Shisha lounge

Aiden byl v údivu, že se jim stala taková náhoda, že se něco takového stalo jemu, že narazil zrovna náhodně na kluka, s kterým si psal a připadal mu zajímavý. V tomhle ohledu předtím smýšlel pesimisticky a nevěřil tomu, že by měl to štěstí a potkal někoho, kdo by ho zajímal, ale stalo se! ,,Možná? Dokonce dvakrát? Já myslel, že se ti to slovo nelíbí,” samozřejmě, že si do něj musel rýpnout. Něco takového si nemohl odpustit a rád chytal za slovíčko. ,,Mě není třeba opravovat, protože já nikdy nechybuji,” ušklíbl se ohledně Jacobových slov. Ty jo, tohle soupeření ho velmi bavilo. Bylo to úplně jiné soupeření než, které zažíval běžně. Normálně by hořeli pekelné ohně, když s někým soutěžil. Hlavně by všechno dělal za cílem, aby dokázal, jak o moc lepší je než ten druhý, ale tady ne. Tady to dělal především kvůli reakcím druhého. Zajímaly ho jeho reakce a i odpovědi, zkrátka celý pro něj byl velmi zajímavý. ,,Namítám. Pro všechno by mělo existovat vysvětlení,” přece jenom studoval psychologii a to z důvodu, protože spoustu věcí v hlavě nemělo žádné vysvětlení a Aiden to chtěl odhalit a to především u kriminálníků. Chtěl najít ten pravý důvod, proč zrovna tento člověk se rozhodl vraždit, co v něm pohnulo? Ale proto zkoumal i náhodné lidi, i Jacoba samozřejmě zkoumal. Sice nenápadně ale zkoumal ho tím, že ho poslouchal a vnímal jeho gesta a postoj. I když postoj úplně ne, když seděli spolu v kavárně, ale chápeme se, jak je to myšleno. Pak si o něm dělal jednotný obrázek, co zač s největší pravděpodobností bude. Zatím na něj Jacob působil jako někdo, s kým by byl schopen strávit velké množství času. Přišlo mu, že si docela rozumí a nedocházela jim vůbec témata ke konverzaci. U Aidena se stává málokdy, že si s někým padne do oka, tak by docela nechtěl, aby to bylo na jedno setkání. Hlavně u Jacoba to nechtěl, ale u jiného člověka by to nechal být. Už si stihl všimnout, jak moc velká výjimka Jacob byl. ,,Aha! Zase možná, přece jenom se ti to slovo líbí,” rýpnul si to do Jacoba. Někdy mohlo být až moc otravné, jak moc ho pečlivě Aiden vnímá a naslouchá každému slovíčku, co druhý mladík pronese. ,,Ale k tomu mohu říci pouze to, že svoje rozhodnutí s jistotou přehodnotíš,” to jeho sebevědomí a ego musí být někdy opravdu k nevydržení. Hodně překypoval těmito vlastnostmi a vlastně by i něco málo z toho mohl rozdat ostatním. Ale to on by neudělal ani, kdyby tu ta možnost k tomu byla. Všechno ego a sebejistotu by si nechal jen a jen pro sebe. Přesně, jak říkal. Je to občas omezující. On by si takhle nenechal nařizovat, co má psát a vymýšlet, kdyby něco takového studoval. By jim tam pleskl všem těma texty o hlavu, ať si to udělají sami, když nastavují i slova a tak podobně. ,,Jenom myslíš?” povytáhl obočí v znamení další provokace. Tím nejasně naznačil, že by to mohla být pravda, že ho Jacob natolik ohromil, že tohle nemohl vynechat, ale nahlas to přece nemohl říci. To by bylo pro něj příliš lehká výhra. ,,Upřímně? Taky se na to těším. Hej, už jsem se chtěl vytahovat, že tě toho naučím víc, ale pak mi došlo, že kytara je spíš tvoje parketa,” vyčaroval na tváři křivý úšklebek. Páni, Aidene, ty se dneska překonáváš. Už jsi zase uznal, že je Jacob v něčem lepší nebo mu zase složil nějaký malinký kompliment. Kdyby ho takhle viděl někdo, kdo ho velmi dobře zná, tak by z toho byl vcelku v šoku. Vlastně by se bál, jestli Aidena náhodou někdo nevyměnil.
Ale to už se odhodlal k tomu velkému kroku a to, že ho políbí. Chtěl mu tím vzít slova, ale možná se za tím skrývalo něco více než jen to, aby nad ním vyhrál, ale na hlavu si už v tuhle chvíli nasazoval pomyslnou korunu. Byl si natolik jistý, že druhý bude zaskočen a možná i překvapen, že nedostane z sebe ani jediné slovo. Nedivil by se ani tomu, kdyby ho Jacob odstrčil, protože přece jenom to bylo nečekané. Sice poznal, že s ním lowkey flirtuje, ale pořád ho ten polibek mohl vyděsit. S něčím takovým počítal, že je to možné. Ale Jacob nic z toho neudělal, takže Aidenovi se hned v hlavě utkvela ta představa toho, že on je ve všem nejlepší a takže samozřejmě líbal tak dobře, že Jacob ho nemohl odstrčit. Po krátce chvilce se, ale odtáhl a pozoroval obličej druhého mladíka. Jacob si skousl ret, Aidenovi se hned objevila myšlenka, jak moc je hot, když udělá tohle. Nechtěl to, ale dát na sobě znát, tak zachoval ten svůj šibalský výraz. Jeho úsměv ho dorazil, ale ještě více, teď děkoval bohu, že jeho obličej si nedělám to, co chce, protože se ho Aiden naučil tak trochu ovládat. Dokázal si udržet jeden výraz za téměř jakékoliv situace, příkladem tomu byla tahle chvíle. Samozřejmě, že mu neuniklo, že Jacob působil, tak trochu mimo. Hned si pomyslel, že je to vlastně roztomilé, že je tak trochu vyvedený z míry a to díky němu. Jenomže on našel slova, Aiden stihl reagovat jen povytažením obočí nahoru a to už měl na rtech rty Jacoba. Z tohohle byl zaskočený on. Netušil vůbec, že druhý udělá něco takového, jelikož si myslel, že tu výhru má v kapse. Trvalo mu to malou chvilku než si dal dohromady, co se to tady krucinál děje. Kdyby neměl jeho rty na svých, tak by se mu na tváři určitě objevil smirk. Jacob musel mít vždycky poslední slovo, tak přece jenom to nebylo úplně překvapení. Když mu to všechno docvaklo, tak zavřel oči a polibek mu začal opětovávat. Spolupracoval s jeho rty a i v něm se začal projevovat touha a vášeň. Hlavou mu hned proběhla myšlenka, že Jacob umí líbat dobře. Jeho rty byly i docela příjemné na dotek, takže celkově pro něj byl ten polibek velmi příjemný, cítil se při něm úplně jinak než při jiných polibcích a nedokázal si tento pocit vůbec vysvětlit, ale pak se nechutí musel odtáhnout, protože se potřeboval nadechnout. Přece jenom mu ten druhý vzal místo slov dech. Uškrnul se a zadíval se Jacobovi do očí. ,,Jacobe, takže nejen poslední slovo, ale i poslední pusu musíš mít?” uchechtl se, ale vlastně se mu tohle líbilo. Chvíli přemýšlel, jestli se má znovu k němu naklonit a přitisknout zase svoje rty na jeho. Ale nakonec se rozhodl, že to neudělá, protože nevěděl, jak se teď Jacob musel cítit. Tak už nic neříkal a ani nedělal, jen pozoroval tvář druhého s zamyšleným výrazem. Jindy klidný a vyrovnaný Aiden zrovna měl v hlavě kolotoč myšlenek, který se mu nedařilo usměrnit a snažil se to dát na sobě neznát.

Jacob nemohl popřít že taková společnost ho těšila. Rozhodně mu na konci dá do dotazníku spokojenosti jen kladné věci.. Jaká byla vůbec šance že se tu uvidí. Jacob na něj myslel předtím dost, postupem času když začalo zkouškové se od toho trochu odpoutal. Když už to vypadalo že Aiden je někde v zapomnění tak ho tady potká. Tohle musel být osud, to se prostě nedalo jinak popsat. Jacob se ale rozhodl pořád to svádět na nějakou zvláštní shodu náhod. On si ani neuvědomil že řekl slovo možná a dokonce dvakrát.. Nejspíš tohle slovo bude provázet každou jejich konverzaci.. ,,To že jsem řekl.? A dvakrát.? To není možný..” Začne se Jacob s úsměvem bránit. Aiden ho vážně poslouchal a dost pozorně nejspíš. ,,Doufám že ti to jednou budu moc připomenout, tuhle tvojí větu. A věř mi hrozně si to vychutnám..” Usmál se na něj svým okouzlujícím úsměvem. Ne že by chtěl aby někdy udělal nějakou velkou chybu, to by mu rozhodně nepřál. Ale rozhodně si nenechá ujít když ho bude moc opravit.. Tohle byla jiná soutěž. Vlastně o co tady vůbec hráli.? O to kdo bude mít poslední slovo.? Nebo čí pravda je lepší.? Těžko říct, neřekli si co je v sázce… On ho tady Aiden určitě jenom zkoušel. Bohužel měl v tomhle navrch. Aiden lidi studuje, Jacob si jich zase tak moc nevšímá. Vlastně celkově šlo něco takového něj. ,,To mi něco připomíná..Život možná žádný smysl nemá. Možná mu ho teprve musíme dát – každý za sebe.Je normální že věci nedávají smyls. Prostě nemůžeš rozumět všemu.” řekne nakonec Jacob. Nehodlal tady teď začít snad filozofovat. Protože to by Aidena vážně zkoušel. Tohle nebylo nic co by Jacob mohl vyhrát. To že tady ze sebe teď vystřelil náhodnou věc o které slyšel by asi nepřiznal, ale Aiden by na to brzo přišel. Jemu je jedno že některé věci prostě nedávají smysl. Nehonil se zatím aby na něco přišel. Jacob si chudák malej ani neuvědomoval jak ho druhý černovlásek zkoumá a testuje. Možná kdyby to věděl tak by si dával větší pozor na svoje slova. Třeba by i více mlčel. Aiden byl ale sakra dobrý společnost co mu dokázala rozvázat jazyk. Normálně je taky docela otevřený a mluví hodně na rovinu, ale teď to bylo ještě o něco silnější. Asi by z něj vážně dokázal dostat cokoliv, to byl na jednu stranu velmi děsivý poznatek. Jacob tady s ním mluvil o důvěře. Normálně taky lidem trvá než se dopracují k tomu aby jim věřil už teď měl ale pocit že Aiden bude mít tuhle cestu vydlážďenou zlatem. Děsilo ho jak moc ho ten kluk ovlivňuje a to je to jejich první setkání. Co bude pak.? Poví mu o všech svých tajemství a bude tak zranitelnější.? Mohl si spolehnout na to že Aiden nic nepoužije jednou proti němu.? Jacob se nějak ponořil do přemýšlení a tak si ani neuvědomil že znovu řekl slovo možná. Aiden se toho ale samozřejmě hned chytil. Jacob se musel opravdu upřímně zasmát.. Tohle Aha! si zapamatuje pěkně dlouho.. ,,Budeš se toho chytat pokaždé když to řekne.?” zeptá se ho a odhalí řádku bílých zubů. Proč se pořád usmíval jako pitomec pane bože. ,,Vadí mi jen v nějakém kontextu. Mám prostě rád jasné odpovědi. A ne možná, asi.” Chtěl si být prostě za každou cenu vždy vším jistý. Docela ho děsí představa že jednou nebude vědět na čem je.Pak si musí ale rýpnout taky.. ,,Já tě vážně hodně zajímám viď. Přijde mi že si v hlavě opakuješ každý moje slovo..” Aby mu náhodou něco neuteklo. ,,Ty si seš zase tak jistej..” Mlaskne trochu nesouhlasně. Vlastně možná už to dávno přehodnotil. Aiden věděl moc dobře na čem je. Jacov jako pan tajemný vůbec, ale absolutně vůbec neuspěl. Takhle si to nepředstavoval. Pořád měl ale dost tajemství které mu nehodlal prozradit. Nebo aspoň teď ne. Jacob by právě řekl, že kvůli těmto vlastnostem se mu Aiden líbil. Vlastně i když se Aiden o svoje ego dělit nechtěl, tak to z něj vyzařovalo. Jacob tu jeho energii dokázal úplně nasát. Podle mě, když ty dva budou vedle sebe. Budou prostě neporazitelný combo. Jacob si už teď vedle něj připadal úplně neporazitelně. On je jako sebevědomej normálně, ale teď se v něm nahromadilo ještě něco dalšího, něco nového a nedávalo mu to smysl. Vlastně to nedokázal ani popsat. Doma až bude v klidu se nad tím zamyslí, teď to ani nešlo pořádně přemýšlet když viděl ty jeho tmavé oči. Aiden se zakrátko zase chytil jeho dalšího slova… Jacob jen nevěřícně zakroutil hlavou. Tohle ho bude dohánět k šílenství. Proč to pořád dělal..! Nechtěl se opravovat. Ne teď. Jacob se nadechl že něco poví, nemohl ale prostě najít ty správný slova. Sakra! On ztratí slova jako u takové blbosti.. Mysli Jacobe.. To jak se chytal každého slova ho asi prostě nějak kdo ví proč rozhodilo. On ho poslouchal hrozně pečlivě. To Jacob asi nebude tak dobrý posluchač jak čekal. Nakonec se zasměje. ,,Můžeš s tím přestat.?” řekne nakonec Jacob se smíchem. Ano právě mu ukázal, že někdo dokáže pana dokonalého co má na všechno odpověď rozhodit..Jacob se nakonec rozhodne ale přece jen ještě zabojovat. ,,Samozřejmě že jsem si jistej že přijdeš. Nemůžeš odmítnout tohle s kytarou v ruce..” řekne a ukáže na svojí osobu. Tak jeho sebevědomí je hezky zpět.. A taky to byl jasný flirt.. Pak se dostanou ke hře na kytaru. Jacob na něj jen mrkne po jeho slovech.. ,,Jsem rád že to uznáš. Protože v tomhle nemám konkurenci..” Yes! Jen mu to nandej Jacobe.! Možná mu mohl říct, ale neboj určitě si dobrej, ale ne. To on je v tomhle oboru ten lepší. Ale chvástat se při hraní nějak nebude. Těšil se na to hodně, teď si ho spíš jen dobíral. Pak už se všechno událo hrozně rychle. Dohady o tom kdo bude mít poslední slovo. Aiden dá letmý polibek Jacobovi. V jeho hlavě se najednou objeví milion otazníků a on netuší co teď. Nevěděl jestli utéct a někam se schovat. Nakonec bojoval dál. Tentokrát to byl Jacob co si šel hladově pro jeho rty.. Byl to vášnivej polibek. Jacob jakmile ucítil že Aiden začal spolupracovat se musel do polibku jen trochu pousmát. Měl vyhráno. Obou jim ale po malé chvilce dojde vzduch. A i když neradi jejich první polibek skončí. Pane bože!!! Co to bylo. Jestli předtím Jacob ztratil slova.? Tak co teprve teď.? Co to sakra udělal.? Bylo to úžasný, netušil jak se cítit. Byl zmatený, nadšený. Netušil jak se teď popsat… Potom co se odtáhli cítil jeho pohled na sobě. Neměl v plánu uhýbat pohledem, nepatrně se zakousl do spodního rtu a fakt jen malinko se pousmál. To bylo něco. Jacob neuměl udržet kamennou tvář jako Aiden. Měl by se to asi naučit, protože jeho emoce ovládají vždy naplno.. Pak Aiden pronese ty slova a Jacob si navhlčí rty jazykem.. ,,Asi už to tak bude.. Buď to, nebo si možná opravdu tak neodolatej, že jsem si prostě nemohl pomoc..” Pokrčí nakonec rameny. Jacob byl sám ze sebe překvapený. Aiden líbal skvěle. Kdyby nebyl tolik zmatený a byli by někde jinde určitě už by jeho rty ochutnával znovu. Tak nějak si byl ale jistý že dneska to nebylo naposled. Pak si vezme skleničku a napije se. Skoro nic nevypil na alkohol to svádět nemůže. Jacob si asi oficiálně přiznal, že se mu líbí kluci se vším všudy…

,,Přesně, tohle jsi řekl a dokonce dvakrát,” zdvihl pobaveně obočí nad tím, jak se druhý začal bránit, ale náhodou si všiml jeho úsměvu. Docela pěkný úsměv měl, ale to radši jen zamrkal, snad aby vyhnal tuto myšlenku z hlavy. Nikdy ho nenapadlo si o někom myslet, že má pěkný úsměv. Sám považoval svůj úsměv za nejhezčí, ale ukazoval ho minimálně, protože si ho šetřil, že ano! Povytáhl obočí ve znamení výzvy po dalších slovech druhého mladého muže. ,,Doufat můžeš, ale hádám, že to bude spíš jen sen,” ušklíbl se na něj, ale všiml si znovu toho úsměvu. Ta myšlenka, kterou chtěl vyhnat z hlavy se vrátila zpět, tak ji zase odsud vyháněl znovu a spíš se zamyslel nad tím, že by si měl opravdu dávat bacha, aby Jacob nemohl mu tuhle větu připomenout. Bylo mu naprosto jasné, že by mu to dost vomlátil o hlavu jako on si rýpal do něj kvůli tomu možná a jiným podobným věcem. ,,Ty myslíš, že my dáváme životu smysl? Hm, zajímavá myšlenka. Začal bych to tady rozebírat, ale vidím, že tohle je téma i na hodiny, tak to necháme na příště. Každopádně, já si myslím, že pro všechno musí existovat vysvětlení a nebo se musí najít, takže musím rozumět všemu,” teď nenápadně zase pronesl, že opravdu počítá s tím, že tohle nebylo poslední setkání. S největší pravděpodobností by byl rád, kdyby to bylo opravdu v nějaké blízké době, protože ho tenhle mladík opravdu velmi zajímal. Ale ani on tady nechtěl začít filozofovat nad tím, zda život má smysl nebo ho teprve dostane od nás a takové podobné věci. Samozřejmě, že k tomu měl, co říci, ale bylo by to opravdu na hodně dlouho. Takové filozofování by si dovedl představit nad hrnkem kafe a řešit smysl života. Není to poetické? Já si myslím, že ano. Nechtěně zakmital obočím, když si Jacob všiml toho, že ho chytá za každou slovíčko. ,,Ano, budu. Na to si už zvykej,” nasadil do hlasu i velmi nevinný tón, nemohl odtrhnout pohled z tváře druhého mladíka a ani není důvod, proč by to dělal, když tady spolu teď hovořili. ,,Jasné odpovědi, takže věci zkrátka na rovinu? To je pochopitelné. Ale někdy je možná třeba, když si nejsi jistý na sto procent a nebo ho možná používám, protože mě to bavit tě tím provokovat,” provokace ho opravdu bavila. Zejména si už teď oblíbil provokování Jacoba, protože ho vskutku bavily jeho reakce. Kvůli nimž to i celé dělal. Na jeho další slova chvíli nemohl najít odpověď, protože nevěděl, jak to obrátit proti němu. Sice s ním flirtoval a podobně, ale nechtěl to takhle doznat nahlas. ,,Pravdu máš, pozoruji tě ale i pro psychologické účely,” teď se chtěl praštit do čela za to, co řekl, protože vůbec netušil, jak na tohle má odpovědět, aniž by se k něčemu nedoznal a hlavně nechtěl vypadat, že nemá žádná slova v kapse. ,,Jako vždycky,” tady si nemohl odpustit další malé mrknutí. Nemohl ho neposlouchat, protože většina věcí, co řekl byla zajímavá a on prostě mu musel naslouchat. I když si to nechtěl sám sobě přiznat, tak si ukradl všechnu jeho pozornost. Všechno to skrýval za to, že ho zkoumá kvůli tomu, co studuje za obor, ale ona to s největší pravděpodobností pravda ani nebude. Tedy jen částečně. Zkoumání lidí měl v sobě, ale tady ho zkoumal i pro svoje osobní účely, jelikož ty informace chtěl vědět pro svůj pokoj na duši. ,,Znervózňuje tě to?” nechtěl s tím předstat, ani nemohl, protože to v něm bylo automaticky zafixované. Byl naučen, že má vnímat každé slovíčko, které pak může proti druhému využít. Tohle je prej dobré v obchodech a i v právničině, kterou dělal jeho otce. Už od mala ho obklopoval takovými informacemi, i když svého otce nemusel, tak některé informace mu přišli docela chytré, tak se jich sám držel. ,,Ty té jistoty taky nemáš málo. Chtěl jsem přijít hlavně kvůli hudbě, pohled je jen bonus,” ta slova mu vyletěla sama od sebe z pusy a teď je chtěl vzít zpátky a změnit je. Nakonec udržel i povzdechnutí nad sebou a radši pokračoval v konverzaci nebo v jiných činnostech s Jacobem. ,,Ještě, abys ji měl,” poznamenal, přece jenom, když tvrdil o sobě, že je nejlepší, tak by tu ta žádná konkurence neměla být a on zase věděl, že nebude mít žádnou konkurenci při líbání. Ne, že by to praktikoval často, ale uměl to dobře jako všechno ostatní. I když tady byla jeho konkurence Jacob, ale stejně si myslel, že má navrch, prozatím než udělal další kroku druhý z nich. Snažil se zpracovat všechny ty pocity, kterým vůbec nerozuměl. O tomhle nečetl v žádné učebnici psychologie, proto pro něj bylo těžké tyto pocity pochopit. Ale teď je ani nechtěl chápat, protože si chtěl užít ten polibek. Přece jenom sem přišel, aby si dal pauzu od učení, tak neměl důvod, proč zase myslet na psychologii. Sice by bylo fajn, kdyby to trvalo ještě nějakou chvilku, ale jednou se odtáhnout musel, protože jeho zatracené plíce potřebovali vzduch. Proč nemohl být jako bůh nebo někdo, kdo nepotřebuje dýchat? To by pak byl fajn život, ale bohužel i přes svou všechnu dokonalost byl obyčejným smrtelníkem. Kdyby ale nebyl obyčejný smrtelník, tak by nikdy nepotkal Jacoba. ,,Sázel bych spíš na tu druhou možnost, přece jenom viděl jsem se v zrcadle,” ušklíbl se na Jacoba a natáhl se po pití, aby se mohl napít. Úplně zapomněl, kde vlastně vůbec jsou. Ztratil pojem o čase i prostředí. To ho vlastně donutilo se podívat na hodinky. Překvapilo ho, kde ručičky právě byly. Dyť mu přišlo, že utekla sotva hodina. Evidentně mu s Jacobem čas nemilosrdně a rychle utíkal. Teď by zase chtěl být pán času, aby tohle všechno mohl zpomalit a užívat si více chvilek s Jacobem. Zhluboka si povzdechl. ,,Nerad tě připravuji o moji společnost, Jacobe, ale myslím, že bych měl jít zpět k učení,” bylo dost jasné, že se mu vůbec nechce k odchodu, ale všechno jednou musí skončit. ,,i když myslím, že teď se mi moc nebude chtít.” Odfrkl si nadmíru nespokojeným tónem,  sklenici držel v ruce, tak ji rovnou i celou dopil a vrátil ji zpět na stůl. ,,Jaké hodnocení bys mi teda dal?” broukl s povytažením obočím a s malým úšklebkem na rtech. Zajímalo ho, jak obstál nebo lépe řečeno, chtěl si vyslechnout samou chválu.

Bylo vlastně docela hezké jak ho poslouchal, na druhou stránku to bylo ale docela i děsivé.. To ho takhle bude poslouchat pořád..? Vlastně Jacob sám sebe ani neposlouchal. Teď byl možná trochu překvapený že to řekl a dvakrát. Co s tím slovem mají.? ,,To takhle posloucháš každého.? Jestli řekneš že jo budu dotčený..” řekne se smíchem. Vlastně mu to popravdě bylo nějak jedno. On si byl jistý že na něj udělal ten nejlepší dojem. Že na něj tenhle černovlásek jen tak nezapomene. No Jacob na tom bude asi podobně. Vlastně už teď ho měl plnou hlavu. Pak se dostanou k tomu jak se hrozně těší až bude moc použít tu hrozně super větu. Nebo ho bude moc opravit… ,,Nejsem snílek. Takže zůstanu u toho svého štěstí..” řekne a nahodí tokový evil face, skoro jako evil Patrick.. Jednou se mu poštěstí mu to říct. Kdo ví, třeba pak nějakou jeho chybu přejde, protože už mu nebude nic chtít připomínat.. Pak se dostanou k tomu jak všechno musí dávat smysl, Jacob byl jiného názoru. ,,A ne snad.? Sám si udáváš jakým směrem tvůj život povede..” Pak Aiden řekne že to je téma na hodiny a Jacob trochu překvapeně zamrká, až tak moc to chce rozebírat.? No on to s ním klidně ale bude rozebírat hodiny.. Vlastně klidně se od něj nechá poučovat jak to teda je. Rozhodně se od něj možná i něco dozví… Jacob byl třeba podle sebe docela složitá osobnost. On byl takovej prostě jinej. Těžko se dokázal popsat.. ,,Dobře příště mi to teda můžeš vysvětlit.. Ale pokud jednou budeš rozumět mě, tak to už pak budeš rozumět všemu..” řekne s úsměvem. Sám sobě si občas nerozumí. Pokud ho ale takhle Aiden bude poslouchat pořád, tak si jistě najde cestu jak někomu jako je Jacob porozumět.. Vlastně se těšil na jejich příště. Nijak si to nespecifikují. Prostě pokud se jim zase má stát nějaká osudová náhoda stane se to a oni na sebe zase random někde narazí. To si říkal Jacob teď, ale třeba zrovna bude on, kdo jejich příští setkání začne plánovat… Jacob jako milovník kávy rozhodně neodmítne. I kdyby tam měli jen sedět a dívat se na sebe. Pohled na něj totiž není vůbec špatný… Aiden byl navíc znalec kávy..!! Mohl být ten kluk ještě dokonalejší.? Pak už mu Jacob připomene to jak ho chytá za každé slovo.. Aiden s ním byl ale dost rychle hotovej. Prostě mu řekl ať si zvyká.. Netušil jestli si na to někdy zvykne, nebo ho to bude rozčilovat.. ,,Je to děsivý když to děláš..” řekne se smíchem. Vážně to jak ho poslouchal a chytal se každého slova. Ne že by se bál teď mluvit jo nebo tak něco.. Spíš ho chtěl trochu pozlobit. Místo pozlobení mu ale spíš zase předá otěže do rukou. Přehazují si tady vedení jako na běžícím páse. Jacob si ale nebyl nikdy jistější jako je teď. Netušil proč to tak bylo. Aiden v něm probouzel jeho sebevědomé já ještě víc… Vysvětlil mu jak to měl se slovem možná. Prostě proč to pořád dělal.? Aha! Tady máme odpověď. On ho tím provokoval. Jasně nic co by nevěděl před pár minutama, ale neměl to nijak podložené… ,,Já to věděl. Věci by se měli říkat prostě narovinu a ne udržovat lidi v nejistotě..” Neměl rád když byl nejistý. Moc se mu to nestávalo, ale za dnešní večer několikrát když se Jacob hodlal políbit Aidena. Měl v sobě tolik otázek. Jak dneska bude vůbec spát.? ,,Věděl jsem že s tím budeš provokovat.. Tohle jsem si pokazil sám.. Neměl jsem ti říkat že mi to vadí.. Slovo možná by se pak nestalo nejpoužívanější slovo v naší konverzaci..” řekne se smíchem. Byla pravda že on ho používal taky a hodně. Tak proč mu to tak vadilo u Aidena.? Možná to bylo tím jak se tvářil. Nikdy mu jeho obličej nic nenaznačí. Jasně všimnul si něčeho jako je cukání koutků, teda skoro. Ale úsměv nebo něco takového.? Ten kluk prostě jak kámen.? Jak tohle dokázal.? Jacob se tady pořád usmíval a smál jako blbec, v tomhle si nejsou vůbec podobný… Jacob mu pak hezky omlátil o hlavu to jak ho nejspíš zajímá.. Byl rád když mu Aiden řekne že měl pravdu. Úplně to na něm musí být poznat jak jeho ego zase o něco povyrostlo. Zahřálo ho to příjemně na srdíčku. Pak řekne že ho pozoruje i pro psychologické účely.. ,,Jo jasně.. psychologické účely nebo ne, to je fuk já vím že se ti líbím..” pokrčí rameny. Skoro jako kdyby mu řekl dneska je pátek. Jacob se prostě nebál říct věci narovinu. Občas by toho měl ale nechat.. To že si je vším jistý Jacob už přejde, to věděl moc dobře.. ,,Možná.” řekne se smíchem. Pane bože!!! Proč to zase dělá.. není z toho nervozní, jen to bylo takové zvláštní. Většinou si je jistý že ho lidi poslouchají, ale nikdo ho nechytá za každé slovo.. Jak řekl Aiden měl by si zvykat.. ,,Nemám já vím.” Na to že pohled je jen bonus nic neříká, ale Aiden si může být jistý že tohle si zapamatuje. Ano Jacob pak políbil jeho pravda. Kdyby se ho zeptal kde se to v něm vzalo tak by neměl odpověď.. Jacob se taky cítil úplně jinak, ale ten to prostě připisoval tomu že políbil kluka. I když to bylo úplně jinak a ten pocit měl, protože políbil právě Aidena. ,,Já nevím. Mít poslední polibek nezní taky špatně..” řekne zamyšleně. Vlastně asi tak obojí to nakonec bylo… Jacob stejně jako Aiden ztratil pojem o čase. Nebyl to on kdo říkal že má hromadu času.? že čas tak rychle neběží.? Po jeho slovech si Jacob rozsvítil telefon a trochu se zhrozil.. ,,Ou… Jsem tu s tebou.. No nevím jak dlouho přesně a už máš na mě špatný vliv.. Měl jsem už skoro spát..” řekne se smíchem. Jacob prostě dodržuje spánkový režim a nikdo mu ho nesmí narušit, protože on je pak prostě takovej celej den unavenej. Nechápal jak někdo může spávat do oběda nebo tak něco. ,,Myslím že ty už se dneska učit nebudeš..” NArážel tím snad na něco.? Narážel tím na ten jejich polibek.? No jistě.! Byl si jistý že bude myslet teď už jen na něj. Oba dopijou a přijde na řadu hodnocení… ,,Myslím že si to nechám ven. Musím se rozhodnout na čerstvém vzduchu..” řekne nakonec s mrknutím. Když mají zaplaceno můžou vyrazit. Venku se Jacob zastaví a zamyslí se… ,,Takže.. Dal bych ti 9/10” řekne nakonec a našpulí trochu pusu jako že přemýšlí.. Nechal mu klidně nějaký prostor pro jeho námitky nebo tak něco. ,,Strhávám ti jeden bod za to že si neměl na sobě svoje brejle… To byla chyba..” ukáže na něj prstem. Byl v těch brýlích totiž hrozně hot. Příště by si je Aiden měl rozhodně vzít. Fotky co měl na flickru už viděl, chtěl by to taky vidět naživo.. I když kdo ví co by to s ním pak dělalo.. Pak měli kousek ještě společnou cestu. Když bylo na čase se rozloučit tak ani netušil Jacob jak se k tomu dostali, ale prostě se to zase stalo. Síla okamžiku… ,,Takže příště.” řekne a udělal krok k němu. Ne nehodlal ho políbit, byl docela blízko, ale on měl v plánu něco jiného. ,,Jsem si jistej že to byl šťastný den pro tebe. Navíc věřím že po dnešku na mě jen tak nezapomeneš..” No ano Jacob zase machroval že to on mu dal poslední polibek. Tak nějak očekával že to byl poslední polibek prozatím. Měl v hlavě to že Aiden na něj bude muset myslet celou noc. Na druhou stranu byl od něj fakt kousek. A Aiden se rozhodně nenechá a tohle mu vrátí. Jako kdyby ho slyšel říkat - tak to ne, já budu ten na kterého budeš myslet. Ať už to bylo jak chce, nejspíš ho Aiden políbil a zanechal na jeho rtech stopu která nejdem smejt. Jacob byl pro dnešek vyčerpaný. Proto když už se vážně definitivně rozejdou každý domů, si to po studený sprše zamíří rovnou do postele. Tak tohle rozhodně nepůjde, ten dneska spát nebude…

----KOLEJ

Popravdě si pořádně nevzpomínal, proč se mezi nimi uchytilo to slovo “možná”. Tedy proč jejich slovo získalo v jejich konverzaci takový význam. Znáte Hvězdy nám nepřály? Tak tam měli svoje slovo “Okay”. Takže možná Maybe je jejich Okay. Přemýšlel, co Jacobovi odpoví na jeho otázku. Je pravda, že poslouchal ostatní lidi, ale museli ho opravdu zajímat a nebo, když je zkoumal v rámci psychologie, ale to druhý mladík nemusel vědět. ,,Poslouchám jen zajímavé lidi,” nakonec to pronesl obecně, ale tím zase nenápadně napověděl Jacobovi, že mu právě on přijde velmi zajímavý. Chlapec s touhle větou mohl naložit, jak jen chtěl. ,,Já bych řekl, že s tím štěstím jsi docela taky snílek,” neunikl mu pohled, který připomínal evil Patricka, ale problém byl v tom, že Aiden nekoukal na animáky, tak pro něj to byl zkrátka zlomyslné výraz. ,,Svým způsobem ano, ale i ne,” tohle bylo opravdu složité a náročné téma, které bylo na celé hodiny, hlavně s Jacobem by to mohla být i zábava. Věděl, že by se našlo spoustu chytrý argumentů, ale i protiargumentů. Tyhle dva by určitě mohli vést ty diskuze, jak jsou v televizi a šlo by jim to náramně. I Aiden se považoval za velmi složité člověka, který den, co den nasazoval ledovou masku, ale uvnitř jeho zmítalo spoustu emocí a myšlenek. ,,Věř mi, že ti jednou porozumím,” broukl sebejistým tónem, protože si věřil, že díky svým schopnostem z psychologie objeví, co se skrývá v Jacobovi. Tohle ho opravdu zajímalo, co je v něm za tajemství, která chtěl odhalit. Rád odhaloval tajemství, zejména ty nejniternější. ,,Děsí tě to, protože nevíš za jaké slovo tě chytnu příště,” oznámil mu sebevědomým tónem. Opravdu ho bavilo tohle provokování. Možná to bylo díky tomu, co dostával za reakce od druhého. Kdyby druhý nereagoval, jak reagoval, tak by zřejmě tady s ním možná ani neseděl. ,,To ale pak není taková zábava,” namítl ohled něcí na rovinu. Rád uváděl lidi do nejistoty a mluvil především tak, že neprozradil toho sám o sobě moc. Někdy byl schopen uvést lidi do rozpaků a nejistoty jen díky svým chladným a ledovým pohledem bez jakékoliv emoce. ,,Hm, kdyby to nebylo slovo možná, tak bych si s největší pravděpodobností našel něco jiného,” odvětil s úšklebkem, který dával najevo, že to byl jednoduše provokatér a někdy dokázal být i pěkně vyčůraný. Kde se tohle všechno v něm bralo? Mohly za to rodinné kořeny? Každopádně něco určitě pochytil od otce, ale jinak to byla asi jeho povaha sama o sobě. Pobaveně povytáhl obočí nahoru nad dalšími slovy Jacoba. Jistoty se v něm bralo opravdu hodně, líbilo se mu, jak moc upřímný je. To se málo vidí, že by někdo říkal věci takhle přímo na rovinu. O to víc se s ním chtěl bavit, protože věděl, že mu Jacob nebude lhát a bude vědět, co si myslí. ,,Ty, že se mi líbíš? Řekl by, že z psychologického hlediska jsi velmi zajímavá osoba, takže líbí se mě tě pozorovat,” nemůže mu přece napřímo říci, že se mu tento mladík zdá velmi přitažlivý. Takhle se exposnout nemohl a hlavně nerozuměl těm emocím, co se v něm právě zmítali. Byl z všeho strašně zmatený a to se mu dělo opravdu málokdy. Ale nic takového opravdu nedával na sobě znát. Líbilo se mu, jak Jacob vyslovoval to slovo možná. Proto to byla pro jeho uši rajská hudba, když to řekl znovu. Ještě ten smích k tomu. Netušil, proč se mu tohle tolik líbí. Nikdy to tak u nikoho neměl. Hlavně šílel nad tou jeho odpovědí už jen samotnou o sobě. ,,Což je dobře. S nejistými lidmi je nuda,” odfrkl si, byla to pravda. Jeho bavilo lidi uvádět do nejistoty, ale když byli nejistý neustále, tak to ho pak nebavilo. Měl rád sebevědomé lidi, tedy nesměli být víc než on, ale měl je rád celkem. Jacob vypadal, že bude mít sebevědomí jako Aiden. No, mezi nimi to určitě bude dost divoké, tedy co se týká po téhle stránce, že se budou přít s tím svým egem a sebevědomím. ,,Nezní a většinou ho mívám já,” na rtech se mu vyjevil křivý úsměv, který dával hodně najevo. Možná se s ním Aiden nechtěl líbat jen jednou a ani jen dvakrát, ale dokonce třikrát. Polibky jsou fajn, když to ten druhý umí, ale Aiden nebyl ten typ, co by se muchloval na první dobrou. U Jacoba tomu bylo ale jinak. Nechápal, že v něm takové myšlenky opravdu byly. ,,Špatný vliv, to by asi tvoji rodiče neradi slyšeli, každopádně, jsem rád, že na tebe tak silně působím,” ušklíbl se pobaveně. Aiden a spánek, to byl jinej příběh. Chodil spát dlouho a ráno spal taky dlouho. Nesnášel brzké ranní vstávání. Hlavně ráno bez kávy pro něj nebylo ráno. ,,Myslíš?” byla to spíše řečnická otázka, ale to už dopil koktejl, který si objednal. Byla pravda, že na učení už neměl ani pomyšlení, i když říkal něco jiného. Teď bylo na řadě hodnocení. Pokýval souhlasně a po zaplacení následoval vyššího a staršího chlapce ven. ,,9/10? No, prosím?” samozřejmě, že byl dotčen. On sám by si sobě dal obrovskou desítku. ,,Vážně, Jacobe? Protože jsem neměl brýle? No, dobře, Jacobe, tvoje hodnocení je ti opuštěno, když teď vím, že se ti líbí pohled na mě v brýlích,” na rtech měl úškrn, ale teď byl nejvyšší čas se vydat domů, když už opustili podnik. Cestu měli společnou, ale pak se v určitém bodě začala rozcházet. Všiml si, že Jacob přistoupil k němu blíže a ještě ta jeho slova mu vyčarovala na rtech další úšklebek. Nereagoval na ně vůbec a pouze si staršího přitáhl za tričko, jelikož si nechtěl stoupat na špičky, když byl o celý deset cenťáků menší. Jakmile měl jeho tvář blízko své, tak přitiskl svoje rty na jeho a přisál se k nim. Ano, provedl další polibek, do kterého se opětovně ponořil jako kdyby Jacoba nemohl políbit celý rok, hlavně si pamatoval na svoje slova, která řekl ještě uvnitř podniku.,,Milý Jacobe, říkal jsem, že většinou mívám poslední polibek já,” v hlase mu šel rozeznat provokativní tón, nezapomněl Jacoba pozlobit a přidal i malé mrknutí. Bohužel, ale teď se jejich cesty musely opravdu rozdělit, protože bylo dost hodin a Aiden musel jít domu, i když se mu vůbec nechtělo. Po kafi, které si dal po svém příchodu, se už opravdu nevěnoval učení, protože na to už neměl mozkovou kapacitu, jelikož místo v hlavě mu zabral Jacob. Dal si sprchu, ale celou noc probděl u počítači, kde si naprázdno četl psychologické články, ale nepamatoval si z nich ani slovo. Jediné, co si pamatoval byl pocit toho, když měl Jacobovo rty na svých a když byl v jeho přítomnosti.