Shisha lounge

Škola se blíží do finále a Jacob je radostí bez sebe. Nebyl to zrovna nejpilnější student. Do školy docházel možná pravidelně, pravda ale byla taková, že si často ustele na lavici a odpočívá. Byl samozřejmě rád za tuhle nabídku, za možnost navštěvovat takovou univerzitu. Možná ho trochu ale i omezovala. Ve škole si nemohl hudbu tvořit podle sebe. Často dostával nesmyslné úkoly co nedávají ani smysl. Možná se tam mohl zlepšovat ve hře na hudební nástroje. Každý den sice hrál na kytaru, ale k bubnům a pianu se každý den nedostane. Jako každý den šel na chvilku na ulici kde si zahrál. Dneska večer měl ale sraz se svým kámošem v místní čajovně. Ano Jacob zrovna není moc na to večerní vycházení, spíš si doma lehne a pořádně se vyspí. Je to prostě spáč. Dneska si ale řekl že by udělal vyjímku. Jacob viděl nějaký inzerát, že hledají do čajovny nějakého umělce na večer. JAcob si takovou práci nehledal, proto juí doporučil svému kamarádovi. Byl to taky kluk ze zahraničí, neuměl ani pořádně anglicky. Jacob měl sice taky trochu přízvuk, ale rozumněl dost dobře. Vydal se pak rovnou na kolej kde si zašel do sprchy a obléknul se. Jacob nikdy nebyl moc na ten upravený vzhled. Měl na sobě černé kalhoty, mikinu s logem kapely Nirvana a na hlavě černou kšiltovku se žlutým nápisem Nirvana. Byla jasné kdo je jeho oblíbená kapela. Když byl hotový a připravený vzal si klíče, mobil, vapovačku, protože cigarety už přestal kouřit a mohl vyrazit. Řekl si že se projde, zase tak daleko to nebylo, takže vyrazil pěšky. Cestou si hrál s telefonem a měl v uších sluchátka. Pobrukoval si nějakou melodii a když se ocitl před čajovnou sluchátka si sundal. Vešel dovnitř a rozhlédl se kolem sebe. Lidí bylo dost, nedivil se ani že chtějí nějaké pobavení na večer. Došel k jednumu koutu kde bylo místo pro hudebníka. Stál tam jeho kamarád a spustil na něj v jejich jazyce. Jacob se jen zasmál a nesouhlasně zakroutil hlavou. Nakonec si od něj ale vzal kytaru. Kluk mu řekl něco ve smyslu, že si chce zajít na záchod, ale nemá teď pauzu, tak ať to vezme na jednu písničku místo něj. Jacob byl v hraní pro lidi profík, přece jen to dělal každý den. A tak si vzal kytaru, stoupl si před mikrofon a podíval se do seznamu. Byla tam písnička Take me to church. Nic co by neznal a tak se dal hned do hraní… Během písničky se nezapomněl rozhlížet kolem sebe. Měl tady dobrý rozhled. Chtěl tady dneska večer zůstat, to aby nasál trochu nové energie. Bylo mu úplně jedno, že tady bude sedět sám. Dá se říct že nikoho nepotřebuje. On si klidně sedne někam do rohu a užije si super muziku. Jak se tam tak rozhlížel jeho pohled se střetne s pohledem kluka, které ho vlastně zná. Nedalo se říct že se znají, ale byl to někdo kdo v jeho paměti uvázl i bez toho aby spolu mluvili. Byl to Aiden, byl si jistý že se tak jmenuje. Jejich pohledy se na krátko střetnou, ale Jacob už se blíží do finále. Když dohrál poděkoval, předal kytaru vlastníkovi a jeho kroky automaticky vedou za tím tmavovlasým klukem. Vykračoval si to k němu jako sebevědomej týpek. Ano neměl jediný problém, nebo ostych jít za někým cizím. Došel k němu až k baru, místo toho aby se s ním dal hned do řeči se naklonil k barmance a zeptal se jestli může dozadu do toho boxu. Nechtěl sedět někde u stolu s cizíma lidma. ,,Tak to se o to místo budete muset asi podělit.” řekla barmanka a ukázala na ně dva. ,,Já jsem s tím v pohodě a pokud se nechceš dělit. Tak to by sis měl asi najít jiné místo..” otočí se na Aidena a zasměje se. Samozřejmě že to byl vtip. Tak oni to spolu nějak zvládnou ne.? Pak už je stačilo objednat si pití a vyrazit na místo…

I Aidenovo semestr se blížil ke konci. Čekaly ho samozřejmě zkoušky, na které se opravdu ohromně těšil, stejně jako každý student, takže většinu času strávil v knížkách a studijních materiálech. Takže jeho dny byly v poslední době opravdu nudné a plné učení, což mu už pomalu začínalo lézt krkem. Dneska obešel pár přednášek a hodin. Začínalo být léto a to mu na jeho náladě moc nepřidávalo, páč tohle roční období opravdu neměl vůbec rád. Kažodpádně školní den už měl úspěšně za sebou a mohl vyrazit domu, kde měl stejně v plánu strávit u učení. Materiál měl v počítači. Došel na byt a lehl si s notebookem do postele a začínal brouzdat očima po řádcích materiálu do školy. Chvíli tomu věnoval dostatečnou pozornost, ale po chvilce už se ztratil myšlenkami úplně někde jinde a všechno to, co si tam přečetl si najednou nepamatoval. Rozhodl se, že si dá pauzu od učení aspoň na jeden den, když se tím moří už pár dní v kuse. Věděl, že je tu bar, kde si může dát vodnici, na kterou měl docela chuť. Oblekl si na sebe bílé tričko a přesto, že je už dost teplo, tak si vzal černé džíny. Kraťasy nosil opravdu málokdy, protože to nebyl jeho vkus. Tričko si zastrkal do džínů. Upravil si na nose brýle. Vlasy si prohrábl prsty. Věnoval sobě pohled do zrcadla a nechyběl ani spokojený úsměv nad jeho vzhledem. Popadl krabičku cigaret a klíče od auta, vzklouzl do černých vysokých vansek. Ano, černá a bílá byly jeho oblíbené barvy a mohl konečně vyrazit. Auto parkovalo před bytem, kde žil, tak hned na něj nasedl a vyjel do Shisha baru. Za malou chvíli tam byl, ale musel zaparkovat na parkovišti, které bylo trochu dál, ale tak pár metrů pěšky ho opravdu nezabije. Možná to nebyl dobrý nápad jet autem, ale kdyžtak ho tam nechá a nebo si zavolá nějakého kámoše. To už, ale vešel do podniku, kde vyhrávala hudba, kterou on miloval. Vlastně hudba ho seznámila i s jeho nejlepší kamarádkou. Zaplul k baru, kam si rovnou sednul, než si bude moc objednat nějaké místo k sezení, kde si bude moci v klidu dát vodnici. Objednal si pro začátek sklenici vody a na muzikanta měl pěkný výhled, tak ho jen tiše poslouchal a malinko pokyvoval hlavou do rytmu. Ale to už si všiml, že ho někdo vystřídal a začal hrát písničku Take me to church. Jeho tvář mu byla opravdu povědomá. Vlastně si ji moc dobře pamatoval. To byl Jacob, teda osobně ho ještě nepoznal, ale stihl s ním vést rozpravy přes sociální sítě, působil opravdu zajímavě. Líbil se mu jeho způsob uvažování už jen z těch komentářů a zpráv. To se stane opravdu málokdy, aby někdo zaujal pana Aidena. Jejich pohledy se setkaly a na Aidenovo tváři se objevil úšklebek. Když Jacob dohrál, tak Aiden pouze vyčaroval na tváři uznalý výraz. K potlesku se neměl. Otočil se k barmance a zažádal i o místo, kde by si mohl užít vodnici a ona pokývala souhlasně hlavou. To už se po jeho boku objevil Jacob. Nečekal, že by se tu mohl objevit, i když nevadilo mu to. Aiden se nad zprávou o dělení zmohl jen na udivené povytažení obočím. Kdyby to byl někdo jiný, tak by se začal hádat, ale tohohle kluka měl sto chutí osobně poznat. ,,Nemohu tě připravit o mou úžasnou přítomnost, tak já s tím taky nemám problém,” zase se na jeho tváři objevil úšklebek. Většinou si zachovával neutrální výraz, ale v jeho případě si tam prostě musel vyčarovat tuto grimasu. Objednal si nějaký alkoholický koktejl a vyrazil k boxu. ,,Dobrá volba písničky. Hrál si ji jen tak nebo máš rád její význam?”

Pro Jacoba bylo na jednu stranu hrozně divné hrát někde uvnitř. Ne že by nikdy nehrál v baru nebo tak, i to občas dělá, ale je raději venku na čerstvém vzduchu. Když k tomu ještě svítí sluníčko a on si užívá sluneční paprsky jak dopadají na jeho kůži. V tomhle ty dva byli rozhodně rozdílný, ale nic co by je rozdělilo natolik, že by si za pár okamžiků neměli co říct. Kdo ví. Třeba je odsud budou muset ještě po zavíračce vyhazovat. Teď už ale zpět k věci. Písnička Take me to church, pro něj měla jistě nějaký význam. Možná bude pak čas to vysvětlit. Co se týkalo je bisexiality.? No k tomu Jacob zatím neměl co říct. Nikdy s klukem nic neměl, ale tak nějak věděl, že to v něm je. Nikdy to nějak extrémně neskrýval nebo tak. Prostě jen neměl asi příležitost aby tuhle svou stránku ukázal. Kecy…! Je jasný že to nepříznal pořádně ani sám sobě. Ale to co si psal s klukem, kterého ani neznal, který náhodou stojí u baru, když on je tady a hraje tuhle písničku. Co by řekla jeho bábi.? Že je to nejspíš osud. Ale on není jeho babi a na osud nevěří. Teď byla otázka kdo koho víc zaujal. Jacob na Aidena myslel i několik dní ještě potom. Neměl ho v hlavě stále, ale nachytal se že měl okamžiky, kdy se v jeho myšlenkách objevil tenhle tmavovlasý chlapec. Když se jejich oči střetnou, možná se to Jacobovi jen zdálo, ale měl pocit jak kdyby na něj právě hodil jakýsi úšklebek. Však ať si počká. On si za ním dojde. Přece jen si řekli, že až na sebe jednou narazí měli by hodit řeč. Jacob dohrál a rovnou si to zamířil k baru. Barmanka ho ani moc slovy o tom že není místo nezarazí, z podia měl dobrý výhled, takže to trochu čekal. Svou trochu kousavou poznámku směrem k Aidenovi musel prostě použít. Jako nečekal že by nechal jen tak. Věděl že s ním bude konverzace trochu na jiné úrovni, než s klukama když se jdou někam vylejt. Teda jako on nepije, ale občas snima zajde na drink.. Nad jeho odpovědí se Jacob zasměje.. ,,To posoudím sám, jestli je o co stát..” řekne a sám si řekne jestli to náhodou neznělo trochu jako flirt. Jacob si nad tím dál neláme hlavu. Prostě se rozhodnou že si sednou spolu, o nic přece nejde. Čekal na tohle setkání docela dlouho. Pak se dostanou k té písničce a Jacob se zamyslí.. ,,No. Význam tý písničky znám dost dobře… Možná proto že moje matka je náboženská fanatička, ale hrál jsem jí protože jí měl právě na seznamu.” Žádný větší význam v tom asi dnes večer nebyl. Aiden si pak vzal svoje pití a zamířil rovnou na poslední volné místo. Jacob chvilku přemýšlel co by si mohl dát, zrovna moc nepije a tak si objednal prostě nějaký alko koktejl a vyrazil hned za ním. Sotva dosedl rozezvonil se v jeho kapse telefon. Jacob ho jen vytáhl a bez toho aniž by se podíval kdo mu volá hovor típl. Nebylo by dobré kdyby si tu teď něco vyřizoval. ,,Čekal jsem že na sebe jednou narazíme, ale že to bude zrovna tady..” řekne a rozhodní trochu jednou rukou. Čekal bar, kde by byl Aiden obletován holkama, ale čajovna.? ,,Když se na tebe tak dívám. Na Flickru si působil trochu vyšší, už ti někdo řekl že si docela prcek..?” zeptá se Jacob s mírných úšklebkem. Byl vyšší snad hlavu. Byl fakt malej. Jacobovi to přišlo úsměvné…

Aidena byste v takovém baru asi běžné nenašli. On si chodil do vybraných společností a luxusných podniků, ale dnešní den tomu chtěl jinak. Byl to nejbližší Shisha bar, tak jeho kroky mířily právě sem. Možná to byl opravdu osud, jak tvrdí Jacobovo bábi. Aiden rozhodně nevěřil na nic jako osud. O tom by se v jeho případě dalo polemizovat klidně i hodiny. Aidenovi by to ani problém nedělalo, protože to bylo dokonce i jeho oblíbenou činností. Polemizování. Každopádně, teď se nacházel v onom podniku a měl výhled na toho mladíka, který si ukradl všechnu jeho pozornost. U Aidena je to opravdu náročné, abyste byl někdo, o koho by se chtěl zajímat sám od sebe, ale Jacobovi se to povedlo. Netušil, jak je to možné. Povytáhl znovu jedno obočí, ale tentokrát ve smyslu, že to pro něj opravdu bude výzva dokázat, že jeho společnost je záživná. ,,Vím, že nebudeš zklamaný,” kdyby to nebyl Aiden, tak by přidal i nějaké to hezké mrknutí nebo nevinným andělský, ale tohle byl Aiden, tak se muselo spokojit s jeho lišáckým úšklebkem na rtech a v očích se blýštilo, možná na znamení, že on s touhle společností je víceméně spokojený. Přece jenom ho už nějakou tu chvíli chtěl potkat a teď náhoda zajistila, že se nacházeli na stejném místě, tak toho museli využít nebo alespoň Aiden toho chtěl využít. ,,Jsem zklamaný, že to nemělo větší význam, ale je ti to odpuštěno, protože Take me to church je naprosto skvělá písnička,”  ty jo, Aiden něco chválil. Ten se nám tady už překonává. I on se posadil na místo a upřímně ho zazvonění telefonu trochu polekalo, ale nedal to na sebe znát, spíš si rovnou sáhl po svém a radši si vypnul zvonění. Ne, že by mu denně chodilo miliony hovorů, ale tak byl tady, sice ne původně za účelem povídání, ale měl tu společnost, tak by to bylo nezdvořilé. Další vykřičník, Aiden si dobrovolně sám od sebe vypnul mobil. Wow. ,,Taky jsem na to čekal, ale netušil jsem, že by to mohlo být dnes a nebo tady. Kdybych věřil na Osud, tak bych řekl nějakou kravinu o tom, ale to neudělám,”  Aiden teda upřímně nevěděl, kde by on sám osobně očekával setkání s Jacobem. Ale byl si jistý, že v tomhle podniku to rozhodně nebylo, možná, že ho potká až bude někde vyhrávat na ulici. Teda nebyl úplně daleko od pravdy, páč i tady hrál. Další Jacobovo poznámka si vysloužila od Aiden jeden pohled, který naznačoval, že tohle asi nebude jeho nejmilejší téma. Byl malý, to je pravda, ale doháněl to jinými fyzickými body. Třeba svým vzhledem, tak člověk nemůže mít všechno, i kdyby tohle si Aiden přál, ale s výškou asi nic neudělá, jedině kdyby nosil neustále chůdy. ,,Popravdě, nikdo mi neřekl, že jsem prcek a asi bych radil, aby to nikdo nezkoušel,”  broukl tím svým typickým tónem. Možná to nemyslel vážně, ale možná to bylo opravdu varování, ale co by zase takový prcek udělal takovému vysokému klukovi. ,,Spíš mi řekni, kde ses tu vzal?” zeptal se ho na další otázku, zajímalo ho, proč se rozhodl Jacob tento podnik obdařit svou přítomností, jestli opravdu sem přišel jen vystupovat a nebo si dát i vodnici a nějaký ten dobrý čaj či alko.

Kdyby jen Jacob věděl, že ukradl Aidenovu pozornost, stejně tak jako Aiden ukradl tu jeho. Jacobovo pozornost není sice těžké získat. On si rád popovídá s každým, ale tady to bylo trochu jinak. Byl přátelský, někdy. Ale většinou to dělal jen ze slušnosti. Teď chtěl Aidena vážně poznat, proto se rozhodl že si svoje občasné kousavé poznámky nechá pro sebe. Moc dobře věděl že si Aiden nenechá nic líbit, přece jen mu dal už po zprávách jasně najevo jak se věci mají.. Dalo se nějak tohle mezi nimi pojmenovat.? No každopádně Jacob není někdo kdo by se ostýchal a tak hned vyrazil za ním. Bylo na něm vidět, že je dost sobevědomej, Aiden byl rozhodně víc, kdyby se to mělo nějak měřit, ale Jacob by nikdy nepřiznal, že není tak úplně nejlepší. Vždy pro něj jde jen o úhel pohledu. Rozhodně by si nenechal namluvit že je špatný v hudbě. To by se nikdy nikomu nepovedlo. ,,Když to říkáš. Na konci večera zanechám vyplněný dotazník spokojenosti..” Je jasné že bude spokojený, už teď je spokojený. Jacob by možná normálně po krátké chvíli odešel, ale bude se tu muset zdržet. Protože odmítnout takovou společnost.? To by si neodpustil. ,,Souhlasím. Mám v rukávu i lepší, ale souhlasím, že není špatná.” no jasně. Jacob musel ukázat že zvládne mnohem víc. Jacob a jeho telefon, měl pocit že mu zvoní neustále. Pořád po něm někdo něco chce. Hlavně teď když začal dávat lekce kytary. Lidem není blbé zavolat klidně v noci a domlouvat si termín… Když Aiden řekne že osud neexistuje Jacob se zasměje. ,,Teď bych tě měl podle mé babči poučit. Takže si počkej.” řekne se smíchem a zamyslí se. Jak ona mu to vždycky říká.? Chvíli přemýšlel, ale nakonec spustil .. ,,Věř že náhody neexistují. Za všechno může tvoje karma a tvůj osud.. Moc jsem tě nepoučil, sorry ale nepamatuju si to” ukončí to se smíchem. Jo rád se směje. Nebyl takový takový bručoun jako Aiden. Čekal že na sebe narazí například ve škole nebo tak. Nebo na ulici kde bude hrát. Je pravda že tady hrál taky, ale jen jednu písničku, nebyl tu dneska aby si vydělával. Vlastně něco málo už si zase našetřil. Přemýšlel o bydlení, ale zatím to nechá tak jak to je. Po vtipnu na jeho výšku na něj Aiden hodil trochu divný pohled. Jacob z toho usoudil, že to nebude nejspíš nejvhodnější téma ke vtipkování. Je pravda že sice není moc vysoký, ale má jiné přednosti. Takže mu ta výška na kráse rozhodně neubírá.. ,,Tak to jsem byl teda první kdo to řekl.” řekne s lehkým úšklebkem, dál to už ale neřeší, nebude ho zbytečně provokovat. Aiden byl možná malej, ale určitě by Jacoba přepral. Nebo jako on měl docela sílu, ale prát se moc neuměl. Tak nějak nikdy neměl potřebu si měřit síly. Pak se Aiden zeptá co tu vůbec hledá. Nemusel přemýšlet dlouho.. ,,Přišel jsem se podívat na něj.” řekne a ukáže na kluka s kytarou. ,,Potkal jsem ho v jednom baru. Potřeboval práci a tak sem mu jí sehnal. Možná jsem tu protože jsem trochu nevěřil že přijde..” řekne se smíchem. ,,Vlastně jsem si přišel i trochu orazit. Dát si něco dobrého k pití.” zamává skleničkou ve vzduchu. Pak si vytáhne vapovačku a natáhne nikotin do plic, následně vyfoukne hustý dým kouře. ,,Co ty.? Přišel si na vodnici.? Sám.?” zeptá se ho, docela ho zajímalo proč je tady sám…

Sebevědomí rozhodně nechybělo ani jednomu. Sebevědomí je opravdu dobré, ale v zdravé míře. Aiden to s ním často přeháněl, ale dalo se na to postupem času i trochu zvyknout. Koutky rtů mu zacukaly pobaveně nad tím, co řekl vyšší z jejich dvojice. Tohle ho opravdu pobavilo, ale nechtěl to zatím na sobě dát znát. ,,Čekám jen kladné vyhodnocení,” kdyby Aiden měl vyplňovat dotazník pro Jacoba, tak by už od něj obdržel vysoké hodnocení a to byl teprve jen začátek. ,,Tohle se zrovna v mém playlistu nenachází, ale rád si ji poslechnu,”pokýval souhlasně hlavou. Písničku vychválil, ale on se držel trošku jinější hudby. ,,Co umíš lepšího?” musel se toho samozřejmě chytnout, když se s tím vytáhl a opravdu ho to velmi zajímalo. Aiden hrál na kytaru, ale nikdy to nepovažoval za něco, čím by se v budoucnu chtěl živit. Začal na ni hrát původně na popud, ale pak v tom našel i něco, co ho dokázalo uklidnit. Koutky mu znovu zacukaly směrem nahoru. Byl opravdu zvědavý, co pronese za poučení od babči. ,,Já věřím spíš na náhodu než osud, ale co se týče karmy, tak to bych ji měl mít nejspíš špatnou, ale zatím se nic neděje, takže to bude asi ten důvod, proč nevěřím,” pokrčil lehce rameny a ono to tak bylo. Moc dobře věděl, že lidem škodí, přece jenom to velmi rád dělal. Tím pádem by měl mít karmu opravdu špatnou a měla by mu to vracet s pořádnými ranami zpět, ale zatím se nic moc nedělo, tak proto na to nevěřil a taky to bylo kvůli tomu, že studoval sociální vědy, takže takové povídačky mu moc nevoněli. ,,Jo, asi máš tu odvahu,” ušklíbl se opětovně. Ten výraz mu asi už zůstane. To bude tím, že opravdu se toho ostatní báli. Ale Aiden sice sílu měl, ale nikdy se nepral, teda samozřejmě, dostal hodněkrát do nosu, ale když ho napadli, tak to se většinou smál. Kdyby se měli začít prát, tak by ho někdo opravdu musel rozzuřit a to by zasazoval takové rány, které ještě nikdo neviděl. To si šetří na ty opravdu vypjaté okamžiky. Podíval se směrem, kde byl kluk s kytarou a pak se zase podíval na Jacoba. Přičemž si upil z sklenice s koktejlem. ,,Tak něco podobného. Přišel jsem na vodnici. Páč teď ležím jen v knížkách, tak jsem potřeboval tak orazit, jinak bych se z toho zcvokl,” lehce zakoulel očima, páč si znovu představil spoustu toho učení, co na něj doma čeká. ,,Pamatuješ, jak jsme hráli tu hru s těmi otázky?” broukl k Jacobovi a úplně se mu vybavila jejich společná konverzace. ,,Já si zrovna vzpomněl na to, jak se mě snažil odhadnout, teď si vlastně uvědomuji, že teď si můžeme udělat konečně reálný obrázek o tom našem odhadu,” dodal ještě a přejel si pátravým pohledem Jacoba. Úplně si vybavoval, jak vypadal popis druhého mladíka na jeho osobu, teď si to Jacob může ověřit, jak moc se trefil či, jak moc vedle byl. ,,Kalhoty naštěstí mám,” to byl inside joke na to, že zmiňoval, že se rád fotí bez kalhot. Pravda byla, že pár takových fotek na svém účtu opravdu měl. Kalhoty rád nosil, ale na fotkách se mohl pochlubit, že jo. Protože jemu se to líbilo a věděl, že se najde pár osob, které se na něco rádi podívají taky.

Když se dají do řeči, Jacob si Aidena trochu víc prohlédne. Samozřejmě se to snaží udělat co nejvíce nenápadně, ale i kdyby si toho Aiden všiml tak to samozřejmě nepopře. JAcob pronesl maličký vtípek o dotazníku a Aiden s ním hrál tuhle hru dál. Vlastně líp jejich první setkání ani dopadnout nemohlo. Je tady více méně klid, nebo aspoň u nich v boxu je klid. Nikdo je neruší a oni se můžou začít navzájem poznávat. ,,Promiň nemám ve zvyku lhát, takže by ses měl snažit udělat dobrý dojem.” Kdyby byl Jacob holka, nejspíš by za touhle větou následovalo laškovné mrknutí, ale Jacob se jen pousmál. Pravda byla že Jacob je hodně upřímný, někdo si pak dokonce myslí i že je nepříjemný a zlý. ,,Zajímalo by mě co se u tebe v playlistu nachází..” řekne, tohle by ho celkem vážně zajímalo.. ,,Hm…” zamyslí se Jacob.. ,,Zvládnu z fleku zahrát většinou na co si vzpomeneš, ale abych měl vytyčit písničku která je lepší než jiná.. To se mi moc nechce.. Ale dejme tomu, že mám radějí Nirvanu, nebo celkově mám rád trochu jiný žánr hudby.” řekne nakonec. Vlastně mu ani úplně tak neodpověděl. ,,Vlastně umím zahrát asi cokoliv a na cokoliv jsem prostě talent od přírody.” pokrčí rameny. ,,Já nevěřím ani na jedno. Co takhle osudová náhoda.? To je teprve něco..” dělal si z toho trochu srandu.. ,,Ani bys nevěřil, jak jsou některý lidi zatížený na osud..” řekne a upije ze svojí skleničky. Třeba jeho bábi. Ta na to je expert, vlastně celá jeho rodina je tak trochu divná v tomhle ohledu… Aiden může být rád že se mu ještě nic nestalo. Kdo ví, třeba je právě Jacob trest za jeho špatnou karmu, ale to by byl Jacob velmi nerad. ,,Kdo se bojí nesmí do lesa.” řekne a trochu si mlaskne. Jacob se do všeho vrhá po hlavě, má pocit že ho nikdy nemůže nic zastavit. Tolikrát už si někde namlel pusu, ale stejně se dívá jen před sebe a svoje sebevědomí neztrácí. Ale rozhodně by se s ním nechtěl prát. Neměl to zapotřebí. Pak mu sdělí důvod jeho příchodu a Jacob se na něj možná trochu překvapeně podívá. Musel uznat že jak ho tehdy odhadoval v jedné věci se mýlil. ,,Já už mám všechno za sebou a čekají mě jen nekonečné prázdniny..” Jacob měl své zkoušky hotové, ale tak jejich zkoušky se nedají asi moc srovnávat.. Pak Aiden zmíní jejich hru a Jacob přikývne. ,,Chceš si snad zase zahrát.?” zeptá se se smíchem. Ale on mu hned na to sdělil jeho myšlenku. ,,No… Tak uznávám. Během té chvíle co tady mluvíme jsem si pár věcí potvrdil, ale pár vyvrátil. Čekal jsem že nejsi tak zapálený do školy, to si mi vyvrátil. Tvoje Ego je někde v nebi, to jsem se nepletl. Máš na sobě tenisky, to jsem taky popravdě nečekal.” řekne a znovu si ho trochu prohlédne. ,,Chybí ti momentálně ty skrblíkovské plavky, ale možná je máš pod kalhotama, ale ty by sis měl zatím nechat. Mohlo by to být nevhodné kdyby ses tu svlékl. “ řekne se smíchem Jacob. ,,Jak to bylo..” řekne zamyšleně. ,,Jsi zkrátka unikát.” jo tak bylo to slovo.. Unikát. ,,Jsi chytrý, to se mi teď taky jen potvrdilo, protože kdyby si byl hloupý, nepodělil by ses o místo a přišel bys o tak skvělou společnost.” řekne a ano, myslel to úplně vážně. Jacob sám sebe považoval za super společnost.

Líbila se mu Jacobovo upřímnost. Připadalo mu, že v dnešní době je opravdu málo lidích upřímných. On taky sám skrýval spoustu věcí, ale co se týkalo kritiky, tak se jen a jen hemžil upřímností, o tom nebyl žádný pochyb. ,,Myslím, že tohle pro mě nebude vůbec žádný problém. Maminky mě milují, dokud jim neřeknu, že ten koláč je hnusnej,” jeje, ale byla to naprostá pravda. Maminky ho milovaly, dokud jim nemrskl do obličeje svoji kritiku. To už ho tolik neměli rádi, ale zatím nebyl v kontaktu s moc maminkami. Asi díky bohu. Nikdy nechodil s někým, aby už došlo na poznávání rodiny. ,,V mém playlistu? Najdeš tam Queen, Pink Floyd a pak mám i pár tajných písniček, o kterých nikdo se nikdy nedozví. Možná,” broukl a oči se mu zablýskly při slovu “možná”. Byla to další narážka na jejich zprávy, které vedly než se teď setkali. Možná bylo slovo, které použili opravdu hodněkrát. ,,Nirvanu jsi zmiňoval a navíc myslím, že tvoje oblečení o tom vypovídá dost,” takhle možná nevědomky naznačil, že si Jacoba prohlížel. I když trička si asi na první pohled možná všimnete, ale i tak by to mohl být nějaký malý náznak. Nirvana mu přišla docela depresivní. Ale nedivil se, proč ji lidi mají tak rádi. ,,Sebevědomí jsem odhadl správně,” broukl a v jeho tónu byla rozeznat hrdost na to, že tohle se mu povedlo tipnout dobře. ,,O osudové náhodě mi prosím nic neříkej nebo se z toho už nevymotám,” ušklíbl se, ale byla to pravda, začal by se v tom rejpat. ,,Upřímně bych věřil. To jsou ty naivní většinou,” pokrčil lehounce rameny. ,,Aspoň je bezpečněji, kdo ví, co by ho v lese čekalo,” broukne a znovu upije z sklenice se svým koktelejem. Udivený pohled ho donutí povytáhnou jedno obočí nahoru. Naznačoval tím, že asi požaduje to vysvětlení. ,,Mně ještě zbývá pár posledních,” odfrkl si nespokojeně a znovu se napil z sklenice. Už se fakt nemohl dočkat až ta škola skončí. ,,Kdyby nám došla témata, tak bychom mohli,” poznamenal zamyšleným tónem. Nevěděl, jestli ho lákala ta hra, ale spíše tušil, že asi nebudou mít problém s tématy. Měl toho tolik na jazyku. ,,Popravdě, ta škola souvisí s tím, že chci být ve všem nejlepší,” poznamenal k tomu, co se týkalo školy. Normálně by se s nikým takhle nebavil, ale s Jacobem neměl zábrany. Nad teniskami se potichounku uchichtne. ,,Tenisky? Proč si zrovna nečekal tenisky?” přičemž pohledem zalétne na svoje conversky na nohou. ,,Ty mám doma a v zlatém provedení,” ušklíbl se na Jacoba a nad kalhotami se mu lišácky zablýsklo v očích, ,,Škoda.” To slovo se mu líbilo. Unikát. To bylo něco, no, unikátního. ,,Taky jsi v tom neprohloupil,” broukl na oplátku k Jacobovi. ,,Já si pamatuji, že jsem u tebe odhadoval spíš ty psychologický věci, takže to ještě nemohu úplně posoudit, ale sebevědomí jsem s jistotou trefil,” prohlédl si ho znovu od hlavy k patě a natáhl se po vodnici. ,,Hm, ale ještě jsem si vzpomněl na pár věcí, takže je mohu hezky vytahovat postupně.” Ušklíbl se a popotáhl z vodnice a vydechl kouř. ,,Třeba vzpomínáš si, jak jsem ti řekl, že budu možná věřit na štěstí, až tě potkám?” pozoroval, co na to řekne druhý a nechal mu prostor na jakoukoliv reakci. On sám vypadal, že nad tím uvažuje, jestli opravdu začal věřit na štěstí, když měl tu šanci tady náhodně potkat Jacoba.

,,Měl by sis dávat pozor. Já nejsem něčí maminky, které stačí že jí pochválíš koláč…” řekne se smíchem. Vlastně už teď na něj dělal dobrý dojem, ale tomu přece nemůže říct ne.? Jen ho hezky nechá vykoupat v tom, že si o něm obrázek teprve dělá. Vlastně on už na něj nějaký obrázek měl, vyměnili si sice jen pár zpráv, ale bohatě to stačilo aby ho trochu poznal. Dokonce mu toho na sebe prásknul víc než dost. Jacob udělal na druhou stranu to samé. On teda nemám problém mluvit o svém životě, za prvé se nemá za co stydět a za druhé je mu jedno co si o něm kdo řekne. Aiden by se tu do něj klidně mohl pustit že nic nemá a on by nehnul ani brvou. Tak nějak se umí bránit, nikdy si nic takového nepřipouští, proto je možná pořád tak vysmátej a spokojenej. Pak už se dostanou k jeho playlistu a Jacob uznale kývne hlavou.. ,,Dobrá volba. Hodně dobrá volba..” pochválí jeho výběr… ,,Sakra. Teď by mě možná zajímalo jaké budou ty tajné písničky..” řekne Jacob. Pokud to slovo uslyší ještě několikrát, bude mít rozhodně tik v oku. Jacobovi až po jeho narážce na Nirvanu dojde co má na sobě. ,,Jo tohle..” řekne se smíche a podívá se na triko a pak z hlavy sundá kšiltovku kde je stejný nápis. ,,Mám rád merch kapel.” pokrčí rameny. Měl doma všechno možná, od různých kapel, ale Nirvanu měl prostě rád.. Jemu rozhodně nepřišla nějak extra depresivní. Šlo mu hlavně o muziku, ty kytarové sóla a tak. ,,Ubrečený lidi co si nevěří ničeho nedosáhnou.” pokrčí rameny. Tohle vážně tipnul dobře, ale tak on se trefil ve více věcech. ,,Dobře nechám osud, náhodu bejt..” řekne se smíchem. Když už je na vodnice, měl by si jí taky dát co.? No zatím zůstane u svojí vapovačky, vyjde to vlastně ve finále skoro nastejno. Místo toho znovu upije ze své skleničky. Na to že moc často pít nechodí, si dneska alkohol dal. Ne že by něco nevydržel, ale pokud přepije svojí hladinku, bůh ví jak by se to tady mohlo zvrtnout. ,,Já bych to klidně risknul.” Jasný. Jacob se rozhodně nebál, takže byl ochotný do lesa klidně vstoupit. Když Aiden řekne že jemu ještě nějaká zkouška zbývá Jacob se jen pousměje. ,,Tak to hodně štěstí, ne že bys ho teda potřeboval.” řekne. Moc dobře si pamatuje jak říkal že na štěstí nevěří. Ale nějak se v tom nerejpe dál. Hru asi potřebovat nebudou, nebo aspoň Jacob měl zatím pořád co říct. Mohli společně probrat tolik věcí… ,,Měl by ses smířit s tím že nemůžeš být ve všem nejlepší.” řekne Jacob a taky si konečně vezme vodnici. Byl si jistý že má pravdu, nemůže být nejlepší úplně ve všem… Co se týkalo oboru co Aiden studoval, věřil že bude jeden nejlepší z ročníku, protože určitě si šel za tím co chtěl. ,,Prostě jsem tě netipoval na někoho kdo nosí tenisky. Čekal jsem spíš nějaké polobotky..” řekne se smíchem. Nad těma plavkama se Jacob zase zasměje, on mu to snad za chvilku začne i věřit. Jo Aiden se Jacoba snažil odhadnou a celkem mu to šlo, ale Jacob by sám o sobě řekl, že se hodně mění. ,,To si trefil. “ Jacob tohle nemohl popřít. ,,Budeš tu na mě tahat karty z rukávu.? To abych taky zalovil v paměti.” Jacob by se měl zamyslet co všechno probírali. ,,To že si dáváš děti k večeři tady asi vytahovat nebudeme co.?” zeptá se a trochu se k němu naklonil a spíš to pošeptal, to aby to každý neslyšel. Prostě vtípek chápete. haha. ,,Vzpomínám. Říkal jsem ti že jsem chodící štěstí. takže dneska je tvůj šťastný den, lepší už těžko zažiješ..” řekne a přiloží si sklenku k ústům.

Jacob sice není ničí maminka, ale stejně si Aiden byl sebejistý, že na imaginárním dotazníku bude mít vysoké hodnocení. Docela mu to věřil, že si stále o něm dělá obrázek. On sám měl ten svůj víceméně vytvořený, ale to neměnilo na tom, že si Jacob může přilepšit a nebo třeba mu může něco na úžasnosti ubrat. ,,Já vím, že jo. Mám dobrý vkus, ale to není žádné překvapení,” jeho tajné písničky jsou opravdu zajímavé. Vlastně je to něco, co byste do něho nikdy netipli. Třeba hádali byste, že v jeho playlistu najdete Eminema či jiného rappera a nebo takového Jacksona Wanga. Od něho měl jednu nejoblíbenější písničku, která byla jeho nejniternější tajemství. Nevěděl, proč se s ní tak tajil, ale zkrátka to tak bylo. ,,Možná se je jednou dozvíš,” ušklíbl se na něj pobaveně a musel to říct, takže chudák Jacob, možná ten tik fakt dostane. Na to, že Jacob má rád merche kapel, příkývl hlavou. On sám nosil minimálně něco, co by na sobě mělo nějaký potisk či nápis. Držel neutrálních barev a styl se skládal z bílé, černé a jejich odstínů. Občas sáhl i po hnědé či bežové. Přesto to všechno bylo od drahých značek. ,,Ano, nevěří, že ničeho nedosáhnou, tak spolehají na něco jako Osud. To, že všechno zařídí Osud, což je ale naprostá hovadina,” broukl ohledně osudu. Ale to už Jacob vytáhl Osudovou náhodu, z čehož dostával zase Aiden tik do oka. Kdyby se to tady začalo rozebírat, tak by o tom klidně polemizoval i celé hodiny, protože to je jeho oblíbená činnost. ,,Děkuji,” broukl a znovu si popotáhl z vodnice. Páni, z jeho pusy vyšlo slovíčko děkuji, to je skoro k šoku, protože tohle slovo řekl, tak pětkrát do roka. Letos to možná bylo poprvé. Popotáhl si z vodnice, když už ji tady měli, i když teda cigarety měl stále radši než tohle. ,,Bys klidně šel do lesa? Jen tak? Bez důvodu?” vytáhl zaujatě obočí nahoru, protože on by do lesa nevlezl jen tak. Asi moc špinavé prostředí na jeho snobský zadek. Další slova od Jacoba ho opravdu zahřála na srdíčku a to rozhodně na nsobě nedal nic znát. ,,Trefa do černého,” odvětil, když se zmínil, že štěstí opravdu nebude potřebovat. Byl si jistý, že to zvládne levou zadní, ale učit se musel i tak. ,,To já, ale se nehodlá s ničím smiřovat. Chci být nejlepší v tom, co dělám,” ano, za vším si takhle tvrdohlavě stál. Málokdy ustupoval, ale to už došlo na jeho tenisky. ,,Polobotek mám dost, ale tenisky jsou mnohem pohodlnější na rovinu.” Bot měl opravdu hodně a všelijaké druhy, ale tenisky prostě byly hodně pohodlné a bodovaly u něj na prvním místě. ,,Mám opravdu pikantnosti, hlavně jedna věc mě opravdu zajímavá,” pokýval souhlasně na to, že bude lovit karty z rukávu. Pobaveně se musel ušklíbnout: ,,To bychom si radši měli nechat pro sebe.” Nasadil tichý tón, přece jenom stále šlo o onen vtípek, tak se toho musel držet. Wow, Aiden se zapojuje do vtípků, jaký to divný den. ,,Přesně tak, tohle jsi mi říkal. Tak teda to bude další věc, kterou se budu snažit v tento den odhalit, jestli to bude pravda nebo ne. Ale to se ještě uvidí,” popotáhl si znovu z vodnice a vyfoukl onen kouř nosem i ústy. ,,I když to asi nebude zrovna moc těžké se dostat mezi nejšťastnější dny v mém životě, zrovna širokou sbírku jich nemám,” ne, že by byl jeho život nešťastný, spíše neutrální. Štěstí pociťoval opravdu málokdy.

Rozhodně bude mít vysoké hodnocení, ale jak už řekl. Přece mu to hned na začátku neřekne. Sám to jistě časem pozná. Vlastně on v něm neviděl někoho, kdo by byl arogantní kretén. Když si tehdy nějak psali, tak to skoro vypadalo jak kdyby to sám osobě skoro řekl. Ale teď tu seděl s Jacobem a úplně v pohodě se sním bavil. Takže otázka peněz v tom nejspíš nebyla. Ne že by byl Jacob úplně chudý, to zase ne. Ale dejme tomu, že když něco chce musí trochu šetřit. Prostě žil tak nějak normálně, nic mu nechybělo. Takže nejspíš Aiden nemohl vydýchat jen idioty co v hlavě mají jeden velký bobek… Nad tím že to není žádné překvapení že má dobrý vkus se Jacob zase jen zasměje. Co s ním má dělat že.? Měl totiž zase pravdu. Teď by s ním souhlasil, že má dobrý vkus. Jacob vyčkával na odpověď, jaká asi bude jeho tajná vášeň.? Jaké písničky to budou.? Odpovědi se ale nedočkal. Jacob se nad slovem jen pousmál a zase si trochu nesouhlasně mlaskne.. ,,Vážně to pořád musíš říkat.? Trochu mě to irituje..” řekne se smíchem a podívá se mu snad poprvé za dnešní večer na delší dobu do očí. Měl krásný oči../Nad čím to vůbec přemýšlím./ zasměje se v duchu sám sobě. ,,To já třeba dosáhnu všeho co chci.” pokrčí rameny Jacob. Vlastně se za život ještě nesetkal s něčím co by nešlo, se vším si tak nějak zatím poradil. Možná proto byl tak sebevědomej, protože mu život ještě pořádně neukázal… Když mu Aiden poděkuje, věnuje mu jen úsměv. Mezitím si nějak dopil celé své pití a číšnice to tak nějak celé pozorovala a hned mu donesla nové. ,,Jen tak.? Jak jen tak.? Víš o tom že tam můžeš jít třeba na procházku.? Nikdy do lesa nejdeš jen tak…” řekne Jacob se smíchem. ,,Na Bali máme dům kousek pod sopkou a v pralese, takže ne nebojím se jít do lesa..” řekne znovu se smíchem. Tak nějak mu to přišlo normální… ,,Hele mám divoký kořeny, moje pra pra pra babi vyháněla z domu tygry holýma rukama. Pak prej přišla o ruku nevím jak..” řekne a zadržuje v sobě trochu smích, ale jeho tvář je pobavená. Pak si nějak úplně vzpomene o čem si psali. ,,no jasně. To ty si vlastně říkal, že přiznat si chybu je špatný, že to prostě nepřichází v úvahu.” řekne Jacob a rukou se na oko poklepe na čelo že si vzpomněl. ,,To já si jí dneska teda přiznal. Šel jsem přes přechod a málem mě zajelo auto, to byla chyba. A rozhodně moje, takže i v takových případech si chybu nepřiznáš.?” Aiden tehdy působil dost jistě, že chyby prostě nedělá. Podle Jacoba si je jen nepřiznával. ,,Ha já to věděl že je doma budeš mít..” ukáže na něj prstem, ale hned ho dá zase dolů, protože jak víme to se nedělá. ,,Pikantnosti.? Tak to by mě zajímalo, zatím mi v životě nepřišlo že bych zažil nějaké pikantnosti..” řekne zamyšleně. Jo vlastně se nemohl dočkat co na něj vytáhne. Pak se dostanou k tomu nevinnému vtípku… ,,Neboj mlčím jako hrob.” řekne a teď k tomu dodá takové to spiklenecké mrknutí. ,,Nemusíš nic odhalovat. Nemám ve zvyku lhát, což taky víš, takže si na to klidně vsaď. Dítě štěstěny. A to ti nevěřím.. Nemůžeš bejt celej život jenom protivnej.” Jako Aiden určitě bude trochu bručou, ale že by takový byl pořád.? To určitě ne. ,,Já bych zase špatné dny spočítal na jedné ruce řekl bych.” řekne zamyšleně. Co pro něj byl špatný den.? On si Jacob jen tak nepřipustí že má špatný den.

Myslel si, že to lidi o něm říkají, vlastně to možná i správně tušil, ale nějak ho to netrápilo. Byla to jeho povaha. Rád si rejpal do lidi a někdy vytahoval, že má peněz víc než vy. Ale u Jacoba mu to bylo naprosto jedno. Protože tady ho snad nenapadlo o něčem takovém přemýšlet. Nezajímalo ho, jestli Jacob je bohatý stejně jako on. Protože jediné, o co mu šlo byly jeho názory a myšlenky. Kdyby byl takhle zajímavý, tak by s ním asi už nestrávil ani chvilku. V očích mu lišácky zablýsklo. ,,Musím, docela mě baví i, jak tě to irituje,” broukl na rovinu. Asi v tom neviděl problém, přičemž se mu taky podíval na delší dobu do očí, ale to už se odtrhl a napil se z sklenice s koktejlem. Asi chtěl zabránit tomu, aby náhodou nezabil čas tím, že bude koukat na jeho oči. Za chvíli byla i jeho sklenice prázdná, což bylo u Aidena opravdu neobvyklé, takže i ona obdržel nové pití, ale toho se zatím vůbec nedotýkal. Je dost zřejmé, že v tuhle chvíli si říkal, že by to měl omezit. Opilý byl snad jen párkrát v životě a moc rád na to nevzpomínal. Z důvodu, že málo pil, tak neměl tak vysokou toleranci k alkoholu. Takže proto se chtěl omezovat, když tamto vysrkl jako nějaký džusík. ,,Kdo by chodil do lesa na procházku? Já bych tam nepáchl ani, kdyby mi zaplatili milion,” ušklíbl se. Tady se jeho snobství hezky ukazuje. Ale holt mu příroda a ani les nevoněli. ,,Dům pod sopkou? Není tohle taky nebezpečné, že vybuchne? Je vůbec aktivní? Dali vám vůbec pojištění?” vyhrkl hned několik otázek, ale ono to není žádné překvapení, protože Aiden uměl hodně mluvit. Tohle bylo pro něj nepředstavitelné. On si žil v krásném vytříbeném obrovském bytě v New Yorku s rodiči, ale teď byl tady v Kalifornii, kde to z celého srdce nesnášel. New York byl zkrátka jeho domov. Jeho tváří se problesklo lehké překvapení: ,,Nemohla přijít o tu ruku, když vyháněla tygry?” asi mu to přišlo naprosto logické, ale to už vytáhl další téma z konverzace, kterou vedli přes mobily. ,,Ano, přesně tak. Pro mě to nepřichází v úvahu,” potvrdil mu souhlasným kývnutím svoje slova. ,,Ne. Ty ji můžeš uznat, ale já to nikdy neudělám. Něco takového se mi ještě ani nestalo,” ale to už se zamyslel, ještě k tématu. ,,Ale třeba nedávno jsem se srazil s jednou holkou, letěla ven jako kdyby ji za zadnicí hořelo a zničila mi košili. Pak celou dobu do mě ryla, že to byla moje chyba, ale já odmítal omluvit se a furt si za tím stojím,” pokrčel rameny a lehce zakoulel očima při té vzpomínce. Pobaveně mu zacukaly koutky, když na něj ukázal prstem. ,,To víš, něco takového nesmí chybět.” Ale to už se šibalsky pousmál nad těmi pikantnostmi. ,,Jednu ano a opravdu zajímavou,” pořád ho nechával napínat, protože ho to bavilo, že netušil. ,,Nemáš ve zvyku lhát, ale zase já nemám ve zvyku věřit,” broukl s malým zakmitáním rameny. ,,Myslím to vážně. Fakt nemám příliš dnů, kdy bych byl fakt jako šťastný. Naposled to bylo asi na plese a to už je doba,” tam byl se svou nejlepší kamarádkou a tu měl opravdu jako jednoho z mála lidí rád. S ní užil krásný ples a udělal ji radost malinkým dárečkem. ,,Tady mohu říct to samé. Nemůžeš bejt celej život jenom šťastnej,” rýpl si do něj, ale oči mu jiskřily pobavením. ,,Vzpomínáš na svoji největší chybu?” [/color]teď už musel vytáhnout tu pikantnost, opravdu ho to zajímalo, jestli si Jacob vzpomene. Aiden žádnou životní chybu neměl a ani nechtěl mít. Nepřipustil by si to.

,,To že tě to baví, že mě to irituje, mi jen potvrdilo jak umíš být zákeřný..” řekne Jacob a nezapomene se u toho pousmát. Taky to nemyslel nějak zle, podle něj není nic špatného být jednou za čas trochu zákeřný. Sám dokázal takový být, když chtěl něčeho dosáhnout. Nedokázal být vyloženě zlý, to Jacob nikdy neuměl. Možná kdyby zvládal i tenhle bod, mohl mít už dávno klidně jiný život. Ne že by si stěžoval… Oba drželi oční kontakt déle než se možná hodilo. Ale asi si toho nikdo nevšiml a ani jeden z nich nevypadal že by je to nějak tížilo. JAcob měl hodně kamarádů, jako kluků, ale s nikým si nikdy nepovídal jako s Aidenem. Chtěl říct, že to je možná tím že nejsou přátele, nebo tím že se neznají. Ale zase na druhou stranu. Aiden toho o něm ví líp než kdokoliv jiný a halooo.. To se ani nikdy dřív neviděli. Prostě to pro něj bylo takové celkově zvláštní.. Díval se na něj prostě jinak, než na ostatní kluky. Něco v tom bylo, něco co Jacov neuměl popsat. Nebo si spíš nechtěl přiznat že něco takového je vůbec možný. Nakonec se rozhodl, že bude myslet na něco jiného. Proto si vymyslel tu story s tou babičkou. Ne že by si to celé vymyslel, ale možná to trochu poupravil. ,,No vidíš to a já tam chodím klidně zadarmo.. Víš možná bys to měl zkusit. Vyrazit do lesa na procházku. Klidně tě provedu..” řekne se smíchem. Vážně ho teď právě pozval ven.? Jo klidně by s ním šel a bylo by mu jedno kam, ale rozhodně se ty dva nevidí naposled. Nebo snad ano.? ,,Jasně. Dm pod sopkou, není to tak hrozný jak to zní..” pokrčí rameny jakoby to nic nebylo.. ,,Jako asi to není nejbezpečnější, ale ta sopka je sledovaná. Ale jako musím říct, když…” pak se na krátko zamyslí a musí zalovit v paměti… ,,Byl to rok 2017. Tak se zase probudila k životu. A přestala soptit.. Hm… Myslím že to byl rok 2019. Jo asi tak nějak. Tak to bylo docela nepříjemný, ale od té doby je zatím nečinná a je klid..” řekne s úsměvem. Tak on byl na tyhle věci prostě zvyklí, nějak to nehrotil a nepřišlo mu to divný. Každý úplně z jiného světa. ,,Když jsme u toho pojištění.. Myslím že když žiješ na bali tak pojištění prostě nemáš..” pokrčí rameny. Tak nějak tam tohle lidi neřeší.. ,,Tam jsi rád že přežiješ operaci slepého střeva. Když se nedostaneš někam do větší nemocnice, tak ti to udělají u někoho doma na stole. Ne že by to byla teda osobní zkušenost, ale prostě, jsou tam trochu jiné podmínky..” Jacob začal nějak moc mluvit. To se mu stalo i když spolu měli konverzaci na flickru. Pak se nějak dostanou k těm tygrům.. ,,tygři už na Bali nejsou naštěstí. Ale je možná že o ní přišla právě takhle. Možná jsem trochu přeháněl, přišla jen o pár prstů.” řekne nakonec. Jako bylo to hrozný, ale ne tak hrozný… ,,No tak. Ale chápu. “ řekne nakonec. Nebude ho tady nutit si přiznávat chyby. ,,Tak to bych se jí taky neomluvil. Pokud ona strčila do tebe, tak bych se neomluvil. Možná bych jí dokonce i vynadal. Nemám rád když se mi stane něco co mě někde pak zbytečně zdržuje..” Jacob by byl schopný se vážně s tou holkou pohádat. A tak nějak věřil, že tohle měl Aiden stejně. ,,Jestli si dobře vzpomínám, říkal jsem ti. Nebo spíš psal. Že bych rád zůstal pan tajemný. Nevím kde se stala chyba, ale mám pocit že můj plán má jisté nedostatky..” řekne se smíchem. ,,Tak to asi budeš muset naučit občas lidem věřit.” pokrčí rameny a znovu se na něj podívá. Jacob si byl celkem jistý že on je člověk kterýmu může věřit. Ale možná je na takové úvahy ještě brzy… ,,Tak teď už znáš mě. Teď tvé dny budou jen zalité sluncem..” řekne sebevědomě Jacob, ale nakonec se tomu sám zasměje. Jacob má taky špatné dny. Ne že by to pak skrýval. Ale o svých špatných dnech prostě nemluví.. ,,Jak si říkal stačí se dobře zeptat a člověk vyklopí i to co nechce.” Jeho největší životní chyba.? Tak tu jednu JAcob měl no. ,,Je to tady..” řekne JAcob se smíchem. ,,Utekl jsem od oltáře. Ale když jsme se o tom bavili a já nad tím pak přemýšlel. Tak já nevím jestli to byla chyba. Jsem rád že jsem to udělal. Takže to úplně asi jako chybu už teď brát nemůžu. Donutil si mě na tuhle situaci trochu změnit názor..Pokud chceš podrobnosti, tak tě varuju. Nejsem zrovna ukázka vzorného syna a není to povídání na pět minut.” řekne Jacob nakonec.

,,Zákeřnost je moje druhé jméno,” světě se div, ale pan Dixon mrkl spiklenecky na Jacoba. No, ne, správně vidíte, protože tohle udělal. Ten kluk s ním dělal divy a to se viděli úplně poprvé a jen nějakou tu chvíli se spolu bavili. Aiden si za to mrknutí chtěl hned dát facku. Nechápal to, proč to najednou udělal. Ze zásady si držel chladný výraz a nebo provokativní úšklebek. V Jacobovo společnosti mu málem i několikrát zacukaly koutky. Tohle uměla jinak jenom Mack. Na tom Jacobovi musí být něco opravdu výjimečného a Aiden neměl tušení, co by to mohlo být. Musí na to přijít a odhalit tajemství Jacoba a jeho vlivu na sebe. ,,Zadarmo. To je hotové šílenství,” zavrtěl hlavou, ještě ohledně návštěvy lesa. Ani neměl oblečení na procházku do lesa, on si teda pod tím představoval bůh ví jaké tepláky a galoše. ,,Hm, možná,” broukl zamyšleným tónem, protože mu procházka v lese moc nevoněla, ale kdyby tam s ní šel Jacob, tak by to nemuselo být špatné. ,,Zkusit to mohu,” uznal nakonec, ale bylo to takové nepřímé. Každopádně přijal jeho pozvání, protože se bál, kdyby to nepřijal, že by to bylo naposled, kdy by ho viděl. ,,Ty prostě, že sopka se probudila v roce 2017 a pak 2019 a tvoje slova jsou “bylo to docela nepříjemný”,” zavrtěl nechápavě hlavou. Tenhle kluk byl jak z jiného světa. ,,Fakt mě udivuješ a to dokáže jen málokdo, skoro nikdo,” vyletělo mu z pusy bez přemýšlení. Teď by si nejradši dal další facku, ale prostě v tuhle chvíli vůbec neovládal svou pusu a ani myšlenky, což se stávalo málokdy. Jen výjimečně. ,,My v New Yorku máme pojištěnou každou sračku, i rohožku před dveře,” tady musel použít sprosté slůvko, protože to jinak nešlo. Aiden sice byl snob a zbohatlík, ale i jemu samotnému přišlo absurdní, že si jeho rodiče pojistili rohožku před dveře. Povytáhl překvapeně obočí nad místními podmínkami na Bali. On si takového nedokázal představit. Jemu se dostávalo prvotřídní péče v New Yorku. ,,Huh? Tam bych s jistotou nedokázal žít,” přiznal se bez zábran na rovinu. Takový život nebyl vůbec nic pro něj. ,,Já si už představoval celou ruku,” ušklíbl se, když se Jacob přiznal k přehánění, ,,koukám, že asi rád přeháníš.” Konstatoval svůj malý poznatek ohledně Jacoba. ,,Jacobe, já ji vynadal i s ní pohádal, hlavně kvůli té zničené košili. To si nenechám líbit, ale ona, že si kvůli mě popálila ruku,” zakoulel očima, protože mu přišla reakce oné slečny vcelku přehnaná, když vylétla z té kavárny ona, on se tam chtěl jen dostat dovnitř a jen otevíral dveře. Jiná by byla, kdyby se Aiden do té kavárny cpal bezhlavě a strkal lokty do ostatních. No, jenomže on by se ani neomluvil v tomto případě. ,,Tajemného pana si vzpomínám, ale přede mnou moc tajemství nezůstane utajeno,” zašklebil se na něj a v jeho očích se opětovně lišácky zablýsklo. ,,Měl bych z toho něco, kdybych se naučil věřit lidem,” zeptal se vyzývavě Jacoba a přidal i malé zakmitání rameny. Aidenovo důvěru si získat je opravdu náročná záležitost. Takhle to vypadá, že Jacob je na dobré cestě, ale Aiden má opravdu tolik tajemství, která neslyšely žádné lidské uši. Vlastně jedno napsal Jacobovi a to, že nechce být jako jeho otec. Nikomu jinému to neřekl. ,,Opravdu? Tak teď mi to můžeš jen dokazovat,” pronesl sebevědomě i Aiden, protože jestli něco takového tvrdí, tak ho zajímalo, jestli to bude i pravdivé. Zase v tomhle případě si říkal, že Jacob se ani možná tolik nemýlí. ,,Přesně tak. Musíš na něj jít chytře,” za tímto si stál, protože to bylo i součástí psychologického myšlení. Ale to se dostali k životní chybě Jacoba. ,,Mohu se jen zeptat? Jak ses dostal k oltáři?” tohle ho nejvíce zajímalo, jestli si ženu bral z čisté lásky a nebo to bylo něco jiného. Přece jenom, byl velmi mladý. ,,Takže tvoje největší chyba je něco jiného? Řekl bych ti svou, ale žádnou bohužel nemám.”