Bar

Nebylo těžké se vypravit z domu, uhm, pokoje. Jen na sebe hodila džínové kraťasy, tílko a koženou bundu. Do malého, koženého batůžku si dala jen peněženku a pár dalších, potřebných věcí, včetně pepřového spreje, který mezi tyto věci také počítala. Jakmile se obula a sebrala z botníku své klíčky, zmizela za dveřmi, které ihned zabouchla a zamkla. Jen pro jistotu.
Ne, že by doufala, že jí tu prodají alkohol, ale vlastně přesně v to doufala. Zatím tu ale seděla u barového stolu s citronovou vodou a čekala, až se rozběhne zápas, na který sem šla. Možná by pro tuto příležitost byla lepší nějaká zapadlá hospoda, kde se nakupí plno starých páprdů po padesátce jen proto, aby se mohli na basketbalový zápas podívat, aniž by je otravovali jejich otravné ženy, které zřejmě nemají nic lepšího na práci, než jim vlézt před televizi přesně ve chvíli, kdy je očekáván gól. Tohle ona popravdě absolutně nechápala a raději se ani pochopit nesnažila. Takže přesně kvůli tomu zvolila možnost baru, kam nechodili lidi jen kvůli té televizi, ale taky kvůli tomu že... prostě je to bar, co na tom chcete řešit.
Stejně jí byl ale odepřen alkohol, protože ještě neměla jednadvacet a očividně na to ani nevypadala. Bohužel tu ani nebyl člověk, ve kterého původně doufala, protože ten by s tím problém neměl -jako obvykle, jenomže tu byl nějaký nový a ten očividně dbal na předpisy a podobné kraviny, takže skončila se spritem.

Seděl u baru již od pozdního odpoledne, dneska to totiž bylo jediné místo, kde chtěl trávit svůj volný čas. Jasně, měl by se učit, připravovat na zkoušky a být pilným studentem, přesně tak, jak si jeho rodiče přejí. Jenže on nebyl zrovna učící typ. Raději trávil čas v podobných podnicích jako byl tenhle, nemusel se tu stresovat a prostě jen.. pít. Zahodit všechny problémy za hlavu a mluvit s cizinci.
Netrvalo dlouho a mu už po pár skleničkách kvalitní whiskey začal ten alkohol stoupat do hlavy. Na tváři mu pohrával ten jeho sladký úsměv, protože se teď měl božsky. Jeho pohledu neunikla jakási brunetka, možná tak v jeho letech, která seděla u baru a popíjela jakési nealkoholické nápoje. Ach, to byla určitě nějaká slušňačka, která se neuměla pořádně odvázat. Nebyly ovšem právě ty záhadné a tajemné? To měl Oliver moc rád. Proto se omluvil týpkovi, se kterým právě vedl řeč o tom, jak super je mít jachtu, načež jeho přítomnost opustil. Samozřejmě si s sebou nezapomněl vzít svou skleničku s whiskey, tu by tam jen tak nenechal.
Došel k brunetce u které nevěřil, že tu je sama, načež se bez optání posadil na stoličku vedle ní. ,,Pít tu něco takového.." poukázal na její skleničku a následně rozmáchl rukama kolem sebe, aby jí ukázal, kde se vlastně nachází. Takové pitivo si přeci může vypít doma, ne? ,,.. je téměř zločin, řekl bych," dokončil svou myšlenku a zářivě se na ni usmál, aby si nemyslela, že ji tu snad přišel kritizovat nebo tak. Ba naopak, přišel se seznámit. ,,Mohla by sis dát třeba se mnou tohle," zatřepal s poloprázdnou skleničkou s whiskey ve vzduchu a tázavě nadzvedl obočí, snad jako by se jí ptal jestli do toho jde. Snad to není žádná křehulinka, která se alkoholu bojí.

Zatímco čekala -vlastně jen seděla, protože neměla vůbec nic jiného na práci. Věnovala pohled displeji mobilu, aby zkontrolovala čas a usoudila, že do začátku je až příliš času. Se znuděným pohledem si hrála s brčkem a míchala citrnovou vodu ve skleničce. Neseděla tu vlastně ani tak dlouho a k jejímu překvapení naráz ani nebyla sama. Přisedl si k ní krajně povědomý kluk. Pohlédla na něj s pozvednutým obočím a loktem se opřela o bar, zatímco druhou ruku držela svěšenou a v dlani svírala mobil.
"Jo, jasně, klidně si sedni." Zareagovala na jeho přisednutí, aniž by se jí zeptal s trochu ironickým tónem.
"Tak přesně to zkus říct jemu," poukázala prozměnu ona na barmana. "Jelikož dle něj je spíš zločin, abych pila cokoli jinýho." Dořekla a pokrčila rameny, jako kdyby jí to bylo jedno. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby tu byl majitel a ne tady tenhle, nemusela by tu alespoň pít Sprite.
"Mohla?" Usmála se a pohled jí sklouzl ke skleničce, hned potom zase na něj. Určitě už pár těchto skleniček za sebou měl, to ji nutilo se trochu potutelně usmívat. Přišlo jí to vtipné.

Nad její ironickou poznámkou zkřivil obličej do úšklebku. Vždyť kdyby tu nechtěla jeho společnost, tak by odešla, což neudělala. Alespoň zatím a on doufal, že tomu tak zůstane i nadále. Navíc.. on si mohl přeci dělat, co chtěl.
Pohled přesměřoval na barmana na kterého poukázala, přičemž se neubránil tichému uchechtnutí. Tak ona by si ráda dala alkohol, ale tenhle ňouma ji v tom bránil? ,,To bychom měli napravit, hm?" podíval se zpět na ni a věnoval ji lišácký úsměv. Lusknutím prstů si k sobě zavolal barmana, načež z kapsy vytáhl štos několika bankovek. Jeho rodiče byli bohatí, dá se říci, že patřili do místní elity, a tak byl samozřejmě bohatý i on. ,,Tady dáma by si se mnou ráda dala skleničku whiskey," řekl s klidnou tváří směrem k barmanovi, který k nim právě zavítal a na bar, přímo před jeho zrak, položil takové dýško, o kterém by se mu mohlo jen zdát. Štos bankovek schoval zpátky do kapsy svých kalhot, přičemž pohledem hypnotizoval barmana, který svůj pohled upíral na bankovku před ním. Asi přemýšlel.
To by nebyl Oliverův styl, kdyby mu jeho plány nevyšly, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Barman si bankovku přebral a začal pro ně připravovat objednaný alkohol. ,,Myslím, že mi dlužíš poděkování," tentokrát už veškerou svou pozornost přesměřoval na ni, přičemž mu na tváři stále pohrával úsměv. Holky tvrdily, že měl nejkrásnější úsměv, který kdy spatřily. A tak toho řádně využíval.

Žasla, jak to pro něj bylo jednoduché. Za tu chvíli, co si přisedl, si o něm dokázala udělat docela dobrý obrázek. Tedy, předpokládala, že její názor byl správný, ale byla ochotná jej i změnit, tedy pokud by se z něj vyklubalo něco víc, než sebevědomý zazobanec. No a i přes to, že byl zřejmě známý, protože takoví lidé bývali, ještě o něm neslyšela. Tedy, nemohla to tak úplně posoudit, protože nevěděla, jak se jmenuje, ale zatím ho takto od pohledu neznala. Možná jí přišel trochu povědomý, ale to mohlo taky být tím, že ho tady už potkala, nebo kdekoli jinde, je vlastně více možností. Poslední dobou byla tak nějak všude, na pokoji se jí učilo blbě -tedy, za předpokladu, že by měla v plánu se soustředit na učení, ale v té chvíli bylo vše zajímavější. Uchechtla se při slově 'dáma,' přišlo jí z nějakého důvodu hrozně vtipné. Ve chvíli, kdy se opět otočil na ni se jen sladce usmála a natáhla se po skleničce whiskey, kterou barman zrovna dochystal a dal na stůl.
"Díky" Naklonila hlavu mírně na hlavu a usmála se, minimálně jeho úsměv ji k tomu nutil. Samozřejmě znala více lidí s podobným úsměvem, byl vážně milý, ale už jen kvůli tomu, že blbl hlavu, ho neměla příliš v lásce. Ale i tak byl sladký, že by se z něj kdejaká roztekla -ona kdejaká nebyla, ač se s tím rvala. Raději přesunula pohled na televizi.

Moc toho nenamluvila, jen co byla pravda. Potřeboval si ji více rozpovídat, jinak se o ní takovým způsobem nic nedozví. A to by byla škoda. Dlouze si ji prohlédl, když mu za whiskey poděkovala, přičemž si nezapomněl olíznout svůj horní ret. Hezká postava, roztomilá tvářička, snad si to nepokazí drzostí či nějakou podobnou vlastností, kterou Oliver u holek neměl zrovna rád. ,,Jen obyčejné poděkování? Myslíš, že mi to bude stačit?" naklonil hlavu mírně na stranu a jeden koutek úst vytáhl výše, takže na své tváři vytvořil něco na způsob křivého úsměvu. Rád provokoval, nejen holky, ale celkově lidi. Byl to škodolibý parchant, dá se říci.
Pozvedl svou skleničku s čerstvě nalitou whiskey a ťukl si s tou její, a to i přesto, že byla položená stále na baru. ,,Na zdraví," mrkl na ni a dlouze si ze své skleničky lokl. ,,Mimochodem jsem Oliver, pokud bys to náhodou chtěla vědět," zazubil se na ni a skleničku odložil zpátky na bar. Následně se levým loktem o bar opřel a vytočil se více čelem k ní, ať na ní má hezky výhled. ,,Co tady vůbec děláš tak..sama?" zeptal se jí se zájmem v hlase. Doufal, že se více rozpovídá, pokud totiž ne, tak do ní bude muset toho alkoholu nalít mnohem více. Což mu vlastně nedělalo vůbec žádný problém.

S úsměvem sledovala televizi a vyčkávala na skončení reklam, před tím budou zase mluvit a než se rozeběhne zápas, stejně to chvíli potrvá. Usoudila tedy, že nebude vadit, když ještě chvíli bude věnovat plnou pozornost jemu, potom už to bude jen takové půl na půl. Všímala si jeho pohledu, ten ji trochu znervózňoval, no jen si představte sebe v tomto momentě.
"Co si představuješ?" Povytáhla obočí a s trochu pobaveným výrazem ho sledovala. Držela si od něj mírný odstup a dávala si pozor, aby se nevyskytla v jeho těsné blízkosti. Proto se ani neotáčela přímo čelem k němu, nýbrž bokem a když se na něj dívala, měla prostě otočenou hlavu.
Jeho křivý úsměv ji značně znepokojil, neměla ráda křivý úsměv, byl to ten nejhorší a nejvíce hlavu-motající úsměv, který existoval a proto se lidem s touto poznávací značkou snažila vyvarovat -tentokrát se to nepovedlo a ona začínala chápat, před čím ji rodiče varovali, když jí říkali "neber si bonbónky od cizích lidí."
"Rowan." Představila se na oplátku i ona a usmála se, místo nějakého "těší mě." Mohla jen doufat, že tentokrát už nevzniknou žádné hloupé přezdívky, jelikož naposledy z jejího kamaráda vylezlo Row-Row, což je prý hrozně roztomilé oslovení. Říkal on.
Brzy zase věnovala pohled televizi, ale to jen kvůli tomu, že se pořád nechtěla dívat na něj a nevěděla, kam jinam. Jemu ale zjevně nevadilo dívat se na ni. Nervozita začala stoupat.
"Nedívej se na mě tak." Řekla polohlasem a zastrčila pramen vlasů za ucho. Při jeho otázce se potutelně usmála -neříkají "co tady děláš tak sama, holčičko?" náhodou pedofilní vlci uprostřed lesa, než se snaží znásilnit Karkulku?
"Čekám na zápas." Poukázala na televizi a na bar položila prázdnou skleničku.

Co si představoval? Plno věcí. Jen by se jí asi zrovna nelíbily. ,,Nejde o to, co si představuju.." uchechtl se a poškrábal se na kořenu svého nosu. ,,Ale o to, co ty dokážeš nabídnout," dopověděl svou myšlenku, přičemž se protentokrát tvářil vážně, aby si snad nemyslela, že vtipkuje nebo tak něco. Mu sice bylo nějaké poděkování úplně jedno, ale moc rád dostával holky, a někdy i kluky šprťouni, do takových situacích. Bylo potom skvělé pozorovat, jak neví, co odpovědět. Třeba ho ona překvapí, a dokonce ho nějakým způsobem svými slovy setře. To už se mu taky několikrát stalo. A on v ten moment alespoň věděl, že si s touhle osobou bude rozumět.
Rowan? To bylo vskutku zajímavé jméno. Nevídané. To si zajisté zapamatuje. Většinou mu taková ta známá jména jako Emma, Chloe, Anna a podobně vypadávala, jelikož jimi byla pojmenována velká část populace Spojených států amerických. Za to Rowan? S takovým jménem se ještě nikdy nesetkal. ,,Moc mě těší, Rowan," zazubil se na ni, čímž ji poskytl výhled na svoje čistě bílé zuby, které byly perfektně seřazené. No jo, dříve nosil rovnátka, ty udělaly své, heh.
Všiml si toho, jak neustále těkala pohledem k televizi. Vážně nechápal proč, ale nakonec usoudil, že mu to může být jedno. Vždyť co mohlo být na televizi tak zajímavého? To ji neměla doma? Tiše se uchechtl při jejích následujících slovech o tom, že by se tak na ni neměl dívat. Takže jí to znervózňovalo.. To byl dobrej signál, moc dobrej.. ,,Proč ne?" opět rty roztáhl do širokého úsměvu, přičemž jí hypnotizoval svýma modrýma očima. Nečekal, že mu na to odpoví, alespoň tedy ne upřímně, ale za zkoušku to přeci jen stálo.
Když mu oznámila, že čeká na zápas, tak se zasmál, jelikož si myslel, že vtipkuje. Jenže poté si uvědomil, že to zřejmě vtip nebyl a ona tu opravdu čekala na zápas. ,,Počkej.. to fakt?" nadzvedl obočí a zatěkal pohledem k televizi. ,,A kdo vůbec dneska hraje?" podíval se zpět na ni a naklonil hlavu mírně na stranu. Že by se zajímala o sport? Moc na to nevypadala. Ovšem pokud by to byla pravda, tak by to bylo další plus k její osobnosti. Ještě před malou chvíli si totiž myslel, že holky, které se o sport skutečně zajímají, již dávno vymřely. A tak by byl moc rád, kdyby jej právě ona přesvědčila o opaku.

Po jeho slovech měla chuť se z plna hrdla zasmát, ale místo toho se jen mile usmála a na židličce se přetočila naproti televizi, tudíž ho naprosto odignorovala. Ne, že by nevěděla přímo, co říct, ale to, co by řekla, by zřejmě nevyznělo úplně tak, jak by si představovala. Místo toho se tedy jen poťouchle usmívala a raději věnovala pozornost něčemu jinému.  To jí ale moc dlouho nevydrželo, jelikož znovu promluvil. Dobře, bylo jí jasné, že bude mluvit a mluvit a zřejmě se po ní očekává, aby také přihodila polínko do ohně, ale její pravidlo znělo jasně -držet si odstup. A páni, zapamatoval si její jméno už dlouhých pět sekund! Neskutečné. Ale vzhledem k tomu, že určitě za den takhle potká holek milion, počítala s tím, že do zítřka už si na ni ani nevzpomene.
"Tvoje oči mě rozptylují a je to neskutečně nepříjemný." Odpověděla mu v duchu, avšak takhle to nahlas říct nemohla. Musela si rozmyslet, co řekne, ale ani to netrvalo dlouho. "Přijdu si jako zebra v zoologické." Odpověděla s klidným hlasem, čímž se snažila vše zamaskovat a věnovala mu krátký pohled s úsměvem. Samozřejmě i tohle byla pravda.
Jeho reakci docela očekávala, těžko se věřilo, že někdo ženského pohlaví se zajímá o sport. Ne, že by ji bavilo všechno, například takový hokej šel úplně mimo ni a fotbal... jak kdy. "Nebuď tak zaražený, spousta holek sleduje sport." Pokrčila rameny, zatímco ho pobaveně sledovala. Zdál se být docela překvapený.
"No, myslím, že je i fotbal, ale víc mě zajímá basket, protože mezi Warriors a Cavaliers je to vždycky hrozně těsně. Do poslední sekundy nevíš, jestli to ještě neobrátí, což je na tom to nejlepší. Samozřejmě doufám ve výhru Warriors, ale nemyslím si, že by je Cleveland porazil, i když jsou hodně dobří, oba se drží nahoře v žebříčku." Rozpovídala se a někde mezi tím odpověděla i na otázku. Takže ano, zrovna měli hrát Golden State Warriors, což byla Kalifornie -Oakland a Cleveland Cavaliers, přirozeně tedy Ohio -tedy, Cleveland. "Moc mluvím, promiň." Uculila se, když si uvědomila, že řekla víc, než měla.

Jasně, že nevěděla, co mu odpovědět, on sám by toho pravděpodobně úplně hned nebyl schopný. Ovšem byl si téměř jist tím, že by během chvíle na něco geniálního přišel. Naivně čekal, že něčeho podobného bude schopna i ona, ale to byla opravdu jen jeho naivita. Odvrátila od něj pohled a pouze se usmála, to byla zřejmě její odpověď. Jaká škoda. Doufal, že se pobaví.
Naštěstí to celé zachránila svými dalšími slovy nad kterými se musel zasmát, hezky nahlas a z plna hrdla. ,,Rovnou řekni, že tě má přítomnost znervózňuje," olízl si své vyschlé rty, přičemž mu na tváři pohrával pobavený úšklebek. Oliver si dost věřil, vlastně měl sebevědomí skoro na rozdávání. Alespoň tedy co se týkalo zevnějška. Kdokoliv ho urazil, tak se tomu vždy jen zasmál, aby dotyčnému ukázal, že mu to je fuk. Vnitřně ho to však ranilo, někdy dost, někdy méně.. Tohle však navenek nikdy nedal najevo, neměl to někdy v budoucnu ani plánu. Cítil by se potom zranitelný, a to on zrovna nechtěl.
Nebylo divu, že byl zaražený, většina holek o které kdy jevil jakýsi zájem se nezajímaly o sport. Jejich záliby byly spíše nakupování, móda, jak se správně nalíčit a podobně blbůstky díky nimž se na ně člověk nestačil vynadívat. Ona očividně tenhle typ holka nebyla.. Těžko říct, jestli to byla dobrá zpráva a nebo naopak ta špatná. To asi časem zjistí. ,,A přesto se s takovým typem holky setkávám poprvé," uchechtl se nad tím a prohrábl si své načesané vlasy. Tak jí více zajímal basket? Chmm, jak zajímavé, škoda, že to nebyl právě ten fotbal, který jen tak mimochodem tady Oliver již 10 let hraje. O basketu taky něco věděl, přeci jen musel, když už byl na oboru Sportu a Tělevýchovy, že.. ,,Chápu, takže čekáš na zajímavý zápas," pokýval hlavou a krátce se zahleděl na televizi, na kterou již několikrát pohledem zatěkala ona. ,,Nemyslíš si ale, že konverzace se mnou bude mnohem zajímavější?" podíval se zpět na ni a vyzývavě nadzvedl obočí. ,,Víš.. můžeš si tady tohoto pustit záznam, kdežto konverzaci se mnou jen tak, kdykoliv ty chceš, nezažiješ," řekl s dosti přesvědčeným tónem hlasu, přičemž ji zase upřeně pozoroval. Chtěl ji přesvědčit o tom, aby tu s ním nadále vedla konverzaci a nevzdávala se něčeho tak vzácného jen kvůli basketu. Kdyby to byl fotbal, heh.. tak to by byla jiná.

Povytáhla obočí a těžko říct, zda byla více pobavená, nebo překvapená jeho nekončícím sebevědomím. Přišlo jí to na jednu stranu i hrozně komické a popravdě jí ani nebylo zcela jasné, co se po ní vůbec chce.
"Tvá přítomnost mě neznervózňuje, to jen ten tvůj výraz." Upřesnila jeho slova s postranním úmyslem dát mu najevo, že jeho přítomnost je jí zcela lhostejná.  A taková už prosím pěkně Rowan byla. Byla to jen ta dohoda, jinak by se tak -vlastně už si ani neuměla představit, jak by se chovala jinak.
Věnovala tedy chvíli pozornost převážně jemu a poslouchala, co říká. "Nebude to třeba tím, že se motáš kolem holek s vymytými mozky?" Věnovala mu tázavý pohled a přehrnula si vlasy na jednu stranu. "Tedy, to je alespoň můj tip, vypadáš na to." Pokrčila rameny a změřila si ho pohledem od hlavy až k patám. Byl to takový její styl odhánění, ač si nebyla jistá, že na něj platí to, co na ostatní kluky.
Už nějakou chvíli nepřetržitě sledovala televizi, aby jí případně začátek neutekl. Při jeho slovech se usmála a otočila se na něj. "Ať už jsou ty tvoje oči sebemodřejší, stále nemají na Warriors versus Cavaliers." Poukázala na televizi a vzala do ruky skleničku se zbytkem své citronové vody.
"Ale záznam už není to pravé." No vážně, ostatní potom vědí výsledek a vy to určitě někde zaslechnete. Takové zkažení nestojí za to. Na další část jeho slov jen s pobaveným úsměvem protočila očima.

Jeho přítomnost a jeho výraz.. nebylo to snad skoro samé? ,,Čímž mi chceš naznačit co?" přimhouřil oči snažíc se pochopit, co tím myslela. Chtěla snad, aby na ní necivěl? Vždyť nevypadal špatně, nebo snad ano?! Měl chuť si jít ihned někam, kamkoliv, zkontrolovat svůj účes se kterým si dnes dal doma tak moc velkou práci. Doufal, že nebyl rozčepýřený, to by byl vážně docela trapas, to by se mu zrovna teď před ní nehodilo. Ovšem zůstal sedět na místě. Chtěl vědět, proč jí tolik vadil jeho výraz, snad se netvářil jako úplnej idiot.
Její další slova ho celkem urazila, což na sobě samozřejmě nedal ale vůbec znát, místo toho se tomu jen zasmál. Co taky jiného měl dělat, že? ,,Vypadám na to? Takže ty jsi ten typ holky, který soudí člověka hned z prvních dojmů?" zeptal se jí s pobaveným tónem hlasu, přičemž vrtěl hlavu, jako by tomu nedokázal uvěřit. Vlastně tyto lidi nikdy tak úplně nepochopil. On sám vždy strašně chtěl, aby byly jeho první dojmy z dané osoby postupem času změněny. ,,To tedy pěkně děkuju," zatvářil se naoko uraženě a obličej zkřivil do úšklebku.
Štvalo ho, že v další chvíli věnovala pozornost spíše televizi než jemu. Taková nehoráznost! Bylo divné, že ji nezaujal, tohle se mu moc často nestávalo. Určitě si hrála na paní nedostupnou. Naštěstí mu však kousek své pozornosti přeci jen věnovala, měl to ale štěstí. ,,Kdyby jsi tohle řekla o fotbale, tak to chápu.. Ale o basketu? Ale no tak, drahá Rowan, až z tohoto baru odkráčím pryč, tak budeš litovat toho, že jsi nepodstoupila konverzaci se mnou. Jo a taky jsem ti mohl zaplatit další whiskey," nevzdával se, to on nikdy, teprve až uvidí, že o něj nemá opravdu zájem, tak od ní odejde. Zakroužil ve vzduchu se skleničkou whiskey a dopil poslední zbytek. Možná si objedná další, pokud si ona dá s ním.. Pokud ne, tak zřejmě zaplatí a půjde si opět po svých, jelikož už ho tu nic jiného nedrželo.

Trochu zaváhala, nebyla si totiž úplně jistá, co by mu měla odpovědět. Dokázal ji naprosto odzbrojit jen tím, že se pořád vyptával, na jednu stranu to bylo dobré, na druhou stranu pro ni velká nevýhoda. "Já- jen, mhh, je divné, když se na mě pořád díváš, přijdu si jako nějaká panenka ve výloze." Dívala se teď vlastně kamkoli jinam, než na něj. Přestávala být v klidu, jako kdyby najednou ztrácela pozornost a nedokázala se soustředit jen na jednu věc. Ale to bylo obvyklé. V ruce žmoulala látku rukávu kožené bundy a po chvíli se na něj konečně zase podívala, takovým tím výmluvným pohledem a zároveň se snažila vypadat co nejvíce klidně.
"První dojem je samozřejmě důležitý, ale určitě ne konečný." Zavrtěla hlavou nesouhlasně. Přišlo jí, že když už něco řekla, vyznělo to jinak, než měla na mysli, proto se rozhodla dál už raději nic neříkat, nebude-li tázána -takže jako obvykle.
"Není to myšleno zle, nezlob se." Jeho hraně uražený výraz byl... těžce to popsat. Nutilo ji to se usmát, zvláště po tom jeho úšklebku, mnohem více by mu slušel takový ten normální, milý úsměv, kdy si na nic nehraje, upřímný. Alespoň si to myslela, kdoví.
"Mhh, doufám, že mě nebudeš chtít opít." Znovu si zastrčila jeden z neposedných pramenů vlasů za ucho a podívala se na něj s lehkým úsměvem.

,,Když to tak vezmu, tak jako panenka vypadáš, jen nejsi ve výloze," řekl s vážným výrazem ve tváři, přičemž nevinně pokrčil rameny. Nemohl přeci za to, že tak vypadá, tak roztomile, že na ní musel pohledem stále viset. ,,Navíc.." odkašlal si a naklonil hlavu mírně na stranu. ,,Já se rád dívám jen na hezké věci, a pokud sis nevšimla, tak jich tady v baru zrovna moc není," letmo se porozhlédl kolem sebe, přičemž nakrčil znechuceně nos. Bylo tu docela málo holek, spíše tu převažovala ožralá prasata mezi které on určitě nepatřil. Netrvalo dlouho a už k ní pohled zase přesměřoval. Jeho pronikavě modré oči hleděly do těch jejích a nehodlaly jen tak uhnout. On měl oční kontakt moc rád, byla škoda, že ona se tomu bránila.
Spokojeně se usmál, když ho obeznámila s tím, jak to má s prvním dojmem. ,,Takže kdybych tě teď požádal o číslo s tím, že bych ti slíbil, že se ti ozvu.. dala bys mi ho?" zeptal se jí se zájmem v hlase, přičemž zvědavě nadzvedl obočí. Byla to vlastně něco jako žádost, ale ne tak úplně přímá. Nevypadala totiž na holku, která by do něho byla blázen za jednu noc, jo, s ní to ještě bude těžké, ale to mu vůbec nevadí. Měl rád výzvy.
,,Nezlobím se, spíše mě štve, že si to myslíš," vysvětlil ji a tiše si povzdychl. Jo, byl to hajzl, ale neměl rád takové ty přemalované blondýny, které si hrály na největší modelky. To zas ne. Věděl za jakou holkou jít, a pokud její chování bylo až moc namyšlené, tak zase odkráčel pryč.
,,No, je pravda, že když máš v sobě více alkoholu, tak mi o sobě můžeš něco víc prozradit," lišácky na ni mrkl a luskl na barmana jako náznak, aby jim přinesl další várku. ,,Takhle mám pocit, že se mě bojíš, i když vůbec nechápu proč," uchechtl se a opět si prohrábl své vlasy. Byl to už jeho dlouholetý zvyk, kterého se dost těžce zbavovalo.