Dievčenský spolok - Kappa Kappa Tau

Samozrejme bola trochu sklamaná z reakcie Lacey na ich nápad prefarbenia ju na hnedovlásku ale keď sa nad tým zamyslela, vlastne sa ani nedivila. Blond vlásky mala určite ešte dávno predtým než sa vôbec spriatelili a predstava, že by ich odrazu mala hnedé.. bol to asi šok. Našťastie sa tá reakcia zmenila na pozitívnu čo ju potešilo, pretože to jednoducho potrebovala. Zmena je život. A bolo na čase ukázať, že už nie je to malé naivné dievčatko. Ach, ako len bola na jej slniečko hrdá. Zobrala si od Gab pripravenú mištičku a otočila sa na  Lacey, ktorá bola prezlečená a pripravená. A mohli sa pustiť do práce! Ako inak, nemohla si odpustiť menšiu poznámku a nad jej reakciou sa jej na tvári usadí úsmev. Bola už ale ticho a pozorne pri práci počúvala historky, ktoré im Lacey rozprávala. Niekedy sa jej na tvári objavil pobavený úsmev, iná reakcia sa tam ale neukázala. Nie, že by ju to nepobavilo, ale naozaj sa chcela venovať prefarbovaniu, nechcela urobiť žiadnu chybu. Nakoniec ale s farbením skončili a po dôkladnej kontrole, či je farba na každom jednom mieste jej to nechali zaschnúť, pričom im Gab doniesla skleničky s vínom do ktorého sa s chuťou pustila, bolo až príliš dobré. Nakoniec bol ale čas farbu zmyť, do čoho sa obe dievčatá hneď pustili. A odrazu pred nimi stála Lacey brunetka. „Páni,“ povie nakoniec s najviac širokým úsmevom, ktorý sa jej na tvári objaviť mohol. „Vedela som, že budeš vyzerať skvelo, ale nie až tak. Prečo nás to len nenapadlo skôr?“ zasmeje sa a spokojne si kamarátku ešte raz prezrela. Trochu sebou trhne ako nečaká spoločné objatia, obe dievčatá ale objíme. „To teda,“ žmurkne späť na Gab a otočí sa späť na Lacey, ktorá vyzerá naozaj nadšene čo ju naozaj teší. „Vyzeráš naozaj krásne,“ dodá ešte, než sa otočí na Gab. „Takže kedy maľujeme tvoje vlasy?“ opýta sa s vážnym výrazom na tvári, čo sa ale po pár sekundách zmení na smiech. Padne jej pohľad na hodinky, na čo sa otočí na obe dievčatá. „Som rada, že sme mali tento večer. A dúfam, že sme ti aspoň trochu pomohli,“ povie smerom na Lacey, na ktorú žmurkne a venuje jej ešte jedno objatie. „Ja si už pôjdem ľahnúť, skoro ráno vstávam. Takže ešte raz díky za tento večer. A neponocujte dlho,“ zasmeje sa a venuje aj krátke objatie Gab. Vypije ešte posledné zvyšky vína, než obom dievčatám zamáva a zamieri si to do svojej izby.

>>> izba

I on většinu času trávil v něčí společnosti, hlavně tedy se svými přáteli anebo když už tak jen sám s jedním, což byl právě Matthew. Člověk je považován přirozeně za člověka společenského, což Nathan taky rozhodně je. Všichni tací nejsme, někdo rád společnosti víc a někdo zase víc. To už je otázka introverze a extroverze. A i přes tu lásku ke společnosti, dneska tomu tak nebylo, a jeho plány jsou trochu jiné. Vlastně ve výsledku bude mít zase společnost, ale ta to vůbec nečeká a neví o tom. Navíc to bude jen jedna osoba. Ani na chvilku ho nenapadlo, že by ho snad odmítla, sice by to respektoval, ale nenapadlo ho to. Jediná myšlenka, co ho tedy napadla je, že už by měla společnost. To by pak teda to sushi musel sníst sám a asi by to byla trochu trapná situace. Jenže co by nadělal, že? Prostě by si vzal sushi domů a jak ubrečená ženská by to snědl u romantického filmu, obházen posmrkanými kapesníky. Ne to ne, asi by ho to trochu mrzelo, ale takhle by určitě nedopadl.
Zastaví se tedy nakonec už se vším u spolku, do kterého se úspěšně dostane, jelikož s novou královnou to není takový problém, jako s tou předchozí, co návštěvy kluků dost zakazovala. Nebo spíš by to nazval nepodporovala. Jeho klouby se dotknout párkrát dveří a on už s tím svým spokojeným úsměvem čeká na to, až mu Amélie otevře. Jakékoliv myšlenky na to, že by už společnost mohla mít vypustil z hlavy, teď měl v hlavě spíše hlavně to, jak se ona bude tvářit a že ji vůbec uvidí. To mu celkem ke spokojenosti i stačilo. Sama, když otevřela byl více než spokojen s tím, co vidí. A bylo mu úplně jedno, že je Amélie nenamalovaná a v ležérním oblečením. ostatně u všech holek mu na tom fakt nesešlo. Líbily se mu ve všech případech. Jak namalované, spokojené se sebou tak i přirozené a spokojené se sebou. Ani jeden neříkali nic, tudíž nějaké to trapnější ticho, že si ho prohlížela šlo i z jeho strany. Uculil se spokojeně, když vyslovila jeho jméno. „Ahoj.“ Zakření se, přičemž si ji ještě spokojeně prohlédne. Doopravdy jí to moc slušelo, i takhle. Vlastně by se dalo zamyslet v jaké situaci jí to neslušelo. Co ho sem přivedlo? Na to je vážně ale vážně jednoduchá odpověď, kterou hned skoro až bezmyšlenkovitě vypustí z úst. „Jedna pohledná slečna, se kterou jsem se rozhodl, že dneska budu trávit večer.“ Pozvedne zrzavé obočí ještě společně s jídlem, které přinesl. Na otázku, zdali mu chyběla vážně neodpovídá. Sama odpověď ví, navíc odpověď sama o sobě je to, že stojí před jejími dveřmi a není doma. No nakonec se přeci jen z něj nějaká reakce na tuto popichující otázku vydere. „Já tobě určitě taky, vypadáš nadšeně.“ Mrkne na ní lišácky samozřejmě s doprovodem i toho lišáckého úsměvu, který uměl velmi dobře. Amélie ale má pravdu, dneska si ten příchod naplánoval jinak a využil dveře jako normální socializovaný tvor. Nemůže ale popřít, že lézt k ní v noci oknem nebylo docela romantický a hezký, ne? No na to nereagoval slovy, ale spíše pobaveným smíchem a na pozvání vkročil za ní dovnitř, kde odložil na stůl jídlo a posadil se na kraj její postele s tím, že si lokty a ruce opřel o stehna a kolena. „Dnešní plán je se dobře najíst, povídat si, koukat na film, odpočívat. To nezní zle ne?“ Nadzvedl obočí a na moment se narovnal. „Ale co zní zle je teda to, že jsem nedostal nějaké hezké přivítání.“ měl tím dost možná na mysli nějaké objetí, i když její úsměv byl už tak krásné přivítání, pozlobit ji ale maličko musí.

„To znie ako perfektný plán na dnešný večer,“ jemne sa pousmeje, pričom si opäť rukou zájde do vlhkých vlasov, pretože počas postávania pri dverách ani sama nevie, čo s rukami. Cíti sa trošku nervózne, teda nie, že by sa pri Nathanovi necítila príjemne, tak to vôbec nie je, skôr naopak, len je z jeho návštevy prekvapená, príjemne, ale vôbec niečo takéto v dnešný večer nečakala. Musí priznať, že ju Nathanove slová zahriali pri srdiečku, že si na ňu spomenul a vôbec si dal tú námahu sem za ňou prísť, aj keď nevedel, či ju tu zrovna zastihne. Predsa len nesedí každý víkend doma, dnes je to skôr výnimočne, ale očividne to osud zariadil naprosto perfektne. Pomalými krôčikmi si to od dverí, pri ktorých ešte stále postávala, namieri k Nathanovi spokojne uvelebenému na posteli, pričom sa jej na perách pohráva pobavený úškrn. Krôčik po krôčiku sa dopracuje až k posteli, kde sa Nathanovi zľahka posadí do klina a jednu ruku mu jemne priloží na zátylok. Teraz má možnosť si poriadne prehliadnuť jeho sladkú tváričku, keď sa od jeho tváre nachádza iba pár centimetrov. Na sekundu jej pohľad spadne k jeho perám, ktoré vždy vyzerajú tak neodolateľne, ale vnútorne nad svojimi myšlienkami musí zavrtieť hlavou, pretože vie, že vrhnúť sa po ňom by bol jednoducho zlý nápad. Preto sa iba zľahka pousmeje, pohľadom sa vráti k jeho očiam a jemne priloží pery na jeho líce, kde ho zľahka pobozká. Je to až strašidelné, ako moc na ňu vplýva jeho prítomnosť a ako už len pri takomto ľahkom dotyku sa ozývajú jej motýliky v bruchu. „Som rada, že si prišiel,“ sladko sa usmeje, pričom k jednej ruke za jeho zátylkom pridá aj druhú a stiahne ho do jemného objatia a hlavu si opatrne ponorí do jeho ramena. V tomto objatí by kľudne zostala aj po celý zvyšok večera a vôbec by jej to neprekážalo. Preto Nathana hneď nepúšťa, ale v tomto objatí ešte chvíľku zotrvá a snaží sa čo najviac si ho vychutnať. Bolo by skvelé, keby si tento večer dokázala s Nathanom užiť v úplnej pohode, ale myšlienky v jej hlave momentálne bežia na plné obrátky. Jednoducho nemôže prestať premýšľať nad tým, ako sa pri Nathanovi cíti a či by sa nemala radšej snažiť udržovať tento vzťah skôr na priateľskej úrovni. Amelia cíti, že trávenie času s Nathanom je úplné iné ako jej stretnutia s inými chlapcami, a práve to je to, čo je na tom tak hrozivé. Je to pocit, ktorý už necítila veľmi dlho, a popravde sa tomu snažila vyhýbať. S Nathanom to ale všetko prišlo tak prirodzene, že si ani nestihla uvedomiť, ako sa k týmto pocitom dostala. Kto by ale neprepadol jeho šarmu? Nathan je naprosto skvelý, je pozorný, vždy ju dokáže rozosmiať, ale zároveň spolu vedú aj viac deep konverzácie, čo viac si priať? Ach, ani sama nevie, čo si o tom všetkom má myslieť a ako sa k tomu postaviť. „Uhm,“ tak trochu sa stratila vo svojich myšlienkach, vlastne ani nevie povedať, či to bolo iba pár sekúnd alebo pár minút, a preto sa pomerne rázne odtiahne od Nathana a postaví sa na nohy, pričom rýchlym krokom prejde k stolíku, kam pred malou chvíľkou odložil sáčok s jedlom. Nakukne do sáčku, aby si prezrela jeho obsah, vlastne to bol hlavne zámer sa na chvíľku oddialiť od Nathana a trošku sa ukľudniť. Môže len dúfať, že Nathan si toho nevšimol, že jej myseľ je chvíľami úplne inde. Úsmev sa jej ale veľmi rýchlo vráti na tvár, keď v sáčku zbadá práve sushi. „Aww, sladké, že si priniesol práve moje milované sushi,“ otočí sa späť k Nathanovi s pobaveným úškrnom na perách. Amelia veľmi dobre vie, že mu o svojej závislosti na sushi nikdy nehovorila, a preto jeho výber bol iba jednou veľkou šťastnou náhodou. „Zbieraš od ľudí v mojom okolí informácie o mojich obľúbených veciach, aby si na mňa zapôsobil?“ mierne podvihne obočie, pričom jej z tváre neschádza ľahký úškrn. Samozrejme, že ho musí ho podpichnúť, veď bez toho by to už ani nebolo ono.

„Já mám přeci jedině dobré plány většinu času, ne?“ Ušklíbne se spokojeně sám pro sebe, přičemž pozoruje její pohyby, ze kterých i on jako klasický chlap dokázal vyčíst tu nervozitu. Většinou měl někdy problém si těhle věcí všímat, ženy jsou v tomhle mnohem zkušenější ale tentokrát nezklamal a vypozoroval to. Samozřejmě to vůbec nebral tak, že by to byla nervozita v negativním slova smyslu. Hned tušil, že je příjemně překvapená, že by za ní přišel jen tak, i když tu nemusela být. Očividně o ni dlouho nejevil zájem jen ze strany něčeho milého a neškodného. On sem totiž nepřišel za sexem, ale doopravdy s ní trávit čas. Ano, sex je skvělá věc a byl by to bonus, avšak není to důvod proč tu je. Amelie je svým způsobem tak nějak výjimečná, jelikož většinu času spíše chodil za dívkami za jedním účelem. Dal jim to samozřejmě jasně najevo, že nejde o nic jiného než nezávazná noc. Není určitě ale ten typ, co by se o takové dívky ale nepostaral a rovnou od nich odešel a nechal by je ležet jako kus použitého masa na posteli. To by nikdy neudělal a nedovolil. Má svoje standarty a těch se drží. Je hrozně rád, že tu Amélii našel, osud jim nějakým svým způsobem prostě přeje. Co se týče jeho lehkému vtipu o přivítání, měl na mysli pouhé objetí, se kterým by se spokojil. Amelie měla úplně jiné plány, kterými se ale nenechal žádným způsobem rozhodit. Změnil pozici a lokty už neměl opřené o svá kolena, narovnal se, aby se mu mohla posadit do klína. Pozoroval její čokoládové oči, jejichž pohledu se doslova nemohl v tu chvíli nabažit. Čeho by se taky nemohl zaručeně nabažit byly její rty, na které však cítil že je ještě brzo, i když měl extrémně velké nutkání je ochutnat. Jemně si ji chytil jednou rukou kolem jejího pasu a druhou zároveň jemně přejížděl přes její stehno. Nad jejími slovy se jen zárivě a mile usměje a přitiskne si ji za pas k sobě ještě blíže než před tím. Jeho druhá ruka zanechala její stehna, které si ale zvedl i na svou druhou nohu, aby mu seděla blíže a něžně jí hladil ve vlasech. Hlavu si opřel lehce o tu její a přímo si až obličej něžně zabořil do jejích vlasů, které nádherně voněly. Svým způsobem byl na tom stejně, jenom nikdy nebyl takový přemýšlivec jako ona. Nebo asi šlo o to jak kdy. Uvědomuje si někde uvnitř sebe, že tohle je jiné, než na co je svým způsobem zvyklý. Cítí se s ní lépe, věří jí a něco uvnitř mu říká, že by jí mohl říct cokoliv. To už dlouho u dívky neměl a neměl nikdy ani potřebu se o ni až takhle starat. Ano, je pečovatel, ale u ní je to ještě jinačí. Záleželo mu na tom, jak se cítila. Aby se cítila bezpečně, dobře. Přemýšlel nad ní, culil se u toho v průběhu dne jako sluníčko. Jen si ještě neudělal čas nad tím přemýšlet tak do detailu, že takové věci dělá. Ale tak klasika, muži jsou pomalejší v těhle ohledech. Ne všichni, ne vždycky, ale někteří ano a on je takový pomalejší. „I já jsem rád, že jsem přišel.“ Zašeptá do jejích voňavých vlasů, ve kterých ji něžně hladil. Nechtěl aby to jen tak skončilo, ale přeci jen skončilo tím, jak Amélie rychle vstala. Trochu zvláštní mu to přišlo. Zvedla se tak hrozně rychle, že se na moment i lekl, že něco udělal špatně. Rychle na to však zapomněl a pozoroval ji s drobným úsměvem, jak se přikrádá k tašce s jídlem. Všechny jeho myšlenky o tom že něco pokazil skončily tím, kdy se na něj opět tak krásně usmála. Výběr byl možná šťastná náhoda, ale má na ní dobrou obhajobu. „No, to nedělám. Navíc jsem na tebe zapůsobil už dávno,“ Olízne si spodní ret se šibalským úsměvem ve tváři. „a taky prostě dokážu říct, že máš dobrý vkus.“ Pokrčí lhostejně rameny, přičemž se zvedne z měkké postele, aby sushi vzal k ní do postele a odložil ho tam. „Trošku si odložím, když dovolíš.“ Ohlédne se na ní, nicméně na povolení nečeká a přes hlavu si přetáhl mikinu rovnou i s jeho tričkem, protože pochybuje, že by to Amélii nějak obtěžovalo. „Tak mě tak napadá, na co se vlastně podíváme?“ Kývne hlavou k posteli a otočí se k ní s úsměvem, jako kdyby právě před ní nestál bez trička a jako by se nechumelilo. Z tašky samozřejmě už vyndal pro každého krabičku sushi a i hůlky.

Girl, daj sa dokopy. Aspoň vnútorne sa musí sama kopnúť do zadku, aby tu len nepostávala pri dverách ako úplný idiot a Nathan si o nej nemyslel, že je totálne mimo. Ešte by sa mu náhodou zvýšila ego, že je v rozpakoch práve z neho. No, síce je to pravda, ale to on predsa vedieť nemusí. Tento pocit nervozity nezažíva často, Amelia nemá problém komunikovať s nikým, nikdy jej to nerobilo problém ani pri mužoch, prihovoriť sa niekomu neznámemu, všeobecne nepatrí zrovna k nejakým spôsobom plachým ľuďom. A práve preto je tento pocit pre ňu celkom neznámy, a tak celkom nevie, čo s tým robiť. Výdych, nádych. Jednoducho sa bude snažiť byť sama sebou a tieto myšlienky a tento zvláštny pocit zatlačiť niekam hlboko dozadu, aby to neovplyvňovalo jej cenný čas s Nathanom. Teraz naozaj nie je ten správny čas zamýšľať sa nad svojimi pocitmi. Nie je to predsa každý deň, čo sa takto objaví na jej prahu, aj keď musí uznať, že by si nato dokázala veľmi ľahko zvyknúť. Sedieť takto blízko k Nathanovi, pričom jednu ruku necháva na jej stehne a druhou ju jemne hladí po vlasoch, no čo si budeme hovoriť, Amelia by sa v tejto chvíli mohla roztopiť. Možno je len dobré, že momentálne nemôže kvôli objatiu vidieť jej tvár a ten obrovský úsmev na jej perách, ktorého sa nemôže zbaviť. Ona je len jednoducho šťastná, že tu má Nathana pri sebe a príjemne ju prekvapil, že si na ňu spomenul a prišiel, hoci nemohol vedieť, či tu bude. Ešte chvíľku si vychutnáva tento moment, úprimne sa jej vôbec nechce od neho odlepiť, ale tak hádam sa ešte v podobne príjemnej situácií v dnešný večer ocitnú. „Oh, naozaj, to si myslíš? Že už si na mňa zapôsobil dávno, hm?“ pokýva hlavou zo strany na stranu, ako keby to zvažovala, aj keď to, že má pravdu, je hádam úplne jasné. Stačí sa na ňu pozrieť, aká je pri ňom neustále vyškerená, to hovorí za všetko. „Ak to aj naďalej bude zahŕňať také príjemné veci ako sushi, tak sa kľudne snaž na mňa zapôsobiť ešte viac,“ uškrnie sa, pričom si nemôže odpustiť zopakovať jeho pohyb jemného olíznutia spodnej pery. „Um, poslúž si,“ mávne rukou bez toho, aby tomu venovala príliš veľkú pozor, keďže je ešte stále zaneprázdnená skúmaním obsahu vrecka s jedlom. Nathan, ale samozrejme, ani nečaká na jej odpoveď a na stoličku vedľa dopadnú kusy jeho oblečenia. Uff, na toto by potrebovala varovanie, aby sa aspoň pridržala o stoličku alebo niečo podobné. Uvedomuje si Nathan vôbec, ako neskutočne dobre vyzerá? Nechce naňho iba zízať s otvorenými ústami, veď ho predsa už videla bez trička, vlastne aj úplne nahého, krásne spomienky, ale aj tak si nemôže pomôcť a musí očami preskúmať jeho namakanú hruď. Práve preto pohľadom skĺzne po jeho nahej hrudi, pričom párkrát zažmurká, ako keby sa snažila overiť si, či sa jej to len sníva, a následne sa pohľadom vráti k jeho očiam s drobným šibalským úsmevom na perách. V tomto momente nejak nedokáže nájsť tie správne slová, rozhodne nie po tom, ako si v hlave ešte pred chvíľou dávala dokopy to, ako si od neho bude udržiavať trošku väčší odstup. Hoci je tak neskutočne sexy, Amelia veľmi dobre vie, že Nathan je oveľa viac, ako len nádherné telo bez mozgu, ako veľké množstvo mužov, s ktorými už mala tú česť. Možno práve preto je to sním úplne iné, ako s hocikým iným. Dokáže jej vyčarovať úsmev na tvári, a to až natoľko, že ju po ich stretnutiach bolí tvár od toľkého usmievania. Zároveň má ale pocit, že sa mu môže zdôveriť a ich rozhovory nie sú len povrchné. Ona je už sama o sebe dosť odhalená, pri tom ako má na sebe iba bielu braletku a cez ňu prehodenú saténovú košieľku, čiže u nej určite k žiadnemu ďalšiemu zahadzovaniu oblečenia zatiaľ dochádzať nebude. Aspoň pre teraz. „Mali by sme si pozrieť niečo, čo má viac dielov,“ zo stolíka pri posteli si zoberie notebook, ktorý položí na okraj postele tak, aby mohli byť s Nathanom blízko seba a zároveň mali miesto na svoje občerstvenie k filmu. „Vieš, aby si mal dôvod sa sem opäť vrátiť,“ nevinne sa uškrnie na Nathana ešte stále postávajúceho pri posteli so sushi v rukách. Vyzerá naozaj božsky, takto bez trička s jedlom v rukách, čo viac si priať. „Si v poslednom ročníku, ak sa nemýlim, však?“ potľapká miesto na posteli vedľa seba, aby sa Nathan usadil a spravil si pohodlie. „Máš už nejaký plán, čo potom?“ je to niečo, čo ju naozaj úprimne zaujíma. Hoci je to ešte pomerne ďaleko, musí priznať, že myšlienka nato, že ho náhodne neuvidí na chodbách univerzity ani na školských akciách alebo spoteného počas futbalového zápasu na ihrisku, zatiaľ čo ona povzbudzuje, ju zabolela pri srdiečku. Jednoducho nie je pripravená na to, aby toto, nech už je to medzi nimi hocičo aj keď to nevie presne pomenovať, skončilo a ona ho už možno nikdy nevidela. San Francisco je predsalen veľké mesto a mimo univerzity nie je zas také jednoduché na niekoho len tak náhodne naraziť. A kto vie, či sa vôbec plánuje po škole zdržať v San Franciscu. Pohľadom sa vráti späť k notebooku, kde už zapla stránku s filmami, ktoré pohľadom trošku preskenuje. „Už viem, čo si pozrieme,“ zľahka sa uškrnie na Nathana „Priprav sa na môj obľúbený film, ten najlepší film v histórií filmov,“ nadšene sa pomrví na svojom mieste, pričom ťukne na film s názvom How to lose a guy in 10 days. Videla ho stokrát, ale je si istá, že toto majstrovské dielo ju nikdy neunaví. Možno ho už videl aj Nathan, ale kto vie, či zrovna takýto film je niečo, čo by si dobrovoľne pustil.

On taky úplně nepatřil mezi plaché lidi a asi to z něj bylo i dost cítit, nejen obecně, ale i teď kdy je právě tady s Amélií, kterou lehce uvádí do rozpaků, čehož si je vědom ale jen z části. Trochu si i myslí, že to dobře Amélia hraje, jelikož o ní ví jaká je silná žena, kterou slova mužů pravděpodobně nerozhodí. Takže si zkrátka jeho hlava říká, že mu třeba nadržuje. Achjo, kdyby tak Nathan věděl že tomu tak není. O něm se však nedá říct, že by byl nervózní nebo cokoliv takového. Nemůžeme popřít jiné pocity, které v sobě má jen v její přítomnosti. Nechová se upřímně takhle k jiným slečnám, vlastně se většinou žádné nevěnoval v tomhle měřítku a většinou by nebyl schopen s nimi asi trávit čas i jen tak, jako je třeba schopen s Amélií. Kdo ví, jakým způsobem ho kráska okouzlila a získala si jeho pozornost. Nemá ani potřebu věnovat tu pozornost jiné dívce, ale kamarádky normálně má a s jinými dívkami se baví, i když ne jako s ní a tomu tak dlouho nebylo. Nathan není rozhodně hajzl, ale není člověk co se extra váže a navíc to nikdy ani od té druhé strany neočekává. Asi by teď neměl zapotřebí si s jinou dívkou zaflirtovat, což je docela zvláštní, jinak by to udělal asi s úplným klidem. Teď nějak nepotřebuje a vyhovuje mu naprosto pozornost tohohle stylu od Amelie, která to s ním uměla. Jasně že její chování na něj mělo dopad a měl často chuť si jí odchytit ve škole a někam si ji zatáhnout, když se na něj usmála na chodbě. Ani neví, jak těžké to pro něj je, i když to nedává až tak moc znát, aby si nemyslela že ho má až tak omotaného kolem prstu. Nebudeme si lhát, trochu i má a mrzelo ho by, kdyby se bavit přestali. Nedalo by se ale nic dělat, Nathan je realista a snaží se žít tak že lidé odchází a přichází. Možná se do tohohle mindsetu dostal někdy až tak moc, že si někdo může myslet že mu na nich až tak moc nezáleží, ale tak to rozhodně není. Už dlouho se mu však nestalo aby byl doopravdy zamilovaný a dostal se do vztahu jako takového. Je to dlouho a naposledy to klidně mohlo být když mu bylo 16, trvalo to rok a už na to kašlal a nevázal se. Kdo ví proč. Nad tím není teď důležité se zabývat, není tu přeci každý den, i když by si zvykl a to ho i dovádí k myšlence, že by se občas mohl objevit častěji a doufat, že tu Amelii zastihne. Jemně ji hladil, avšak na moment se zastavil když se ho ta mrška tak provokativním způsobem zeptala, zda-li si opravdu myslí že už na ni zapůsobil. Věděl že ano, byl si tím jist a zrovna u Amelie, která se nebála někoho odmítnout či vyjádřit jakýkoliv nesouhlas nebo když se jí něco nelíbí. V tomhle je rád, že může mít jasno a ví o její vyrovnanosti a upřímnosti. “Já si myslím že jsem zapůsobil uź dost, to samozřejmě neznamená ale, že to přestane.” Zakřenil se spokojeně, protože on není někdo, kdo by věnoval svou pozornost někomu jen chvilku, navnadil tomu člověku výjimečnosti a pak se na něj vykašlal. Je to šibal, ale pořád svým způsobem hodný kluk. Zvedl se, i když nechtěně, od Amelie aby si odložil přičemž na její odpověď ani nečekal a to kvůli tušení, že si je jist, že Amelii to nebude vadit, o čemž se hned přesvědčil jakmile se k ní bez trika otočil a ona na něj hleděla, div jí oči nevypadly. I on si ji sám znovu prohlédl a v duchu si na kratičký moment přál, aby ji očima mohl ještě trochu svléknout protože i přesto že mužská představivost je dobrá, není tak dokonalá jako realita, kterou si moc dobře pamatuje a spokojeně na ni vzpomíná. Ženské tělo a ještě teď to Amelie ale něco, co ho rozhodně jen tak neomrzí a to ani ona svým charakterem, který ho zajímá především. Došel k ní s pobaveným úsměvem a jemně ji pohladil po tváři a palcem jí přejel po rtu. “Aby ses neroztekla.” Rýpne si lehce do Amelie a hned si lehne vedle ní zaujatý pohledem k televizi. Tak něco co má víc dílů, aby přišel? jako kdyby nebylo jasné, že sem chodí hlavně kvůli ní, což ona ví, nicméně mu to dobře nahrálo. “No tak to se ale budeš muset hooodně snažit s výběrem. To není jen tak jako!” Naznačí svou extrémní, ale falešnou náročnost nad kterou i kroutí hlavou, jako že není možný aby se trefila do jeho vkusu a šance pro příští návštěvu. Začne pomalu jíst a samozřejmě ji poslouchá slovo od slova. Co hodlá dělat? No už nějaký ten plán měl a sám nad tím přemýšlel a i se nějak rozhodl. Chce zůstat ještě, potom ale zůstane v San Franciscu tak jako tak, pokusí se uspět v americkém fotbale, popřípadě se mezitím bude věnovat něčemu jinému, ale rozhodně asi nechce zmizet. Kulišácky se na ni usměje a nakloní se před její obličej a tikne pohledem k jejím rtům. “Copak? Máš strach o Nathana a že by ti chyběl?” Zasměje se, a vrátí se zpět na místo hezky vedle ní. “Ještě jeden rok si to prodloužím, abych tě mohl zlobit,” Nebo zatáhnout někam do kumbálku. “pokud mi to bude dovoleno, což ale vlastně asi ne, mi dochazí, takže seženu nějaké bydlení a budu pokračovat ve fotbale doufejme a asi si k tomu něco dobrýho najdu, uvidíme no. Nějak se vše vyvine, ale odjet asi nikam moc neplánuju.” Pokrčí s úsměvem rameny a zahledí se do televize, hned se naschvál ušklíbne a protočí otráveně očima. “Ježiš marja tohle? Ti rovnou odpovím jak ztratit muže do deseti dnů.” Odpoví hezky jako herec znuděně, ale pak ji líbne do vlasů a vezme si další sushi, protože mu vážně je jedno, na co budou koukat. Koukne se v podstatě na cokoliv a je u smutných filmů schopen i uronit nějakou tu malou slzu, přeci jen není necita.

Je presvedčená o tom, že to Nathan robí naschvál, lišák jeden, aby ju dostal do rozpakov a mohol sa na nej náramne zabávať. Očividne to funguje, keďže aj sám Nathan si všimne, že pri pohľade na jeho božské telo stratila všetky slová. Hoci to nie je prvýkrát, čo ho vidí bez trička, nemôže si pomôcť, aj tak sa naňho nedokáže vynadívať. Čoby sa stalo, keby sa jeho tehličiek len tak trošku dotkla? Alebo ich preskúmala svojimi perami, hm? Pravdepodobne by mala zavrieť ústa, pretože má pocit, že naozaj začne slintať. Keby len Nathan vedel, aké myšlienky a scenáre sa jej momentálne honia hlavou, no pre dobro oboch si ich radšej nechá pre seba. Ale je to náročné, obzvlášť po tom, ako sa zľahka dotkne jej pier s tým jeho prefíkaným úsmevom. Tento muž je naozaj nebezpečný, pretože má pocit, že v jeho prítomnosti je nemožné sa držať na uzde, tak ako to plánovala. Jeho “nevinné“ poznámky a dotyky jej to pomerne dosť sťažujú. „Čo by som len robila, keby si mi už nikdy nepreliezol oknom?“ nesúhlasne zavrtí hlavou do strán, pričom sa jej na perách pohráva pobavený úškrn. Pozorne ale počúva jeho slová, skutočne ju to zaujíma, inak by sa ho to pravdaže ani nepýtala. Najdôležitejšie je to, aby bol šťastný a spokojný Nathan, či už to bude v San Franciscu alebo niekde inde, Amelia ale je predsalen trošku sebecká v tom, že by Nathana radšej mala nablízku aj po jeho odchode z univerzity. Nechce na sebe dať poznať, ako veľmi by ju trápilo, keby sa s Nathanom už takto nestretávali. Nechce pôsobiť príliš zúfalo, zároveň mu ale chce dať najavo, že jej nie je úplne ukradnutý a ich priateľstvo pre ňu veľa znamená. Musí priznať, že sa zamýšľala nad tým, aké to bude, keď Nathan doštuduje. Nechce, aby na ňu zabudol, ale je si istá, že život po univerzite bude náročný a predsalen už sa nebudú stretávať na chodbách alebo na futbalových zápasoch, na ktorých ho vždy povzbudzovala. Snažila sa nad tým príliš nepremýšľať, ale niekedy si nemôže pomôcť, jednoducho premýšľa nad vecami, ktoré sa nebezpečne rýchlo blížia a jej myšlienky proste zablúdili aj k jej vzťahu s Nathanom. Zľahka udrie Nathana do ramena za jeho reči, ktorými ju podpichuje, hoci sa až príliš približujú k pravde. „Nah, som len zvedavá,“ pokrčí ramenami s nezáujmom v tvári, nenechá ho ale dlho v domnení, že to tak naozaj je. „Ale nie, nebudem klamať, naozaj by si mi chýbal,“ venuje mu jeden sladký, ale zároveň neistý úsmev, ako keby nevedela, či to je správna vec, ktorú by v tejto chvíli mala povedať. Nechce byť príliš sentimentálna, to nie je zrovna jej obľúbená vec. Pri Nathanovi sa však nebojí byť trošku viac zraniteľnejšia a úprimnejšia o svojich pocitoch, a práve preto sa pri ňom cíti tak dobre. Veľmi dobre vie, že väčšina ich interakcií je založená na škádlení, ktoré medzi nimi tak veľmi zbožňuje, ale rovnako aj vie, že môže Nathanovi povedať pravdu a necítiť sa úplne trápne. Teda aspoň sa o to snaží, ale aj po toľkom čase je to pre ňu ťažké. V hlave si stále opakuje, že Nathan nie je ten typ, ktorý ju vysmeje alebo veci, ktoré mu povedala v intímnejšej chvíli, neskôr použije proti nej, aj tak sa stále nemôže zbaviť toho pocitu, že by mala byť opatrná a nechať si niektoré myšlienky radšej pre seba, len pre istotu. „Kto iný mi predsa prinesie v náhodný piatkový večer sushi?“ uškrnie sa a následne si hodí do úst kúsok lahodného sushi. Takýto servis sa jej páči a vôbec by sa nesťažovala, keby sa na jej prahu objavoval častejšie. „Ty si výnimočný,“ zadíva sa mu do tých krásnych čokoládových očí s ľahkým úsmevom na perách. Pohľadom skĺzne nižšie, na jeho pery, ktoré vyzerajú tak chutne a od jeho príchodu jej dávajú do hlavy nekalé myšlienky. Len na pár sekúnd, kým sa opäť pohľadom nepresunie na svoje sushi a radšej si zapchá ústa, kým nespraví nejakú blbosť, ako to má bežne vo zvyku. Vedela, že výber filmu isto nezostane bez nejakého úžasného komentáru, to by predsa nebolo ono. „Oh, ja som si myslela, že ty si expert na získavanie žien, nie na ich odstrašovanie,“ sladko sa usmeje a zľahka sa pritúli bližšie k Nathanovi tak, aby im bolo obom pohodlne. Aj tak sa na ten film nebude vedieť väčšinu času sústrediť, určite nie, keď sa vedľa nej nachádza polonahý Nathan, ktorý sa jej stále letmo dotýka, ako keby sa nič nedialo. Naozaj sa pri ňom cíti ako tínedžerka, ktorá nevie čo so sebou, keď je v blízkosti chlapca. Chvíľku si užíva to príjemné ticho medzi nimi, keď sa obaja zapozerajú do filmu a jedia sushi, aj keď si nemôže pomôcť a nenápadne občas sleduje Nathana. Stále premýšľa nad tým, ako môže niekto tak dobre vyzerať pri každej jednej činnosti. Nathan by kľudne mohol vytierať podlahu a vyzeral by pri tom ako boh, tým si je naprosto istá.

[size=12]A tak asi to dělá naschvál, co by ne! Až přímo zbožňoval uvádět ji do rozpaků a pozorovat její trochu zmatený obličej plný červeně. Ještě víc zrudla a zarazila se, když ze sebe svlékl triko. No co? Nehodlá se tady pařit v mikině a triku, to je zbytečné. No a co by se stalo kdyby se jeho tělo pokusila trochu prozkoumat? Musel by to její prozkoumat i on, jelikož by to určitě jen tak nevydržel, protože viděli jste Amelii? I nevidomému by muselo dojít podle jejího hlasu, jak nádherná je. Nedělá jí to lehké kulišák jeden, občas některé věci nebyly ani naschvál, ale občas některé ano. “Já si myslím, že bys velice trpěla. Nenosil by ti někdo dobré jídlo, neměla bys komu usnout v náručí.. Hm?” Naklonil spokojeně hlavu ke straně a u toho si hrál s pramínkem jejích vlasů. Asi by si pravděpodobně poradila i bez něj, jelikož je žádanou slečnou a toho si je plně vědom a nevyčítá jí to. Mohla by mít koho by chtěla, klidně i každý den jiného, co by jí lezl oknem. Čímž neříká, že taková je, to si o ní nikdy nemyslel. “Ne, pravděpodobně bys okouzlila někoho jiného, než jsem já.  I když to by bylo velice těžké, jsem výjimečný já vím.”On ji zkrátka musí potrápit, to by nebyl Nathan. Moc dobře si uvědomuje, že tohle není jen tak ledajaké přátelství, co by mohl zahodit. Takové věc on nedělá a navíc by s ní vůbec nic nezačal, kdyby mu na ní nezáleželo. I on měl hluboké myšlenky jako ona, bude to pro něj úplně něco jiného. Musí si najít nějakou dobrou práci, nebo aspoň nějakou, aby mohl zaplatit byt a účty. Nadále se bude muset věnovat kariéře a už to nebude každodenní blbnutí na chodbách školy, běhání na trénink nebo pozorování Amélie po chodbách, aby jí aspoň na moment mohl pozlobit. On si k tomu určitě najde cestu jinak, známe ho. Nathan je schopný všeho možného, je v tomhle opravdu kouzelník který je schopen se postarat, aby vše bylo trochu podobné jako dřív. Zajde pro Amelii třeba na univerzitu, vezme ji na oběd, odvede ji do spolku nebo k sobě, nebo připraví nějaký výlet někdy, kdo ví. Nathan je překvapení sám o sobě. “Já vím, že jo. Nepopírám že bys mi chyběla taky.”Věnoval jí hezký úsměv zpátky, na moment vtipů zanechal, aby nedošlo k nedorozumění, že mu na ní nezáleží. Dokázal si představit, že není takto otevřená úplně ke všem a proto si toho tak vážil a nechal na moment vtipů. Má pravdu, kdo jiný by jí přinesl takhle nějakou dobrotu na večer a takhle ji překvapí. Jasně, mužů by jí sem naskákalo hodně, ale trochu za jiným účelem. Nathan by její tělo neodmítl, ale není tu kvůli tomu. Jde mu o to, jak mu s ní je a hlavně i jaká ona je v jeho přítomnosti. Je mu s ní dobře a na tom mu teď záleží. To okolo by byl příjemný detail, proto sem do okna však neleze. Kdyby chtěl sex, nemusí k nikomu lézt oknem a může si někam nakráčet do dveří. V moment kdy zmínila jeho výjimečnost se mu rozzářila čokoládová očka a on ji za to líbl lehce do vlasů. Co se týče filmu, už se k tomu moc nevyjadřoval, ve výsledku neřeší  na co se budou koukat. Její společnost mu stačí.“A tak expert jsem, ale odstrašit je taky určitě dokážu. Na jednu jsem expert fakt hodně.” Pošimrá ji naschvál na boku a při tom si hodí do pusy kus sushi. Přitulil si ji k sobě a díval se na film. Po chvíli si všimne, jak se na něj často kouká a ohlédne se na ní. “Copak tak furt koukáš hm?” Pozvedne pobaveně obočí, jako kdyby tak trochu nevěděl. Jen by rád věděl, co mu na to odpoví.