Shisha lounge

Jacob se tak nějak snaží také hrát tuhle jejich hru. Nějak ho neodrazoval fakt, že by Aiden mohl být zákeřný i vůči němu. Tak nějak věřil, že dokáže být taky zákeřný. Asi byl rozhodně trochu mírnější než Aiden, ale zvládal to. Když se mu to zrovna hodilo nebál se říct cokoliv aby mu to pomohlo. Když na něj mrkl Jacob byl zase z toho všeho trochu mimo. Fakt nedokázal popsat co se to děje. To že se mi Aiden líbí bylo jasný, nebo aspoň tohle si zatím dokázal přiznat. Ale vždy ani nevěděl jak to Aiden měl. Podle něj byl totální magnet na holky. Nějak to nakousli předtím, ale vlastně vůbec nic takového o něm ještě nevěděl. Jo to je přesně ono. Přitahuje ho to k němu jak kdyby byl Aiden magnet, Jacob se ale drží pořád hezky zpátky. Trochu si cucne svého pití a zase ho odloží. Dneska se nesmí opít, chce mít hezky čistou mysl když na něj konečně narazil. Cítil se prostě jinak. Netušil jestli to měl Aiden podobně. ,,Moc to hrotíš. Je to jen procházka po lese.” Jacob najednu stranu nemohl pochopit že ještě nebyl v lese. Psal že je z New Yorku, ale i tak je pro něj prostě zvláštní že nikde nebyl. Že třeba jako pracháči nemají někde chatu v lese. Pak ho tedy pozval ven. Prostě nad tím nepřemýšlel a udělal to. Aiden překvapivě souhlasil. No neřekl, že přímo půjde, ale Jacob už si tu odpověď přebral podle svého. ,,Beru to jako že se přidáš.” pokrčí rameny a věnuje mu další úsměv. Jo Jacob byl o proti němu sluníčko. ,,Bylo to nepříjemný. Co na to říct. Nikdo neumřel. Jen jsem se pořád stěhoval jako blbec. Víš pro tebe je to možná trochu divný, ale asi mám pocit že jsem trochu z jiného světa..” řekne se smíchem Jacob. Vlastně možná kdyby byli ve filmu, bylo by to tak, že by se Jacobovi líbil, ale nemohl by ho ani oslovit. Protože Aiden by byl pracháč co se s někým jako je on nebaví. Teď ale nejsou ve filmu a JAcob nemá strach říct, že vlastně skoro nic nikdy neměl. Pak Aiden pronese něco co Jacoba zase trochu zarazí. On mu právě složil kompliment.? Proč to od něj bere jinak než od ostatních.? ,,Tohle byl kompliment.? Jo rozhodně to byl kompliment..” řekne a skoro jakoby se usmál spíš jen sám pro sebe. ,,Říkal jsem ti, že nejsi jediný kdo je unikát..” pokrčí rameny nakonec. ,,Vážně.? I rohožku před dveře.? To je…. Dobře to je divný..” řekne se smíchem. Jacob Aidena neviděl přímo jako nějakého snoba. Spíš ho vůbec tak neviděl. Teď si to zase uvědomil o něco víc, jak je každý jiný. ,,Nedokázal.? Myslím že bys to zvládl. “ Určitě by se s tím nějak popral. Zasměje se nad poznámkou že možná trochu rád přehání. Jacob tohle nemohl potvrdit ani vyvrátit. Bylo to většinou půl na půl. Když ho pak oslovil jménem bylo to. Jakoby kdyby jeho tělem projel nějaký slabý elektrický šok. Nechápal co to je, celkově to bylo divný. ,,Možná očekávala trochu něco jiného. Že jí padneš kolem krku a dáš jí polibek z pravé lásky. Nebo spíš očekávala aspoň rande od kluka jako si ty.” Až když to Jacob řekne tak se zamyslí. Od kluka jako on.? Jak to myslel. Snad se ho na to nebude nějak vyptávat, protože to znělo tak zvláštně. Ale měl jasnou odpověď, jen by mu jí asi nemohl říct. ,,Nevím jestli bych se nutně omlouval i kdybych za to mohl. Kdyby na mě spustila nejspíš bych se neomluvil ani tak.” pokrčí rameny. Neměl ve zvyku se omlouvat i když věděl že něco provedl, tedy pokud na něj druhý člověk bezhlavě křičel. K těm tajemstvím. ,,Není to tak že bych je neudržel. Bude to tím že jsem neviděl důvod ti to neříct. Úhel pohledu, chápeš. Takže si ve finále nemůžeš být jistej že si to ze mě dostal náhodou.” No dobře něco málo mu vyklouzlo možná, ale tak to není důležité.. ,,Pokud nebudeš hloupej a budeš věřit jen správným lidem. Tak si myslím že to je jasná výhra.” pokrčí rameny a znovu se na něj krátce podívá. Nejspíš má nějaký problém, nemůže si ho přestat prohlížet. Jacob by se možná mohl teď vytahovat, že jedno jeho tajemství už zná, ale neudělal by to. Právě proto se mu dalo věřit. Nikdy by si nedovolil použít něčí tajemství na někoho koho se to týká. ,,Jak jsem se dostal k oltáři.? Už jsem ti naznačoval, že moje máma je dost nábožensky založená. Ty tohle nebudeš mít šanci pochopit. Je to prostě kultura do který se narodíš. Ale já když už se narodil, tak jsem věděl koho bych si jednou měl vzít. Jednou ten den přišel. Možná jsem do jisté míry zažil i pocit zoufalství jednou v životě. Protože moje víra, jaksi nedovoluje sňatek odmítnou. Tehdy jsem si řekl, že na to prostě seru. Obětoval jsem celou rodinu jen kvůli sobě. Vyslechl jsem si jakej sobec jsem. Matky rodiče jsem od té doby neviděl. Máma je už celkem v klidu, ale nikdy mi to asi neodpustí. Díky tomuhle jsem zapříčinil, že se mnou udělala dohodu. Že pokud chci hrát a studovat, tak se musím pak jednoho dne hezky zase vrátit a vzít si holku, kterou mi vybere a převzít své indické a náboženské povinnosti. Proto snad budu věčný student, nebo aspoň dokud nevymyslím co dál..” řekne Jacob. Bylo to docela dlouhý, ale tak chtěl to slyšet. ,,Mě by taky jedna věc zajímala. Než se vrátíme k těm chybám. “ Jacob na malou chvilku zaváhá. ,,Proč nechceš bejt jako tvůj táta.?” Nakonec se prostě zeptá. Pokud mu to nebude chtít říct prostě mu to neřekne a svět se nezboří.

Aiden možná byl magnet na holky, teda ne, že by nepoznal, že s ním nějaká flirtuje, ale věci se měli tak, že on nechtěl. On neflirtoval téměř s nikým, teda s Jacobem, ale to bylo tak trochu nevědomky. ,,Tobě to připadá jako procházka lesem, mě jako procházka, hm, peklem? Ne, to je moc,” zamyslel se už hledal úvahy, jak přirovnat procházku lesem. Prostě neměl rád přírodu, nechtěl se zašpinit od hlíny a celkově si to nedovedl představit. Ano, sice ve spousta filmech mají bohatý chaty v horách, Aidenova rodina samozřejmě měla, ale nevyužívali ji. Akorát ji pronajímali lyžařům, protože na to ani neměli čas. Ale když to bude procházka z Jacobem, tak ji pro jednou přežije. Pokud nebude po něm chtít, aby lezl do lesa pořád. Nevěřil tomu, že by si les mohl pak i zamilovat. To prostě pro něj nepřipadalo v úvahu. ,,Tak až někdy půjdeš, tak se mi asi můžeš ozvat,” poznamenal ohledně jeho slov a snažil se tvářit neutrálně, i když mu to moc nešlo, protože si opravdu přál, aby se mu druhý v tomto případě ozval. ,,Já mám stejný pocit, jak to poslouchám, naše světy jsou úplně odlišné, ale o to je to zajímavější,” broukl souhlasným tónem. Vlastně byli ukázkovým příkladem opaků. Ale, co se říká? Protiklady se přitahují. Kdo ví, jestli to tak bude i u Aidena a Jacoba. ,,Tohle? Když to tak bereš, asi ti to vyvracet nebudu,” ušklíbl se, protože možná to opravdu byl kompliment. ,,Vzpomínám,” pokýval souhlasně hlavou, ,,jo, tohle je přesně případ mých rodičů.” Nezapomněl na pěkné zakoulení očima. On by si pojistil, třeba vázy z minulého století, které mají hodnotu nebo obrazy, ale rohožku? To už mu přišlo zbytečné, protože, kdyby ji ukradli, tak přece si koupí novou, ne? Peníze na to mají a bez problémů si to dokážou uhradit. ,,Normálně bych s tebou souhlasil, ale takový podmínky nejsou nic pro mě,” to bylo poprvé, kdy snad přiznal, že by něco nedokázal, ale v tomhle případě to nemělo ani cenu zapírat. Tím jménem to udělal úmyslně, protože věděl, že lidi mají rádi, když je někdo osloví jménem, protože to pak dokazovalo, že se o ně zajímáte a věnujete jim pozornost. Aneb další zajímavosti z Aidenova oboru. Tázavě, ale spokojeně povytáhl obočí, když se zmínil, že očekával aspoň rande od kluka jako si ty. Jeho vysoké sebevědomí vzrostlo o něco více, že to není snad možné. ,,S tím rande bych nepochyboval,” odsouhlasil mu, že zastává stejného názoru a ani neměl potřebu se vyptávat, jak to myslí, protože mu stačilo, že řekl, že chtěla rande od kluka jako on. Ale to už se mu zrodila v hlavě jiná otázka: A co ty, Jacobe? Chtěl bys taky rande od kluka jako já? Ale nakonec se rozhodl, že by to bylo moc hr hr a nezeptá se. Jako kdyby to měl, ale v později v úmyslu. ,,Přesně tak, já jsem se neomluvil ani tak. No, tak zkrátka takhle to mám,” poznamenal ještě k těm omluvám. Protože Aidenem muselo opravdu pohnout, aby cítil výčitky svědomí a jeho omluva byla upřímná. ,,Já bych řekl, že jsem určitě z tebe něco dostal náhodou a jestli ne, i když to se mi nechce věřit, tak jsem si jistý, že se mi to ještě povede,” v hlase zase ten tón plný sebevědomí. ,,V tom je ten problém, lidé jsou stvoření, u kterých nikdy nevíš. Hory doly ti může naslibovat, budeš s ním třeba žít pět let a pak ti najednou vrazí kudlu do zad. Radši zůstanu u své nedůvěry,” poznamenal ještě ohledně těch lidí. Dyť bylo tolik párů, jimž se vztah rozpadl i po patnácti letech manželství. Nebo jste mohli být přátele od děství, ale vaše přátelství se pak rozpadlo kvůli třeba penězům a nebo lásce. To Aiden nechtěl riskovat. Radši zůstane uzavřený, aby ho takhle nikdo nemohl zradit. Vyslechl si Jacobovo vyprávění o tom, jak se dostal k oltáři a hlavně o tom, jak jeho matka byla nábožensky založená a co s ní uzavřel za dohodu. Nestačil se divit, ale nepřekvapovalo ho to, protože to tak v některých kulturách opravdu bývá. ,,Proč vůbec chceš dodržet tu vaši dohodu? Proč zkrátka neutečeš a už se jim nikdy neozveš?” Aiden by tohle udělal, kdyby mu nebylo teprve 21 let a byl závislý na příjmu peněz od svých rodičů, ale chtěl to udělat. Vždycky to chtěl udělat, ale nikdy toho zatím nebyl schopen. Chtěl přestat komunikovat se svou rodinou a hlavně svým otcem, ale prostě láska k penězům byla příliš velká na to, aby to udělal. Nedokázal si bez nich život představit. To bylo to jediné, co ho v tom brzdilo a možná to kvůli, čemu to nikdy neudělá. Když si vyslechl jeho otázku, tak ztuhl. Tohle bylo pro něj docela citlivé téma, ale Jacob mu tady byl taky otevřený. Vlastně svým způsobem mu to chtěl i docela říci. Nejdříve se, ale pomalu napil z sklenice. ,,Věci se mají tak,” začal a zahleděl mu do očí. ,,Můj otec je hrozný člověk. Nikdy jsem od něj nepocítil lásku a jeho chování na mě mělo obrovský vliv. Hlavně v dětství. Je neskutečný manipulátor a jediné, co kdy v životě miloval jsou peníze a to já nechci, ale obávám se, že nejsem od toho daleko,” přiznal se mu a rovnou to zapil celou sklenicí a bylo mu to jedno, protože to už bylo trošku moc na něj. Ale skrývalo se toho mnohem více.,,Byl bych rád, kdyby sis to nechal pro sebe.”

Aiden rozhodně byl magnetem na holky. Nebo Jacob si to aspoň myslel a rozhodně se nemýlil. Jacob pro holky byl taky celkem zajímavej. Některé mu říkali že je prostě ta exotika lákala. Jacob si rád občas nezávazně zaflirtuje, ale bylo to jen zřídka. občas s nějakou holkou na ulici když hraje nebo tak, prostě hudebníci přitahují holky. Tím že je to procházka peklem se Jacob neubrání smíchu… ,,Myslím že nejsem jedinej kdo přehání.” dodá jen rychle se smíchem. Určitě by si to zamiloval stejně jako Jacob. To ticho a klid. ,,Tak to bys mi měl dát číslo, protože no.. Nejsem zrovna moc na sociální sítě.” Když si psali tak tam Jacob byl jen kvůli němu, ale to mu samozřejmě nebude říkat že.? To by hned mohlo vyznít no. Jako že se mu líbil, nebo že si s ním chtěl psat. Vlastně to nemá tak vyznít je to pravda. Jacob se snad na chvilku i zamyslí a vypne, on se mu vážně líbil. Jako kluk. Na jednu stranu to mohlo být trochu děsivé. Takové rozdílné světy, že to snad ani nešlo dát dohromady. Přesto tu ale sedí a mezi nima je taková zvláštní energie. Jacob by nejraději řekl, já vím že to taky cítíš, ale mlčel. V tomhle ohledu byl ticho. Vždy byl sebevědomej a průbojný kluk, ale když přišlo na něco jako je vyjádření takové zvláštní emoce a ještě ke klukovi, byl jak malej kluk co se bojí jít sám nakoupit. Nechává tomu totálně volný průběh.  ,,Máme toho hodně společného, přesto jsme každý úplně jiný. Trochu divný že se naše životní cesty střetly.” řekne Jacob nakonec. Oba jsou prostě jinak výjimečný. Každý z nich má jistě jiné priority i tempo kterým žijou svůj život. ,,Kdyby to nebyl kompliment vyvrátil bys mi to.” pokrčí rameny. Bylo mu jasné že by Aiden nikdy nikoho nenechal si myslet že mu složil kompliment kdyby to neudělal. Přece jen mu psal že je spíš kritik. ,,Tvoje rodiče musí mít dost zajímavej život.” řekne Jacob. Pojistit si rohožku před dveře.? To ještě nezažil. Aiden musel mít zvláštní život. Nikdy si nemyslel že se boháči mají líp než on, protože on nikdy nestrádal. Neměl jim tudíž co závidět. Závist je totiž vlastnost kterou Jacob prostě neměl. ,,Proč si prostě nekoupí novou rohožku.?” musel tuhle stupidní otázku prostě položit. Jacob si myslel že by to zvládl, rozhodně by to z něj udělalo ještě silnějšího člověka než kterým Aiden byl. ,,Takový zkušenost ti jen mže něco dát.” pokrčí rameny. Jemu takový život dal hodně. Ale možná by si to s Aidenem na jeden den vyměnil. Zažít pocit vyspat se do oběda. Na koleji to prostě nešlo, jeho spolubydlící byl celkem ranní ptáče, takže vstávání kolem šesté a to každý den… Se jménem se trefil, Aiden si zřejmě našel obor který mu fakt sedí. S tím rande bych nepochyboval. Jo to Jacob rozhodně ne. Jestli by chtěl Jacob rande s klukem jako je Aiden. Tisíckrát ano prosím. Ale tahle otázka nebyla položena a Jacob na ní nemusel odpovídat. Byl by z toho asi trochu rozhozenej, ale ne natolik aby řekl ne. Na to rande mu ale už nic neřekne. Měl pocit že to uzavřeli. ,,Slovo promiň je vlastně nakonec jen prázdné tlachání, když ho chrlíš na potkání. Omluva je podle mě, dalo by se to přirovnat k rituálu. Je důležitý si uvědomit za co a komu se omlouváš. Na víc kdybys jí tam někde řekl soráč, byla by blbá kdyby to brala jako omluvu. Nebyla by z tvé strany upřímná. Správná omluva totiž znamená přiznat chybu nebo připustit slabost. A to je podstatně náročnější než na půl pusy utrousit  soráč a nechat to být. Takže si myslím že si udělal dobře.” Aiden přeci nechybuje, proto se neomlouvá. Možná až se jednou bude chtít vážně a upřímně někomu omluvit, vzpomene si na jeho slova. A možná si přizná, že třeba někde udělal chybu. Určitě se mu povede z Jacoba dostat to co chce, protože měl Aiden prostě takové osobní kouzlo na které Jacob bůh ví proč reagoval. Chtěl mu na to něco říct, ale pak Aiden začal proč je špatné lidem věřit. ,,Hm… Tohle všechno je pravda. To se klidně může stát, ale nemůžeš být navždycky sám.” řekne Jacob a tak nějak nad tím pokrčí rameny. ,,Na důvěře je postavený všechno. A bohužel nikdy si nemůžeš být jistý komu můžeš věřit. Jistoty, které bychom potřebovali nikdy nebudeme totiž mít.  co se naopak dá s jistotou říct je, že určitě budeme někdy zraněné lidmi, na kterých nám záleží. To prostě k životu podle mě patří..” Jacob by měl asi přestat mluvit. Přinejhorším to svede na alkohol i když ještě skoro nic neměl. Proto se zase trochu napije. Hned na to si sundá kšiltovku a rukou si projede černý vlasy. Vážně se ho Aiden zeptal proč prostě neuteče.? To bylo něco nad čím milionkrát přemýšlel. ,,Na tohle se mě nikdo ještě neptal. Na to nemám připravenou žádnou chytrou odpověď..” řekne Jacob se smíchem. ,,Asi protože.” on snad vážně neví. Teď buď klesne v jeho očích, protože nemá odpověď na všechno, nebo Aiden pozná, že Jacob své závazky dodržuje.. ,,Nemám ve zvyku odněkud utíkat. A už vůbec ne brát zpátky slovo co jsem dal.”Sám ale moc dobře věděl že to bude muset jednou vyřešit. Pak Jacob položí svou otázku. Ani nečekal že by mu odpověděl, ale bylo to jediné tajemství které měl a zajímalo ho to. On ale pak začal přece jen mluvit. Jacob trochu překvapeně zamrká, nečekal to. Bylo vidět že se mu do toho nechce. Mohl ho zastavit, ale neudělal to. Celé si to vyslechl a popravdě.? Tohle nečekal. Vůbec tohle nečekal. Jacob byl zvyklí podporovat jen sám sebe, proto musel chvilku přemýšlet co by měl říct. Ale ne moc dlouho, nechtěl aby to vypadalo že jim to narušilo jejich super pokec. To rozhodně ne. ,,Myslím že se mýlíš. .” řekne Jacob. Přesně věděl co teď chce říct. Popadl si svou skleničku a chvilku si hrál s tekutinou uvnitř než to celé vypil. Jacob ho sice neznal tak dobře aby si mohl dovolit ho opravovat a říkat mu jak to vidí on, ale stejně to udělal. ,,Mýlíš se, neznám ho teda, ale myslím že ho ani nepotřebuju znát abych si udělal obrázek..” řekne Jacob. ,,A ty si můžeš být jistej, že nejsi stejný, protože si teď tady.” řekne a pokrčí rameny. Řekl to prostě tak jakoby oznamoval jaké je velké počasí. Aiden jistě pochopí co tím Jacob myslel. Bylo jasné že myslel to že je tady s ním. Protože Jacob nic neměl, automaticky je pro takové lidi nezajímavej. A Aidenovo otec.? No ten by nebyl vyjímka že by Jacoba jednoduše přehlédl. Jacob viděl na Aidenovi zatím jen ty dobré věci. Ty špatně mu nepřijdou až tak zlé. Ke zbytku se nevyjídří, protože podle něj k tomu nemá zatím právo… ,,Vážně po tom co jsme se bavili o důvěře mi říkáš že si to mám nechat pro sebe.?” To je snad samozřejmost ne.? Mezitím k nim přišla zase servírka a dolila jim.

Na přehánění se pouze krátce ušklíbl, ale to už povytáhl zaujatě obočí nad jeho otázkou, co se týkala telefonního čísla. ,,Dobře, dám ti ho,” broukl a to už mu začal rovnou diktovat svoje telefonní číslo. ,,Doufám, že ho opravdu využiješ,” poznamenal k němu a spiklenecky se zašklebil, páč tím dal najevo, že určitě se dalšímu setkání nebrání ba naopak se na něj velmi těší.  ,,Ted by asi někdo řekl, že je to Osud,” ušklíbl se hlavně nad tím posledním slovem. ,,Mohli bychom říci, že to byla opravdu náhoda, že jsme se setkali a zrovna jsme si padli do oka,” poznamenal nakonec zamyšleným tónem. ,,Možné je to,” pokrčil rameny a nehodlal to přiznat, že to byl kompliment, protože ano, byl kritik. Tak to zaobalil do svého oblíbeného slova možná/možné. ,,Ani ne,” prohodil ohledně rodičů a zakoulel nad nimi očima. ,,Protože, proč by nevytahaly další peníze z pojišťovny, když jim ukradnou rohožku,” konstatoval ohledně rodičů, oni se snažili hrabat, ale zároveň velmi rádi utráceli. Bylo to takový celý divný. Ale Aiden v tomhle vyrůstal. ,,Asi mi toho moc nedají, když bych umřel,” Aiden byl docela rád za svůj život, i když ho štvala spoustu věcí. Takže on by si asi nechtěl nic měnit, on ani nikdy nepřemýšlel nad tím, jaké by to bylo žít v chudobě bez peněz a jídla. On ani nepřemýšlel o lidech, kteří žili v takových podmínkách. ,,Přesně tak, hlavně to, že si přiznáš chybu a připustíš slabost a to já nedělám. To prostě nění v mém slovníku,” pokrčil rameny, ale byl spokojený, že Jacob souhlasí s ním, že tehdy udělal dobře, protože byl opravdu vytočený a ty kecy té holky ho docela rozčilovaly. Často dělal naschvály za, které se neomlouval, ale moc dobře věděl, že to udělal úmyslně, ale v tomhle případě šlo o výjimečný okamžik, kdy to nebyla jeho chyba, takže tím pádem neviděl žádný pádný důvod, proč vypustit z své pusy omluvu. Ale ta týpka prostě byla tvrdohlavá. ,,Řekl bych, že možná radši navždy sám než, abych věřil lidem,” to netuší, že tohle není tak úplně pravda, ale dělá tady na Jacoba ramena. ,,Máš pravdu. K životu to patří, ale popravdě já nechci být zraněn někým, na kom mi záleží. Tak jsem se rozhodl, že budu mít opravdu málo lidí, za které by položil i svůj život,” poznamenal, v téhle chvíli tohle místo zaujímal jediný člověk a to jeho nejlepší kamarádka. Tu měl opravdu rád.  Ale jinak si říkal, že za svůj život by to udělal maximálně pro pět osob. Ano, Aiden měl i omezený počet na osoby, kterým bude ve svém životě důvěřovat, co se stane, až ten omezený počet dojde? Hm, to ještě nikdo neví, ale rozhodně to bude velmi zajímavé. ,,To jsem si myslel, že na všechno máš chytrou odpověď,” rýpl si do něj pobaveně, ale to už se podíval a čekal, co z sebe dostane za odpověď. ,,Hm, takže dodržuješ svoje sliby. Možná bych někomu jako ty dokázal věřit,” odvětil zamyšleným tónem a Jacoba si projel pohledem. Jako kdyby se právě rozhodoval v tuhle chvíli, zda si tento mladý muž naproti jemu zaslouží jeho důvěru nebo ne. Těžko říci. Ale určitě na něj to bylo příliš brzo, znali se sotva hodinu a to si jen tak nikdo nezíská jeho důvěru. Promiň, Jacobe, jsi dokonalý, ale v tomhle budeš muset trochu ještě zabojovat. Nebo prostě jen být stále takový, jaký jsi a Aidenovo důvěra se postupem času vybuduje. ,,Mýlím se?” zvedl k němu oči a pozoroval ho, protože opravdu byl napjatý, jestli bude druhý z dvojice dále pokračovat. I když se znali chvíli, tak ho názor druhého opravdu zajímal. Když si to vyslechl, tak chvíli mlčel. Uvažoval nad jeho slovy, ale byla to pravda. Aidenovo otec by tady nikdy s Jacobem neseděl. Protože nemá peníze a není z vybrané společnosti jako on sám. Aiden tohle popravdě tolik neřešil. Rád se vytahoval s penězi, ale když to byl někdo, kdo ho zajímal, tak mu to bylo jedno, dyť i jeho nejlepší kamarádka nebyla z žádné bohaté a vybrané rodiny. Jacob sice viděl na Aidenovi zatím jen ty dobré věci, ale Aiden byl plný špatných věcí, vlastně je i dost možné, že ty špatné v jeho případě zavládaly více, ale teď se rozhodl k tomu vyjádřit. ,,Hm, je dost možné, že můj otec by tady s tebou neseděl a už vůbec by se v tomhle podniku nenacházel. Bohužel, tyhle věci jsou mnohem komplikovanější, ale možná ti to někdy povím. Příště,” dodal ještě ohledně toho, jak to bylo s jeho otcem. ,,Ha, dobrá pointa,” zasmál se, ale to už zavrtěl hlavou. ,,Ano, vážně se tě po tom, co se o tom bavili, ptám. Ale, jak se rozhodně, je už na tobě,” zvedl ruce na obranu. Možná, že to neznamená to, že do něj vkládá důvěru, i když doufal, že si to Jacob nechá pro sebe. ,,Ale asi pojďme řešit něco veselejšího než tvůj útěk a mého otce. V jakém ročníku jsi vůbec?”

To že si vymění čísla tak brzo celkem nečekal. Když ale byla příležitost číslo dostat, tak toho musel Jacob řádně využít ne.? Když mu začal Aiden diktovat číslo vytáhl si telefon a hned si ho napsal. Třeba ho využije dřív než by Aiden čekal. Třeba mu hned dneska večer napíše. Bude mít k tomu jistě dobrou zámiňku. Jakože aby si uložil jeho číslo… ,,Kdybych se k tomu nehodlal nebral bych si ho..” Spiklenecky na něj Jacob mrkne. Jo měl by svádět na nějaký tik v oku, ale mrknul na něj. U něj je to rozhodně normální o proto Aidenovi. Zatím to tu vypadalo na dost vydařený večer. ,,Osud ne, ale jako možná se fakt dá říct že je to náhoda. Možná je to taky tím, že jsem tě celej den sledoval a čekal na vhodnou příležitost..” pronese se smíchem. Jo rozhodně to vypadalo že Jacob má čas celej den hledat někde Aidena. Vážně ale právě řekl že si padli do oka.? Jacob by se nad tím nejraději pousmál, pořád v sobě měl ale něco co mu to zakazovalo. Bylo to na nic. Nikdy by neřekl, že ho tak moc bude přitahovat kluk. Co s tím bude dělat. Navíc měl v hlavě tolik otazníku. Jak to má asi Aiden.? Měl to stejně.? Ani jeden zatím tuhle otázku nepoložil, což je možná dobře. ,,Pochyboval si snad.?” Jacob nehodlal přestat hrát tuhle nebezpečnou hru se slovíčky. Mohlo se to zvrtnou a vyznít jakkoliv. Ale prostě bylo už příliš pozdě tady něco zapírat nebo tajit. Takové jejich malé soukromé okénko. ,,Dobře kašlem na tu rohožku. Tomuhle v životě nedokážu porozumět..” řekne nakonec Jacob. Fakt museli začít řešit něco jiného a ne rohožku jeho rodičů. ,,Kdybys umřel, tak jako promiň ale už nic potřebovat nebudeš.” Co. Byla to pravda. Nechtěl znít jako kdyby něco takového se mělo stát, ale tak chápeme se. To nadhodil a Jacob musel mít odpověď. Raději ale to co řekl zaklepal. Byl možná trochu pověrčivej. Už jsou znovu u těch chyb. Jacob by ho mohl začít poučovat znovu a znovu, ale tentokrát už to neudělal. Nebude mu znovu opakovat, že chybovat je normální. Pokud si myslí že chyby nedělá nechá ho v tom. Jeho by ani nenapadlo hledat nějaký chyby na něm a říkat mu je, ale věděl, že dřív nebo později si nějakou přizná a o to horší to bude. ,,Co ještě nemáš ve svém slovníku.? To by mě docela zajímalo..” Pořád ho zajímala osoba Aidena, takže když viděl příležitost se zeptat, ptal se. Horší bude až se tyhle dva dostanou společně do nějaké potičky. Ani jeden rozhodně nebude chtít prohrát, proto by se asi měli všichni modlit aby se nic takového nestalo. Aby se nepohádali kvůli nějaké blbosti. Pokud ale Jacobovi ve finále bude na Aidenovi záležet možná by byl schopný mu ustoupit. Sice by ho to stálo hodně rozhodování, ale kdo ví. Třeba by to kvůli němu klidně udělal. ,,Nikdy jsem se na to nedíval jako ty. Je pravda, že lidem kterým věřím spočítám asi na jedné ruce. Ale je to dost negativní pohled na svět…” řekne nakonec. Ale i tohle by možná měli nechat být. Měli by se možná zaměřit na chvilku na jiné věci. ,,Možná máš pravu, možná si jen nalháváš, že když budeš mít jen pár lidí stát se to nemůže..Tím bych to ukončil..” řekne Jacob s úsměvem a zvedne dolitou skleničku. Jestli on se tu dneska zruší bude to problém. Protože on jako skoro nikdy nepije. ,,Měl bych si dát něco slabšího nebo nedojdu domů..” řekne se smíchem a tím možná tohle všechno trochu odlehčí. Ale ta horší část rozhovoru ho stejně teprve čekala. ,,Jasně že mám na všechno chytrou odpověď. Vidíš skoro bych si dovolil říct že mě trochu znáš.” Pronese se smíchem. Jo Aiden asi tak nějak mohl už vědět co od něj očekávat. Aspoň když se budou bavit o něčem takovém. Pak to ale přišlo, Jacob ani netušil jaký to doma Aiden má. A po tomhle málo co mu řekl si to taky nedokázal představit. Možná si přišel i trochu blbě, protože si na svou rodinu dokázal stěžovat, ale zase jeho rodina pro něj udělala vždy první poslední… Aiden jednou pochopí že Jacob není někdo kdo chodí a vykládá si o jiných lidech za jejich zády, ale taky ví že si jeho důvěru nemůže jen tak vydupat. Tak to prostě mezi lidma nechodí. Pokud Aiden sám bude chtít … Jacob měl vážně za to že se mýlil. Aiden rozhodně bude pořádné kvítko, ale nechtěl na něm hledat teď ty špatné věci. Třeba postupem času oba poznají špatné stránky toho druhého. Až Jacob bude mít jednou svou ufňukanou náladu, nebo Aiden bude nějak extrémně protivný. Kdo ví jestli si půjdou pak raději z cesty nebo se navzájem nějak podrží. Jacob na podporování lidí moc není. Spíš vůbec ne. Cítí se pak většinou trochu nepříjemně a ztraceně. Když si vyslechle že se v téhle věci s jeho otcem ani moc nemýlíl byl za to vlastně trochu rád. Ale je jasně že to je mnohem hlubší problém. Jacob jen přikývl že mu možná časem řekne víc. Rozhodně na něj nebude tlačit že to chce vědět. Jacob nemohl nic víc než souhlasit. Jeho útěk ho štval. Na víc by se to mělo konat až dokončí školu což se nebezpečně blíží. Bude muset vymyslet jak z toho ven. ,,Jsem ve čtvrtém ročníku. No nebo jsem ho spíš teď úspěšně dokončil. Ty.?” Zeptá se a vytáhne si svojí cigaretu, tu elektronickou samozřejmě. Snaží se držet od normálních cigaret dál co to jde. ,,Co máš v plánu na prázdniny.?” zeptá se Jacob. Možná aby nenápadně zjistil jestli bude tady nebo někam poletí..

Byl rád, že si mohli spolu vyměnit čísla. Třeba mu někdy zavolá jako první, ale moc to nedělá, protože je to Aiden. Ale by byl rozhodně rád, kdyby se Jacob ozval. Jeho slovům se pobaveně zasmál, ale líbilo se mu to, jak tady na něj pomrkával, páč to bylo skvělý. Viděl, že sympatie jsou tady opravdu vzájemné. ,,Náhoda je v tuhle chvíli nejlepší vysvětlení, ale možná na to jednou přijdem, jak bychom to měli pojmenovat,” pronesl jako nějaký filozof a to zase jeho obočí pobaveně vystřelilo nahoru, ,,Celý den jsi mě sledoval? Takže víš, kde i bydlím a co jsem dnes dělal?” Úplně si vzpomněl na tom, jak se bavili o hackování a hádali, co dělá ten druhej právě v tuhle chvíli. Přišlo mu to úsměvné, ale úsměv na rtech mu nahradily oči. Oči prozradí o člověku úplně všechno. ,,Jestli jsem někdy pochyboval? Na rovinu o tobě, Jacobe, jsem ještě nestihl,” přiznal to, ale byla to pravda. Nebylo o čem pochybovat. Líbilo se mu, že tenhle kluk se nebojí slov, má opravdu hodně sebevědomí a to se mu zatraceně líbilo. Měl rád takový lidi, ale samozřejmě, že s nimi nesměl soupeřit v nějakém v ohledu. Ale, jak tu Aidena bývá, tak si myslí, že má největší sebevědomí na světě. Na to, že uzavřou téma rohožka pokýval souhlasně hlavou, stejně to bude nejrozumnější. ,,To byla moje pointa,” poznamenal k těm zkušenostem s pobaveným výrazem. Taky se mu líbilo, jak se Jacob s ničím nemaže, ale ne, že kdyby se neshodli, že by mu rovnou jednu uštědřil, měl pocit, že s ním může diskutovat a to ho bavilo. Když se Jacob zeptal na obsah jeho slovníku, teda lépe řečeno na to, co tam nemá, tak se zamyšleně zamračil. ,,Takhle slova ve smyslu “mít rád, milovat”. I když myslím, že tam někde jsou, ale ještě jsem neměl příležitost je použít. A pak tam rozhodně nemám “Miluju slunce a teplo. Moře je super",”pobaveně se uchechtl, ale byla to čistá pravda. On nenáviděl léto, nesnášel ho a vyloženě trpěl, ale studoval v slunečné Kalifornii, což byla úplná ironie, ale otec mu prostě dal nějaké podmínky, které on musel splnit, pokud chtěl finance od nich. Těžko říci, jestli by byl Aiden schopen ustoupit v hádce, i kdyby mu na něm záleželo, ale třeba se to jednou dozvíme. ,,Neřekl bych, že je to negativní pohled. Máš aspoň jistotu, že jsou to lidi, kterým na tobě opravdu záleží a nejsi obklopen nějakými falešnými lidmi,” pokrčil lehounce rameny. Hlavně on to tak vnímal, že Mack může věřit, kryli si záda, když na ni byl Phoenix hrubý, tak kryl ji, i když Phoenix znal od dětství. Věděl, že Mack by udělala to samé. ,,Tak jo, považuje to za probrané a ukončené,” napil se z novu z svého nápoje a podíval se na Jacoba. ,,Taky bych si měl dát něco slabšího. Měl jsem v plánu se ještě učit,” ale tohle mu zrovna nevyjde, ale nevypadal, že by ho to nějakým způsobem trápilo. ,,Hm, to se mi na tobě líbí, jak máš na všechno chytrou odpověď,” vyletělo Aidenovi bezmyšlenkovitě z pusy, ale už to nemohl vzít zpět, ale tak nevadí, tak jeden přímý kompliment nikoho snad nikoho nezabije. Stejně to byla pravda, že se Aidenovi tato vlastnost líbila. Vlastně tak trochu jí oplýval, ale byl radši, když znal někoho, který ji taky měl. Bavilo ho takhle pozorovat a poslouchat. Ale teď se potřeboval dostat pryč od téma otec, protože to bylo něco, co mu bylo pravdu nepříjemné. Ne, že by mu vadilo, že se Jacob ptá, ale o takových věcech nemluvil ani s Mack. Bylo to pro něj těžký a o své rodině mluvil jen s Phoenixem, ale to bylo ještě tím stylem, že se domlouvali, jak se jejich rodiny sejdou, ale nikdy mu neřekl svůj názor na ně. Miloval peníze a život s penězi, ale rodinu by klidně vyměnil, kdyby jen mohl. Povytáhl překvapeně obočí, když zjistil, že Jacob je ve čtvrtém ročníku, tedy už dokončil čtvrtý ročník. Byl vyšší i starší než on. To ho trochu štvalo, protože to víte, Aiden ve všem chce být nej, ale i se mu to líbilo. Doufal, že to, ale nebude využívat proti němu, protože z toho by byl lowkey grumpy, ale přežil by to. ,,Páni, tak to jsi starší než já. Já jsem na konci druhého ročníku,” poznamenal na odpověď a popotáhl si z vodnice, jejíž obsah vypustil ven nosem. ,,Hm?” zeptal se, když se Jacob zmínil o prázdninách. ,,Nic moc. Akorát budu lítat do New Yorku, ale budu se vracet, protože mám tady Mack. Ale to je můj celý program,” neznělo to vůbec zajímavě, ale Aiden moc nebyl dovolenkový typ, tak mu ani tohle nevadilo. ,,Ty se vrátíš zpátky na Bali na prázdniny?” i jeho zajímalo, co bude dělat druhý během tohoto období. ,,Nevím, proč, ale teď mi přišlo na mysl, jak jsem ti říkal, že nemám rád psy a to se ani bohužel nezměnilo. Musíš mi vysvětlit, co je na nich úžasného.”

Jacob nebyl jeden z těch co by se bál, nebo mu dokonce vadilo zavolat první. Takže mohl Aiden telefonát rozhodně očekávat. Kdo ví, třeba si hned ještě dnes v noci vymění pár zpráv. Ale zase tak moc si Jacob nefandil. Přece by nemohl mít takové štěstí.? Ha… To je vtip. Vždyť sám o sobě říká že je dítě štěstěny. Pořád si nebyl jistý jestli Aiden cítí ten stejný pocit jako on, není ale vhodná doba se teď ptát. Sám byl z toho celej zmatenej a začalo ho to docela otravovat. No jasně, přece ho jen tak něco nevykolejí ne.? No Aiden ale není jen tak něco. ,,Už jsem říkal. Měl bys to pojmenovat jako tvůj nejlepší den v životě.” řekne Jacob naprosto vážně. Nebyl v tom žádný náznak smíchu. Byl si opravdu jistý tím co teď řekl. ,,Jasně že sledoval. Bydlíš v bytě a celý den jsi se učil.” říkal to že se učil nebo ne.? A tak nějak si říkal že asi nebude mít dům sám pro sebe. No i když. Aiden byl z prachatý rodiny, takže kdo ví jak bydlel. Samozřejmě že ho nesledoval, tak ale mohl si z něj udělat trochu srandu ne.? Možná se vyleká a uteče, to by se Jacobovi ale nelíbilo. To že ho Aiden oslovoval jménem mělo jasný cíl. A svůj cíl to plnilo skvěle. Získal si tím celou jeho pozornost. Občas měl pocit jako kdyby tady byli jen oni dva a nikdo jiný. Pak se ale od vedle ozve třeba hlasitý smích a Jacob hned o ten pocit přijde. ,,Ani nestihneš. Pochybovat nade mnou můžou jedině když budu pochybovat sám já, což se nestane.” Další spiklenecké mrknutí. Měl by s tím ale vážně přestat. Trochu to s tím mrkáním už přeháněl. Jacob konečně dostal odpověď na svou otázku. Co pan skvělý Aiden nemá ve svém slovníku.? Když řekl že je neměl ještě příležitost Jacobovi se zalesknou oči. To znamená jediný. Že Aiden je sám, nebo aspoň by to dávalo smysl.. ,,Nejsou to zrovna fráze co se rozdávají na potkání. Takže na tom mi nepřijde nic divnýho..” řekne Jacob. Měl to stejně. On měl teda rád svou rodinu, ale milovat.? Jako milovat někoho.? To se mu prostě ještě nepoštěstilo. Asi to bylo tím že si nikdy nepřiznal to kdo se mu líbí. ,,Aidene, je to slunce a teplo.?Kdo nemá rád Slunce a teplo?” řekne s menším úšklebkem na tváři. A až tak po pár sekundách mu něco dojde. Většinou netrvá tak dlouho než mu něco doteče do hlavy.. ,,Počkej. Nemáš rád teplo a slunce, řekni mi jeden jedinej důvod proč studuješ v Kalifornii pro boha..” Jako že měl na všechno chytrou odpověď, tak tady nějak nedokázal vymyslet odpověď. ,,Teď to bude z nnít blbě, ale já třeba nikdy neviděl sníh..” řekne Jacob se smíchem. ,,Nebo jako viděl, ale ne opravdickej. Nebo jsem nezažil že by sněžilo..” NEtušil proč ho to teď napadlo, ale měl potřebu se s ním o to podělit. Jo sníh je něco co Jacob opravdu chce zažít. No nejspíš je to ale nemožný. Ano, že si většinou říká že všechno co chce dostane, ale sníh.? Toho se prostě vzdal. ,,Bereš to vážně..” řekne uznale Jacob. Vlastně tak trochu čekal že na to bude celkem kašlat. Jeden kluk od něj z ročníku má všechno podplacený a nemusí hnout prstem. Netušil proč ho napadlo že by to Aiden mohl mít podobně… Nějak probírali nějakou prkotinu a v tom mu Aiden zase složil kompliment. Jacob se opřel zády o sedačku a vítězně se usmál. Nic neříkal zatím, jen se tak blbě pousmál. Měl jasno v tom že je to tady tak trochu oboustranné. ,,Jak dlouho hraješ na kytaru.? Psal si že hraješ a viděl jsem i fotky.. Řekni mi, hraješ i na něco jiného.?” zeptá se Jacob s úsměvem. Téma hudba je rozhodně lepší než jeho otec. Dost ho zajímalo jak na tom s hudbou je. Něco málo nakousli už předtím, ale tak zajímalo ho to víc do hloubky… Když mu Jacob sdělil jaký ročník navštěvuje všiml si jeho reakce. Buď mu došlo že je starší, nebo mu došlo, že vlastně už nezbývá moc času jak se vyhnout své svatbě… Aiden zmínil že je dokonce i starší než on, Jacob okamžitě nějakou poznámku o jeho věku poliká a nechává si jí pro sebe. Rozhodně už do něj nebude šít. Aspoň ne dneska.. ,,Druhý ročník.? To je fajn.” řekne a fakt v sobě nějakou poznámku o tom že je starší musí zadržovat. Byl rád že ve výšce i ve věku měl navrch… Když se Aiden natahoval pro jeden ze šlahounů k vodnici Jacob udělal v ten samej okamžik to samé. Jejich hřbety rukou se navzájem dotknou a Jacob hned střelí pohledem po svém společníkovi. Cítil to taky.? Protože Jacob ano. Skoro jako ve filmu, jako kdyby jím prošel elektrický proud. Nejdřív ním projede ten příjemný pocit. Ale pak zaslechne něco že se bude vracet za Mack. Mack znal, ne moc dobře, takže si teď nedokázal vysvětlit jaký mezi sebou mají vztah. Chodí spolu.,? Jsou přátelé.? ,,Za Mack.? Tak to ti už dneska podruhý budu muset říct že se budeme muset podělit..” řekne Jacob s úšklebkem. No je to už dávno kdy se domlouvali, ale tak proč to nepoužít teď že.? ,,Jsme domluvený že si spolu přes prázdniny zase zahrajeme..” řekne Jacob s pokrčením ramenou.. ,,Mack je krásná, proč na ní napoužiješ jedno z těch slov co nemáš ve slovníku.?” zeptá se se smíchem.. Ale uvnitř mu moc do smíchu nebylo. Co kdyby fakt ty dva spolu něco měli.? Jacoba by to zarazilo, byl si totiž celkem jistý že to mezi ním a Aidenem jiskří tak zvláštně… ,,Ještě nevím jestli pojedu. Nechce se mi bejt na koleji, ale zase na druhou stranu se mi nechce jet vybírat nevěstu..” Byl rád tam kde je teď, takže prázdniny jsou sice za dveřma ale pořád dost daleko aby se rozhodl.. ,,Co.? To že je to nejvěrnější přítel člověka třeba… Pes je super. Je s tebou pořád. Prostě když nechceš bejt sám pořiď si psa. Navíc když si pořídíš nějaké hezké štěně budeš mít najednou kolem sebe miliony holek..” řekne se smíchem Jacob. On to teda nemá ze své vlastní zkušenosti jo, ale říká se to. Možná ho taky zajímalo co na ty holky řekne Aiden…

Pobaveně zakoulel očima nad Jacobovo sebejistotu, zvlášť když se zmínil o tom nejlepším dnu v životě. Možná ani tak daleko nebyl od pravdy, ale Aiden ještě zatím nechtěl posuzovat a hlavně on nikdy nevnímal dny ve svém životě takhle, ale hezký den to byl s jistotou. Zasmál se a povytáhl pobaveně obočí. ,,Kdybych byl naivní, tak bych ti to věřil, ale teď mě to přesvědčilo o tom, že jsi vcelku dobrý posluchač,” broukl k vyššímu mladíkovi. Protože učení zmínil hned na začátku, když se dali do řeči a byt, no, asi je to logické vzhledem k tomu, že byl student. Měli teda obrovský byt, to se zase nemůže říct, ale pořád se to nazývalo bytem. Když máte peníze, tak si můžete dovolit je utrácet. To je jednoduchý vzorec. ,,Vážně, jsi nikdy nepochyboval sám na sebou?” zaujatě se na něj podíval, protože ho zajímalo, co druhý odpoví. Jacob měl vážně zajímavé a chytré odpovědi, že ho je bavilo poslouchat. Musel se ho, proto ptát na hodně věcí, aby ho mohl poslouchat. Hlas měl i příjemný na poslech, hlavně když zpíval. ,,Nerozdávají, ale zase jsem je nikdy neužil, teda hlavně to “milovat”,” teď si nebyl jistý, jestli někdy řekl své nejlepší kamarádce, že ji má rád. Vůbec si nemohl vzpomenout, ale s tím slovem “milovat” si byl jistý na milion procent. Někdo by řekl, že si to šetří pro toho pravého, ale Aiden prostě nevěřil tomu, že by jednou v životě mohl někoho takového potkat a to neví, že je dost možné, že někdo takový stojí před ním. Oprava, sedí. ,,Já nemám rád slunce a teplo,” ušklíbl se, jeho nejoblíbenějším ročním obdobím byl podzim, protože mohl nosit dlouhé kabáty a popíjet kávu, která ho vždycky zahřála. ,,Jedinej důvod? Otec mě donutil,” uvedl ten jediný důvod, ale jinak by už byl dávno v New Yorku, ale otec chtěl, aby šel v jeho šlépějích, sám tady zde studoval a pokud chtěl peníze, tak mu nic jiného nezbývalo. ,,Tys nikdy neviděl sníh?” byl z toho docela překvapený a obočí mu vystřelilo až nahoru. On sníh sice neměl rád, ale zase musel uznat, že New York o Vánocích má tu pravou atmosféru, hlavně když sněží. Je na tom něco. ,,V New Yorku je to pěkné, když sněží. Možná bys tam někdy mohl zaletět a já bych tě tam třeba i provedl,” nabídl Jacobovi. Nikdy předtím v životě provedení New Yorkem nikomu nenabízel. Vlastně ani to, že by se za ním tam někdo mohl podívat. Jedině teda nejlepší kamarádce, ale tam to bylo jasné. Ale jako nikomu jinému to nenabídl, tak ho to samotného i překvapilo, co právě řekl. ,,Chci to někam dotáhnout,” poznamenal ohledně toho, že to bere vážně. Ano, mohl to mít podplacené, ale zase, co by dělal ty celé dny, kdyby se neučil. Na párty moc nechodil, lidi neměl rád a navíc ho jeho studium docela bavilo. ,,Hm, řekl bych, že od základky, ale nejsem si jistej. Začal jsem na ni hrát na popud rodičům,” ušklíbl se nad svým rozhodnutím. Spousta věcí dělal na jejich popud. ,,Ale na nic jiného už nehraji, ta kytara mi úplně stačí,” broukl. Původně ho nutili do klavíru, ale vybral si kytaru, protože mu přirostla k srdci. ,,Ale co ty? Ty navíc asi i hudbu studuješ, ne?” chtěl, aby se Jacob rozpovídal o hudbě, protože už jen z flickru a teď celkově působil, že hudbou žije. Musí být hezké ho poslouchat, jak o ní mluví. Něco by možná odpověděl, kdyby se už nenatahoval k šlahounu vodnice. V momentě, kdy se jejich ruce dotkli, tak i on střelil pohled po Jacobovi. Něco cítil, ale netušil, jak by to nazval. Samozřejmě, že dotek jeho ruky, ale i něco jiného. Bylo to zvláštní a přemýšlel, jestli to nebyl vliv prostředí, ale tohle nemohl být vliv prostředí. Natáhl se po šlahounu a nejistě si ho přitáhl k sobě. Byl z toho lehce zmaten, takže si ani ještě nepopotáhl. Už, ale se začali bavit o tom, co je čeká v létě. ,,Znáš Mack?” vytáhl s údivem obočí. Je možné, že se mohla Mack před ním už o Jacobovi zmínit, ale on tomu nevěnoval nějakou pozornost nebo to už možná zapomněl. ,,To dává smysl, když studujete stejný obor,” moc dobře věděl, jak je Mack talentovaná, dyť ji mnohdy dělal hudební doprovod, když zpívala, ale byl rád, že si našla i jiné, s kým může zpívat. Nějaké, kteří se tomu věnují jako ona. Musel se pobaveně ušklíbnout nad jeho otázku. Bylo chytré, jak to zaobalil. ,,Je krásná, máš pravdu, ale nepoužiju ho, protože je to moje nejlepší kamarádka,” nikdy ho nenapadlo, že by mohl mít něco s Mack. Necítil k ní nic víc než přátelství. Měl ji opravdu velmi rád, ale byla to kamarádka. U ní vždycky mohl najít podporu, takže proto. ,,Nevěstu, ugh, to musí být divný. Hlavně, já bych si asi nikoho nevybral,” pokrčil lehce rameny, protože to byla pravda. Aiden byl opravdu v tomhle ohledu náročný. I když Jacob si jeho pozornost ukradl hned, zajímavé. ,,Ale je špinavej, slintá, nechává všude chlupy. Navíc nepotřebuji pozornost milionů holek. Když už, tak si ji získám i bez psa a zvládnu i získat pozornost nejen holek,” je to tady. Už je tady zpátky ten náš Aiden, který se tak rád vytahuje. Krize s tátou už ho přešla. Jedině díky bohu, protože už na to nechtěl ani malou vteřinu myslet.

Jacob už byl prostě takovej. Ano někdo by řekl že je arogantní, ale Jacob je všechno jen ne arogantní a povrchní. Nikdy tyhle dvě vlastnosti neměl. Jo Jaob se tu hrál na stalkera, bohužel mu to úplně nevyšlo. No teda jako posluchač je vážně dobrý, proto něco málo s jistotou mohl říct. Ale Aiden nebyl hloupý ani trochu, proto bylo jasné že mu tu pohádku nesežere. ,,Dobrý posluchač.? Hm, slyšel jsem že spíš myslím jen sám na sebe a lidi kolem mě jsou mi jedno, ale je pravda, že tebe se poslouchat dá..” Kdyby Aiden mluvil o nezajímavých věcech.? Možná by to Jacob všechno přešel a nebyl by tak dobrý posluchač. Ale toužil po tom o něm vědět víc.. Jacoby bydlel na koleji se spolubydlícím, ale tak nějak si na to zvyknul, byl to taky hudebník takže nic co by se nedalo zvládnout… ,,Řekl bych že ne. Nebo jako jasně že jsem měl možná někdy z něčeho trochu nahnáno. Třeba šílený bylo opustit bali. Ale nikdy jsem nepochyboval sám nad sebou. Nikdy jsem si neřekl. Jacobe ser na to, to nedáš.” pokrčí rameny. Jacob se prostě nebojí jít do všeho po hlavě. Bohužel ne vždycky mu to vyšlo, ale tak nějak drží a funguje dál. Nikdy by si neřekl že je něco nemožný. Učili ho už jako malého že všechno je možný, že nikdy se nedá říct takhle to nepůjde.. Takže když se rozhodl že bude muzikant šel do toho. Hudbě obětoval hodně času. Jakože fakt hodně. Není den kdy by neměl v ruce kytaru. Aiden to měl jistě stejně. Ten měl všechno, rodiče takových dětí většinou nejsou moc v pohodě, ale snaží se aby jejich dítě neselhalo a bylo nejlepší. Ale určitě to neměl jako Jacob doma. Ten měl doma plno lásky a zase jim tolik nezáleželo co z něj bude. Ale Jacob se sám rozhodl, že nebude jen další obyvatel Bali co se nikam neposunul. Aiden si mohl být jistý že Jacoba uslyší ještě mnohokrát zpívat.. ,,Ještě si možná nepotkal tu pravou osobu..” mrkne na něj Jacob. Teď ani nevěděl proč to udělal. Bylo to tak nějak automaticky. Nebylo to tak, že by na něj mrkal protože by myslel sebe. Spíš jako takové, neboj se to přijde. Jacob na lásku jako takovou nevěřil. Ano tak nějak si dokázal představit že jednou bude mít někoho rád, ale nikdy nevěřil na to, že to bude jako ve filmu. Kdy by pak mohl přijít takový konec, který by ho srazil na kolena a on se z toho dostával fakt pekelně dlouho. ,,To je mi ale překvapení.. Upír z kalifornie..To by byl docela dobrej název pro písničku..” řekne zamyšleně. Tohle by mohl zkusit. Ale je jasné že je ještě brzo aby o někom jako on napsal písničku. Zatím ho ani neznal pořádně. Aiden mu hned objasnil proč chodí do školy právě sem… ,,Tak to je no… Asi přijatelnej důvod. To dokážu pochopit. Já jsem chtěl původně na Juilliard do New Yorku. Ale tak nějak než jsem se rozhoupal, tak jsem potkal profesora tady odtud. A tak nějak mi řekl že bych měl jít studovat sem. Tak jsem nakonec šel.” To byl důvod proč byl právě tady. Potkali by se ty dva i v New Yorku.? Nebo by bylo nemožné tam na sebe narazit.? Jacob kdyby nepotkal Aidena by si nejspíš nikdy nepřiznal že se mu líbí kluci. Jako bylo to v něm celou dobu, ale teď už to bral tk jako, že se to fakt děje. A mohl za to právě ten kluk co seděl kousek od něj… ,,Já vím je to divný. Teda jako viděl. Umělej chápeš jako. Ale třeba že by sněžilo.? To nikdy..” řekne se smíchem. Na Bali prostě sníh nepadal.. ,,Když jsem byl v Irsku, tak jsem čekal celou zimu na sníh, ale jediný čeho jsem se dočkal byla hrozná zima..” Sníh prostě nepadal. Ale tak jednou snad bude mít štěstí.. ,,Jo viděl jsem sám doma..Takže si to asi dokážu představit. Ale asi nedokážu odmítnou takové pozvání..” řekne a natočí hlavu trochu na stranu a přeměří si Aidena pohledem. Bylo to snad pozvání na krásné vánoční rande.? Kdyby se nad tím zamýšlel trochu víc, kdo ví třeba by se začal i usmívat… ,,Chápu. Asi není úplně dobrý žít život bez cíle..” řekne a musí se zamyslet. JAký on měl vlastně cíl.? Co chtěl jednou dělat.? On vlastně asi žádný neměl tak nějak daný. Teď když mu to došlo, tak by se skoro dalo říct že z toho byl zaskočený… ,,V tomhle tvý rodiče udělali dobře..” řekne se smíchem. Protože sakra. Hudba..! Tu člověk potřebuje prostě ovládat.. ,,Kytara je fajn. Kytara podporuje kreativitu. Dá se na ní zahrát vlastně úplně cokoliv.. Víš že kytara podporuje sebevědomí člověka.? “ zeptá se ho.. Bylo to tak. Říkali mu to už když se začal na kytaru učit. A něco na tom rozhodně bude. No vždyť se na něj jen podívejte.. ,,Studuju.. Ale je to dost omezující studium. Čekal jsem to lepší. Musíš psát to co chtějí, hrát to co chtějí. Vlastně jako nemám zase tak moc volnou ruku jako když se učíš sám. Ale tak nějak už jsem si na to zvyknul. Vynahrazuju si to hraním na ulici.” pokrčí rameny. Měl hodně důvodu k tomu proč tam hrát. ,,Já začínal na klavíru. Říkal jsem si že kytara nebude nic pro mě. Pak jsem hrál asi osm let na bubny. Ty mě hodně baví. No mezitím jsem začal poznávat co dokážu s kytarou, takže ta se taky nakonec stala mým hlavním nástrojem. Když si k tomu přidáš pedály, tak dokážeš fakt věci.” řekne s úsměvem. On by mohl mluvit o hudbě klidně hodiny a hodiny. ,,Asi ale než hudebník bych chtěl psát hudbu. Nedokážu si představit někde hrát v kapele.” Krátce se zamyslel a pak se rozhodl Aidenovi trochu odkrýt to co dělal.. ,,Hele busking není žebrota. Plno lidí to tak bere. Nebo berou to většinou lidi co se moc nezajímají o hudbu. Hranice mezi buskingem a žebrotou není, bohužel, úplně jasná. Žebráci se často tváří jako umělci – pískají na píšťalku, bouchají do bubínku… Hranice je podle mého názoru v tom, jak se cítí divák – háže do klobouku buď proto, že je nadšený z předváděného vystoupení, nebo proto, že je mu někoho líto, či se cítí trapně. Chápeš co tím myslím? Jakože ono tam ani kolikrát nejde o prachy. Když jdeš hrát na ulici, tak hned po první písničce poznáš že to děláš dobře nebo špatně. Na ulici se okamžitě dozvíš, jestli to děláš dobře nebo ne. Pokud lidi nezaujmeš, prostě půjdou pryč. Naučíš se hodně o práci s divákem, o síle osobního vyzařování, o důležitosti úsměvu…” Jo Jacob rozhodně uměl zaumout. Měl charisma které z něj prost vyzařovalo. Pak už ale svůj dlouhý monolog ukončí. Nerad by ho nudil. ,,Jasně že znám. Studujeme spolu a dvakrát jsme spolu hráli. Jednou si šla do kavárny kde jsem hrál pro kafe tak jsme si i zazpívali. Talentovaná holka..” pokrčil rameny. Jako nemohl říct že by se znali nějak moc extrémně dobře. Rozhodně ne tak dobře jako Aiden a Mack, ale jo měli už tu čest… ,,Chápu.” Usměje se. tak se aspoň dozvěděl že ty dva spolu nechodí. to ho těší.. ,,Ty bys měl možná štěstí že by sis jí mohl vybrat. Já už jí mám určitě vybranou..” řekne se smíchem. Jacob byl s tímhle v pohodě, tak nějak věděl že to jednou přijde, ale zatím studoval a měl klid. ,,Musím si tohle zapamatovat. Že si mám dávat pozor abych ti někdy nepřivedl ukázat nějakého psa..” řekne se smíchem Jacob. On to bral s humorem, měl zvířata rád, ale chápal i Aidena. Jeho slova ho ale zarazí.. Nejem holek.? Proč nikdy neví co si myslí, bylo by to o tolik jednodušší… Kašlat na to, prostě se ho zeptá. ,,Co tím myslíš.?” zeptá se, teď už to řekl, takže prostě vyčkával na odpověď. Jstli zase odpoví nějak neurčitě tak už ho to asi zabije.

Narozdíl od Jacoba Aiden oplýval těmito vlastnostmi, ale před Jacobem je zatím příliš nedával najevo, u něho neměl důvod, co si dokazovat. Všiml si, že se o něj nezajímá, protože má peníze nebo podobně, ale jako o člověka samotného, což mu zalichotilo. ,,To je pravda, já se poslouchám narámně. Ale musím podotknout, že mi to tak nepřijde, protože teď jsi mě poslouchal celou dobu, Jacobe,” namítl ohledně toho, že by Jacob myslel jen na sebe a o okolní lidi se nezajímal. Aiden ten pocit rozhodně neměl. Buď uměl získat jeho pozornost a nebo lidé si to o něm mysleli mylně. Aiden sice toho nenamluvil tolik jako Jacob, ale druhý si může být jistý, že všechno poslouchá a to se taky jen tak nevidí, většinou on neprojevuje zájem o lidi a neposlouchá je. Často je i takhle provokuje. Povytáhl obočí nad Jacobovými slovy. V tomhle si byli v celku podobný. Aiden se teda bál, aby nedopadl jako jeho otec, ale zase skoro nikdy o sobě nepochyboval, že by něco nedokázal. ,,Jaký to bylo vlastně opustit Bali? Já teda odešel z New Yorku, ale zase úplně ne, protože tam lítám často, takže nemohu se s tebou ani v nejmenším porovnávat,” zajímalo ho to i z psychologického hlediska, jaké pocity musel mít vyšší mladík, když odešel z svého domova. Až na tu situaci s nevěstou to neznělo, že by se tam měl nějak špatně. Aiden měl v plánu se vrátit zpět do New Yorku, ale ani za milion nechtěl žít s rodiči pod jednou střechou. Asi by už to nevydržel. Navíc ten nápad toho, že by žil sám a měl na všechno klid, se mu velmi zamlouval. ,,Myslíš, že někdo jako pravá osoba existuje?” podíval se zvědavě na Jacoba. Už si zvykl na to jeho mrkání a náhodou mu to přišlo vcelku roztomilé. Teď, ale musel zahnat ty myšlenky pryč, protože nemohl uvěřit tomu, že na něco takového opravdu myslí. Na lásku nevěřil. Lépe řečeno nevěřil na pravou či osudovou lásku. ,,Můžeš ji složit, písničky o mně se musí skládat dobře,” kdyby existovala nějaká kontrolka, která by začala pískat při vysokém sebevědomí, tak u Aidena by pískala nepřetržitě. ,,Julliard? To je opravdu dobrá škola. Jako Newyorčan bych tvrdil, že je lepší než tady, ale vidím, že slunečná Kalifornie ti musí vyhovovat, když jsi z Bali,” broukl zamyšleným tónem. On furt otce nenáviděl za to, že musel studovat v Kalifornii, ale na druhou stranu, kdyby tomu tak nebylo, tak nikdy nepotká Jacoba nebo Mack a jeho počet zajímavých lidí v jeho životě se bude rovnat nule. ,,Irsko není zrovna spolehlivé místo,” zasmál se, ale to už mu nabídl tu pozvánku do New Yorku: ,,tak vidíš, budu s tebou počítat. Provedu tě klidně i místy z Sám Doma.” Drobný fakt neřekl a to, že nikdy v životě neviděl Sám Doma. I když to byl kultovní film, tak Aiden neměl rád vánoční filmy, ale kvůli Jacobovi by se na něj i podíval. Musel souhlasně pokývat hlavou, protože on by si svůj život bez cíle nedokázal představit. Sice by si mohl žít z peněz rodičů a nic nedělat, ale to nechtěl, nebyl líný člověk. Povytáhl tázavě obočí: ,,Kdybych je poslechl, tak hraju na housle nebo tak.” Zakoulel očima, protože chtěli, aby takhle hrál na večírcích. ,,Popravdě, jsem to netušil, ale smysl to dává,” to bylo snad poprvé, když přiznal, že něco neslyšel nebo neznal. Většinou na všechno odpovídal “Já vím.” Zaujatě poslouchal Jacoba, jak mluví o svém studiu hudby. Opravdu se mu líbilo, jak o tom mluvil s tou láskou, bylo poznat, že hudba je opravdu pro něj vším. ,,Když tě omezují, proč se na to nevykašleš a nezkusíš to po svém? Tedy chci tím dát najevo otázku, co ti vlastně dává studium tady?” broukl zaujatě, opravdu ho zajímalo, co všechno mu dala zdější univerzita. Jacob působil jako někdo talentovaný, kdo ani nepotřeboval školu. ,,Kytara je i fajn v tom, že si ji můžeš vzít všude,” odsouhlasil mu to a zahleděl na jeho tvář, kde měl úsměv, což ho donutilo zacukat koutkami nahoru. Pokyvoval hlavou souhlasně na všechny jeho slova, ale to už se dal do vyprávění o tom, jak hraje na ulici. Je fakt, že Aiden si spojoval pouliční umělce s žebráním, ale to mu právě vyvrátil Jacob. ,,Nikdy jsem se o tomhle nezajímal a je pravda, že jsem házel všechny lidi do jednoho pytle, protože jsem ani nevěděl, že existuje něco jako busking. Možná, by bylo fajn, kdybych tě takhle mohl vidět hrát na ulici, zní to jako něco, kde můžeš ukázat svou sebejistotu,” prohlédl si ho pohledem od hlavy až k patě. ,,Ach ano, v kavárně jsem ji taky poznal a ona tam zpívala. Má fakt krásný hlas,” jen Mack zatím dokázal lichotit a mluvit o ní hezky, teď skládal samozřejmě komplimenty i Jacobovi. Ale Mack byla zatím jediný člověk, kterýmu kdy hrál na kytaru jako doprovod a dokonce i kvůli ní veřejně vystupoval s kytarou, i když byla jeho tajnou zálibou. Ale to už uvedl na pravou míru, jak se věci mají mezi nimi, ale nepřekvapovalo ho to. Dost lidí si myslelo, že mezi nimi je něco, ale hezky se to drželo jen přátelství. ,,Ale pořád můžeš říct, že zrovna tahle se ti nelíbí. Nebo to snad nejde?” broukl další otázku. Teď to vypadalo, že se Jacoba moc ptal, ale on se opravdu jen zajímal o něj. ,,To bys měl, protože bych asi vyletěl z kůže, musel by ode mě být kilometr,” zašklebil se okamžitě, protože on prostě zvířata příliš v lásce neměl. Jen asi hady, ale jinak se jim prostě vyhýbal, takže v zoo by nebyl moc spokojený. ,,Co myslím?” neodpověděl rovnou, i když moc dobře věděl, na co se ptá. ,,Že jsi zajistím nejen pozornost i holek?” otázal se pro jistotu, ale to se mu na tváři objevil samolibý úsměv a pokračoval dále. ,,Víš, Jacobe, já jsem natolik oslnivý a přitažlivý, že mám pozornost nejen holek i kluků, takže takhle. Takže teoreticky si mohu vybírat z obojího a aspoň mám víc možností,” načež na závěr svých slov na něj mrkl. Ano, tohle mrknutí si zase šetřil, kdy se to bude hodit nejlépe a bylo to právě teď.

Jacob si s arogantními lidmi většinou neměl co říct. Bylo proto zvláštní že s Aidenem to fungovalo. Možná protože podle Jacoba nebyl arogantní. Kdyby mu teď někdo řekl že takový je, tak by mu nejspíš nevěřil. Sám Aiden mu to říkal. Ale jako halo. Podívejte se na ty dva. Neměl být Aiden zrovna arogantní na někoho jako je Jacob.? Když Jacob zmínil, že Aiden se poslouchá dobře, tak to jistě pohladilo jeho už dost velké ego.Celý tohle bylo divný. Jacob neveděl jestli to je tím že ho Aiden tolik přitahoval, nebo tím jakou měl zajímavou osobnost. Asi tak obojí dohromady. ,,No jasně, hlavně se nezapomeň pochválit..” Pronese s úsměvem Jacob. Ale tak on by to asi udělal stejně. Prostě takový už oba jsou.. ,,Jseš si jistě že jsem tě poslouchal.?” zeptá se Jacob. Snažil se držet vážnou tvář, ale předstírat něco před někým jako je Aiden.? To snad ani nejde. Měl pocit že ty jeho tmavé oči ho prapalují skrz na skrz, že kdyby mu jen trochu zalhal pozná to. Jacob se prostě zajímal o lidi o který chce a Aiden je rozhodně jedním z nich. Vlastně teď byl někde v top trojce. Aiden rozhodně získal jeho pozornost. JAcob vlastně nikdy nemyslel tak dlouho na nějakého kluka, rozhodně si byl chvilka jistý že s ním tady pan dokonalý flirtuje. Byl z něho v tomhle ohledu trochu zmatený, ale spíš se možná bál přiznat že by to tak bylo. Co potom.? Jak to vůbec probíhá.? Když Jacob flirtuje s holkama je to jiný, Aiden byl ještě k tomu hrozně inteligentní člověk a ne žádný blbec…,,První cesta byla docela složitá, ale věděl jsem že to zvládnu. Asi nejhorší byli první vánoce co jsem byl sám. Že jsem nebyl doma, to bylo trochu divný, ale je to jen o zvyku. Teď se tam spíš bojím jednoho pěkného dne vrátit..” zasměje se. Přece jen jeho mtku už probírali, takže bylo jasné o čem je řeč. ,,Musím tam ale za letět o prázdninách, takže se začnu snad modlit abych se vrátil. Pořád si opustil svůj domom, podle mě je to skoro defakto to samé..” pokrčil nakonec rameny. Jen Aiden asi neměl tak dobrý vztah s rodiči jako Jacob. Jacob měl hlavně plno sourozenců, takže ty mu taky chybí.. ,,Ale kdybych měl bejt hodně upřímnej.. Tak jsem byl dost… Hm. Asi smutnej, ale šťastnej zároveň. I když to nedává smysl, byl jsem asi tak nějak obojí.” Jo to vůbec nedává smysl, ale tak on se prostě cítil. Teď už to bylo jiné, měl tu přátele, školu, domov i když jen kolej. To mu připomíná že se na léto zase musí vystěhovat. Mohl tam teda zůstat když bude nejhůř, ale neměl v plánu tam být celé léto.. ,,Jasně že existuje. Každej má svojí pravou osobu. Sice to neznamená, že když jí potkáš, že s ní musíš nutně být do konce života, ale rozhodně to bude někdo na koho nikdy nezapomeneš..” upřesní Jacob. Nevěřil na osud nebo něco takového, ale tohle.? To je jasný. ,,Až jednou někdy potkám tu svojí, tak ti řeknu že je to možný..” Myslím že jeho pravá osoba sedí kousek od něj, jen Jacob má v hlavě zatím pořád moc myšlenek, co mu zakazuje si tohle připustit. ,,Písničku.? O tobě.? Co se rýmuje se jménem Aiden.?” položí spíš řečnickou otázku. Možná by tam jeho jméno ani nedával, ale kdo ví. Třeba si dá takovou prioritu že jednou o něm něco napíše.. ,,Možná to říkáš jen proto že jsi odtamtud a protože je to škola pro boháče..” řekne Jacob s úsmevěm. Ale popravdě.? Ten by na té škole trpěl nejspíš, ale rozhodně by je tam strčil všechny do kapsy.. ,,Jako škola to je docela dobrá, ale zase tak talentovaný lidi tam nemají..Třeba u hry na klavír musí mňoukat, aby neztratili rytmus. Vypadám snad jako někdo kdo by měl mňoukat u klavíru.?” zeptá se a nevěřícně zakroutí hlavou.. ,,Na to asi raději neodpovídej..” dodá nakonec se smíchem. Byl si teda jistý že by mňoukat nemusel, ale tak stejně by to pro něj bylo hrozný… ,,Irsko se mi náhodou docela líbilo. Ale ten sníh mě zklamal no. Tak zase na druhou stranu jak říkáš, jsem z Bali mám rád teplo a sluníčko..” znovu pokrčil rameny, další obrovský rozdíl mezi nima.. Prostě se smíří s tím že sníh jen tak neuvidí. Jasně že Jacob souhlasil že s ním vyrazí do New Yorku. To si nemohl přece nechat ujít, hlavně když bude mít takový doprovod. To by byl sám proti sobě. Jacob miloval filmy, měl rád ty vánoční klišé filmy. Rád si jen tak doma lehl a nějaký si pustil. Určitě jednou Aidena donutí sledovat plno filmů… ,,Na housle..? To ne. Ty jsou hrozně.. Jak to říct. No ke klukovi se housle prostě podle mě nehodí. Zase na druhou stranu, by z tebe udělali atrakci na domácích večírcích.” řekne Jacob se smíchem. úplně ho tam viděl navlečeného v nějakém kostýmku jak hraje na housle. Jacob si ani neuvědomil jaké štěstí měl, že mu Aiden odpověděl že něco netušil. Nějak se v tom ale samozřejmě nešťoural. Jo hudba a Jacob.? To je něco úžasného, miloval to víc než cokoliv. Pak na něj ale uděřil s tím proč studuje. Jacob se jen na malej moment musel zamyslet. ,,Asi mě hodně škola naučila dá se říct pokoře a trochu mě brzdí.? Já totiž mám občas tendenci se pro něco nadchnout a zapálit se pro to tak že jdu přes mrtvoly, takže je dobrý pamatovat na pokoru a přinejlepším nikoho nezabíjet.A hlavně že bych měl trochu brzdit no.” To měl být vtip nikoho by nezabil nikdy. ,,Ty školy nejsou špatný, ale chybí v nich radost a takové to nadšení který já do hudby mám. Já studuju songwriting. V podstatě dostaneš slovo a musíš z toho udělat super písničku. Jen je háček v tom že k tomu dostaneš rovnou i melodii. Mám dokonce i spolužáka co nehraje na žádný nástroj a to je pro mě prostě nepochopitelný.. A Asi ten nejvíc hlavní důvod je, že jsem potřeboval i technický zaměření. Sám si zvučím a tak.” řekne nakonec no prostě to nadšení v něm když mluvil o hudbě. To se nedalo přehlédnout. Byl hudbou prostě úplně posedlej. Pak se dostanou k tomu kde Jacob tráví nejvíce času. A to na ulici. Věděl jakej na to bude mít Aiden názor, proto se rozhodl mu ho vyvrátit jak jinak. Možná kdyby šlo o cokoliv jiného, nechal by to být. Ale tohle se týkalo něčeho co miluje víc než cokoliv. Dokonce by řekl že se mu to povedlo. Taky že měl na tváři hned spokojený úsměv. Byl rád že to pochopil.. ,,Jo to je problém většiny lidí. Ale zase na druhou stranu rádoby umělců se najde víc než dost. Ale když jdu hrát, tak mám lidi od začátku do konce.” No jasně ještě aby se nepochlubil. ,,Možná bys mohl vzít kytaru a přidat se, pokud se nebojíš..” řekne a lišácky se na něj usměje. Měl pocit že do toho nepůjde, proto použil ty slova jestli se nebojíš. To je jasný že to nebude chtít potom odmítnout.. Jaká náhoda že jí oba potkali na tom samém místě. Proč se oni dva už nepotkali.?Někdy dřív, třeba v kavárně. Hlavní ale bylo že ho Jacob potkal teď. Nic si od toho nesliboval, když si vyměnili pár zpráv. Ale už teď bylo jasný, že tohle nebude jejich poslední setkání. Jacob se upřímně zasměje, když se Aiden řekne že může říct že se mu nelíbí.. ,,Tak to bohužel nefunguje. Nebo aspoň by nemělo. Ale já jsem dost vybíravej, takže jsem jich už pár odmítl. Ale potom až dostuduju, tak si prostě budu muset vzít koho mi dají.. Nechápu že v tomhle století ještě existuje něco jako dohodnuté svatby..” pokrčí rameny a nechápavě nad tím zakroutí hlavou. Jednou vymyslí jak z toho ven. Nikoho si brát prostě nebude. Pak se dostanou ale na téma pes. Aiden nutí Jacoba se hodně smát. Protože když řekne že by vyletěl z kůže, no prostě ho to pobaví.. ,,Vlastně to je možná dobrý vědět..” řekne a skoro až ďábelsky se zaculí. Jacob doteď mluvil a byl k nezastavení. To se ale rázem mělo změnit. Položil mu totiž jednu otázku. Co tím Aiden myslel, že získává pozornost nejen holek.? Teda Jacob chápal co tím nejspíš myslel, jen si to chtěl ověřit.  Aiden ale položil stejnou otázku jako on. Možná by se Jacob zmohl na přikývnutí, ale nakonec jen vyčkával na odpověď.. Pak to přišlo. Ta odpověď byla více než jasná. To jak vyslovil jeho jméno a to co slyšel potom ho asi trochu zarazilo. Zatím mlčel jen chvilku, že kdyby teď promluvil, Aiden ani neví že ho zaskočil. Nebo to na jeho obličeji bylo poznat.? Ne Jacob neměl většinou ve zvyku hned házet vyplašené obličeje. A co mělo znamenat to mrknutí.? Věděl snad jak to Jacob měl.? Jak by mohl? On sám si totiž ještě pořádně nepřiznal jak se cítí. Aiden s tím byl smířený. Nakonec se Jacob nadechl že něco řekne. Svoje slova však zase spolkl. Nakonec z něj nevyšlo vůbec nic. Tak a je to tady, tohle jeho zaseknutí mu bude jistě připomínat dlouho. PAne bože, ale vždyť to bylo přece skvělý. Mohl si teď být jistý že s ním Aiden občas flirtoval. Jacob ale spíš znervozněl. Nakonec ale jen trochu nepatrně nakloní hlavu a podívá se mu do očí. Teď už z něj konečně něco vyleze… ,,Jak jsem říkal na začátku. Sám se na konci rozhodnu jestli si tak skvělá společnost jak tvrdíš..” Mrkne na něj stejně jako to udělal před chvilkou Aiden.Jo vlastně z toho nakonec vybrousil jako pán, no to malé zaseknutí si nebude připomínat, ale jako je jasné, že jeho společník mu to velmi rád připomene. Vzít Jacobovi slova.? To je něco teda.Tak a bylo to. Teď si oba mohli říct, že tady je to o něčem víc.

Něco takového si nemohl nechat ujít, když se mohl chytit a pohladit si svoje ego, taková příležitost je vždy jen skvělá. Ušklíbl se na druhého mladíka: ,,Nezapomenu.” Sebevědomím opravdu jiskřil, škoda, že takhle se nemůže přenášet, aby lidé kolem něj to sebevědomí taky mohli nějakým způsobem získat, i když Aiden by asi z toho úplně radost neměl. ,,Jsem si zcela jistý, o tomhle bych ani na chvilku nepochyboval,” poznamenal zase tím tónem. Jistě, že v určitých okamžicích s ním flirtoval. Někdy to bylo i nevědomky. Přece jenom Aiden flirtoval jen v určitých okamžicích, jinak většinou mu v tomhle pomáhal vzhled a ten jeho odtažitý přístup, který lákal nějaké lidi určitým způsobem. ,,To je fakt. Já na Vánoce jsem vždy v New Yorku. Já bych se ani jednoduše nevracel,” věděl, jak to bylo s jeho mamkou, ale netušil, jak moc dobré vztahy má Jacob s rodinou, tak nedokázal tu situaci pořádně pochopit a vnímat. ,,Neřekl bych. Ty je třeba nevidíš celý rok a já si prostě mohu zaletět do New Yorku, kdy chci,” poznamenal, ale nemyslel to tentokráte jako vychloubání, spíš mu vyvracel, proč si myslí, že rodinu neopustil definitivně. ,,Dává to smysl, to ti mohu jako student psychologie potvrdit,” broukl. On sice snad nikdy nezažil pocit, kdy je člověk šťastný i smutný, ale díky tomu, že studoval už druhým rokem psychologii, tak o tom něco málo věděl. Nepovažoval to za nic divného. ,,Takže ty věříš, že je prostě někdo, kdo k tobě prostě patří a je souzeno ti ho potkat, i když konec nemusí být pěkný?” povytáhl zaujatě obočí, protože on tomu nevěřil ani za málo. Jak by mohla být mezi těmi sedmi miliardy lidí zrovna jedna osoba, která by podle všeho měla být ta pravá pro tebe. To nedává smysl, ne? Nebo aspoň pro Aidena to smysl nedávalo. ,,Jasně, o mně,” ale co se týkalo rýmu, tak lehounce pokrčil rameny. Rýmy nebyly opravdu jeho silná stránka, tak proto nikdy nepsal nebo tak. Radši hrál něco, kdo vytvořil už někdo jiný. Pobaveně se ušklíbl: ,,No, je fakt, že si stojím za tím, že New York má prvotřídní kvalitu a je taky fakt, že Juilliard je škola pro bohaté, ale vyšlo odsud spoustů talentů.” Musel přece obhajovat svoje milované město, aby se neřeklo, že ano. ,,Chtěl jsem říct, že nevypadáš, ale když nemám odpovídat, tak radši pomlčím,” pousmál se lišácky, protože stejně to řekl, ale dále poslouchal svou společnost. ,,To byl jejich účel, proto chtěli, abych uměl hrát na housle. Takže jsem rád, že jsem to tenkrát bojkotoval,” i on si to úplně dokázal živě představit, ale tuhle představu radši dostal rychle pryč z hlavy. ,,I přes mrtvoly? Takže jsi velmi ambiciózní?” samozřejmě, že pochopil jeho vtip, kterému se i pobaveně ušklíbl, ale Jacob taky působil jako někdo, kdo by mohl mít velké plány do budoucna. Obočí mu vystřelilo zase nahoru až ke kořínkům jeho tmavých vlasů. ,,Nehraje na žádný nástroj? Takže vy prostě dostanete melodii a musíte na to něco složit? To není úplně taková svoboda, jak bych si to sám osobně představoval,” poznamenal s nelibostí v hlase. Aiden sice nepsal, protože neměl moc kreativního ducha, ale tohle by se mu rozhodně nezamlouvalo, protože by to všechno chtěl dělat sám na vlastní pěst. To už se dostali k tématu hraní na ulici, kterému se věnoval Jacob a Aiden o něčem takovém vůbec neměl poznatky a jeho představy byly stejné jako u každého běžného člověka. ,,Od začátku až do konce? Mohu to někdy vidět na vlastní oči?” chytil se hned jeho chlubení, ale věřil by tomu, že je to pravda. Jacob byl talentovaný a ke všemu ještě velmi charismatický a to prostě lidí láká. To už Jacob vytáhl na něj to s tou kytarou. Kdyby mu to řekl normálně, tak by se nepřidal, protože na veřejnosti vystupoval pouze jednou a to jen kvůli své nejlepší kamarádce, ale jinak si hrál jen v soukromí, protože to pro něj byla srdcová záležitost. Jenže Jacob použil slova “pokud se nebojíš”, což zabralo, protože to v Aidenovi probudilo jeho snahu něco dokazovat. ,,Jak, jestli se nebojím? Samozřejmě, že se ničeho nebojím. Řekni a půjdu si s tebou zahrát,” odfrkl si sebejistým tónem, že by to měla být naprostá hračka. Ale věděl, že když bude stát na tom místě a hrát tam, že mu to bude evidentně i nepříjemné. Tohle prostě bylo něco, co dělal v soukromí a nebo s Mack. Když ho viděli hrát lidí, tak měl pocit jako kdyby jim otevřel svou mysl, tedy ale samořezjěm v případě, kdy hrál nějakou písničku, která mu byla blízko k srdci, když by zahrál nějakou úplně neznámou, ke které nemá žádný vztah, tak by ho to asi evidentně tolik netrápilo. ,,Na tohle bych měl psychologické vysvětlení. Nebudu to brát, ale složitě, ne, že bych o tobě pochyboval, ale už mám hlavu plnou těch termínů, že o nich nechci teď slyšet,” poznamenal s zakoulením očima. To byl odkaz na jeho předchozí hodiny plné učení. ,,Je to v lidech. Mají pocit, že některé tradice se mají dodržovat, protože pak se bojí, že přijdou o svoji hodnotu a hodnotu svého národu,” vysvětlil opravdu rychle a stručně než přešli k dalšímu tématu. ,,Nevím, co tím zamýšlíš, ale radši tě dopředu varuji, to nedopadne dobře,” Aiden prostě nedokázal vystát společnost psů a jiných zvířat. Bylo to pro něj jako noční můra. To se, ale dali zase do témata pozornosti holek, ale i kluků. Aiden rád Jacobovi odpověděl na tuto otázku a to ještě s obrovským egem. Pravdou je i to, že pozoroval celou dobu reakci Jacoba. Byl zvědavý, jak druhý bude na tuto informaci reagovat. Jestli se zeptal jen z čisté zvědavosti a nebo mu to dá něco. Druhý nějakou hodnou chvilku nic neříkal, což Aidena docela pobavilo, protože zatím docela hodně mluvil. Aiden nevěděl, jak to má Jacob, ale jen něco málo tušil a nebo taky to spíš neřešil a prostě s ním flirtoval, ať by to byl heterák nebo ne. Uchechtl se potichounku, když druhý naklonil hlavu, tak mu taky upřel pohled přímo do očí a vyčkával. Jeho slova v něm vyvolala další uchechtnutí. ,,Jako vždy, máš chytrou odpověď, i když jsem si už myslel, že z tebe nic nevypadne,” rýpl si do něj, čímž dal najevo to, jak chvilku předtím tak mlčel. Nemohl odolat a připomenout mu jeho zaseknutí. ,,Víš, já si myslím, že jsem skvělá společnost, protože mám pocit, že i slova jsem ti vzal, tak ohromený ze mě jsi, že jo?” přišlo další rýpnutí a na jeho tváři se objevilo lišácké zvednutí koutků. Bavilo ho, takhle provokovat, ale v tomto to případě to nemyslel vůbec zle. Což byla vzácná chvíle, protože běžně ryl do lidí, aby je naštval a vyprovokoval, jednoduše, aby je nějakým způsobem urazil.

Po slově nezapomenu Jacob odhalí své zuby v širokém úsměvu. Ten kluk byl prostě geniální. Hrozně ho bavilo s ním trávit čas. Možná víc než by čekal. Dokázal si udržet jeho pozornost. To je pravda. Aiden si toho byl dobře vědom. Takže nemělo cenu tady na něj zkoušet, že ho ve skutečnosti vůbec neposlouchá.. ,,Dobře uznávám. Máš pravdu..” Jasně že ho poslouchal. Oni dva spolu jistě flirtují chvilkama. Bylo to prostě neskutečný. Jak k tomu vůbec došlo.? Že tu teď sedí a baví se. Napadlo by to Jacoba ještě před pěti hodinama.? Že se tohle může stát.? Rozhodně ne. Jasný psali si o tom že na sebe třeba jednou narazí, ale Jacob tomu moc nevěřil. Jiný lidé jiná společnost. To si prostě tehdy řekl. Aiden ho přitahoval a ne jen fyzicky. Samozřejmě se to snažil na sobě nedávat moc znát, ale když ono se to úplně občas vybízelo s ním zaflirtovat. Měl by napsat Noře a probrat to s ní. Na takové věci ho měla připravit. Ne ho pořád přesvědčovat že se mu líbí i kluci, to přece dávno věděl. Sice než potkal Aidena tak to pořád popíral, ale teď.? Nebylo pochyb. ,,Napadlo mě to. To že bych se jako nevrátil vůbec. Ale rodinu máš jenom jednu, takže se s tím postupně budu smiřovat. Mám ještě rok školy, to je ještě dost času..” pokrčil nad tím rameny. Možná ho tahle situace tížila víc než přiznal. Ano měl ještě rok, takže na co to teď řešit. Ještě že je takovej necitlivej. No dokážete si představit jak těžké by bylo odjet a být tady zamilovanej. Měl pocit že tohle se mu snad nemůže ani stát. Jak řekl, musel by potkat tu pravou osobu… ,,Věř mi. Rozhodně vidím svojí rodinu častěji než ty. Vždy volají v tu nejmíň vhodnou dobu.” Bůh žehnej technologiím. Jeho matka by mu volala nejraději každý den. Jacob to kolikrát ani nebere. Ne že by ho otravovala, měl svou rodinu rád, ale čeho je moc, toho je příliš.. ,,Nelíbí se mi jak tu na mě vytahuješ psychologii. Měl bych si dávat pozor co říkám..” řekne se smíchem. Když s Aidenem mu bylo tak dobře, že se vlastně vůbec nebál cokoliv říct. Neznal ho a stejně měl pocit, že s ním může mluvit tak nějak otevřeně. Zatím ho tu nějak nesoudil, Jacob si třeba myslel že tohle zrovna dělat bude. Ale ne. Všechno v pohodě. Pak se dostanou ale k té pravé osobě. Už na to předtím nějak došlo, věděl že Aiden na takové věci nevěřil. Jacob to měl tak půl na půl. Ale věřil že někdo jako pravá osoba existuje. Někdo má to štěstí a potká jí a někdo zase ne. Na světě je hodně lidí, musíte mít prostě štěstí… ,,Jo věřím. Každej má někoho kdo k němu patří, tak to prostě je. Ne každý konec je pěkný. Já jako dítě štěstěny určitě budu mít to štěstí..” řekne a zamyslí se. On vlastně ani neví jak by si tu pravou nebo pravého měl představit. CO by měl mít? Jak by měl vypadat.? Pozná to když to přijde..? No měl na to jasnou odpověď. Pravá osoba existuje, jak jí ale poznat to už neví… Některé věci prostě asi nedávají smysl, nemůže všechno být podle pravidel a tak jak my chceme. ,,Třeba někdy budeš mít to štěstí, že napíšu zrovna o tobě..” Mrkne na něj. Proč to zase udělal.? Měl by na něj přestat mrkat. Tak nějak to z něj ale vycházelo automaticky. Vlastně všechno co tady dneska řekl nebo udělal bylo nenucené a úplně automatické. ,,V tom ti oponovat nemůžu. Ta škola vychovala ne jednoho muzikanta..” Měl pravdu, takže neměl žádnou vítku. Možná kdyby to zkusil stýpko by dostal i tam. Byl prostě talentovanej. Bůh na něm s talentem nešetřil, hlavně hudbu miloval, takže kdyby chtěl určitě by se tam dostal. Protože on když něco chce, tak to taky dostane. Jinak to nejde. Zasmál se tomu když Aiden řekl že chtěl říct že nevypadá.. Samozřejmě to stejně řekl i když neměl odpovídat. Jen ta představa Jacoba jak mňouká je vtipná. Jacob se zničeho nic začne tak blbě usmívat.. ,,Promiň ale představil jsem si tě jak hraješ na housle. I když ty musíš vypadat dobře při všem..” řekne nakonec a přiloží si skleničku ke rtům. Přitom se na něj tak nějak zadívá na pár vteřin. Tohle byl rozhodně velký kompliment. JAcob nikdy neměl problém říct to co měl na jazyku a jinak tomu nebylo ani v případě pane dokonalého. ,Ambiciozní.? Jo to jsem. Pokud něco chci. Dokážu se zaměřit pouze na tu jednu věc, proto jí vždy dokážu udělat pořádně a pak prostě dosáhnu na to co chci..” Takže když bude hodně chtít Aidena. No nejspíš udělá všechno proto aby to tak bylo. Zatím ho ale ani nenapadlo, že oni dva. No však víte. ,,Najdou se i takový no. No jak kdy. Většinou dostaneš seznam slov které tam musíš sazadit a pak už si to doladit podle sebe. Je to nuda..” Pokrčil rameny. Jacob neměl problém skládat. Taky to bylo to hlavní co chtěl dělat. Jen prostě by raději skládal pro sebe. Busking něco co Jacob opravdu miloval. Bylo něco co by miloval víc.? Nebo by tomu dal přednost.? Rozhodně ne. ,,Od začátku do konce.” Tohle měli společné, prostě oba rádi naznačují jak moc dobří jsou.. ,,Jasně že můžeš. Kdykoliv. Kromě středy a neděle.” řekne se smíchem. Jinak hrál vlastně tak nějak pořád. Když si domluvil teda něco jiného tak to občas zrušil. Podle toho co to je za plány a ským. Charisma mu rozhodně nechybí. Ještě umí nasadit dost hot úsměv, nebo se tvářit jako štěňátko. To taky dost zabírá. Bylo mu jasné že tohle na něj zabere. Jacob by ho do toho rozhodně nenutil, nebo aspoň ne na ulici. Nebyl muzikant, chápal že to může být trochu nepříjemné. ,,Věřím že bys to zvládl. Ale někdy si můžeme možná zahrát někde kde budeme sami. Nikdo ti tam za malou chybu neutrhne ruce..” řekne s úsměvem. To ho jako teď zval někam jako kde budou jen oni dva.? Ale bylo to čistě profesionální, chtěl vidět jak hraje, možná šlo i o to ho vidět s kytarou.. Vlastně za chybu by mu nidko ruce netrhl. Jacob pletl texty běžně, když hrál třeba dýl jak tři hodiny. Možná to přijde málo, ale stát na ulici třeba v zimě s kytarou a usmívat se. No občas je to těžký. Nechtěl si ale stěžovat ani náhodou.. ,,Čekal jsem že já jsem ten kdo má na všechno odpověď..” zasmál se. Aiden si tak aspoň procvičil to co se naučil ve škole. Ne musel toho mít dost. ,,Dneska si sem vyrazil abys vypustil ne.? Protože si říkal že si se dlouho učil. Takže změňme téma a nebudeme se bavit už o svatbách ani odborných termínech..” To byl skvělý nápad. Jacob to tušil že to řekne, tak proč ho to tak vykolejilo.? Taky si všiml jak ho černovlasý chlapec pozoruje. Pane bože. Tohle mu dá sežrat. Ano vzal mu na krátkou chvilku slova, ale nic s čím by se Jacob nepopral. Nehodlal to vzdát. Tady to prostě bylo už do nebe volající. Ty dva tu nesedí jako náhodný dva týpci. Oni se normálně balí, jen trochu jiným způsobem. Jacob z toho možná byl trochu nervozní, bylo to nové a sám tohle před sebou dlouho skrýval. Nebo si pořád jen namlouval že je to chvilkové. Třeba je vážně jen na holky a Aiden je tak dokonalý, že ho prostě dostal. Co to plácal. Prostě se mu líbí jak kluci tak holky. ,,Mám vždy chytrou odpověď..” řekl Jacob a nejdřív si myslel že je to jediný co ze sebe dostane. V tom to ale přišlo. Zase úplně automaticky. Nad jeho slovy se pousmál a trochu si poposedl. Tak aby na malou chvilku byl blíž u něj. Zase ale ne moc blízko. Nebyl pravej čas narušit jeho osobní prostor, nebo snad ano.? Narušil ho jen tím že se k němu trochu naklonil a podíval se mu do očí. JAk daleko byli od sebe.? No byl mu celkem blízko, ale pořád dost daleko aby to nebylo už přes čáru. Natáhl ruku a chytil Aidena za rameno, nepřestával se mu dívat do očí a nahodil takovej drzej ksichtík. ,,Budeš se muset snažit mnohem víc abys mi vzal slova..” řekl a tak tři sekundy se na něj ještě díval. Pak se jako vítěz vrátil na svoje místo. Tak tohle zvládl na jedničku.

Tohle byla opravdu šťastná náhoda, že se setkali. Jelikož na osud ani jeden nevěřili, tak tohle by se mělo nazývat náhodou. Kdo ví, jak by vypadal jejich den, kdyby se Aiden rozhodl, že zůstane doma u učení a nebo Jacob nešel podpořit svého kamaráda. Rozhodně by to nebyl jeden z těch zajímavých v životě Aidena. ,,Asi bych měl říct, že to chápu, ale já bych dokázal nevrátit vůbec. Rok je málo času,” broukl sám svůj názor. Nechtěl být pesimista nebo kazit Jacobovi představy, ale prostě to musel říci. Aidenovi přišel lidský život opravdu krátký. Nejradši by byl upírem, protože by pak měl věčný život a mohl by přežít všechny obyčejné smrtelníky. Něco takového by se mu opravdu líbilo. ,,Dobře, asi ti budu věřit. My si ani nevoláme, tak pravdu asi možná máš,” broukl zamyšleným tónem. Jacob na to možná opravdu kápl. Divné, že kvůli někomu je schopen i měnit názory, za kterými si většinou tvrdohlavě stál, byl z toho sám z sebe lehce zaskočený. ,,Asi si zvykni, Jacobe, psychologii vytahuji velmi rád často,” odvětil s úšklebkem na rtech. Psychologie byla opravdu jeho nedílnou součástí. Takže pokud se s Jacobem setkají znovu, tak ji bude určitě vytahovat. Nic ve zlém, ale jednoduše ho jeho obor natolik zajímal, že ho využíval v běžném životě a to velmi často. ,,To nedává ani smysl z vědeckého hlediska, jak může mít každý na celém světě jen jednu osobu, která k němu patří? To je mi jasné, takže přání štěstí ode mě nebudeš potřebovat,” rýpl si pobaveně do Jacoba, ale tato myšlenka mu pak ještě vrtala dobrou chvíli v hlavě. To prostě neexistuje, aby někdo takový byl. Někdo “pravý”, Aiden, kdyby to bylo reálné a někoho takového by potkal, tak by ho pak nechtěl jen tak pustit. ,,Já bych sázel na jistotu,” ale dobře, zvedl jeden koutek nahoru. Je skvělé, když o vás někdo napíše písničku. Zvlášť pro Aidenovo ego to musí být skvělé. Zatím by se ale neměl chvástat, když to Jacob neřekl ani tak, že by tu písničku měl mít jasnou. ,,Jsem rád, že to ani nezkoušíš, protože já pravdu mám,” ušklíbl se na něj zase spiklenecky. Kdyby mrkal stejně jako Jacob, tak to asi dělá za každou větou. Už si narušil svoji masku tím, že se neustále šklebil, ale v přítomnosti druhého to prostě jinak nešlo. Jasně, že Aiden nějakou obešel to, co si po něm Jacob žádal, ale bylo to kvůli tak trochu lichotce. Obočí mu sebevědomě vystřelilo až nahoru: ,,Správně, vypadám dobře při všem. Ale myslím si, že by se ti ta představa toho, jak hraju na housle, možná dost líbila,” nahodil ledabyle a zadíval se mu do očí. To, že to byl kompliment, si asi všimnul, ale prostě to musel ještě vylepšit. Ani Aiden neměl problém říkat věci upřímně, pokud nedošlo na intimní téma, která pro něj byla příliš osobní. ,,Myslím, že tohle ti věřím, že bys toho byl schopný. Už jenom na pohled vyzařuješ touhle energií,” možná to byl zase nepřímý kompliment a nebo to možná byl zase jen psychologický poznatek. U Aidena je možné všechno. ,,No, ty působíš jako někdo, kdo by to dokázal i bez seznamu slov od začátku do konce. Věřím, že je tohle pro tebe omezující,” on si prostě nemohl odpustit a neustále pozoroval a hádal, jaká osobnost je Jacob. Už v tuhle chvíli věděl, že ho chce poznat, co nejvíce. Už jen na první pohled působil jako poutavý člověk, který toho v sobě skrývá spoustu a to Aidena přitahovalo a zajímalo. ,,Stavím se, snad mě ohromíš jako ten dav kolem sebe,”věděl, že to pro Jacoba nebude těžké, ale přesto to musel říci. Protože tohle bude asi nějaká věc, že se budou vytahovat, jak moc dobří jsou. Už ho napadlo, že by mohl koupit i nějaký kafe a přinést mu ho. Bylo by to super setkání, takže určitě to v plánu někdy měl. ,,Tak já teda moc často nechybuji, ale osobně bych preferoval, kdybychom si zahráli sami, ale nebojím se, jo?” on se nebál chyb, ale spíš prostě nevystupoval před lidma. Nebylo to, že by se styděl, ale zkrátka hraní na kytaru byla pro něj velmi osobní záležitostí, ale neměl by problém si zahrát s Jacobem v soukromí, i když v tomhle případě musel uznat, že Jacob bude mnohem lepší, protože přece jenom on hudbu studoval a věnoval se tomu naplno. ,,I já tímto talentem oplývám taky,” na rtech se mu zase objevil spiklenecký úškrn. Jejich komunikace bude vždycky zajímavá. Budeme jen doufat, aby mezi nimi někdy nedošlo na hádku, protože by to mohlo být docela ostrý. ,,Dobře, pojďme změnit téma. Ale které bychom mohli vytáhnout, kde by se nedala praktikovat psychologie?” zamyslel se, ale to už nastal ten okamžik, kdy Jacobovi došla slova. Aidena bavilo, jak se mu to povedlo a byl na sebe náležitě hrdý. Protože zatím tady Jacob mluvil více z nich dvou, ne, že by mu to vadilo, naopak byl velmi rád, protože toho zrovna moc nenakecal. I když s Jacobem kecal mnohem více než to bylo u něj zvykem. ,,I poslední slovo,” zasmál se, když mu Jacob znovu potvrdil, že má vždycky chytrou odpověď. Přišlo mu to úsměvné, že toho víc neřekl, ale to už pozoroval jeho pohyby. Povytáhl zvědavě obočí, ale nic neříkal. Když se ocitl blíže, tak se zaměřil na prohlížení jeho osoby než skončil pohledem u jeho očí. I Jacob se mu díval do očí, musel si přiznat, že jím projel takový zvláštní a neznámý pocit, který ale byl docela příjemný. Stejně tak se tomu stalo, když se dotkl jeho ramene. Neucukl, i když doteky neměl rád. Líbil se mu ten rošťácký výraz v jeho tváři. Bylo mu jasné, že si myslí, že z tohohle vybruslí jako král. Ale to on  mu nechtěl dovolit. Potichu se uchechtnul jeho slovům. Jacob se sice tvářil jako vítěz, ale Aiden se mu tu výhru pokusí ukrást. Jeho rty se zkroutily do lišáckého úškrnu. Byla to výzva, která ho lákala. Tentokrát se k Jacobovi naklonil mnohem blíže než on předtím k němu. Narušil tím i jeho osobní prostor a očima se mu zadíval do těch jeho. ,,Myslím, že spíš se budeš muset snažit ty, abys zase našel nějaká slova,” pronesl nevinným tónem, naklonil se nebezpečně blízko k jeho obličeji. Přerušil veškerý prostor mezi nimi a přitiskl svoje rty na jeho. Byl to jen letmý polibek, ale měl stačit k tomu, aby Jacob ztratil svoje slova a uvedl ho do rozpaků. Jen se lehce dotkl jeho rtů a bylo to i na poměrně krátkou chvíli. Mohlo to působit jako takový ten zkušebný první polibek, jestli to ten druhý cítí stejně. Zachytával od Jacoba nějaké malé náznaky, že by to nemusel být nějaký velký problém. Věděl, ale že i kdyby mu to vadilo, tak to bude fungovat taky a splní to svůj účel. Při tom malém spojení rtů projel Aidenem zvláštní pocit, které nikdy předtím nezažil a to se líbal už několikrát. Zkušeností měl dost, ale s tímhle pocitem nulové. Byl to příjemný hřejivý pocit. Odtáhl se pomalu a pozoroval jeho reakci v tváři a byl velmi zvědavý, jak moc uspěl se svojí malou misí.

Kdyby se tu nepotkali dnes, tak si k sobě najdou cestu jinou. Teď už není pochyb že ona dva se museli potkat. Jacob byl jeho společností úplně ohromen. On vlastně úplně zapomněl na skutečný důvod proč tady dneska je. Hrál jeho kamarád ještě vůbec.? Úplně nějak začal ignorovat to co bylo kolem nich. Měli úplně rozdílný názor na čas. Podle Jacoba je rok docela dlouhá doba, mohl toho stihnout ještě tolik.. ,,Možná.. Možná najdu důvod proč tady zůstat a nevracet se.” řekne nakonec. Jo použil slovo možná a dokonce dvakrát.! Musel by najít fakt ale velký důvod. Něco kvůli čemu by byl ochotný riskovat úplně vše. Možná nějaká kariéra. Láska.? To v jeho případě nehrozí, měl za to že on není zrovna ten kdo by se dokázal do někoho zamilovat… Aiden by byl rozhodně hot upírem. Takovým tím které vidíte ve filmech. ,,Dovol mi tě znova opravit. Rozhodně pravdu mám.” řekne a rty stáhne do úzké linky na to se ale musí hned zasmát. Tohle ho nepřestane bavit. Oni jsou jako dva kohouti v kurníku. Nebylo to žádné soupeření, aby to bylo nějak nenávistné. Prostě oba měli dost podobnou povahu co se týká jejich pravdy. To jak ho vždy oslovil jménem!! Pane bože!!! Vždy ho to tak příjemně pohladí, Aiden si byl určitě vědom toho co to s ním dělá. Rozhodně ho oslovoval jménem z nějakého důvodu. Vlastně na druhou stranu by ho hrozně zajímalo jak by ho Aiden dokázal rozebrat. Možná ho i trochu děsil fakt, že by v něm našel něco co si jen těžko přiznává. Ono se před Aidenem ale těžko hlídalo co říká, tak nějak se s ním cítil uvolněně a v pohodě. ,,Všechno nemusí dávat smysl. Správně štěstí mám dost.” Kdy si náš malý přítel už konečně nabije nos jak se říká a o to své štěstí na malou chvilku přijde. Možná by pak byl i trochu ostražitější. Vlastně Jacob všecno sváděl na štěstí, ale pravda byla že i hodně dřel aby se dostal tam kde je. Učí se pořád další a další písničky, proto nejspíš dokáže zahrát úplně cokoliv. Protože se nejspíš už tu písničku dávno učil. Jacob to měl asi dost podobně. Kdyby někoho pravého potkal, dokázal by mu pak říct sbohem.? Rozhodně ne. Až někdy někoho takového potká jistě to pozná ne.? A pak pro toho člověka udělá cokoliv, obětuje cokoliv. Hlavně aby to bylo všechno tak jak má… Aiden asi nedělal chybu když sázel na jistotu. Jistě o něm jednou něco napíše… Netušil ještě co o něm napíše, třeba to bude nějaký diss a Aidenovi to ego moc nepohladí. Nebo třeba naopak. Jo dal mu v tomhle případě za pravdu, ale neměl by si na to moc zvykat.. Aiden na něj působil předtím trochu jako bručou, Jacob i když to taky nebyl žádný šašek byl ale oproti němu jako sluníčko. Aidenovi občas zacukají koutky do malého úsměvu. To Jacobovi bohatě stačí aby věděl, že je s jeho maličkostí spokojenej. Přemýšlí nad tím jak by Aiden vypadal z houslema. Nakonec se chytí za bradu a předstírá že dost přemýšlí.. ,,Možná někdy přehodnotím své rozhodnutí.” řekne nakonec. Použil zase slovo možná.? On si to ani neuvědomoval tentokrát. Bylo to tu zase, normálně ví co říká, ale jak mluví s ním jde to všechno tak automaticky. Ať už to byl kompliment nebo jen nějaký poznatek, bylo to něco co Jacobovo ego dokázalo trochu pohladit. Jo Jacob byl ambiciozní člověk. Asi to z něj fakt bylo cítit, dokázal tohle přenášet i na ostatní a tak nějak je nahypovat. Jeho další slova ale jeho ego vystřelí zase někam do nebe. Jacob byl dobrý textař. No ano i on měl někdy nějaký problémky, že se třeba zasekl, ale to měl prostě každý. To byl rozhodně pro něj kompliment.. ,,Jo je to občas omezující.” Jacob si to ale většinou stejně pak udělá nějak podle sebe. Tak nějak si myslel, že by ho přece nemohli vyhodit. To by přišli o skvělého studenta..! Když řekne že se staví Jacob se znovu vítězně usměje. Copak se mu asi honilo hlavou.? No to se  Aiden brzo dozvěděl. Dal tím zase jasně najevo že s ním opravdu občas flirtuje.. ,,Myslím že už jsem tě ohromil natolik, že si teď nemůžeš dovolit nepřijít..”Určitě ho ohromil. Kafem si ho rozhodně získá, ale to bude jistě platit i v opačném případě. Přece jen Aiden na flickru má snad každou druhou fotku s kávou. ,,Těším se na to. Můžeme se od sebe určitě hodně naučit.” Ať to vyznělo jakkoliv myslel hru na kytaru. No vážně se i Jacob pořád učil. Každý měl totiž jiný styl hraní a Jacob to tak nějak kombinoval všechno dohromady… V tomhle ohledu se Jacob s Aidenem rozhodně nebude srovnávat. Ale rozhodně mu nějakým nenápadným způsobem podstrčí nějakou radu… Talent to oba měli talent mít na všechno odpověď. Brzo jeden z nich tuhle hru ale prohraje. Jacob by si chtěl věřit, že on bude králem dnešního večera. Aiden mu jistě ale brzo ukáže jak snadné je vzít mu jeho slova z úst… Netrvalo to vážně dlouho a Aiden vyvedl Jacoba úplně z míry. S tím posledním slovem se taky nemýlil. Jacob byl rozhodnutý tuhle hru dohrát dokonce. Dostat všechny své figurky hezky do domečku. Měl chvilku pocit že se mu to dokonale daří. Kdyby tohle byla hra, Aiden by nejspíš všechny jeho figurky poslal zpět na start. Protože to co udělal, Jacoba rozhodně rozhodilo. Jacob věděl že je zle jakmile se na Aidenovo tváři objevil ten lišácký úškrn. Jacob si až pozdě uvědomil co vlastně řekl. Vyzval ho na hru ke které neměl pravidla. Aiden totiž vůbec nezahálel, během chvilky byl dost blízko u něj. Tak moc blízko že mohl cítit jeho teplý dech. Jacobovi ztuhla krev v žilách, nebyl to ale rozhodně nepříjemný pocit. Možná by se Jacob zachránil kdyby uhl pohledem, třeba by vyslal nějaké znamení tím nebo tak. Ale to přece nemohl udělat. Nemohl přiznat, že by ho to tolik rozhodilo. Jacob ani nemrkl když se díval Aidenovi do očí, skoro jako kdyby zkoušeli kdo vydrží dýl. Aiden tomu nasadí korunu slovy že Jacob bude ten co se bude muset snažit víc. Najednou to tu bylo. Začal se nebezpečně přibližovat. Vlastně dost rychle se přibližoval. Než si Jacob uvědomil co chce udělat ucítil na svých rtech rty druhého chlapce. Pane bože!!! Křičela jeho hlava. Co se to teď sakra stalo.? Byl to sice jen letmý polibek, ale bylo to dost aby Jacobovi vzal všechny slova co měl připravené. Jacob byl teď úplně vedle. Byl to ten polibek na který tak dlouho čekal.? Vlastně ano. Jacoba vždy zajímalo jaké to bude až dostane svojí první pusu. Tede na že by žádnou nedostal, že by byl nepolíbený. Ale byla to první pusa od kluka. Přemýšlel jaké to asi bude, ale nikdy si to nepředstavoval takové.  Možná doufal že to nebude příjemné, že si celou dobu jen nějak nalhával že by se mu líbili i kluci. Byl to bullshit. Bylo to úplně skvělé. Aiden se odtáhl a čekal na jeho reakci. Jacob neměl slov. Opravdu neměl. Jen se si na malou chvilku zkousl ret a pak se usmál. Byl mimo a Aiden to nepřehlédne. Ale pořád to byl Jacob ne.? Nemůže to vzdát. Sebral v sobě veškerou odvahu kterou k tomu potřeboval a že jí potřeboval dost. Podíval se mu do očí a řekl. ,,Čekal jsem že se s tím popereš líp. Třeba nějak takhle.” Hned jak to dořekl, tak to byl on kdo mezi nima přeruší tu mezeru. Natáhne se k němu blíž, jednu ruku mu dá na tvář a přisaje se mu na rty. Teď to bylo rozhodně ale větší než letmý polibek! Bylo v tom polibku mnoho chtíče, taky byl o něco vášnivější. Kde se to v tom klukovi najednou vůbec vzalo.? Sám byl překvapený a to hodně.