Čajovna

Celou cestu nadšeně referovala o kráse čajovny, kam se Sunny míří, až se začala bát, že to místo možná přechválila a Sunny bude zklamaná, až tam dorazí, bylo ovšem pozdě to vzít zpět, tak se bez větších obtíží přizpůsobila rychlejšímu tempu a trpělivě vyčkávala na reakci. Vše naštěstí proběhlo na velice pozitivní vlně, čímž jí spadl kámen ze srdce, a spokojeně se usmála – jednak byla ráda, že se v čajovně Sunny líbí, jednak se nešlo neusmát, když vás objímalo tolik různých a skvělých vůní, které cítily hned po vstupu do čajovny. „To teda, mám to tu fakt ráda a kdybych mohla, klidně bych tu bydlela,“ krátce se zasmála, „nebo bydlet v nějakém bytě nad tou čajovnou, to by byl život,“ pronesla zasněně o něco realističtější touhu. Na začátku studia i přemýšlela, že by si tu zařídila brigádu. Sice se nejedná o obor, kterému se chce věnovat, ale rozhodně by tu byla spokojená, ale raději se plně zaměřila na fotografování, aby matce dokázala, že i na druhé straně objektivu to může někam dotáhnout. Studuje sice již několikátým rokem, ve škole se jí daří a některé fotografie se jí i podařilo zpeněžit, stále ovšem měla pocit, že by její matka byla radši, kdyby si vydělávala svou tvářičkou, než aby fotila tváře jiných. Nad něčím takovým ale nechtěla přemýšlet, a na tak útulném místě to stejně ani nešlo.
Společně se Sunny zamířila k jednomu ze stolků, usadila se do proutěné židle a své věci, primárně tedy foťák, odložila na třetí volnou židli k Sunnyině kabelce. Nechala Sunny v klidu prohlédnout nápojový lístek, zatímco sama byla připravená si objednat – dnes neměla chuť zkoušet něco nového, přišla si dát svou klasiku. „Já se nedivím, taky mi chvíli trvalo, než jsem to tu objevila… ale jednou jsem bloumala po městě s foťákem,“ výmluvně pokrčila rameny, „a od té doby jsem stálý zákazník,“ dokončila příběh se spokojeným úsměvem. Tenhle podnik by za nic na světě nevyměnila. „Neboj, na to jsou zvyklí… ode mě,“ přidala se k jejímu vtipu se spikleneckým výrazem, a nakonec se i zasmála společně se Sunny. „To chápu, osobně mi tady chybí záplava svíček, co mám na pokoji, ale nebýt těch svíček, nic by mě ve spolku nedrželo,“ zasmála se a pokroutila sama nad sebou a svou obsesí se svíčkami hlavou. Jestli někdy spolek shoří, dost možná to bude její vina (ale nebojte, samozřejmě si dává pozor!). „Víceméně jo, ale jsou dny, kdy je tu rušněji… no, pokud si nepotřebuješ ale číst, tak pracovat se tu dá vždycky,“ zhodnotila a rozhlédla se kolem sebe, načež pohled vrátila zpět k Sunny. „I když je tu hlučněji, upravovat fotky mi tu nedělá problém,“ dodala konkrétní příklad a lehce se pousmála. To už se u nich objevila obsluha a pokud byla Sunny připravená, mohly se pustit do objednávek.

Nebrala si nijak osobně, že si Sunny zvolila jiný čaj, než který jí doporučovala, protože moc dobře věděla, že místní široká nabídka je lákavá snad vším, co nabízí. Bohatě jí stačilo, že se tu Sunny očividně líbilo. Třeba si ten bílý čaj dá někdy v budoucnosti, vždyť o nic nejde. Ona se u svého oblíbeného čaje ovšem držela, obsluhu požádala o Yunnanský speciál, obzvlášť dobrou odrůdu bílého čaje, věnovala obsluze milý úsměv a pozornost obrátila zpět k Sunny. „Masala je taky skvělá,“ pochválila její výběr s lehkým úsměvem na rtech. „S originálem to teda porovnat nemůžu, ale přijde mi, že tady si na ni dávají záležet, už jsem se totiž setkala i s místy, kde nebyla tak dobrá,“ podělila se se Sunny o své postřehy. Do Indie by se jednou ráda podívala, ale je to spíše sen než součást jejího to-do listu, rozhodně má místa, které ji lákají více a jsou o něco realističtější – třeba takové Japonsko, nebo trochu obecněji celá asijská kultura, i když i to bude náročnější než třeba její letošní cesta do Řecka. Je tomu ale jednou ochotná obětovat čas na tu přípravu, větší obnos na zajištění potřebných věcí… a nadšení pro věc má už teď. Čas na plánování a cestování teď ale není, a tak se musí spokojit jen se sněním. „Vlastně jo,“ pokývala hlavou na její otázku, „ono to asi souvisí i s tím, že hrozně ráda cestuju… a když jsi v jiné zemi, nemáš tam žádnou svoji klasiku, kam bys mohla zajít,“ zlehka nad tím pokrčila rameny, nikdy ji to příliš netrápilo. Některé lidi by stresovalo nevědět, kam zajdou na večeři, zatímco Meg to brala jako vzrušující element svých výletů. „Vždycky se sice můžeš kouknout na internet, to taky občas dělám, ale jindy prostě zajdu někam, kde to vypadá hezky, a tenhle zvyk jsem celkem bezmyšlenkovitě přejala i do míst, kde to znám,“ zakončila celý svůj monolog s jemným úsměvem na rtech. Zkrátka proč by se měla po dni focení vracet do své oblíbené kavárny, když může vyzkoušet nějakou novou, na kterou narazí po cestě do spolku? Na druhou stranu, když si může vybrat, kam půjde, samozřejmě že i ona často volí již známá místa, viz tato čajovna, to je krásným důkazem, že i ona se s chutí vrací do známých vod, na druhou stranu se rozhodně nebojí experimentovat. „Máš ty nějaký oblíbený podnik? Abych měla nějakou inspiraci, kam příště zajít,“ optala se, i hledání míst na doporučení ostatních vlastně patří ke zkoumání nových míst, takže asi nebylo tak překvapující, že se zajímá. Navíc by se ráda o Sunny dozvěděla něco víc, než co se můžete dozvědět ze čtení blogu. „A nemusí to být čajovna nebo nic spojeného s pitím, prostě cokoliv, co tu máš nejradši,“ dodala ještě, aby bylo jasné, jak to myslí.

Zvědavě Sunny sledovala a upřímně se těšila na to, co se dozví. Doporučení to bylo rozhodně překvapující, protože se nejednalo o žádný lokální podnik, potěšilo ji to ovšem tak jako tak. „Nemůžu tvrdit, že je Utah moje hlavní místo, kam se jednou chci podívat,“ krátce se zasmála, „ale cestování je moje slabost, takže myslím, že jednou zkřížím cesty i s Utahem a rozhodně Cliffside vyzkouším, zní to perfektně!“ usmála se zeširoka a představovala si, jak krásné fotky z takového místa musí vznikat. Uhm, asi nemoc z povolání, k focení její mysl míří automaticky. Ale ty fotky by určitě stály za to, alespoň z popisu by to bylo božské! Upřímně, božské to je i tu, což se jí zas a znovu připomnělo, když se před nimi objevily jejich objednávky. Roztomilé servírování udělá zázraky a zde si s tím uměli hezky pohrát. I ta masala vypadala velice lákavě. Překvapeně zdvihla pohled od masaly k Sunny a jemně stočila rty do úsměvu. Byla to milá otázka, hlavně protože se o tom bavily, a člověka vždy potěší, když ví, že jeho slova byla vyslyšena. „Nevadilo,“ ubezpečila ji něžně, a ačkoliv se to nabízelo, nijak to nerozvíjela. Sunny by byla jistě skvělým člověkem, kterému by se mohla svěřit se svou cestou od stání před foťákem až ke stání za ním, o tom nepochybovala. Na druhou stranu, dnešní odpoledne bylo tak hezky uvolněné, že se jí tu atmosféru nechtělo kazit. Raději se zaměřila na samotný akt focení. „Vím, že když člověk chce vypadat přirozeně, mnohdy už to nejde navodit, ale stejně se zeptám, chceš ode mě nějakou specifickou pózu nebo přirozenost?“ póz uměla víc než by jí bylo milé, předpokládala ovšem, že i kdyby od ní Sunny nějakou pózu chtěla, rozhodně by to nebyly ty vyumělkované, které se v současné době cpou do všech médií. Pokud nějaké instrukce obdržela, zařídila se podle nich… a pokud ne, objala svými prsty teplý hrneček a spokojeně se na něj zadívala. Bez čaje si pravděpodobně už nedokáže svůj život představit. A bez tohohle místa vlastně taky ne.

Pousmála se na Sunny, když jí bylo řečeno, že nemusí nijak pózovat, a uvolnila se. S čajovým hrníčkem mezi prsty bylo snadné zapomenout na fotoaparát namířený jejím směrem, a ona ve své hlavě seděla ve svém oblíbeném podniku jako v jakýkoliv jiný den, jako by se nechumelilo, jako by jí nikdo nefotil. Sunny zkrátka vyjadřovala komfortní auru, ve které se nebála uvolnit a netížilo jí být objektem fotky, ale sedět proti ní někdo jiný, možná by situace byla naprosto jiná. Koutkem oka postřehla drobnou estetickou úpravu prostředí – odstranění nápojového lístku, a jemně cukla koutky vzhůru. Ačkoliv Sunny nestudovala fotografování, očividně byla obdařena citem pro detail, který uměla ocenit, a těšilo ji, že ji fotí někdo, kdo očividně ví, co dělá. Potěšeně se uculila a pokroutila hlavou, Sunny rozhodně přeháněla. „Kdo by v tomhle skvělém prostředí nevypadal perfektně?“ namítla s jemným úsměvem na rtech. Ne že by o sobě chtěla pochybovat, samozřejmě že si je vědomá, že je pěkná, a navíc svůj vzhled umí podpořit i správně zvolenými outfity, což udělá velký rozdíl, na druhou stranu by se rozhodně nezařadila do škatulky perfektnosti. A bude radši, když uslyší o své tvorbě, že je perfektní, než o své osobě. Tázavě nadzdvihla jedno obočí a vyčkávala, jaká bude další otázka její společnice. „Rozhodně, pokud takový článek napíšeš, bude mi ctí, že se toho můžu účastnit,“ odkývala jí a sotva skrývala vlastní nadšení z toho, že by se dostala na její web. „Ale jestli bych tě mohla o něco poprosit,“ ani současná míra nadšení jí nedokázala kompletně zastřít mysl a její racionální část se ozvala, „ty fotky mi nijak nevadí, ale mohla bys mě tam nezmiňovat jménem?“ poprosila nejistě. „Možná je to naivní, ale líbí se mi vize toho, že když se o mě lidi poprvé dozvědí a třeba mě budou hledat, bude to z mých výtvorů… ne z mého obličeje,“ vysvětlila, zatímco pohled sklopila do svého hrníčku. „Dává to smysl?“ nejistě zdvihla pohled k Sunny a doufala, že dojde k pochopení.
Zbytek odpoledne se nesl v pohodovém duchu, společný čas jim ubíhal rychlostí světla a čaj chladl a pomaličku mizel z hrníčků. Meg by si klidně objednala i další šálek, bohužel však chtěla stihnout něco nafotit, dokud na obloze zůstávalo podzimní slunce, a večer ji čekalo několik úkolů na následující týden, musela tedy čas se Sunny ukončit. „Promiň, já už budu muset běžet,“ smutně odložila prázdný hrníček, „ale vážně ráda jsem tě poznala.“ Věnovala Sunny upřímný úsměv a zvedala se k odchodu. „Měj se hezky a doufám, že se nevidíme naposledy,“ mávla své nové známé a s hřejivým pocitem opouštěla svou milovanou čajovnu. Po cestě ven se ještě stavila u kasy, kde zaplatila jak za svůj, tak za čaj Sunny, a pak už kráčela městem a cvakala cokoliv, co jí přišlo poutavé – než se vrátila do spolku za svými povinnostmi.