široký úsmev, ako pri príchode, nech spraví príjemný prvý dojem, "nechcem otravovať, ale bolo by možné, že by ste mi pomohol s knihou? Je dosť vysoko a ja," odmlčí sa, aby sa prezrela, než zase zdvihne pohľad, "som na to dosť nízka a proste na ňu nedočiahnem." Dokončí už, pričom trochu prešlapne z nohy na nohu. Ak ju odmietne tak si z toho nič robiť nebude, tak pôjde za niekým iným. Alebo sa zastaví u knihovnice za ktorou možno mala ísť hneď. Ona predsa mala niekde taký ten stolček, nie? Hm, že jej to nenapadlo hneď, možno aspoň nemusela otravovať toho mladíka. No, na to je už asi neskoro.

Knihovna. Místo, které pro Nathaniela bylo jednoduše řečeno druhým domovem. Ono.. kdyby tu mohl přespávat, dost možná by asi domů ani nechodil. Ne, snad není úplně takový velký blázen do knih. Dokonce se to snažil omezovat. Léto chtěl strávit na čerstvém vzduchu, i když s knihou v ruce, ale většinu času si dokázal číst v parku anebo i někde jinde, mezi lidmi, které stejně ignoroval, protože byl ve svém světě. Ovšem do knihovny stále chodil, dnešek nebyl nijak jiný. Došel do knihovny, trochu si poupravil na nose svoje čtecí brýle a se schovanou hlavou mezi rameny šel rovnou hledat knihy, které by si tentokrát mohl půjčit. Dnešek pro něj ale byl trochu těžší, začínal se sám sebe ptát, proč když je tu skoro pořád neudělají nějaký regál, který by se s největší pravděpodobností jmenoval: 'Knihy, které si Nathaniel půjčil a přečetl aspoň 3x' bylo by to pro něj dokonalé! Hned by jeho výběr byl zúžen a možná by zkusil i nějaké jiné, nějaké nové a nevracel by se ke svým klasikám. Žmoulal si nervózně rukáv svého svetr a tím si lehce vyhrnoval i košili, kterou měl pod svetrem. Ano stále bylo léto a on nosil oblečení jako kdyby byla zima. Hold měl k tomu své důvody, které prakticky nikdo nevěděl a kdo ví jestli někdo vědět bude. Na to by musel být trochu více komunikativní a rozhodně o něco lepší v hledání si přátel a nebýt ten.. divný knihomol. Jistě mohl by na tom zapracovat, možná by se mu to i podařilo, ale zatím to nijak neplánoval. Raději všechno tohle nechával náhodě. Zrovna si prohlížel knihy, které už sice četl, ale byl to nějaký pátek v úseku klasické anglické literatury. V tom se vedle něj objevila dívka, které nevěnoval moc pozornosti, knihy pro něj byly zajímavější, ovšem když promluvila zvedl pohled. Viděl, že kouká na něj, ale i tak se viditelně pro jistotu podíval za sebe, jestli nemluví na někoho jiného. Trapas by asi chudák nezvládl. Oči následovaly ruku kam ukazovala a pak polknul knedlík v krku. "Jo..ehm.. není problém," poví nakonec jenom. Obejde ji trošku větším krokem - jak jen rozmezí regálu dovolí a pak už se začne natahovat pro knihu. "Uh.. tak ta je hodně vysoko," okomentuje to jenom. Ano Nathaniel byl vysoký, ale jak se zdálo ne dostatečně. Ovšem stačilo jen trochu větší natáhnutí a knihu měl v ruce. "Měli by udělat police.. pro normální velikost. Asi by se vešlo méně knih, ale.. no byly by dostupné pro všechny," promne si volnou rukou zátylek a pak natahuje knihu. Všimne si jejího názvu a hned zvedne pohled. "Dobrý výběr," pochválí hned. Knihy prostě byly jeho a The Great Gatsby byl opravdu unikátem pro něj

Tešila sa na tento deň, už dlho len tak nešla do knihovny, či len niekde si proste sadnúť s knihou, väčšinu času pracovala, takže aspoň niečo pozitívne. Peniaze sú samozrejme skvelé, ale už jej to išlo pomaly všetko cez hlavu a potrebovala voľno. No a ako lepšie si oddýchnuť, než s knihou v rukách? Možno sa ešte mohla zastaviť v kaviarni, ktorá je hneď vedľa ale na to je už asi neskoro. Možno pôjde neskôr, aj keď ako sa pozná, tak keď sa začíta, tak sa jej už chcieť nebude. No nevadí, tak nabudúce. Knihu si vybrala rýchlo, prekvapivo, inokedy jej to trvá dlhšie ale asi dnes mala proste šťastie. Gatsby je klasika a jedna z tých lepších kníh, aspoň podľa nej. Určite by mala byť aj podľa ostatných, ale bohužiaľ všetkým názor zmeniť nevedela. A rovnako bohužiaľ má problém s tou knihou za to, že je tak vysoko. Kto ju vôbec dával tak vysoko? Samozrejme, že odpoveď je jasná, tá pani knihovnica, ktorá tam sedí, ale nemohla byť proste nižšie? Alebo by tu mohli niekde nechávať také tie dlhé kliešte, aby sa s nimi len natiahli a chytili si knihu, ktorú by chceli. To je nápad, možno to pani knihovnici navrhne. Možno by sa to ujalo. Aspoň u nej určite. By si to požičiavala neustále. Preto sa obráti na mladíka neďaleko nej či by jej s tým nepomohol. Vyzerá vysoký dosť, tak možno by na to on dočiahol? Oči sa jej trochu rozžiaria, keď súhlasí. „Díky moc!“ vyhŕkne nadšene, pričom nezabudne aj ukázať na knihu, ktorú vôbec chce a natočí sa smerom k polici a zodvihne hlavu aby tam hore aj vôbec videla. Uchechtne sa nad jeho komentárom a párkrát pokýve hlavou. „Súhlasím. Aspoň by som potom nemusela otravovať ostatných ľudí naokolo. Teda ja s tým problém nemám, skôr tí ľudia,“ zaculí sa a natiahne svoju ruku k nemu a knihu si od neho prevezme. Tú chvíľu prechádza pohľadom, než oči nakoniec zdvihne na mladíka, na ktorého sa zoširoka usmeje. „Ja viem. Asi jedna z mojich obľúbených. Už ju budem čítať po niekoľkýkrát, ale stále sa oplatí podľa mňa. Klasika.“ Možno mohla siahnuť po nejakej novej, ale na to bude čas inokedy. Pootvorí ústa, že zase prehovorí, hneď na to ich ale zase zavrie. „Nepoznáme sa náhodou? Nevideli sme sa už predtým?“ Možno to znelo ako ten trápny pokus o flirt, ale to naozaj nebol ten prípad. Naozaj jej ten mladík prišiel povedomý, len si nemohla vôbec spomenúť kde. Možno niekedy prešli okolo seba a jej mozog si to proste zapamätal ale za opýtanie nikdy nič nedá.

Pro Nathaniela bylo trochu komplikované mluvit s novými lidmi, protože je neznal a tak netušil co si o něm budou myslet. Teda docela to tušil, předpovídal tu svoji klasiku. Pro většinu lidí byl totiž ten divný a taky ten tichý. Moc dobře to o sobě věděl, chtěl na tom zapracovat ale stále si přišel že ani nepatří na tento svět. Proto asi hodně často raději utíkal do toho svého vysněného, kde na něj třeba nikdo nemluví a on může mít nos zabořený v knihách navěky. Eh, asi to není úplně zdravé co? Ovšem měl pár přátel který jej chápali a to že si rozumí s Cassianem, který byl i sporotovec byl pro něj docela úspěch. I když zrovna Cass nebyl jako ostatní sportovci a možná proto to pro Nathaniela bylo tak snadné, rozumět si s ním a být dokonce tak nějak přáteli. Co pro něj byl největší problém byly... dívky. Ano opravdu. Pokaždé když s ním začala nějaká mluvit, měl pocit, jako kdyby během vteřiny zrudl, avšak dokázal to ovládat! Nebo v to aspoň doufal. Tento typ komunikace nebyl moc pro něj i když pěkných dívek si všímal také. A díky tomu si říkal, že je aspoň trochu normální? Přeci jen kluci, kteří jsou podle něj normální si dívek všímali no ne? Trochu zamrkal kam se jeho myšlenky dostali když se dlouho zahleděl na jednu knihu. Na moment dokonce zapomněl o čem ta kniha je a tak si chtěl znovu přečíst ten úryvek vzadu, který sloužil pro představení knihy a případné navnadění čtenářů. V tom jej vyrušil dívčí hlas. Trochu trhaně zvedl pohled a viděl blondýnku, výrazně menší než byl on a proto jej poprosila o pomoc. Samozřejmě se automaticky díval okolo sebe, aby se opravdu ujistil, že je to myšleno na něj. Ah kolikrát se mu stalo, že odpověděl a pohledy, že to nebylo na něj už znovu zažít nechtěl. Pak už jen souhlasil a v další vteřině se natahoval pro knihu, která byla výš než očekával. Pronesl poznámku o tom, že by měli udělat něco v normální velikosti, aby se mohl natáhnout každý. Když souhlasila, lehce se usmál a jen ji věnoval pohled. Byl rád, když s ním někdo souhlasil. Dalo by se říct, že si nepřišel úplně tak divně. "Je fakt, že člověk může narazit na někoho, kdo by s tím měl problém," uchechtl se ještě a pak už měl knihu v ruce. Chvíli mu trvalo než ji natáhl k ní a jakmile viděl název ještě ji stihl pochválit výběr. Trochu překvapeně zamrkal. Ano, bylo pro něj trochu zvláštní potkat někoho, kdo knihu četl víckrát, neboť jeho přátelé byli tací, že byli asi i rádi, když knihu stihnou dočíst jednou. "Přijde mi že je vždycky lepší se vrátit ke klasice, než hledat nový výběr. Třeba já, když si mám vybrat novou knihu? Nemám ponětí, jakou si vybrat. Jako třeba teď," zasměje se trochu. O knihách by mohl mluvit neustále avšak nechtěl znít.. levně či jak se to říká. Měl možná v plánu se vrátit právě k hledání nové knihy, ovšem to mu položila otázku, která jej donutila se pozastavit a pořádně zvednout pohled. Prstem si posunul víc k obličeji svoje brýle, které mu trochu sklouzli po nosu a prohlédl si ji. Chvíli mu to trvalo ale pak si vzpomněl. Rozhodně ji viděl. "Uhm.. literatura," poví nesměle a pak se nadechne: "Občas jsem si půjčil tužku a.. jednou asi i zápisky?" doufal trochu že to byla ona, ale rozhodně vypadala jako ta dívka, která mu je vždycky půjčila. "Nathaniel," natáhl najednou ruku aniž by o tom přemýšlel. Ani si pořádně nepamatoval, jestli ji třeba někdy říkal jméno, nebo jestli ho ví ze třídy a proto měl najednou nutkání aby jej věděla. Bylo to i pro něj samotného docela nečekané.