Tělocvična

Levi popravde nevedel pochopiť tých ľudí, ktorý dokázali chorobne myslieť len na to, čo sa odohráva v hlavách iných ľudí v ich prítomnosti. Nevedel pochopiť to, prečo ľuďom natoľko záleží na tom, kto si čo o ich osobe myslí. Ako keby na svete neboli horšie veci ako napríklad človek vo vašej prítomnosti, ktorí vás nemá veľmi v láske. Nehovoriac o tom, že aj on sám poznal niekoľko naozaj zaujímavých jedincov alebo už prípadov, kedy to došlo do takej miery, že sa vplyvom spoločnosti z nich stali len obyčajné trosky bojacie sa už aj vlastného tieňa. Boli to veci, ktoré pre Leviho neznamenali mnoho. Možno aj by sa ho niekto spýtal pred niekoľkými rokmi na to, čo hovorí na to, že sa ľudia na neho pozerajú ako na zločinca, tak by to bolo už o niečom inom. No on sám vedel, že je po tejto stránke naozaj veľmi silným jedincom a to rozhodne nechcel meniť. Z toho dôvodu by mu ani len neprekážalo ak by na neho ukázal svojim chudým prstom a povedal, že to je on, kto dostal niekoho do postele. On vie, kde sa nachádza pravda a rovnako to vedela aj práve ona. No v momente, kedy mal možnosť vidieť na jej tvári následne zmiešanie emócie. On sám by sa necítil v tejto chvíli veľmi príjemne, ak by začal v spoločnosti niekoho iného hovoriť o niekom inom. A to on naozaj nerobil z toho dôvodu na to takmer vôbec nereagoval, nepovedal ani len jedno slovo aj keď v hlave sa mu objavovalo mnoho nejasných otázok ohľadom človeka, ktorého poznal z minulosti. Sú to už celé roky od momentu, kedy sa naposledy videli. Celé roky od momentu, kedy hovorili spoločne a on to vlastne v tejto chvíli bral ako minulosť, ktorú nemieni nejakým spôsobom otvárať. Hoci pre neho samotného to bolo pomerne komické zistenie v momente, že vlastne povedal náhodne meno bez toho, aby to nejako spájal s pleťou. Ako vôbec v tejto chvíli musel Leví vyzerať? Možno ako naprosty idiot, ktorý si robí zoznam s dievčatami spomerne krásnou a exotickou pleťou. Skutočne nechápal ľudí, ktorí dokázali rozdeľovať ľudí podľa odtieňu pleti. On bol skutočne ten človek, ktorý v tom videl krásu. Skutočnú krásu a dokonca mu to prišlo pomerne rajcovné mať vedľa seba dievča, ktoré nie je typickým dievčaťom. Nedalo sa hovoriť napríklad o vzťahu. On sám na to nebol veľmi stavaný a to aj z toho dôvodu, že v momente kedy niekomu predsa len venoval svoje srdce takmer okamžite to skončilo fiaskom alebo nejakým zlomeným srdcom práve v jeho prípade. Niekto by si pomyslel, že on je tým človekom, ktorý niekoho len tak opustí no skutočnosť bola niekde inde. A to práve tam, že on bol tým oklamaným človekom.
„Hovori sa, že by si človek mal preveriť to, čo niekto hovorí. Vieš koľko dievčat je takých, kto to o sebe hovorí? Videl som dosť na to, aby som povedal, že si skutočne ohybným dievčaťom no ale nemôžem povedať, ako to máš práve v posteli.“ Práve toto sa mu na tomto okamihu páčilo takmer okamžite. Aj napriek tomu, že mal možnosť v tejto chvíli cítiť jej prítomnosť, to ako mu prešla svojim prstom po jeho perách a nič z toho napokon nebolo. Bolo to pre neho oveľa lepšie, ako keby bol v spoločnosti ženy, ktorá by využila túto príležitosť a takmer okamžite by sa mu hodila okolo krku a tvárila sa ako tá ženská postava pri Tarzanovi. Levi si možno sám uvedomil, že to nie je ten najvhodnejší čas na raňajky, veď aj tak sa schyľovalo k večeru ale on bol ten človek, ktorý si vedel dať raňajky aj na večeru. Nehovoriac o tom, že naozaj obľuboval dávať si raňajky do postele pred polnocou. Pretože mu to prišlo na jednej strane iné ako od normálnych ľudí a na tej druhej, prečo by to takto nemohol mať? Levi bol svojim spôsobom zvláštnym človekom o tom naozaj nikto nemohol ani len pochybovať. "V mojej prítomnosti človek nevie, čo môže očakávať. A to aj z toho dôvodu, že mám rád prekvapenia. Napríklad nevieš, kedy tie raňajky prebehnú. Môže to byť aj o polnoci!" povedal Levi so smiechom a potom mu napadlo niečo, čo možno sa v jeho hlave nachádzalo už od prvého momentu, kedy mal možnosť vidieť, ju cvičiť gymnastiku.
"Počul som o tom, že gymnastika sa delí na niekoľko odvetví. Možno mi toto nejde, to v poriadku priznám. Ved to vidíme spoločne. Ale nehovorím, že to vzdávam! to rozhodne nie. Nie som ten typ, ktorý by sa len tak ľahko vzdal." bolo to tak, mal skutočne ráf výzvy. Vlastne možno celý jeho život bol jedna veľká výzva. O tom nebolo pochýb. Výzva bola napríklad aj vydržať v spoločnosti niekoľkých ľudí. Alebo niekedy vydržať so svojim otcom. Za to by si mohol zaslúžiť nejakú medailu. "Naučila by si ma niečo, kde by som využil práve napríklad silu v rukách?" kto vie, možno aj ona sama by to mohla vidieť ako výzvu. Hoci už len rozhovor s ním musela byť sama o sebe veľmi veľká výzva.

Jeho slová neboli úplne hlúpe, to musela uznať, pretože očividne hovoril z vlastnej skúsenosti. Ona však nemala dôvod klamať a tak trochu nechápala, prečo jej v tomto prípade neveril. Všetky gymnastky boli ohybné a v posteli zrazu svoju ohybnosť nestratili. Druhá časť jeho monológu jej teda tak trochu nedávala zmysel. Rozhodla sa však nechať to tak, pretože nemala v pláne presviedčať ho rovnako ako nemala v pláne vrhnúť sa s ním do postele len aby mu dokázala, že ona je tá, čo má pravdu. "Ako povieš, Levi," pokrčila ramenami, pričom ale zľahka pokrútila hlavou a neveriacky sa uchcechtla. Vážne nemala energiu hádať sa s ním, prišlo jej to úplne zbytočné a nepotrebné.  Ona osobne nikdy hádky nemala rada, drobné podpichovanie to áno, ako sa hovorí, rada dráždi hadov bosou nohou, no hádky ako také nie sú jej šálka kávy. Jasné že niekedy sa aj ona dokáže poriadne načertiť, čo bolo jasné vtedy, keď sa začal ku gymnastike vyjadrovať ako k niečomu podradnému. Vtedy jej nerobí problém hádať sa, aj keď to naozaj robí nerada. "To som si už všimla," skonštatovala, keď spomenul niečo ohľadom toho, že človek v jeho spoločnosti nemôže vždy vedieť, čo sa stane, pretože s tým úplne súhlasila. V jednom momente bol taký, v druhom zase onaký, celá ich konverzácia bola proste zvláštna a možno preto ich oboch tak bavila. Bol proste veľmi špecifický človek, aspoň z toho, čo zatiaľ stihla z jeho správania odpozorovať, a ešte nedokázala úplne určiť, či to bolo dobré alebo zlé. Zatiaľ sa teda rozhodla nijako ho nesúdiť, no pozorne ho sledovala a do priečinku v mysli ukladala všetko čo robí a hovorí, aby neskôr mohla vyniesť nejaký ten rozsudok.
"Áno, gymnastika sa delí na viacero odvetví, ale rozcvička je vždy tá ístá," prevrátila očami, pretože to opäť znelo ako výhovorka a ona výhovorky neznášala. Prišli jej trápne a úbohé a ľudia, ktorí sa vyhovárali, boli v jej očiach slabé povahy. Nedokázali totiž byť sebakritický a vinu radšej hádzali na všetkých a všetko navôkol. "Nič v gymnastike sa nedá robiť bez poriadneho ponaťahovania sa, pretože v prípade, že to neurobíš, si môžeš vážne ublížiť," dodala, pričom mala pocit, akoby základy športu vysvetľovala malému decku. Sám bol predsa športovec a muselo mu byť jasné, že pokiaľ sa pred svojim zápasom nerozbehá a nezahreje svoj organizmus, pri prvom páde alebo náraze si môže niečo natiahnuť poprípade vykĺbiť. Zhlboka sa však nadýchla a na sekundu privrela oči, aby sa trochu upokojila a keď ich znovu otvorila, hneď sa cítila o niečo lepšie, aj keď ju stále tak trochu hnevali tie jeho reči. "Fajn, prečo nie, urob stojku," bolo to síce jednoduché ba až primitívne, no chcel niečo, kde by využil silu v rukách a na to bola stojka ideálna. Na nič ostatné si s ním netrúfla, keďže bol tvrdý ako poleno a predstava naťahovania mu očividne nebola dosť dobrá a vážne nemala chuť vysvetľovať mu, že bez toho sa nepohne nikam, ani na bradlá, ani na kruhy, ani na koňa, kde všade boli základy silné ruky, no iba s nimi by nedokázal urobiť nič, keďže všetky cviky vyžadovali ohybnosť a dopnuté nohy. Keby náhodou nevedel, čo to stojka je, jednu mu ukázala, no potom si preložila ruky na prsiach a sledovala, či ju vôbec dokáže urobiť a v prípade že nie, snažila sa mu pomôcť tým, že mu vo vzduchu zachytila nohy, čo bolo pre ňu dosť ťažké, keďže bol taký vysoký. Po pár minútach sa však ozvalo zvonenie a ona energicky pribehla k žinenkám, kde si nechala tašku a mobil. "Vyzerá to tak, že budem musieť ísť," vydýchla zo seba, keď telefón zložila a hodila do svojej tašky, pričom si automaticky natiahla svoje kraťasy a obula tenisky. "Moje číslo máš takže keby si chcel cvičiť, kľudne sa ozvi," dodala ešte, krátko sa na neho usmiala, no potom si už zobrala svoje veci a rýchlym krokom vyšla z telocvične a stratila sa niekde vonku.

>>> Dievčenský spolok

Levi si v niektorých okamihov nevedel predstaviť, čo sa za tým výzorom skrýva. Niekedy nevedel odhadnúť, čo vlastne tými slovami myslí. Niekedy mal pocit, ako keby jej liezol na nervy a sám nevedel, či sa má postaviť a bez jediného slova odísť alebo ostať tam a čakať na to, čo zo seba ešte dostane. On sám si nevedel na ňu urobiť nejaký jednotný názor a to sa mu v podstate ani nestávalo príliš ťažko. Pretože mnoho dievčat ale aj chlapcov, ved na tom ani nezáležalo bolo tak povrchných, že človek už od prvého okamihu vedel povedať, akým je človekom. Neodpovedal na to, nemal na to ani tie správne slová. Na miesto toho len počúval jej slová. Gymnastika napokon nemohla byť taká zlá. Bolo to ťažké, to rozhodne áno no nemal v pláne sa len tak vzdávať. Už len tým pádom, že nedokázal tak jednoduchý trik alebo len precvičenie, urobiť sa cítil ako naozaj porazený človek. Napokon si sám sebe bude musieť uznať, že ho dostala tým správnym spôsobom. Po tom, ako mu ukázala, ako má urobiť stojku tak neváhal ani len jednu sekundu. Narovnal si ruky a pozrel sa na nich. Musel rozhodne aspoň toto urobiť, tak ako si to predstavovala.
"Dobre, za pokus predsa nič nedám." Pokojným hlasom povedal a potom sa vyhupsol do vzduchu. Aj keď to nevedel urobiť len možno desať sekúnd, aj tak bol sám na seba v tejto chvíli pyšným. Aspoň niečo sa mu možno podarilo. V momente, kedy povedala, že bude musieť ísť, nenamietal. Aj on sám vedel, že už prešlo mnoho času na to, aby sa zdržiaval na tomto mieste. "Samozrejme, ďakujem za túto lekciu." bol to dokonca tichý hlas, ktorý vyšiel z jeho pier. Malý náznak úsmevu, sám prešiel k svojej taške a mal možnosť vidieť, ako odchádzala. Počkal si na ten moment, kedy sa za ňou zatvorili dvere. Odísť v tejto chvíli? možno by mohol ale to on nechcel. človek ako on sa ničoho nevzdával. Bolesť bola súčasťou mnohých tréningov v jeho športe. Takže jediná vec, ktorá mala byť teraz potrebná je práve trpezlivosť. Levi sa opäť posadil na zem a nadýchol sa. Ruky vystrel, rovnako aj zvyšok svojho tela a potom opäť cítil tú nenávisť v sebe samom v tom, že sa nedokáže chytiť špičiek nôh.
"Dočerta! ako je to sakra možné. Nemôže to byť až také ťažké!" povedal Levi a ľahol si na chrbát s tým, že si dal ruky za hlavu.Levi premýšľal nad tým, či má zmysel tu ostávať. či má zmysel bojovať s vlastným telom. Nikto ho tu nevidel, mohol by jednoducho odísť a tváriť sa rovnako sebavedomo, ako to bolo po celý ten čas. Ale on sám seba v tejto chvíli videl ako slabého človeka a rozhodne sa nechcel vzdať. Z toho dôvodu sa o to pokúšal znova a znova a znova. Po dvadsiatich minútach, kedy mal dokonca v niektorých okamihoch pocit, že jeho nohy to už nezvládnu sa konečne dotkol nôh tak, ako si to ona pred tým predstavovala. Postavil sa na nohy, dokonca si aj povyskočil, pretože sa v ňom v tejto chvíli nachádzala skutočne radosť. Potom sa pozrel na hodinky a rozhodol sa aj on sám napokon odísť z telocvične. Opäť sa prezliekol a prešiel k dverám.

Levi s úsmevom na tvári a s taškou prehodenou na jednom pleci za sebou zatvoril dvere. Dokázal to! on to skutočne dokázal a aj keď sa tam nenachádzal nikto, kto by to videl a mohol by ho potľapkať po rameni a povedať, že je naozaj borec, tak on sám vedel, že sa vedel prekonať. A to mu rozhodne stačilo. Nemusel vedieť, že je na neho niekto pyšným. Nemalo by to takmer žiaden zmysel. Pretože on sám musel pochopiť, že veci robí iba pre seba. Skutočne mal v tejto chvíli dobrú náladu. Po tom, ako sa premiestnil k autu a následne sa presunul k svojmu bytu, tak premýšľal nad tým, čo vlastne bude ešte s týmto večerom robiť. No v jeho podaní bolo mnoho zaujímavých nápadov.

-- byt

Dům Nicholase -> Tělocvična

Byla zima, člověk by měl být nejraději zavřený doma v teple a dívat se na televizi. Ale Nicholas byl jiný. Nechtěl být zavřený doma, raději chtěl něco dělat. Dokonce si řekl, že zřejmě lehce zlenivěl za tu dobu, co byl zavřený doma s Bronzem a jen se cpal a díval se na Netflix, kde měl asi dokoukané snad všechny filmy a seriály, které šly. Proto se rozhodl, že se sebou něco udělá a vydá se cvičit. Normálně by si šel zaběhat třeba do parku nebo do lesa, ale venku byla zima a byl by akorát za blázna. Proto si ze skříně ve své ložnici sebral sportovní tašku, do které si hodil své sportovní oblečení, lahev, kterou naplnil vodou a nějaký ten ručník. Ještě tam hodil menší sváču, samozřejmě si nakrájel do misky ovoce, které si sní, jakmile skončí. Chce si doplnit energii něčím zdravím, než odejde zpátky domů. Ještě se převlékl ze svého domácího oděvu do něčeho normálnějšího, co se dalo nosit na ulici. Přetáhl přes sebe mikinu a kulíška, kterého si nasadil na svou hlavu. Má ho již dlouho a nosí ho vždy, když venku je zima. Ještě na sebe navlékl tmavé kalhoty a boty značky Nike. U vchodových dveří na sebe hodil černou bundu a do ruky vzal onu sportovní tašku. Od jeho odchodu ho vyrušilo zamňoukání, to se ozýval, Bronzo, který chtěl jít také. Proto se k němu pomalu sehnul a pohladil ho. “Dneska ne, kamaráde. Venku je zima, ještě bys mi nastydl. Ale přinesu ti něco dobrého.“ Ujistil ho a jakoby mu porozuměl. Sebral se a prostě šel do útrob jejich domu. Pravděpodobně se šel rozvalit na pohovku do obýváku nebo do jeho postele, kdo ví. Ale Nicholas ho nechá, nebude mu přeci nijak bránit. Poté se zase zvedl, vzal si klíče a vydal se ven. Tam o ovál chlad a hned od úst mu šla pára. Dokonce ho začal lehce štípat nos, proto si čapku stáhl více do čela a vydal se směrem ke škole do tělocvičny.
Tělocvična byla prázdná, což se divil. Již byl převléknutý, svou tašku spolu s věcmi měl v tašce, kterou si s sebou přinesl. Ještě si do uší strčil bezdrátová sluchátka, která si poctivě koupil z našetřených peněz a do kapsy své šedé mikiny, kde si zapnul nějakou hudbu svého náhodného playlistu. Začal se pomalu protahovat, nerad by dostal nějakou křeč nebo si natáhl sval hned ze začátku. Jakmile se pořádně protáhl, dal se do pomalého běhu po obvodu tělocvičny. Měl v plánu si dát pár koleček, pak si trochu zaklikovat, udělat pár sklapovaček a zase jít běhat. Nějak si to celé musí ještě v hlavě rozvrhnout. Běžel opravdu pomalu, nechtěl se vyčerpat hned ze začátku a hlavně se nechtěl hned zpotit. Sice tam bylo teplo a cítil, jak se mu trochu rosí čelo, ale zatím to nijak neřešil. Jakmile to bude opravdu vážné, sundá horní vrstvu a zvládne cvičit i bez ní. Ale jak bylo zmíněno, zatím to nebylo tak zlé a tak si pokračoval ve svém tempu. Byl zaměřen jen na své tempo, které korigovala momentální hudba a svůj dech. Ničemu jinému neměl v plánu věnovat svou pozornost, takže pokud tam někdo dorazil, nevšiml si ho a nevšimne si ho zřejmě do té doby, dokud se nějak neozve nebo se neobjeví přímo před Nicholasem. Ale aby byl upřímný, chyběla mu tady nějaká ta společnost. Možná měl opravdu Bronza vzít s sebou a nenechávat ho válet se doma. Jenže by cestou určitě zmrzl, i kdyby byl v tašce a hezky zachumlaný v jeho teplé dece, na které doma normálně spí. Nebo by mu někam zaběhl v tělocvičně, protože nechce svého nejlepšího kamaráda nechávat po celou dobu zavřeného v přenosné brašničce pro mazlíčky. Hlavně ji nemá rád, je v ní celý nervózní a je schopen poškrábat i jeho. Proto ho s sebou bere jedině na vodítku, případně mu udělá pohodlné místo v batohu tak, aby mohl koukat ven a necítil se tak zavřeně jako v té malé klícce. Zavrtěl hlavou, aby tyto myšlenky vyhnal ze své hlavy. Přišel si zacvičit a ne přemýšlet nad depresivními věcmi. Dokonce kvůli tomu zvolil i rychlejší tempo svého běhu, aby se soustředil na něco jiného.

Domy-->
*Sofia naozaj nedokáže obsedieť ani jeden deň doma na zadku, a preto aj dnes nestráca svoj čas pri telke, ale vydá sa do školskej telocvične. Prečo práve tam? Pretože je ešte len február a ako to na začiatku roka zvyčajne býva, plno ľudí si dá do nového roka predsavzatia a často medzi ne patrí aj navštevovanie posilňovne. Sofiu to teší, veď šport jej predsa zmenil život a dúfa, že takú vášeň v ňom dokážu nájsť aj ostatní ľudia. Avšak to čo ju neteší sú napratané posilňovne na prasknutie, pretože každý chce byť zrazu fit. V tomto meste je ich niekoľko, ale z nejakého zvláštneho dôvodu sa všetkým páči práve tá, kam chodieva aj sama Sofia. Ona sa jej nevzdá, miluje to prostredie, cíti sa tam už ako doma, ale pre tentokrát nemá náladu sa s nikým tlačiť, a preto si radšej zvolí školskú telocvičňu. Tá by na tréning s vlastnou váhou mala byť úplne postačujúca. Ak sa v telocvični zrovna neodohrávajú žiadne tréningy roztlieskavačiek alebo basketbalistov tak ju takmer nikto nepoužíva. Je na seba pyšná, že ju napadlo niečo tak výborné a nebude sa musieť s niekým dohadovať o svoj priestor. Vždy sa snaží byť slušná, ale niekedy si už proste nemôže pomôcť a poriadne niekomu vynadá. Keď proste niektorí nedokážu pochopiť to, že ich zadky by sa vážne pri cvičení dotýkať nemali a trošku priestoru by ocenila. Často si do nej niekto len tak nedovolí, hlavne keď ju vidia zbesilo udierať do toho obrovského vreca, ako nejakého šialenca. Keď sa pre niečo zapáli, okolitý svet vôbec nevníma, a to ani nemusí mať slúchadlá v ušiach. Vonku je celkom chladno, ale Sofia si s tým priveľmi nerobí starosti, veď predsa iba nasadne do auta a o pár minút už je pri telocvični, kde sa isto poriadne zahreje. Preto si dá na seba len športovú podprsenku, legíny a obtiahnuté tričko s dlhým rukávom. Outfit. Dnes sa cíti naozaj príťažlivo, tento outfit jej naozaj krásne zvýrazňuje krivky. Už by sa toľko nemala obzerať pred zrkadlom, ale radšej vyraziť smerom k univerzite. Prehodí si športovú tašku so všetkým potrebným, ako je voda, uterák a slúchadlá, cez plece, nasadí si športové tenisky a rýchlo prebehne do auta. Ísť len tak bez bundy možno nie je v tomto ročnom období najlepší nápad, ale Sofia je proste trdlo. Veď za tých pár sekúnd predsa ochorieť nemôže. O pár minút už parkuje pri univerzite, k školskej telocvični je to iba pár metrov. Zoberie si všetky potrebné veci a upaľuje dovnútra, aby sa už konečne mohla pustiť do cvičenia. Náladu má výbornú, ako takmer vždy, už sa veľmi teší na dnešné cvičenie. Ako už vravela, rozvaľovanie sa na gauči nie je nič pre ňu, iba zbytočné zabíjanie času, ktorý môže využiť oveľa efektívnejšie. Zamieri si to rovno do telocvične, keďže už je prezlečená a tašku si radšej nechá pri sebe, ako pohodenú len tak v šatni. Ako sa tak blíži ku telocvični počuje nejaké zvláštne búchanie, je si istá, že tu nie je sama. Povzdychne si, keďže tu naozaj neviete, na akého idiota môžete naraziť. Naozaj nerada by si dnes skazila túto dobrú náladu, čiže jej zostáva len dúfať v to, že sa s ňou niekto o telocvičňu ochotne podelí. Ak sa to dotyčnému páčiť nebude, rozhodne sa nenechá odohnať, len bude ich cvičenie oveľa nepríjemnejšie. Vojde dovnútra, pričom sa zastaví iba malý kúsok od dverí a zaostrí na chlapca behajúceho po obvode telocvične. Má povedomú tvár, možno sa už niekedy na chodbe stretli, ale do reči sa rozhodne nikdy nepustili, to by si isto pamätala. Chvíľku tam len tak postáva, pozoruje ho, ale on je zameraný iba na jedno, a tým je cvičenie. Tašku si teda odloží na lavičku, tak aby nezavadzala v ceste a opäť sa otočí smerom k chlapcovi.*Ahoj, nečakala som, že tu dnes niekto bude.*Tieto slová hovorí hlasnejšie, aby ju cez tú telocvičňu vôbec bolo počuť. Keď je taká prázdna, všetko sa tu neskutočne ozýva. Avšak od neho nedostane žiadnu odpoveď, vôbec žiadnu reakciu. Chápe, ak nemá záujem sa baviť, ale prejavuje to práve tým, že ju bude úplne ignorovať? Sofia teda poklusom pobehne smerom k nemu, v podstate mu skočí do cesty, aby si ju konečne všimol. Teraz už to je jasné, z diaľky si nevšimla tie bezdrôtové slúchadlá, ktoré ma zastrčené v ušiach. Musí sa nad sebou ušrknúť a zavrtieť hlavou, chlapec pravdepodobne ani len netuší, že mu niečo rozprávala. Teraz už len musí počkať, kým si ich dá von z uší, aby mu mohla niečo normálne povedať.*

Rozhodl se ještě pro další tři kolečka a poté se půjde věnovat něčemu jinému. Když už je tady sám, chce si pořádně zamakat. Sice netušil, zda pak zvládne dojít domů, ale je to přeci velký a silný chlap, nic ho jen tak nezkolí. Sice přijde domů a udělá si nějakou vydatnou večeři a tím celý tento trénink přijde vniveč, ale aspoň si pořádně pochutná a bude mít dobrý pocit z toho, že se neválí jen doma a nedrbe Bronza za ušima. A dál nepokračuje v koukání na Netflix. Sice má vyjít plno dalších seriálů a filmů, ale jak se zná, zase je stihne zkouknout za krákou dobu, ale to nevadí. Byl úplně zaměřen na sebe, že si nevšiml někoho dalšího, kdo momentálně přišel do tělocvičny. V uších mu momentálně hrála jeho oblíbená písnička, takže bylo samozřejmé, že si musel dát hlasitost na nejvyšší úroveň. Kdyby mu to nebylo blbé, možná by začal i zpívat, ale nechtěl být někým přistižen při jeho nepovedeném pokusu. Dost dobře věděl, že to neumí. Zrovna v ten moment, kdy Sofia mluvila přišla ta nejhlasitější část písně, takže ji neslyšel ani tehdy, kdy mluvila opravdu nahlas. Bohužel to zřejmě vypadalo, že ji ignoruje, ale ono to tak není! Kdyby neměl sluchátka nebo to měl na menší hlasitost, určitě by zastavil a odpověděl. Takhle to bohužel nemohl udělat. Hleděl zrovna do země. Dělá to tak většinou, když běhá v nějaké místnosti či třeba na páse v posilovně, soustředí se tak na to víc. Jakmile zahlédl další pár nohou před ním, lekl se a musel dotyčnou oběhnout, aby mohl zastavit a nenarazit do ní. Nastala by pohroma a hodněkrát by se jí musel omluvit, aby mu to odpustila. Otočil se, aby se podíval, kdo mu to do té cesty skočil. Vyndal si sluchátka, které poté držel v jedné ruce. Přišla mu povědomá, určitě musí chodit na stejnou Univerzitu, ale z oboru si jí nijak nemohl vybavit. Určitě se potkávali na chodbách, to ona, ale do řeči se určitě spolu nepustili. “Omlouvám se, neslyšel jsem tě přicházet.“ Na tváři měl omluvný pohled, bylo mu to opravdu líto a vlastně díky jeho nepozornosti riskovala srážku. Rychle vyndal telefon z kapsy, aby si mohl svou hudbu vypnout a poté ho opět schoval do kapsy. Společně se sluchátky. Možná byl dívce před ním vděčný, že ho zastavila, jinak by se zapomněl jít napít. Jakmile je zapálený do cvičení nedodržuje pitný režim. Vlastně na něho celkově zapomíná a proto mu je kolikrát i špatně a motá se mu i hlava, div mu není na omdlení. Dokonce se naštěstí zastavil i poblíž svých věcí, proto se k nim ihned vydal, aby se mohl napít. Rovnou si i uklidil jedno sluchátko. V něčí přítomnosti vždy poslouchá hudbu jen napůl, když cvičí. Poté si vytáhl lahev z tašky a napil se. Začal pociťovat, jak měl lehce sucho v krku a vlastně ona byla jeho menší záchrana v tomhle ohledě. “Každopádně, pokud jsi mi něco říkala, povíš mi to znovu?“ Optal se s lehkým úsměvem na tváři. Snažil se být přátelský a doufal, že ona bude také a nebudou se spolu nijak přetahovat o tělocvičnu. Vypadala rozumně a dokonce vypadala, že je připravená si tady také zacvičit. Upřímně, doufal, že nepatří mezi roztleskávačky a nečeká tady na jejich trénink, jinak by se musel sebrat a odejít pryč. To se mu opravdu nechtělo, ale je chápavý a dodržel by to pravdilo. Pokud se tam nic nekoná, může tam být. Poté se na ni trochu zaraženě podíval. “Doufám, že zde nemají roztleskávačky momentálně trénink.“ Potřeboval si to trochu ověřit, aby si opravdu nemusel brát své věci a vyrazit domů. Sice by si mohl zaposilovat doma, ale tam to není ono, jako takhle někde v posilovně. Ale jak zmínil, dodržel by to pravdilo a prostě by odešel. Třeba by se šel podívat do posilovny, jak to tam kapacitně vypadá a případně by se vydal domů. Samozřejmě by něco cestou nakoupil, aby mohl doma něco uvařit. Nerad si objednává domů jídlo. Sice jeho zkušenosti v kuchyni jsou malé, ale snaží se, aby to bylo alespoň trochu k jídlu. Dokonce přemýšlel o nějakých kurzech, kde by se to všechno hezky naučil, ale zase tam docházet. Možná nějaké online kurzy. Ale od nich zase přesedlal na kuchařku, kterou si nakonec i pořídil a zkouší to podle ní. Ale to už se v myšlenkách věnoval zase něčemu jinému než tomu, proč vlastně přišel do této velké místnosti. Hleděl na Sofii a doufal, že mu řekne tu zprávu, kterou slyšet chtěl.

*Ako už Sofia spomínala, zbožňuje množstvo športov a aktivít, vyskúšala toho už naozaj mnoho. Na základnej škole sa venovala basketbalu, volejbalu, chvíľku skúšala aj futbal, ale nič z toho ju veľmi neoslovilo. Vždy ju lákalo skúsiť tenis, tento šport sa jej veľmi páči a niečím ju proste fascinuje. Veď predsa nikdy nie je neskoro začať, či? Chápe, že je to úplne iné, keď sa niečomu venujete už odmalička, ale ona verí, že by sa v tom dokázala zdokonaliť za krátku chvíľku. Keď už raz to nadanie na šport v sebe máte, nemáte problém sa naučiť hocičo. Naopak, keď je niekto drevo, môže vyskúšať aj desať rôznych druhov športov a nepôjde mu to. Čiže možno jedného dňa si nato nájde čas a zamieri na tenisové kurty, naučiť sa niečo nové. Vie, že za každým jedným športom je tvrdá drina, aj keď sa to tak na prvý pohľad nezdá. Veď mnoho ľudí si robí srandu z golfistov, keďže vraj len ťukajú do loptičky, ale vyskúšali ste si to? Nie je to vôbec také jednoduché, ako sa to zdá. Teda Sofia sa už dlhú dobu venuje plávaniu, behu a boxu, život bez týchto aktivít si už nedokáže predstaviť. Voľného času na univerzite má pomenej, keďže je často takmer celé dni ponorená do knižiek, nie je to tu pre ňu vôbec také ľahké. Nesnaží sa mať tie najlepšie známky, na tom jej vôbec nezáleží, ale rada by z každého predmetu aspoň prešla. Nefláka to, ale ani to nijak nepreháňa. Veď keby sa predsa nechcela učiť vôbec, prečo by sa sem vôbec hlásila?*V poriadku, ja som si len myslela, že ma proste arogantne ignoruješ.*Otočí sa smerom k Nicholasovi, ktorý sa zastaví iba pár krokov od nej. Je rada, že si ju pri tom zápale do behu vôbec všimol, keď sa mu rozhodla postaviť do cesty. Ako už vravela, aj ona pri cvičení vytesňuje okolitý svet a o to viac, keď má nasadené slúchadlá, rovnako ako on. Nečudovala by sa, keby do nej celou silou vrazil, ale tento scenár si v hlave ani nechce prehrávať, nie je to vôbec pekné. Hlavné je to, že sa ospravedlnil, už teraz majú našliapnuté na príjemnú konverzáciu. Keby je to obyčajný debil, takéto slova by z jeho úst istotne nepočula. Avšak nechce predbiehať, aby to náhodou celé nezakríkla.*Ja som len vravela, že som nečakala, že tu dnes niekto bude.*Zľahka pokrčí ramenami a opätuje mu milý úsmev. Ako ho tak sleduje, tak vidí, že ešte nie je veľmi spotený a zničený, čiže musel taktiež pred chvíľkou prísť. Pochybuje, že by stále vyzeral tak dobre, po hodinke tréningu.*Nebude ti vadiť podeliť sa so mnou o telocvičňu? Hádam nepotrebuješ celú túto plochu.*Poukáže na obrovskú telocvičňu, až pokým pohľadom opäť nepristane na Nicholasovi. Nevie odhadnúť, či je to športovec, teda má na mysli, či hrá niečo za školu alebo si sem proste prišiel zacvičiť.*Vyzerám ako roztlieskavačka? Alebo vieš čo, radšej ani neodpovedaj.*Uškrnie sa, pričom zavrtí hlavou do strán. Nemá vôbec nič proti roztlieskavačkám, väčšina z nich sú zlaté dievčatá, ale rozhodne sa k ním pridávať nechce. Ona na niečo takéto vôbec nie je. Roztlieskavačky podľa nej vyzerajú tak typicky. Nedokáže to proste opísať, ale radšej nechce vedieť, či by ju k ním Nicholas zaradil. Ona je skôr na individuálne športy, rada sa spolieha na seba samú.*Posilňovne sú v týchto mesiacoch otrasne preplnené, a tak ma napadlo, že by som si prišla zacvičiť sem. Síce tu nie sú žiadne činky, ale tak aj pri tréningu s vlastnou váhou si viem poriadne zamakať.*Zľahka pokrčí ramenami a poobzerá sa navôkol seba, aby si prezrela, čo všetko sa tu nachádza a dá sa využiť pri cvičení. Vidí to tak, že môže jedine robiť zhyby o basketbalový kôš, ale to pravdepodobne nie je najlepší nápad.*Tak vidím, že máme podobné myšlienkové pochody.*Opäť sa uškrnie, nevie, prečo vybrala práve tento výraz. Myslela si, že prišla na geniálny nápad, ísť sem trénovať, ale očividne ten nápad nebol až taký jedinečný.*Tak kľudne pokračuj v tom, čo si robil. Nechcem ťa oberať o drahocenné minúty tvojho tréningu.*Venuje mu opäť jeden sladký úsmev a sama sa pustí do tréningu. Na začiatok sa treba poriadne rozcvičiť, nechce predsa prísť k nejakému nepeknému úrazu. Začne si pomaly naťahovať ruky, nohy a postupne proste všetko, čo je potrebné. Pravdepodobne si dá nejaké koliečka po obvode telocvične, nejaké kliky, výpady a angličáky. Radšej cvičieva s činkami, ale taktiež rada skúša nové veci, snaží sa svoj tréning obmieňať, aby ju to neprestalo baviť.*

Aby byl upřímný, dost ho překvapilo, že si tohle o něm myslela. Nikdy by někoho bezdůvodně neignoroval a pokud to právě teď vypadlo, dost ho to zamrzelo. I přes ten fakt, že za to vlastně nemohl. Na tváři měl provinilý pohled. Poté jen chápavě přikývl. Tak přeci jen k němu něco říkala a už ví i co. Aspoň si to nenechala pro sebe a nevracela mu to ignorování, jaké probíhalo od něho k její osobě. Bude si to vyčítat zřejmě dlouho, takový už prostě je. Možná začne cvičit jen s jedním sluchátkem, aby se tohle už nikdy neopakovalo. “Jasně, že ne. Proč by mělo?“ Optal se lehce zmateně. Je přeci jasné, že se s ní podělí. Nidke není napsané, že kdo dřív přijde, je celá jeho.  Hlavně možná se společností se mu bude cvičit i lépe a třeba si budou moci dávat i nějaké ty rady a celkově se to ve dvou lépe táhne. Ohledně označení roztleskávačka se lehce zasekl. Dobře, možná mu roztleskávačku připomínala, ale raději se chce ujistit, než aby se dostal do problému! “Omlouvám se, jen jsem pak nechtěl mít nějaký problém.“ Už podruhé se cítil provinile, což se mu jen tak nestává. Dneska je asi opravdu zvláštní den. Pro něho bude asi dost provinilý, ale tak co. Každý den nemůže být nejlepší. I on neměl nic proti roztleskávačkám. Některé byly opravdu fajn a daly se s nimi vézt normální rozhovory. Přeci jen, někdy s nimi měl sepsat nějaký rozhovor a s některýma to šlo opravdu špatně. Vlastně jim šlo skoro jen o to jedno a to Nicholase opravdu nelákalo. S touto osůbkou to samozřejmě vypadlo na nějaký příjemnější rozhovor, pokud se tedy bude chtít i nadále bavit, pokud tedy si ho potom bude všímat. Poslouchal její lehce delší monolog a chápavě přikyvoval. “Souhlasím. Potom se tam nedá dýchat a upřímně, vzduch smíchaný s potem v uzavřené místnosti není úplně nejlepší vůně.“ Povzdychl si a vzpomněl si na nějaké ty osoby, které se kolikrát odmítaly po dlouhém a usilovném cvičení a posilování osprchovat a vydat se rovnou domů. Nicholas se raději pořádně vydrbal než odešel. Sice neví, zda se mu bude chtít momentálně umývat v těchto sprchách, ale bude to muset nějak přežít. Přeci jen nechce přijít domů úplně zpocený. Už jen při tom pomyšlení se mu postavily chloupky na zátylku. Usmál se nad její poznámkou. Ano, měli zřejmě podobné myšlenkové pochody, ale toto mohlo respektive napadnou kohokoli. “Otázkou je, zda to nenapadlo ještě někoho dalšího.“ Podotkl a podíval se na chvilku na své nohy. Nevěděl proč, možná si kontroloval, zda nemá rozvázané tkaničky nebo se jen chtěl vyhnout nějakému jejímu pohledu. Poté svůj pohled zase zvedl k ní, když ho propustila z jejich koverzace. “Myslím, že si můžeme i vypomoci, pokud budeš chtít.“ Navrhl ji a poté se rozběhl opět po obvodu tělocvičny. Zase ve svých myšlenkách, ale tentokrát jedním uchem vnímal, zda náhodou nedorazí někdo další nebo ona opět nebude mluvit k jeho maličkosti. Nechce být zase za nějakého ignoranta, který se s ní nebaví. Jakmile doběhl poslední kolečko, našel si takové hezké místečko v rohu, kde se na chvíli posadil, aby si na chvilku oddychl. Samozřejmě, že se zadýchal, ta menší pauza ho opravdu zmohla. Proto si teď v sedě trochu protáhl a poté i ve stoje. Nakonec si lehl do prkna a začal dělat kliky. Jak měl předtím v plánu. Chvilku nějaké ty posilovačky na ruce, pak si dá něco krátkého na nohy a možná i na břicho. Hlavně to nechce zase tolik přehánět, aby mohl vůbec druhý den vstát. Občas se opravdu nechá unést a nehlídá se. Nakonec to dopadá tak, že se nemůže skoro ani hnóut, jak je potom opravdu rozbolavěný a modlil se za to, aby Bronzo začal umět vařit, uklízet a otevírat donážkovým službám dveře. Nebo jít za něho do školy, to by bylo úplně nejskvělejší, protože by se mohl z těch svých bolestí krásně vyležet a respektive by o nic nepřišel. Sice si to může zjišťovat od svých spolužáků, ale i tak by si musel dopsat veškeré poznámky a hlavně je to dost nereálný plán. Zavrtěl nad tím hlavou a raději se věnoval podlaze, která se od něho oddalovala a zase přibližovala. Také si přestal všímat jeho společnosti, takže vůbec netušil, zda ho třeba pozoruje nebo někam odešla. Mohl se sice podívat, ale zase nechtěl vypadat jako někdo, kdo ji sleduje. Stačí mu, že si vysložil menší štítek nesoucí název - arogantní ignorant. Nepotřebuje ještě štítek – úchyl.

*Nicholasa teda vôbec nepozná a rozhodne by jedným z tých arogantných idiotov mohol byť. Ona ho však vôbec nebude súdiť, keďže sa s ním ešte nikdy nedala do reči. Samozrejme, človek na vás nejak pôsobí, hoci ste sa ešte ani nerozprávali, prvý dojem je dosť dôležitý. Preto ona večne chodí s úsmevom na perách, pôsobí to úplne inak, ako keď kráčate s nabručaným výrazom.*Pre istotu sa spýtam, nechcem byť neslušná.*Zľahka pokrčí ramenami, keď mu týmito slovami vysvetlí to, prečo sa ho na niečo také pýta. Ako už vravela, keby ju tu nechcel, rozhodne by sa neotočila na päte a neodišla, veď to tu nevlastní. Ale neprišlo jej správne sa tu ani zložiť a úplne bez slova si tu začať trénovať. Je to zvláštne? Na tom vlastne už vôbec nezáleží.*Ale prosím ťa, prestaň sa tváriť tak previnilo, veď ja som len vtipkovala. Teraz chceš, aby som sa cítila previnilo ja?*Na krátku chvíľku sa zamračí, ale opäť to vystrieda žiarivý úsmev. Ešte tak celkom nevie čo má od Nicholasa čakať. Toto bol opäť taký menší pokus o vtip, ale možno by to hneď nemala takto skúšať na ľudí, s ktorými sa vôbec nepozná. Niektorí ľudia sa radi podpichujú a sú sarkastickí, ale naozaj to nie je pre každého. Možno práve natrafila na jedného z nich a teda rozhodne nechce, aby sa ho niečo z toho naozaj dotklo.*Máš pravdu, niektorí ľudia v tej posilňovni očividne myslia len na seba.*Zavrtí hlavou do strán, naozaj ju takýto jedinci vytáčajú. Chápe to, že sa potia, na tom nie je vôbec nič zlé, veď predsa vykonávajú fyzickú aktivitu. Ale dať si napríklad trochu spreju pod pazuchy alebo sa proste osprchovať, to by naozaj mal byť základ. Ona sama neznesie ten nechutný pocit po cvičení, keď je celá spotená a už vôbec si nedokáže predstaviť to, že by v rovnakom oblečení aj šla domov. Vždy sa ešte v posilke, ak sa to samozrejme dá, poriadne osprchuje a domov ide s úžasným čistučkým pocitom. Všetko oblečenie okamžite hodí do práčky, ani ju nenapadne si na seba vziať viackrát to isté. Avšak niektorí ľudia sú bohužiaľ zvyknutí na iné veci, ale neuvedomujú si to, že v tej posilňovni naozaj nie sú sami.*Dúfam, že to už nenapadlo nikoho iného a na dnes sme tu spolu len ty a ja.*Venuje jeden pohľad Nicholasovi, následne ho presmeruje k dveriam, akoby dotyčný mal práve nimi vojsť. Našťastie tam nikto nie je, ani nepočuje žiadne kroky, čiže hádam už nikto nepríde. Vlastne jej to môže byť jedno, ale ak to napadne polku univerzity, budú sa tu o chvíľu tlačiť rovnako ako v mestskej posilke.*Jasné, ja budem len rada. Len si na začiatok dám par koliečok, aby som sa trochu zahriala.*Pousmeje sa a bez váhania sa vydá do behu po obvode telocvične. Vlastne je rada, že to navrhol sám Nicholas a ona takýto krok podniknúť nemusela. Sofia má veľmi rada spoločnosť a tak isto spoznávanie nových ľudí, čiže sa na tento čas s ním aj celkom teší. Pravdepodobne nebudú mať veľa času na rozprávanie, ak si chcú dobre zamakať, ale nejaký pauzy si určite dávať musia. Aspoň sa trochu spozná s niekým novým, to nikdy nie je na škodu. Ako tak behá stále dookola, občas jej skĺzne pohľad aj na cvičiaceho Nicholasa, ktorý vyzerá naozaj dobre. Nechce tu nad ním nejak veľmi slinať, ešte si náhodou všimne, že ho pozoruje a bude sa cítiť nepríjemne, že ho nejako očumuje. Avšak Sofia si nemôže pomôcť občas sa naňho nepozrieť, veď načo má tie oči? Haha. Po pár rýchlych koliečkach sa zastaví neďaleko Nicholasa, musí sa trošku vydýchať, keďže zvolila celkom rýchle tempo.*Ty sa venuješ nejakému konkrétnemu športu alebo cvičíš len tak pre seba?*So zvedavým výrazom sa k nemu opäť prihovorí, rozhodne nechce, aby tu medzi nimi bolo nejaké trápne ticho. Vidí, že Nicholas má peknú vyšportovanú postavu, je to neskutočne sexy. Veľmi ju priťahuje, keď má chlapec namakané ruky, má pre to proste slabosť. Nemôže povedať, že si podľa toho chlapcov vyhľadáva, ale rozhodne to je bonus k osobnosti.*A čo vlastne dnes cvičíš? Ja som si teda na dnes nezvolila nič konkrétne, myslím si, že najlepšie je asi precvičiť celé telo, keď tu nie sú žiadne stroje ani činky.*Zľahka pokrčí ramenami a usmeje sa na Nicholasa. Je pripravená si poriadne zamakať, ale naozaj potrebuje od toho behu ešte chvíľočku. Z tašky si teda zatiaľ vyberie fľašku s vodou, poriadne sa napije, aby jej náhodou neprišlo zle.*

Upřímně? Byl rád, že s ním sdílela stejný názor na některé osoby v posilovnách, kde se někteří chovali jako velká prasata. On by si tohle nikdy nedovolil udělat. I kdyby byl sebevíc unavený, prostě by se překonal a aspoň by na sebe vyplácala celý deodorant, aby se toho zápachu dočasně zbavil, než dorazí domů. Bohužel ani tuhle věcičku někteří zřejmě neznají. Přikývl, také doufal, že to nenapadlo někoho dalšího. Rozhodně v tom neměl žádné postranní úmysly! To rozhodně ne, to by si hlavně nikdy nedovolil tohle udělat. Jenom chtěl mít soukromí a prostor. Sice tělocvična byla velká, to ano. Ale tak nějak si myslel, že dva jsou ideální počet. I tak si moc nepomáhá a zní to, jako by měl nějaké vedlejší úmysly, proč mu zrovna tento počet vyhovuje. Raději nad tím rychle zavrtěl hlavou, než zčervená. Nevěděl, jak by jí tohle pak vysvětlil. Vlastně by se snažil to nějak zakecat a možná by mu to ani nepomohlo. “Tak potom stačí říct, až budeš chtít.“ Pronesl s úsměvem a nakonec se začal věnovat svému tréninku. Zrovna dělal prkno a aby si trochu zvýšil ego, byl v něm docela dobrý. Dokázal v něm vydržet i dlouho a jednou se mu podařilo v něm i usnout. Bohužel se potom probudil na zemi a vypadal opravdu spokojeně. Pokud ho někdo sledoval, pohled na něho musel být k nezaplacení a rád by viděl i fotku, kdyby ji někdo sehnal. Bohužel nikdo v okolí nebyl, tudíž žádný záznam nebyl. Což byla opravdu škoda. Mezi nimi bylo ticho. On si spokojeně dělal svoje a ona zase běhala. Tak jak to normálně bývá, když se někdo rozhodne sportovat, že ano. Nakonec ticho prořízla dívka, která se zřejmě potřebovala vydýchat, a tak využila příležitosti. “Může to tak vypadat, ale bohužel ne. Cvičím jen tak pro radost.“ Prozradil jí, protože to nebylo žádné velké tajemství, které by chtěl před někým tajit. Proč také, že? Nemá se přeci za co stydět. Změnil na chvilku polohu. Nyní se opíral spíše o lokty než o dlaně, tudíž byl blíže k zemi a přišla na řadu další otázka. “Většinou cvičím to, na co mám zrovna chuť. A jak jsi řekla, dnes se to hodí pro trénink na celé tělo.“ Měla pravdu, nebylo tady žádné náčiní jako činky a tak. Nebo i pneumatika by byla ideální, ale to tady bohužel také nebylo. Mohl leda tak převracet kozu, ale ta pro něho byla moc lehká, a tak ho to opravdu nelákalo. Proto se rozhodl pro plán, který měl uchován v hlavě. Pokud na něho nezapomene, což silně pochyboval, ale rozhodně jeho rozložení spíše několikrát změní. Takhle to už u něho bývá. Spíše plány změní, než zapomíná. Spíše zapomene, pokud má s někým něco domluveného nebo má plány sám pro sebe. Jako třeba zajít do obchodu. Prostě na to zapomene a dojde tam buď druhý den nebo až v pozdní hodině skočí do obchodu, kde mají otevřeno čtyřiadvacet hodin denně. Což je kolikrát výhodné, když si na to vzpomene ve dvě ráno, že si musí nakoupit ovoce a zeleninu či jiné potraviny k tomu, aby nezemřel hlady. Sice v tyto pozdní hodiny nemá moc velký výběr, ale nemusí stát dlouhé fronty, které jsou nekonečné nebo se tlačit u výběru nějakých dobrých pomerančů s dalšími zákazníky obchodu. Možná už zapomíná schválně, kdo ví, jak to má. Ale je to prostě vyhovující, možná by to i doporučoval ostatním. Ze všech těch myšlenek ho dostal do reality nepříjemný pocit v levé ruce, který se postupně zhoršoval a byl ještě více nepříjemný. Nakonec se přes pravý bok převalil na záda, protože do levé ruky dostal silnou křeč. A možná si potřeboval i krapet oddychnout. Až teď si uvědomil, že si neprotáhl ruce, proto dostal takovou nepříjemnou křeč. Pomalu se zvedl na nohy a pravou rukou se snažil křeč rozmasírovat, bohužel to moc nešlo. “Kruci, nesnáším, když dostanu křeč.“ Zamumlal si pro sebe a pomalým krokem se vydal ke svým věcem, odkud vyndal lahev a mohl se napít. Opravdu potřebuje dodržovat pitný režim. A také přemýšlel, že by si pořídil takové ty šumivé tabletky do vody, které obsahují hořčík. Už od malička ho měl v těle málo, a to byl ten důvod, proč ho křeče potkávali. A teď se objevily po delší době. “Budu si muset asi na chvilku oddychnout.“ Poznamenal trochu se smíchem a podíval se na jeho novou společnost, která tam s ním byla. Snad ho momentálně nebude brát jako někoho, kdo moc nevydrží, protože to by ho asi i ranilo! Samozřejmě by jí její názor brát nemohl, to by si nikdy nedovolil. Sice by se snažil, aby jí dokázal, že někdo takový opravdu není, ale jeho momentální stav mu to moc nedovoloval. Možná to bylo i tím, že poslední dobou také moc nespal. Asi potřeboval kávu! Nebo nějaký jiný životabudič, který by ho pořádně nakopnul a on mohl být zase připravený si pořádně zacvičit.

*Popravde, keď vyslovila tie slová, že hádam to nenapadlo nikoho iného, vnútorne si musela dať jednu facku. Veď teraz to vyzerá, ako keby je šťastná, že sú tu sami a má nejaké postranné úmysly. Hádam sa nad tým Nicholas nijak nepozastavil, pretože by sa potom cítila riadne trápne. Keď Sofia začne behať po obvode, nastane medzi nimi ticho, ale čo má asi tak rozprávať, keď si každý cvičí svoje? Ona teda nie je z tých ľudí, ktorí naozaj nikdy nedokážu sklapnúť. Sofia vie celkom dobre komunikovať s ľuďmi a tým pádom aj vie, kedy to už je až prehnané. Nebude tu predsa po ňom kričať cez telocvičňu a vyrušovať ho, keď sa tak sústredene snaží o plank. Áno, občas ho jedným očkom pozoruje, nebudeme si klamať. Je rada, že teda Nicholas tento plán navrhol a spoločne si môžu zacvičiť. Sofia väčšinou cvičí sama, keďže sa dokáže naozaj do toho sústredenia ponoriť a následne vôbec na okolitý svet nereaguje. Avšak návrh na cvičenie s takýmto pohľadným chlapcom sa naozaj nenaskytne každý deň, čiže túto šancu musí rozhodne využiť.*Ja tiež cvičím hlavne pre radosť. Nedokážem si predstaviť spoliehať sa na niekoho iného, nie som veľmi tímový hráč.*Zľahka pokrčí ramenami a pousmeje sa. Nemyslí to nejak v zlom, že by ľudom neverila, ale hádam to on pochopí správne. Vie, že na seba a svoj výkon sa môže na sto percent spoľahnúť a dá do toho úplne všetko. V tímoch sa však často stáva, že niekomu sa zrovna nechce alebo nemá proste hlavu iba v hre. To by Sofia naozaj nezvládla, že by náhodou zlyhala kvôli neschopnosti niekoho iného. Na teláku si teda rada zahrá basketbal alebo volejbal, ale profesionálne by sa tomu venovať vážne nechcela. Práve preto sa zaujíma skôr o plávanie, box a beh. Tieto disciplíny môže robiť úplne sama, a tak jej to naprosto vyhovuje. Síce sa na ňu Nicholas nespýtal, aj tak mu to sama oznamuje, veď aby reč nestála. Hádam mu to teda nebude prekážať, že mu aj ona takto prezrádza niečo o sebe.*V škole by sa hodilo zriadiť nejakú poriadnu posilku, takú s činkami, aby sme ju mohli naplno využívať. Myslím si, že by ju určite využívalo mnoho študentov.*Ona by tam teda rozhodne chodievala, keby posilňovne v meste boli rovnako narvané ako práve dnes. A taktiež by ju určite využívalo veľa chlapcov a dievčat so spolkov, ktorú sa nachádzajú len neďaleko. Veď načo by chodili stále do mesta, keby si mohli zacvičiť tu v škole, priamo pod ich nosom. Odloží fľašku späť do športovej tašky a otočí sa smerom na Nicholasa, ktorý sa práve v tejto chvíli zvalí na zem. Sofia mierne poskočí, v očiach má priam vydesený výraz.*Bože, si v poriadku?*Momentálne je naozaj zmätená, keď tam tak Nicholas leží na chrbte a drží si jednu ruku. Vlastne skôr ako sa stihne k nemu zohnúť a pomôcť mu, on sa už aj zdvíha na nohy. Čiže z toho vychádza jedno pozitívum, a to práve to, že na tom teda nemôže byť až tak zle, ako to na prvý pohľad vyzeralo.*Toto sa ti stáva často?*Stále sa netvári veľmi nadšene, aj keď jej prezradí, že to je len kŕč. No nechce povedať, že kŕč nie je niečo vážne, ale existuje mnoho horších vecí. Avšak z Nicholasových slov pochopí to, že sa toto nestalo po prvý krát. Keď sa vyberie k svojím veciam, tak Sof automaticky kráča za ním, nenechá to predsa len tak.*Si si istý, že si musíš len oddýchnuť? Určite to je kŕč a nie niečo vážnejšie? Nechceš, aby sa ti nato niekto pozrel?*Sofia ho zavalí mnohými otázkami, ale tak Nicholas ju celkom vystrašil. Na tvári vyčaruje jemný starostlivý úsmev, možno to trošku preháňa, ale nemôže si pomôcť. Hádam ju Nicholas pochopí a nebude mu s tým liezť tak celkom na nervy. Počká teda, kým sa Nicholas napije a potom zoberie jemne jeho boľavú ruku do svojej. Veľmi „odborným“ pohľadom ju preštuduje a opatrne ju pohladí. Vlastne sa snaží takými krúživými pohybmi trochu rozmasírovať kŕč, niečo málo o tomto vie. Sama už dlho cvičieva a s kŕčmi sa už párkrát stretla. Keby sa v tom nevyzná, tak toto určite nerobí, nechcela by mu náhodou ešte viac ublížiť. Avšak momentálne presne vie, čo robí a dúfa, že to Nicholasovi aspoň trošičku pomôže. Následne jeho ruku opatrne spustí, zdvihne k nemu pohľad a pousmeje sa.*Naozaj by si si mal oddýchnuť a už radšej tú ruku nezaťažovať.*Kývne hlavou, na perách má stále veľmi jemný úsmev. Teraz sa ona sama k cvičeniu určite nevráti, nenechá ho tu predsa len tak sedieť a pozorovať ju.*

Chápavě přikývl. Sice to nemohla vidět, ale Nicholas měl pochopení. Nedalo se říci, že by byl také týmový hráč, ale když šlo o výhru, dokázal spolupracovat se všemi. Ale jinak se tomu raději vyhýbal. “Také si myslím. Hlavně by v ní nebylo plno lidí z města, tudíž by tam bylo i více místa, si myslím.“ S jejím návrhem souhlasil. Ale mohli nad tím jen takto polemizovat, protože nic sami předělávat a realizovat nemohou a bůhví, zda by škola přijala tento jejich návrh. Budou si muset vystačit s tou městskou posilovnou nebo touhle tělocvičnou. Když se objevil na zemi, jako úplně na zemi a ne v „planku“ rozhodně neočekával, že by se mu mohla křeč objevit právě teď a rozhodně neočekával, že by měla takovou intenzitu. Už to nebyl jenom nepříjemný pocit, ale už ho to trochu bolelo. “Neboj, nic mi není.“ Snažil se jí uklidnit i přes to, že to vlastně nebyla vůbec pravda. Ale cenil si toho, že hned k němu přiběhla a nenechala by ho v tom. Protože zrovna na jiných místech by ho nechali ve štychu, protože si potřebují cvičit to svoje a nebudou se přeci rozptylovat nějakým mladíkem, který nic nevydrží. Proto se mu na tváři objevil menší úsměv. “Mám jenom nedostatek hořčíku. Takže se může očekávat, že se tohle stane.“ Vysvětlil jí celou jeho situaci, jak to vlastně s ním bylo. Když se odebral k lavičce, na jednu se automaticky posadil, aby se tak nějak i vydýchal a celkově si už odpočinul smířený s tím, že si již pro dnešek nezacvičí. Asi byl i na sebe naštvaný, protože kdyby ten hořčík bral pravidelně, tohle by se mu určitě nestalo. Ale teď už je moc pozdě na to, aby nad tím přemýšlel a stejně si ho nebude brát tak, jako tak. Trochu byl překvapený, když měla tolik otázek. Netušil, zda ji tak moc vyděsil nebo měla jen starost. Ale v hloubi jeho duše mu to trochu dělalo radost, protože našel ten kousek lidskosti, který mnoha lidem chyběl. Ovšem to nebyla ta škodolibá radost, kterou by měl z toho, že se jen o něj někdo stará, to rozhodně ne. Takový on vůbec nebyl. “Ne, je to všechno v pořádku, za chvilku to přestane a budeme moci pokračovat.“ Poznamenal s trochu zamračeným výrazem, kterým se díval na svou ruku. Dlouze si nad tím povzdychl, protože ho to štvalo. Opravdu nechtěl vypadat jako nějaká chudinka, ale ona jako sportovkyně ho musela pochopit. Určitě se jí to muselo také několikrát stát. Když tak hleděl na svou ruku, všiml se její drobné ručky, která uchopila tu jeho. Nechápavě a rozhodně překvapeně se poté na ní podíval, protože chtěl vědět, proč to vlastně dělá. Vypadala soustředěně, proto se raději neptal, aby ji nevyvedl z toho velkého soustředění. Ucítil menší tlak, který ho lehce zabolel, proto se i nad tím zamračil, ale nakonec to nebylo tak strašné. Vlastně to bylo i docela příjemné, proto po celou dobu pozoroval, jak to dělá. Třeba by tohle mohl taky používat, až dostane zase křeč. A mohl by tím pomoci i někomu. Jeho ruku pomalu pustila. Dlani stiskl do pěsti a poté prsty opět natáhl. Ještě pořád to bolelo, ale rozhodně méně než před tím. “Děkuju.“ Podíval se na ni se širokým úsměvem od ucha k uchu a poté opět na svou končetinu. Byla to hodně zajímavá technika a rozhodně účinnější, jak ta jeho. Znovu se na ni podíval, když se mu pokusila rozmluvit dnešní cvičení. Vlastně měla i pravdu. Měl by si dát pauzu, protože takhle by se možná i dodělal. “Máš pravdu. Tak já se asi odporoučím do sprch, abych se necítil cestou domů.“ Povzdychl si nad tím a byl trochu zklamaný. Ne z těch jejích slov. Spíše ze sebe, že je nezodpovědný, ale tak co, to se občas stane. Uchopil lahev do druhé ruky a znovu se napil, načež se podíval na dívku před sebou. V ten moment ho vlastně napadlo, že by asi ještě nemusel jít domů. Ale do té školní sprchy by rozhodně rád šel. “Nechceš někam zajít? Rád bych se ti nějak odvděčil za tuhle pomoc.“ Navrhl ji s úsměvem a pomalu se zvedl. Nechce tuhle pomoc nechávat jen tak. Ještě se rozhlédl po tělocvičně, jako by tam něco hledal, ale jen se díval. Možná by se sem zase někdy vydal, bylo to pro něho mnohem pohodlnější tady než v nějaké větší místnosti. Sice tohle byla také větší místnost, ale rozhodně byla prostornější a mnoho lidí by nenapadlo si jít zacvičit sem. Vlastně to dneska napadlo jen Sofii a Nicholase. Vlastně trochu doufal, že její pozvání přijme. Veškeré nepotřebné věci hodil do tašky, kterou následně uchopil do ruky. Měl v ní i věci, aby se mohl umýt. Byl vybavený na všechno. A jen očekával, co mu dívka odpoví, aby se s ní mohl poté dohodnout na místě setkání.

*Samozrejme, že jeho slová nič mi nie je ju vôbec neukľudnili, keďže to očividne pravda nebola. Keby bol v poriadku, tak by sa tu len tak bezdôvodne na zem nezhodil. V jeho tvári bolo vidieť, že ho ten kŕč v ruke naozaj veľmi zabolel. Možno si aj myslel, že pred ňou môže vyzerať ako slaboch, ale takáto myšlienka Sofiinou hlavou vôbec neprebehla. Ona v tejto chvíli len premýšľala, ako mu ihneď môže pomôcť. Podala by mu aj pomocnú ruku, ale Nicholas sa našťastie zdvihol do pár sekúnd zo zeme aj sám.*Tak v tom prípade si myslím, že by si ho mal nejak doplniť.*Zľahka pokrčí ramenami, avšak Nicholasovi teda nedáva žiadnu svetobornú radu. Keďže si je vedomý toho, čo mu v tele chýba, tak to už určite niekedy riešil. Avšak keď sa niečo takéto nepekné stane, pravdepodobne to zanedbáva. Nechce mu tu teraz dávať žiadne lekcie, keďže tak celkom nevie, aká je pravda, jednoducho mu chce pomôcť.*To určite nie, rozhodne sa teraz k cvičeniu nevrátiš.*Zavrtí hlavou do strán a na tvári sa jej objaví zamračený výraz. Znie to ako nejaký rozkaz, teraz Sofia pôsobí naozaj prísne. Avšak keď vypustí z úst niečo takéto, že o chvíľu bude môcť pokračovať, nemôže si pomôcť.*Prepáč, rozhodne ti nechcem nijak rozkazovať. Len si myslím, že pokračovať teraz v cvičení nie je zrovna najlepší nápad.*Na tvári vyčaruje menší ospravedlňujúci pohľad, ktorý na Nicholasa hádam zaberie. On musí pochopiť, že ju vystrašil a teraz sa oňho chce jednoducho postarať. Aj preto sa mu s rukou posnaží pomôcť, ako najlepšie to vie. Nie je to rozhodne žiadny zázrak, ale aspoň trochu by to pomôcť dalo, má to odskúšané na sebe. Avšak kŕče sú naozaj zvláštna a nepríjemná záležitosť, nemusí na každého fungovať to isté. Keď jej poďakoval slovami a veľkým úsmevom na perách, úsmev samozrejme opätovala. Takže to pomohlo, inak by rozhodne takýto vysmiaty nebol. Sofia je momentálne veľmi spokojná, podarilo sa jej pred ním trochu predviesť a zároveň mu to pomohlo v tejto nepeknej situácií. Keď zistí, že odchádza, tak ju to trochu zamrzí, keďže mali plány si spolu zacvičiť, ale nemôže mu to zazlievať. Veď predsa aj ona sama mu odporučila, aby v tom cvičení dnes už radšej nepokračoval. A keby tu len tak zostane sedieť a pozorovať ju, bolo by to pre oboch naozaj veľmi zvláštne. Avšak on ju prekvapí otázkou, teda skôr pozvaním na trávenie spoločného času mimo telocvične. Vlastne sa nad touto ponukou ani zamýšľať nemusí, keďže ihneď vie, že si s ním niekam rada vyrazí. Ako už vravela, je naozaj pohľadný a zatiaľ sa javí ako zlatý chalan. Zdá sa byť trochu nesmelý, čiže si toto pozvanie od neho ešte o to viac váži.*Áno, jasné, rada niekam zájdem. A čo také máš na mysli?*Prikývne na jeho ponuku s menším úsmevom a odoberie sa k svojim veciam, ktoré nahádže späť do tašky.*Avšak neber to ako žiadne odvďačenie, ja som ti vlastne vôbec nepomohla.*Mávne nad tým rukou a zavrtí hlavou do strán. Nebude sa tu hrať nato, že Nicholasovi nejak veľmi pomohla a tými pár ťahmi ho zachránila.*Ja tiež ešte zamierim do sprchy a potom sa môžme stretnúť pred šatňami.*Venuje mu ešte jeden úsmev, zoberie si teda svoju športovú tašku a rýchlymi krokmi sa poberie smerom do šatne. Už spomínala, že tento spotený pocit na sebe naozaj neznáša, čiže sprcha je naprosto nevyhnutná. Vyzlečie si teda oblečenie a rýchlo sa presunie pod sprchu. Ešte šťastie, že tu tečie teplá voda, čo sa môže zdať ako samozrejmosť, ale na školách to tak často nie je. Potom tie sprchy úplne strácajú zmysel, pretože len blázon sa môže sprchovať pod ľadovou vodou. Dá si teda rýchlu sprchu, aby na ňu Nicholas nemusel dlho čakať. Keby je v pohodlí domova tak pod sprchou strávi aj tridsať minút, bežne jej to tak trvá. V sprche premýšľa, spieva a tancuje, ale nato teraz zrovna nie je tá správna chvíľa. Z tašky si vyberie čiernu oversized mikinu, nič iné tu so sebou nemá, aby sa nemusela obliekať späť do toho istého cvičebného oblečenia. Pravdepodobne vonku zamrzne, keďže si na spodok nemá čo iné obliecť a navliekať sa do tých istých legín zrovna nie je najlepší nápad. Keď ju Nicholas uvidí v tomto počasí len v mikine, ktorú má tak do polky stehien, bude si isto myslieť, že jej úplne šibe. Avšak musíme myslieť nato, že je to chlap a je dosť pravdepodobné, že si jej holé nohy ani nevšimne. Nahádže si všetky svoje veci do tašky, strekne si na seba svoju obľúbenú voňavku, ktorú má vždy pri sebe a vyjde von z šatne. Sofia proste zbožňuje, keď si na sebe dáva rôzne voňavé olejíčky, krémiky, spreje a voňavky. Má nato takú menšiu úchylku. Avšak práve toto považuje za veľmi pozitívnu úchylku, na svoju vôňu dostáva často veľa komplimentov. Nicholas ju už pravdepodobne bude čakať, no nie je si istá, chlapi väčšinou toľko času pri sprchovaní nestrávia, aj keď Sofia si dnes výnimočne pohla, aby ho nenechávala zbytočne dlho čakať.*

Vlastně měla pravdu. Nebral jí za zlé, že se mu snaží rozmluvit jeho rozhodnutí. Snažila se mu vymluvit jeho tvrdohlavé rozhodnutí, kterým by si mohl akorát ještě více ublížit, a nakonec by třeba musel jet někam na kontrolu. Byl rozhodnutý odejít a doma si odpočinout, ale zase mu něco říkalo, že tady nebude chtít být sama a když našli stejnou vášeň v posilování, mohli by se aspoň o tom bavit. Třeba nad šálkem kávy nebo někde jinde. Samozřejmě by mu nevadilo tady sedět a sledovat ji, třeba by našel nějakou novou inspiraci na nové cviky, ale za chvilku by se pravděpodobně ukopal nudou. Nemůže sedět jen tak na místě. Pokud se tedy nejedná o sledování Netflixu s jeho nejlepší kamarádkou Beth. To klidně bude lenivět celý den, protože ví, že si s Beth mají pořád o čem povídat a vlastně se vždycky pořádně přejí pizzou, kterou si objednávají ve velkém. Široce se usmál, když jeho pozvání přijala, ale hned mu to zarazila, když se zeptala, co má na mysli. A tak se nad tím zamyslel. Mohli by si někde koupit kávu s sebou a jít se podívat třeba na vyhlídku města. Sice je zimní měsíc, ale ten výhled za to stojí. “Ale ano, i přesto, že to je maličkost. Pomohla jsi mi.“ Snažil se jí to lehce rozmluvit. On je vděčný za ty maličkosti, a i ty maličkosti rád vrací. Tady to může vidět. “Tak až se sejdeme, navrhnuti, co mě napadlo.“ Pronesl odhodlaně a se svými věcmi se vydal do sprch, tak jako Sof, ale samozřejmě do klučičích. K jedné lavici odhodil svou tašku, ze které si vyndal věci, do kterých se poté převlékne a ručník. Poté se svlékl a jeho sportovní outfit dal do tašky. Vzal si svůj šampon a už se těšil, až se zbaví toho upoceného pocitu, který tak nesnáší. A udělá ze sebe voňavého člověka. Snažil se být rychlý, protože ve sprše to má vždycky na dlouho. Buď se zabere do zpívání nebo se ponoří do hlubokých myšlenek a trvá mu to třeba hodinu. Pokaždé se ponoří do těch nejhlubších myšlenek, které ho celý život trápí. Ale raději nad tím rychle zavrtěl hlavou, aby se opět nezamyslel a Sof by na něho mohla čekat dlouho. Proto se rychle namydlil, umyl si i hlavu, a nakonec vodu vypnul. Osušil si hlavu a ručník si omotal kolem pasu. Vydal se směrem k lavičce, kde měl připravené věci, do kterých se plánoval převléct. Posadil se na lavičku a zase chvilku přemýšlel nad tím, jestli jeho momentální plán, kam se měli vydat. Ovšem, žádný plán nebyl tak ideální, jako ten první a raději se rychle oblékl, ještě si tak nějak vysušil vlasy a nasadil si svého kulíška na hlavu. Přehodil přes sebe ještě bundu, chopil se své tašky a vydal se před šatny. Vyšli ven na stejno, tudíž nikdo na nikoho nečekal, což bylo dobře. “Napadlo mě, že bychom si mohli zajít pro kávu a udělat si výlet třeba na vyhlídku.“ Podal svůj návrh a doufal, že by s tím mohla souhlasit. Pokud by měla lepší návrh, rád si ho poslechne a třeba by byl mnohem lepší. Jeho návrh se jí líbil, proto se společně vydali ven z tělocvičny. Ovšem si všiml, co má na sobě a trochu se podivil, že jí nebyla zima. Jelikož netušil, že má auto, tak se bál, aby nikde nezmrzla. Bohužel k jeho překvapení auto opravdu měla a navrhla, že se tam svezou. Nicholas s tím souhlasil. Sice se chtěl projít, ale došlo mu, že s velkou sportovní taškou to asi nebude moc příjemné. Šel za ní, protože vůbec netušil, jaké má auto. Cestou si trochu povídali, ale Nicholasovi něco říkalo, že si nechtěli všechnu konverzaci vyříkat hned. Pomalu nasedli společně do auta. Jejich tašky hodili na zadní sedadla, poté se připoutali a vyjeli do města. Pro kávu. Poslouchali hudbu z rádia a sem tam prohodili pár slov. Nicholasovi se nelíbilo, že mezi nimi je takové trapné ticho. Neměl to rád. Dokud Sof nezaparkovala u kavárny. “Skočím pro to. Jakou si dáš?“ Optal se s úsměvem, kdy mu prozradila, že si dá černou kávu. On chtěl dobré latté, proto se odpoutal, naklonil se k zadním sedačkám, kde si vyndal peněženku a poté vylezl z auta ven. Zamířil do podniku, kde bylo kupodivu plno. Ihned se vydal k pultu, kde si i objednal. Jednu černou kávu a jedno latté. Už to potřeboval, nějaký menší života budič. Stál tam asi deset minut a už se cítil špatně z toho, že na něho bude čekat tak dlouho. Naštěstí obsluha poté zavolala jeho objednávku, on ji zaplatil, popadl a vydal se ven. Doufal, že ho tam nenechala a neodjela pryč, protože mu to dlouho trvalo. Naštěstí tam stále byla a čekala. Proto se ihned vydal do auta, kde jí podal její černou kávu. “Tady to máš. Bál jsem se, abych tam nestál ještě déle.“ Přiznal a dlouze si povzdychl. Nemohl za to, ale i tak se cítil provinile. Připoutal se, podržel Sof její životabudič a společně se vydali směrem k jejich cíli, k vyhlídce Twin Peaks.

Tělocvična --> Twin Peaks

*Sof sa veľmi tešila na dnešné cvičenie, ale dnes jej to očividne nebolo súdené. Áno, mohla zostať v telocvični a nechať Nicholasa odísť, ale to sa jej nezdalo tak celkom správne. Ako už vravela, takúto šancu si predsa nemohla nechať ujsť. Nicholas vyzeral celkom sklamane, že si už dnes nezacvičí a ona chcela preukázať svoju empatickosť. Nevedela teda, aký plán pre nich vymyslel, ale rozhodla sa mu proste veriť. Hádam ju teda nezoberie na nejaké odľahlé miesto a nezabije ju. Vlastne nechápe, prečo jej takéto myšlienky vôbec chodia po rozume, asi len pozerá priveľa kriminálnych seriálov. Práve tie jej ukázali, že aj keď niekto vyzerá ako neviniatko, môže sa z neho vykľuť chladnokrvný zabijak. Sofia si nad sebou povzdychne a zavrtí hlavou do strán, mala by prestať premýšľať nad takýmito blbosťami. Práve preto trávi toľko času v sprche, často sa zamýšľa nad úplne nereálnymi scenármi, ktoré si vytvorila v svojej hlave. Nicholas teda trvá na tom, že mu pomohla a musí povedať, že ju to naozaj teší. Následne sa už obaja odobrali do sprćh, kde spravili všetko potrebné a zhodou náhod sa stretli vo dverách. To je úžasné načasovanie, aspoň nikto z nich nemusel na toho druhého čakať.*Áno, to je skvelý nápad. Žijem tu už dlho, ale na vyhliadke som ešte nikdy nebola.*Pousmeje sa, pretože to vymyslel naozaj dobre. A to že na vyhliadke zatiaľ nebola? Proste ju zatiaľ takéto niečo ani nenapadlo, čiže ju tento Nicholasov plán celkom potešil. Ona si rada chodieva zabehať do parku alebo do lesa a po dnešku možno bude mať novú zaujímavú destináciu. Avšak od jej domu sa to nachádza pomerne ďaleko, čo momentálne problém nie je, každé má auto, ale pri behu by to bola celkom fuška. Vyjdu teda spolu z telocvične a zamiera k čiernemu autu odparkovanému len neďaleko. Avšak aj za tú krátku chvíľu Sof poriadne zamrazí, keď vonku zafúka vietor. Avšak ona je silná žena, čiže si nad týmto počasím len povzdychne a radšej nasadne do teplučkého auta. Spolu s Nicholasom si odložia veci na zadné sedadlo a vydajú sa smerom do mesta. Nicholas možno mal plán prejsť sa, ale voči jazde autom vôbec neprotestuje. Kaviareň nie je až tak ďaleko, ale autom sú tam už o pár minút. Sof si ale všimla, že Nicholas nie je zrovna priveľmi ukecaný, párkrát medzi nimi nastane aj ticho. Sof bola sústredená na cestu, ale je si istá, že o chvíľu sa mu už bude môcť venovať viac. Možno to len trochu potrvá, kým sa viac rozrozpráva alebo je proste takýto, to Sofia zatiaľ netuší.*Dám si čiernu kávu, bez mlieka, bez cukru.*Nadiktuje mu svoju objednávku s úsmevom a nechá ho po to skočiť. Nestihne ani nič viac povedať a on sa už rúti do kaviarne. Rozhodne mu ponúkne, že si svoju kávu zaplatí, ale niečo jej hovorí, že to Nicholas nebude chcieť prijať. Avšak vôbec nie je jeho povinnosťou ju na niečo pozývať. Sof si zatiaľ skontroluje sociálne média a odpovie na pár nových správ, keďže na Nicholasa čaká okolo desiatich minút. Nezazlieva mu to, pravdepodobne je to tam len preplnené. Táto kaviareň je naozaj výborná a sama ju často navštevuje. Kávu síce nepije až tak často, ale v ponuke majú mnoho iných dobrých vecí. Avšak keď už si nejakú kávu dá, tak je to práve táto čierna, tú priam zbožňuje. Keď sa už Nicholas vracia k autu, tak mobil schová, aby ju zbytočne nevyrušoval a venuje mu jeden sladký úsmev.*V poriadku, ďakujem ti. Ani som ti nestihla povedať, že ti dám peniaze a ty už si mi ušiel smerom do kaviarne.*Preberie si od neho kávu a zavrtí nad tým hlavou s úsmevom. Chvíľu počká na Nicholasovu odpoveď a následne sa už vydá k vyhliadke, kam cestu dobre pozná. Hoci tam zatiaľ ešte nikdy nebola, často chodí okolo a nie je jej toto mesto úplne cudzie, veď už tu pár rokov žije. O pár minút už parkuje na vyhliadke, teda neďaleko vrcholu, kde je vhodné miesto pre auto. Zoberie si teda do rúk svoju kávu, ktorú nestihla dopiť a vylezie von z auta. Samozrejme, že počká na Nicholasa, aby mohla zamknúť a mohli sa pohnúť smerom k výhľadu.*Tak, prezradíš mi niečo o sebe?*Keď nezačne konverzáciu rozvíjať on, musí sa toho predsa chytiť ona. Zatiaľ teda toho o ňom veľa nevie, jedine to, že má rád cvičenie a má v tele nedostať horčíku. Ten druhý fakt je naozaj veľmi podstatný, haha.*Napríklad aký odbor študuješ? Alebo čo rád robíš vo voľnom čase?*Na začiatok sa spýta takéto obyčajné otázky, ktoré zaujímajú hádam každého. Avšak v tento moment ju napadne niečo, čo by sa ho rozhodne spýtať v tejto chvíli mala.*Alebo by si mi napríklad mohol prezradiť svoje meno.*Odpije si zo svojej horúcej kávy a uškrnie sa na Nicholasa.*Vôbec som si to neuvedomila, ale vlastne sme sa vôbec nepredstavili.*Naozaj by rada vedela, ako ho môže osloviť, aby proste nemusela začínať zrovna slovami hej ty. Dlane ovinie okolo kelímku s kávou, aby si ich aspoň trošku zahriala.*

Telocvičňa-->Twin Peaks