KFC Restaurant

Tak moc ráda si svého kamaráda dobírala a byla opravdu ráda, že ji znal natolik dobře, aby to nebral nijak vážně, protože kdyby to bral vážně, pravděpodobně by se oba dva přivedli k vzájemnému šílenství a to nějak nechtěla. Inu, kolikrát si říkala, že byla šílená vlastně už i teď trochu. “Muži dle mých propočtů jsou velmi zapomnětlivý co se týká dárků a třeba výročí. Dělala jsem výzkum,” pronese s nějakým vědeckým hlasem, který rozhodně nebyl nic pro ni a zvedla jeden prst, aby vypadala chytře ale pak nad sebou viditelně zavrtěla hlavou a jenom se tomu zasmála jak on sám ukazoval na svoje čelo svoji hloupost. Jasně, ona moc dobře věděla, že Toby se občas podobal těm důchodcům kvůli jeho prapodivnému jednání ke knihám nebo k novinám, ale to ji přišlo na něm to nejlepší a prostě... byl svůj a to pro ni bylo vlastně velmi důležité. Lidi okolo ní museli být sví a prostě si užívat života svým způsobem. Jinak jim vlastně snad ani nerozumí - ne to by byl jenom ten extrém toho všeho. Když Toby odešel pro své jídlo chvíli spokojeně papkala v osamění a potom byl zpět dokonce i se zmrzlinou, která samozřejmě upoutala Ellienu pozornost. Ovšem to, že ji začal škádlit tím, že ji daly určitě o polovinu méně ji samozřejmě dostalo a proto začala hezky nestydatě kontrolovat objem obou kelímků, jestli jsou stejně. Kdyby měla pravítko? Rozhodně by ho tam přiložila a přeměřila hranu zmrzliny, ovšem to u sebe naštěstí neměla. Pak se na něj zamračila, snažila se vypadat pěkně vražedně, což se ji asi moc nedařilo a proto si jenom odfrkne. “Takže jako přiznáváš, že jsi mě chtěl okrást o tu lahodu záměrně?!” zavrčí a zúží očka do jedné linky a pak vidí jenom jeho koutky, které začaly cukat a tak měla co dělat aby po něm hned nehodila nějakou ze svých hranolek, což nakonec neudělala, protože to bylo šílené plácání jídla! “Špatný humor, Toby. Špatný humor!” zabručí na něj naštvaně, ale stejně ji po chvilce začnou cukat koutky, protože si nemůže pomoci. Nemohla se na svého nejlepšího kamaráda vůbec zlobit, i kdyby ji záměrně okradl o jídlo. Jistě, teď dělala, že je jídlo smrtelně důležité pro ni, avšak... kdyby si opravdu musela vybrat, vždycky by si vybrala rodinu anebo přátelé, dokonce i místo svého nejoblíbenějšího jídla a to už bylo co říct! Nakonec se tomu už jenom stejně smála a po smíchu vytáhla svoji slavnou kombinaci shakeu a hranolky, aby ji samozřejmě mohl taky poprvé ochutnat. Samozřejmě se k tomu moc neměl, ale Elie moc dobře věděla, že je svým způsobem docela přesvědčivá a taky... no taky by mu mávala hranolkou namočenou v shakeu pěkně dlouho, dokud by si ji konečně nevzal. Samozřejmě tušila, že si ji nakonec vzal hlavně proto, aby dala svatý pokoj ale taky proto, že nedokázal odmítnout, znala ho až moc dobře a proto spokojeně sledovala jak ji hezky baští, i když jeho výraz rozhodně nevypadal moc spokojeně. Pokrčila rameny a uchechtla se. “Moje chuťové buňky se vyvinuly. Však.. víš jaké monstra kolikrát vařil táta, když nám dělal večeře? Byla jsem ráda, že jsem to přežila a že v omáčce třeba neplaval... šroubovák,” zasměje se jenom. Toby věděl, že Ellie přišla o matku velmi mladá a tak se o ní a o její bratry staral otec, který tu výchovu samozřejmě zvládl dobře, i když dobrý kuchař se z něj nikdy moc nestal a proto vždycky, když k němu jela na návštěvu donesla něco k krabičkách, aby měl něco dobrého a o něco zdravějšího v žaludku. Samozřejmě by za takové vzpomínky nevyměnila vůbec nic. Pak se trochu více nadšeně usmála. “Vážně? Ráda naberu nové zkušenosti ohledně vaření!” řekne a pak se na moment zarazí. “Tseh, jaká buzerace, tvoje teta byla úplný anděl pokaždé co jsem měla strčený nos ve vaší lednici!” řekne hned jenom a sleduje ho. Ano, jakožto nejlepší přátelé samozřejmě znali i rodinu toho druhého a dokonce i to bydlení a tak Toby mohl moc dobře znát věčný nepořádek skrytý za dveřmi Ellieinyho domova.
Po tom co se chvíli v tichosti věnovali nakonec svému jídlu, které postupně mizelo došlo i na vzpomenutí na dárky a ona se hned probudila, protože to bylo něco na se se opravdu těšila. No samozřejmě se těšila i na Tobyho přítomnost ale tak, dárky ji taky udělají velkou radost. Napočítala do tří po jeho souhlase a jakmile řekla tři, otevřela tašku stejně jako on. Krekry byly jednoduše legendou. “Blázníš? Ještě aby omrzely! Vděčíme jim za naše seznámení,” zasměje se, bylo vtipné že měli vlastně stejný nápad, ale bylo to i roztomilé. A pak měla co dělat, aby nezačala křičet radostí, když vytáhla ten svetr, který ji opravdu udělal radost, kterou rozhodně vůbec neskrývala, protože nebylo proč. Pak se rychle zvedla a vlepila mu toho přátelského hubana, bez kterého se to prostě neobešlo, protože mu potřebovala ukázat svoji radost. “Je dokonalý!” dodá jenom nakonec když si sedne zase na zadek a jenom spokojeně objímá svetr. To, že mu dala pusu na tvář pro ni bylo naprosto normální, byla ráda, že si na to Toby už zvykl a ona se nemusela držet tolik zpátky a tak nebylo co řešit, i když na začátku jejich přátelství to bylo hodně divné. Pak se jenom lotky zapřela o stůl a bradu vložila do dlaní, sledovala jeho reakci jak vytáhl jeho oblíbenou knihu v původním obale a jenom se spokojeně usmívala. Dokonce cítila jak ji tečou slzy radostí hlavně z toho svetru, ale taky z toho, že dle jeho obličeje poznala, že rozhodně vybrala dobře. “Jsem ráda, že se líbí. Bála jsem se samozřejmě, že by sis ji mohl pořídit sám, ale taky jsem si řekla, že by ti to jako knihomolovi nevadilo,” uculila se jenom a na jeho děkuju přikývla. Sledovala jeho radost a pak přikývla. “Vlastně jo, jak jsem ji hledala, tak jsem si rovnou půjčila novější vydání teda, abych vůbec věděla, co ti kupuju. A musím ti říct, že i když na knihy moc nejsem, tahle je úžasná. Nedivím se, že je tvá oblíbená,” uculí se nakonec jenom, věděla, že neustále podíval, aby si tu knihu přečetla a ona to kvůli němu konečně udělala. Když se trochu uklidnila podívala se na svetr. Hned si vzala lem toho, který měla na sebe a přetáhla si ho přes hlavu. Pod tím samozřejmě měla aspoň tílko a tak nebyla nijak odhalená krom ramen a stejně si během chvíle oblékla ten nový od Tobyho. Cítila jak příjemně hřál a jak ji byl trochu větší - to milovala. Sice měla naprosto rozházené vlasy - toho si ani nevšimla - a brýle trošku nakřivo, ale místo toho, aby si je poupravila jemně rozpřáhla ruce. “Tak. Co říkáš?” zvedne bradu, aby zhodnotil její nový svetr. Tu radost z něj bude mít prostě ještě dlouho.

Musí uznat, že na slovech Ellie něco je. Když byli jeho rodiče ještě naživu, nepamatuje si, že by někdy viděl jeho otce, jak nese mámě nějaký dárek k výročí. Jenže jeho otec jí nedával dárky ani k narozeninám, protože měl problémy s alkoholem a díky tomu míval i problémy s pamětí, protože ho alkohol postupně likvidoval- tak moc, že to nakonec zlikvidovalo jejich rodinu. Nad tím však přemýšlet nechce. Sice je to už dávná doba, kdy se stala autonehoda jeho rodičů, ale stejně je to něco, co si sebou ponese už po zbytek života a radostně se kvůli tomu určitě usmívat nebude. Čemu se však usmívá, je představa Ellie, jak dělá nějaký výzkum. "Vážně? Tys dělala výzkum?" Nevěřícně na ni koukne. Ví, že není žádnou milovnicí vědy. Sice studuje medicínu, ale od vědních disciplín se docela liší, když vynecháme laboratorní práce a podobné nesmysly, kterým nikdy neholdoval ani on. "Na kom si to zkoumala?" Pobaveně na ni koukne ve snaze prokouknout její lež, jelikož vážně dost pochybuje o tom, že skutečně nějaký výzkum dělala. Nicméně, může se i plést a třeba mu teď sdělí veškeré její statistiky a ukáže mu propracovaný výzkum. "Možná?" Odpoví jí otázkou, přičemž mu zacukají koutky při pohledu na její rozhořčený výraz, který k ní vůbec nesedí. Ani neví, jestli ji někdy viděl vážně naštvanou. Nejspíš ne a ani nechce. Nikdo nechce své kamarády, natož ty nejlepší, zažít při hádce. A ačkoliv je to nejspíš vzácné, s Ellie se ještě za celou tu dobu, co se znají, nepohádali. "Špatný humor, který máš ale ráda." Namítne s nevinným uculením, během kterého si spojenými prsty podepře bradu v ukázce rádoby nevinného, andělského zamrkání. Nikdy o sobě netvrdil, že je velký vtipálek. Není. Vlastně je ve vtipech docela mizerný a pokud se někdo směje tomu, co říká, považuje to za zázrak. Někdy je totiž až moc upjatý a dokáže se rozohnit jen pokud je v přítomnosti lidí, kteří mají podobnou energii jako Ellie. Co se týče kombinace hranolek a shakeu, nedokáže se s ní shodnout na tom, že je to bůhvíjaký gastronomický požitek. V tomhle je dost snobský a potřebuje vážně kvalitní jídlo, aby s ním byl spokojený, což je docela ironické vzhledem k tomu, že teď jí KFC. Nicméně, ani to by nenazval kdovíjakým kulinářským zázrakem, ale nejspíš je v tom tolik dochucovadel, že to prostě špatně nechutná. A rozhodně je to lepší, než představa šroubováku v omáčce, která ho pobaví a zasměje se. "Myslím, že to by byl důkaz, že už nikdy nesmí sáhnout na žádný kuchyňský spotřebič, kdyby si nevšiml, že mu do polívky spadl šroubovák." Podotkne a snaží se nepřemýšlet nad tím, na co by vůbec šroubovák při vaření potřeboval. To jsou zkrátka myšlenkové pochody Ellie, nad kterými je potřeba se nepozastavovat a prostě je přijmout a zasmát se nad tím. Její potřeštěnost se mu na ní ale vždycky líbila, takže by jí na ní neměnil. "Jsi si jistá? Vstup do tetiny kuchyně je pouze na vlastní nebezpečí." Varuje ji předem a pohledem naznačí, jak vážně svá slova myslí. On už se jí do kuchyně radši neplete, pokud nemusí. Je to totiž šíleně stresující záležitost! "Na tebe možná, protože tě má ráda." Zasměje se a musí uznat, že na Ellie by nejspíš tak ostrá nebyla. Nemá totiž příliš přátel, které by si vodil domů, takže i přes tetinu konzervativnost, si Ellie oblíbila. Nemluvě o jeho strýci, který se vždy snaží na Ellie zapůsobit. Jemu to vždy připadá úsměvné, protože je fajn vidět ty dva i v jiném rozpoložení, než v tom slušném a elegantním.
Když se rozhodnou, že si rozbalí své vánoční dárky, je zvědavý, co mu Ellie pořídila. Dárky od ní jsou vždycky skvělé. Zná ho dobře, takže prostě ví, co mu dát, i když mu bohatě stačí i její společnost a nic by mu dávat nemusela. Jenže na to by nikdy nepřistoupila, takže si dárky každý rok vyměňují. A jak se zdá, s krekry měli tentokrát stejný nápad. Není divu, protože jsou pro jejich přátelství dost symbolické, vzhledem k tomu, že nebýt nich, vůbec by se neznali. A tak s úsměvem přikývne, načež už sleduje její reakci, když vytahuje svetr z dárkové tašky. Její nadšení mu okamžitě vykouzlí úsměv na rtech a vnitřně ho potěší, že vybral dobře. Občas totiž nad dárky až moc přemýšlí a nikdy neví, zda vybral dobře. "Jsem rád, že se ti líbí." Upřímně se na ni usměje a pak se sám podívá na svůj dárek, kterým je jeho oblíbená kniha v původním přebalu. Samozřejmě mu udělá radost, která mu jde hned vidět ve tváři. "Nevadilo. Tuhle knihu bych měl klidně dvacetkrát v knihovně." Mrkne na ni a konečky prstů přejede přes pevnou vazbu knihy, načež ji i prolistuje. Překvapí ho, když Ellie řekne, že už si knihu konečně taky přečetla, a tak s ní se spokojeným výrazem vzhlédne. "Tušil jsem, že se ti bude líbit. Je trochu pohádková, svým způsobem." Pousměje se a znovu se podívá na výtisk Alchymisty od Paula Coelho. Nepatří mezi knihy, které jsou nějak významné, ale v jeho čtenářském srdci si tenhle příběh našel své právoplatné místo a rád se ke knížce vrací. Je dost podobná Malému princi a podobně jako v něm, si i v tomhle příběhu najde každý to své. Knížku opatrně položí zpátky do tašky, aby se nezamazala od jídla a dá si do pusy lžičku se zmrzlinou, když si Ellie začne převlékat svetr. Zacukají mu nad ní koutky, když si tím pocuchá vlasy a ještě si málem shodí brýle, které má díky tomu nakřivo. "Hmm.." Prohlédne si ji naoko okem módního kritika, načež se k ní natáhne přes stůl a srovná jí brýle. Pak se vrátí zpět na své místo a zasměje se. "Teď už je to dokonalé." Mrkne na ni a podívá se na kýčovitý svetr. Je příšerný, nikdy by si ho na sebe nevzal, ale k Ellie tak nějak sedí. Zejména díky tou, že tyhle vánoční kravinky zbožňuje. "Myslím, že bychom ti měli domluvit kariéru modelky. S tímhle outfitem všem spadne brada." Dodá a tentokrát už v jeho očích lze zahlédnout, že ji popichuje.

Snad už od počátku věků bylo velmi jasné, že muži byli rozhodně více zapomětlivý. Jediné, co Ellie nikdy nepochopila byl důvod proč tomu tak je. Možná protože ženy byly emotivnější, citlivější a proto si všímaly více věcí? Kdo ví, nicméně si Ellie velmi často přišla jako, že by patřila do toho chlapeckého řádu, i když paměť měla dobrou. "Co se tak divíš?!" zvedne dotčeně bradu. "Někdy výzkumy dělám!" řekne jenom s pokrčením ramen, jako kdyby byla tím největším vědcem. Zamračila se na něj a lehce si odfrkne. "Hm... možná nevypadám, že mám mnoho testovacích subjektů. Ale táta je připraven - už delší dobu - najít si... no novou ženskou, takže on je první - rozhodně mu to nejde musím dodat. Pak samozřejmě bratři, no a občas ty," nevinně pokrčí rameny a kouká na něj psím pohledem, aby se nezačal zlobit, že občas zkoumala i jeho. Statistiky a nějaké různé grafy samozřejmě neměla, nedělala je pomalu ani do školy, a to bylo pro ni utrpením, protože se do toho nutila.
Pak si jej nevěřícně prohlížela a jenom vrtěla hlavou ohledně jeho špatném humoru a pak lehce pohodila rameny. "Ještě abych ho nepřestala mít ráda," vyplázne na něj jenom jazyk přátelsky a s pokusem o vtip. Tedy, nebyl to pokus, rozhodně ji to přišlo vtipné o tom nebyl pochyb. Toby byl svůj, Ellie to stihla poznat a proto měla ráda jakýkoliv jeho humor, jednoduše... byl proste nejlepší ať byl jakýkoliv. On zase snášel ji a tím si Ellie hodně získával a to on o tom ani nevěděl. Nebylo vlastně asi ani potřeba něco takového vědět, protože o tom bylo přátelství, nebo aspoň Ellie takhle to přátelství chápala. Přátelství bylo i o tom, že musí odpustit pár věcí, ona? Ona musela Tobymu odpustit strašný vkus co se týkalo vystříbených lahůdek, které vymýšlela za pochodu. Inu dobrá, některé asi nebyly nejlepší, ale pořád to byl její výtvor no ne?! Musela se zasmát a jenom se uculí. “Jo... rozhodně to není nejlepší nápad, ale.. kuře? To rozhodně umí,” spokojeně zamručí jenom spokojeně nad svojí představou o kuřeti. Jídlo bylo prostě všechno, nebylo k tomu co dodat. “Myslím, že to přežiju, je to skvělá paní,” usměje se jenom a pak jemně pokrčila rameny. “Kdo by mě neměl rád?” pohodí lehce svými vlasy a nakloní hlavu na stranu s lehkým úsměvem. Moc dobře věděla, jaká je jeho rodina, a proto ji občas udivovalo, že si ji vůbec dokázali oblíbit ale jeho rodina byla úžasná.
Pak už došlo na dárky, které si vyměnili a jenom hned rozbalovala ty od něj. Krekry byly takové klasické, prostě pro ty dva rozhodně budou navždycky ukazatelem jejich přátelství a nezapomenutelného vzniku. Bylo to... no roztomilé, že si to oba dva pamatovali, že na to jen tak dle všeho nezapomenou. Pak přišel na řadu svetr, div díky kterému nekřičela po celém KFC podniku. Nakonec byla jenom nadšená a hned začala samozřejmě svoji radost neskrývaně ukazovat. Pak věnovala i pozornost jeho reakci a tomu, jestli se mu líbí jeho dárek. “Tak to jsem si oddechla, takže příští rok čekej další, pak jich budeš mít dvacet,” zasměje se jenom, ale samozřejmě to tak nemyslela, rozhodně si dá práci, aby mu udělala další radost i příští rok. Pak mu přiznala i to, že si ji konečně přečetla. “Ano, svým způsobem je,” uculí se jenom a nakonec ho sleduje. Byla ráda, že se trefila, že se mu líbí ta kniha a že si ji dokonce přečetla kvůli němu převážně. Pak si velmi rychle začala převlékat svetr. Sice se celá rozházela, vlasy, brýle ale rozhodně ji to nevadilo. Trochu zamrkala když se k ní tak nahnul a opravil ji brýle. Zasměje se. “Díky,” poděkuje mezitím a pak se na něj podívá a hrdě zvedne hlavu. Pohladila dlaněmi svetr a pohodlně si zavrtěla do židle. “Že? Padla by jim brada leda tak mojí bláznivostí, ale taky samozřejmě roztomilostí,” uculí se po slovech a jenom ruce spojí pod bradou a zamrká se pokud možno co nejvíce rozkošně než se znovu začne chcechtat a pak už si vezme sama zmrzlinu, která byla lahodná, i když co pro ni nebylo lahodné, že?

Samozřejmě ví, že je Ellie studentkou medicíny, což určitě obsahuje i posezení v laboratoři a dost možná i nějaké výzkumy- příliš se v tom nevyznal, věda není jeho parketa- ale stejně mu to nezabrání v pochybách o dělání výzkumů v jejím volném čase. Zná ji až moc dobře na to, aby jí to věřil, ale jeden nikdy neví a jak se zdá, zrovna teď se spletl a Ellie určité výzkumy mužského pokolení vážně dělá! Proto nedokáže skrýt překvapení v jeho tváři, které ale rázem vystřídají cukající koutky. "Fajn, fajn! Věřím ti." Zasměje se a krátce si svou kamarádku prohlédne. Sedící Ellie nad grafy si vlastně dokáže docela lehce představit, a tak i pozvedne ruce v náznaku vzdávajícího se gesta. "Fakt? Tos nezmínila." Významně na ni koukne, načež se pousměje. S jejím tátou už tu čest měl. Je to moc milý chlapík. Opak jeho otce, který už ale nežije. "Určitě se ráda chopíš role dcery dohazovačky." Vůbec nepochybuje o tom, že se Ellie jejímu tátovi snaží aspoň trochu pomoct. Je už zkrátka taková. Je to jedna z vlastností, která mu na ní imponuje. Může být rád, že má za dobrou kamarádku někoho jako je ona. "Já?" Pobaveně na ni koukne, než si krátce sjede pohledem sám sebe. Neví, jestli je vhodným kandidátem na testovací subjekt. Nepatří totiž mezi typické kluky dnešní doby. Není děvkař, nepije alkohol, na party ho člověk vidí jednou za uherský rok, zkrátka toho na něm Ellie asi příliš nevykoumá. "Nevím, jestli sis toho ještě nevšimla, ale nejsem nejlepší subjekt ke zkoumání." Zasměje se, nicméně by ho docela zajímalo, co přesně na něm zkoumá- koho by to ale nezajímalo, být na jeho místě?
Následně se na ni jen ušklíbne a potlačí nutkání jí vypláznutí jazyku vrátit. Má v sobě však menší duši dítěte, než Ellie, takže si to odpustí. Pro jednou ji nechá vyhrát, ačkoliv kdyby jí jeho humor skutečně vadil, vůbec by se nebavili. Humor je totiž základ jakéhokoliv vztahu, ať už přátelského či nějakého hlubšího. "Jaktože jsem jeho kuře ještě nikdy nejedl?" Vypadne z něj šokovaně. Vůbec nevěděl, že její táta umí dobré kuře, neslýchané! I tak mu ale koutky zacukají do úsměvu, zejména když řeč padne na jeho tetu. Ta dokáže být dost nesnesitelná díky jejímu snobství a mírnému povýšenectví, ale pokud jí někdo padne do oka a oblíbí si ho, udělá pro něj první poslední. A Ellie má to štěstí, že jí do oka padla, čemuž se nijak nediví, protože z ní pořád srší pozitivita a energičnost, která v jeho rodině docela chybí. "Dobrá otázka, asi na to udělám výzkum." Rýpne si do ní, čímž narazí na jejich předchozí konverzaci ohledně výzkumů. Musí jí přece nějak vrátit to, že ona pozoruje jeho. Kdoví, co má o něm zaznamenané.
Po nakouknutí do dárkové tašky mu zrak padne na jeho oblíbenou knihu v původním přebalu, což značí, jak dobře ho Ellie zná. Pohled na papírové stránky ho okamžitě zahřeje u srdíčka, stejně jako to, že Ellie nad dárkem očividně přemýšlela a nepopadla to první, co jí padlo do ruky v obchodě s tipy na vánoční dárky. Ví, že někteří lidé to takhle dělají. "Knih není nikdy dost a od Coelho už vůbec ne." Mrkne na ni se spokojeným úsměvem usazeným na rtech. Ještě jednou opatrně přejede prsty po krásném přebalu knihy a pak už ji vrátí zpátky do tašky, aby na stole u umaštěného jídla nepřišla k újmě. Nabere si na lžičku trochu zmrzliny, kterou si strčí do pusy zrovna když se Ellie souká do vánočního svetru, který dostala ona od něj. Nemůže se nezasmát nad tím, jak hloupě s brýlemi nakřivo vypadá, zejména v doplnění s tím obřím kýčovitým svetrem, a tak se k ní natáhne přes stůl, aby jí brýle upravil. "Není zač." Usměje se na ni, když se od ní odtáhne a může tak konečně zhodnotit její celý zevnějšek, nad kterým kývne uznale hlavou. "O tom nepochybuji, není někde náhodou konkurz? Klidně tě tam doprovodím." Zasměje se, otře si ruce do ubrousku a natáhne se pro telefon položený na stole, na kterém začne vyhledávat modelingové soutěže. "Hmm.. něco by se našlo, ale asi budeme mít problém s tou tvou výškou." Mrkne na ni a trochu ji popíchne. Je docela malá, ale možná to jen zkresluje jeho výška. Bez dvou centimetrů má sto devadesát, takže vedle něj většina holek vypadá male- dokonce i ty vysoké.

Výzkumy se hold někdy hodily. Hlavně třeba k pobavení, které teď panovalo mezi Ellie a Tobym. Samozřejmě Ellie pořádně neměla výzkum hotový, ovšem kdyby chtěla, dokázala by jej udělat, protože na to byla šílená vlastně poněkud dostatečně. Jenom spokojeně zvedne bradu, když Toby poví, že ji teda věří a to ji uspokojí. "Děláš dobře," pronese zcela vážně, ale to ji moc dlouho nevydrží protože její koutky cukají. Pak ale začala zmiňovat to, že je její táta po velmi dlouhé době připraven najít novou ženu. "Vážně ne? Asi mi to vypadlo," poví jenom jemně omluvně a pak se na malý moment podívá do stolu. Trochu se pousmála, ale nebyl to takový veselý úsměv, byl... no lehce skleslý. "Ale vlastně.. jo ráda se té role chopím. Bude to bezpečnější než aby mu radily bratři, i když moje vztahové schopnosti jsou na bodu mrazu," ušklíbla se jenom a podívala se na Tobyho s lehce skleněnýma očima. "Jenom, jistě je to hodně let, ale nevím. Jako dítě dvou lidí jsem si myslela, že láska navždycky zůstane jenom pro jednoho. Nechci znít, že to mému tátovi nepřeju, rozhodně přeju. Pořád i na svůj věk je to kus chlapa a je úžasný. Ale... co když zapomene na mamku?" vydechne trochu těžce. Nechtěla tu příjemnou situaci ničit, ale musela se podělit se svými pochybnostmi svému nejlepšímu kamarádovi. "Protože, když na ni zapomene on, budou na ni bratři myslet? Já si ji nepamatuju, abych na ni myslela já," dodá jenom a pak se zhluboka nadechne a jenom viditelně zavrtí hlavou. "Ne.. nebudeme to řešit, rozhodně musí najít aspoň pořádnou ženskou a ne zlou macechu z popelky," řekne nakonec jenom a tím se i pomalu vrací do své veselé nálady. Měla to tak vždycky, i když byla smutná, měla náladu na nic, pořád byla tím sluníčkem jen proto, aby aspoň okolní svět byl hezčí. Pak ale zmínila to, že i Toby patří do jejího zkoumání. Trochu se zasměje když se musí ujistit a jenom přikývla. Pak hned na to zavrtěla hlavou, aby mu tvrzení vyvrátila. "Náhodou jsi velmi dobrý příklad. Jsi ze staré školy, kdybych tě neznala, začala bych přemýšlet jestli nejsi nesmrtelný a nezažil jsi středověk, protože tvoje škola chování k dívkám je starší i než tátova," popíchne ho jenom, ale samozřejmě to myslela dobře. Líbilo se ji to, že Toby byl tak nějak na jiné úrovni, to, že by se dívkám dokázal dvořit, že nepije a prostě že je takový... no jako šedá myška na něm bylo velmi roztomilé.
Vyplazovala na něj během další chvilky a jenom si pohodlně a vítězně sedí a dojídá to nezdravé jídlo. Byla pravda, že kdyby ji jeho humor vadil, asi by se jejich cesty rozešli, protože jak by jinak jako přátelé dokázali fungovat? Humor byl Elliinou velkou součástí a proto potřebovala lidi okolo sebe, který měli alespoň nějaký. Sice ten Tobyho byl podivný, ale to bylo na tom nejlepší. Pak nevinně pokrčila rameny. "Inu, pokaždé co jsi tam byl jsme měli zrovna pizzu, nebo jiné jídlo. Ale až přijdeš příště, rozhodně mu řeknu, aby udělal kuře. Protože vezmeš kousíček takovýhle:" zastaví se aby prsty ukázala jak malinký kousek dle ni bude stačit a pak pokračovala: "a umřeš blahem jak moc dobré to je." Spokojeně zvedne hlavu nad svým dle ní dokonalým popisováním jídla. Asi trochu přeháněla, ale pro ni to byla opravdu lahoda, ovšem zde se člověk musel zamyslet nad tím, co pro Ellie lahoda vlastně není, že? Pak se dostali vlastně i k jeho rodině, což byla hlavně teta se strýcem. Jeho teta byla skvělá, jistě, pro Ellie byla trochu... temnější méně zábavná a proto Ellie vždycky když tam přišla vyzařovala tak o polovinu méně své nabité energie, ale každým příchodem to zvyšovala, aby si na ni zvykly a očividně to fungovalo. "Oh, tebe chci vidět dělat výzkum," zašklebí se na něj jenom a zavrtí hlavou. Věděla moc dobře, že narážel na tu chvíli předtím, kdy řešili její výzkum. To, že jej pozorovala... hold asi neměla pořádně co dělat se svým životem a měla hromadu času, jinak by to nenazvala.
Pak došlo na dárky, netušila z čeho má mít větší radost. Jestli z toho, že ji práce vybrat pro něj dárek stála opravdu za to a že se mu ten dárek líbí anebo z toho nového svetru, ze kterého byla opravdu nadšená. Nakonec se samozřejmě rozhodla mít radost z obou věcí najednou, což rozhodně neskrývala. Ellie rozhodně nebyla člověkem, co by sáhl prostě po nějaké náhodné věci, ale vždycky si dala pořádnou práci s tím vybrat vhodný dárek pro své blízké. A proto byla naprosto nadšená když se ji to povedlo i tento rok. A to, že měla nový svetr bylo dokonalou třešničkou na tom dortu plném radosti. "Pro tebe určitě knih není nikdy dost. Někdy by mě zajímalo jestli je na světě ještě další velký knihomol, nebo jsi jediný. Třeba všechny vymřeli! Kvůli technologii a ty zachráníš druh," začne povídat další šílenosti se smíchem a jenom sleduje jak si knížku hezky uklízí do tašky. Pak ale na nic nečekala a začala se velmi rychle soukat do vánočního svetru, který ji celý rozházel, ale to ji nevadilo. Od čeho tu Toby byl? Aby ji narovnal brýle! Proto mu jenom poděkovala a pak se dala sama na hodnocení svého vzhledu. Pozvedla obočí, že opravdu najednou začal nějaký konkurz hledat. "No to nevím, tam přijdem a budou chtít jako tebe za modela," zabručí jenom. Taková lichotka na jeho vzhled, který byl věčně elegantní, hold jiné lichotky snad asi ani neuměla. Pak ale zaslechla velmi vážná slova, která se ji dostala do hlavy a Toby mohl vidět, jak se její očka zúžila do úzké linky a na čele se ji udělaly vrásky. "No dovol! Nepotřebuju být jak někdo žirafou," zabručí hned a pak ho sjede pohledem. "Což mě vede k tomu... není v zimním počasí pro tebe tam nahoře větrno?" ušklíbne se škádlivě. Rozhodně si nenechá popichovat ohledně své výšky aniž by to svému kamarádovi neoplatila. Ostatně, byla pravda, že byla poměrně malinká. Inu... on byl dlouhán a ona mu byla tak po hrudník? Hold se sto šedesáti pěti centimetry byl život trochu těžší. Ale měla Tobyho a toho vždycky hezky zneužívá aby ji podával věci z vysokých polic a tak se nemusela tak často natahovat.

Neměl tušení o tom, že se její táta pokouší znovu někoho najít, Ellie se o tom nezmínila, ale nijak se na ni díky tomu nezlobí. Nemá žádný důvod, proč by ho to mělo pobouřit. Ostatně, její táta má taky právo na soukromí a třeba se o tom sama dozvěděla teprve nedávno. A i když jsou nejlepší přátelé, sám jí neběhá vše hned vyslepičit, takže je pochopitelné, že to tak má i ona. A tak se na ni jen usměje a přikývne. "V pohodě," odmávne to rukou, aby naznačil, že se nemusí nijak omlouvat nebo se cítit provinile. K tomu doopravdy nemá žádný důvod a konec konců, řekla mu to teď, ne? Při zmínce jejích bratrů se krátce zasměje. Už je párkrát viděl, takže ví jací jsou, ačkoliv je nijak důvěrně a dobře nezná. Dokáže však posoudit, že vážně nejsou vhodnými adepty na to, aby hledali jejich tátovi partnerku. Ellie je v tomhle určitě lepší a zodpovědnější volbou, i když je sama dost potřeštěná. "Nepodceňuj se. Kdybys chtěla, našla by sis někoho levou zadní," spiklenecky na ni mrkne. Vůbec nepochybuje o tom, že kdyby chtěla, neměla by problém si někoho najít. Je milá, vtipná a má i hromadu jiných kvalit, včetně toho, že je i pohledná. Pro někoho by byla skvělou výhrou, ale ví, že ona sama sebe takhle nevidí. Navíc si sám bude muset její případné partnery proklepnout, aby zjistil, jestli to nejsou idioti, co by si s ní jen hráli. To by nemohl dovolit! Jen co v jejích očích zahlédne skelnatost, zpozorní. Oči upře na její tvář a pozorně poslouchá, co chce říct a co jí vehnalo slzy do očí. Zamrzí ho, že se jeho kamarádka trápí, a tak tiše povzdechne. Snaží se v hlavě nějak sesumírovat myšlenky a vymyslet, co jí na to říct. "Nezapomene na ni, Ellie," stále z ní nespouští oči, přičemž pozvedne koutek rtů do letmého úsměvu, "nemůžeš zapomenout na někoho, koho miluješ nebo si milovala. I když už s tebou ten člověk dávno není, po tolika letech nejde zapomenout." Řekne a přes stůl k ní natáhne ruku, aby lehce povzbudivě stiskl tu její a pak ji stáhne zase zpátky. Ví, o čem mluví, protože sám ztrátu zažil, i když úplně jiným způsobem. V základech je to ale podobné. "A myslím, že i on už se potřebuje posunout dál." Není nic horšího, než se utápět v minulosti. Jistou dobu sice truchlí každý, ale není nic špatného na tom se časem posunout dál, protože to neznamená, že na danou osobu někdo zapomene. Alespoň on to tak měl se ztrátou rodičů. Chvíli to trvalo, ale časem prostě musel přijmout situaci takovou, jaká byla. "Víš, že to řešit můžeme, pokud potřebuješ." Podívá se jí do očí a svým pohledem jí naznačí, že se klidně může vyzpovídat. Nevadí mu to. Rád jí pomůže, pokud bude moct. Když se později od tohoto hlubšího tématu dostanou jinam, zasměje se. Není si jistý, že je dobrým příkladem ideálního partnera. "Tím chceš říct, že jsou moje způsoby středověké?" S pobaveným úsměvem na rtech na ni koukne a nezapomene zvídavě povytáhnout obočí. Má co dělat, aby se nezačal smát. Takhle na lidi působí? Jako ze středověku?
"Dobrá, až u vás budu příště, očekávám hotové kuřecí hody." Ušklíbne se na ni, načež se i tiše zasměje. U Ellie doma už jedl ledacos, ale většinou u toho docela trpí, protože tam často jedí něco jako je kebab, pizza nebo jiná jídla, která mu sice chutnají, ale stačí mu jednou za čas. Bohužel se mu ještě nepodařilo její rodinu přesvědčit na jezení jídel, ze kterých neumřou o deset let dřív, takže se holt musí spokojit s hromadou pizzy nebo objednaným salátem v případě, že se jí zrovna sushi. To je totiž jedna z věcí, kterou nemůže cítit ani na míle daleko. Z představy, že by jedl syrovou rybu a řasu, se mu zvedá žaludek. "Ne, mě nechceš vidět dělat výzkum." Namítne a zasměje se. Mnohem raději si přečte nějakou zajímavou knihu, než aby něco zkoumal. Nicméně výzkum toho, kdo nemá rád Ellie by byl dost nenáročný, protože si nedovede představit, že by někomu mohla vadit. Mimo to, že je milý člověk, je i dost pozorná, což naznačuje i volba vánočního dárku, který mu koupila. "Je nás dost, stačí se podívat na obor literatury." Pokrčí lehce rameny a vzpomene si na svého spolužáka a dobrého kamaráda Lincolna, který je možná ještě větší knihomol než on. Nicméně, nad domněnkami Ellie mu nezbyde nic jiného než se smát. "Ještě že mám na zachraňování druhu dost času." Prohodí s pobaveným tónem hlasu a zavrtí nad tím hlavou. Vyrábět děti ještě nemá nějaký ten pátek v plánu, čemuž dost napomáhá i fakt, že je nemá s kým vyrábět. A i kdyby měl, v brzké době by určitě děti neplánoval! Ještěže Ellie vtipkuje, ačkoliv by určitě byla skvělou tetičkou. Hned co si Ellie vyzkouší svetr, neodolá menšímu popíchnutí skrz modelingovou agenturu, kterou začne i hledat na internetu- čistě z humorné stránky věci. Ellie je sice pěkná dívka, ale bohužel jí chybí pár centimetrů. Což se o něm tvrdit nedá, jak si do něj i sama rýpne a on se na ni díky tomu ušklíbne. "Haha, nikdy." Koutky rtů mu zacukají v úsměvu, jelikož představa sebe samého jako modela mu připadá směšná. Výšku na to sice má, protože má skoro sto devadesát centimetrů, ale po mole by se nikdy procházet nechtěl. Byla by to jen další snobská věc v jeho životě a ty on chce spíš omezit, ne si přidávat další. Když se Ellie začne čertit kvůli výšce, semkne k sobě rty, aby se nesmál. Když je naštvaná, vypadá vtipně. "Já si ale svůj žirafí život nevybral," namítne a hned na to se znovu zasměje a pokrčí lehce rameny. "Jak kdy. Proč? Nabízíš se snad jako můj osobní štít?" Zvědavě na ni povytáhne obočí, opře se o opěradlo židle a zkříží si ruce na hrudi. Koutky rtů jsou však zrádcové, jelikož zacukají do úsměvu, a tak se radši natáhne pro zmrzlinu a začne pokračovat v jejím jezení, aby svůj úsměv schoval.

Dalo by se chvílemi říci, že se někdy Ellie cítila vlastně i sobecky a možná proto velmi často nevytahovala to, že je otec připraven si najít nějakou novou ženu. Samozřejmě byla ráda, někdy si zase říkala, že je nejlepší čas, protože přeci jen si její otec zaslouží to nejlepší, avšak sváděla svůj vnitřní boj, který se dokázal dostat i v malém momentě na povrh. Ovšem ještě než to úplně vyplulo, dokázala si ze sebe udělat vtip. Pobaveně si odfrkne a jenom zavrtí hlavou. “Pochybuju o tom, jednou mi jeden kluk dokonce řekl že jsem moc... dětinská a akční,” pokrčila ledabyle rameny. Hold asi narážela jenom na kluky, kteří by asi nedokázali uklidnit nebo alespoň snést její... energii. Pak ale došlo na její změnu nálady, protože si vzpomněla, co ji trápí, nad čím neustále přemýšlí, i když se zároveň usilovně snaží najít nějakou hodnou ženu otci. Podělila se s tím a jenom se snažila vnitřně ovládat, aby ještě do toho všeho nezačala v KFC restauraci brečet, před Tobym. Brečela jsem někdy před ním vůbec? Zeptá se sama sebe ale pak věnuje raději pozornost jeho slovům, které ji začnou i uklidňovat. Lehce se pousmála, malinko popotáhla, protože se ji dech rozlomil na milion kousíčků, které nestihla pořádně znovu popadnout. “Já vím, že to nejde. Já ani mamku nepoznala a vím, že na ni nikdy nezapomenu,”  zamumlala jenom a na moment sklopila pohled, protože cítila jak ji jedna mrňavá slza utekla a dělala si hned cestičku po její tváři. Cítila ten stisk, byla Tobymu opravdu vděčná, že tu pro ni byl a ona tu samozřejmě byla pro něj. Věděla, že zažil taky určitou ztrátu, proto i tušila to, že asi chápe její pocity. Pak ale nakonec jenom přikývla. “Potřebuje, kdybys jen viděl co si dal na seznamku jako profilovou fotku. Sebe, ve staré kožené bundě,”  uchechtne se nakonec jenom a rychle si prstem utře slzu. Její matka ji chyběla, celý život vlastně. Pamatovala si to, jak si kolikrát o Vánocích přála jen to, aby se její mamka objevila a věnovala ji jeden jediný polibek do vlasů. Nic jiného nechtěla. Nakonec se nadechne a snaží se zapomenout na svůj výlev emocí. “Já vím, děkuju, Toby,”  usměje se na něj. Věděla, že s ním tyhle věci může řešit, ale pokaždé byla naučená na to, že lidem má ukazovat jen dobrou náladu, dávat jim energii i kdyby se ona vnitřně hroutila. Proto se dokázala zase pohodově naladit tak rychle. Opustila smutek a raději se věnovala hodnocení Tobyho praktik jak získat dívku. “Vlastně ano, ale neber to špatně! Je to vlastně i.. skvělé,”  poví jenom a podívá se na něj. “Chápeš, má takové taktiky, které dívky čtou jenom z knih a pak ty přijdeš.. na bílém koni, úplně jak z knihy,”  zašklebí se. Ona na romantické věci moc nebyla, teda pořádně netušila jestli byla či ne, ale tato představa se jí líbila asi jako každé jiné dívce.
Horlivě přikývla ohledně jídla. “Ostatně jako vždycky,”  zachechtá se jenom, protože.. u nich hody byly snad pořád. Hold celá její rodina byla na jídlo ale ona asi ze všech nejvíce. Moc dobře věděla, že Toby takovými hody nehoduje, hlavně protože on pomalu jedl dle její rodiny ‘králičí’ stravu a oni jedli.. no něco, co je pod zem pošle mnohem rychleji než si toho snad i sami všmnou ale zase pokaždé co tam byl, tak jedl. A to byl další důkaz, že je Toby slušně vychován, alespoň podle Ellie. Neodmítne jídlo, které se pro něj připravilo, i když ho 2x nemusí, krom sushi. Ovšem to Ellie už moc dobře věděla a tak mu objednávala jeho králičí salát, aby se vůbec najedl. Pak se jenom zasměje a pokrčí ramney. “No je fakt, že by to byla tedy slušná katastrofa,”  zasměje se ještě jednou ohledně výzkumu. Dokázala si představit, jak by jeho grafy byly třeba vzhůru nohama, jeho výpočty by nedávaly smysl, ale Ellie by počítala alespoň to, že se snažil. Pak se dostali k dárkům a ona sledovala jeho nadšení knihy. Lehce odmávla rukou a jen pronesla: “Phe.”  Podívala se na něj. “Mohla bych se tam podívat, ale... stejně silně věřím tomu, že tebe už nikdo nepřekoná a jestli jo, začnu se děsit,”  zašklebí se jenom a pak už si jej začala dobírat ohledně záchrany druhu. “To tedy.. ty se nemáš vlastně čím stresovat. Muži netikají hodiny,”  vyplázne na něj jazyk. Ellie samozřejmě taky nikam nespěchala, měla před sebou budoucnost doktorky, ale zase.. kdyby Toby byl náhodou otcem, rozhodně by se chytila role dokonalé tetičky, která dítko rozmazluje a dost možná krmí nezdravými věcmi. Pak si oblékla svetr a tak vlastně došlo i na dobírání ohledně modelingové agentury. Ellie by do žádné takové nikdy jít nemohla, hlavně kvůli její malinké výšce, ale taky ji zakázat jíst pizzy, hamburgery a kebaby?! Nemožné! Mohla tušit, že si ji začne dobírat kvůli její drobnosti, ale ona se ihned snažila mu to oplatit. “Nikdy? Však.. tvoje tvářička by na přední stránce vynikala eňoňuňo!”  zasměje se jenom a pak se na něj mračila, dokud ji nenapadlo jak mu to oplatit. Její čelo mělo pár vrásek jak se snažila vypada výhružně, ale Toby to dobře vykryl. “Hm.. mám tě ráda ale tolik zase ne. Navíc.. s moji stravou by tě osobní štít přišel draho,”  zvedne bradu. “A taky bych snadno nastydla, tseh,”  odfrkne si jenom, nevěřícně zavrtí hlavou, ale její uraženost ji stejně nevydrží a proto se zase začne smát a smích nakonec raději uklidní tím, že si pusu zacpe velkým soustem zmrzliny. “Víš, co budeš dávat tetě a strýci k Vánocům?”  optá se zvědavě, protože ona ještě pořádně dárky neměla, nějaké ji chyběly a tiše doufala, že by snad mohla nabrat inspiraci?

Ačkoliv se zná s Ellie už poměrně dlouho, o jejích romantických vztazích toho příliš neví. Nikdy se před ním o žádném nápadníkovi nezmínila. Vlastně ani neví, jestli vůbec někdy měla přítele a až doteď nad tím vůbec nepřemýšlel. Je docela překvapený, že je v tomto ohledu 'nepolíbená'. Ne, že by ji měl za někoho, kdo střídá kluky jako ponožky, ale je roztomilá, hodná a milá. Je zkrátka těžko uvěřitelné, že jí nějaký idiot řekl, že je dětinská a akční! Dobrá, občas taková sice je, ale on to nevidí jako překážku, proto se nad jejími slovy, která zřejmě měla být vtipem, ušklíbne. "V tom případě si tě nezasloužil," zhodnotí idiota, který Ellie tohle pověděl. "Někde tu určitě je někdo, komu se to bude naopak líbit," dodá ještě s povzbudivým mrknutím, přičemž myslí svá slova smrtelně vážně. A až se někdo takový ukáže, určitě si dá záležet na zhodnocení jeho vhodnosti. Ellie je pro něj něco jako mladší sestra, kterou nikdy neměl, takže samozřejmě všichni její nápadníci nejdřív projdou tvrdým hodnocením! Od případného zlomeného srdce ji sice nemůže nikdy uchránit stoprocentně, ale snažit se může, to mu nikdo upřít nemůže. Kromě ochranářských sklonů má vůči ní i ty starostlivé, které vylezou na povrch hned následovně, když se mu Ellie svěří se starostmi ohledně jejího táty, který si po několika letech začíná hledat novou partnerku. Chápe, že je to pro Ellie těžké a určitě pro ni bude nezvyk vidět další ženu v domácnosti, ale na druhou stranu je pochopitelné, že její otec nechce být sám, když už má víceméně všechny děti odrostlé. Proto se pokusí to Ellie decentně vysvětlit i z pohledu, kterým se na to nejspíš dívá její táta. Když však popotáhne, automaticky starostí lehce nakrčí čelo. Neznervózní. Sice Ellie nikdy brečet neviděl, ale ví, že jeho nervozita by jí teď určitě neprospěla. Zkrátka se snaží zachovat chladnou hlavu, jak to většinou dělá se vším. Proto k ní přes stůl natáhnul ruku, aby v ní lehce stiskl tu její a dál naslouchá jejím myšlenkám, o které se s ním dělí. Tiše se nadechne a na chvilku se odmlčí. Snaží se vymyslet vhodnou odpověď, ale žádná ho nenapadá. Co se na to dá říct? Sám ví, jaké to je ztratit rodiče. Ta ztráta nikdy nepřejde, ale člověk se s tím musí naučit žít a je třeba se posunout dál. Ví, že to ví i Ellie, ale je evidentní, že na to není připravená. To naznačí i slza, která jí steče po tváři. A ačkoliv není typ, který by vyhledával fyzický kontakt v podobě obětí každou chvíli, momentálně mu to připadá jako správný krok. "Ellie," řekne tlumeným hlasem, když se zvedá ze svého místa, aby se přesunul na lavici vedle ní a sevřel ji v objetí, ve kterém chvíli setrvá, než se odtáhne, aby jí palcem setřel slzu z tváře. "Zkus si s ním o tom promluvit," navrhne nakonec a věnuje jí i jemný úsměv, snad na dodání kuráže, "možná to pochopí a ještě chvíli počká," dodá ještě a jak se zdá, po chvilce už se jeho kamarádka začne vracet zpátky do 'normálu'. Z jejích dalších slov je dokonce znít obvyklý humor a sám se nad tím krátce zasměje. "Tím určitě dostává všechny do kolen," zasměje se, ačkoliv si netroufá tvrdit, že to tak skutečně není. Třeba se ženám v jeho věku přesně tohle líbí, co on ví? Nikdy žádnou čtyřicátnici nebo padesátnici nebalil. Ještě Ellie pro jistotu upozorní na to, že se mu může kdykoliv svěřit a jen s jemným úsměvem přikývne na její poděkování. Pak už se dostanou pro změnu k jeho vztahům, nebo spíše k jeho chování k dívkám a jejich získávání- o tom, že by nějaké získával upřímně nic neví, protože není žádný Cassanova a ani nedokáže rozeznat, zda po něm někdo kouká i z jiných důvodů, než z těch přátelských. Sice už nějaký vztah měl, ale je to docela dávno. Teď se ovšem nad slovy Ellie spíše pobaveně usmívá. "K rytíři na bílém koni mám dost daleko, jestli sis nevšimla, nikoho nezachraňuju," namítne a krátce se zasměje. Nevidí se jako vystřižený z románu, má jen základy slušné a tak trochu snobské výchovy, Ellie to jen zveličuje!
Ohledně výzkumu rovnou všechny svoje kvality shodí a to právem- žádné totiž nemá. Je spíš čtenář, než výzkumník, ačkoliv se ze čtení analýzy dají taky vyvodit. "Byla, od zkoumání jsi tu spíš ty," zdůrazní jasný fakt vzhledem k tomu, že je Ellie studentkou medicíny. Výzkumy jsou spíše její parketa. Stejně tak jako jsou jeho parketou knihy, o kterých se baví hned následovně. "Asi tě někdy propašuju na přednášku z literatury, abys viděla, že jsou i ztracenější případy než já," uchechtne se, načež se vyjádří i k biologickým hodinám, které mužům skutečně netikají. "Naštěstí," v tomto mají muži znatelnou výhodu oproti ženám a on si na ni nehodlá stěžovat. Ne, že by byl typ, co nesnáší děti. Rodinu jednou chce, ale rozhodně nemá v plánu ji v nejbližší době zakládat. Vždyť nemá ani dostudováno! Radši přesunou konverzaci jiným směrem, kdy se navzájem popichují skrze modeling a výšku, ve které jemu bylo naděleno a Ellie zase ne. "To je pravda, sníš toho jako slon," rýpne si do ní a poukáže na jídlo na jejím táce, kterého jí tam ve srovnání s jeho tácem příliš nezbylo. Nikdy toho příliš nesnědl. A jde to na něm vidět, ačkoliv i kdyby do sebe házel deset čokolád denně, nejspíš by to na něm díky rychlém metabolismu stejně vidět nešlo. Jen nad její předstíranou uražeností zavrtí pobaveně hlavou a radši se natáhne pro svůj tác s jídlem, který je naproti Ellie, kde seděl předtím, než se posadil k ní. Vezme do ruky svůj nedojezený twister a jí podá kelímek se svou nedojezenou zmrzlinou. "Radši jez, třeba pak povyrosteš," uculí se na ni a ani se nesnaží skrýt cukající koutky. Pro jistotu se však posune dál od ní a pokrčí lehce rameny. Musí nad odpovědí přemýšlet, takže mezitím sní další sousto svojí nezdravé večeře. "Zatím ne, ale teta nejspíš uvítá něco do zahrady a strýc něco na práci kolem domu," řekne nahlas své úvahy a podívá se na svou kamarádku sedící vedle něj. "Ale pokud máš lepší návrhy, sem s nimi,"

To, že Ellie nebyl kdo ví jak zamilovaná. Neměla na tu lásku štěstí a ji to ani moc nevadilo. Nepotřebovala nějakou tu romantiku, či něco podobného. Tedy, když se nad tím zamyslí, jistěže něco takového potřebovala, avšak... nebylo to nijak důležité. Pocit lásky, bezpečí a toho, že ji někdo potřebuje a rád s ní tráví čas má od přátel a své rodiny a to pro ni bylo dostatečné. Proto nakonec velmi rychle, kdy stihla nasbírat ne moc pěkné zkušenosti, se rozhodla, že všechno nechá náhodě a osoudu. Proto nakonec jenom pokrčila rameny a dokonce pro lepší efekt jenom mávla rukou. “Je to možné, a pokud ne tak ne,” zasměje se podívá se na svého kamaráda. “Není to kdoví jak důležité. Navíc tohle byl fakt idiot,” zašklebila se nad poslední vzpomínkou, kterou měla ohledně toho kluka. “A navíc, když už to začne být opravdu otravné, můžu přejít na jiný tým!” poví s žertem, doufal, že to Toby pochopí. Ellie to kdysi už napadlo, vždycky se cítila, že ji nezajímá pohlaví, takže by ji i mohlo být jedno s kým by byla, ale vždycky to brala jako vtip. Ovšem pak ji ale dobrá nálada trochu přešla. Už jenom kvůli tomu, že začala s Tobym řešit ty věci, které ji bolely. Vypadalo to, že to ze sebe potřebovala dostat a to taky udělala. Věděla, že ji Toby bude poslouchat, i když kolikrát nevypadalo, že by na to moc byl, ale Toby byl dokonalý kamarád. Uteklo ji tiché uchechtnutí, když cítila jak ji tečou neposedné slzy a najednou zaslechla svoje jméno. Trochu víc se na něj natiskla a jenom vydechla po tom, co se odtáhl. “Děkuju,” zamumlala. Děkovat za objetí bylo potřeba, protože Toby objímá opravdu málokdy. Usmála se, když ji utřel slzu a pak se pořádně nadechla. “Samozřejmě že to zkusím,” zamumlala jenom. “Vím, že si s ním musím promluvit. Jenom jsem...to asi musela říct prvně někomu jinému,” vydechne zadržovaný vzduch, aby se uklidnila a pak si trochu prohrábla vlasy. Nakonec to opravdu zabralo, trochu se uklidnila a tak ve svém menším problému našla i něco dobré jako třeba tu profilovou fotku. “Do kolen určitě, ale ne tak jak by chtěl,” zasměje se. “Ale neříkám nic, kožená bunda je pořád lepší než ta jedna s traktorem, za mlada,” zavrtěla hlavou. Měla pravdu, bylo by to ještě mnohem horší. Byla mu vděčná, za to, že tu pro ni byl, za to že ji vyslechl a taky, když řekl, že tu pro ni bude kdykoliv jindy. I ona tu bude pro něj, to bylo samozřejmostí. Nakonec musela ale pronést vtípek o jeho randění. Ano, i jako kamarádka neměla mnoho informací avšak měla dostatek pokaždé co věděla, že má vztah. Byl prostě jak z knihy. “Náhodou, není všechno o záchraně jako záchraně,” pokrčí rameny. “Holky mají i jiné požadavky,” pokrčí rameny. Ellie moc dobře věděla, že Toby byl prostě hotový gentleman, a to opravdu jen tak nezakecá!
Trochu se zasměje. “To rozhodně. Jakože je možné, že v knihách tedy taky něco najdeš. Ale já výzkum povedu,” zvedne hravě bradu než se začne trochu smát. Potom ale zpozorněla. “Jakože pašování by se mi líbilo, to by byla zábava. Ale.. než bych si sedla asi bych usnula. Nic ve zlém!” zachechtá se. “Ale jo.. možná i trochu věřím, že jsou horší než ty, ale dokud sama někoho nepotkám budeš pro mě nejhorší,” mrkla na něj, aby hlavně pochopil to, že to myslí dobře. Rozhodně by si nedovolila ho urážet nebo jeho vášeň jen tak zničehonic. Myslela to vtipně. Protože... už si ho ani jinak než s knihou v ruce si ho nedokázala představit. Pak se jenom uchechtne, dokud se otočí jejich konverzace někam jinam. Což se ji moc nelíbilo, kromě toho, že mu mohla dráždění oplácet. Mračila se na něj, jako kdyby se snažila, aby její pohled začal probodávat hezky skrz na skrz, ale na druhou stranu se tomu i smála. “Hold nemůžu za to, že je všechno tak moc dobré,” zabručí jenom na to, že jí jak slon. Její jídlo z tácu pomalu mizelo, ovšem najednou tam byla nová várka jeho zmrzliny. “Byla bych dotčená! Ale tou zmrzlinou sis to napravil,” řekne hned jako varování a samozřejmě se do jeho zmrzky pustí bez naprostého zaváhání, aby si to snad ještě nerozmyslel. Zamyslela se a pak ji něco napadlo. “Nevím jestli by to bylo jako do zahrady.. Ale nedávno jsem šla kolem nového květinářství tady... prodávají nové stromky, v květináči nebo keříky. Jsou to bylinky a tak. Třeba.. by pak mohla z toho zkusit udělat nové koření, pokud by ji to bavilo.” pokrčí rameny mezitím co si nabere do pusy zmrzlinu. “A pro strýce... je to už chvíle. Ale fíkal,” zasekla se, protože si uvědomila, že by neměla mluvit s plnou pusou. “říkal mi, že se mu ztrácí nářadí. Co nějakou novou bednu.. s tím ztraceným a může si tam dát i to, co pořád má,” pokrčí rameny. Milovala vybírání dárků. “Ale.. pokud to je moc tak promiň,” zamumlala hned. Cítila, že by mohla začít být moc, někdy to dokázala poznat, ale někdy ji hold museli zastavit samotný osoby, se kterými byla.

Nikdy s Ellie detailně nerozebíral vztahy, protože je v tomhle ohledu vcelku uzavřený a má rád své soukromí. Proto většinou nevyzvídá ani nic z její strany, a tak nikdy neměl přehled o jejím randění. To se tak úplně nedá tvrdit i naopak, protože jeho kamarádka je odjakživa zvědavá, a tak z něj umí vytáhnout víc informací, než on z ní. Proto měla na rozdíl od něj alespoň menší přehled o jeho romantickém životě, který však nebyl nijak obsáhlý. Na jednorázovky nikdy nebyl a vážnější vztahy měl jen dva. A oba dopadly katastrofálně. První dívku časem omrzel, tak si našla někoho jiného a s druhou to dopadlo dost podobně. To už jsou minimálně dva roky a je to pro něj dávnou minulostí. Od té doby nikoho neměl, za což může zřejmě i to, že vztahům nechodí naproti. Vlastně si troufá říct, že není zrovna master ve flirtování. Většinou spíš mluví a náklonnost neumí dávat okatě najevo, na rozdíl od jiných. To teď ovšem není důležité, protože pro jednou řeší milostné pletky Ellie a on se tak konečně dostává trochu do obrazu i v téhle části jejího života. A očividně to taky není žádný zázrak. "Asi je dobře, že to nevyšlo," zkonstatuje nakonec, protože skutečně věří tomu, že jí za to takový blb nestál. Následně se na ni pobaveně podívá a zavrtí lehce hlavou. "Myslím, že máš slušné šance v obou týmech," mrkne na ni povzbudivě, aby jí naznačil, že kdyby si někdy náhodou našla někoho stejného pohlaví, neviděl by v tom žádný zádrhel. Sice pochází z konzervativní rodiny, která by to nejspíš odsoudila, ale on má na rozdíl od svých opatrovníků o něco otevřenější mysl a nic proti vztahům stejného pohlaví nemá. Zastává názor, že by měl být člověk s tím, kdo ho dělá šťastným, ať už je to kdokoliv. To se vztahuje i na jejího tátu, kterému jeho drahá polovička bohužel zemřela. Ví, že to Ellie dodnes trápí a určitě i jeho, ale posunout se dál je potřeba, a tak si jisté pochopení zaslouží určitě i její táta. Jenže jak se zdá, pro Ellie je vidina nové ženy v jejich životech docela děsivá. Dokonce jí kvůli tomu unikne i pár slz. Nerad ji vidí smutnou, a tak se ze svého místa přesune vedle ní, aby jí mohl nabídnout ukonejšení v jeho náruči. Nedělá to často a vůbec nepatří k lidem, kteří by se objímali pokaždé, co se potkají, ale pokud vidí, že je někdo skleslý, jako teď Ellie, nedělá mu to problém. Po chvilce se od ní odtáhne a pustí ji, aby se mohl podívat do její tváře. "Za nic," věnuje jí pousmání a ještě jí setře poslední zatoulanou slzu, než se odtáhne do normální vzdálenosti. Zpátky už si ale nepřesedá a zůstane sedět vedle ní. "A já jsem rád, žes mi to řekla, určitě to zvládneš," znovu se na ni usměje, teď pro změnu povzbudivě. Víc jí s tím bohužel pomoct nemůže a Ellie tohle bude muset zvládnout sama, ale pokud bude zase někdy potřebovat vrbu, rád tu pro ni bude. Dá své kamarádce trochu prostoru, aby si mohla utříbit myšlenky a mezitím si znovu kousne do svého jídla, které už má skoro dojezené. Trochu mu zaskočí při následném prohlášení Ellie, a tak si dá ruku před pusu, aby si odkašlal, načež se i zasměje. "Bože, nad čím to přemýšlíš?" vyhrkne, přičemž se stále snaží vstřebat, co za dvojsmysly se jí honí v hlavě ve spojitosti s jejím tátem. Nevěřícně, ale zároveň s pobaveným úsměvem, nad ní zakroutí hlavou a oči přesune zpět na ni. "Asi mu fakt budeš muset pomoct," zasměje se nakonec, když slyší, jaké fotky si chce přidávat na seznamku. S traktorem nejspíš nikoho nesbalí, pokud se tedy nebude chtít přestěhovat za nějakou farmářkou. Pak by byl traktor nejspíš vhodným lákadlem. To, že se přesunou pro změnu k jeho randění, se mu už tolik nelíbí. To přece vůbec není podstatné! Naštěstí z něj Ellie netahá nic konkrétního. Spíš ho trochu poučuje o tom, co vlastně ženy chtějí. To není neužitečná informace, ale stejně mu toho příliš nenapoví. "To máš nejspíš pravdu," odsouhlasí, protože je mu jasné, že ženy mají mnoho požadavků a jelikož je každá originální, tak se liší. Některá chce gentlemana, jinou přitahuje Franta, co ojel půl města. Každý má holt jiné priority.
"To je rozhodně lepší nápad, než abych ho vedl já," zasměje se a může s ní jedině souhlasit. Sice má rád, když něco zkoumá, ale to platí spíš v odvětví literatury, kdy prozkoumává dílo, co zrovna čte. Výzkumné analýzy jdou tím pádem víceméně mimo něj. Pak si trochu odfrkne a rádoby dotčeně protočí oči. "Tomu nevěřím, určitě bys byla nadšením bez sebe," uculí se na ni, ale moc dobře ví, že nemá pravdu. Ellie na čtení nikdy nebyla a nemá jí to za zlé. Nikoho nebaví všechno. "Tak to abych tě seznámil s Lincolnem, určitě je větší knihomol než já," vrátí jí mrknutí, přičemž mu zacukají koutky. Lincoln je jeho kamarád z oboru, který je nejspíš skutečně větším knihomolem, než on. Málokdy ho totiž zastihnul bez knihy, což sám o sobě tvrdit nemůže. Knihy sebou všude netahá i přesto, že ho literatura naplňuje. Když dojí své jídlo, pustí se i do zmrzliny a během toho nezapomene Ellie popíchnout skrz její apetit, který nemá konce. "Spíš za to, že tvůj žaludek má rozsah Hermioniny kabelky," opraví ji a pro jistotu si od ní trochu odsedne, aby neschytal ránu. To si pojistí i nenápadným podsunutím vlastní zmrzliny, kterou už na rozdíl od ní není schopný dojít. Po jídle z fast foodu má vždycky pocit, že praskne a mimo jiné není ani žádný jedlík. A jde to na něm i vidět. Když začnou polemizovat nad vánočními dárky, rady od ní docela ocení. Určitě by časem napadlo něco i jeho, ale její nápady vůbec nejsou k zahození. "To je docela dobrý nápad, minimálně to pro tetu určitě využiju," zhodnotí kladně její návrh, ačkoliv nad nářadím se bude muset více zamyslet. Jeho strýc není žádný kutil, což je i hlavním důvodem, proč své nářadí pořád ztrácí. Nedává na něj pozor, protože mu na něm tolik nezáleží. "Hmm, vlastně se můžeme stavit do zahradnictví po cestě domů a po něčem kouknout, jestli ti to nevadí," navrhne po krátké odmlce, během které se na ni podívá. Do Vánoc už příliš času nezbývá, takže kdyby něco sehnal dnes, měl by alespoň část z krku. Navíc Ellie by byla skvělou pomocnicí. Navíc už mají dojedeno a bylo by zbytečné tu dál sedět, takže pokud souhlasila, vyrazil společně s ní ještě do obchodu se zahradnickými potřebami. Pokud ne, tak ji doprovodil zpátky a rozloučil se s ní s tím, že si to musí zase brzy zopakovat.

---> Byt, konec hry

Mnoho lidem stačil jeden jediný moment, aby si uvědomili, že člověk vedle nich je opravdu ten nejlepší přítel jakého si mohli přát. Ellie to věděla moc dobře a rozhodně už dlouho, i když každý z nich byl tak trochu podivný svým způsobem, dokonale se doplňovali. Řešení vztahů, které zřejmě pro oba dva byli poněkud.. zamrlé byla i poněkud zábava, hlavně pro ni. Navíc by neřekla do Tobyho, že by to s ním takto mohla probírat. Podělila se o nějaké svoje ne moc příjmené zážitky a nakonec svoje povídání ukončila tím, že přemýšlí o tom, jestli se snad neotočí na jiný tým. Na tým stejného pohlaví. Málem se celá roztála, když ji v tom Toby povzbudil. Neberte to tak, že je Ellie na holky.. nebo na kluky. Vlastně se nikdy nijak nespecifikovala, pokud by našla onu lásku v dívce.. tak proč ne! Tobyho povzbuzení pro ni znamenalo dost, bylo to takové ověření toho, jak by on reagoval na to, že by mu jednoho dne třeba místo kluka představovala holku. A proto se jenom zaculila a ještě nad tím mávla rukou jak nějaká dámička. "Tohle pro mě hodně znamená, Toby," poví nakonec jenom s úsměvem. Tušila, že jeho rodina na tohle 'moderní' moc nebyla, dokonce i trochu čekala, že Toby to bude mít podobně, ale opak byl pravdou a ona nemohla být spokojenější. Na jeho názoru záleželo stejně hodnotně jako na názoru jejího otce a bratrů. Tak moc pro ni Toby znamenal.
Byla s Tobym nejlepšími přáteli i přesto, že o takových věcech snad skoro, nebo určitě málo mluvili. Ellie to neměla ráda, řešit až moc vážné věci. Avšak jednou na to přeci muselo dojít ale byla ráda. Aspoň se ji opravdu potvrdilo, že Toby je... snad i dokonalým člověkem. Byla mu vděčná za tu podporu, uklidnění a vyslechnutí. Dokonce i za to, že sám přišel k ní a zabalil ji do objetí. Překvapilo ji to, neboť moc dobře věděla, že Toby na tohle není. Trochu zamrkala po tom, co ji utřel neposednou slzu a zlehka se nadechla. Uklidňovala se, věděla že na tom měl velký podíl on. Nakonec mu jenom poděkovala, což byla samozřejmost, když musel trpět její... ventilování problémů. Usměje se a jen přikývne. "Jo, myslím, že to zvládnu," poví nakonec jenom. Musela to zvládnout, a věděla, že když se s tátou posadí a opravdu si s ním promluví tak ji bude poslouchat. Nakonec se jenom narovnala, nadechla se, aby nabrala svoji energetickou náladu hezky zpět a nakonec dojídala sama zbytečky, které u ní na tácu byly rozhodně malé. Mezitím pronesla jistý dvojsmysl a hned na to vyprskla smíchy jen díky reakce Tobyho. "No co! Něco na tom bude!" pokrčí nevinně rameny, ale neunikne ji hravý úsměv. Samozřejmě, by člověk takové myšlenky mít neměl, hlavně ne okolo rodičů ale.. její otec byl muž a ty dle všeho mají své potřeby no ne? Potom ještě vyprávěla o výběru fotek jejího otce, který nakonec byl opravdu otřesný už jen z toho povídání. "No to rozhodně! By se mu smála i FBI co sleduje tajně naše telefony a všechno," zasmála se tomu. Věděla moc dobře že po tom, co si s tátou promluví mu udělá krutopřísnou seznamkou a bude ho chtít každá baba, že se nebude moci vybrat! Přeci jen její táta si dle ní zasloužil to nejlepší!
Nakonec jejich konverzace došla i k tomu, kdy mu dávala viceméně nenápadné rady o tom, že snad každá žena má přehnané požadavky. Ona taky měla nějaké, avšak ty pro jeho uši budou dost možná navždycky zatajené. "Jistěže, mám pravdu vždycky," uculí se a zvedne hrdě bradu. Pak se dostali k tomu, kdo bude vést jejich výzkum, samozřejmě to byla ona. "No, ale stále budeš můj věrný asistent!" zvolá jenom. Být její asistent? Velmi dobrý... postavení, alespoň to si myslela. To, že přišla řeč na pašování do třídy, kde prakticky neměla co dělat, ji zaujalo. Mohl by to být velký adrenalin a pro ten ona je vždycky všemi deseti! "Hm. Je možné, že by mě to začalo bavit, pořád hledám nové koníčky a když jsem kvůli tobě přečetla tvoji oblíbenou knihu.. mohla bych zkusit i něco jiného, i když to bude asi těžké," poví jenom zatím co se láduje spokojeně zmrzlinou, kterou ale taky velmi brzo dojí. Podívala se na něj. "Vážně? Páni, tak to ho budu muset poznat! Abych posoudila," mrkne na něj jen, jako kdyby byla tím největším soudcem, který kdy existoval. Jeho dobírání ohledně jejího apetitu bylo viceméne normální, jejich klasika, neboť se někdy i sama Ellie divila kolik toho za den snědla. "Tyjo, to je i dobré přirovnání. A pravdivé," povídá se na svoje břicho a pak jen pokrčila rameny. Nemohla za to, že měla pořád hlad a snad úplně všechno ji chutnalo. A mít kamaráda, který často nechával zbytky? Ještě lepší!
Nakonec se dostali i k tomu, kdy mu Ellie pověděla svoje nápady na dárky, které by mohl dát jeho tetě a strýci. Trochu se nad tím rozvášnila, proto se nakonec jenom zastavila a tiše doufala, že nenabourala přímo nosem do neviditelných hranic. Ale ne, Tobymu se to líbilo a to ji udělalo radost. "Tak jsem ráda, že jsem pomohla!" uculí se hned. Chvíli hleděla na prázdný tác na stole a pak když Toby navrhnul že by se mohli jít po něčem podívat, věnovla mu pohled. "Že váháš! Stejně jsem tam plánovala jít, potřebuju si koupit novou kytku. Zase mi umřela," nevinně pokrčí rameny. A jak souhlasila, tak se společně zvedli, tak společně vyrazili do zahradnictví. Ellie tam očichala snad milion květin a nakonec si vybrala masožravku. Pak koukala spolu s Tobym po bylinkách dokud je nějaké nezaujali. Nakonec s plným nosem různých vůní a s masožravou kytkou se s Toby rozloučila a sama si to štrádovala zpět domů.

--> byt, konec hry