Skatepark

Bylo od něj hezké jak se jí snažil pomoc, i když by se tohle zranění obešlo rozhodně bez ošetření. Určitě z něj jednou bude skvělej doktor.. Bylo to jasný jako facka, to jak se k ní choval a jak se jí snažil uklidnit.. Úplně ho viděla někde v ordinaci jak se snaží pomáhat lidem s každičkým problémem.. Kdyby byli všichni doktoři jako Eric,tak by klidně padala na hubu každý den… I když tuhle myšlenku bere raději hned zpátky, jednou měla ošklivě zlomenou nohu a nebylo to moc příjemné, trvalo dlouhé měsíce než se mohla postavit zase na skate.. Bylo hezké jak jemně zacháze, každý jeho pohyb byl pomalý a opatrný. Když jí Eric věnoval jeden ze svých úsměvu, tak nemohla dělat nic jiného než mu ho oplatit.. Tenhle úsměv uvízl určitě v hodně hlavičkách, dívky si jeho úsměv musí pamatovat, protože Bethany na něj rozhodně jen tak nezapomene. Ona celkově na Erica jen tak nezapomene. Jen tak nezapomene na ten jeho krásný úsměv, na jeho krásné oči. No mohla by o něm básnit teď snad hodiny. On jí ale neokouzlil jen vzhledem, okouzlil jí i tím jak se k ní choval. Ano pravda, nezná ho, ale už teď si byla skoro jistá že to nebude nějaký parchant…  Po jeho slovech souhlasně přikývne.. “Ano s každou holkou by se mělo zacházet opatrně..” I když zná pár holek které by potřebovaly spíš před pusu než opatrné zacházení..

Tady na lavičce byl mnohem větší klid, i když ona ten blázinec na rampách milovala.. Seděla a celou dobu ho jen tak pozorovala, hodně se přemáhala aby tu na něj nechrlila jednu věc za druhou, ale zase nechce moc mlčet aby jí třeba neutekl.. Je ráda že si může konečně s někým popovídat… Plno lidí na ně koukalo, jindy by Bethany byla asi trochu nervózní, neměla ráda když se všechna pozornost točila kolem ní.. Pár holek jí věnovalo nenávistný pohled, záviděl jí že je tam s takovým fešákem určitě… Viděla že už se blíží s ošetřenim do finiše, to se jí moc nelíbilo… Ale nedalo se nic dělat nemůže ho přece nutit jí tu to kolínko ještě pofoukávat jak malému dítěti, ano kdyby se lépe znali určitě mu to řekne…
„Ono je někdy lepší nevnímat, co se děje během ošetřování,“ /Jo s tebou to ani nejde když se pořád tak usmíváš./ Bethany normálně takhle nepřemýšlela, teda ne že by na kluky nemyslela, ale prostě teď to bylo trochu jiné.. “Jo asi máš pravdu jednou ldyž mi šili bradu tak to nešlo zrovna dvakrát nevnímat až jsem z toho omdlela.. Jehly mi dělají hrozný problémy..” Přizná se mu se svou takovou malou fobii.. “Když ty chrániče hrozně omezují, občas i překážejí, ale asi máš pravdu nedělají se jen tak..” Souhlasně přikývne když to říká.. “Prý kolemjdoucí. Mě je to úplně jasné, právě jsem tě odhalila a tak si vymyslel tuhle historku o kolemjdoucím. Ve skutečnosti zachraňuješ svět, ale nechceš aby to někdo věděl. Co že mám pravdu.?” Mrkne na něj a snaží se udržet vážnou tvář,nevydrží to dlouho a začne se trochu smát. Bylo by super kdyby byl superhrdina.
“Pomohl si a slušnost je poděkovat.” Zaculí se, no jí těšilo rozhodně víc, konečně někoho znala, neví jestli budou přátele ale doufala že ano.. “ Takže pokud nejsem tak mám ještě pár otázek..” zasměje se a vytáhne mobil, namíří rosvíceným displejem na Erica jak při výslechu.. Pak ho se smíchem zase zandá..”Ne dělám si srandu, neboj nejsem žádný stalker.” No to sice není ale už se těší až projede celej Ericovo flickr..
Nad jeho slovy že je to zodpovědný obor souhlasně přikývne. Měl pravdu v tomhle oboru nebylo místo pro chyby.”Věřím že jednou budeš skvělej doktor.” Povzbudí ho a věnuje mu úsměv. Úplně nějak zapomněla že se přestěhovala, začínalo se jí tu trochu líbit..
Zvedl se a Bethany si na chvilku myslela že odchází, ale zůstal na místě za co byla ráda.. “máš pravdu já a sporty? To nejde dohromady, vůbec nechápu že zvládám tohle.” Rozmáchne rukama a ukáže na rampu plnou skejťáků..”Studuju fotografování, chtěla jsem na uměleckou akademii, ale to mi nějak nevyšlo, stěhování a tak. Nakonec focení je můj velký koníček, ale o proti tomu co studuješ ty mi to přijde no…Jako zbytečná věc..” Tohle Beth nemyslela nějak špatně, jen se teď trochu styděla..”Tak když už si mě zachránil. Co kdybych tě jako poděkování pozvala třeba na kafe?” Zeptá se a trochu se začervená..Kousek odtud viděla stánek s kávou.” Ale nebydlím tu moc dlouho takže pokud to bereš tak doufám že víš o nějaké dobré kávě, ráda bych trefila ještě domů totiž..” zasměje se, ona už teď je ztracená a neví kudy sem přijela..

Ani neočekával, že by mu nějak protestovala, však by byla sama proti sobě, kdyby mu oponovala s tím jemným zacházením, že. Ale znal pár holek, které by vám řekly, že chtějí, abyste s nimi zacházeli tvrdě a že na nějaké jemnosti nejsou. Toho on nebyl zrovna zastánce, tedy, alespoň co se týče mimo postel. Pokud by se mělo jednat o spaní, tak s tím nemá problém. Není teda zrovna dvakrát drsný, ale zase není ten typ, co by se bál plácnout holku přes zadek. Chápejte ho jako takový zlatý střed, který se navíc vždy snaží podřídit své dámě na jednu noc. Ono když už s vámi někdo jde domů po tom, co na rovinu řeknete, že se jedná jen o jednu noc, tak si takového partnera musíte vážit, protože většině holek se to prostě nelíbí. Na jednu stranu je chápe, ale na druhou… Je to prostě jemné zacházení s jejich city, do budoucna. Nerad dává plané naděje, jako někteří jiní experti ze spolku, kterých slávu byste mohli počítat podle zlomených srdcí. Ne, to on nechce, stejně jako nechce vztah. Ale když už s někým spí, tak chce mít jasno o tom, o co se jedná, nerad by někomu ubližoval, prostě, jak tady už padlo, s holkama by se mělo zacházet opatrně a je jen na vás, do jaké míry si to vlastně přeberete.
Byl rád, že byli trochu stranou od toho bláznovství na rampách, bylo to tam až moc nebezpečné a navíc hrozilo, že se brzy stane něco dalšího a on by pak nevěděl, co s pozorností a komu se věnovat. Jistě, i teď by se o nějakém úraze dozvěděl, ale vzhledem k tomu, že se věnuje Beth takhle odděleně od toho skaterského světa, tak by necítil takovou zodpovědnost tam jít, pokud by se nestalo něco skutečně závažného, co by mohlo ohrožovat život dané osoby, to by se, bohužel, na Beth vykašlal, ale ona vypadala mile a tak prostě… pohodově, že by to určitě pochopila, tím si byl skoro i jistý. Ale nic takového zatím nehrozilo a on se plně věnoval Beth, vlastně ani nevnímal, že by si jich někdo nějak víc všímal, on byl koneckonců zaneprázdněný a neměl čas koukat kolem, až tak pozorný doktor to je, toho by si všichni měli cenit! Jako doktor by neměl být z žádných úrazů překvapený, ale přesto se trochu zhrozil při jejím vyprávění a trochu vyjeveně se na ni koukl. Ta holka je sama pro sebe nebezpečím! V očích se mu zrcadlila obava a i překvapení, že si něco takového dokázala způsobit, ten skate asi bude vážně mít svoje rizika, hm. „Tak u brady se nedivím, vlastně celkově obličej musí být hrozně nepříjemnej na nějaký takovýhle operace, takže to omdlení chápu,“ nijak ji za to nesoudil, proč by taky měl? Na omdlení během šití není nic špatného, nic, za co by se člověk měl smát, prostě to ne každému dělá dobře a je to zcela pochopitelné, alespoň pro něj jako pro doktora, i když někteří hrdinové, co si musí dokazovat, že jsou víc, to asi mohou vidět jinak. „Ale je vážně šílený, do čeho se dostáváš,“ zakroutil nad ní hlavou, ne nijak vyčítavě, spíš nevěřícně, protože kdyby ji potkal za jiné situace, tak by do ní rozhodl nic z tohohle neřekl a spíše by čekal, inu, křehkou dívku. Joo, neměli byste člověka soudit podle prvního pohledu, ale stejně to každý dělá, i Eric. Holt není pan dokonalý, ale to je vlastně dobře, ne? Přílišná dokonalost lidem nesvědčí, každý by měl mít nějaké chyby, a Eric jich skutečně pár má, i když nemusí být na první pohled vidět, tak to ale bývá většinou u těch chyb.. objevují se až později, každý se je snaží skrýt. „A nevyrábí i třeba míň omezující nebo tak něco?“ zkusil jí navrhnout, dneska jsou technologie dobré a kvalitní, tak proč by nemohli vyrábět nějaké lepší chrániče? Ale co on může vědět, v tomhle se skutečně nevyzná, zná jen chrániče na lakros, ale ty jsou vyrobené přesně k podmínkám hry, takže nemá žádný problém. Musel se zasmát nad tím, že ho znovu označila za superhrdinu, nejednalo se o výsměch, naopak, pobavilo ho to. Právě proto se k ní naklonil blíž s naprosto vážnou tváří. „No dobře, jsem superhrdina, mým tajným převlekem je doktorský plášť, díky kterýmu i lítám a říkají mi,“ odmlka pro efekt, „doktor-man!“ no s ničím lepším nepřišel, i když tohle zní naprosto příšerně a on si je toho vědom. Právě proto, jak debilně to znělo, už nedokázal udržet vážnou tvář a rozesmál se, kvůli čemuž se i odtáhl do původní pozice. „Ale ne, přísahám, že jsem toho chlapa fakt nezabil,“ zasmál se do světla telefonu, protože mu to přišlo jako jedna z těch filmových scén, kdy už jsou vyšetřovatelé tak naštvaní, že chtějí vraha prostě donutit mluvit. No to se stal vrahem ze superhrdiny vskutku rychle, moc to střídá. Byl ale rád, když ten mobil uklidila, sice to byla sranda, ale to světlo je nepříjemné a on v tenhle moment celkem obdivoval ty herce.. ale tak ti jsou za to placený, to by to asi taky strpěl. „No to je přesně to, co by každý stalker řekl,“ nahodil podezřívavý pohled, ale pak se jen na ni zazubil, nic tak ošklivého by si o ní ani myslet nemohl, když působila tak příjemně a mile, od takové osůbky nic zákeřného snad ani přijít nemůže. No jakoby to neříkal, hned vzápětí totiž přišla pochvala, která ho upřímně zahřála u srdíčka. „Děkuju, toho si vážím,“ myslel to tak, skutečně ho to potěšilo, Beth asi ani netušila, jak moc.
Ošetření už sice skončilo, takže se mohl zvednout od její nohy, ale nechystal se odcházet, to by mu přišlo minimálně nezdvořilé, no a navíc byla Beth vcelku příjemnou společností. „Když člověka něco baví, vždycky si s tím nějak poradí, aby to zvládal,“ má to stejně, taky se mimo doktořinu věnuje lakrosu, kde samozřejmě nedosahuje takových úspěchů, jako studenti sportu, ale rozhodně nezaostává, což mu dodává sebevědomí i k tomu, že na příští sezónu například zkouší o post kapitána. Velké naděje tomu nedává, ale za pokus nic nedá. „Nemyslím si, že by bylo cokoliv nějak míň nebo víc podstatný prosimtě, dokud člověk dělá to, co ho baví, je to podstatný,“ neměl rád, když o sobě a hlavně o věcech, které mají rádi, lidé pochybují. Jistě, možná doktoři zachraňují lidské životy, které jsou vážně zraněny, ale umění také zachraňuje lidské životy, od Doma už slyšel o psychologickém významu umění a kolika lidem to například umožňuje únik od depresivní reality. No a vy byste to chtěli nějak podrývat? „To zní fér, takový pozvání nemůžu odmítnout,“ otužování ve vodě prostě počká, no a co, zajde si třeba zítra. „A jo, vím hned o dvou místech s dobrým kafem, jedno je blízko, ale je to takový, hodně,“ odmlčel se, protože hledal slova. Nevěděl, jak to popsat, ale na někoho ta atmosféra může působit i třeba romanticky, což by nechtěl dávat Beth nereálné naděje, proto si tím podnikem nebyl jistý. Tedy ne že by Beth nebyla hezká, to naopak, jen on je on. „útulný, a pak druhý, ale to je až v centru,“ představil jí dvě nabídky a nechal jí vybrat, kam půjdou. On osobně by, vzhledem k jejímu kolenu, doporučoval tu bližší kavárnu, ale nechá ji volně rozhodnout se. Zmiňovala, že se přistěhovala, tak nechá na ni, jaký kout města bude chtít poznat.

Bethany jak kdyby díky Ericovi úplně zapomněla na své rozbité koleno. Rozhodně si na něj zase večer ve sprše vzpomene až horká voda bude téct na poškozenou pokožku. Nebo až na to koleno zapomene úplně a nedej bože se do něj zase praští. Musela uznat že to byla příjemná změna někoho potkat a nebýt pořád jen zavřená v tom bytě. Sice spolu zatím nevedli moc dlouho konverzaci, ale jelikož Eric vypadal moc mile nebude určitě problém tuhle konverzaci udržet ještě nějakou chvilku a kdo ví.? Třeba z nich budou přátelé. Beth zatím ani na nic jiného nemyslela, ona totiž nad klukama uvažovala trochu jinak. Byla spíš taková opatrná aby nešlápnula vedle. Nechtěla být něčí jméno na seznamu, pokud by se tedy tak sama nerozhodla. Ale zatím měla pořád v plánu najít lásku svého života, prince na bílém koni který jí bude dělat šťastnou do konce života.. Jen na tohle měla trochu smůlu, každý druhý kluk po ní chtěl jedno a to ona nehodlala dát jen tak někomu. Jak se tak rozhlížela po okolí byla ráda že narazila zrovna na Erica. Občas tu prošli dost divně vypadající lidé… Za tohle setkání to odřené koleno rozhodně stálo. Vlastně byla nakonec asi ráda že se ten trik nepovedl, nejspíš by si Eric šel dál svou cestou a oni se nepotkali..
“Jo bylo to celkem nepříjemný nevím proč mě na to třeba neuspali.” Trochu si postěžuje. Nefňukala řekl to spíš trochu naštvaně, ale Bethany se asi naštvat ani neumí a když jo brzo jí to přejde.. Nevydrží se na nikoho zlobit moc dlouho, občas se dlouho zlobí sama na sebe, například když se ní něco nedaří a ona nedosáhne toho co chce. Je trochu paličitá, proto se doma kvůli tomu dostává s bratrem do občasných hádek. On si myslí že nevede život jaký by měla, že má na něco víc, ale ona chtěla dělat to co jí bavilo a ne to co jí kdo řekne. Její bratr hlavně nebyl svatoušek, takže on se jí do života rozhodně plést nemohl..
On jí v tomhle docela asi chápal, nejspíš protože byl doktor. Teda ještě ne ale jednou určitě bude.. Úplně ho vidí v tom bílém plášti jak se prochází s modrými deskami po chodbě nemocnice a každá sestřička se za ním otáčí. Taky by se nejspíš otočila, byla by hloupá kdyby ne, protože takových krásných doktorů je málo. Od něj ani nečekala nějaký posmívání. Ani ho nezná, ale věděla že takový není. Aspoň myslí teda, ale určitě bude ještě hodně příležitostí to zjistit..
Jeho slova jí trochu pobaví.. “věř mi ani já sama občas nevím jak jsem se k tomu všemu dostala, ale baví mě to. A nevím no….. nemůžu říct že třeba nechodím ráda s holkama někam na nákupy nebo párty, ale tohle mě prostě baví víc, člověk si tu vyčistí hlavu.. No dobře a občas natluče čumák.” Nechtěla aby si o ní myslel že je nějaká chlapice co by ho sundala na jednu ránu, protože takový dívky existují vážně. Ale z jejího vzhledu bylo úplně jasný že ta na lopatky položí maximálně sama sebe… Vždy se snaží udělat první dojem, ale Eric si jí bude maximálně pamatovat jak tu nešiku s rozbitým kolenem, proč jí tolik záleželo na prvním dojmu? No to je jednoduché, ona sama dávala dost na první dojem, i když se to nemá. Nikdy nevíte jestli budete mít šanci udělat lepší dojem než na poprvé.. Když začne mluvit o chráničích tak souhlasně přikývne. Má ten kluk pravdu, něco málo se dělá, aby to jezdce nezpomalovalo.
“Máš pravdu nějaký chrániče jsou, ale oni jsou i tak nepohodlný a hrozně..” zamyslí se a hledá to správné slovo. Jak to jen říct. “Antisexy, jo to je ono.” Připadala si v tom jak idiot, ale když byla párkrát na nějakém závodě tak je mít musela, byla to pravidla a ty se nesměla porušit. “Nosím helmu, takže lepší něco než nic ne.?” Mrkne na něj se smíchem a koukne na lavičku, vůbec jí nedošlo že si jí dneska nevzala. “Teda většinou jí nosím.” Její větu doprovází smích, protože se teď cítila trochu jako blb..
Když se k ní trochu naklonil tak narušil její osobní prostor, normálně jí to trochu vadilo, ale v jeho případě to přešla, možná to bylo tím co vypustil z pusy. Donutilo jí to se pořádně zasmát, vlastně co tu bydlí se ještě pořádně nezasmála. “Takže doctor-man? Hmmm… To zní sexy.” Uznala pokývá hlavou a snaží se udržet vážnou tvář aby ho nějak neurazila, vážně to bylo dobrý a vtipný. Ani ne za půl minuty přišla další vlna smíchu..”Promiň.. Nemyslím to špatně. Doktoři jsou přece trochu superhrdinové.” To skutečně jsou dokáží přece jen zachránit lidský život. Hrozně jí zajímal jeho obor, chtěla se ho zeptat na hodně věcí, ale to si nechá na později. Teď by to stejně asi nezvládla, protože se zase smála. Když řekl že tohle by řekl právě stalker něco jí napadlo. Trochu se k němu nakloní a pošeptá mu do ucha. “Třeba už teď vím o tobě ..” chtěla říct všechno, ale začala se smát, byla by špatná herečka. Zase se od něj oddálí a opře se.” Jsem příliš hlučná na to abych byla stalker věř mi, určitě by sis mě všiml. Ty jsi zase moc hodný a nevypadáš jako vrah, takže ti to taky věřím.” Usměje se na něj sladce jak to jen tahle holka umí. On přece nemá za co děkovat.. přemýšlí o tom co řekl a plně sním souhlasí. “Přesně to si taky myslím.” Slovo PŘESNĚ řekne možná až zbytečně nahlas až se pár čumilů otočí a ona dělá že nic, jakoby to snad byl Eric kdo ty křičel. Ano důležité bylo že jí to baviloa a že bavilo a hodně. Když přijme její pozvání úplně se rozzáří a vykouzlí pro něj ten nejlepší úsměv který zvládne. Jen doufá že ho nevyrušila od něčeho důležitého, ale ptát se ho nebude, snad by řekl kdyby ano. No nakonec jí to stejně nedá, nebyla si jistá jestli nejde jen ze slušnosti aby jí nemusel odmítat..”Nenarušil můj karambol nějaké tvé plány?” Zeptá se./Prosím řekni ne./ v hlavně se jí ozve tichý hlásek. Když řekne že ví hned o dvou místech s napětím poslouchá co řekne, přece jen je milovníkem kávy a ještě nezná ani jednu kavárnu. Celou dobu poslouchá a když se odmlčí její napětí ještě naroste, jak kdyby čekala na odpověď jestli si jí vezme nebo ne. Útulný? To je přesně něco pro ní. “Beru tu první nabídku, do centra jsem se ještě pořádně ani nepodívala a myslím že by tam bylo zbytečně moc lidí.” Navíc to bylo blíž, ale nechtěla znít jak nějaký lenoch. Vlastně to mohla svádět na své rozbité koleno, na které skoro zapomněla.

Ta drobná slečna před ním ho nepřestávala překvapovat, čím si prošla. Když se na ni podíváte, tak byste na pohled čekali něžnou dívku, ne osobu, která vám bude hrdě vyprávět, jak jí šili bradu. Ne že by to bral nějak špatně, možná právě to, že nebyla přesně taková, jak působila, ho udržovalo v zájmu o její osobnost, ale překvapený rozhodně byl. Navíc by klidně dal i ruku do ohně za to, že zašívání brady nebylo to nejhorší, co se téhle slečně stalo, a to se teprve znali tak krátce, ale zrovna tímhle si byl vážně jistý, taková věc se dá poznat hned v prvních minutách, hlavně když se s člověkem seznámíte právě díky tomu, že se před vašima očima vysekal. Ale nemyslel si o ní, že by byla jen nešikovná, hlavně protože zrovna takovému sportu byste se určitě nevěnovali, kdyby vám to pořád jen nešlo. Holt jen měl štěstí a místo zdařeného triku viděl pád, ale to neznamená, že ty triky předtím nemohly být zdařené, no a navíc, kdyby se jí to povedlo, byla by pro něj asi jen další náhodnou skaterkou v dáli, která sice udělala něco obdivuhodného, ale hlouběji by se tím nezabýval. Díky tomu pádu oba poznali někoho nového, to se vždycky hodí. „To taky nechápu, ale už to asi nezjistíme,“ pokrčil rameny. Nechtěl to házet za rameno, ale skutečně nemají možnost, jak to zjistit, takže se jedná o poměrně zbytečnou diskuzi, i přestože mu v duchu hlavou vrtá, proč jí to neuspali, když určitě mohli vidět, že není úplně spokojená se současným stavem dané operace. Ale co, on takové chyby dělat určitě nebude, bude mnohem ochotnější doktor, co se stará o blaho pacientů. Až dostuduje. Pokud dostuduje. Ne že by o sobě nějak pochyboval, jen toho zrovna na medicíně bylo zkrátka spousta a jemu občas přišlo, že je toho na něj až příliš, že si ukousnul větší sousto, než na jaké měl. Však to víte, chce se i bavit, čas od času někam s klukama ze spolku nebo s Domem vyrazit, trénuje lakros… Je těžké to skloubit, ale zatím to zvládá a dokonce s vyznamenáním! Jen je otázka, jak dlouho mu to vydrží. „Vždycky je hlavní, aby to člověka bavilo,“ usmál se na ni vřele, i on se lakrosu věnoval, protože ho to baví a navíc se chce udržovat ve formě. Sice chodí i do posilovny, ale ten lakros ho baví rozhodně víc. Je tam ta týmová komunikace, která je koneckonců i v doktořině při operacích, takže k tomu má bližší vztah a nemá problém kooperovat v týmu, naopak to upřednostňuje před sólovým tréninkem v posilce. Sice tam nikdy není sám, ale stejně to není stejné jako týmové sporty, ty minimálně u něj vedou. „A chápu tě, u sportu si taky perfektně vyčistím hlavu,“ souhlasně pokýval hlavou a jen se zakřenil nad tou její poznámkou o pádech, kterým byl zrovna dnes svědkem. Hlavu si vyčistit umí i v baru, ale tam se jedná o trochu jiný druh vyčištění, většinou to už hraničí skoro s vypnutím té hlavy, což není úplně nejlepší varianta pročištění, ten sport je lepší, jenže ten bar má prostě taky něco do sebe. Nemusíte se ale bát, přeci jen je doktor a ví, že všeho moc škodí, no a snaží se tím i řídit a úplně to nepřehánět. Stejně jak je důležitá ochrana při pití alkoholu, je důležitá ochrana při sportu, na což Beth musel upozornit jakožto budoucí doktor, protože chce předejít všem možným i nemožným zraněním, co by kdy mohla mít. Jenže jeho snaha je marná, z jednoho prostého důvodu, který mu vehnal smích na rty. „Ale rozbitý kolena taky nejsou moc sexy,“ upozornil jí s jemným mrknutím, ale nemyslel to zle, spíše jako takovou lehkou provokaci, do které ale skryl i doktorské napomenutí. Tenhle tón ho přešel hned, co si všiml té absence helmy. Byl tolik zabraný do kolene a pomáhání dámě v nesnázích, že tento fakt úplně přehlédl, a že helma je skutečně důležitá! „Kdybys tu helmu vážně měla, tak bych ti možná odpustil i ty chrániče, ale takhle…“ nespokojeně mlaskl a zavrtěl nad ní hlavou, ale pak se usmál a odhodil tenhle káravý výraz. On jí neměl co kárat, na to vážně neměl nárok. Znali se teprve pár minut, ale i kdyby se znali déle, tak každý je nějaký a zrovna přátelé nejsou ta společenská vrstva, která vás má kárat. Můžete namítnout, že přeci jen má nakročeno k doktořině a doktořinou jsou právě ti, kteří vás často kárají, ale má k tomu jen nakročeno, doktorem pořád rozhodně není, takže doktorské výtky by si měl nechávat ještě pro sebe. Očividně si ale někdy nemůže pomoct, což maskuje milým úsměvem. Naštěstí přešli na lepší téma, které ho nutilo k úsměvu a i jeho společnost to pobavilo, což bylo jen a jen dobře. „Asi máš vlastně pravdu, jen nejsou úplně.. typický superhrdinové,“ prostě nelétají oblohou a nestřílí trysky energie, ale lidské životy zachraňují také, to se musí uznat. Takhle se nad onou profesí nikdy nezamýšlel, ale rozhodně se mu tenhle pohled líbí, dává doktořině nový rozměr, alespoň v jeho hlavě. Zakřenil se, když zopakovala jeho gesto s těsným přiblížením k tomu druhému, ale trpělivě vyčkával, co se od ní dozví. Z obvinění ze stalkerství a vraždění nakonec sešlo, dobře pro ně. „To zní jako férová nabídka,“ usmál se a na souhlas přikývnul, jako by její slova stvrzoval a uváděl je v platnost. Zároveň ho potěšilo, jak na ni působí, ale k tomu se nijak nevyjadřoval, jen to posilovalo jeho úsměv. Na druhou stranu, co jiného si můžete myslet o člověku, co vám ošetří koleno, než že je hodný?
Beth nakonec usoudila, že prostředí skateparku na takovéhle povídání není úplně ideální, s čímž Eric nemůže nesouhlasit. Všude kolem vás je hluk, jak kolečka jezdí po betonu a dopadají na něj, poté co se dokončí nějaký trik. Navíc pořád poutají pozornost tím, že se zde věnovali ne zrovna typické činnosti, a teď, když dokončil tuto „operaci“, tak si toho najednou začal i on všímat, takže pro změnu prostředí byl opravdu všema deseti, proto ihned souhlasil. Jemně se usmál, jen co se Beth ptala, jestli ho nevyrušuje. Cenil si jejího zájmu, bylo to milé gesto. „Neměl jsem nějak extra propracovaný plány, prostě jsem jen chtěl zabít dnešní odpoledne, takže pohoda, nic jsi nenarušila,“ ujistil ji, navíc už se stejně koupat jít nemohl, když jeho ručník byl zakrvácený, no a taky se mu už zrovna dvakrát do té vody nechtělo. Takže místo toho raději začal balit, krvavý ručník složil tak, aby krev nebyla vidět, a pak si ho uklidil zpět do vaku, ve kterém původně byl. Během toho zahlédl i plavky, na které tak soucitně mrknul. Někdy příště je vytáhne. Teď se ale musel soustředit na místo, kam půjdou, které bylo, jak vzápětí zjistil, na něm, protože Beth se tady neorientovala, což ho překvapilo, ale plánoval se na to zeptat později. A tak jí dal nějaké návrhy, kam by mohli jít, no ale výsledné místo nechal určit ji. „Lidí by tam asi bylo dost,“ přitakal a zvedl se, protože byl připraven vyrazit. Samozřejmě počkal, až bude mít Beth zabalené všechny své věci do toho maličkého batůžku, a pak se dal na cestu. „Vážně je to kousek, hned tam budem,“ ujistil ji, myslel totiž na její koleno, které by se nemělo teď tolik namáhat. Šli maximálně deset minut, a už zahlásil, že jsou na místě. Kývnul k menším dveřím, do kterých následně vešel a ještě je podržel Beth, aby taky mohla vejít. „Tak jsme tady,“ zahlásil vítězoslavně a rukou jí pokynul, ať jim vybere, kde si sednou.

-> retro podnik

Jamie má večírky rád. Ale poslední dobou ho to začalo nějak nudit.Možná na to neměl tu správnou náladu.. Začíná si o sobě myslet že je naprostý blázen.. Tak nějak mu nedochází že takový byl pořád, ale poslední měsíce si přijde ještě víc jak blázen než předtím.. Čím to bylo.? No nejspíš to bylo tím že jeho matka mu denně volala s tím jestli je v pořádku a jestli bere své léky.. Dělala z něj toho blázna ona.? On si připadala jako každý jiný, to ona mu pořád opakovala že je jiný a že by s tím měl něco dělat. Ale Jamie nehodlal své mládí probdít někde u psychiatra..  Samozřejmě že své léky bere, kdyby ne hlasy v jeho hlavě už by ho nejspíš zabili.. Nechápal proč zrovna on musí trpět něčím jako je rozdvojená osobnost. Jeden sluníčkář a druhý temný jak noc.. Člověk si řekne že to snad není ani možné.Taková ale byla realita a vážně se tohle může někomu v hlavě dít.. Kdyby Jamie tenhle pocit že v něm žijou dva začal už konečně potlačovat, možná by se toho i zbavil, ale on měl rád obě své já.. Od malička na to je zvyklý a neviděl jediný důvod proč to měnit nebo potlačovat své pravé já. Který z nich je vlastně víc on.? On takhle prostě nepřemýšlí. Obě ty části jeho osobosti jsou jeho. Ať už ta protivná nebo ta rádoby sluníčkářská.. Nakonec se rozhodl ze spolku vypadnout.. Chtěl být chvilku sám, třeba si jít zaběhat nebo se jen tak projít.. Pomáhalo mu to utřídit si myšlenky.. Byl zrovna někde ve města a kupoval si kafe když mu v kapse začal brnět telefon.. Nejdříve se jen naštvaně tvářil, že ho matka zase jen hlídá  a chtěl nechat mobil pěkně tam kde je, ale nakonec se přece jen podíval.. Byla to zpráva od jeho kámoše Setha.. Člověk by možná tyhle dva úplně nedával dohromady, ale pravdou je že Jamie si sním rozumí tak jako dlouho s nikým. Nesoudí ho za to že je občas takovej a pak takovej.. Kdo ví.. Nikdy mu neřekl jakou “nemocí trpí” ale možná to i ví.. Nebo aspoň něco tuší, teda i kdyby vůbec netušil ani jednou mu neřekl.. Vzal si prášky..? Jak on tuhle větu nesnášel.. Nakonec místo kafe koupil dvě pivka a vyrazil do skejparku… Podle zvuků poznal že už je blízko, moc často sem nechodí, protože tohle nikdy nebyla zábava pro něj. Ano jeden skejt vlastní, ale slouží mu spíš jako dopravní prostředek na kterém umí dopředu a dozadu, toť tak vše.. Když jednou zkoušel hodit nějaký ten tríček skončil celý sedřený.. Vešel za brány skejtparku a rozhlédl se.. Po malé chvilce zahlédl Setha a rovnou si to namířil k němu.. Jestli měl Jamie dneska dobrou náladu.? No on měl náladu dobrou vždy, ale byl dneska taky nabroušený jak břitva a to ani pořádně nevěděl proč. Možná že ho matka pořád prudila a on neměl chvilku klid.. ,,Zdar brácho..” řekne když se před ním objeví a natáhne ruku aby udělali takový ten klučičí pozdrav.. Byl rád že mu napsal a on nemusel trávit čas někde sám. ,,Škola teprve začala a já už mám pocit že to nějak nedávám” řekne když se posadí vedle něj na zídku. Jamie není zrovna člověk co by se pořad litoval, ale poslední dny je nějaký v depresi. Podívá se na náčiní v rukách jeho kamaráda a nic neříká, sám si občas zahulil. Pomáhala to trochu uklidnit jeho mysl.. ,, Taky sereš na párty ve spolku?” Zeptá se. Asi je jasné že se na ni vykašlal když je tady, ale Jamie se prostě zeptal, zajímalo ho jaký on má důvody k tomu se tam neobjevit. ,, dáš si pivko?” Zeptá se a už k němu natahuje ruku s jednou plechovkou piva.. TRochu se zavrtí aby našel lepší pozici na sezení a hledí před sebe na kluky co tam hází jen trik za druhým.. Měl pocit že je horší jak ženská co to dostane.. Věčně poslední dobou nepříjemnej a občas si připadal jak malá kňoura..

Sám Oli by nebyl rád kdyby jeho kamarádovi někdo zabavil jeho zelené štěstí.. Protože pak by měl zbytečně špatnou náladu.. Neměl rád když byl jeho kamarád mrzutý, i když on nebyl zrovna sluníčko jako on, ale i tak.. Nemusel mít ještě horší náladu.. Naštěstí se kolem nikdo nemotá a jeho kamarád si to může v klidu dodělat.. Sám měl náladu pod psa, ještě mu ta chybělo aby i jeho společnost byla nabroušená.. Nikdy nenašel zalíbení v téhle zelené věci.. Za prvé to s jeho problémy ani užvat nemohl a za druhé ho to ani neláka.. Zase na druhou stranu není ten člověk co by vás poučoval zda máte trávu hulit nebo ne.. Bylo mu jedno že jeho kamarád má zalíbení v něčem takovém. Vlastně oni dva si nejsou zse tak podobný, ale je důležité že si rozumí.. Bylo to fajn na nic se zbytečně neptá a neměl milion otázek. Kdyby se ale zeptal bez problému mu odpoví.. Kdo ví.. Třeba se k tomu někdy dostanou a Seth pochopí proč je takovej podivín.. Ono kdyby se Jamie nesnažil být pořád sluníčkářem bylo by po problému.. Snaží se vypadat v pohodě. Jenže on prostě není v pohodě. Možná by si to měl přiznat a začít zase navštěvovat cvokaře.. Už zase ho začne přepadat taková deprese divná, kdy si říká že jeho matka má pravdu.. //Kecy.. Jsi úplně normální..Jo jsem úplně normální..// Nádech, výdech.. Trocha čerstvého vzduchu ho zase uklidní.. Seth má pravdu… není ve škole měl by to pustit z hlavy.. Sedne vedle něj a podívá se před sebe.. ,,Jo.. Matka zase prudí..Pořád se co mě sere “ řekne otráveně, ale rozhodně není ten člověk co by si pořád na něco stěžoval, proto už to dál nerozebírá.. Pokud Seth nebude chtít slyšet víc nebude se k tomu už vracet… Když se k jeho nosu dostane vůně tráví jen jí trochu naseje. Sleduje ty frajery co tam jezdí na skejtu a říká si že tohle by možná taky zvládl.. No dost sebelítosti.. Je na čase se začít trochu bavit.. Kolem nich projde skupinka holek a je zjevné že se jim klici dost líbí.. No Jamie nemá na nějaké nabalování holek náladu, takže jim věnuje jen letmý pohled a dál nic… Když mu Seth nabídne jointa koukne na něj a jen záporně zakroutí hlavu.. ,,Nemůžu.. Probouzí se ve mě pak zvíře..” řekne se smíchem.. Vlastně je to tak trochu pravda.. Jamie je pak jak utržený z řetězu.. Nemůže riskovat že udělá nějakou píčovinu které by pak litoval.. ,,No spíš dělám píčoviny a melu sračky… Takže tak..”Nechápe proč se tu vůbec obhajuje, přece jen Seth by ho nesoudil ani kdyby věděl čím trpí.. ,,Poslední dobou mě tam skoro každý sere.. “ To byla rozhodně pravda.. ,,Co takhle někam vypadnout.? Nechce se mi tam dokud tam bude ta párty.. Nejsem na jejich kecy zvědavej..” řekne a zahledí se někam před sebe. Houpe nohama ve vzduchu a zase se na chvilku ponoří do svých myšlenek.. Čím dál tím víc se začíná propadat do svých myšlenek, proto se podívá na svého společníka a trochu se ušklíbne.. ,,Co takhle vyrazit někam do baru.? Támhle nedaleko je jeden super..” řekne a ukáže na něj rukou. Vážně je to jen kousek.. Jen kdo by se chtěl zrušit za bílého dne.? Jamie rozhoně ano..

Seth byl právě ten kamarád který by Jamieho mohl něco naučit. A jeho slova mu to  potvrdí. Musí se konečně naučit přestat fňukat a začít možná trochu myslet jen sám na sebe. Ne se pořád rozhlížet kolem sebe.. Vyhovoval mu vztah který spolu měli. Seth nebyl takový ten vlezlej kámoš který měl kolem sebe Jamie.. Byl to někdo kdo s ním trávil čas. Nemusí si svěřovat žádná tajemství ani se pořád bavit o nějakých sračkách. Často spolu jen sedí na pokoji a paří videohry. Dokážou klidně i mlčet a jen hrát. Občas si u toho dají pár pivek a pak jde každý svou cestou. Jamie taky hned telefon vytáhne a vypne ho. Nebude si dneska už ničím kazit náladu a rozhodně už nebude fňukat jak nějaký blbec. Možná se teď přistihl že je vážně trochu rozmazlený fracek a to on rozhodně nechce být. Člověk by řekl že je to andílek, ale ten kluk se umí občas i ozvat a když to udělá stojí to rozhodně za to.. ,,Jo srát na to..” řekne a vypnutý telefon zase schová. Je tok jeho myšlenek se samozřejmě zase nedá zastavit. Kdyby jen mohl aspoň na chvilku ten mozek vzít a vypnout.Jamie ani omluvu neočekává, vlastně mu vážně celkem dobře poradil. Samozřejmě ho napadlo ten telefon vzít a vypnout, ale nějak se k tomu prostě nemohl rozhoupat. S lidmi jako je Jamie je hrozně těžké vycházet. Jedno ráno má rád rajčata a druhý den po nich zvrací a z celého srdce je nenávidí. Tak je to s hodně věcmi. Prostě kdo Jamieho lépe nezná a netuší jaký problém má v hlavě tak ho v jistých věcech nechápe, ale on proste nechce aby každý věděl co se mu honí v hlavě. Bylo by to jako že říká všichni se se mnou musíte bavit, jsem přece chudáček co má v hlavince guláš.. Tak to rozhodně nechce. Nikdy se v tomhle ohledu nelituje má se rád. Sice mu to vážně hodně komplikuje život, ale to není nic kvůli čemu by měl každý den sedět doma a fňukat. Nemůže popřít že někdy má dny kdy nemůže jít mezi lidi, ale pořád to není důvod k tomu aby se nenáviděl. Jojo děvčata spraví náladu snad každému klukovi. Ještě takhle pěkný holky, Jamie se ale stejně věnuje teď svému společníkovi..
Jeho slova Jamieho pobaví a tak se neubrání smíchu, ufňukánka bylo dost.. ,,No ale nemůžeš říct že jsem tě nevaroval..” pronesl stejně pobaveně jako on. Tohle už bylo mnohem lepší. Jamie se hodil do takové chill zóny a byl teď úplně v pohodě.. Nerozhodnost k němu rozhodně patří. Dokázal své nálady měnit z minuty na minutu a to byl často kámen úrazu.. Naštěstí Seth zatím vždycky jeho změnu nálad přežil..Když řekne ale bratře svůj pohled okamžitě stočí k Sethovi a začne mu věnovat pozornost.. Když s ním lehce zalomcuje a uslyší že mele píčoviny i bez trávy neubrání se smíchu.. ,,Jo myslím že v tomhle ohledu si nemáme moc co vyčítat..” řekne se smíchem. Nemyslel si že mele pořád píčoviny. když se o něčem bavií Jamie ho samozřejmě vždycky vyslechne, ale je pravda že ona dva často probírají hlavně nějaké píčoviny..
Není to tak že by je nesnášel, jen ti kluci pořád probírají jen to samé do kolečka, nějak už ho to přestalo bavit.. Jako stát se může cokoliv, ale v nejbližší době rozhodně snad nehrozí že by ho nesnášel.. Měl ho svým způsobem rád. Dalo by se nazvat že ho řadí mezi své dobré přátele i když je to vážně divné, ty dva toho zase tolik společného nemají.. Seth měl už klasicky pravdu. Už dávno vypadli, ale Jamie měl namysli se jít někam pořádně pobavit. Ne že by se mu tady nelíbilo. Tohle místo mu přinášelo klid na duši, ale chtěl prostě do baru.. Mohl to taky říct rovnou na rovinu že, ušetřili by si tu spoustu času s okecáváním téhle situace..
Jamie se vážně ztrácí ve své hlavě často. Nikdy neví co z něj vypadne když se zase vrátí nohama pevně na zem, nebo zda se zase nezmění jeho nálado o milion stupňů..,,Jo myslím že pitomcům se v dnešní době nikde nevyhneš..” řekne se smíchem. Chtěl ještě dodat něco ve smyslu podívej na mě zrovna tu s jedním sedím. Myslel by to ale samozřejmě jako vtip. Ve skutečnosti si nemyslí že je Seth pitomec, to rozhodně ne.. Naštěstí nic neřekne, ale vážně měl hrozně velké nutkání to říct.. Stejně jako Seth seskočí ze zídky a hodí si batoh přes jedno rameno a bok po boku se vydají k baru.. Cestou k baru rychle dopil pivko co měl a zahodil plechovku do nejbližšího koše. Vejdou dovnitř a Jamie se automaticky rozhlédne kolem sebe. Hledal nějaké to volné místečko, nakonec téhle práce byl ušetřen, protože Seth už místo vybral. Vydá se za ním a usadí se naproti němu na barovou židličku. Batoh hodí dolů k nohám a spojí si ruce o které si opře bradu, začne se taky rozhlížet kolem sebe. Nikde nevidí nikoho známého a to se mu moc líbí..
Vrátí ho na zem zase až přicházející číšnice a Sethův hlas.. ,,Jo dvakrát pivo a i nějakého dobrého panáka.. Já piju vodku, co si dáš ty.?” Jamie se rozhodl takhle za bílého dne hned přitvrdit, dneska měl prostě náladu se pořádně zrušit..

Konečne začali prázdniny a on si mohol začať užívať. Samozrejme to robil neustále, aj cez školský rok ale bolo to iné, keď konečne nemusel robiť nejaké veci do školy, či chodiť na tréningy. Ako každý večer premýšľal, čo bude robiť na zostatok noci, dnes mal ale šťastie, lebo to za neho vymyslel niekto iný, Tempa. Zrzka s ktorou bol v kontakte už nejaký ten čas, odvtedy ako prišla s nápadom ako si pomôcť na testoch. Bolo to geniálne a bol vlastne rád, že ju aj niečo také napadlo, mal aspoň možnosť sa s ňou lepšie zoznámiť. Takže, keď mu odrazu prišla od nej SMS so správou, že sa stretnú v skateparku, bol nadšený. Uškrnie sa nad tým, odpovie jednoduchým OK, než si to zamieri ku skrini, aby sa mohol prezliecť z teplákov a trička, ktoré mal na sebe, do niečoho viac čo je viac vhodné na von. Nakoniec sa nezabudne obuť do jeho z jedných obľúbených tenisiek a rovnako ani nezabudne na úpravu vlasov, ktorým sa venuje každý deň. Potrebujú správnu péču, nemôže na ne len tak kašlať. Mobil si vloží do vrecka, nezabudne ani na peňaženku pre každý prípad a po poslednom prezretí v zrkadle, keď uzná, že vyzerá skvelo sa vydá na miesto stretnutia. Nikam sa neponáhľa, má stále čas. Možno nie veľa, možno iba pár minút ale to mu je jedno. Vie, že tam Tempa počká, tak sa nebude ponáhľať, nevidí dôvod. Jeho hlava je po celý čas v oblakoch, vráti sa dokonca k tomu večeru s Annys ale vyruší ho ďalšie zapípanie mobilu a po vybratí mobilu môže vidieť, že to bola zrzka, ktorá už na neho očividne čaká na mieste stretnutia a k tomu dokonca prihodila aj selfie, nad ktorou sa mu na tvári objaví úsmev a on sa zasmeje. Nijak na tú správu ale nereaguje a mobil si odloží späť, tam kde bol. Netrvá to už dlho a kroky ho zavedú do skateparku, kde už vyzerá Tempu. Dlho mu to ale netrvá, jej vlasy žiaria aj v tej najtemnejšej tme, preto si to ihneď zamieri ku nej s jeho už známym úškrnom na tvári. „Také fotky by si mi mohla posielať častejšie.“ Pozdraví ju svojím vlastným spôsobom, keď je už pár krokov od nej, pričom skloní hlavu aby na ňu vôbec videl. „Čo ten nápad mi napísať?“ opýta sa, zatiaľ kým si sadá na zem vedľa nej. Samozrejme nebol proti, bol skôr rád ale bol zvedavý čo ju to vlastne napadlo. A že vlastne napísala jemu. Vedel ale, že v jej spoločnosti sa nudiť nebude a že tento večer sa obaja poriadne zabavia, tak ako sa patrí. Sú predsa prázdniny!

Možno mal meškanie, jeho to ale vôbec netrápilo, veď Tempa si počká. Ona bola tá, ktorá mu napísala, takže ho očividne chcela vidieť, čo samozrejme zdvihlo jeho nemalé ego. Nakoniec ale predsa len prejde k skateparku, kde už z diaľky vidí červenú hrivu, ktorá patrí jeho dnešnej spoločnici na tento večer. Keď sa nachádza pri nej, nezabudne sa ozvať a na tvári nahodiť úsmev hodný jeho. „Musel som sa predsa pre teba obliecť, mala by si chápať to meškanie.“ Žmurkne na ňu a spokojne sa oprie, tak aby na ňu videl. Pri jej slovách nadvihne obočie a sleduje jej ruku, ktorá šmátra v batohu, ktorý si Tempa doniesla. Niečo chcela vyskúšať? Odpoveď na jeho otázku ale prišla skoro okamžite, keď sa pred jeho tvárou objavilo vrecúško, čo ho donútilo usmiať sa. „No páni, cítim sa poctený,“ odpovie a balíček vezme do svojej ruky aby si ho prezrel. „Dobrá práca,“ kývne, na čo balíček položí späť na miesto. „Školské skleníky?“ zopakuje s prekvapeným tónom v hlase. To bola pre neho novinka, ktorú nečakal. Neodcudzoval ju samozrejme, je mu jedno kde to bolo, ale školu nečakal. Ale ak jej to fungovalo, tak prečo nie? „Takže si sa chcela zabaviť a ja som bol prvý na koho si myslela?“ uškrnie sa, na tvári sa mu dokonca objaví samoľúby výraz, ktorý mu len tak nezmizne, hlavne nie tento večer.