Jídelna

Neměl důvod jí neodpovědět, nějak vycítil že si s ním nepřišla hrát. Nebo vycítil, tušil, jelikož se bavila s Lincolnem a s ním jsou dobří přátelé, tudíž předpokládal že i ona bude normální slečna, jenž nemá špatné úmysly. I tak je ale těžké se trochu rozmluvit, jelikož si stále nebyl jist, jestli je to doopravdy ona a nebo zda-li to nedělá kvůli někomu v okolí. Nechce nikoho obviňovat, jen to má ve svém životě těžké a tak by to bylo dost na denním pořádku, tudíž je přirozené, že si dělá nějaké ty menší domněnky. Doufejme, že ji to neurazí, to by teda nerad, protože by si to pěkně u takovýhle hezký holky pokazil. Vlastně si to nechce pokazit u nikoho. U Shakespeara má ale jistotu, že si to nezkazí. Ten už si žije posmrtný život, pokud to vůbec existuje, a je rád, že ho někdo určitě čte a obdivuje. A že ho Walter obdivoval, avšak nikdy by si asi netroufl psát něco podobného. To není úplně jeho styl no.  “Například co?” Chvilku se zamyslel, ale pak nad sebou pokroutil hlavou. “Jo.. Takhle ehm. Jmenuje se to  “Nic nedělej.” Nebo jako “Nic.. Nedělání.”  Něco takového podobného.” Nebyl si jist, že by to znala a zrovna v této literatuře se nějak vyznala, ne všichni tohle čtou rádi a zajímají se o to. Ale tak mohl ji do toho světa maličko zasvětit, i když to bylo trošku vystoupení z komfortní zóny a z jeho tajného koutku knih. Jenže jí se vážně daří na něj udělat příjemný dojem a aby se v její společnosti cítil dobře. Už se cítil docela na to, že by se k tomu společně mohli dopracovat a i on se mohl dozvědět, co vlastně tady Tabbs baví z hlediska literatury. Kdosi jim to překazil, jakýsi doslova neandrtálci z této univerzity, co se rozhodli mu komplikovat ještě víc, než ho vlastně zkomplikovaný má. Tohle, čehož je jeho společnice právě svědkem je jeho denní šálek kávy a setkává se s tím všude možně. Je to zákeřné. Člověk nedokáže být ostražitý, může to přijít kdykoliv a nejde se na to bohužel připravit. V tuhle chvíli mu nevadilo ani tak co dělali, tohle je slabý odvar, mnohdy to došlo až k násilí, ale asi nechtěli Tabbs úplně vystrašit. Nejde momentálně vůbec o něj, aspoň v jeho hlavě. Ze všeho nejvíc mu v tu chvíli vadilo jméno, kterým Tabbs nazvali. Buchta. To rozhodně Tabbs není.. V tu chvíli vlastně úplně ignoroval jak se jeho nápoj vlévá na talíř ještě v podstatě plný jídla. Očekával i horší věci, až najednou se rozhodla Tabbs zakročit. Nevěděl však, jestli je to správně, on se je vždy snažil ignorovat. Že je to víc rozzuří? Člověk si nevybere. Vždy to skončí stejně i když mluví a i když mlčí, výsledek to neovlivní, to má ozkoušené a tak nemrhá mluvením čas.  Pozvedl k ní překvapeně oči a tikal pohledem na moment k nim a k němu. “Hrdinku tu máme.. Heh. Máš štěstí Collinsi, že ti dneska holka zachránila prdel. Jinak bys to celý už měl ve chřtánu.” Syknou k němu, jeden z nich ji jemně pohladil po tváři. “Měj se puso..” Sebrali si svoje saky a od stolu kupodivu odešli. Měl vážně štěstí, jelikož kdyby tu neseděla, stalo by se mnohem víc a všichni v okolí by k tomu jako vždy jen mlčky a se strachem přihlíželi. Nebo by se smáli s nimi. Chvíli mlčenlivě hleděl na svůj tác, který už nebyl jako dřív. Nechtěl to už samozřejmě jíst, bylo to absolutně nechutné. No nakonec je rád že neudělali nic s jeho knihou. Ne jednou ji doma musel od něčeho sušit, protože si jeho knihy brali do parády. Tušili, že je to věc, na které mu záleží a využívali toho. “Díky..” Zamumlal tiše a promnul si pak obličej. Byl z toho celý nervózní a nesvůj. Necítil se dobře po celém tomhle incidentu. Celé se to zkazilo a dával to za vinu sobě. Svojí existenci. Kdyby nebyl tím kým je, tedy kořistí a hračkou těhle lidí, mohli mít hezkou konverzaci o literatuře. “Ehm.. Já..  Bude ti vadit když půjdu?” Zavřel oči a zavrtěl nad sebou hlavou, hodil batoh na záda, knihu a tác do ruky, zvedl se. “Omlouvám se já..” To zkazil a nejsem schopný ničeho? Wow. To jí asi neřekneš Waltere. Prostě už jen kývl, odešel vyhodit onen obsah tácu a i samotný tác někam, kde to uklidí a odešel rychle pryč.

>>> ukončení hry - kolej

Rozbíhal se jim tu tedy takový pěkný rozhovor o literatuře, začínalo to vypadat opravdu slibně a Tabitha byla vážně ráda, že se takhle náhodou setkala s někým, kdo byl zřejmě Lincolnův dobrý kamarád. Možná že jí o něm i někdy něco řekl, ale už si nebyla jistá. Každopádně nemusela sedět sama, on taky ne, a ještě měli možnost si hezky popovídat. Ovšem nic nemohlo proběhnout tak lehce, jak by si jeden přál, takže se za chvíli, zrovna když byla připravena sdělit mu, že má ráda poezii a romantické příběhy, objevila partička nepříjemných chlapců, jež se rozhodli zkomplikovat mu život, tentokrát však před ní. Vybrali si opravdu špatnou chvíli, špatného člověka. Tabitha nebyla typ člověka, který by prostě nečinně přihlížel, i když jí chvíli trvalo, než se vzpamatovala, nakonec se ale postavila a poslala je pryč s docela jasným náznakem, že nemají na výběr. Byla sice jenom nějaká holka, ale zatraceně, nikdo před ní nebude nikomu ubližovat. V takových chvílí z ní šel snad i docela respekt. A samozřejmě byla schopná to řešit, vlastně by to nejraději i tak řešila, oznámit to vedení nebo podobně, vždyť už si toho někdo musel všimnout, no ne? Jen co se tedy odebrali pryč s jakousi pitomou poznámkou, vzpurně se zamračila a bylo to snad poprvé, co se doopravdy mračila takovýmto způsobem. Nikdy se jí tohle ještě nestalo... Okamžitě jí pohled padl na hnědovlasého klučinu a usadila se zpět na své místo. Ani nedokázala vyjádřit, jak moc ji mrzí, že si tohle musí vytrpět. “To nic nebylo,” odpověděla na jeho díky a s trochu smutným pohledem se mu podívala do tváře. Stále nemohla uvěřit, že tohle se tu vážně dělo. Jak si toho mohla dřív nevšímat? Styděla se. Chtěla mu nějak pomoct, ale nevěděla jak. Štvalo ji cítit se tak bezmocně, bylo to hrozné. Opravdu příšerné. A nejhorší na tom bylo, že ani nevěděla, jak dlouho tohle už trvá, ale z výrazu, který měl, když se kolem něj motali šlo vidět, že je na to svým způsobem zvyklý. Zdál se jaksi smířený, neměl na výběr. Bylo to hrozné. Poté přišla jeho otázka, ona pouze zakroutila hlavou. “Nebude,” asi dokázala i pochopit, že teď bude raději sám, musel se cítit příšerně. Navíc když tomu byla svědkem. A ona sama z toho byla vykolejená, jak to asi působilo na něj? Rychle si sbalil své věci a pokusil se vydrmolit jakousi omluvu, ale ani ji nedokázal dokončit. V tu chvíli mu tedy skočila do řeči. “To je v pohodě,” zakroutila hlavou, “já to chápu,” řekla s opravdovým porozuměním v hlase. Snažila se znít co nejněžněji, aby mu naznačila, že je to opravdu tak, jak říká. Ach, jak jen by ho ráda objala a dala mu najevo, že je tu pro něj, že se nic neděje... jenomže ani tohle nemohla udělat, cítila se bezmocně. A tak ho jen sledovala, jak odchází, než se dala do jídla, na které už ani chuť neměla. Proto tác po chvíli také odnesla a vydala se do spolku.

..> Dívčí spolek /konec hry/

Dnes se nechtěla učit ve svém pokoji na spolku a proto se rozhodla, že půjde studovat do prostor univerzity. Oblékla si velkou flanelovou košili, kterou má po svém otci. Pod ni si dala bílý crop top doplněný o vysoké boty na podpatku. To bylo pro Lilith tak typické, že se nad tím už snad nikdo ani nepozastavoval. Vlasy si svázala do vysokého dlouhého ohonu a nechala jej přehozený přes pravé rameno dopředu. Její vlasy však byli tak husté, že hned při dalším pohybu většina z nich sklouzla na záda. Namalovala se jenom jemně, přirozeně. Největší odvaz na jejím makeupu byli naprosto typické kočičí linky, které zvýrazňovaly krásně její čokoládově hnědé oči. Ještě se dvakrát zhlédla v zrcadle, aby se ujistila, že je naprosto spokojená se svým vzhledem. Na svém bílém psacím stole už měla předem nachystané knihy a srovnané podle velikosti, aby se jí nesly pohodlně v drobných ručkách. Ještě si k tomu přiložila mobil a malou svačinku. Proto zamířila rovnou do jídelny a studovně se obloukem vyhnula. Vzala si totiž s sebou totiž na proužky nakrájenou mrkev. To by ji hnaly, kdyby s tímhle přišla do studovny. I tak se nad tím musela něžně uchechtnout, protože by to byl pravděpodobně její největší hřích, který by na této univerzitě provedla. To ji samozřejmě hned připomněla Hermionu Grangerovou a její legendární hlášku: Takže já jdu, nechci se nechat zabít… nebo hůř, vyloučit! Lilith si vždycky říkala, že kdyby byla jednou z postav, tak by určitě Hermiona byla její nejlepší kamarádka. Byli si ve studijním životě hodně podobné. Zaplula tedy se svými věcmi do jídelny, kde se posadila k nejbližšímu volnému rohovému stolu. Rozložila si své studijní věci a před sebe položila malou mystičku s mrkvičkami. Začetla se do svých knih za chroustání své svačinky.

S výberom oblečenia sa dnes priveľmi nebabral, zo skrine vytiahol jednoduché čierne nohavice, čierne tričko a modrú rifľovú bundu. Veľmi jednoduchý, ale podľa jeho názoru pomerne štýlový outfit. Nebol teda žiadny módny guru, ale tak sa mu zdalo, že to spolu pekne ladilo a bolo to natoľko jednoduché, že sa tým hádam nedá naozaj nič pokaziť. Na nohy si nazul biele tenisky, na ruku si pripol hodinky a mohol vyraziť. Dnes ho teda čakala iba jedna hodina, ktorá sa konala až poobede, následne mal tréning, a preto si so sebou zobral športovú tašku a vydal sa smerom k univerzite. Jeho kroky smerovali rovno k jedálni, nie, že by bol úplne hladný, ale potreboval do seba niečo dostať a ešte mal aj tak veľa času, tak prečo ho nestráviť práve tu? Pri vstupe do jedálne sa krátko porozhliadol navôkol, do oka mu hneď padla jedna krásna dievčina, ktorá posedávala úplne sama pri jednom z rohových stolov. Je si istý, že ju tu na univerzite už niekedy videl, na takúto tvár by len tak nezabudol. Svižne si to namieri k okníčku s jedlom, vybral si jednoduchý zeleninový sendvič, ten ho isto zasýti, ale ako už spomínal, nie je priveľmi hladný, čiže bude naprosto postačujúci. Jeho nasledujúci plán bol úplne jasný, prihovoriť sa krásnej dievčine a dúfajme, stráviť s ňou nejaký ten čas počas obeda. Jedáleň bola takmer prázdna, voľných stolov tu bolo naozaj neúrekom, ale to Alejandrov plán prihovoriť sa dievčine vôbec neprekazilo. Od vstupu do miestnosti vedel, čo chce a jednoducho si za tým išiel. „Ahoj, môžem si prisadnúť?“ Alejandro vykúzli očarujúci úsmev, pričom si svoje veci zatiaľ nepokladá, ale poslušne čaká na mieste na jej súhlas. Isto by sa k nej nevotrel, keby o to nemala záujem, to nie je zrovna jeho štýl. „Neboj sa, nebudem ťa vyrušovať od študovania,“ obranne zdvihne ruky do vzduchu, pričom z tváre nespúšťa obrovský úsmev. „Ak si teda od toho učenia nechceš dať pauzu,“ pokračuje v rozprávaní, pričom sa pri týchto slovách tvári naprosto nevinne. „Tá je naozaj potrebná. Po pauze ti to učenie pôjde ešte lepšie, ver mi,“ ako keby vedel, o čom hovorí. Možno dievčina svoje knižky kvôli nemu naozaj odloží, ale ak nie, nebude mu to prekážať. Len mu tak napadlo, že keby si tú pauzu naozaj dala, možno by aj mala čas sa s ním pustiť do reči. Nechce aby to bolo tak, že ona bude začítaná do učiva a Alejandro ju svojimi poznámkami bude stále vyrušovať. To by nebolo príjemné asi ani jednému z nich.

Nečekala, že by si k ní chtěl někdo přisednout, ale příjemně ji to potěšilo. Hned se na kudrnatého mladíka mile usmála. Svou malou ručkou jemně pokynula k prázdným místům na znak toho, že si má vybrat jakékoliv jemu vyhovovat.

‚Ahoj! Jasně, budu moc ráda za společnost.‘ řekla s motýlí lehkostí a její úsměv se ještě o malinko rozšířil. V tom se zadívala chlapci do očí a na chvíli se v nich ztratila. Musela uznat, že jiskřičky v jeho očích byly opravdu přitažlivé. Celkově, když si ho mírně prohlédla, tak byl velmi atraktivní. Mírně se rozhlédla po jídelně, ale nakonec uznala, že se nebude zatěžovat myšlenkou, jestli si jí náhodou s někým nespletl. Otevřené knihy hned odložila stranou, aby na stole bylo více místo pro jeho jídlo. Zároveň nechtěla, aby je dělila velká hromada knih, které na chvíli mohla odložit stranou.

‚Vůbec nerušíš. Máš pravdu, malá pauzička nikomu neuškodí. Zvlášť, když tady budu mít tak příjemnou společnost, tak by bylo neslušné, abych se dívala do knih.‘ její hnědé oči se roztékaly jako čokoláda. Jemně pozorovala za stolem jeho pohyby zatím co si položila své ruce na stůl. Spojila si je a dívala se na chlapce.

‚Já jsem Lilith! Lilith Saniyah.‘ jemně vykřikla, když si uvědomila, že se vůbec nepředstavila. Pak celá zrudla, když si všimla, že na ni vedlejší stůl zírá v překvapení. Ale snažila se věnovat veškerou pozornost chlapci. Ruku k němu natáhla už o něco míň horlivě. Byla slušně vychovaná, a tak pro ni potřepaní rukou bylo velmi důležitým gestem.

‚Máš zrovna pauzu mezi předměty nebo tvůj studijní den už dnes skončil?‘ nechtěla, aby konverzace stála, a tak ji jako první napadlo se zeptat právě na školu. Na to ji napadla spousta dalších otázek, na které se mladého muže chtěla zeptat, ale nechtěla na něj vše chrlit najednou. Zajímalo ji, jaký asi studuje obor a ve kterém ročníku je.

„Super, tak to som rád,“ široko sa uškrnie, keď Lilith súhlasne kývne a on sa môže posadiť oproti nej. Športovú tašku položí na sedadlo vedľa seba a svoje jedlo položí na voľné miesto na stole. Teší ho, že narazil zrovna na takúto sladkú dievčinu, ktorá ho od svojho stola hneď nehnala. Ale popravde, Alejandro mal aj také tušenie, že ona nebude jednou z tých. „Alejandro,“ venuje jej ďalší z jeho očarujúcich úsmevov, pričom si zľahka prehrabne neposedné vlasy. Samozrejme, že si Alejandro všimol, že Lilith je naprosto nádherná. Veď mu predsa na ňu pohľad padol ihneď po vstupe do jedálne, to už samo o sebe o niečom svedčí. „Teší ma, Lilith,“ zľahka vezme jej maličkú nastrčenú rúčku a jemne ju stisne. Naozaj veľmi jemne, Lilith pôsobí ako také krehké dievčatko, a preto sa silnejšieho stisku priam obával. Vie, že nie je z porcelánu, ale mal takú nutkanie sa k nej tak správať. „Zrovna mám pauzu, potom mám ešte jednu hodinu a následne futbalový tréning,“ uškrnie sa. „Mám ale ešte kopec voľného času, tak som sa rozhodol dať si niečo pod zub,“ krátko poukáže na sendvič na stole, do ktorého sa už o malú chvíľku chystá pustiť. „Ale dosť o mne,“ krátko mávne rukou, pričom sa neubráni ďalšiemu úškrnu. To je celý Alejandro, dlho si nedokáže udržať vážnu tvár. Momentálne ale k vážnemu výrazu nemal ani jediný dôvod, nachádzal sa predsa v spoločnosti sladkej dievčiny. „Jedáleň, pomerne nezvyčajné miesto na štúdium, nemyslíš?“ s pobaveným výrazom na perách mierne nadvihne jedno obočie, pričom z Lilith nespúšťa pohľad.

S úsměvem sleduje, jak se chlapec usazuje naproti ní. Byl vážně moc přitažlivý a proto se musela ještě jednou malinko poohlédnout po místnosti jestli se tenhle fešák náhodou nespletl. Vypadalo to, že ne a tak se znovu zadívala do jeho krásných zářivých očí. Když uslyší jak se jmenuje, tak se její úsměv ještě o malinko roztáhne. Jasně, že tak přitažlivý chlapec bude mít i tak přitažlivé jméno. Prohlédne si jeho neposedné vlasy, když do nich zajede svými prsty. Jemně skousne svůj spodní ret. Hned jak si to uvědomí, tak skloní hlavu s růžovými tvářemi.

‘I mě těší, Alejandro.’ usměje se a znovu k němu vzhlédla. Jeho dotek byl naprosto něžný. Vůbec to nečekala, jelikož to byl kus muže. Avšak ji to velmi příjemně potěšilo. Znamenalo to, že nemá potřebu jí dokazovat jak moc je silný. Bylo to velmi příjemné seznámení. Ruku zase stáhla k sobe a jemně si je složila na stůl před sebe.

‘Páni, tak to já už mám dnes hodiny za sebou. A fotbal zbožňuji!’ zasmála se a pak jemně pokrčila rameny. ‘Chci tedy říct, že se na něj ráda dívám, ale nerada ho hraju. Nebo ještě jinak. Ráda ho i hraji, ale nemám moc atletické pohyby. Baletky asi prostě nejsou stavěné na hraní fotbalu. Jak dlouho hraješ?’ usmála se na něj a doufala, že zase nepokládá příliš otázek. Nechtěla by vypadat příliš zvědavě, ale pokud šlo o tohohle chlapce, tak zvědavá opravdu byla.

‘Omlouvám se, že ti pokládám tolik otázek. Já jen, že jsi mě vážně zaujal, Alejandro.’ řekla popravdě a usmála se na něj tím nejsladším úsměvem. Její oči se zase začali roztékat jako hořká čokoláda.

‘To možná ano, je to dost nezvyklé místo. Ale tady si aspoň můžu chroustat svou mrkvičku a nikdy na mě nevypští hlasivky.’ zasměje se a poukáže na svou malou krabičku s baby mrkvičkami. To byla přesně taková svačinka, která se k ní naprosto hodila. Její svačinka byla stejně malá jako ona samotná.

‘A dobrou chuť ti přeji. Tohle ti určitě dodá sílu před další hodinou a hlavně na trénink.’ usměje se po krátké analýze jeho jídla.

Lilith je naozaj sladká dievčina. Ten nevinný úsmev a ružovučká tvárička, Alejandro bol, skutočne, jej krásou očarený. Možno aj tak trošku vyvedený z miery, ale samozrejme, snažil sa to uhrať na pohodu a nenechať na sebe nič znať, nerád by ju od seba svojim zvláštnym správaním odohnal. Rozhodne ju ani nechcel dostávať do rozpakov, bol predsa len sám sebou, ale to jej správanie a chichotanie bolo neskutočne sladké, a preto sa jeho úsmev ešte o trošičku rozšíril. „Naozaj? To rád počujem,“ s úsmevom na perách prikývne na rozprávanie Lilith o futbale, ktoré veľmi pozorne počúva. Samozrejme, že sa rád od nej niečo dozvie, neprisadol si sem predsa, aby medzi nimi panovalo trápne ticho. A keď mu prezradí, že má futbal rada? Tieto slová úprimne zahrejú Alejandra pri srdiečku, keď zistí, že majú niečo spoločné. „Chodievaš sa pozrieť aj na naše zápasy?“ zvedavo sa spýta, pričom z nej v tejto chvíli moment nespúšťa, jeho sandwich bude musieť ešte chvíľku počkať. „Fuu, tak toto je dobrá otázka,“ uškrnie sa, pričom sa na krátku chvíľu nad tým zamyslí. „Vlastne ani netuším, kedy presne som s futbalom začal,“ zľahka pokrčí ramenami a poškriabe sa po hlave, ako keby mu to malo pomôcť spomenúť si. „Už odmalička som vyrastal vo futbalovom prostredí, môj otec totižto tiež hrával futbal,“ keď jej nevie povedať koľko presne rokov už futbal hráva, rozhodne sa jej porozprávať aspoň kratší príbeh o tom, ako sa k nemu vlastne dostal. „A hoci americký a európsky futbal sú úplne niečo iné, vybral som sa touto futbalovou cestou aj ja,“ zľahka sa uškrnie, pričom si opäť musí prehrabnúť kučery, ktoré mu spadajú do tváre. Svoje kučery má skutočne rád, ale toto ho neskutočne otravuje, a práve preto si vlasy často dáva do drdolu. „Chvíľku som sa venoval aj tomu nášmu, myslím európskemu, futbalu, ale to nebolo nič pre mňa,“ opäť sa zľahka uškrnie, dúfajúc, že Lilith jeho rozprávanie zaujíma. Asi to tak malo byť, osud, európsky futbal by tu aj tak takmer nikdy nevyužil a rozhodne by ho na tejto univerzite študovať nemohol. „Som si istý, že sa len podceňuješ,“ so sladkým úsmevom na perách venuje Lilith jeden povzbudivý pohľad. Samozrejme, je možné, že Lilith len tak netára, ale naozaj je v hraní futbalu hrozná, Alejandro si je ale istý, že by pri tom vyzerala úplne rozkošne. Taká nežná a jemná kvetinka pri takom kontaktnom športe. „Niekedy mi to budeš musieť predviesť, ja budem ten, čo to zhodnotí,“ zasmeje sa, hoci tieto slová myslí úplne vážne. Možno je odvážny, že iba po pár prehodených slovách plánuje s Lilith ich ďalšie stretnutie, ale tak, keď sa mu naskytla tá príležitosť. Znie to ako zábavný nápad, na ktorý Lilith ale zatiaľ súhlasne nekývla, a teda vlastne ešte ani nevie, či mu dá možnosť niečo takéto zrealizovať. „Wau, takže balet,“ s úžasom v tvári pokýva hlavou nad vášňou Lilith, ktorá rozhodne znie zaujímavejšie, ako futbal. Ale tak, hádam, že každé z toho má niečo do seba. Rozhodne si ju ako baletku dokáže predstaviť, také nežné žieňa, to je na balet predsa priam stvorené, no nie? „Ako si sa k tomu dostala?“ teraz je na rade on, aby sa niečo viac dozvedel o nej, a preto so záujmom čaká na jej odpoveď. „Vôbec sa nemusíš ospravedlňovať,“ s úsmevom na perách zavrtí hlavou do strán. Jemu to predsa len lichotí, že sa chce o ňom dozvedieť niečo viac a úprimne sa zaujíma. Nechce ale stále rozprávať len o sebe, rád by sa niečo predsa dozvedel aj o kráske Lilith. „Aj tebe prajem dobrú chuť,“ sladko sa pousmeje na Lilith, pričom už je pripravený sa pustiť do svojho lahodného sendviču. „Si si istá, že ti to stačí?“ s obavou v tvári poukáže na maličké mrkvičky v krabičke. Rozhodne nechce spochybňovať jej výber jedla, iba sa spýta, keby náhodou, nenechá ju tu predsa sedieť o hlade. „Neskočím ti pre niečo? Alebo sa kľudne rozdelím s mojim sendvičom,“ ochotne sa ponúkne, aby Lilith prípadne nemusela od stolu vstávať, jemu to problém skutočne nerobí.

Alejandro na ni opravdu zapůsobil svým gentlemanstvím. I ona mohla přiznat, že byla jím očarovaná. Jeho exotický vzhled se jí velmi líbil. Opravdu teď byla mile potěšena, že si sedl právě za její maličkostí. Doslova maličkostí, protože Lilith byla velmi drobná a hubená. Už dokonce neměla potřebu kontrolovat, jestli si ji doopravdy s nikým nespletl. Vypadal, že je stejně rád, že ji tady mohl potkat. To jí zvedlo náladu ještě o malinko více. Pokud to tedy ještě šlo. Vlastně už teď zářila jako ta nejjasnější hvězda. Skoro se až vznášela v sedmém nebi při jeho přítomnosti. To mu ale nemůže dát zatím úplně najevo. Musí si přece nechat nějaké to tajemství pro sebe. Třeba mu to prozradí až se budou znát lépe. Teď ještě ne. Naštěstí Lilith byla takové sluníčko vždy a tak se nemusí ani tak krotit.
On ji opravdu poslouchal. Byla ohromena. Zas a znova. Dokoncel měl zájem o její témata a měl k nim odpovědi. Vážně si dnes nemohla přát nic lepšího. Ještě, že se rozhodla jít dnes do jídelny a ne studovny. Byla opravdu ráda, že našli nějaké společné téma. Teď se nemusí bát, že by tady seděli v tichosti. Trapné ticho by jistě nebylo příjemné ani jedné straně. Byla si však už jistá, že tahle věc se dít nebude.

,,Abych byla upřímná, tak jsem ještě nebyla.’’ malinko se u téhle odpovědi začervená. Pak jen lehce pokrčí svá ramínka a zamrká řasama.


,,Vlastně jsem dlouho nebyla na žádném zápasem. Vždy jsem na ně chodila se svým tatínkem, ale ten je poslední dobou hodně zaneprázdněn prací.’’ přizná mu jemně, ale stále s úsměvem. Když si tohle uvědomila, tak se v jejích očích ukázal kousek smutku. To ale ovšem hned překryla velkým úsměvem.

,,Ale určitě se moc ráda přijdu brzy podívat. Kdy máte nejbližší zápas? Budu největší fanynka.’’ zasměje se a dá si jeden uniklý pramínek vlasů za ucho. Vlasy v jejím typickém ohonu jí přepadnou přes rameno. To se jí zrovna hodí, protože neví co s rukama. Vezme konce do rukou a začne si s nimi hrát. Vlastně to vypadá i docela přitažlivě.
Zasměje se jeho reakci na otázku kdy začal s fotbalem. Byla docela překvapená, že nad tím přemýšlel. Myslela si, že se k tomu bude vázat nějaká zajímavá historka. A měla pravdu. Alejandro ji začal vyprávět o jeho otci a že začal už odmalička. Myslela si to. Už jen protože se nad tím tak zamyslel. Musela to být už nějaká řada let. Teda ne, že by Alejandro byl starý. Tak to vůbec nemyslela. Jen už je to určitě nějaká doba, co se tomu věnuje. Samozřejmě věří, že ho to musí velmi bavit, když se tomu věnuje už takhle dlouho. Mohla by říct, že ona to má s baletem dost podobně. Začala se mu věnovat v útlém dětském věku a to jí zůstalo do dneška. Nejspíš by si už bez baletu nedokázala život představit. Je to její součást a je na to pyšná.
Jeho povídání o fotbale ji velmi zaujalo. Mohla by doslova říct, že ji usadilo do židle ještě víc. Poté se ale malinko nahne k němu opřená o své ruce v zápalu pozornosti, kterou mu dává. Jemný úsměv se jí stále drží na roztomilé tvářičce. Jemně pokýve hlavou, když mluví o evropském fotbale. Vždycky si říkala, že by to chtěla zkusit, ale nejspíš by se jí zamotaly nohy a upadla by stejně rychle jako její snaha se trefit do míče.

,,Já se nepodceňuji, jen jsem k sobě upřímná.’’ Lilith jemně rozhoří tváře a objeví se na nich růž. Její sladká stydlivost se ukázala v celé své kráse.

,,To zní jako super nápad. Já jsem určitě pro. Ráda si s tebou zahraji fotbal, aby jsi viděl jak doopravdy hrozná jsem.’’ zasměje se a začne si opět hrát s konečkami svého dlouhého ohonu. Oči z něj ale nezpouští. Úsměv jí z tváře neopadá. Opravdu to zní jako zábavný nápad a je velmi ráda, že má Alejandro zájem se s ní znovu vidět. Je to vážně velmi pohledný muž. Moc ráda ho uvidí ještě víckrát, když dostane možnost. Hlavně se zdá být i inteligentní a to Lilith na klucích přitahuje ještě více. Sama je přece jen velká studovnice, tak potřebuje k sobě někoho, kdo s ní bude zvládat držet krok.
Jemně se zasměje nad jeho úžasem v tváři. Vždyť ona je přece skoro stvořená na to dělat balet. Nebo je to možná tím, že už ho dělá tak dlouho? Lilith to velmi naplňuje a jde to slyšet pokaždé, když se o baletu rozpovídá. Není to pro ni jenom koníček nebo vášeň. Přijde ji to jako celý její život.

,,Vlastně jsem už od malinka chodila na kurzy baletu. Tančila jsem dříve než jsem se naučila chodit. Proto je tanec pro mě vším. Je to vážně úžasné jak do jednoho tance dokáže člověk vložit všechny svoje emoce. Teď momentálně se tomu nevěnuji tak často, ale určitě je to láska na celý život. Jen studium zabírá hodně času, takže občas musí balet stranou.’’ usměje se. Trochu ji mrzí, že nemá na balet tolik času jako kdysi, ale univerzita si žádá čas a ona je premiantka. Nemůže si dovolit být špatná ve škole. Je přesně takový šprt jak se zdá. Sice musí občas koníčky stranou, ale až dostuduje, tak si na ně opět vymezí čas a vrátí se k tomu naplno.
Jemně si rukou zakryje rty a znovu jí zrůžový tváře. Poté ruku dá opět pod bradu s úsměvem. Vážně by ji zajímalo mnohem více o tomto chlapci, ale je si zcela jistá, že na to budou mít ještě času dostatek. Nemůže se o něm přeci dozvědět všechno hned. To by si pak neměli o čem vyprávět. Tedy řekla by, že i tak budou mít spoustu společných témat, protože už teď jí Alejandro dost sedl.

,,Děkuji ti.’’ usměje se a pozoruje Alejandra jak je připravený pustit se do svého sendviče. Jde na něm vidět jak už se mu sbíhají sliny. A taky se nediví. Ten sendvič vypadá lahodně.

,,To je od tebe moc milé, ale myslím si, že si vystačím s tímhle. Nechci, aby jsi kvůli mě se zbytečně zvedal. Sice to není daleko, ale raději si tady můžeš povídat se mnou.’’ sladce se usměje a vezme si jednu mrkvičku do svých malých prstů. Ukousne malý kousek a spokojeně žvýká.

Lilith ho dokázala očariť nie len svojou krásou, ale rovnako aj tým, ako rozprávala. Bolo úžasné, s akými iskričkami v očiach rozprávala o svojej vášni, balete. Rovnako skvelé bolo to, ako sa zaujímala o neho a jeho záujmy. Jej otázky mu vôbec neprišli otravné, práveže to bolo veľmi milé, že ju to skutočne zaujíma a chce sa o ňom niečo viac dozvedieť. „Ja budem len rád, keď sa prídeš pozrieť,“ zľahka sa usmeje a opäť si prehrabne kučery. On sa snaží dať do svojho výkonu vždy sto percent, ale keby vedel, že na tribúne sedí práve Lilith, snažil by sa ešte o trošku viac. „Dúfam, že si fanúšička preplnenej tribúny plnej nadšených kričiacich ľudí, pretože presne takto to na zápasoch väčšinou vyzerá,“ zasmeje sa. Je to tak, aj by ste sa čudovali, koľko zapálených fanatikov do futbalu sa na ich univerzite nachádza. Niektorí to teda prežívajú fakt intenzívne, hádam ešte viac, ako hráči na ihrisku. „Bohužiaľ ti neviem presne povedať, kedy máme najbližší zápas,“ na krátku chvíľu sa zamyslí, pretože nechce, aby jeho nasledujúce slová vyzneli nejak trúfalo, nerád by ju od seba odohnal. „Ale ak je šanca, že by si mi dala tvoje telefónne číslo,“ trošku nervózne sa pousmeje. „Tak sa ti určite ozvem a dám ti vedieť,“ možno to aj tak trošku naplánoval, aby získal kontakt na Lilith, kto vie. Jasné, že by ju mohol nejakým spôsobom nájsť cez sociálne siete, ale nato sa nemôže spoliehať. V tejto chvíli ju tu má pred sebou a musí to využiť, inak by to neskôr mohol oľutovať. „Super, tak sa nato budem tešiť,“ Alejandrovi sa úsmev ešte o trošičku viac rozšíri, ak je to teda ešte vôbec možné. Pri Lilith sa usmieva nonstop, po tejto príjemnej konverzácií ho bude pravdepodobne bolieť tvár od úsmevu už po zvyšok dňa. „Nechaj to na mňa, ja posúdim, či je to naozaj také hrozné alebo nie si úplne stratený prípad,“ zasmeje sa. Alejandro si je ale istý, že jej nešikovnosť pri futbale by bola naprosto roztomilá. Aj preto sa už nemôže dočkať toho, ako tieto ich plány uskutočnia, to si píšte, že on nato len tak nezabudne. „Určite to nebude horšie, ako keby som sa ja pokúšal o balet,“ pobavene sa uškrnie, keď sa mu hlave vytvorí predstava seba samého, ako sa pokúša o ladné baletné kroky, to by bola ešte len komédia. „Wau, to je skutočne úžasné,“ Alejandro ju so záujmom v očiach pozorne počúva. Momentálne ho nezaujíma vôbec nič iné v tejto miestnosti, jeho pozornosť si získala úplne. „Myslím to, že sa baletu venuješ úplne od malička,“ trošku upresní svoje slová, pričom jej venuje jeden žiarivý úsmev. „Je vidieť, že to naozaj zbožňuješ,“ zľahka pokýva hlavou a pokračuje v rozprávaní „Celá žiariš, keď o balete rozprávaš,“ uškrnie sa. Je to skutočne tak, on je iba úprimný. Balet v jej podaní znie naprosto fascinujúco, popravde sa ešte nikdy so žiadnou baletkou nestretol, a teda ešte nemal možnosť sa o tom niečo bližšie dozvedieť. „A teda, plánuješ sa po univerzite naplno venovať baletu?“ úprimne ho to zaujíma. Aj on je takmer celý svoj život zameraný na futbal, a preto sa ho rozhodol aj študovať. Sám ešte netuší, kam ho osud po univerzite zavedie, ale rád by pokračoval vo futbale, ak to bude možné a naskytne sa mu príležitosť. „Vôbec by mi to problém nerobilo, stačí povedať,“ Alejandro jej venuje jeden úprimný úsmev, aby naozaj pochopila, že by ho tým vôbec neobťažovala, veď sa predsa sám ponúkol. Nebude ale Lilith, samozrejme, do ničoho nútiť, a keď je spokojná so svojimi drobnými mrkvičkami, je spokojný aj on. „Ale dobre teda,“ uškrnie sa, pričom sa už sám pustí do svojho sandwichu, na ktorý sa mu už toľko zbiehajú slinky. „Čomu sa rada venuješ vo voľnom čase?“ Alejandro plynule pokračuje v konverzácií, opäť sa začne pýtať Lilith nato, čo by si o nej ešte rád dozvedel. Veď predsa netuší, dokedy sa tu Lilith plánuje zdržať, a preto nechce strácať žiaden čas, ale čo najviac sa toho o nej dozvedieť. Už zistil, že jej vášňou je balet, ale to určite nie je jediná vec, ktorú má rada a ktorej sa venuje. Ešte chvíľku sa rozpráva so svojou milou spoločnosťou Lilith, pokiaľ nezje svoj sendvič a neuvedomí si, že už by si mal pobrať na tréning. S Lilith sa zarozprával natoľko, že skoro aj zmeškal začiatok tréningu. Preto sa s ňou narýchlo rozlúčil a potom už sa vydal smerom na tréning. Našťastie ale do šatne dobehol načas, stihol sa pomerne v kľude prezliecť a následne sa už naplno venoval tréningu.  

>>> ukončenie hry