Pizzeria

Trošku ho překvapilo, když k němu onen neznámý mladík přišel, přece jenom v Koreji tohle není zcela běžné, ale zvykl si, že Američané jsou velmi přátelští. Ano, měl rád svůj klid a on sám se osobně s lidmi nedával do řeči, ale není někdy na škodu se seznámit s někým novým.
,,Jasně, můžeš,” pokýval hlavou a na rtech malý, lehce nejistý úsměv. I kdyby mu to vadilo, tak by to neřekl. Neuměl říkat ne. Ale v tuhle chvíli mu něčí společnost opravdu nevadila, i když sem nešel za účelem poznávání lidí, ale není skvělé na tom, že nikdy nevíte, na koho narazíte. O to je život zajímavější. Mobil, který během chvilky stihl vyndat, tak zastrčil do kapsy u kraťasů, přišlo mu poměrně nezdvořilé, když měl někde v přítomnosti druhého mobil, teda, když se seznamoval s někým novým nebo takhle v restauraci. Kdyby to byl nějaký kámoš, tak by mu asi na tom nějak nezáleželo. Posunul i skate, aby nepřekážel pod stolem a opřel si ho o židli. ,,Myslím, že tohle se ti vyplatilo. Zvolil jsem Salami,” mrkl na Coleho spiklenecky a krátce pokýval hlavou nad jeho představením. ,,Já jsem zas Jungkook, ale klidně mi můžeš říkat jen Kook,” mávl rukou. Jeho jméno nebylo úplně náročné, ale pořád bylo cizí a lidé jsou schopni zkomolit cokoliv. Už si na to zvykl, tak automaticky nabízel i tu druhou verzi, ale nevybíral si žádné americké jméno, jak to někteří cizinci dělají. Naopak byl na to svoje velmi hrdý a měl ho rád. ,,Je to dost unikátní způsob, ještě jsem to nezažil,” zasmál se pobaveně nad tou zvláštní objednávkou, ale lidé jsou zkrátka různorodý, hlavně, že bude mít nějaký zážitek. ,,Já bych to někdy taky mohl zkusit,” zamračil se zamyšleně a pohlédl na mladíka před sebou. ,,Já bych asi snědl úplně všechno, co by přistálo přede mnou.” To byl pravda, Jungkook nebyl opravdu vybíravý a snad neexistovalo nic, co by neměl rád. I když to jídlo nebylo zrovna nejpovedenější, tak by to snědl, protože pro něho bylo jídlo jedna z věcí, které na životě miloval. Když mu někdo říkal, že jí nějak moc, tak na to vždy odvětil slovy, že žijeme jen jednou. Kdyby mohl, tak ochutná všechno jídlo na světě a nějak by ho netrápilo, že bude jako kulička. ,,Jo, to poznávání lidí je takový vedlejší bonus,” broukl se smíchem, i on zahlédl číšníka, ale pak viděl, že nese nějakou jinou pizzu, takže hned poznal, že to není zrovna objednávka pro něho. Opřel se o židličku: ,,Doufám, ale že jedna pizza bude stačit.” Konstatoval s úšklebkem na rtech, no, on právě byl schopen sníst za den i více než jednu celou pizzu. Už hladovým pohledem vyhlížel onoho číšníka, jelikož když šlo o jídlo, tak dokázal být velmi netrpělivý. Ale nakonec se to čekání vyplatilo, protože se brzy u jejich stolu objevil číšník držící dvě salámové pizzy. ,,Gamsahabnida! Teda, pardon, děkuji,” bezmyšlenkovitě mu ujelo korejské poděkování, přičemž bylo poznat, že je mu z toho malinko trapně. Tohle se mu ale stávalo, že mu ujelo něco korejsky, když nad tím moc nepřemýšlel. Upil z sklenice s džusem a podíval se na mladíka před sebou. ,,Tak spokojen se salámovou pizzou? Tahle je moje nejoblíbenější!” vyhrkl nadšeně a už chtěl sáhnout na pizzu, aby si mohl dát kousek, ale to mu pak došlo, že to bude nejspíš horké, tak chtě nechtě, musel chvilku počkat. ,,Ale víš, co je super? Kimchi pizza! Ale tu jsem tady neviděl, což je škoda,” broukl, takový pokrm najde spíše v korejské restauraci a nebo někde, kde mají širší výběr pizz.

Začal překypovat hrdostí, že se mu povedlo vybrat správnou pizzu a to dokonce nevědomky. Jen jednoduše vybral své milované jídlo a hele, jak to vyšlo! ,,Jsem vědma, hele. Nebo je to jenom, protože salámová pizza je nejlepší v celém vesmíru,” i velkolepě rozmáchl ruce do stran, když takhle vyjadřoval svou lásku ohledně pizzy. Jeden by řekl, že miluje pizzu víc než cokoliv na světě, ale to nebyla pravda. Jeho první místo v srdci vlastnil jeho kocour, který byl bohužel doma v Seoulu. ,,Pizzové kamarádství schvaluji, jestli spočívá i v tom, že budem chodit stále na pizzu,” utrousil zvesela a na rtech se mu objevil malý úcul. Nebýt Coleho prvního kroku, tak by si Jungkook s největší pravděpodobností dal tu pizzu sám a pak jen vyrazil zpátky do spolku, takhle aspoň jeho den bude naplněn o nějaké to dobrodružství, na které určitě jen tak snadno nezapomene. ,,Při drinku určitě ne. Navíc já nemám vůbec žádnou výdrž, jsem zlitej doslova po pár skleničkách,” uchechtl, ale byla to pravda, i když Kook v Seoulu hodně pil a to zejména ve čtvrtém ročníku, tak stále měl malou toleranci vůči alkoholu. Aspoň s ním byla zábava i v tomto stavu. ,,Často, vlastně pizzerie je jedna z mála míst, které dokážu najít a nemusím vytahovat gps,” Kook měl špatný orientační smysl a to nejen tady, ale i doma v Seoulu. Bylo jen pár míst, které si dokázal zapamatovat a zvládl najít cestu rovnou. ,,K čemu je ti dobrá forma?! Jídlo by sis měl dopřávat furt, ale dobře, budu se tak tvářit, že jsou tvoji best friends forever,” ušklíbne se pobaveně, ale jestli někoho takového potká, to už je otázka času. On na svou postavu příliš nedbal, teda ano, byl neustále v pohybu díky prknu, tak jednou do měsíce si zašel do fitka, ale to bylo všechno. Jinak dával přednost jídlu, které měli konečně před sebou na stole, akorát musel počkat než to vychladne, aby si nespálil jazyk, což by bylo opravdu nemilé a nemohl by si dopřát tu vynikající pizzu. Tak se prozatím napil z džusu, aby zahnal tu žízeň, kterou měl po celém dopoledni stráveném v skateparku. Vehementně pokýval hlavou nad kimchi pizzou, aby mu potvrdil, že opravdu myslí právě tohle. ,,To je korejský jídlo! Kimchi je takové zelí. Je i velmi zdravé a může být i pálivé. Kimchi pizza, což je pizza, na které je to zelí a ona je i taková sladší. Korejská pizza je z sladšího těsta,” jak bylo už mnohokrát řečeno, jídlo bylo jeho vášní, takže stejně tak o něm mluvil. S láskou a nadšením, že může někomu popisovat nějaký druh. ,,Měli ji v jedné restauraci, ale už jsem zapomněl, kde to je,” přiznal se Coleovi, ale to už uchopil do ruky první kousek té lákavě vypadající pizzy. Jeho oči se třpytily nadšením, tak že musel vypadat jako Bambi. Pro jistotu si ji ještě pofoukal, než se konečně do ní zakousl a z rtů mu ušlo spokojené zamručení. ,,Hm, nezklamali, je to opravdu výborné,” pochválil restauraci jídlo. Klidně by na to pizzu mohl vymýšlet i ódy a vynášet ji do nebes, ale říkal si, že pro teď stačí tohle. Bude ji vynášet, až bude číšník zpátky. ,,Jednou, ještě doma, jsem se ptal jedné holky, co žila v Americe, jestli máte tradiční jídlo a ona mi řekla, že ne,” rovnou si vybavil onu vzpomínku a to na rozhovor s tou slečnou. ,,Tak o tom teď pořád přemýšlím a napadlo mě, že vaše tradiční nebo-li národní jídlo je hamburger a hranolky. Nebo máte něco úplně jiného?” drmolil dál, zatím konverzaci točil kolem jídla, protože to byla jedna z věcí, co Kook uměl nejlépe, tedy básnění o jídle a jeho vychutnávání. To už v sobě měl ten jeden kousek pizzy a ten druhý do sebe ládoval, takže ke všemu byl i jako vysavač.

Pobaveně se uchechtl, ale vlastně ono to není úplně špatné být v příštím životě pizzou. On by teda mnohem radši by byl kočkou, protože ty mají taky pěkný život, když jsou u dobrého hoomana. Pokýval souhlasně hlavou a převzal si od něj mobil a naťukal do něj svoje číslo. ,,Pak mi prosím prozvoň, ať si to tvoje číslo uložím, protože věřím, že se svou děravou hlavou do týdne nebudu vědět, čí to číslo je,” ušklíbl se pobaveně. No, s jeho pamětí to nebyla žádná sláva. Byl rád, když si pamatoval věci do školy, pak nazpaměť svoje oblíbené anime a filmy a tam to končilo. Ostatní věci mu šli do hlavy těžko. Potřeboval na to nějaký čas. ,,Moji rodiče by s nimi souhlasili, ne vždy mají pravdu!” zvedl prst do vzduchu, aby zdůraznil svoje slova, ale šklebil se u toho velmi pobaveně. Rodiče mu za to doma vždycky nadávali, ale tady si mohl pizzu jíst beztrestně. ,,Při zápase? Ty hraješ nějaký sport?” vydechl úžasle nad tou novinkou, ale popravdě zase to není překvapení. Cole vypadá jako někdo, kdo by mohl sportovat. Jungkookovi vždy tělocvik na střední šel, ale u sportu nezůstal, radši zvolil skate, protože na tréninky a zápasy byl moc líný a introvertní. ,,Ano, nikdo mi to nevěří a pak se mi směje,” zasmál se pobaveně, ale od té doby, co by ve San Franciscu tak moc nepil. Hlavně mu tady chybělo Soju. Tedy takový korejský alkoholický nápoj. Určitě by ho tady někde mohl sehnat, ale není to ono. Určitě by si ho mohl dát i s nějakým jídlem v korejské restauraci, ale radši by byl, kdyby tam s ním šel nějaký kamarád. ,,Beru na vědomí. Radši zůstanu u pizzerie nebo nějaké restaurace! Nerad bych pak někde odpadl,” zasmál se znovu a určitě si v hlavě vybavil nějaké vzpomínky na alkoholová dobrodružství. Měl jich dost, ale zrovna se s nimi nechlubil na první dobrou, to až potom svým kamarádům. Ale čím se chlubil byla láska k jídlu a jeho hrdost k svému původu. Zrovna tady začal básnit o kimchi pizze a neuvědomil si, že se trochu rozkecal. Jak o ní takhle hezky mluvil, tak na ni dostal i hroznou chuť, věděl, že si ji v nejbližší době bude muset sehnat. ,,Ano, naše kuchyně je různorodá a máme tam hodně mořské plody a tak. Souhlasím, už jsem byl na pár místech, ale vždy zapomenu, kde to bylo,” poškrábal se s malým povytažením koutků nahoru na zátylku. Zase se ukazovala ta jeho zapomnětlivost. Druhou a volnou rukou se natáhl pro další kousek, do kterého se pustil. Tahal samotný sýr z pizzy pomocí pusy, takže tam měl takovou dlouhou šnůru. Někdo by určitě řekl, že to co dělá je dětinské, ale to prostě byla jedna z dalších věcí, která ke Kookovi patřila. Na chvíli, ale přestal tahat sýr a jen si vyslechl Coleho otázky. ,,Mamka, když nebyla v práci, tak ji občas udělala. Jsem tu sám, teda hyung tady studuje taky, ale akorát v LA,” vysvětlil mu, jak se věci mají, použil i korejské označení pro staršího bratra, které určitě k-pop fanoušci znají velmi důvěrně. ,,Jinak jsou všichni doma v Koreji, musel jsem tam nechat i kocoura,” postěžoval si a znovu si hryznul do pizzy, tentokrát, ale už jako normální člověk. ,,Takže nemám kupovat v prázdných ulicích? Já totiž u skateparku kupuju kebab a zatím byl v pohodě. Hele a ty znáš nějakou restauraci, kde dělají nejlepší hamburgery?” upřel na něj zvědavý pohled a volnou rukou se natáhl opětovně po džusu, z kterého se pak napil. Zatímco se dál ládoval onou pizzou a rovnou si sáhl jednou rukou pro mobil, protože si evidentně ten název podniku zapíše, aby na to zase nezapomněl, což by nebylo milé, protože by pak přišel o ochutnávka nejlepších hamburgerů. ,,Jinak asi nic národního asi nemáte? Nechci vás nějak urazit, ale přijde mi, že tady máte většinou jídla od jiných zemí, tedy třeba pizza je italská, ne?” zvedl trojúhelník pizzy a kývl na něj bradou. Stále se s radostí rozpravoval o jídle, ještě to bylo takhle tematicky k obědu. ,,Ale vždy jsem chtěl ochutnat takové ty obrovské milkshaky, jak mají i takovou tu dekoraci."

Napsal si tam rovnou jeho jméno a do poznámek, že je to pizza kámoš, aby náhodou opravdu na nic nezapomněl. Mobil si strčil taky do kapsy, jelikož teď nebyl příliš důležitý. ,,Hustý! Basketbal, takže jsi i v týmu, že jo?” vyzvídal, protože on v žádném týmu nebyl, ale kdyby tu byl nějaký klub pro skejťáky, tak by se určitě přidal, ale to tady zrovna nevedli. ,,Já bych řekl, že je to docela zajímavé. U nás v rodině nic takového není,” on to považoval za velmi zajímavé, jelikož jeho rodina opravdu nic takového neměla. Každý z sourozenců dělal a studoval něco úplně jiného, stejně jako jeho rodiče. Jediné, co jeho rodiče dožadovali, bylo to, aby všechny tři děti studovaly na vysoké škole, i když Jungkook by si na to nejradši vykašlal. Měl takový malý tajný sen, že by si jednou mohl otevřít malou kočičí kavárničku, jelikož miloval opravdu kočky a tyhle kavárny byly takové jeho happy place. ,,Aniyo,” zavrtěl hlavou ve znamení záporné odpovědi. ,,Akorát jezdím na prkně, ale to asi není sport jako sport,” kývl bradou směrem k jedné z noh své židle, o kterou se opíralo ono prkno s motivem Spongeboba. ,,Jo, řekl jsem si, že by to mohla bejt dobrá zkušenost,” zakmital lehce rameny, protože to byla jeden z důvodů jeho rozhodnutí. ,,Děkuji. Je to tak. Snažím se lítat domu, co nejvíce to jde, ale pořád je to málo,” Jungkook byl tak trochu mamánek a nestyděl se za to. Měl svou mamku moc rád a měli dobrý vztah. Jeho očka se rozzářila, když se zeptal na kocoura. O Gregorovi by mohl mluvit hodiny. ,,To si piš, že mám fotky,” vytáhl mobil a otevřel složku v galerii, která byla jen a jen zasvěcená Gregorovi, měl tam obrovské množství fotek. ,,Lidé mi říkají, že je divnej jako já,” broukl ještě s hrdým úsměvem, když ukazoval Coleovi to svoje kocouří dítě. Až se druhý mladík pokochal dost, tak zase schoval mobil do kapsy.
,,To bych se k tobě přidal, hlavně, kdyby to bylo z toho profesionálního hlediska. Taková ochutnávka,” uchechtl, ale nezdálo se mu to vůbec jako špatný nápad. Jungkook by byl ochoten se zúčastnit nějakého výletu, i kdyby jeho cílem bylo jenom ochutnávka jídla. Možná by to byl ten nejlepší možný program. I když by se nejraději podíval kamkoliv to jen šlo, s rodiči cestovali jen v létě, když měli volno a to ještě na krátkou dovolenou. ,,Možná jsem měl jít na nějakého kuchaře nebo tak,” uchechtl se, když tady už dobrou chvíli vykládal o tom všemožném jídle, zatímco si kousl do pizzy. ,,Byl! Už v pár restauracích, ty jsem okoukl jako jednu z prvních věcí,” přiznal se mu, protože to bylo, když si uvědomil, že mu chybí jídlo z jeho rodné země, tak to tady okukoval a pár jich navštívil, většinou s sebou vzal nějakého kamaráda. Měl tu i pár korejských kamarádů, protože rozhodně není jediný Korejec, co studuje v San Franciscu. ,,Hm, je toho spoustu. Určitě bych doporučil nudle, nejlépe kimchi nudle. Ale co je u nás nejznámější, tak bych řekl Bibimbap, takže tohle bys měl mít jako první položku na seznamu,” v hlavě si už určitě představoval všechna ta jídla, takže si radši ukousl z pizzy, kterou držel v ruce, aby zahnal myšlenky na jiné jídlo. ,,To je dobrý nápad. Tak to bychom měli podniknout. Mohli bychom udělat tour de hamburger,” zavtipkoval s pobaveným úšklebkem, ale to už byla víc než půlka pizzy pryč a on se nepřestával ládovat. I kůrky hezky dojídal, protože nemohl by nechat ani jediný kousek z pizzy bez povšimnutí. ,,Ale už jsem tady měl takový ten obrovský hamburger, jak se ti skoro nevejde do pusy,” rukou i naznačil jeho velikost, než pokračoval dále. ,,To bylo i poprvé, kdy mi z jídla bylo špatně jako, že jsem ho snědl moc. Totiž to bylo druhý den, když jsem tady byl a objednal jsem si všechno možné,” ušklíbl se pobaveně nad tou vzpomínkou, jak pak ležel v spolku s bolavým břichem.

Tak nějak ten čas plynul, že Kookovi se už nechtělo povídat s někým neznámým. Hlavně, ten kluk až moc mluvil, což pak začalao být Jungkookovi nepříjemné. Ano, rád si pokecal a zasmál, ale když ten druhý člověk, až moc mluvil a ignoroval většinu z jeho otázek, tak z toho začal být otrávený. Největší rána do srdce pro něj byla, že odignoroval milkshakes, o kterých si chtěl povídat dále. Hledal cestu k úniku, tak využil času, kdy byl Cole na záchodě a rozhlížel se po restauraci kolem sebe. Měl pocit, že mezi těmi pár lidma zahlédl známou tvář. Zaměřil se na ni, zejména její blonďatou hlavou, připomínala mu dost Viv, slečnu, která je s ní v stejném spolku. Pořádně ji neznal, ale vždy mu přišla milá a sympatická. Je vlastně zázrak, že ji tam zahlédl, skoro jako kdyby někdo vyslechl jeho modlitby. Doufal teda, že je to ona, protože měl příšernou paměť a obličejů se to taky týkalo. Jakmile se Cole vrátil ze záchoda, tak se zvedl a okamžitě se vymluvil na to, že tam zahlédl někoho známého, kterému potřebuje něco říci. Popadl skate, mávl k mladíkovi a pak se ani neohlížel, rovnou si to naštrádoval k Viv. ,,Annyeonghaseyo," pozdravil dívčinu korejsky, to byl jeho zvyk i po tom roce v Americe, téměř vždy zdravil svým rodným jazykem. ,,Před chvilkou na mě začal mluvit jeden týpek," ohlédl se nenápadně směrem k Coleovi a pak se zas otočil na Viv. ,,Byl ok, ale už jsem se s ním nechtěl bavit. Potřeboval jsem utéct. Nevadilo by, kdybych se k tobě přidal?" v očích měl otazníky, opravdu nechtěl slečnu nějak obtěžovat nebo tak, kdyžtak se schová někde jinde a nebo prostě odfrčí pryč na skejtu. ,,Klidně bych ti zaplatil jídlo!" dodal jako pravý gentleman takovou lákavou nabídku. Přece jenom jídlo zadarmo, to by Jungkook bral se všemi deseti. ,,Jinak já jsem Kook, pro jistotu, jsme spolu v spolku, jestli to teda vím dobře," prohlédl si Viv od hlavy k patě, byl si jistý, že tam rozhodně viděl její tvář, ale bál se, že si ji pouze s někým plete. No, každopádně, zkusí svoje štěstí a děvče mu pak samo poví, jestli natrefil na správnou osobu a nebo otravuje někoho úplně naprosto cizího.