Pizzeria

Ať si ten kluk myslel co chtěl, tak to bylo Adamovi úplně jedno. Ať si klidně myslel, že s Cassidy něco má. Přeci jen to bral jako srandu. Adam tohle moc neřešil a snad každý věděl, jaký mezi sebou tihle dva mají vztah, takže to nikomu rozmlouvat nebude a nebude to ani řešit. Svou rukou danou přes její ramena si ji přitáhne blíže k němu a vydá se společně s Cassidy pryč od toho kluka. Výškový rozdíl dělal své, jenže to nebylo to jediné vtipné. I to jak si jí Adam odvedl bokem, jakoby byl její přítel, který nechce aby se jeho holka bavila s jiným klukem než právě s ním. Tak to ale vůbec nebylo. Ke Cassidy necítil nic víc než pouhé přátelství. Jednou nad tím přemýšlel co by se stalo, kdyby se oni dva dali dohromady a byli spolu jako pár, jenže vždy tuhle myšlenku zavrhl a odsunul daleko do jeho mysli. Možná by to mezi nimi klapalo, jenže tím si nikdy nesmíte být jistí a proto to dále vůbec neřešil a ani na to nepomyslel. Samozřejmě. Byl rád za její společnost ve fitku, i když tam nebyla trenérkou. Na trenérku ovšem měla a to by také měla vědět a měla by to i zkusit. Můžeš to brát jako výzvu podanou milým způsobem. Aspoň uvidím co v tobě doopravdy je. Nepochyboval o ní. Ani nepochyboval o tom, že by to nedokázala. Přeci jen si myslel, že má v sobě více než doteď ukazuje a chce jí to tím ukázat. Adam zrovna na běh nebyl moc disciplinovaný, ale uběhnout něco dokázal poměrně rychle a tak si řekl proč ne. Běh ve společnosti Cassidy nemusí být zas až tak špatný nápad. Snad si se neurazila. S kým bych se potom bavil? Ušklíbne se a podívá se dolů na ní. Ještěže Cassidy nebyla ten typ dívky, co by se hned urazil a nepromluvil s dotyčným celý den. Budu ti věřit. Tak to se napříště těším. Zasmál se a poupravil si sportovní tašku, která mu začala sjíždět dolů z ramene. Doufám, že to jednou na tu trenérku dotáhneš. Měla na to a snad i věděla, že to Adam myslí vážně. Jistě, že to chci slyšet až do detailu. Že se mě ještě musíš ptát. Neměl spolky rád a co neměl rád snad ještě více byly ony holky ze spolku. Samozřejmě některé nebyly tak špatné, ale bylo tam pár kousků, které i sám Adam neměl rád. Třeba takovou Sophii, to byla katastrofa. Měl možnost se s ní už potkat a nerad by se s ní potkal podruhé. Stejně ty holky uvnitř spolku asi nikdy nepochopí. Stejně tak klučičí spolek. Tam to bylo ale o něco málo jiné. Kluky z klučičího spolku měl rád a byl s nimi za dobře, mezi nimi měl také pár kamarádů a to dobrých. Už byl i samotný Adam přemlouván k tomu aby se k nim přidal, jenže vždycky odmítl. K čemu ty spolky vůbec jsou? Takovou otázku si pokládal už zbytečně dlouho. K sobě na pokoj. Jinak žádné plány nemám. Odpoví s pokrčením ramen. Žádný plán neměl. Měl jen plán, že si zaleze na pokoj a tam si buďto něco přečte a nebo prostě jen bude sedět v pokoji a nic nedělat. Zasmál se společně s ní a jen kývl hlavou na souhlas. Jídlo z ní dobře. Taky bych si docela něco dal. Ještě neměl úplný hlad, ale byl si jistý, že než vůbec dojdou do nějaké restaurace/kavárny tak hlas bude mít. Pizza zní dobře. Už se nemůžu dočkat. Pizza byla jedna z jeho nejoblíbenějších jídlech. Kdo neměl rád pizzu? Byl zastáncem každé pizzy a proto s ním byla radost kupovat si pizzu. Nad ničím neohrnoval nos a snědl to co měl před sebou. Ať už na pizze byla brokolice, slanina, smetana nebo ananas, všechno to dokázal sníst. Tak tedy jdeme. Pobídnul jí a společně s ní se vydal rovnou do místní pizzerie, která nebyla moc daleko od parku. Cesta nemohla trvat moc dlouho, jelikož pizzerie od parku nebyla moc daleko. Otevřel dveře od pizzerie a nechal vejít první Cassidy a až poté vešel i on. Posadil se do jednoho z boxů a podíval se na výběr různých druhů pizz, které zde nabízely.  Vyber si jakou chceš. Zvu tě. Jednou za čas někoho takhle pozvat mohl, ještě když to je jeho dobrá kamarádka. Já si určitě dám špenátovou s kuřecím masem. Tuhle pizzu měl Adam asi nejradši. Nikdy moc špenát nemusel, ale když byl na pizze tak to on mohl. Poté se ještě zadíval na nabídku s pitím a začal si prohlížet co tady mají. 

Altánek -> pizzerie
Celá tahle scénka sice byla vtipná, každopádně nedovedla by si představit, kdyby to skutečně udělal její přítel a jen kvůli tomu, že by se mu nelíbilo, že se baví s cizím klukem, cítila by se hrozně… svázaná. Možná i z toho důvodu nad nějakým přítelem, partnerstvím a takovými závazky moc nepřemýšlela. Věděla, že by to bylo fajn, jednou, ale teď to neviděla jako něco, co by ve svém životě nutně potřebovala. Má ve svém životě kluků až až, každá sportovkyně se totiž pohybuje většinou kolem kluků, protože tvoří většinu sportovních oborů, a to jí bohatě stačí, má živý příklad toho, jací někteří umí být. Mimo to má i pár skvělých přátel mezi kluky a přátelství má pro ni větší cenu než vztah, minimálně kvůli tomu, že většina dnešních vztahů je jen aby dané osoby nebyly samy. „Dobře, to zní férově,“ přikývla hlavinkou, ale pak se zarazila. „Jestli se z tebe ale stane druhý Noah a pak mě budeš pořád pošťuchovat kvůli výkonu,..“ zahrozila mu ukazováčkem a trochu se mračila. Zčásti to byla jen hra, ale vážně by se jí dotklo, kdyby k ní změnil postoj. Jeden Noah jí bohatě stačí, víc jich nepotřebuje a podpora, co jí Adam dává, jí naopak neskutečně vyhovuje. Je příjemné mít přátelství s klukem, ve kterém nemusíte dokazovat, že jste ke sportu vhodní přesně jako oni. Možná si říkate, že by se tedy neměla s Noahem bavit, ale tak moc jí to zase nevadí, Noaha má svým způsobem ráda a zvykla si na jeho přístup, jen by bylo nemilé mít další takové přátelství, toť vše. „Urazila a teď s tebou mluvím jen abys věděl, že jsem ur- Ah sakra, holky ti normálně asi ani neřeknou, že jsou uražený a jen se nehezky koukaj, co?“ zasmála se sama sobě při svém pokusu napodobit typické holčičí chování, kterým tolik opovrhovala. Prostě když vás něco štve, vyřešte to, nejlépe teď hned a nemlčte celý den, sakra! „Děkuju,“ sice jí to říkal často, ale i tak to pokaždé zahřálo a ráda to slyšela, navíc díky těmto slovům mohl vidět asi ten její nejkrásnější a zcela upřímný úsměv, který moc často vidět nebyl. Hned by vám už nepřipadala jako drsná sportovkyně, ale jako úplně normální, roztomilé děvče, až takový vliv to má. Naštěstí se pak téma stočilo ke scénce, co se odehrála na plese, a její roztomilý úsměv nahradil pobavený úšklebek. „Prostě jsem omylem polila nějakou zrzku, vážně hezky se jí omluvila, ale ona začala hned být zlá a to se do toho přidala nějaká vysoká černovláska, která se pořád rozmáhala slovy, že nevím, kdo je a že bych měla mít nějaký respekt. Nakonec obě odešly,“ vítězně se zazubila a doufala, že to Adam ocení. Moc dobře totiž ví, že není úplný fanda spolků a těch pomyslných autorit, kteří si osoby ve spolcích přivlastňují. Ten večer si sice neužila ples jako takový, ale aspoň jim ukázala, že pořád existují lidi, kteří si před nimi nesednou na zadek, takže vlastně cítila, že ten večer měl smysl. „Ale znáš mě, úplně neznám ty hvězdy ze spolků, takže ti nemůžu prozradit, kdo to byl, můžu ti je jedině popsat,“ dodala ještě, aby si nemyslel, že ho ochuzuje o zajímavou část příběhu. „Tak to jo, nerada bych ti narušovala jiné plány,“ nepřišlo by jí totiž fér, kdyby kdokoliv kvůli ní zrušil své předchozí plány, ale tenhle přístup se asi hodně odvíjí od jejího nepřemýšlení nad romantickými vztahy, protože jinak holky obecně chtějí být prioritou, že? Nebo za to prostě může to, že byla vychovávaná jen tátou, kdo ví. „Tak fajn,“ přikývla na jejich nový plán – zajít si na pizzu. Bylo to její oblíbené jídlo, asi protože v dětství bylo hodně častým jídlem, než se ona musela naučit vařit a začít se starat o chod kuchyně, ale ani pak pizza nepřestala být jejich jídlem, jen nebyla tak často. Na pobídku se vydala směrem do městy do blízké pizzerie, která byla u studentů tolik oblíbená právě kvůli její příjemné lokaci blízko u univerzity.
Pousmála se na Adama, když jí přidržel dveře a vstoupila dovnitř, s Adamem v závěsu. Usadili se do jednoho z volných boxů a stejně jako Adam, i ona se pustila do prohlížení menu, aby si mohla vybrat. „Děkuju Adame, ale, hm, děkuju,“ usoudila, že stejně asi nemá cenu přemlouvat ho, ať to nechá být, tak se prostě nechá pozvat a někdy příště mu to oplatí. Z brigády má peněz dost. „Dobrá volba, já ale vyměním špenát za kukuřici,“ i ona mu předem sdělila svou objednávku, no to už se u nich objevila servírka, aby si zapsala jejich objednávku. „Já si dám ledový čaj a kuřecí s kukuřicí, prosím,“ servírka si zapsala objednávku a otočila se na Adama, aby nadiktoval i on, co by si přál.

Adam měl za svůj čas pár známostí, ale nikdy to nebylo nic vážného. Pamatoval si, že jednou měl holku se kterou byl skoro tři měsíce, no nakonec z toho sešlo a on zase zůstal sám. To mu ale nevadilo. Vždy je lepší mít čas jen sám na sebe a ne se strachovat kde a co dělá jeho holka, nebo s ní trávit skoro každý den. Adam má rád svůj klid a prostor a proto ani žádnou holku prozatím nehledá. Kdyby se nějaká našla, tak by se asi nebránil, jenže žádná taková není a on je za to možná i rád. Sice jsme si s Noahem v mnoha věcech podobní, ale u tohohle se u mě nemusíš bát. Cassidy se vážně nemusela bát, že by si z ní nějakým způsobem Adam dělal legraci kvůli jejímu výkonu ve sportu. Vždyť on sám studuje žurnalistiku a sport vidí jen ve fitku nebo když se rozhodne jít si někam zaběhat. A Casssidy to má jako normální obor, takže je spíše pravděpodobnější, že je i lepší. Nezapomínej na to, že já studuju žurnalistiku a ne sport,takže je dost možné, že budeš i lepší než já. Ubezpečí jí těmito slovy a s lehkým smíchem pokrčí rameny. Nevadilo mu to. Sice Adam přemýšlel, že by si vybral sport jako jeho obor, ale více ho lákala žurnalistika a tak zamítl sport. Přeci jen sportu se může zabývat i ve svém volném čase. Přesně jak říkáš. Ony se vždy jen tak dívají a snad i čekají kdy se jim omluvím. Zasmál se její imitaci uražených holek. Tohle neměl k smrti rád. Byl by spíše radši aby si to s dotyčnou vyříkali než aby ona na něho byla uražená a jen po něm vrhala uražené pohledy. Nechápal co tímhle sledující, ale Adamovu pozornost to jistě nepřiláká, spíše odežene. Dokonce se mu i stalo, že to svedla holka na něho a Adam tak měl plnou vinnu. Kdykoliv. Kývnul hlavou na její poděkování a trochu se usmál. Vůbec mu nedělalo problém jí takhle pochválit nebo něco hezkého říct, protože to byla vždy pravda. Poslouchal její vyprávění z plesu, kterého se nemohl zúčastnit a teď hluboce litoval, že o tuhle scénku vážně přišel! Tu zrzavou holku neznám, ale ta vysoká černovláska mi něco říká. O zrzavé holce neměl ani tušení, no vysoká černovláska mu něco říkala. Vysoká černovláska.. Nejmenovala se náhodou Sofia? Nadzvedl obočí a ušklíbnul se. Bylo mu více než jasné, že to byla ona. Podle popisu slov Cassidy to bylo jasné popsání Sofie. Už dle toho popsaného chování. Se Sofií měl jednou menší konflikt, kdy ho chtěla svést ale Adam jí odpálkoval a od té doby se jí Adam pouze směje a ona je na něho naštvaná. Nádherný vztah mají mezi sebou. Jsem na tebe pyšný. Teď vážně lituju, že jsem tam nebyl a nešel ti s nimi pomoc, i když jak jsem teď slyšel, žádnou jsi nepotřebovala. U slova 'pyšný' zvedl o něco málo bradu nahoru, čímž dal najevo, že je na ní pyšný, jako kdyby byl její otec a ona jeho malá dcerka. Od takových lidí si nesmíte nic nechat líbit nebo budou pokračovat a nikdy vám nedají pokoj. I kdybych měl nějaké plány, tak ty počkají. Ujistil jí. Samozřejmě, že by záleželo na tom, jaký by to zrovna byl plán, ale mohl to tak říct. Vyrazili společně směrem k pizzerii, přičemž každým krokem začínal mít Adam hlad a těšil se až si nějakou dá. Posadili se do volného boxu a Adam jí nabídl, nebo spíše oznámil, že tu pizzu za ní zaplatí. Žádné ale. Nemáš za co. Už se docela dlouho spolu takhle nesešli a proč jí také nepozvat. Byla to jen maličkost. Já si dám pomerančovou limonádu a kuřecí se špenátem. Děkuju. Usmál se na servírku a následně svou pozornost věnuje opět Cassidy, která pro dnešek tvoří jeho společnost. Přeci se nebude věnovat nějaké servírce když je tady ve společnosti své kamarádky a. Tohle mu vždy přišlo hloupé, když nějaký kluk ignoruje jeho společnost a radši se věnuje třeba nějaké servírce, i když to je třeba docela pěkná holka. Co jsi vlastně dělala o prázdninách? Nenapsala jsi, nezavolala. Neříkej, že jsi odjela na dovolenou a na mě zapomněla. Nakrčí obočí s cukajícími koutky úst do úsměvu. Adam sám měl takové prázdniny neprázdniny. Půlku prázdnin pracoval, no tu druhou byl s pár přáteli na dovolené v New Yorku, pouze ale na pár dnů. Nic velkého, ale stačilo mu to. Zajímalo ho co dělala Cassidy o svém volnu, třeba to bude zajímavější než prázdniny Adama.

„To jsem ráda, jeden Noah mi totiž bohatě stačí,“ zakřenila se, byla si celkem jistá, že Adam si nebude myslet, že by to myslela nějak zle, on to určitě pochopí. Tedy, snad, asi mají trochu jiný vztah než s ním má ona, třeba pro něj jejich přátelství není taková výzva jako pro ni, o tom se vlastně ani s jedním nikdy pořádně nebavila. Prostě ví, že jsou dobří přátelé a když je výjimečně ve společnosti obou, lítá kolem plno vtipů, ale to nijak neutváří její představu o tom, jaký je jejich vzájemný vztah. „To uvidíme, ale věř mi, budu se snažit,“ usmála se zeširoka, samozřejmě je možnost, že je lepší než on, že má lepší výdrž a takové ty věci, co ona každý den musí trénovat, ale přeci jen má Adam delší nohy a mohl by to využít proti ní. Využívalo to kdysi dost lidí, proto se musela naučit hodně zabrat, aby svou výšku vykompenzovala svou pílí, aby kvůli své výšce nebyla pozadu.. No, asi se jí to daří, jinak by určitě nebyla tam, kde je dnes. Rozhovor o uražených dívkách byl zajímavý, hlavně protože to ani ona sama pořádně nechápala, jen si z toho ráda dělala legraci. „Ale vždyť to pak ta omluva ani nemůže být myšlená vážně, ne? Jakože když si prostě myslíš, že by ses měl omluvit ale nevíš za co, tak se prostě omluvíš, ale ta omluva nemá váhu, protože… za co se teda omlouváš? Ty se v podstatě neomlouváš, jen si ji udobřuješ, což mi připadá zbytečný, když má padnout omluva, měla by být myšlená vážně, ne jen tak pláclá do větru,“ hlasitě si povzdechla, když dokončila svůj monolog o věcech, co na svém vlastním pohlaví nechápe, a trochu zoufalým pohledem se podívala na Adama. Dívala se, jakoby chtěla slyšet, že v tom není sama, že ani on v tom nevidí logiku a že tohle chování je naprosté zlo. Jen pokrčila rameny, jí neříkalo ani jeden popis nic, prostě tyhle holky neznala, což by mohlo být překvapivé, když ve sportu je plno kluků, co komentuje, koho přehli a koho ne, ale tohle zkrátka Cass neposlouchá a když už to zaslechne (občas se totiž nedají přeslechnout), tak si nespojí jméno s obličejem. Ovšem když se Adam zmínil o jménu té černovlásky, lehce ji to zarazilo. S překvapeným výrazem se na něj zadívala, napůl zvědavá a napůl nejistá, zda chce slyšet, jak ji zná. Možná to mohlo vypadat, že žárlí, ale spíš jen nechápala, co by Adam dělal s takovým typem holky. „Ty ji znáš?“ optala se nakonec, po dlouhém přemýšlení pro a proti co by se tou otázkou mohla dozvědět. Při pochvale na zážitek z plesu předvedla nějakou podobu úklonu, jakoby se klaněla svému věrnému publiku, no a samozřejmě se u toho smála. „Vlastně nepotřebovala, ale každopádně by bylo vtipnější, kdybys tam byl se mnou, takový power duo,“ teď si sebe a Adama představovala jako duo nějakých superhrdinů, kteří namyšleným královnám ukazují, že ne každý si před nimi sedne na zadek a byla to vážně perfektní představa, s tou asi seznámí i Noaha, ať se taky pobaví.
„Jsi milý,“ samozřejmě ji potěšilo slyšet, že by jí dal přednost, to potěší každou holku, vlastně, to potěší každého obecně, jedná se o vážně milé gesto a to vás prostě musí zahřát u srdce, a to i kdybyste ho měli z kamene! Pak už dorazili do pizzerie, kde se usadili a mohli si začít vybírat. „Dobře, dobře, jako bych nic neřekla,“ pousmála se, holt nebyla úplně zvyklá, že ji lidi zvali a platili za ni, protože se kdysi kvůli tomu cítila i hloupě. Přeci jen pochází z venkova a nikdy nežila v nějakém přepychu a bohatství, takže s takovými zvaními, že za vás někdo něco zaplatí, se zprvu cítila hloupě. Pomalu si ale začíná zvykat, nějakou tu dobu už tady je, občas jí to ale pořád trochu ujede a ozve se, i když by neměla. Když měli objednáno, vrátili se zpět ke konverzaci. „Dovolenou bych to úplně nenazvala, ale byla to forma odpočinku,“ pousmála se, samozřejmě měla v plánu to dovysvětlit. „Jela jsem za tátou, domů. Odpočinout si od ruchu města, podívat se na staré známé, trochu pomoct tátovi. Tam jsem byla měsíc, hrozná pohoda, a tam jsem vlastně nebyla v kontaktu s nikým, prostě jsem, hm, vypnula?“ sama nevěděla, jak to formulovat, není žádný student literatury nebo žurnalistiky, aby to uměla se slovy. „A pak jsem si nabrala plno směn ve fitku, abych měla peníze, klasika. Co ty? Něco zajímavého nebo to byly pracovní prázdniny?“ zajímalo ji to, klidně by se ale vsadila, že to měl zajímavější než ona. Záleží, co považujete za zajímavé, ale většina lidí tedy prázdniny na venkově moc neschvalovala.. Jen tedy Cassidy to miluje, ale ta tam vyrůstala.

Pouze se smíchem a kývnutím hlavy reagoval na její poznámku o tom, že jí jeden Noah bohatě stačí. Neměla se v tomhle ohledu ničeho obávat. I přesto jaký byl kamarád s Noahem, tak by určitě netoužil chovat se přesně jako on. Jen si to představa. Už jen to je dost komické a vlastně by to nebylo vůbec moudré ani dobré. Adam neměl zrovna moc dívčích přátel. Jistě, nějaké by se sem tam našly, no nebylo to nic velkého jako u Cassidy. Řekl by, že Cassidy byla jeho nejlepší kamarádka, hned po Noahovi. Možná kdyby si mě porazila, tak by mě to mohlo dokopat k tomu, abych se v tom zlepšil. Mrknul na ní. Sám by potřeboval nějakou větší motivaci se více věnovat sportování, než jen svému oboru a dalším aktivitám, které mají ke sportu docela daleko. Samozřejmě do fitka chodil, jenže to v jistém směru nestačilo a on by na sobě měl zamakat o to více. A k tomu by ho mohla donutit výhra Cassidy. To vše se ale ještě uvidí. Teď jsi mě překvapila. Přesně tak jak říkáš. Máš pravdu. Nespletla sis náhodou obor? Místo sportu radši psychologie? Při poslední větě mu cukaly koutky úst nahoru. Všimne si jeho pohledu a už jen díky jeho slovům jí vlastně řekne, že to cítí stejně jako ona a že v tom  rozhodně není sama. Jinak s ní, ale nemohl jinak než nesouhlasit. On tohle nikdy nepochopí. Adam se těm dívkám už ani neomlouvá, jelikož to nemá smysl. Sice z toho Adam vyjde ještě hůře než by normálně vyšel, ale to už mu je jedno a s danou dívkou se rozloučí a odejde. S takovými neztrácí svůj čas. Černovlasá dívka, povrchní a byla na plese. Kdo jiný než Sophie by to mohl být. Uslyšel v hlase Cassidy udivení a následnou otázku jestli jí zná. Trochu přimhouří oči a pokrčí rameny. Ale jistě. Sophie je zakladatelka dívčího spolku. Znám jí od vidění. Objasní jí, kdo vlastně Sophie a odkud jí vlastně zná. Nebude zacházet do detailů jak se ti dva vlastně poznali, jelikož to nebylo nic důležitého, co by potřebovala vědět. Příště tam půjdeme společně a ukážeme jim, že tohle si dovolovat nemůžou. Už je tam úplně viděl jak tam stojí naproti Sophii a něco jí říkají. Vtipné by to určitě bylo, hlavně tedy pro Adama a Cassidy. I to se o mě říká. Usmál se na ni a pokračoval dále v cestě, která už netrvala moc dlouho a za chvíli už seděli v pizzerii s jídelním lístkem v rukou. Správně. Budeš si na to hold muset zvyknout. Trochu jí v tomhle ohledu poškádlil. Byl rád, že Cassidy nebyla jednou z těch dívek, které počítaly s tím, že je pozve on a že nic platit nebudou a ještě si objednají to nejdražší co můžou. Cassidy v tomhle ohledu dle všeho ještě trochu byla nejistá a asi nechtěla, aby za ní někdo něco platil, no bude si muset postupně zvyknout. Objednají si a potom se jí Adam zeptá na prázdniny. Zajímalo ho, co dělala o prázdninách a jestli zažila více dobrodružství než on. Takže klid a pohoda na venkově? To bych potřeboval taky. Jenom si odpočinout. Sice pro Adama venkov byl úplně cizí slovo a na venkově byl možná naposled když mu bylo pět let, ale nějakou formu takového odpočinku by potřeboval každý, i on. Společně s pár přáteli jsem jel do New Yorku na pár dní. To byl vážně dobrý nápad si takhle někam vyjet. A potom už jsem se jel zastavit na asi dva týdny za rodiči, jelikož už mě chtěli vidět a jinak pracovní prázdniny. Svěří se jí i se svým plánem přes prázdniny. Pro něho to tento rok byly spíše pracovní prázdniny, než zábavné. Adam bral skoro každou druhou směnu co se mu nabídla, jelikož peníze se mu hodily vždycky a potřeboval mít i něco v zásobě, kdyby se něco stalo nebo kdyby někdo potřeboval pomoc z jeho blízkých. Už se jí chtěl zeptat na další otázku, jenže v tom přišla servírka a položila před ně pizzy, které si objednaly a zároveň i objednané pití. Děkujeme. Poděkoval jak za něho tak i za Cassidy a usmál se na ni. Adam měl samozřejmě jak hlad, tak i docela žízeň a tak neváhal a natáhl se hned pro pomerančovou limonádu, které se následně napil. Sklenku odložil a podíval se na Cassidy. Dobrou chuť. Snad ti bude chutnat. Bylo by docela blbé, kdyby si objednala pizzu a nebyla by dobrá. I když tady v téhle pizzerii docela silně pochyboval. Byla vyhlášená, hlavně mezi studenty univerzity, jelikož byla docela blízko jejich univerzitě a hodně studentů zde chodívalo po škole.

Byla ráda, že se doopravdy zasmál a nevnímal to jako nějaké urážení Noaha, sice by si o něm nic takového nemyslela, ale kdyby náhodou, tak prostě nerada začíná zbytečná dramata. To drama na plese zbytečné nebylo, tam hájila svou čest, ale kdyby se tohle přebralo ze špatného konce, tak by to vůči Noahovi mohlo vyznít zbytečně zle a to by nechtěla. „Zajímavá trenérská metoda, tu si zapamatuju,“ usmála se široce, ono tohle většinu lidí spíše demotivovalo, ale pravdou je, že prostě záleží na povaze konkrétního člověka. Někoho to opravdu může nakopnout, jako očividně tady Adama, jen musí přijít na to, jak na lidech poznat, že by zrovna tohle potřebovali, bude muset konzultovat s někým z psychologie asi, kdyby tam ale někoho znala… Každopádně nechápala, proč zrovna Adam potřeboval nějakou motivaci, však do fitka chodil celkem pravidelně, aspoň co ona měla přehled, když zrovna pracovala, a navíc jí přišel i celkem vysportovaný. Jasně, není to žádný osvalený sportovec, kterému by se napínaly všechny šlachy, když zatne sval, ale to neznamená, že nemá dobrou postavu. Tohle zrovna Cass umí ocenit, ani ne kvůli tomu, že by nad těly kluků slintala, ale protože je prostě hodnotí z toho sportovního hlediska, její obor jí hodně ovlivňuje. „Kdybych měla studovat psychologii, musela bych mít ještě ten cit, jak to lidem vysvětlit. Teď bych jim řekla asi jen „je to prostě debilita, nedělejte to“ a to by pak ke mně asi nikdo nechodil,“ ušklíbla se nad představou, že by měla někomu pomáhat z hlediska psychologie. Naštěstí ale na něm viděla, že s ní souhlasí a chápe ji, což ji uklidňovalo, aspoň se nemusí cítit tak blbě, že vybočuje z řady normálních dívek. O to se strachovala neustále, přeci jen vyrůstala bez mámy a ještě k tomu na venkově, což byl možná důvod, proč tolik neměla ráda holčičí spolek. Všechny jí přišly moc holčičí a ona se oproti nim cítila špatně, ale to jen když přešla na univerzitu, pak si totiž uvědomila, že má na rozdíl od nich alespoň charakter a teď už jí to netrápilo vůbec, ale ten špatný pocit z toho spolku zůstal. „Zakladatelka? To pak vysvětluje některá její až moc sebevědomá slova,“ zamumlala zamyšleně, zpětně jí to začalo dávat trochu větší smysl než když tam před nimi stála, ale i kdyby to věděla tehdy, stejně by to na jejím chování nic nezměnilo, ba naopak by to jen zhoršilo. „Dovedu si představit ty výrazy,“ zasmála se, ale smích ji rychle přešel, protože si následně i představila, co by říkaly – jen by přemlouvaly Adama, ať se s ní nezahazuje. Ne že by si myslela, že by se na ni Adam vykašlal, ale prostě by nechtěla, aby něco takového slyšel a byl nucen se jí zastat.
V restauraci přišlo na téma prázdniny, během kterých toho Cassidy moc nezažila, ale rozhodně si nemohla stěžovat, protože se takovou dobu neviděla s tátou, že za tohle byla neskutečně ráda. „Přesně tak,“ odkývala s úsměvem, milovala to. „Klidně tě tam můžu vzít někdy taky, klidně i dřív než o prázdninách, i pár dní na venkově dělá divy,“ nabídla mu s jemným úsměvem, neviděla v tom nic špatného, když i on sám zmínil, že by mu to prospělo. Sice úplně netušila, nakolik by byl schopný zapojit se do práce tam, ale do ničeho by ho asi ani nenutila. „New York, to je přesný opak klidu, ne?“ optala se pobaveně, samozřejmě tušila, že na výletě se člověk odreaguje kdekoliv, ale i tak se New York nemůže rovnat venkovu.„Ale užil sis to?“ optala se, byla by nerada, kdyby si ten výlet neužil, to by byla škoda. Chápavě pokývala na to, že měl pracovní prázdniny, peníze se prostě vždycky hodí a je lepší mít nějaké rezervy, kdyby něco, tak ať se během školy nemusí sedřít z kůže. Než mohla konverzace pokračovat dál, objevila se u nich servírka s jejich objednávkami. „Díky,“ poděkovala, i když to už udělal Adam i za ni, ale zkrátka by se cítila neslušně, kdyby to neřekla sama. „Tobě taky,“ popřála mu a už oddělovala jeden trojúhelník pizzy od celku, aby jí trochu vychladl a ona si nepopálila pusu. Znala to, kolikrát si už pusu spálila, když až moc spěchala.. Dneska ale naštěstí nijak ve spěchu není, dneska si to může dlouho vychutnávat, protože má příjemnou společnost, kterou celé prázdniny neviděla a tak si toho mají dost co povídat. Po chvíli vzala pizzu do ruky a opatrně do ní kousla, kdyby náhodou byla horká. Naštěstí nebyla a ona si mohlo ukousnout normálně, bez starostí. „Hmhmm, to je výborný,“ pochválila si svou objednávku, ale určité kouzlo tomu jistě dodává, že má prostě hlad jako vlk, to vám bodne snad všechno.

Adam nebyl moc typ co by jí vyčetl všechno možné, jen aby obhájil svého kamaráda Noaha, vůbec to nebral jako urážku. Spíše se tomu zasmál. Proč taky ne. Bylo to vtipné? Bylo. Tak se jednoduše zasmál a dal jí zapravdu. Nesmíte všechno v životě brát jako nějaké uražení nebo pomluvu. Zapamatuj si jí dobře. Hlavně ať jí nezapomeneš. Moc lidí by to do Adama neřeklo, ale on potřeboval docela dobrou motivaci aby začal něco dělat. Třeba něco jako je posilování a vše kolem toho. Vždy potřeboval nějakou motivaci aby danou věc začal dělat nebo aby jí také dokončil. Nic nedělal bezdůvodně. Vždy se tam nějaký ten důvod nebo motivace skrývala. Do fitka moc motivace nepotřeboval, ale bylo dobré, když jí měl. Svou postavu si neudržoval kvůli nějakým holkám jen aby je okouzlil, ale hlavně kvůli sobě. Možná se zdálo, že měl svou postavu docela dobrou, jenže tam bylo ještě co vylepšovat a on si toho byl každým dnem vědom. Myslím, že i taková slova by některým mohla pomoct. Ale jinak spíše zůstaň u sportu a psychologii přenechej někomu jinému. Řekl s úsměvem na rtech. Znal možná tak dva studenty z psychologie a Adam klidně můžže říct, že povídání s nimi není zrovna to pravé ořechové. Vždy měl pocit jakoby ho dotyčný skenoval od vrchu až dolů a hned znal jeho nejskrytější tajemství. Také se mu moc nelíbilo jak se vždy vyptávali a různě vás posuzovali, no možná je to jenom jeho názor a někdo to může vnímat úplně jinak. Sice se psychologie může zdát podobná jako žurnalistika, ale to vážně není. To může posoudit sám Adam, jakožto student žurnalistiky. Cassidy se nemusela vůbec bát toho, že by se nějak odlišovala od ostatních dívek. Dobře, možná se chovala trochu jinak než dívky ve spolku, ale to není vůbec její chyba. Vždy je lepší když se někdo odlišuje od ostatních než jít s nimi a chovat se úplně stejně jako ostatní. Ano, zakladatelka. Sofia je taková.. ráznější. Chvíli přemýšlel jak jí vlastně popsat a tohle slovo ho napadlo. Nebyl s takovým slovem moc spokojený, ale docela dobře jí vystihovalo. Jejich seznámení nestálo ani za řeč, spíše na to chtěl i zapomenout. No, vždy když se ti dva za nějaké okolnosti potkají nebo na sebe jen tak narazí tak si vymění nějaký ten nemilý pohled a jdou dále. Nikdo je nemohl vidět se spolu normálně bavit, jelikož to prostě mezi nimi ani nešlo. Určitě na to někdy dojde. Zasmál se. Chtěl by vidět jejich výrazy kdyby se tam Adam ukázal v její společnosti. Možná by mu na to něco řekly jako s kým se to stýká, ale Adamovi by to bylo jedno, jelikož Cassidy je jeho dobrá kamarádka a tím pádem by nezáleželo, co by mu na to řekly. Seděl v pizzerii a popíjel pomerančovou limonádu, přičemž poslouchal Cassidy mluvit o venkově. No, skvěle. Tak se někdy domluvíme a všechno mi to tam ukážeš. Usměje se. Možná by si zasloužil trochu odpočinku mimo velkoměsto. Na venkově snad nikdy nebyl, vždycky byl pouze v nějakém větším městě a různé farmy nebo venkovy mohl vidět možná tak v televizi nebo v časopisech. Sice by mu město chybělo, ale na pár dní proč by ne si někam takhle zajet mimo ruch města. Sice není New York žádný venkov, ale klid tam mít můžeš. Zasměje se a pokrčí nad tím rameny. Adam si byl schopný udělat klid skoro kdekoliv. Na tohle moc náročný nebyl. I když je pravda, že New York je v takovém ohledu docela obtížný, jelikož to město snad nikdy nespí a vždy se tam něco děje. Samozřejmě. Přeci do New Yorku se nemáš šanci dostat pokaždé. Adam si to tam vážně užil, už jen z důvodu že tam byl se svými přáteli. A zadruhé to nebyla moc levná záležitost takže si to tam snažil užít jak jen to šlo. Ještě, že měl ty brigády, jinak by si to nedokázal dovolit. Kývl poděkováním servírce za jejich objednávku a vzal si první klínek pizzy. Popřál Cassidy dobrou chuť a sám se potom pustil do prvního klínku pizzy. To teda. Mohl bych říct, že je to jedna z nejlepších pizzerii tady ve městě. Byla to pravda. Za prvné to tady neměli vůbec nijak drahé, prostě normální ceny a za druhé ta pizza byla vážně skvělá. Netrvalo to dlouho a Adam zapíjel limonádou první dílek pizzy a druhý si bral do ruky.

„Neboj, budu ji nosit v hlavě a až se díky ní proslavím, tak, hm,“ zamyšleně si přiložila prst ke rtům a trochu se zděsila – vůbec nevěděla, na co Adama nalákat, co mu slíbit jako odměnu. Sice tohle bylo trochu žertování, ale pořád se cítila špatně, že neví, co by mu měla slíbit. „Co by sis přál? Ne, splním ti jedno přání, to je úplně nejlepší,“ nakonec se se svou odpovědí spokojila, dokonce mu věnovala i úsměv, ale je jasné, že se po zbytek dnešního dne bude zabývat tím, co by se Adamovi mohlo líbit jako veledar. Na tohle nikdy neměla moc cit, ale aspoň nějaký záblesk vždy měla, teď byla ale její hlava naprosto prázdná. To mu bude muset vynahradit! Asi mu vážně bude muset vymyslet nějakou pořádnou motivaci do fitka, ale to je takový.. neosobní. Na druhou stranu, co čekáte od studentky sportu? „Nejdřív by mi asi chrstli vodu do obličeje, trochu si zanadávali,“ ušklíbla se, ale musela uznat, že někteří by si to mohli pak i přebrat a dokonce se z toho poučit. „No a pak by mi třeba i dodatečně poděkovali, ale neboj, u sportu zůstanu ráda,“ pousmála se, obor by neměnila ani za nic. A to děkování by samozřejmě záleželo na tom, jací lidi by u ní byli a jak by si to uměli přebrat, kdyby to totiž byly nějaké citlivky, asi by se ani toho poděkování nedočkala, protože ty by takové hrubé zacházení nevydrželi. Holt ne každý je stavěný na to, aby slyšel tu hrubou pravdu, hlavně když se všechno obaluje něžným lhaním. Asi i proto nemá Cass nijak extra blízkých přátel, většina prostě tolik pravdy nesnese, proto se vždycky ráda bavila s klukama, ti si můžou říct cokoliv a jsou v pohodě, holky to tak úplně nemají. Bohužel. Nejlepšími představitelkami jsou děvčata z dívčího spolku, o kterém se zrovna baví a zrovna řeší přímo jejich hlavní osobu – Sofii, jak se dozvěděla. Zajímavé se teprve o pár měsíců později dozvědět, s kým to vlastně mluvila a uvědomit si určité souvislosti, co ty holky vypouštěly z úst, proč si tolik notovaly a proč mezi nimi bylo vidět, že ta zrzka vzhlíží k černovlásce. Ale i tak nakonec obě odešly a Cass vyhrála, a to už jí nikdo nesebere, teď se navíc může cítit ještě lépe, když se pohádala a úspěšně odargumentovala královnu dívčího spolku. „Jo, měla bych i jiná slova, než ráznější,“ uchechtla se, ale její názor byl hodně zaujatý situací, ve které se s ní setkala, ale tak už to bývá, a Cass by asi těžko věřila, že by uměla být milejší, kdyby se setkaly jinak. Při představě, že by byla s Adamem a u toho se potkala se Sofií, se trochu zapotila, hlavně když Adam potvrdil, že na to někdy dojde. Na druhou stranu to bral s nadhledem, vypadalo to, že by mu bylo jedno, co by o ní slyšel, což ji potěšilo.
„Ráda vezmu kluka z města na venkov, bude to zábava,“ usmála se, ale samozřejmě si ho nepředstavovala jako ty typické blondýny z velkoměsta, co pošlete na farmu, takové mínění o něm neměla, vlastně i věřila tomu, že by se nechal využít k práci, o což se její táta určitě bude snažit, ten je rád za každou pomocnou ruku. Ale i když si nemyslí, že se bojí zašpinit, pořád to pro něj určitě bude něco nového a ona bude vážně ráda u toho, bude to mít své kouzlo. „A ty mi na oplátku můžeš ukázat klid v New Yorku, protože to si nedovedu představit,“ nedůvěřivě zdvihla obočí, asi se trochu nechala zhýčkat venkovem, kde klid znamená žádný cestovní ruch, ne hlahol lidí, no prostě něco nebesky tichého, proto si nedovedla představit klid ve velkoměstě jako New York. Doprovodila to úsměvem, samozřejmě se mu nechtěla vnucovat a do něčeho ho tlačit, jen byla doopravdy zvědavá. Cestovatelské téma skončilo a u nich se už objevila pizza, do které se oba s radostí pustili, ale naštěstí byli oba dost inteligentní a dali si pozor, takže se ani jeden nepopálil. „Souhlas, navíc je to úplně skvělý v tom, jak blízko to je,“ pochvalovala si, zatímco dojídala první dílek pizzy. „Teda, ta pizza je vážně dobrá, takže i kdyby to bylo dál, tak bych na ni chodila, ale tohle je super, člověk třeba nemá moc času někam jezdit do města, tak jen projde parkem a hned je u jídla,“ i jí se totiž stávalo, že někam pospíchala a měla skluz a hlad, takže pizza byla skvělou volbou. Ale samozřejmě se to nedělo každý den, to by se pak asi i projevilo na její postavě, což by u studentky sportu bylo nevhodné. Tím se teď ale netrápila a chopila se dalšího dílku pizzy.

Ve společnosti Cassie se Adam snad pouze jen smál. Nikdy nebyl vidět zamračený výraz nebo, že by byl nějak naštvaný. To vůbec. Právě naopak. Na jeho rtech byl viděn úsměv a nebo byl slyšet jeho smích, když se smál jejím slovům. Oni dva byli velmi dobří přátelé. Adam byl vždy rád za společnost jež tvořila právě ona hnědovlasá Cassie a snad nikdy se mu nestalo, že by se v její společnosti nudil a chtěl si přát, aby byl zrovna někde jinde. Proto i teď se na jeho rtech držel úsměv a on souhlasně přikývl hlavou. Nemusíš mi nic splnit, vážně ne. Stačí mi, že budeš stejná jako teď a nestaneš se jednou z těch holek ze spolku. Pokrčil rameny a podíval se na ni. Použil výraz holky ze spolku i přesto, že některé holky co ze spolku znal, byly normální a dalo se s nimi normálně mluvit, ale tohle spojení výrazu se mu hodilo ve větě nejlépe a tak ho použil. Od Cassidy vážně nic nechtěl, bože ještě by se cítil divně, že by mu měla holka něco dávat nebo plnit jeho přání. A jako druhý důvod byl i ten, že své přání nevěděl. Nikdy nad tím nepřemýšlel. Co by vlastně v životě chtěl ze všeho nejvíce? Co bylo jeho největší přání, které kdyby se uskutečnilo, byl by z něho vážně šťastný? On sám to nevěděl. Na malý moment se nad tím zamyslel, ale hned jak se vrátil zpátky do reality tak jemně nadzvedl obočí nahoru a snažil se pochytit začátek věty, kterou mu Cassie říkala. Jakmile to dopověděla tak se snažil spojit všechno dohromady a jakmile mu všechno došlo tak jen přimhouřil oči a ušklíbl se tomu faktu, že to byla vcelku pravda. Sport k tobě jde stejně nejlépe. Adam při vybrání oboru chvíli váhal, jestli neměl vzít sport místo žurnalistiky, ale nakonec svého litování nelitoval. Žurnalistika ho posunula zase o něco málo vpřed a začal vídat věci z trochu širší a jiné perspektivy než tomu bylo před ním. Sportu ale ani tak nezanevřel a snaží se mu věnovat poměrně dost času, i když ne už tolik jako kdysi. Já taky, ale nechci být ve tvé společnosti moc sprostý. Ušklíbl se a nakrčil přitom jemně nos. Adam sám měl pro ní několik pojmenování a nebyly zrovna dvakrát příjemné, proto vybral slovo ráznější, které se mu v tu chvíli hodilo. Se Sofií se stejně někdy chtěl osobně setkat, protože jejich předchozí setkání neproběhlo úplně nejlépe- samozřejmě, že se jí nechtěl omlouvat, neměl ani za co, ale chtěl s ní jednoduše mluvit a možná se nad jejím chováním i trochu pobavit. Musím ti říct, že jsem byl na venkově možná tak jenom jednou a to si moc dobře nepamatuju, takže zábava to určitě bude. Jen si představte Adama jak pomáhá s pracemi na venkově. Jistěže rád přidá ruku k dílu, jen je to vtipná představa nad kterou se musí Adam lehce zašklebit. Pomalu dopíjí svou objednanou limonádu přičemž k ní i přikusuje pizzu, která byla více než dobrá. Nebál by se říct, že je to jedna z nejlepších co kdy ochutnal. Platí. Uvidíš, že nějaký ten klid se tam najde. Mrkne jejím směrem s úsměvem na rtech. Je pravda, že Adam na tohle není zrovna dvakrát náročný a když chce klid, tak si ho prostě udělá a je spokojený s tím co má. New York je sám o sobě docela rušné město, ale když víte kde hledat, tak to můžete považovat i za klid. Přesně! ,Myslím, že tohle místo se stane jedním z oblíbených míst ve městě. Určitě tady spolu musíme ještě někdy zajít. Určitě jeho návštěva nebyla poslední a někdy se tady ještě ukáže. Nakonec, aby se tohle nestalo jeho oblíbeným místem a on sem nechodil skoro pořád. Povídali si společně ještě dobrou půl hodinu, možná i více, ani ten čas nevnímal, jelikož když je Adam ve společnosti svých přátel tak čas pro něho nehrál příliš velkou roli. Bohužel i jeho jednou doběhne čas a tak když se podívá na hodinky na svém levém zápěstí zjistí, že už by se měl vydat zpátky na kolej, kde by se měl pouze převléct a vydat se ještě na jednu menší schůzku, kterou měl naplánovanou pro dnešek. Budu už muset jít, takže zaplatím. A ne, nebudeš platit ty. Oznámí Cassie a mávne na obsluhu, že zaplatí. Nechtěl, aby to zaplatila dříve Cassidy než on, jelikož by si přidal vcelku blbě. Proto hned jakmile obsluha přijde tak zaplatí. Přeci jen jí pozval on a ne ona jeho. Byl rád, že už měli oba dva po jídle a tak mohli odejít, aniž by nechali nějaké zbytky. Společně vyjdou ven z pizzerie a Adam se otočí jejím směrem. Budeme se takhle muset scházet častěji. Snad nejsi proti. Nadzvedne zvědavě obočí  s úšklebkem na rtech a poupraví si popruh od sportovní tašky, aby mu nepadala dolů z ramene. Rád bych tě doprovodil, ale už vážně budu muset jít. Zatím se měj, Casiie. Rozloučí se s ní a ještě než vůbec obejde, lehce jí obejme, samozřejmě tak aby jí nerozmačkal v jeho objetí, i přesto, jak letmé bylo. Naposledy se na ní usměje a rozejde se opačným směrem ke kolejím, přičemž si nasadí sluchátka do uší a pustí si k tomu nějakou hudbu.

Pokývala hlavou a s úlevou si vydechla, že přeci jen mu nemusí plnit žádné přání a hlavně nic vymýšlet, protože měla momentálně hlavu prázdnou. Co by si počnula na takové Vánoce nebo narozeniny? Uh, štěstí, že to nemusí tolik řešit, žádné veledary si nedávají, no a Cass ani z domova není zvyklá předávat si velké dárky, protože na to prostě neměli. „To ti můžu slíbit i odpřisáhnout,“ ušklíbla se, ať už byla jakákoliv, byla prostě svá a hrdá na svou povahu, takže by se rozhodně nechtěla měnit na… na nic. Sama věděla, že její povaha jí mnohdy odlišuje a že to může být i dobrá věc, takže se naučila mít sebe i svou povahu ráda. Samozřejmě taky někdy pochybovala, to víte, holka z venkova ve městě, a díky nemilým poznámkám občas o sobě pochybovala, ale v závěru vždy došla k tomu, že se má ráda, což je to hlavní. „Navíc ty by ani nesnesly, kdybych se chovala jako ony, protože jsem jim, teda, Sofii, ale jelikož je ta hlavní, tak dejme tomu všem, úplně nepadla do oka,“ uchechtla se při vzpomínkách na jejich ne zrovna milá slova, a přitom ona začala tak hezky s omluvou! Husy nevychované, ani omluvu ocenit neumí. Kdyby se na takové lidi měla změnit, hanbou by se sama ze sebe propadla, k tomu ji její otec nevychovával. Pak jen souhlasně pokývala, ano, obor si vybrala dobře a byla na za to dodnes ráda, i za tuto univerzitu. Potkala tady pár skvělých lidí, třeba tady Adama, nebo Noaha a no dokonce si i našla kam-spojenkyni z řad děvčat v Zoey. Takových věcí jí tato univerzita přinesla, že by doopravdy neměnila.
Zasmála se při jeho zhodnocení Sof a chápavě přikývla, byla by schopná nalézt stejná slova a to se s ní viděla jen tak na půl hodiny. I to ale bohatě stačilo, aby měla představu, co za člověka tahle černovláska je, a věděla, že s ní už nechce mít co do činění. „Na takové zacházení nejsem moc zvyklá, v oboru, co bys čekal, tam to nikdo neřeší,“ a že tam občas padají velmi silné výrazy. No ale což o ty výrazy, ale mnohem horší je, když jsou používány ve spojitosti s holkama a jejich zážitky s nimi, to bylo silné kafe i pro ni, občas. Minimálně jí to udělalo pěkný obrázek o tom, jaká to jsou prasata. „Tak o příštím volnu s tím počítej, no, a já budu počítat s tím tvým slavným New Yorkem,“ usmála se, už teď to znělo jako skvělý plán na příští prázdniny. Samozřejmě otázkou je, zda jim to vyjde, ale Cass by rozhodně chtěla, snad se s Adamem nijak nepohádá a užijí si dva příjemné výlety. Rozhodně by si nestěžovala, cestování a milý doprovod, ideální prázdniny, ne? „Souhlas,“ očividně našli místo na své schůzky, hezky po ruce a s výborným jídlem, co lepšího hledat. Rozhodně je to lákavější než fitko, tedy, nic proti, pracuje tam ráda, ale přeci jen to není ideální místo na potkávání přátel.
Když dojedli a ještě probrali pár témat, Adam zjistil, že musí být někde jinde, což samozřejmě chápala. „Dobře,“ nechala ho tedy zaplatit, vlastně se jí tohle gesto líbilo. Nahlas by to asi neřekla, hlavně se tím nechtěla tvářit jako někdo, kdo vysloveně vyžaduje, aby za ni muž platil, taková totiž rozhodně není, ale samozřejmě člověka tohle gesto potěší, když si na to po čase zvykne. „Já jsem pro, je to lepší než rychlý pozdrav ve fitku,“ ušklíbla se, samozřejmě i to bylo fajn, ale takovéhle posezení přeci jen mělo něco do sebe. „Měj se, Adame,“ rozloučila se s ním a vklouzla do jeho objetí, díky jejich rozdílným výškám byla takováhle lehká objetí opravdu snadná. Pak se i ona sbalila a zamířila si to pryč.

Pizzerie -> kolej

Ani mu neodpovídala, asi protože sama nevěděla, kam jdou. Samozřejmě se vydal za ní, přece by ji samotnou nenechal. S úsměvem se na něj letmo otočila s šibalským úsměvem a flaškou v ruce. Poté však převzal iniciativu on a vybral místo, kam směřují. Měl hlad. To ona také. Tak proč tedy ne. Přikývla a na tváři se jí objevil spokojený výraz. Už si totiž představovala, jak sedí oba v pizzerii a cpou se svou oblíbenou pizzou. Vážně by tak přenádhernou představu nechala stát se skutečností. Možná proto nic nenamítala a nechala Petera, aby ji táhl až k autu. Nesledovala cestu. Sledovala jeho. Ani neveděla proč, vždy ji to prostě bavilo. Ještě než nastoupili do auta, několikrát se z flašky napila. A co si budeme, už toho vypila vcelku dost. Po Peterově varování si však pití v autě odpustila a jen se na něj usmála jako andílek a snad jako by ani nevěděla o čem to mluví. Ona? Pffff, nikdy. Cesta nebyla dlouhá, vlastně vůbec, ani se nenadála a Peter už parkoval u pizzerie. Znovu široký úsměv plný spokojenosti, počkejte si až se jí pod nos dostane pizza. "Hurá!" brala to jako zavelení k odchodu do pizzerie, odepla si pás, flašku samozřejmě nechala v autě. Samozřejmě se s tím pásem chvíli štvala, tady jí nikdy nešel rozepnout, možná to byla její neschopnost. Nakonec se však povedlo a ona se jala otevírání dveří auta. To se povedlo hned, ale když vstala, zamotala se jí hlava a kdyby se nepřdržovala dveří, byla by i spadla. "Upsík." uchechtla se a koukla na Petera.

Zhluboka se nadechla a koukla se na Petera, který ji přidržel, když se snažila najít rovnováhu. Naštěstí se rychle podařilo a tak za sebou zavřela dveře. "Zaprvé, to je ta jízda autem," odkašlala si a založila ruce na prsou. "A taky jsem dlouho nepila. A vůbec, vlastně jsem toho měla dost." chtěla se podívat na láhev v ruce, ale uvědomila si, že žádnou nemá, nechala ji v autě. Ale i tak už si z ní upila. Naštěstí ne při jeho řízení. Nechtěla mu polít auto, zabil by ji. Jo, určitě. Chvíli se nadechli čerstvého vzduchu, i když jí potom z nějakého důvodu už začínala být zima. Sice byli v Californii, ale to neznamenalo studené větříky. Chytila se potom Petera a společně se vydali dovnitř. Tak nějak doufala, že o nic nezakopne a nespadne. Podržel jí dveře, takže vklouzla dovnitř budovy pizzerie, teprve teď si všimla několika studentů ládujících se pizzou. Mňam. Hned měla ještě větší hlad. Spokojeně se podívala na Petera, když se zamířili usadit. Sedla si ke stolu a do chvilky před nimi přistál jídelní lístek, mile se usmála na číšníka a dala se do vybírání. Hmm, těžké. Když Peter oznámil, že už má zřejmě vybráno, i ona odložila lístek bokem a široce se usmála. "Taky."