Nákupní Centrum

Až poté, co vyjdou z obchodu, si uvědomí, že z něj Aileen odvedl, aniž by si sama něco koupila. Měla vůbec čas se porozhlédnout? Sakra. Ohlédne se za místem, které zrovna opustili a nato se podívá na svou společnost. Cítí se teď trochu jako sobec a ignorant. Na druhou stranu, kdyby s tím měla nějaký problém, určitě by se ozvala, a tak to nechá plavat a pustí se s ní do konverzace o jeho podivné rodině vysazené na oblecích. “Ne, každého ne,” zakroutí hlavou. To by bylo ještě absurdnější, kdyby musel jít v obleku na narozeninovou oslavu své nejmladší sestřenice, která je ještě dítě, takže mívá na svých super party skákací hrad. Neumí si představit, že by tam všechny ty děti skákaly v saku, anebo umí, ale vypadalo by to hrozně vtipně. “Jen těch starších členů, chápeš.. jsou to takové hrozně.. dospělácké oslavy, snobské.. možná? Nejspíš to tak mají prostě rádi,” osvětlí a pokrčí nad tím rameny, načež se Aileen optá, jestli se i v její rodině dějí nějaké zvláštnosti a s pohledem upřeným na ni, čeká, co mu řekne. Doufá, že není jediný, kdo má bláznivou rodinku, nechce v tom být sám, jenže se ukáže, že nejspíš je, Blondie totiž nenapadne žádná odchylka, kterou by se mohla její rodina chlubit, anebo spíš naopak. “Tak to ti gratuluju, to spolu musíte dobře vycházet.” Usuzuje, že když dokáže brát svou rodinu takovou, jaká je, musí to mezi nimi klapat, ne? On se o to taky samozřejmě snaží, ale někdy jsou rozdíly mezi nimi tak velké, že to občas řádně zaskřípe a nejde to jen tak ignorovat.
Poté, co vejdou do dalšího obchodu - tentokrát s obleky - nenapadne ho nic lepšího, než se Aileen cpát do práce - opět. No jo, lepší už to s ním nebude, je to prostě šašek. Popadne nejrůznější saka, mezi nimiž je i růžové, které si přiloží k tělu a optá se své rádkyně, jestli mu jde k očím - její reakce je k nezaplacení. Má pocit, že na něj kouká jako na cvoka, co se sem zatoulal z blázince, a proto se zasměje a nepřestává, když k tomu navíc dodá, že bude vypadat jako cukrová vata, pokud to na sebe oblékne. “Výborně, cukrovou vatu má každý rád.. beru,” pronese nadšeně, ovšem místo toho, aby si u sebe to sako nechal, pověsí ho zpátky, odkud ho vzal a přitom se ještě stále pochechtává. Určitě není nutné dodávat, že šlo jen o vtip a tu růžovou věc si brát nebude, takže je zbytečné si tím dále zaměstnávat ruce a spíš se soustředí na ty, o kterých uvažuje, že si je koupí. Blondie se také přestane smát a zase se z ní stane profesionálka prohlížející si svým kritickým okem zbylé obleky, načež vybere ten tmavší z nich. “Okay,” žbleptne souhlasně a převezme si od ní sako, které mu tak ochotně sundala z věšáku. Následně si ho oblékne, upraví a o kousek od Aileen ustoupí, aby se mohla podívat, jestli mu sedí. “Tak co?” pobídne ji a přitom zakmitá rukama. Je to úplná modelka, hned by mohl jít na molo a předvádět podzimní kolekci nebo tak něco.

Aileen vypadá jako ten typ, co řekne i mumii, že je fešná, jen aby se necítila špatně, proto si nebere její kompliment moc k srdci, ale i tak se na ni usměje. Snaží se ho povzbudit, to je jasné a taky moc milé, ale to už není žádná novinka, že je blondie sluníčko. “Díky, hned to vidím optimističtěji,” řekne s humorem v hlase, ač tu část s díky myslí upřímně. Nebude lhát, její slova mu docela pomohla, jemu to totiž znělo jako vzmuž se a přitom vypadej hezky - ještě přesněji buď silný. Silný, to slovo na něj působí až magicky. Nejspíš tím sic přetransformoval původní myšlenku, ale to je vedlejší, hlavní je, že to zabralo, ne? Dále se pustí do výzvědné operace, aby se dozvěděl, jestli se i Aileen potýká s bláznivou rodinou - nepotýká. Uzná jen - a snad jí to může věřit -, že se s nimi občas pohádá, ale to je tak vše, což je normální, žádná výstřednost. On asi ani ten oblek na narozeninách není zase tak divný, ale rozhodně to působí snobsky a možná proto mu to tak vadí. Nemluvě o nákupech, ke kterým byl kvůli tomu donucen, ovšem i ty se nakonec ubraly dobrým směrem, takže si v konečném důsledku nemá, na co stěžovat. Jo, měl by s tím přestat. “Určitě se nic nezmění, blázen by byl ten, kdo by se s tebou chtěl hádat,” řekne s jistou vážností, než se na ni opět usměje.
Pak vejdou do obchodu s obleky, načež se Carter pustí do dalšího blbnutí a vtipkování a tím Aileen rozesměje - to je rád. Bylo by přece jen nepříjemné, kdyby se snažil být vtipný a ona nad ním protáčela oči. To by se pak nad sebou musel zamyslet a krotit se, což nechce. “Co to slyším ve tvém hlase?” optá se naoko vážně s přimhouřenýma očima, jen co pověsí růžové sako zpátky na místo, odkud ho vzal. “Jako by sis myslela, že by mi neslušelo,” dodá  a zakroutí nad tou drzostí hlavou. “Klidně sem někdy přijdu a vyfotím se ti, jenže.. to pak hrozí, že už mě nedostaneš z hlavy,” pokrčí rameny, říkajíc tím, že to ovšem nebude jeho vina; dostane, co chtěla. Poté se konečně navlékne do saka s tou správnou barvou a předvede se v celé své kráse. Dobře, jen roztáhne ruce, ale copak je nějaký model, aby se tu nakrucoval? “Víš co, udělám to, až bude nějaké příště, budeš první, komu dám vědět, abys mě sem mohla doprovodit a já ti mohl zapózovat,” odkývá její návrh a je mu jedno, jestli to myslela vážně, anebo ne - je schopný to udělat. Vytáhne ji ven jen proto, aby jí zapózoval, jo, to zní jako zábava, která se nedá odmítnout. Nato je zmíněno rande, přičemž Carter zbystří, jako by jistě zbystřil úplně každý vedle sympatické a hezky mrkající blondýnky. “Hmm.. vážně? Zajímavé, tak proč jsi to ještě neudělala?” zeptá se s nepatrnou výzvou v hlase a pozvedne obočí. Nechce vypadat jako Don Juan, ale zároveň si myslí, že pokud z ní chce dostat nějakou zajímavou reakci, musí znít trochu provokativně - Carter’s logic. Poté skloní hlavu a prohlédne si sako, co má na sobě, když mu jsou složeny další komplimenty, anebo to má brát jen jako objektivní hodnocení? Tak či tak, je tím opět potěšen. “Díky,” vypadne z něj, uculí se a trochu se zatahá za sako, než si ho svlékne a přehodí přes ruku. “Dobře, takže.. ještě tohle,” popadne kalhoty ve správné velikosti (jak pečlivě zkontroloval) a samozřejmě i v barvě (to zase svědomitě porovnal) a vydá se k pokladně, aby už mohli vypadnout i z tohohle obchodu a jít na to kafe nebo co si to Aileen vlastně vybere. Zaplatí jako předtím a hlavně s úsměvem, pak zkontroluje, jestli má blondie stále po svém boku, nato si posbírá všechny své tašky a zamíří pryč. “Máš tady nějaké oblíbené místo?” optá se po cestě ven, aby ji nezatáhl někam, kde to nemá ráda.

Souhlasil by s tou částí, že je kompliment něco, co lidem dělá radost - duh - a navíc je to dar, který vás nic nestojí, ale ne pro každého je snadné ho vyslovit, takže by nesouhlasil s tím, že je to něco jednoduchého a i nadále by si myslel, že je Aileen úžasná, jelikož ona s tím, jak se zdá, problém nemá a to je přeci fajn! Pak se přes to, jestli patří, anebo nepatří do bláznivé rodiny, dostanou k tomu, proč by byli lidé hloupí, kdyby se s Aileen hádali - nad odpovědí nemusí přemýšlet moc dlouho. “Proč by to dělali, když jsi tak milá? Proč by riskovali, že si tě znepřátelí? To by byla přece škoda,” vysvětlí bez delšího napínání, co měl svými slovy na mysli a rozhodí rukama ve smyslu, že to musí být naprosto jasné. Je pravda, že Aileen moc nezná, třeba není tak hodná, jak to na první pohled vypadá, ale z toho, co o ní zatím ví, tipuje, že se snaží být věčnou optimistkou - jestli se plete, nebo má pravdu, to snad ukáže čas. Rozhodně by mu nevadilo se s ní zase někdy vidět a o něco více ji poznat.
Ano, i to je holá pravda, nákupy s ním by pro Aileen skončily katastrofálně. Snažil by se jí vrátit její laskavost, to nepochybně. Pomohl by jí s výběrem, kdyby si nebyla jistá, která barva jí sedí víc, i když to asi nehrozí, ale tak třeba u spodního prádla by se jí mohl hodit mužský názor a ten by jí moc rád poskytl - jistě z čistě přátelských důvodů a protože je Carter taková módní ikona, která tomu prostě rozumí. Ale pořád je tu také ten fakt, že nákupy nesnáší, takže by určitě hlavně blbli, místo toho, aby si Aileen vyzkoušela hromadu šatů a pak by jí chtěl, co nejdříve vylákat z nákupního centra pryč. Šel by na to samozřejmě velmi nenápadně, ale pak by doma Aileen zjistila, že si z obchodu nic neodnesla - kromě toho spodního prádla - a potom by na jeho společnost plně zanevřela. Jo, bylo by to těžké, ale to se asi nemusí řešit, dokud ta situace nenastane. Teď má úplně jiný problém, o který se musí postarat a tím je ironie v hlase jeho módní poradkyně. Proč jen zní ironicky, když je řeč o něm a růžovém saku? Copak si ve skutečnosti myslí, že by mu neslušelo? To by ho tedy opravdu zajímalo a to jí dá také najevo s pozvednutým obočím jako přísná McGonagallová. “No jen aby,” řekne pak, když ho Aileen ujistí, že to nemyslela zle a růžová by mu moc slušela, načež hranou odměřenost vymění za úsměv, kterým jí oplatí ten její - fun, fun. Následně jí slíbí, že se jí příště v tom růžovém saku vyfotí - když se jí tak líbí, že? -, ale také jí varuje, že ho pak už nedostane z hlavy, čímž se však blondie nenechá ani trochu rozhodit. Klidně ho v té hlavě bude mít. No věřili byste tomu? “Pak jsi asi blázen, ale gratuluju, není to na tobě poznat,” odvětí a uchechtne se nad tím, jelikož jde samozřejmě opět jen o vtip. Ovšem nakonec možná není zase tak daleko od pravdy, když Aileen odsouhlasí i módní přehlídku s Carterem jako hlavní modelkou. On je toho schopný, klidně se jí předvede, jen aby se tomu společně zasmáli, nekecal jí, ale nečekal, že s tím bude blondie upřímně souhlasit. Snad si uvědomuje, že to bude přehlídka na vlastní nebezpečí! Nemůže jí zaručit, že z toho poté nebude duševně chorá. “Tak s tím tedy počítej,” řekne nakonec, aniž by ji varoval před nebezpečenství jejich plánu a ač nemá její číslo, ale to se jistě nějak vyřeší, na to mají ještě plno času.
Poté padne slovo rande, čehož se Carter hned chytne a začne vyzvídat, proč už ho na jedno dávno nepozvala, načež zvědavě čeká, co mu na to Aileen odpoví. Pozve ho, anebo se raději vykroutí s tím, že šlo jen o srandu? Ani jedno, myslí si, že by ji odmítl. To kecá, to si nemůže myslet! Dle jejího teatrálního výstupu by to mohl být jen vtip, ale stejně se mu nelíbí, co řekla a nesouhlasí s tím. “To bych neudělal,” oponuje a s polovičatým úsměvem nad tou absurditou zakroutí hlavou, než si posbírá zbytek věcí a zamíří k pokladně. Možná ji měl pozvat on a bylo by to, ale to by ze sebe taky mohl udělat pěkného blbečka, kdyby dál trvala na tom, že se z její strany jedná jen o žert a ta představa se mu příliš nezamlouvá. Ne, radši to nechá být. U pokladny vše v rychlosti zaplatí, aby nezdržoval a s Aileen po boku vyjde z obchodu. Po cestě, která je zatím bezcílná, se jí zeptá na oblíbenou kavárnu, kam si skočí na kafe, čaj, anebo možná něco víc osvěžujícího. Jedna taková naštěstí existuje, a tak se tam nechá navést. Sám tu již navštívil pár kaváren a nějaké si oblíbil, je tedy zvědavý, jestli se Aileen líbí stejná místa jako jemu.

Před pár lety by s ní tak upřímně nemluvil - jasně, pořád je plno věcí, které tají, ale bývalo to horší -, skládat komplimenty míval za nepředstavitelné a možná trochu trapné, ale pak na tom zapracoval a teď mu nedělá problém říct, co si o daném člověku myslí; jen pokud je to negativní, snaží se to nějak zaobalit, nerad lidem nadává. To až potom, když je sám, si pod nosem zamumlá pár sprostých slov, aby se mu ulevilo, ale to tady se sluníčkem nehrozí. Je milá, což jí také řekne a díky bohu jí tím vyčaruje úsměv ve tváři - přesně proto to všechno dělá! Rád rozdává radost a sám jí poté oplývá, když je jeho lichotka přijata. Někdy se totiž stane, že nad tím lidé protočí oči, protože to buď prostě neumí přijmout, nevěří vám, dávno to o sobě ví, anebo jsou příliš namyšlení, takže to pro ně nic neznamená - moc smutné. “Za to nemusíš děkovat,” odvětí s úsměvem a zavrtí hlavou; za pravdu se jistě neděkuje.
Co si to myslel o těch komplimentech, že je někteří lidé neumí přijímat? Ano, přesně tak to bylo. A už se zmínil i o tom, že je jedním z nich? Rád ostatním lichotí, ale jakmile se role obrátí, je to horší. To ovšem neznamená, že jejími komplimenty pohrdá, anebo že by z nich neměl radost, spíš si zase tolik nevěří, aby si myslel, že je úžasné mít ho pořád v hlavě. To určitě není! “To je snad málo?” optá se na oplátku. Copak potřebuje víc důvodů, proč být označena za blázna? Možná je tu ještě ten, že s ním vůbec tráví odpoledne, které určitě mohla prožít lépe, než vybíráním obleku pro někoho, koho sotva zná. Nechá si to ovšem pro sebe, aby ji neotrávil, neodloudil, anebo aby nevypadal nevděčně, to teda rozhodně nechce. Je vděčný, že s ním vydržela. Následně se na Aileen usměje, když se nechce vzdát ani módní přehlídky, přestože je předem jasné, jaká to bude v jeho podání katastrofa. “Abys nakonec spíš nelitovala,” upozorní ji, že i to se může stát, aby na to byla připravená.
Po cestě ke kavárně to vypadá, že je téma rande za nimi, a že už se k němu nebudou vracet, což je z jedné strany zklamání, ale taky se to dá pochopit. Kolikrát se vám zadaří jít na schůzku s někým, koho znáte tak hodinku nebo dvě? Jedině snad, pokud toho dotyčného oslovíte přímo s tímto úmyslem, ale to o sobě ti dva tvrdit nemohou. S jejich budoucím dostaveníčkem již tedy nepočítá, takže si umíte představit to překvapení, když se s Aileen ocitnou před její oblíbenou kavárnou, kde mu nabídne, že by tohle skromné posezeníčko mohlo být jejich rande. “Tady? Teď a.. takhle?” řekne a podívá se na své triko, které by si na rande neoblékl. Nemluvě o tom, že by jí vzal někam, kde je to víc.. no, určitě ne do kavárny v obchodním centru. Ovšem to by ji nejdřív musel pozvat, aby mohl určovat, kde se bude jejich rande konat, jenže to neudělal, přišla s tím Aileen, a tak nakonec jen rozhodí rukama připraven se jí podřídit, jestliže jí to takhle vyhovuje. “Dobře, ale v tom případě..” Nabídne jí rámě jako správný gentleman a pokud ho přijme, zavede ji k jednomu ze stolů, u kterého rychle odloží tašky, aby mu nepřekážely a odsune blondie židličku - aspoň to málo může udělat, aby to vypadalo jako rande! Pak se usadí naproti ní, přitáhne si menu a nahlédne do něj. “Kávu, rozhodně kávu.. anebo se víc hodí víno? Ehm.. co zákusek, měli bychom si dát nějaký zákusek,” odpoví jí s pohledem přejíždějícím po nabídce, než vzhlédne a pozvedne obočí, jestli s tím souhlasí. Poté se také rozhlédne kolem sebe, zjišťujíc, jestli je tohle místo i s obsluhou, anebo jestli bude muset jít k pultíku, aby jim mohl objednat.

Zatváří se omluvně ve chvíli, kdy mu Aileen poví, že čekala víc důvodů, proč ji má za blázna - nechtěl ji zklamat, opravdu. Do příště jí napíše celý seznam důvodů a jistě jich zvládne víc než třináct a tím jí to celé vynahradí, ale teď už to nechá být, už to více nekomentuje. Místo toho se rozmluví o módních přehlídkách, o kterých on ví velké houby, ale k blbnutí s Aileen mu jeho vědomosti určitě postačí, musí jí ovšem také varovat, že jí možná jeho promenádování v růžovém saku způsobí trvalé poškození mozku. Blondie tím však neodradí; tady máme další důvod, proč je s největší pravděpodobností blázen. “To se asi ještě uvidí,” odvětí, aby si nebyla tak jistá, že se ho nebude chtít zbavit, jen co jí předvede první otočku, nebo co se to na tom mole dělá. Rozhodně ho v tu chvíli nebude zvát na rande, jako se tak stane před kavárnou poté, co vyjdou z obchodu. Byl by hodně překvapený, kdyby ano, to je ale ostatně i teď. Nejsou na to vhodně oblečení a kavárnu v obchodním centru jistě nikdo nepovažuje za dobré místo na rande, anebo jen on ne? Že by byl nakonec stejný snob jako jeho rodiče? Ne, to určitě ne, jen když už holku někam bere, chce pro ni to nejlepší. Dá proto Aileen najevo své pochyby, které mu však nakonec přijdou hrozně povrchní potom, co mu řekne, že na místě a oblečení nezáleží, nejdůležitější je společnost. Kruci, taková moudrá slova a nepřišel na ně on? Trochu se zastydí, je přeci lepší než to, co teď předvedl. Aileen mu poví, že se dobře baví a on přemýšlí nad svým trikem? Co to s ním je? “Máš pravdu, promiň, zapomeňme na to, že jsem něco řekl.. to byl Carter z minulosti, hrozný otrava.” Zarazí se. “Teda.. větší než teď,” opraví své prvotní tvrzení, načež zavře oči a zaksichtí se, protože to on teď pro změnu zní jako cvok. “Samozřejmě se skvěle bavím,” dodá to nesmysluplnější z celé salvy svých slov, jen co opět otevře očka. Nato se usměje, anebo spíš uculí, jelikož se ještě pořád stydí za to své plácání nesmyslů, a nabídne Aileen rámě, které naštěstí s širokým úsměvem na tváři přijme - uff, aspoň něco udělal správně. Odvede jí k jednomu ze stolečků, který jim nabízí nejvíce soukromí a odsune jí židličku, aby se mohla usadit. “To nestojí za řeč,” odvětí, když mu Aileen poděkuje, pak se usadí naproti ni a konečně nahlédne do menu. Výběr není malý, zahlédl již pár věcí, které by si dal, ale nechce se rozhodovat bez Aileen. Co kdyby vybral víno, zatímco ona po alkoholu netouží? Začne jí to proto vyjmenovávat, přičemž musí znít úzkostlivě, když je mu řečeno, ať dýchá. Ani si neuvědomil, že to dělá a teď nejspíš vypadá, jako by nikdy nebyl na rande, ale to není pravda, jen měl čas si je promyslet a přece jen znal ty holky trochu déle a lépe. Zasměje se nad sebou a nad slovy své společnosti a zakroutí hlavou - musí se sebrat. “Jo, díky.. za to jsem ti opravdu vděčný, moc lidí by se s tím neobtěžovalo, vlastně by sis měla říct hned o dva zákusky,” řekne s úsměvem a znovu pohlédne do menu, aby nebyl s výběrem pozadu, což nakonec i tak je, Aileen mu totiž za nedlouho začne vyjmenovávat, co všechno by si dala a on má zatím vybráno jen americano. Nemůže se rozhodnout, nabízí tolik dobrot, dal by si všechno, ale to by nevypadalo moc dobře a snědl by asi jen polovinu. Výběr pitomého zákusku mu evidentně trvá tak dlouho, že mu Aileen nabídne svou pomoc i teď. Vyprskne kvůli tomu smích. “Ne..ne, počkej, myslím, že tohle zvládnu! Zákusek nemusí mít vhodnou barvu, aby se mi hodil k očím a znám skvělou metodu, když se nemůžeš rozhodnout,” řekne s pohledem upřeným na blondie a zapíchne ukazováček do menu. “Tohle,” pronese rozhodně, to ho ovšem přejde ve chvíli, kdy zjistí, že ukázal na dezert, po kterém netoužil. “Ne, tohle ne.” Zavrtí hlavou a zkusí to znovu a tentokrát se trefí do čokoládového muffinu, které jsou teda obrovské, jak si všiml, když sem vcházeli. Spokojeně přikývne a to k nim zrovna dorazí obsluha, které hned sdělí, co by si dala jak Aileen, tak i on. Poté poděkuje, a když obsluha odejde, jeho pozornost se přesune k dívce sedící naproti němu. “Takže, Aileen,” promluví a rukama se opře o stůl. “Máš docela normální rodinu, mohla bys dělat módní poradkyni.. co dalšího mi na sebe prozradíš? Je pro tebe obvyklé zvát neznámé lidi na rande?” Musel se prostě zeptat, není to totiž úplně běžné, anebo aspoň v jeho světě ne.

Byl by hloupý, kdyby i jen ze srandy souhlasil s tím, že se chce Aileen zbavit, a tak s úsměvem zakroutí hlavou, aby jí ten nesmysl vyvrátil. A stejně tak pitomý by byl, kdyby odmítl její pozvání na rande. Nejdřív k tomu sice nemá daleko, je si totiž jistý, že si blondie zaslouží něco lepšího, než je kavárna v obchodním centru, ale nakonec se od ní nechá přesvědčit, že na místě nezáleží. Má v tom samozřejmě naprostou pravdu, proto se jí také hned omluví s tím, že ho nejspíš na chvíli ovládl starý upjatý Carter, čímž v Aileen, jak se zdá, vzbudí zvědavost. “Jo, ne vždycky jsem byl takhle okouzlující, věřila bys tomu?” zavtipkuje, protože to je pochopitelně lepší, než jí začít vyprávět svůj životní příběh plný dramatu, který ho přiměl ke změně. Dobře, byly to asi jen dva dramatické roky, ale byly dost vyčerpávající. Kdykoliv si na ně vzpomene, má pocit, že je prožíval snad celou věčnost. Tak si představuje peklo, jako stále opakující se dny bez jediného slunečního paprsku. Opravdu si nepamatuje, jestli za celé ty dva roky vysvitlo slunce. Určitě ano, ale on má vzpomínky jen na mračna - měl úplně zamlženou hlavinku. Není divu, když mu hrozil předčasný skon a všichni kolem něj chodili po špičkách, anebo se mu raději úplně vyhýbali - jako třeba Willow. Ta dokonce pak utekla za hranice, jen aby se nemusela potýkat s jeho situací, což mu na náladě moc nepřidalo. Naštěstí se však zanedlouho zklamání a šok přetransformoval v odhodlání dostat ji zase domů. Rozhodl se s tím bojovat urputněji než předtím, protože on rozhodně nemohl být důvodem rozpadu své rodiny. Začal navštěvovat psychologa, který mu pomohl nejen s tíživými pocity, ale i se sebevědomím a tak dále, až z toho vznikl nynější Carter. Nic ovšem není dokonalé, stres se přeci jen občas dostaví, ale už to není v takové míře a tak často jako předtím. Dovolil by si tvrdit, že to všechno překonal, ale mluvit o tom úplně nechce; nechce tím Aileen kazit náladu. Musí si tedy vymyslet něco, co jí snad bude jako vysvětlení stačit. “Jednou jsem si prostě řekl, že nechci mít strach ze života, schovávat se ve svém pokoji, a tak jsem musel změnit pár věcí a jsem rád, že jsem to udělal, teď jsem tady a.. je to super,” řekne a usměje se na ni, doufajíc, že to všechno dává smysl. “Naopak bych lhal, kdyby řekl, že se nebavím,” ujistí ji poté, když to vypadá, že mu jeho předchozí slova o tom, že je s její společností spokojený nevěří. Moc se jí však nediví, vypadlo to z něj jak z chlupaté deky - jejda.
Následně se společně s Aileen usadí k jednomu ze stolů, kde se jejich role obrátí - teď je to zase ona, kdo ho uklidňuje. Nevadí jí, že ji vyrušil při nákupech, což by sice mohl říct každý, ale rozhodne se jí věřit. Nechce ji otravovat svou nejistotou. “Dobře, naposledy díky a už to nechám být a jasně, dám ti vědět, jak se to líbilo ostatním, taky tě klidně doporučím,” odvětí s úsměvem a pohlédne do menu, aby si stihl vybrat, co si dá, než přijde servírka - tu by taky jen nerad zdržoval, bývají potom nepříjemné a určitě všem nerozhodným idiotům plivají do pití. On nerozhodný je, a proto mu nezbývá nic jiného, než to vyřešit prstem zapíchnutým do seznamu s nejrůznějšími dobrotami. Bohužel se však napoprvé trefí do něčeho, co nechce, takže to zopakuje ještě jednou, což ale Aileen vidí jako podvod. “Ne, tomu se říká zdravý rozum, přece si nedám želé, když můžu mít čokoládový muffin,” ohradí se naoko dotčeně, než se rozesměje, načež nevinně zatěká očima mezi Aileen a menu - vůbec se z toho nesnaží vykecat! Nato se vedle nich objeví obsluha, které vyjmenuje, co všechno by si dali. Automaticky to řekne i za Aileen, aniž by přemýšlel nad tím, jestli je to slušné, anebo ne. Řekl si, že když si její objednávku pamatuje, proč by o to nemohl požádat? Nakonec jistě neudělal nic špatného, Aileen naštvaně nevypadá, takže jen co obsluha zmizí splnit jejich přání, mohou se pustit do konverzace. A jeho prostě nenapadne nic lepšího, než se blondie zeptat, jestli je pro ní běžné zvát neznámé lidi na rande. Ta mu na to dá dost dobrou odpověď, což ho už vůbec nepřekvapuje a opět mu to vžene úsměv do tváře. “Máš zase naprostou pravdu, když člověk něco chce, měl by po tom jít, ať je to cokoliv,” přikývne. “Nemluvě o tom, že je jistě plno můžu, který takový přístup ocení, já to oceňuju,” dodá, přestože si nemyslí, že je jedním z těch, co se bojí zvát na rande. Nemá z toho strach, ale je pravda, že by to na ni nevybalil už dneska, nějakou chvíli by počkal. Důvod? Nenapadá ho nic kloudného, takže by to bylo asi zbytečné čekání, ale tak prostě funguje. Možná proto, aby si ji trochu oťukal, získal aspoň nepatrný dojem, že by o to stála, ale to není to samé jako strach, že ne? To je hraní na jistotu!
Poté se Aileen rozmluví o oblíbených věcech. Pozorně ji přitom poslouchá a všechno si to vštěpuje do paměti, kdyby se mu to náhodou někdy hodilo. “Kde studuješ, a kam že se to mám stavit na dobré jídlo se skvělou obsluhou?” optá se zvědavě, než se pustí do přemýšlení nad tím, co by jí o sobě na oplátku prozradil on. Nejspíš se bude držet toho, co mu o sobě řekla ona, to mu připadá docela dobré. “Studuju psychologii, občas vypomáhám v dunkin’ donuts a nemám oblíbenou květinu, ale.. hrozně rád si sedám k playstationu, jsi v šoku?” řekne pobaveně, protože který kluk nerad vysedává u her? Najdou se taková i děvčata, samozřejmě, ale u těch kluků je přeci jen jistější, že dobrou hru nikdy neodmítnou. On tedy ne, ale asi jí měl říct něco jiného, něco.. chytřejšího. To mu ovšem dojde moc pozdě.

Na vše, co Aileen vypustí z pusy, by nejraději řekl amen, protože má pravdu - a teď má déjà vu, jelikož na něco takového už určitě myslel. No nevadí, co jiného by si měl taky pomyslet, když má blondie ve všem recht? Člověk by si měl užívat, dokud to jde. O to on se vlastně taky již pár měsíců pokouší a teď si to kazí, proto raději sklapne a více jim do jejich narychlo vymyšleného rande nekecá. A evidentně v pravý čas, protože Aileen začnou napadat nesmysly. Nemá v plánu měnit názor, nechce ji ještě opustit, rád se o ní dozví víc a k tomu jí dluží kafe. To nejde, aby nesplatil svůj dluh. Musel by ji pak všude možně pronásledovat s kávou v ruce, dokud by ji nepřijala a tak! To by bylo creepy, to Aileen určitě nechce. Úsměvem ji proto ubezpečí, že se zatím nikam nechystá a bez dalších okolků s ní zamíří k jednomu ze stolů.
Tam je nařčen z podvodů, jelikož si při výběru z menu dovolí použít prstíček, místo toho, aby si své občerstvení vybral jako normální člověk - a to dokonce hned dvakrát. První možnost se mu prostě nelíbila no! Ohradí se vůči tomu nesmyslnému napadení jeho postupů, nezdá se ovšem, že by to s Aileen jakkoliv hnulo. Dál si tvrdí své a ještě na něj vyplázne jazyk - taková drzost. Má však, co dělat, aby se nezačal smát. “Nene,” oponuje pak s dětskou umanutostí, aby v tom nebyla blondie sama. Nato obsluze sdělí jejich objednávku, když se objeví u jejich stolu a jen co zmizí, pustí se do křížového výslechu. Nejdřív ho zajímá, jestli je Aileen zvyklá zvát muže na rande - přeci jen se víc očekává, že to bude naopak -, ale také pochválí její iniciativu. Líbí se mu, že není jako ty otravné ženské ve filmech, které pořád tvrdí, že je to trapné a pak se podle nich řídí většina populace. Je tak rád, že jsou tu pořád ty zářné výjimky, jako je blondie. Moderní ženy, tak se jim určitě říká! Její následné zkušenosti, o které se s ním podělí, ho pobaví. Je to vtipné a zároveň je mu těch chlapů líto. Musí to mít v americké společnosti hodně těžké, anebo možná ne, třeba si k sobě hledají prostoduché ženy, kterým nevadí nic z toho, co Aileen popsala. No ale on má, co mluvit, na něm by se taky jistě našlo něco, kvůli čemu by ho mohli litovat. Vzhled? Není zrovna Chris Evans, anebo Hemsworth, proto si ani on nemůže vybírat, ale to teď jako není podstatné! “Možná si nejsou jistí svou mužností, proto nechtějí, abys je zvala první,” promluví z něj psycholog, na kterého aspiruje, ačkoliv se chystá teprve do druhého ročníku, takže o tom ví beztak prd. Nemůže si však pomoct, rád se zaobírá lidskou myslí a čím může být ovlivněna. “A ti, co tě chtějí v kuchyni.. to jsou nejspíš mamánci, co se nechtějí vzdát svého pohodlí, anebo nad tebou chtějí mít kontrolu, to je divné.. uznávám,” dodá s pokýváním hlavy a uchechtne se. “Promiň, tohle jsi asi nechtěla poslouchat, navíc, co já o tom vím,” zasměje se a pokrčí rameny, zatímco si pohrává s menu - různě ho krčí a tak.
Dále ze sebe začnou vytahovat informace o tom, kde studují a co. A pak taky, kde pracují, i když to Aileen, zdá se, neví. Nemůže si vybavit název restaurace, čímž ho opět dost pobaví. “Tak hlavně, že tam trefíš,” poznamená se smíchem v hlase a už vytahuje mobil, který před Aileen položí, aby mu do něj naťukala své číslo. Nabídla mu totiž, že mu dá vědět název restaurace, až ji zjistí a s tím nejspíš i adresu, aby se za ní mohl stavit a on prostě neotálí. Pokud mu to číslo opravdu napíše, hned ji prozvoní a je to. Pravda, možná si to měl víc promyslet, asi by neměl na potkání rozdávat své číslo, třeba je Aileen sociopat, ale co už, bude to řešit, až se projeví. “Ano, psychologii.. na Kalifornské,” upřesní s úsměvem, když se hovor stočí k jeho oboru, načež na sebe prozradí i to, kde pracuje, doufajíc, že se za ním Aileen někdy staví pro donut, což jí evidentně dojde. “Jsi velmi bystrá,” přitaká a neubrání se smíchu, i když myslí svá slova vážně. Je to spíš smích ze stydlivosti.
Následně na sebe práskne, že rád hraje na playstationu, čehož vzápětí lituje, protože mu to nahlas nezní dost chytře, ale podle reakce jeho společnosti, to vypadá, že je jediný, kdo to u tohoto stolu řeší. Aileen je asi úplně jedno, jaké téma vytáhne, dokáže se bavit o čemkoliv. “Anebo jsi neměla dobrého učitele, což pořád není tvá chyba..” ubezpečí ji s vážným výrazem, jako by se bavili o tom, proč neudělala řidičák, nebo něco podobného. Potom dá stranou své ruce, aby před něj mohla obsluha položit muffin a kafe, které ponechá bez cukru i mléka. Má rád černé, jako je jeho duše. Hahaha. Jasně. Ne, jen je v tomhle opět trochu snob, anebo jak se říká lidem, co tvrdí, že káva není kávou, pokud je oslazená a s mlékem. Spokojeně si prohlédne velkého muffina a zakroutí hlavou, když je řeč o svědomí, které by ho mělo hryzat, protože mu dal přednost před želé. “To nehrozí,” řekne, popadne muffin a s chutí se do něj zakousne. Okatě si ho vychutnává, čímž se snaží dát najevo, že své volby ani trochu nelituje.
A tak jejich diskuze plná vyzvídání a blbých vtipů - z jeho strany určitě - pokračuje, dokud neuznají, že je čas se zvednout a jít domů. Doprovodí Aileen k taxi, které jí obstará, protože tak to na rande chodí. Lepší by sice bylo, kdyby ji doprovodil domů, ale zase tak vlezlý být nechce, takže za ní jen zavře dveře auta a zamává jí. “Díky, že jsi se mnou vydržela tak dlouho a snad zase někdy,” zavolá ještě, než se taxi rozjede. Poté se narovná a trochu ustoupí, aby ho nevzali sebou a nakonec se taky vydá domů se svým úlovkem v taškách.

→ domů