Restaurace

S většinou dívek ve spolku se znala osobně, s některými komunikovala alespoň přes Flickr, ale nějaký hlubší vztah měla jen s některými, například s Tabbs, která si to k ní taky pěkně nacupitala, aby krom pár strohých vět o gratulaci, která s ní prohodila většina slečen, ji vyjádřila pořádnou gratulaci. A taky jí děkovala za ten rozhovor tehdy v ateliéru, což ji potěšilo ze všeho nejvíce - znamenalo to totiž, že jí pomohla a její rada, no, spíš lehké směrování myšlenek, asi k něčemu bylo, nebo k něčemu teprve bude, ale měla z toho radost, přála Tabbs štěstí. Samozřejmě nechyběly lichotky ani z jedné strany, protože Tabbs to neskutečně slušelo, byla tou přirozenou kráskou, která dokázala očarovat kdekoho jen mrknutím očka. Přivinula se k ní do objetí s širokým úsměvem, spokojeně přivřela očka a když se od sebe odtáhly, krátce se zasmála. Ještě jí popřála dobrou chuť, než Tabbs zmizela ke stolku se sladkým, kam později během večera plánuje zamířit i sama Gab. Dalším sluníčkem, se kterým strávila o trochu více času než s ostatními, byla Cryst, jedna z těch, které její zrušení zákazu chlapců na pokojích, rozhodně pomůže. Právě kvůli nim to chtěla zrušit, ne kvůli sobě, však si ani neměla koho vodit k sobě na pokoj, ale chtěla dopřát prostor zamilovaných, pořád si pamatuje, jaké to je, být bezhlavě zamilovaná. Ale o tom jindy. Cryst ji skutečně překvapila, když jí vsunula do ručky červenou obálku a ona nemohla přestat s děkováním, no a to si to ani ještě nepřečetla! Prostě byla úplně uchvácená tím gestem a už teď věděla, že tohle si přečte až na konci večera, bude to pro ni taková třešnička na závěr. I Cryst to ohromně slušelo, i přestože nezvolila nijak odhalující šaty, na tom nezáleželo, slušelo jí to tak jako tak.
Toto úvodní vítání se pomalu přiblížilo ke konci, většina děvčat už dorazila, ale některé se omlouvaly, že dorazí později. Gab žádnou úvodní řeč nachystanou neměla, jen poctivě čekala u vchodu a všechny vítala, no když se dav utišil, i ona zamířila dovnitř, koneckonců je to její oslava, bylo by hloupé, kdyby pořád jen čekala u vstupu. Být na oslavě bez něčeho k pití, to by bylo hloupé, proto její první zastávkou byla pyramida šampaňského, ale později si vyhlédla i sladký pultík, kam by ráda zamířila. Zběžně si prohlédla situaci v sále, vypadalo to, že se každý měl s kým bavit a všichni se skutečně bavili, její nervy trochu díky tomu opadly. U šampaňského nestála sama, byla tam i Sienna, kterou znala více z Flickru, než z osobních konverzací, ale důležité bylo, že znala její jméno, a protože kolem ní neviděla žádnou společnost, rozhodla se k ní alespoň na chvíli přidat. „Děkuju, snažila jsem se to tomu co nejvíc přiblížit, ale bohužel nemám obří rezidenci, kde bych to mohla pořádat, takže tenhle sál musel stačit,” pokusila se o jakýsi vtip, který doplnila širokým úsměvem. „A děkuju, že mi věříš, budu se snažit naplnit tvoji důvěru,” skutečně ji to potěšilo, že ji někdo bral jako schopnou novou vedoucí, která jejich spolek třeba dovede k novým rozměrům a hlavně novým zážitkům, to se přesně chtěla pokoušet udělat, tak je super pocit, že to v ní někdo vidí. „Taky doufám, tohle plánování byla neskutečná zábava, takže dalším akcím se bránit nebudu,” tentokrát zářily jiskřičky v očích jí, opravdu se u toho plánování velice bavila, když pomineme ten stres, jestli se to bude všem líbit, ale to byla nakonec asi zbytečná obava, když ji teď všichni chválí. „A ano, dalo to zabrat, ale stálo to za to,” byla spokojená s tímto výsledkem a ještě více byla spokojená s tím, že děvčatům vytvořila příjemné prostředí, kde si mohou užít večer.

Sienna nemala veľa priateľov v spolku, presnejšie priateliek, kedže to boli samé dievčatá no možno to bolo aj kvôli tomu, že im nedávala vôbec šancu. Sienna si nevedela ale pomôcť, pretože niekedy v minulosti a tiež aj na tejto škole mala možnosť vypočuť si niekoľko zaujímavých rozhovorov. Aspoň tie dievčatá si mysleli, že to sú zaujímavé rozhovory. Napríklad odtiene nechtíkov alebo to, kde sa nachádza najlepší kaderník. A to skutočne neboli jej problémy, pretože Sienna nemala ani nalakované nechty a so svojimi vlasmi sa vedela pohrať aj ona sama. Nemala rada, keď niekde musela sedieť hodiny a potom aj tak výsledok by bol len na niekoľko desiatok minút. Ale kto vie, možno ak by dala možnosť niektorým dievčatám sa s ňou zoznámiť rovnako, ako to urobila pri Sky, tak by to znamenalo pre ňu zmenu pohľadu takmer na celý tento spolok. Ona sama nechápala, prečo vôbec išla do dievčenského spolku. Asi nechcela, aby si niekto myslel, že je nejakým šprtom. Sienna prešla pohľadom po náramku na ruke, ktorý tam mala už od toho výletu do Japonska a spomenula si na Elliota. Na to, že určite sa aj oni zabávajú teraz v spolku. Sakra! nemohla na neho myslieť, pretože nemala v pláne myslieť na nejakých hlúpych športovcov, to by sa vôbec neodlišovala od tých dievčat, ktoré sa určite nachádzajú aj na tomto mieste. Sienna mala len pár priateľov a bola ňou aj Sky, vtedy pochopila, že to je skutočne zlé nemať v spolku niekoho s kým by sa mohla pozhovárať. Možno ak by dala priestor a možnosť spoznať Gab, možno by sa jej pohľad zmenil. Sledovala ju na sociálnej sieti a prišla jej naozaj veľmi sympatické dievča, možno ak by sa malo hlasovať o tom, kto bude napokon hlavou alebo ako to inak nazvať, takzvanou kráľovnou spolku, tak by za ňu určite hlasovala.
"Verím, že to dalo mnoho a mnoho času a námahy no neverím, že to nepotešilo každé jedno dievča v tejto miestnosti. A ked nie, tak mňa určite áno! pretože to nie je žiadna typická párty." povedala Sienna s úsmevom na perách, pretože bola skutočne rada, že sa mohla vyhrať s kúskami oblečenia a s doplnkami a dokonca aj s účesom alebo s ľahkým makeupom. Skutočne sa to hodilo na toto miesto. A ak by vytvorila len nejakú obyčajnú párty, kde by sa dievčatá mohli len opiť a možno vidieť polonahých mužov, tak by to nebolo ničím odlišné. "Myslela som, že účasť na tohtoročných voľbách bude z pohľadu kandidatúry o niečo vyššia. Ale to nechcem, aby si si myslela, že by som chcela niekoho iného na tomto poste. Vidím v tebe naozaj potenciál. Pretože som sa bála, že by sa tam mohla objaviť osoba, ktorá by určila jednu farbu, ktorá by sa nosila v ten daný deň." Sienna si musela priznať, že jej zimomriavky prešli po pokožke. Bolo to zvláštne s Gab hovoriť. Pretože ona sama niekoľkokrát sa usmiala nad jej fotkami, nad krásou na inernete a teraz, keď mala možnosť vidieť ju naživo, tak bola určite ešte krajšou, ako na fotkách. Sienna si priložila pohár k perám a potom sa musela nad jej slovami zasmiať. "Nie? ah to som si myslela, že ty ako kráľovná spolku budeš mať na každý jeden prst minimálne tri vily!" jemne prevrátila očami, dúfala, že to samozrejme pochopí ako žart. "Myslím si, že to vôbec nevadí kde sa to nachádza. Pretože to záleží od mnohých aspektov. Od nápadu aj od ľudí." Sienna sa musela pousmiať a potom si uvedomila, že je tu možnosť dokonca ochutnať niečo príjemne sladké. "Inak neviem ani, či sme mali možnosť osobne sa predstaviť. Ak by si náhodou nevedela, moje meno je Sienna le Maire" Sienna nevedela, či mali možnosť sa už rozprávať a ak áno, asi to bol jeden z tých klasických rozhovorov. Ale niečo, kedy by sa jedna o druhej niečo dozvedela o tom sa nedalo určite hovoriť. Možno tento večer im bude venovaný, to nikto nemohol vedieť.

Gab na rozdíl od Sienny měla ve spolku plno přátel. Možná by se ne každý dal považovat za blízkého přítele, respektive přítelkyně, ale rozhodně vycházela se všemi, ať už se jim v hlavě motalo cokoliv. Dokázala s vámi tlachat o tom, který kadeřník je nejlepší i o tom, jaké barvy na nehty ale i u oblečení jsou právě in, protože o své nehty ráda pečuje, i když surfování a mořská voda její snahy často dost podrývají, ale na to si už zvykla. Na druhou stranu ráda probírá i méně povrchní témata, ať už se má jednat o matoucí city, jak to měla s Tabbs, nebo o nějakých špatných pocitech z čehokoliv, ať už by to měl být špatný výsledek testu nebo současná ekologická situace. Zkrátka má rozmanité žánry a dokud má její společnice zlaté srdíčko, bude si s nimi podívat o čemkoliv. A nedělá to kvůli vlastnímu prospěchu, že by si tak snažila získat přízeň lidí ve spolku, aby pak například mohla kandidovat na královnu a vyhrát, to vůbec. Však ani netušila, že bude kandidovat, dokud ty volby nepřišly. Jen se upřímně zajímá o všechny okolo, právě proto se dala i do rozhovoru se Siennou, která postávala kousek od ní. Začala neutrálním tématem – touto párty, protože to bylo snad nejlehčím ice-breakerem, co mohlo být. „Ano, zabrala to spoustu času, ale naštěstí mi restaurace vyšla vstříc a ušetřila mi práci se zařizováním jídla a tak, všeho se naprosto vzorně ujali,“ se širokým úsměvem kývla rukou nejdříve ke sladkému stolku, pak i ke slanému. Opravdu byla připravená zajistit si nějaký catering nebo tak něco, protože koneckonců restaurace nejsou stavěny na catering a podobné služby, no vyšli jí vstříc a ona měla hned o starost míň. Ty se jí ovšem vrátily při dekoraci, o kterou se postarala sama, s občasnou asistencí milého číšníka, co se dle jeho slov už nemohl koukat, jak se s tím handrkuje. „A děkuju, že to říkáš, snažila jsem se, aby to nebylo něco typického,“ její cíl byl splněn, proto se rozzářila jako sluníčko. Uvědomovala si, že ona nebyla jediná, co do této akce dala práci, protože věděla kolik času si u ní ukradlo plánování večerního looku, takže práci s touto akcí si vlastně dala všechna děvčata, co tu jsou. „Ale i ty sis s tím dala námahu, protože podívej se na sebe, jak ti to pěkně ladí a hlavně jak to ladí s tou dobou, to taky nepřišlo jen tak, ne?“ s úsměvem ocenila její snahu a odpila si ze šampaňského. Ovšem jak si ji během té lichotky znovu prohlédla, všimla si náramku, který se úplně do dané doby nehodil. Zaujalo ji to, ne z důvodů, že by jí chtěla vynadat, ale určitě za tím je nějaký příběh. „Ten je nějak důležitý?“ sklenkou pokynula k náramku a byla si jistá, že ani nemusí doplňovat, proč zrovna ten náramek z celého jejího vzhledu vypíchla.
Na souhlas musela přikývnout, čekala to přesně stejně jako Sienna, a rozhodně to nebrala jako urážku. „Nejdřív tě uklidním, tak jsem to vůbec nebrala a děkuju, budu se snažit ten potenciál na sto procent rozvinout,“ vděčně na ni koukla, a pokračovala v tématu dál. „Ale rozhodně souhlasím, taky jsem čekala, že se zúčastní víc děvčat, a nevím, proč to tak nebylo, ale radost z postu mám tak jako tak,“ nechtěla úplně říkat, že absenci konkurence brala jako nepřímý projev podpory všech děvčat, to si nechávala v hlavě jen jako svou myšlenku, hlavně protože nevěděla, jak by to mohlo na Sienn působit. „A myslím, že realita, ať už by vyhrál kdokoliv, by nikdy nevypadala jako ta škola v Mean girls,“ musela se zasmát, úplně si představila, kdyby ve vedení spolku byl někdo jako Regina a ony by každou středu nosily růžovou. To by se alespoň podle ní skutečně stát nemohlo, viděla to jen jako věc, která patří do filmů a v realitě neexistuje. V žertovné vlně se jejich konverzace ubírala i nadále a ona se jejímu vtipu zasmála. „No bohužel, myslela jsem si, že když budu ta královna, tak mi univerzita nějakou vilu koupí, ale ono nic,“ zatvářila se pohoršeně a stejně jako Sienna předtím, protočila oči, ale jednalo se jen o žert, což prozradil úsměv, který se jí hned vkradl na rty. Když neměla důvod, nedokázala se dlouho mračit. A ne, rozhodně se nevyhýbá mračení z důvodu zvýšeného rizika vrásek, ty stejně bude mít od smíchu, ale nemračí se protože je veselé nátury a ráda rozdává radost jen svým pouhým úsměvem, takže když se dlouho mračí, dlouho nerozdává radost. „Asi neměly, ale jméno jsem věděla, no příjmení už ne, to se přiznám,“ vhodila lehkou poznámku, která projevuje její snahu znát všechna děvčata ve spolku a mít jakýsi ten přehled. „A Gabrielle Dillen, i když to je asi zbytečný říkat, co?“ představila se, ale vzápětí jí došlo, že teď její jméno bylo všude dost vidět, když kandidovala, takže jí většina asi zná. Na tohle bude problém si zvyknout.

Sienna mala rada nápaditosť. Ona vedela, že ak by to bola len oslava v takom štýle, kedy by v skutočnosti nemala potenciál ani nejaký nápad, váhala by, či by sa tam objavila alebo nie. Ale toto miesto bolo kúzelným. To musela uznať aj ona sama. Každý jeden detail bol vyšperkovaný do takej miery, kedy si to musel všimnúť každý človek. Sienna vedela pri každom detaile si predstaviť tú dobu. A dokonca sa jej páčilo aj to, že sa všetci okolo vedeli pohrať so svojimi kostýmami. A rovnako to bavilo ju samotnú. Ved jej dokonca nevadilo ani to, keď mala možnosť počuť ako sa tie dievčatá v spolku šantia a vyberajú si šaty celé hodiny. A premýšľajú nad tým, čo môžu s čím spojiť. „Musím povedať, že to bolo správne rozhodnutie kandidovať. V tvojich rukách tento spolok bude naozaj na nepoznanie. Už teraz viem, aj keď nie som žiaden veštec,“ odpila si z nápoja, ktorý mala v ruke a potom mala možnosť pokračovať vo svojej reči pri ktorej dúfala, že nebude nejako únavne dlhá. Ale ved toto bol ten moment, kedy mala možnosť spoznať niekoho nového v spolku a možno sa s ním aj spriateliť. To jej len vyhovovalo a bola za to aj rada. „Dávaš na prvý dojem?“ jemne nadvihla obočie. Zaujímalo ju to. „Pretože, keď som vedela, že bude novo zvolená kráľovná spolku, tak som nevedela o koho sa jedná. Ale teraz, stačilo mi len pár momentov a viem, že to bola tá najlepšia voľba.“ povedala Sienna a potom jej venovala jeden úsmev. Sienna mala vlastný rozum, nikým a ničím sa neriadila. A to mnohým ľudom mohlo aj prekážať. Ale jej to neprekážalo a na tom záležalo. Sienna sa musela pousmiať, pretože mala pravdu. Lebo ona sa s tým vedela vyhrať aj keď to možno mohlo byť lepšie. Potom sa jej srdce na okamih zastavilo, pretože si všimla ten malý detail na ruke o ktorom si myslela, že si to nikto nevšimne, že si to nechala aj k tomuto outfitu.

„viem, že sa to nehodí k tomuto kostýmu ale nemohla som ho dať dole.“ Sienna sa pozrela na náramok a uvedomila si, že možno aj keby chcela, tak by ho dole dať nedala. „Bojím sa, že ak by som sa o to pokúsila ho dať dole, tak by sa mi roztrhol a potom by som bola ako popoluška, ktorá by tie koráliky zbierala po zemi. Nie je to žiaden šperk, ktorý by stál niekoľko tisíc dolárov.“ musela sa nad tým zasmiať, lebo to bolo vidno od prvého momentu. Nemala ho na ruke dlho. Presnejšie od návštevy Japonska. Ale od toho momentu ho nosila na ruke. Dokonca by ju zaujímalo, či to takto robí aj tá druhá osoba alebo sa na to vykašľal po tom, ako ho len tak opustila na letisku bez slova, bez rozlúčky a bez vysvetlenia. „Ale tiež musím priznať, že je pre mňa svojim spôsobom dôležitým. Zvláštne, spočiatku som si myslela, že to tak nie je..“ musela sa nad tým zasmiať pričom ruku vystrela pred seba a potom otočila rukou doprava a doľava aby si ho prezrela trocha pozornejšie. „Skôr to je pamiatka na okamih, ktorý som prežila ako na osobu s ktorou to máme spoločné.“ Sienna nevedela, ako sa má k Elliotovi ani správať, pretože športovec a k tomu arogantný a egoistický. To bolo, ako keby za najlepšiu kamarátku si vybrala nejakú namyslenú roztlieskavačku, ktorá nemyslí na nič iné ako mať pri sebe len ľudí, ktorí by sa jej klaňali. Ako to bolo v nejakých obľúbených filmoch. „A čo sa týka tej vily.“ tvárila sa na malý moment zamyslene. Ale len na malý moment, pretože potom pokračovala. „Určite ti ju ponúknu po tejto famoznej párty alebo večierku. A vlastne stále očakávam nejaké pokračovanie. Ako napríklad zobudenie uprostred noci, kedy si nás postavíš do radu a budeš si nás prezerať pod lupou. Každý detail tváre, tela a budeš si to porovnávať s nejakým štandardom a potom si zoberieš čiernu fixku do ruky ako to je pri plastických operáciách a tie miesta, ktoré nevyhovujú tak ich pripravíš na úpravu.“ Sienna to povedala vážnym hlasom no muselo jej byť jasné, že to myslí zo žartu. Videla to naposledy vo filme, ktorý si pustila a pri ktorom sa musela skutočne zasmiať, ako si niektorí ľudia predstavujú dievčenské spolky, ktoré musí viesť len budúca miss plastic. „Dokonca si myslím, že toho sa bojí aj mnoho študentiek, ktoré majú na školu len nastúpiť. Že to takto funguje pri každej jednej škole. Spočiatku som myslela, že bola chyba ísť do dievčenského spolku. Ale napokon, prečo nie. Možno si tu nájdem priateľov. Možno aj z nás budú kamarátky.“ Povedala Sienna pričom vedela, že by ju určite chcela spoznať oveľa viac. Od prvého momentu ju vedela zaujať a to sa mnohým ľudom nestávalo. Zvláštne.

Usmívala se jako sluníčko, když poslouchala všechnu tu chválu, kterou měla pocit, že si ani nezasloužila. Nebo takhle, určitě si nějakou chválu zasloužila, dala do toho velké úsilí, a ona dokázala ocenit své vlastní schopnosti, ale zase nepotřebovala dostávat tolik lichotek a být tím úplně zaplavená, to už jí přišlo, jakože si to nezaslouží! „Děkuju moc, toho si neskutečně vážím a budu se snažit, abych tvým představám dostála,“ brala to jako malý osobní závazek, ale nejenom vůči Sienně, ale vůči všem děvčatům, která dorazila a i k těm, které nedorazily, zkrátka všem chtěla pobyt na univerzitě udělat co nejpříjemnější. Moc dobře totiž ví, jak je to potřeba, sama do spolku zamířila, aby našla přátelské místo, kde ji mezi sebe přijmou a ona se bude cítit, že k nim jaksi patří, byla trochu v nouzi a hřejivé objetí spolku uvítala, ráda by tedy, aby víc dívek spolek takto vidělo. „No, nejsem nadlidsky skvělá, abych se od hodnocení na první pohled dokázala oprostit, ale většinou se snažím těm lidem i přes svůj dojem dát šanci,“ přiznala svou trochu nehezkou vlastnost, která ale netrápila jen ji, ale většinu společnosti. Naštěstí se těmito prvními dojmy celá společnost neřídila a i oni, stejně jako Gab, se to snažili přehlížet a dávat si šanci, alespoň někteří. „Co ty?“ byla zvědavá, jak se k tomu staví ona, jakožto budoucí novinářka. Ano, věděla o ní, že se věnuje žurnalistice, viděla totiž její jméno na nějakém studentském blogu či co, úplně zkouklé to neměla, měla jen takové základní povědomí. „Já se vážně budu červenat z těch všech lichotek,“ už se vážně pomaličku dostávala do lehkých rozpaků, protože ji Sienna opravdu zahalovala tolika lichotkami, až jí už začínalo být hloupé pořád jen děkovat, a tak stočila téma jinam, konkrétně k tomu zvláštnímu doplňku, co vyčníval na jejím outfitu. „Ale tak tady není žádná módní policie, která by řešila, co se hodí a nehodí, jen mně to zaujalo,“ pousmála se, nechtěla totiž, aby si o ní myslela, že snad hodnotí lidi podle toho, jak se oblékají, no bože to vůbec! Pak už jen s přikývnutím poslouchala příběh, který se za tímto náramkem skrýval, a neubránila se tichému zasmání, když sama sebe přirovnala k Popelce, přišlo jí to roztomilé. „To by byla škoda, ničit náramky,“ pokývala na znamení souhlasu, a dál poslouchala, jaký význam to má a lehce se usmála, asi stejným způsobem, jako když se s Tabbs bavila o jejím tajemném ideálním klukovi. Sice Sienn doplnila, že se ta vzpomínka váže k okamžiku a ne k člověku, ale Gab si tak trochu myslela svoje, protože přeci jen – v tom okamžiku nějaký člověk být musel, takže i kdyby se to vázalo jen k okamžiku, pořád je to spojené s tím člověkem. Nahlas ale nic neřekla, jen to s potutelným úsměvem odkývala. „Takové šperky jsou nejlepší,“ když totiž mají věci svůj příběh, hned nabírají na hodnotě, minimálně v jejích očích. Zasmála se nad tím, že dostane vilu darem, to je velice nereálný sen, ale samozřejmě že by si nestěžovala, to by byla velice hloupá. „Ona se k takovým věcem používá černá? Aha, já měla připravenou červenou, no tak to budeme muset celé zrušit,“ naoko zklamaně si povzdechla, ale brzy se usmívala od ucha k uchu, v takových legráckách neuměla udržet vážnou tvář. Úsměv jí ale polevil, jakmile Sienn zmínila pro ni znepokojující věc – vážně nechtěla, aby takhle lidi brali spolky! „Vážně si to myslíš? Já tak nějak myslela, že to lidi umí odlišit, co je realita a co americký film,“ zněla vážně trochu rozhozeně, očividně to viděla jinak než Sienn a mnohem víc optimisticky, no možná až příliš optimisticky. „A já jsem ráda, že jsi spolku dala šanci,“ věnovala jí drobný úsměv, jak jinak než upřímný, protože kdyby spolku nedala šanci, teď by se spolu nebavily a to by byla věčná škoda.

Prvý dojem bol pre ňu dôležitým. Lebo potom sa od toho dalo odvíjať mnoho dalších vecí. Určite, ak by sa napríklad nachádzala v spoločnosti niekoho arogantného a sebeckého, nemala by dôvod pokračovať v rozhovore. Ale vedela, že čo sa jedná práce, drží si ten najviac profesionálny úsudok, ako sa len dá. „Pri mojej práci musím byť nestranná. Nechcem sa nikdy sústredovať na jednu stranu, pretože potom človek nevie, čo je na tej druhej strane. Vieš čo tým myslím? Počkaj vysvetlím ti to.“ zamyslene sa pozrela Sienna na svoj pohár, ktorý mala v ruke a potom jej ho ukázala. „Ako prvé si človek všimne napríklad alkohol. Začne si predstavovať, aký je to druh alkoholu, ako vonia, chutí a podobne. Ale ja sa snažím všimnúť si napríklad aj to, že na pohári je odtlačok pier. Široký rozsah.“ povedala Sienna a potom si ten pohár priložila aj tak k perám a napila sa. Ako keby ju to nútilo sa napiť. Bolo to šampanské naozaj lahodné, to sa muselo uznať. Na ničom sa tu naozaj nešetrilo. A to ona vedela rozoznať, aký je dobrý a aký zasa jeden z tých lacnejších variant. „Ale asi som zabudla povedať, čomu sa venujem aby to dávalo väčší zmysel. Venujem sa žurnalistike. Ale čo sa týka prvých dojmom v osobnom živote tak si na nich veľmi dávam záležať.“ povedala pokojným hlasom a uvedomila si, že možno to tak celkom nie je veľmi múdre rozhodnutie. Možno kvôli tomu si myslí, že dievčenský spolok nie je tak celkom pre ňu. Ale to nebola jej vina, len ona videla zmysel v hlbších rozhovoroch nie takých pomerne povrchných. Aj ona sa vedela pozhovárať o hercoch o filmoch alebo seriáloch alebo nebodaj aj o chlapcoch. Ich postavách a musíme uznať, že na škole mali naozaj veľmi prívetivé exemplárny. „Ale snažím sa o to, aby pri záujme druhej strany som to nedávala najavo. Stalo sa mi už tak mnohokrát, že ma niekto potom prekvapil a za to som bola naozaj rada.“ povedala pomerne zamyslene. A potom sa musela ešte raz pozrieť na ten náramok. Od toho momentu, kedy sa vrátila domov ho nevidela. A rozhodne nemala v pláne sa mu nejako ozývať prvá, aj ked ona bola tá, ktorá doslova utiekla z miesta činu. „áno aj ja si myslím, že podobné veci sú najlepšími. Nepotrpím si na nejaké honostné veci, ktoré by sa človek bál zobrať niekde aby mu niekto náhodou neodrezal ruku.“ musela sa Sienna pousmiať a potom bola aj rada, že Gab bola vtipnou osobou, ktorá vedela pochopiť humor. A to si Sienna na ľudoch naozaj vedela ceniť. „ Tak to je potom iné. Červená by bola možno na to ešte lepšia!“ zasmiala sa a potom si uvedomila, že možno povedať to pred niekým, kto je v spolku a dokonca teraz ho má na starosti a vedie ho alebo ho má viesť nie je najlepším krokom. Ale v tom nevidela Sienna problém, lebo ako to teraz vyzeralo, naozaj tomu musí dať šancu. „Mala som možnosť už sa rozprávať s niektorými dievčatami a zjavne som trafila práve na ten typ proti ktorým som bola očkovaná. Ale ty? Ved ty si úplne iná. Je naozaj výborné sa s niekým doslova normálnym pozhovárať.“ Sienna si musí sama vstúpiť do svedomia a to meniť. Aby sa nestalo to, že napokon bude v tom spolku len sama samučičká. Asi by sa mohla riadiť tým, čo povedala pred malým okamihom. Nepozerať sa len na jednu stranu veci. Mohla by dať šancu tým dievčatám, ktoré sa nachdázajú v spolku. Ved aj teraz sa rozprávala s jednou z nich a vedela sa s ňou rozprávať bez toho, aby sa rozprávali o laku na nechty alebo na vlasy. Ona nemala s tým problém sa o tom rozprávať ale nie neustále stále dookola a dookola. Asi to bola už choroba z povolania a z toho, že ona sa radšej venuje zaujímavým témam.

Chápavě pokývala hlavou, když se Sienn rozhovořila o prvním úsudku o lidech, možná i o věcech obecně, a s nadšením sledovala to její zapálení pro věc. Bylo vidět, že je do svého oboru stoprocentně zamilovaná, což je minimálně podle Gab to úplně nejdůležitější, které vás může vyšvihnout mezi špičku oboru. Důležité jsou i vaše schopnosti a zkušenosti, ale se správným zápalem, který u Sienn rozhodně vidí, se těm dvěma věcem dokážete vyrovnat, ba je i možná předčít. „Zní to ale náročně, mít ten.. široký rozsah,“ použila přímo její slova a obdivně pokývala hlavou, ona by se asi příliš nechala strhnout jedním detailem, jako tomu je v malbě. Když si všimne jednoho významného detailu, něčeho, co na ni doslova křičí, musí to prostě zobrazit s nějakým důrazem, ale to vůbec nesplňuje ten širší rozsah… Inu, co na to říct, obě studují jiný obor. „Tušila jsem to, viděla jsem tvé jméno u nějakého článku, no, musím se přiznat, nečetla jsem to,“ něžně si zkousla ret, trochu se za sebe styděla, možná to neměla zmiňovat vůbec, to by bylo lepší. Na druhou stranu teď ale vypadala, že má o děvčatech vcelku přehled, o což se vážně snaží. „Jen jsem nevěděla, jestli píšeš ve volném čase nebo to studuješ, ale teď už vím a snad si to budu pamatovat,“ po těch volbách na ni padlo tolik nových informacích, že i takovou jednoduchou věc mohla omylem z hlavy vypustit, ale Sienn nevypadala jako někdo, kdo by jí za to utrhl hlavu. „Přesně, je skvělý pocit, když někdo překvapí, že se chová mnohem líp, než by se čekalo,“ usmála se opět jako sluníčko, protože přesně pro takové okamžiky žila. Bohužel ale věděla, že se může stát i opačná situace, že jste čekali to dobré a přišlo něco zlého, s čímž má bohužel taky zkušenosti, ačkoliv by se jich ráda zbavila, některé věci nejde vzít zpět. „Takhle, mít nějaký kvalitnější šperk je skvělé, hodí se to do divadla a pro podobné události, ale pro běžné nošení je mnohem cennější něco, co má zážitkovou hodnotu,“ holt nebyla zrovna dvakrát materialistická, i když pěkné věci měla ráda, ale jen protože se ráda dala do gala, ne protože by potřebovala mít tenhle a támhleten náhrdelník či prsten. To už si častěji kupovala nějaké levnější šperky, které jí ale něco či někoho připomínaly, nebo ještě radši takové věci dostávala. Dost často nosí náhrdelník od její drahé z Itálie, na kterém je drobné srdíčko v italských barvách, aby nikdy nezapomněla, že tam má druhý domov. Navíc Itálii bude mít navždy ve svém srdíčku, zrovna tak jako to kovové srdce je vyplněno těmi barvami.
„No fuh, to se mi ulevilo, vážně jsem se lekla!“ položila si ruku na srdce, aby naznačila, jak moc jí tato zpráva zasáhla, ale brzy se přidala ke smíchu Sienn, protože ta představa byla zkrátka směšná. Takovou krutovládu neměla ani Sofia a přitom dost lidí tvrdilo, že byla jak typické královny spolků z filmů, avšak na ni byla vždy milá. „Holt lidi jsou různí, ale je tady i plno děvčat, proti kterým naočkovaná nejsi,“ ujišťovala jí a měla klidně několik příkladů, které by mohla uvést, ne protože by se Sienn snažila přesvědčit, ale možná spíše jen nasměrovat tím správným směrem? „Věř mi, je tady plno normálních slečen, třeba i ty, ale děkuju, tohle ráda slyším,“ zářila jako sluníčko, které momentálně žhnulo jen pro Sienn díky těm nekončícím lichotkám, ale ona by se culila i bez nich.

Sienna milovala prácu, ktorej sa venovala. Nevedela si predstaviť nič iné, ako písanie. Možno to bralo dostatok voľného času, pretože musela zbierať informácie a podobné veci, dávať to všetko do poriadku, kontrolovať si po sebe články niekoľkokrát po sebe a niekedy sa vysporiadať aj s tým, že daný človek napokon nemá v pláne to publikovať, všetko to aj tak stálo za to. Dokonca vedela, že už sa musí stretnúť v tomto so svojim spoločníkom Mattym a prísť na nové témy článkov. Dokonca ju aj tak zaujíma mnoho vecí, ktoré sa napríklad stali. Ako napríklad, čo robil počas prázdnin, ktoré krajiny navštívil. Sienna vedela, že aj na toto príde ten správny čas a kto vie, možno sa rozhodne ho napokon nejako prekvapiť. Samozrejme, že v tom milom slova zmysle. Mala ho skutočne rada a bola rada aj za to, že mala možnosť vôbec niekoho stretnúť, kto bol rovnako zapálený do písania ako ona sama. Sienna sa musela potom aj zasmiať, pretože to bolo milé. Všimla si jej meno no nečítala ten článok. Možno by sa niekto urazil alebo by sa ho to dotklo ale Sienna taká určite nebola.   „Ved to vôbec nevadí, že si ten článok nečítala! Mňa teší to, že si si to meno všimla.“ v jej očkách sa objavili malé iskričky, ktoré znamenali, že sa skutočne tešila. Bolo to niečo, čo ju potešilo. O tom nikto nemohol pochybovať. „Ja sa ospravedlňujem za to, že nemám také poznatky. Napríklad neviem ani aký predmet študuješ.“ povedala mierne zahanbene ale ona to musela poznať veľmi dobre. Pretože nikto nemohol vedieť o každom to, do akého spolku patrí alebo čo študuje. Ešte s tými spolkami to bolo jednoduchšie, pretože vyradzovacou metódou tam veľa na výber nebolo no pri predmetoch ich bolo dostatok. Siennu ale skutočne zaujímalo to, čo študuje.
„Ja mám rada aj tie šperky na také príležitosti ako napríklad návšteva divadla. Kedy sa žena oblečenie do tých najkrásnejších šiat a je možno na nepoznanie. Ale máš pravdu, tie veci, ktoré si so sebou berú spomienky tak tie sú najkrajšie. Napríklad, spomínaš si na nejakú vec z dectva?“ bolo to, ako keby Gab poznala celé roky. Ale v jej spoločnosti sa skutočne cítila výborne. A to sa jej stávalo len málokedy, pretože ak sa nachádzala v spoločnosti, kde ju niekto nudil alebo sa nudila ona, tak nemala problém uprostred konverzácie odísť. Ale toto nebol určite ten prípad. „Napríklad ja si spomínam na plyšáka, ktorého som dostala na prvý rok a mám ho doteraz! A nikdy by som ho za nič nevymenila aj keby mi niekto ponúkol polovicu kráľovstva a troch princov na bielych koňoch.“ zasmiala sa Sienna, pretože to myslela vážne. Boli veci, ktorých sa niekto nevedel vzdať za nič na svete. A ona niekoľko takých vecí mala. Dokonca si ich uschovávala na pamiatku a cítila sa ako škrečok, ktorý si ukrýva všetky možné veci.
„No vidíš, možno si to neuvedomuješ ale tým pádom, že si sa stala hlavou spolku. Kráľovnou prepáč za zlé vyjadrenie.“ možno by ju aj zaujímalo, kto vymyslel to pomenovanie. Kráľ alebo kráľovná spolku. Bolo to zvláštne pomenovanie a celkom ju zaujímalo aj to, či sa pri tom cítia niečo viac no nikdy sa na to nespýtala ani to nejako nemala v pláne. Dokonca ani ich predchádzajúcu kráľovnú tak celkom nepozná, pretože sa jej vyhýbala a nejako nemala v pláne sa s ňou rozprávať. „Dokázala si v jednom človeku zmeniť pohľad na spolok a to je len začiatok. Takže si myslím, že dokážeš naozaj mnoho. Už ked pri mne si to dokázala, pri mojej tvrdohlavosti.“ povedala Sienna so smiechom a uvedomila si, že Gab je hotové slniečko, ktoré sa usmieva takmer stále. To ju tešilo, takých ľudí mala rada okolo seba. Aspoň to bolo iné oproti tomu, aká dokáže byť napríklad ona.