Restaurace

Klučičí spolek -> restaurace
Byl den jeho narozenin a jeho nejbližší přátelé, Benjí a Izzy, se mu rozhodli udělat oslavu, byl z toho vážně dojatý, holt si v dětství vybral vážně skvělé přátele, kteří na jeho narozeniny nikdy nezapomněli, a on se na ně mohl vždycky spolehnout, že vymyslí něco skvělého. Díky bohu Izzy upustila od plánu, že by jim uvařila, a proto se společně měli vydat do restaurace, kde uvaří někdo, kdo to doopravdy umí a nehrozí výbuch kuchyně. Hodil na sebe světle modrou košili, jejíž rukávy si hezky vyhrnul až k loktům a natáhl na sebe černé kalhoty. Nechtěl vypadat úplně jako vandrák, proto zvolil košili, přeci jen se slaví jeho narozeniny a jako oslavenec musí vypadat dobře. Tedy, on vypadá dobře vždycky, ale to je vedlejší. I vlasy si trochu načesal, aby jim v té restauraci nedělal ostudu. Byl celkem nervózní z toho, co mu ti dva vlastně vymysleli za dárek, protože Izzy se tvářila celkem tajemně a za tím člověk vážně nemůže tušit, co si má vlastně představit, takže se prostě musel smířit s tím, že se nechá překvapit, jinou možnost ani neměl. Plán zněl tak, že s Benjím vyrazí od spolku a s Izzy se potkají až v restauraci, proto když vyšel ze svého pokoje, zamířil k Benjímu, kterému zatloukl na dveře. „Čekám dole,“ houkl na něj skrz dveře a jak řekl, tak udělal. Ležérně se opíral o stěnu, dokud Benjí konečně nepřišel. Jen se na něj ušklíbl a společně vyrazili směr restaurace. „Hele, Davide, dokud jdeme sami a nepřiřítí se k nám tvá sestra, co je mezi tebou a Rose?“ optal se ho, dokonce i použil normální jméno a ne tu přezdívku, co tolik zbožňuje, snad aby si zajistil větší pravděpodobnost odpovědi. „Na plese jste se na sebe celkem dost culili a já vím, že s holkama se moc nebavíš, ale s ní ti to šlo dobře, tak jsem prostě zvědavý,“ dodal ještě a zazubil se na něj, ovšem předpokládal, že ho pošle do háje a nebude mu chtít nic říct, nebo bude tvrdit, že o nic nejde. Ale on to z něj Charlie dostane!

Konečne bol ten deň na ktorý sa tak tešil. Charlieho narodeniny. Tešil sa z toho celkovo ale tentoraz to bolo tak, kvôli tomu darčeku, ktorý pre neho s Izzy nachystali. Bol naozaj zvedavý ako sa bude tváriť, pravdepodobne si to David bude aj nahrávať na mobil a nechá si to tam do konca svojho života. Keby zistil, že Izzy len spomínala niečo o varení, kuchyňu by hneď obránil a nepustil by ju tam ani za nič. Bol by blázon keby to urobil, poznal ju predsa niekoľko rokov, vedel, že nechať ju v kuchyni sa rovná vyhoreniu. Čo si oblečie už mal nachystané, skôr mu trvala len príprava vlasov. Bude tam len s Charliem a Izzy ale predsa musel vyzerať ako tak dobre. Hlavu otočil k dverám keď počul Charlieho, preto sa ešte raz pozrel do zrkadla na svoj outfit, než nakoniec zamieril za ním dole. Prejde tým pár schodov a rovno si to namieri ku Charliemu, pričom sa mierne usmeje a rovno zo spolku aj s ním zamieril do reštaurácie, kam majú vlastne namierené. Ruky si zastrčil do vreciek od nohavíc a svoj pohľad presunul na Charlieho keď začul jeho otázku. Hneď aj na tým prevrátil očami, pretože tú otázku očakával naozaj kedykoľvek. Poznal ho príliš dobre, proste to vedel. Celý čas ako sa priatelia sa mu snaží dohodiť nejaké dievča a vyzerá to tak, že sa v tom len tak ľahko nevzdá. "Nič medzi na mi nie je. Sme len priatelia. Teda.. myslím. Nepoznáme sa až tak dobre." Ale chcel by, prišla mu hrozne zaujímavá. Vedel vlastne o nej len to čo mu povedala na plese, čoho bolo viac než dosť ale predsa len sa videli tak.. dvakrát? Chce ale viac, v jej prítomnosti sa cítil dobre. "Išlo mi to s ňou dobre, pretože nie je ako ostatné. Skoro všetky s ktorými si ma chcel dať dokopy, hovorili o sebe a boli až príliš sebaisté, necítil som sa pri nich dobre. Pri Rose.. to bolo iné." Pokrčí ramenami a pozrie sa pred seba s neistým pohľadom. Nepovedal mu toho veľa, vlastne skoro nič, ale musel sa uspokojiť iba s týmto.

Čekal dole u dveří, než se jeho nejlepší kamarád uráčí přidat se k němu. Upřímně myslel, že se spíš bude muset čekat na něj, než na Benjího, ale ten se asi musel řádně připravit, protože co kdyby náhodou potkali Rose? No musel by vypadat perfektně! V tomhle ho Charlie plně podporoval, a jelikož věřil této teorii, proč si dává Benjí na čas, tak mu to i prominul a rozhodl se do něj nerýpat. Ani neviděl to protočení očí, ale byl si poměrně jistý, že to Benjí udělal, dělal to totiž vždy, když se ho vyptával na holky. Ale Charlie tušil, že tentokrát je to jiné, protože s Rose to vypadalo vážně nadějně a Charlie z toho byl asi víc nadšený než samotný David s Rose. „Ale chtěl bys, abyste se znali víc, co?“ zazubil se na něj, cítil se jako vítěz, protože ač se Benjí snaží vyhýbat odpovědi, Charlie ho má prokouklého a ví, co viděl, takže má svou vlastní teorii o těch dvou. „Chápu, tam jsem dělal chybu,“ zabručel si sám pro sebe a tvářil se zamyšleně. A to se i snažil Benjímu vybírat ty ne extra sebejisté, takové s normálním sebevědomím, protože u těch převelice sebevědomých by se o Benjího asi i bál, ty by ho totiž roznesly na kopytech a Benjí by z toho vyšel jako hrozný ňouma, což nechtěl. Očividně ale i ty průměrně sebevědomé holky byly mimo, on potřeboval někoho stejně stydlivého.. Na to doopravdy nepřišel, protože si nedokázal představit, jak by takový vztah probíhal a jak by se hlavně vyvíjel, protože ani jeden z nich nikdy neudělá první krok, no ale hlavně, že budou šťastný, ne? „A rovnou ti i slibuju, že se ti nebudu nikoho snažit dohodit, protože jsi šikovnej a někoho si našel sám,“ přátelsky ho poplácal po ramenou, byl na něj doopravdy hrdý. Jeho hoch nezůstane na ocet, na to se dneska napijí. Během jejich rozhovoru o Rose a jiných dívkách stačili dojít do restaurace, byla totiž v centru, tudíž to neměli daleko. Vešli dovnitř a Charlie přistoupil k obsluze, protože jim v restauraci udělal rezervaci. „Dobrý večer, měli bychom tu mít rezervaci na jméno Hicks,“ mile se usmíval na obsluhu, což byla sympaticky vypadající servírka, takže úsměv na Charlieho tváři byl pochopitelný. Servírka se koukla do nějakých listů, přikývla a dvojici chlapců zavedla na jejich místo a Charlie se na ni samozřejmě celou dobu culil. No co, je to oslavenec, má na to právo. Usadili se a Charlie mrkl na čas, přišli tak akorát, ale Izzy nikde, což vlastně předpokládal. „Co myslíš, jak dlouho budeme čekat?“ obnovil svou oblíbenou hru “jak velký skluz bude Izzy mít“, nad kterou Benjí vždycky kroutil hlavou.

Možno mal Charlie narodeniny ale nikdy predtým sa až tak nepripravoval, niečo na seba obliekol a išiel, potom sa vždy čakalo na oslavenca a na Izzy, čo už bola klasika, na ňu sa čakalo vždy najdlhšie či išli niekam iba oni dvaja spolu von alebo niekam s rodinou. Najhoršie bolo, keď už tam Izzy prišla, po tak dlhom čase a ona si odrazu spomenula, že si zabudla dať rúž či čokoľvek iné a čakalo sa na ňu znova. Neznesiteľné. Teraz bol on ten na koho sa čakalo ale vyzeralo to tak, že Charlie mu to odpustil, keďže na to nemal žiadnu poznámku. Aj keď radšej by mal poznámku o meškaní než o Rose, na ktorú sa hneď začal vypytovať. Cítil ako mu začali trochu horieť líca, preto sa radšej díval pred seba a nie na neho, nechce aby to videl, ešte by z toho mal zábavu. „Možno. Ale to nič neznamená, proste ju chcem viac poznať a nie s ňou hneď ch-chodiť alebo iné veci čo ti práve behajú v hlave.“ Trochu sa aj zamračil, nie, že by bol naštvaný na neho, jedine na seba lebo sa zakoktal a to sa mu stávalo skoro vždy keď bol nervózny. U Izzy sa to nestávalo vôbec ale u Charlieho mu to sem tam ušlo, keď ho dostal do rozpakov, čo sa mu vlastne darilo skoro vždy, bol v tom proste dobrý, to musel uznať. Bol rád, že si jeho kamarát priznal chybu, tie dievčatá sa hodili presne na jeho vkus, boli jeho typ. Benji nie, jednej sa dokonca zľakol. Nemohol za to, fakt bola divná. „Nikoho som si nenašiel. Už som povedal, že Rose a ja sme priatelia, tak nerob z komára somára.“ Už zase cítil ako sa začína červenať, téma o Rose asi nebola práve najlepšie. Nie, že by mu vadilo sa o nej rozprávať, stále to tvrdil a aj bude, podľa neho je ona zaujímavá osoba ale predsa len sa rozprávať o dievčati s Charliem? Konečne ale prišli k reštaurácií, kde za Charliem aj rovno vošiel. Bol by slepý, keby si nevšimol ten úsmev, ktorý mal jeho kamarát na tvári a ako vždy nad tým len zakrútil očami. Aj keď sa s ním priatelí niekoľko rokov, stále si na toto nezvykol, čo by asi mal, keďže Charlie flirtuje so všetkým čo má prsia a zadok. Keď ich servírka zaviedla na miesto, na nič nečakal a rovno sa tam posadil, kde sa aj spokojne rovno oprel. Zavrtel nad tým hlavou tak ako vždy ale predsa len mu zrak padol na hodinky. „10 minút?“ Povedal nakoniec aj keď to nikdy nerobil rád, keďže išlo o jeho sestru a proste mal z toho zlý pocit a keď to vlastne ani nič nebolo.

Samozřejmě, že Charlie viděl, jak začínají Benjího tvářičky růžovět a jen se nad tím ušklíbl, což naštěstí jeho kamarád neviděl, protože koukal všude jinde jen ne na něj, ale nijak to nekomentoval, nechtěl ho moc trápit, protože i on uznal, že ho trápí těmi otázkami o Rose, což pro dnešní večer stačí. Ještě pokud to na něj vyvalí Izzy, to bude mít Benjí prokletý večer. Úplně nechtěl, aby měl Benjí špatnou vzpomínku na jeho narozeniny, proto si slíbil, že se bude krotit, popřípadě bude krotit i Izzy. A jeho vyzpovídá jindy, někdy ho odchytne ve spolku a bude to! Jen protočil oči nad tím, jaké nesmělé zájmy s Rose má, protože on viděl, jak se na sebe ti dva culili, jemu nikdo nebude na nos věsit bulíky, protože on ví, jak to mezi nimi jiskří. „Žádný jiný věci mi v hlavě neběží, na ty jsi ještě moc nevinný,“ dloubl si do něj a široce se zazubil, spíše sám pro sebe, protože když se otočil obličejem na Charlieho, přátelsky se usmíval, aby si to tak nebral, že jen vtipkuje, přeci jen na tohle téma trousil poznámky poměrně často, Benjí si už určitě zvykl. Nijak ani nekomentoval to jeho zakoktání, občas ho totiž slýchával, takže ho to ani nezaskočilo, no a protože do něj už teď šil s Rose, tohle neřešil, navíc tohle moc neřešil ani jindy, pravděpodobně si na to už zvykl a přišlo mu to jako součást Benjího, bez které si ho už nedovedl představit. „No jo, jak myslíš,“ odvětil jen Benjímu, ačkoliv s ním vůbec nesouhlasil, určitě nedělal z komára velblouda, ti dva to totiž určitě dají brzo dohromady, za to by klidně dal ruku do ohně. Pak už se jen dostali do restaurace, on se mile culil na obsluhu a brzy byli usazeni u stolu. „10 minut? To ani nezačneme umírat hlady,“ zazubil se, ale krátce poté se už do restaurace vřítila Izzy, které to tedy ohromně slušelo, to musel uznat, a měl co dělat, aby na ní moc nezíral. Významně koukl na Benjího, že to dneska bylo nezvykle rychlé, a pak se už otočil na Izzy. „Už jsme zvyklí, ale jako vždy se na tvou krásu vyplatí počkat,“ mrkl na ni a pak se zazubil, takové věci říkával často, patřilo to k jejich typu přátelství a on si to užíval. Zvědavě mrknul na hezky zabalenou krabici s dárkem, no a ještě s větší zvědavostí mrkl na ty dva, protože byl napnutý jako kšandy, co od nich dostane letos. „Co to máte?“ vyptával se, ačkoliv tušil, že mu to neprozradí a určitě mu to dají až po jídle, aby ho co nejvíc napínali. Když už tady byli všichni, přišla k nim obsluha, která přinesla jídelní lístky a optala se, co si dají k pití. „Dvakrát červené víno?“ tázavě koukl na Izzy, zda si dá s ním, a pak už se obsluha obrátila na Benjího, toho Charlie nechal objednat samotného, protože věděl, že ten alkohol chtít nebude, tudíž nebude potřebovat objednání od Charlieho neboli jediného dospělého.

To, že Charlie už viac nekomentoval ani sa ho nepýtal ohľadom Rose, bolo pre neho len dobre. Nikdy sa necítil veľmi v koži keď sa s Charliem rozprával o dievčatách a nie to aby sa s ním rozprával ešte o niekomu kto sa mu.. no páčil. Nie, že by sa za to hanbil, len mu to nebolo veľmi príjemné, hlavne ani žiadne skúsenosti s dievčatami veľmi nemal, možno preto mu to tak vadilo. Trochu ale dúfal, že s Rose sa stretne čoskoro, nejak mu tá hanblivá osôbka začala chýbať. „Nie som nevinný!“ Ohradí sa hneď, čo až taká pravda predsa len nie je. Boh vie čo Charlie robil za praktiky, tušil, že keby len o niečom vedel, tak by ani netušil o čom rozpráva. Charlie sa už k tomu viac nevyjadroval ale poznal ho až príliš dobre, preto vedel, že v hlave mu behá úplne niečo iné. Bol ale radšej keď to mal v hlave, než to povedal nahlas, vždy mu prišlo, že Charlie najprv povedal a až potom premýšľal. Nad jeho poznámkou o jeho sestre sa potichu zasmial aj keď sa to snažil najprv udržať, nerád sa Izzy vysmieval ale inak to nešlo. „Mám pocit, že máš rekord, takto krátko sme na teba ešte nečakali.“ Aj tak si musel rýpnuť, obdaril ju ale úsmevom, ktorý vždy venoval len jej aby vedela, že nič z toho nemyslí vážne. Poznámku o jej kráse zámerne prehliadol, vždy bol háklivý keď sa jednalo o jeho sestru s jeho priateľom ale dnes mal predsa narodeniny. Tak mu to aspoň dnes odpustí. Pri pohľade na krabicu, ktorú mala Izzy v rukách sa musel pobavene usmiať. Bol zvedavý na Charlieho reakciu, hlavne keď uvidí tie fotky. Za tú fotku sa trochu hanbil ale nejak to predsa len prekusol. „Nič pre teba.“ Odsekol mu hneď na jeho otázku, hneď sa ale zasmial a pokrčil ramenami. „Prekvapenie. A asi po jedle. Nechcem aby sa udusil jedlom, keď to uvidí.“ Usmial sa na Izzy, na čo aj na ňu následne žmurkol. Sám sa nemohol dočkať kedy to uvidí, takže možno nakoniec zmení názor a dajú mu to čo najskôr. To aby si potom pripravil kameru na mobile, tú reakciu chce mať zaznamenanú. „Dám si len džús. Pomarančový.“ Povedal, keď sa obsluha na neho otočila. Bolo mu jedno čo si o ňom pomyslí, že si objednal len obyčajný džús keď oni dvaja si dali víno ale alkohol mu proste nejak nevoňal. „Čo myslíš, aká bude jeho reakcia?“ Otočil sa potom skoro ihneď na Izzy s pobaveným výrazom na tvári. Sám mal niekoľko tipov ale chcel aj nejaké počuť od sestry. Chudák Charlie, trochu ho teraz ľutoval, keďže nevedel o aký darček vôbec ide. Čoskoro sa to ale určite dozvie.

Zasmál se, jakmile se Benjí tak roztomile začal ohrazovat, že on přece nevinný není! Oběma ale muselo být jasné, jaká lež to je, protože Benjí nevinný byl, jak v myšlenkách, tak v činech. Není to tak, že by mu to Charlie předhazoval pořád a díval se kvůli tomu na Benjího zeshora, jen ho tím rád škádlí a jestli mu to někdy předhazuje, tak jen protože doufá, že jednou Benjí přijde a doopravdy, pravdivě, mu to vyvrátí. Dnes ovšem ten den ještě není, ale Charlie cítí v kostech, že brzy bude. Když se k nim připojila Izzy, nemohl si odpustit poznámku, a spiklenecky mrkl na Benjího, když se tomu tichounce zasmál. On se pak zasmál té sourozenecké výměně milých slov, ale na rozdíl od Benjího to nijak neskrýval, neměl tu potřebu, protože oni už byli zvyklí, že se jejich ironickým přestřelkám často smál. Musel uznat, že by bylo doopravdy šokující, kdyby se Izzy jednou naučila chodit včas, protože Charlie věřil tomu, že pokud se Izzy jednou nechá od nějakého kluka zkrotit do manželství, přijde pozdě i na vlastní svatbu. „Vždy ke tvým službám,“ rukou naznačil, jakoby dělal úklon, ovšem sezení na židli a ten stůl před ním mu neumožnilo ten úklon opravdu udělat. Také ocenil to, že Benjí výjimečně nic neříkal, asi usoudil, že na ty narozky mu to dopřeje. Izzy ale do jejich společnosti mimo své krásy přinesla i krabici, ve které se pravděpodobně nacházel dárek pro něj, i když ti dva se tvářili, jakoby nebyl. „Helee,“ zakňučel nespokojeně a házel pohledem z jednoho na druhého. Vůbec se mu nelíbilo, že oni to věděli a on ne, a oni se na sebe tak spiklenecky culili, no a on byl úplně mimo.. Frustrující! A ještě o něm mluvili, jakoby tam ani nebyl, super kamarádi! „Nikdo nic natáčet nebude, mě můžete natáčet jedině přímých vystoupeních,“ ušklíbl se na Izzy, no věděl, že i když jí to zakáže, ona to bude ignorovat, a udělá přesně to, co chce ona, ne on. Z utrpení ho naštěstí zachránil číšník, který se ptal na jejich objednávky. Spokojeně se usmál, když Izzy jeho volbu odsouhlasí, a nijak nekomentuje, že si Benjí dal nealko, už si na to zvykl, a jen občas se snažil k němu alkohol aspoň přiblížit.. Třeba jako na tom plese, za to byl na sebe ještě pořád hrdý, protože tam se mu povedlo alkohol vecpat hned dvěma nepijanům alkoholu. Nad slovy Izzy se pobaveně zazubil a zakroutil nad ní hlavou. „Možná začínám stárnout, ale můžu legálně pít,“ oplatil ji mrknutí a byl si jistý, že on má navrch. „Ale jinak se pořád cítím stejně, bohužel se v den mé dospělosti nestal zázrak a já nejsem zodpovědným dospělým, ale jsem pořád stejný, bez zodpovědnosti,“ zakřenil se sám nad sebou, ani nechápal, jak už ho někdo může označit za dospělého, když on se tak rozhodně ještě necítil. Kdyby takhle vtipkoval Benjí, nějak by mu to i vrátil, ale Izzy nemohl, protože o věku dívky se nevtipkuje, a to je jedna ze zásad, co dodržuje, protože na dívky je dostatečně drzý a balancuje na hraně, no tohle by mu balanc úplně vyhodilo. Znal, co se smí a co se nesmí, i když občas rád zkoušel, kam až se dá zajít. No, dnešek nebyl časem na takové experimenty, to si nechá zase do baru.

Keď počul tie slová, ktorá Izzy zo svojich vypustila, od srdca sa rozosmial, až sa mu v očiach objavilo aj pár sĺz. Nie, že by sa jej práve teraz nejak vysmieval ale naozaj ho to pobavilo, pretože vedel, že to nikdy nebude možné. Ona a chodiť načas? To by najprv museli z neba začať padať prasatá aby sa Izzy naučila chodiť včas. Nakoniec sa predsa len prestal smiať, ešte by sa po ňom ľudia začali divne dívať a to nechcel. Zotrel si tých pár sĺz, ktoré mu stiekli po tvári a s ešte stále pobaveným úsmevom sa pozrel na Izzy. „Takto som sa nezasmial už dlhú dobu, sestrička. Rád by som si ale pozrel ako nejaký deň prídeš včas.“ Zavrtí pobavene hlavou nad tou predstavou a pohladí ju po chrbte, tak ako to robieval väčšinu času. Musel sa dosť držať aby na Charlieho nezačal hovoriť tie jeho bežné reči hodného staršieho brata ale predsa len, nechcel kaziť atmosféru len kvôli niečomu takémuto. Možno si na to nakoniec zvykne. Aj keď skôr nie, ako sa pozná. Svoj pohľad na pár sekúnd presunul na krabicu, ktorá sa pri nich nachádzala. Naozaj by ju najradšej rovno chytil a podal Charliemu aby si to odbalil a pozrel sa na ten darček. Ale predsa len väčšia sranda ho bola takto napínať, určite premýšľal čo mu mohli dať. Sám sa divil, že sa na to dal, ale keď sa to týka Charlieho, je pre každú srandu, ktorú Izzy vymyslí. „Nemusíme ti ho dať vôbec ak sa ti nepáči.“ Zasmeje sa a svoje oči presunie na Charlieho. Ha to určite, tú príležitosť vidieť ten jeho výraz, keď uvidí ten ich darček by nepremeškal a ten dar by mu napchal pred nos aj keby ho náhodou nechcel, čo sa hádam nestane. „Nepočúvaj ho, určite to natáčaj.“ Ozve sa hneď na to, aj keď si je viac istý, že niečo také hovoriť ani nemusel a ona by to urobila tak či tak. Spokojne sa viac oprie a sleduje ich dvoch pri tom ich rozhovore. Ruky si prekríži na hrudi a mierne sa pousmeje. „A ja som už dúfal, že tá zodpovednosť sa niekde u teba objaví. Škoda.“ Zatvári sa naoko sklamane, než sa mu na tvári zase objaví jeho zvyčajný úsmev, ktorý tam má skoro stále, nikdy sa nestalo, že by bol dlho bez úsmevu, to už by ani nebol David. „Hej, to keď budem mať aj ja narodeniny, budem počúvať to, že začínam starnúť?“ Odfrkne si hneď ako sa otočí na Izzy. Jasné, že si z toho nič robiť nebude, predsa len svoju sestru už poznal a vedel, že si z toho bude len robiť obrovskú zábavu ale aj tak to okomentovať musel.

Charlie jen s úšklebkem pozoroval tu sourozeneckou přestřelku, která se před ním odehrávala, občas se i uchechtl, jindy jen šklebil, ale hlavně přemýšlel nad tím, že jim to neuvěřitelně závidí. Jasně, znal je děsně dlouho, v dětství u nich skoro napůl bydlel, takže byl skoro jako jejich bratr, ale přeci jen s nimi nikdy nebude mít to, co mají oni, protože… Nejsou biologičtí sourozenci. I tak ty dva nadevše zbožňoval a věděl, že už u nich má své místo, s čímž se spokojil. Jakmile sourozenecké pošťuchování přešlo v pošťuchování Charlieho, jen se nespokojeně mračil, takhle si tedy svoje narozeniny nepředstavoval! „No jo, vždyť už mlčím,“ zamrmlal nespokojeně a probodával tu tajemnou krabici nenávistným pohledem, jako kdyby za to všechno mohla ona a ne jeho dva skvělí přátelé, kteří by byli ochotní nedat mu dárek na jeho vlastní narozeniny. „Hej,“ drcnul Benjího do ramene, když naváděl Izzy, aby ho neposlechla, i když moc věděla, že ho neposlechne, ať už ji v tom Benjí podpoří nebo ne. „Odteď tě už schválně na žádný nepozvu, aby tahle výmluva nemohla fungovat,“ zašklebil se na Izzy, ale dělal si jen legraci, kdo by pak dohlížel na Benjího v publiku? A kdo by se ho snažil opíjet, když by byl Charlie nahoře na pódiu, že? O Izzy na koncertech by se zkrátka připravit nemohl, zbavil by se tím totiž důležitého parťáka. Izzy se k pití nijak nevyjádřila, což Charlieho jen utvrdilo v tom, že měl pravdu, proto se vítězně usmál, ovšem to opadlo, když si Benjí začal dělat legraci z jeho zodpovědnosti. Než stačil něco namítnout, přidala se i Izzy. „Vsadím se, že to bude dřív! Až se jednou budu chtít usadit, aka si někoho vzít, tak to budu zodpovědný,“ prohlásil hrdě a na oba důležitě kývl. Okamžitě mu ovšem došlo, že někoho si vzít může i v těch čtyřiceti, proto své tvrzení musel kapánek rozšířit. „A na svatbě chci vypadat dobře, ne tedy nejlíp, to bych se musel ženit už teď, ale aspoň dobře, takže ve čtyřiceti už je pozdě,“ při představě okamžité svatby jen trochu vykulil oči, pak se ale zasmál a myslel si, že s tímhle se už ti dva spokojí. „Ty nebudeš stárnout Benjí, tobě budeme říkat, že teprve začínáš dospívat,“ mrkl na něj Charlie a tiše se uchechtl, tentokrát se to otočilo a to on si dělal legraci z Benjího, ne Benjí z Charlieho, a tak to má na narozky být! Ono by to tak mohlo být vždycky, ale to by asi přeci jen nebylo fér…
Během té debaty se u nich objevil číšník s jejich objednávkami, před Benjího položil sklenku džusu a mezi Charlieho s Izzy postavil lahev červeného vína, očividně rozlévané nevedou. Rychle odběhl a vrátil se se dvěma sklenkami, do kterých jim nalil to lahodné víno, a Charlie ho pohledem popoháněl, už se chtěl napít. Číšník se jich pak optal, zda už můžou objednávat, no a Charlie už byl předem připraven, restauraci totiž vybral podle nabídky. „Já si dám ten hovězí steak s americkými brambory a nějakou..omáčkou?“ nebyl si jistý přesností objednávky, ale snažil se. Číšník se obrátil na zbytek osazenstva stolu, aby i oni mohli říct svá přání.

Nemohol si proste pomôcť, tie jej slová ho naozaj rozosmiali. Aj tak vedel, že dlho na neho naštvaná nebola a tak to bolo aj obrátene. Vždy keď sa nejak pohádali alebo sa spolu nerozprávali, nevydržalo im to dlhšie než pár hodín. Rekord asi mali keď sa spolu nerozprávali jeden deň, ale teraz si už ani nepamätal dôvod, prečo sa vôbec rozprávať prestali. „Ale no tak, sestrička. Veď vieš, že ti dôverujem,“ zasmeje sa a pozrie sa hneď na ňu. Jasné, že jej veril, teda u toho či príde neskôr alebo načas jej až tak nedôveroval, pretože ju proste poznal. Ako si aj myslel, na tvári Izzy sa hneď vytvoril úsmev, nemračila sa dlho, tak ako predpokladal. Poznal ju proste skvelo. Usmeje sa pobavene, pričom sa rovno pozrie na Charlieho. Možno mal dnes narodeniny ale zábavu mal z neho stále, na narodeniny určite výnimku robiť nebude. Sám mal v pláne, že si ho na mobil natočí, len ešte či mu to vyjde. Ak nie, tak to za problém považovať nebude, stále tu má Izzy, ktorá to určite urobí s veľkou radosťou. Na to sa mohol spoľahnúť. „Ako keby si to aj chcel splniť,“ zasmeje sa a zavrtí hneď hlavou. Už si ani nevedel predstaviť aby jeho či Izzy na svoj koncert nepozval, vždy tam boli aby ho podporili. Aj keď teda skôr väčšinu času sa ho tí dvaja pokúšali opiť, niekedy len Izzy, keďže Charlie bol na pódiu. Vždy im hovoril, nech prestanú alebo nech to vzdajú ale počúvli ho niekedy? Nie. „Už teraz ľutujem to dievča, ktoré si ťa vezme,“ povie s vážnou tvárou ale kútiky na tvári sa mu nakoniec zodvihnú, v náznak úsmevu. Samozrejme si robil srandu, nemyslel to nejak vážne. Možno trošku. Stále ale sleduje Charlieho, už so širokým úsmevom na tvári. Viac už nehovorí ale pobavil ho, tak ako vždy. „Hej,“ ohradí sa hneď, pričom nezabudne do Charlieho strčiť, tak ako to urobil pred malou chvíľou on jemu. Zavrtí nad ním hlavou ale hnevať sa na neho dlho nedokáže, tak ako na sestru. Oni dvaja majú na neho vážne zlý vplyv. Ani sa na nich nedokáže hnevať. Asi by s tým mal niečo urobiť. „Samozrejme,“ pousmeje sa a otočí sa na Izzy, pričom sa nezabudne na ňu usmiať. Samozrejme, že jej neverí ani slovo, pretože proste vedel, že u tohto to vážne nemyslí. Nie, že by mu to nejak vadilo. Svoju pozornosť obráti na časníka, ktorý pred neho postaví džús, ktorý si aj rovno s poďakovaním vezme do rúk a napije sa. Nad objednávkou sa zamyslel ale nakoniec len pokrčil ramenami. „Dám si to isté, čo on,“ otočí sa ešte na Izzy, čo si vôbec objedná ona. Keď si objedná a časník odíde, rovno sa otočí na Charlieho s menším úsmevom na tvári, ktorý proste nesmie chýbať. „Čo si vôbec myslíš, že ti dáme?“ Chcel počuť nejaké jeho tipy než mu to vôbec dajú, aby to porovnal so skutočnosťou. Bolo mu jasné, že nemá šancu na to prísť ale chcel proste počuť nejaké jeho nápady. Sám ani netušil, že niekedy niečo takéto bude svojmu najlepšiemu priateľovi dávať. Za všetko ale môže Izzy, ona ho na to presvedčila.