Cukrárna

>>> spolek

Dneska došlo na den, kdy už se Vivian opravdu musí vydat do studovny. Chybělo jí přepsat a dodělat pár poznámek a nebyla úplně schopná je očividně dopsat ve svém pokoji. Pořád ji něco rozptylovalo a většinou svou práci pořádně ani nedokončila a odběhla si někam ven a tak dále a tak dále. Zkrátka studovna je perfektní místo, kde se člověk může většinou na sto procent soustředit, jelikož tam až moc lidí nežvatlá anebo tam každý sedí sám. Samozřejmě se určitě najdou skupinku, které spolupracují, pomáhají si nebo pracují na společném projektu. To se tak úplně Vivian netýká. Tudíž se zvedla okolo už osmé ráno z postele, vykonala ranní hygienu a vyčistila svou pleť, na kterou se rozhodla dnes žádný makeup nenanášet a nechala ji prostě a jednoduše dýchat. Na sebe si vezme tmavě modré volní džíny, bílé tílko a tmavě modrou mikinu s nápisem cowboys. Své vlasy taky nijak zvlášť neupravila a nechala jim volnost a určitou divokost. Prostě její přírodní vlasy, žádný big deal. Do své plátěné tašky naházela svůj drobný penál, papíry a poznámky co potřebuje přepsat a láhev s vodou. Teď už stačilo nandat jenom bílé air force tenisky a capkala si to městem ze spolku rovnou do školy do studovny. Nicméně plán úplně nevyšel.
Zastaví se najednou před městskou cukrárnou a prohlídne si dnešní nabídku, div se jí jako psovi nesbíhají sliny, a to už nemluvě o tom, že jí v tu chvíli zakručí břicho. Je docela chyba se nenajíst a hned ráno chtít po mozku, aby fungoval a soustředil se na plné obrátky. „No co, hrozně mě to mrzí, fakt.“ Opravdu hrozně, hehe. Fakt jí mrzí studovat zrovna v cukrárně. Vejde tedy s úsměvem dovnitř, posadí se zde někde do boxu, kde k ní okamžitě přiběhne obsluha s meníčkem. Všechno to vypadá naprosto úžasně, že ani neví co si dát. Takže nějakou dobu to tam Vivian prohlíží a neví absolutně, kde oči nechat.

(outfit)

dievčenský spolok >>>

Betty má pred sebou ďalší nádherný deň. Dnes sa zobudila s veľmi dobrou náladou, čo nie je u nej nič nezvyčajné, Betty je slniečko po väčšinu dní, ale dnes sa cíti ešte lepšie, keďže po pár zatiahnutých dňoch sa konečne slnko vytiahlo spoza oblakov. Práve preto si otvorila si dokorán okno a vpustila do izby úžasný čerstvý vzduch. Dnes toho na pláne veľa nemala, rozhodne sa plánuje zastaviť v cukrárni, veď sa predsa treba sa niečím potešiť a rozbehnúť tento deň správne a poobede by si chcela prejsť nejaké veci do školy, ktoré už pár dní odkladala. Počas zamračených dní je najradšej schovaná v posteli, zakrytá dekou s nejakým dobrým seriálom, pri ktorom aj zabudne na reálny svet okolo seba. Aj také dni sú, samozrejme, potrebné, ale škola nepočká, a preto je dnes ten pravý deň nato, aby dohnala všetky zadania. Zo šatníka si vyberie bledomodré džínsy a baby ružové tričko s ladiacim ľahkým vetríkom. Vlasy si jednoducho zopla do vysokého drdolu, s makeupom sa neobťažovala, na nohy si nazula ružové conversky a mohla vyraziť. Predtým si však ešte do tašky hodila potrebné učebnice, zápisník a farebné perá, ktoré vždy rada pri poznámkach používala. Do mesta dorazila o pár minút, a keď videla, že cukráreň sa začína plniť, neváhala a vošla radšej dovnútra, aby sa jej tam vôbec ušlo nejaké to miesto. Dnes tu bolo naozaj dosť ľudí, asi sa všetci rozhodli využiť to, že je vonku krajšie počasie a majú náladu vyraziť do mesta. Chápe to, veď aj jej kroky smerovala takmer okamžite do tejto skvelej cukrárne. Po krátkom posúdení situácie v kaviarni zahliadne známe dievča v jednom z boxov na sedenie, a preto sa k nej rozhodne vydať. „Ahoj, Vivian, však?“ pristúpi k stolíku za ktorým sedí sladká blond dievčina s prívetivým úsmevom na perách. „Môžem si prisadnúť?“ položí Vivian otázku s malou nádejou, že ju prichýli vo svojom boxe. Ako vôbec pozná Vivian? Betty má prehľad, nemôže teda povedať, že o úplne všetkých študentoch na univerzite, to hádam ani nie je možné, ale veľa ľudí sleduje na sociálnych sieťach. Vivian si rovnako pamätá aj z plesu, na ktorom vystupovala. To bolo naozaj nádherné vystúpenie, ako by si ju niečom takom vôbec mohla nepamätať? Cukráreň bola pomerne dosť preplnená, nie však úplne do prasknutia tak, že by to bolo až nepríjemné. Všetky stoly však boli obsadené, či už jednotlivcami alebo skupinkami. No a keď si má Betty k niekomu prisadnúť, tak radšej nech to je niekto, koho pozná, aj keď možno len z videnia alebo sociálnej siete. Vivian pravdepodobne nemá ani len tušenie, kto je Betty, a teda môže len dúfať, že jej spoločnosť prekážať nebude. Ak jej Vivian povolila prisadnúť si, odložila si svoje veci vedľa seba na sedačku a následne obrátila pozornosť k obsluhe, ktorá už postávala pri ich stole. „Ak ti môžem niečo odporučiť, tak jednoznačne ten jahodový penový cheesecake,“ sladko sa pousmeje na Vivian, pričom si sama krátko prezrie menu, ktoré však už pozná naspamäť. „Ten je naprosto božský,“ už len pri pomyslení na ten lahodný cheesecake sa jej zbiehajú slinky. „A práve preto si jeden poprosím, spoločne s citronádou, ďakujem,“ jeden prívetivý úsmev venuje aj milej obsluhe a následne čaká, kým si Vivian vybaví svoju objednávku. Počas toho sa porozhliadne po cukrárni hemžiacej sa ľuďmi, čo ju hreje pri srdiečku. Toľko ľudí pokope s veľkým úsmevom na tvári v takom nádhernom podniku, ktorý si rozhodne zaslúži takéto množstvo zákazníkov.

Je opravdu hezký den, to se musí nechat a musí se toho taky trochu využít. Ráda se určitě projde i venku a rozhodně nezůstane zavřená v cukrárně na celý den, ale jako start se to zdá být celkem příjemné. Její důvod proč se ale vydala dneska do cukrárny nebyl úplně jen hezčí den, ale i si udělat nějaké ty věci do školy, jelikož měla pocit že místa kde už byla často, ji něčím rozptylovala a ona se nemohla soustředit tak jak chtěla. Ne že by to bylo nezajímavostí toho předmětu, to určitě ne ehem ehem. Vždycky vás baví něco víc a něco víc, tak to bude a taky se podle toho bude řídit vaše pozornost, nebo spíše míra pozornosti, kterou onomu předmětu dáte. Ve výsledku se ale dostáváme k tomu, zda-li je právě ale i cukrárna vhodné místo, když Vivian ledacos rozptyluje. Navíc je tu dneska opravdu hodně lidí, za což může určitě krásné počasí, kterého se všichni nemohou nabažit, nebo alespoň většina lidí. Najdou se samozřejmě lidé, kteří preferují zimu před teplem, ale mezi takové ona nepatří, i když dovolenou na horách by taky neodmítla, hory jsou krásné! Rozložila si všechno učení a potřeby na stole, ale než se pustila do učení, prohlížela si, co si dá dobrého, ale tím to nekončilo. Připojila se k ní společnost a to Betty. Od pohledu ji znala a i její jméno, avšak do kontaktu se úplně nikdy nedostaly, k čemuž nebyl osobní důvod, působila na ni totiž příjemně. Vivian nezná všechny na univerzitě, to určitě ne, ale nějaký menší přehled má, i když s těmi lidmi třeba ani nemluví. Jako umělkyně má nějaké své kontakty, aby mohla vystupovat a tak dále. Ona vypadá vždy trochu ustrašeně, ale když se cítí s někým dobře a komfortně, je to teda pěkný číslo. “Ahoj.. Ano, Vivian.” Usměje se příjemně na Betty a odsune si své věci více k sobě, aby se tolik neroztahovala a ukáže rukou na místo před sebou na náznak, že se může usadit a nebylo to rozhodně jen ze slušnosti a při faktu, že je cukrárna plná, ale společnost je příjemná a to i když se má učit. Mezitím co se Betty pravděpodobně usazovala svá očka zapíchla opět do menu a rozmýšlela nerozhodně, co by si mohla dát. Přímo jí spadl kámen ze srdce, když se ji rozhodla její spolusedící zachránit a dala jí nějaké doporučení. Její nerozhodnost je v tomto případně hrozná a tohle jí pomohlo. Naklonila s úsměvem hlavu ke straně a pro sebe si přikyvovala. “Asi dám doopravdy na tebe! Moc děkuji, jsem v tomhle hrozně nerozhodná, takže ani nevíš, jak jsem ti vděčná.” Zasměje se pobaveně a jakmile dorazí obsluha, poprosí ji také o cheesecake a o jedno latte a limonádu. Tak nějak přeci jen počítá, že tu bude delší dobu, i když kdo ví jak to s ní zase dopadne. Nechtěla aby se tu s ní cítila Betty nekomfortně a aby řeč stála. Sice se přišla učit, ale byla by blbost to dělat, když má možnost poznat někoho nového. “Jsem hrozně ráda že je teplo a krásně, všem to očividně prospívá.” Kývne hlavou k okolí a pokračuje dál ve svém pokusu o konverzaci a tak trochu doufá, že ji v tom Betty nenechá. “Doufám že i tobě, jak se ti daří, Betty?”Zdůrazní její jméno jako milé gesto, že si tuhle dívku doopravdy pamatuje a je tu oboustranný zájem.

Betty sa poteší, keď jej Vivian naznačí, aby sa posadila a je rada, že si ušetrila trápnu situáciu, keby to tak nebolo. Nemôže si pomôcť, občas proste má také myšlienky a automaticky premýšľa nad tým najhorším, čo sa môže stať. Dnes tomu tak našťastie nebolo, preto na nič už nečaká a vkĺzne na sedačku naproti Vivian. „Rada pomôžem,“ sladko sa usmeje na Vivian. Jej milé slová ju ihneď zahriali pri srdiečku a pomohli jej uvoľniť sa. „Chodím sem celkom často, čiže už viem, čo rozhodne stojí zato,“ mala by sa chváliť tým, že takmer každú voľnú chvíľu, ak zrovna nie je v prírode, trávi v cukrárni a napcháva sa koláčikmi? Haha, čo už, taká Betty proste je. „Avšak je to tu úplne úžasné, čiže pochybujem o tom, že by ťa niečo z menu sklamalo,“ zľahka pokrčí ramenami. Betty si nemohla nevšimnúť hordu učebníc a zápisníkov, ktoré sú rozložené pred nimi na stole. „Dúfam, že ťa nevyrušujem od učenia,“ venuje Vivian jeden milý, avšak neistý úsmev, zatiaľ čo sa pri čakaní na jej odpoveď nervózne pohráva s rukami pod stolom. Možno ju Vivian prizvala sadnúť si iba zo slušnosti, Betty však nechce byť nikomu na obtiaž. „Vlastne by som sama mala porobiť nejaké zadania,“ povytiahne si z kabelky knižku psychológie, aby Vivian ukázala, že má na dnes podobné plány. „Ale, samozrejme, že si to treba trošku spríjemniť a posilniť sa,“ uškrnie sa na Vivian, popri čom jedným očkom nedočkavo vykúka ich objednávku. Avšak, ako už spomínala, cukráreň je dnes preplnená na prasknutie, a tak si budú musieť na ich dobroty ešte chvíľku počkať. „Máš pravdu, tá zmena v nálade ľudí pri peknom počasí je tak očividná,“ venuje jeden krátky pohľad preplnenej cukrárni, ktorá sa hemží ľuďmi s úsmevmi na perách. Ak by ste sa tu ocitli v upršaný deň, väčšina ľudí by sa niekam len ponáhľala, možno do pohodlia domova, pričom by väčšinou ich tváre boli pochmúrne. „Som na tom rovnako, najradšej by som všetok svoj voľný čas trávila vonku a užívala si toto nádherné počasie,“ Betty sa pri týchto slovách uškŕňa od ucha k uchu, nemôže si pomôcť. Vždy milovala leto a všetko príjemné s ním spojené, a preto už len rozprávanie o tomto období, ktoré sa tak rýchlo blíži, ju dokáže nadchnúť. Podľa toho, ako o tomto krásnom počasí Vivian rozpráva, už teraz vie, že majú niečo spoločné. „Školské povinnosti nemôžem však stále odkladať, a preto som sa dnes rozhodla prísť sem, nech si to aspoň trošku spríjemním,“ sladko sa usmeje, pričom ako na zavolanie sa pri ich stole objaví obsluha s ich dobrotami. Betty musí dávať pozor nato, aby si zavrela ústa a sliny jej netiekli po stole, pri tom ako sa už nato teší. „A čo ty?“ pozornosť presunie späť na Vivian, nepýta sa to však len zo slušnosti, aby jej to oplatila, ale úprimne ju to zaujíma a rada sa o nej niečo dozvie. „Máš už nejaké zábavné plány na leto alebo si takto vopred ešte nič neplánuješ a si radšej za spontánne nápady?“ pri týchto slovách z nej nespúšťa pohľad, aby jej dala najavo, že má jej plnú pozornosť a skutočne sa o jej rozprávanie zaujíma. „Dúfam, že ti bude chutiť,“ kývne hlavou ku koláčiku, ktorý pristál na stole pred Vivian. „Ak nie, je to moja vina, beriem to na seba,“ zľahka sa uškrnie, hovorí to skôr zo srandy, ale bola by naozaj nerada, keby niekomu zle poradila. Sama už na nič nečaká a pustí sa do svojho kúsku cheesecaku, na ktorý sa už tak dlho tešila. Lahodný, ako vždy, ani o tom nepochybovala. Na tvári sa jej zjaví spokojný výraz, keď sa jej na jazyku rozplývajú tie rôzne lahodné chute.

Ona by asi neodmítla někoho, jako je Betty. Působila na ní vždycky mile. Naopak kdyby to byl nějaký namachrovaný sportovec, o kterém ví že je to totální idiot, nenechala by ho tu sedět. Otázka je, zda-li by ho to odehnalo a nebral by to jako nějaký náznak skrytého zájmu. Tihle kluci si o sobě myslí ledacos. Má to ale stejně, v době čekání si myslí to nejhorší a představuje si i ty nejhorší situace, které nejsou ani reálné. Tenhle momentální scénář se jí ale líbí, ani tam navíc nebyl. To je ale logické, člověk si představuje vždy to nejhorší, co jde. Betty je doslova její zachránce, co se týče toho, co si dát. Nakonec si jako přeci jen vybrala něco sama a dala na doporučení Betty, že tu nemůže být nic, co by mohla obsluha nebo cukrárna pokazit a nebylo to dobré. Vivian by se ale měla soustředit na učení, což zatím úplně nevypadá, že by mělo vyjít vzhledem k její objednávce dezertu a taky nové společnosti, která jí je však příjemná. Chtěla se do toho tady pustit, nicméně si najde možná cestu jak to dělat mezitím, co si s ní povídá. A kdyby ne, byla by schopna to i odložit, protože trochu socializace nikdy neuškodí. Sice to opravdu ničí celý její plán soustředění na 100%, ale nedá se nic dělat. Společně s Betty už jako děti vyhlížejí objednávku a jediné co chybí je, aby houpaly nožkama jako děti nadšeně pod stolem. To se teda nakonec neděje, téma je i na moment počasí o kterém se říká, že se nadhazuje když se lidé nemají o čem bavit. Zrovna v případě těhle to myslím neplatí a je to jen normální téma. Betty a Vivian určitě mají plno věcí, které se mohou v jejich konverzaci nadhodit. Jen jsou možná trochu obě stydlivé a potrvá chviličku, než se pořádně rozmluví. “I já mám z toho vlastně dobrou náladu.” Uvědomí se sama s úsměvem když se rozhlédne kolem na všechny přítomné. Sluníčko doplňuje serotonin, fanoušci opálení se opálí, zesvětlí to i slečnám často vlasy, polechtá vám sluníčko obličej.. No prostě nádhera. I když se najdou tací, kterým to vadí. “Já jak kdy, někdy jsou ta vedra už k nesnesení a být venku je kolikrát horší než být uvnitř. Ale dneska je to vlastně moc fajn!” I přes to ale zalezla do cukrárny, aby si mohla dát něco dobrého k tomu učení a pořádně se posilnit. No její motivace zatím nic moc, nadšení k práci taky moc ne. Má spíše nadšení si tady povídat s Betty, ale to teda není Bettyina chyba, ale její samotná, protože se občas s někým hezky zakecá. “Taky to bohužel celkem odkládám, tak jsem se chtěla motivovat něčím dobrým a konečně to dokončit, jelikož na to nemám už moc času.” Prohlédne si nějaké materiály na sebe a nespokojeně si oddychne. Její nespokojenost je rychle nahrazena rozzářenýma očima, div se neroztékajícíma nad dezertem a dobrotami, co jim zrovna už na stůl přinesli. Rovnou se napije té dobré limonády a maličko si spokojeně mlaskne a přikývne blond hlavičkou. Dobré to je, to musí uznat. “No, nějaké plány bych asi měla.. Ale nic velkého. Podívám se na Calichellu, a budu doufat že to tam přežiju,” nakloní zamyšleně hlavu ke straně a pozvedne oči ke stropu. Asi nic moc velkého v plánu neměla, už ta Calichella je u ní velké sousto. Je to velká akce opravdu s mnoha lidmi, doprovázena hudbou a pro některé dost i alkoholem a drogami. Vivian se ráda někdy napila, ale bylo to zřídka a musela mít jistotu, že je zároveň i v dobré společnosti. Potom když byla v náladě byla hodně uvolněná, jen to nedělala jen tak s někým. “a to je vlastně asi všechno, ono to asi bude bohatě stačit.. Asi mě chápeš.. Je tam prostě dost lidí, hluku a tak jako. Raději i víc odpočinku. A co ty, hm?" Zvídavě se optá a popřeje jí v rychlosti dobrou chuť, aby ji nevyrušovala od vyprávění a mohla ji hned poslouchat. Sama si hned vezme první sousto a spokojeně přivře oči. Jo, udělala více než dobře a Betty na sebe nebude muset nic brát, což mohla už podle jejího blaženého výrazu poznat.

Už po krátkej chvíli konverzácie to vyzerá tak, že majú Betty a Vivian veľa spoločného. Obidve sú také krehké sladké dievčatká, teda aspoň na prvý pohľad, podľa ich slniečkového vystupovania. „Oh, áno, Calichella, o tom som počula,“ usmeje sa, keď Viv spomenie túto akciu, ktorá sa v ich meste bude konať. Nie je to tak, že by Betty nemala vôbec rada takéto spoločenské akcie, avšak nezúčastňuje sa ich nejak pravidelne, skôr výnimočne. Keď sa dohodne na niečom s priateľmi, keďže sama by sa moc na takýto festival nevybrala. Je predsa mladá a rovnako si je vedomá toho, že škola nie je všetko, a treba si trošku tieto roky života spríjemniť. „Ale úplne ťa chápem,“ pokýva súhlasne hlavou po slovách Viv, ktorá hovorí o tom, aké to je na festivale, kde je veľké množstvo ľudí a rovnako aj hluku. „Určite si to užiješ a odnesieš si odtiaľ super zážitky,“ zoširoka sa uškrnie. Keďže vie, že Viv má rada hudbu, keďže sa jej aj sama venuje, tak to pre ňu určite bude celé skvelým zážitkom. Betty sa, rovnako, venuje hudbe, teda nehrá na žiaden nástroj, len spieva, ale to o nej vôbec veľa ľudí nevie. Nie je si svojim talentom až tak istá, nikdy nemala žiadne lekcie ani nič podobné, takže spieva skôr len tak pre radosť. Zatiaľ nejak nenabrala odvahu, aby si stúpla na pódium, aj keď už viac takých šancí na univerzite bolo. „Ja plánujem tráviť čas viac menej s rodinou, tu v meste, nič zaujímavé,“ sladko sa usmeje na Viv. „Zároveň čo najviac času chcem tráviť v prírode a s Milom, to je môj psík,“ úsmev sa jej ešte o trošku viac rozšíri, keď rozpráva o svojom malom chlpatom zlatíčku. Bohužiaľ, ho momentálne nevída tak často, ako by si priala. Školské povinnosti ju však nepustia, a preto Milo počas školského roku zostáva v ich rodinnom dome, kde sa mu vždy niekto naplno venuje. Aj keď by si to Betty veľmi priala, pravidlá dievčenského spolku ju nepustia, a preto nemôže Milo zostávať s ňou na izbe. Avšak leto sa veľmi rýchlo blíži, čo znamená, že spolu budú môcť tráviť všetok voľný čas, čoho sa nemôže dočkať. Betty videla, že Vivian toho mala rozloženého po stole celkom dosť, a teda aj podľa jej slov usúdila, že by sa tomu rada venovala, aj keď tej motivácie moc nebolo. „Som na tom rovnako,“ zľahka si povzdychne, už len pri predstave toho, že sa v tento nádherný slnečný deň musí venovať školským zadaniam. Betty, všeobecne, vôbec nemá problém so školou, učenie ju baví, vždy sa vyžíva v tom, že zisťuje nové informácie o určitej problematike a z každej prednášky si toho kopec odnesie. To však neznamená, že každý jeden deň má silnú motiváciu sa škole venovať, to je hádam úplne jasné a normálne. „Takže by sme sa mohli do toho pustiť spoločne, aspoň niečo porobiť, aby sme mali lepší pocit, že sme boli produktívne, zatiaľ čo si to budeme spríjemňovať dobrotami a kecaním aj mimo školy,“ Betty navrhla s úsmevom na perách, a teda dúfala, že Vivian s týmto menším plánom bude súhlasiť. Betty sa cítila trošku previnilo, že jej vlastne prisadnutím si narušila plány, aj keď sama Viv vyzerala, že jej takéto rozptýlenie vôbec neprekážalo. Zatiaľ čo čaká, čo povie na tento plán, tak si trošku usrkne z lahodnej citronády a na vidličku si naberie kúsok cheesecaku, nad ktorým sa jej už dobrých pár minút zbiehajú slinky. „Vlastne som sa ani nespýtala, čo študuješ,“ Betty sama nad sebou zavrtí hlavou. „Ale tipujem, že to bude umenie?“ zľahka sa pousmeje. Je pravda, že nie každý človek, ktorý sa venuje hudbe a spevu musí automaticky študovať umenie, to vôbec, ale povedala by, že je to niečo, čo sa k Viv hodí.

Ocenila od Betty podporu týkající se festivalu, jelikož z toho byla uvnitř sebe trochu nervózní, protože šla zatím tak trochu sama, ale kdo ví, třeba si tam někoho známého najde a užije si to. Od Betty si toho názoru ale váží víc, protože trošku cítí že jsou na tom ohledně těhle akcích aspoň trochu podobně a nemusí být na každé párty a akci stejně jako Vivian. Trochu si oddychne při jejích slovech a přikývne. “Máš pravdu.” Musí to zkrátka brát pozitivně a brát to tak, že si opravdu odnese z toho nejkrásnější zážitek, i kdyby tam někde měla stát úplně sama, bude jí stačit i poslouchat ta hudba. Hudba byla jejím životem, už od mala milovala hudbu z celého svého srdce. Narozdíl od Betty, která by to určitě měla někdy zkusit taky, si už nespočet vystoupení na univerzitě střihla, i když to mnohdy byl opravdu oříšek a musela doopravdy hodně překonat sama sebe. “A tak trávit čas s rodinou může být někdy zajímavé..” Zasměje se, když si vzpomene občas na svoji rodinu a jak někdy rodinné výlety mohou být hektické. Většinou je to hektické jen na začátku, když se lidi snaží vypopelit z domu do auta, ale pak už je to fajn. Nebo občas když jsou v rodině děti, může to být docela zážitek. “Pejsek? To ti závidím, taky bych nejradši nějakého měla, ale chápeš.. Jsem ve spolku, takže to není úplně reálné.” Uchechtne se nad tou představou. Asi by to nějak šlo, ale spolek je zakazuje a ona pravidla přísně respektuje. Byla vždycky poměrně horná a vzorná holka. Navíc vzhledem k její univerzitě a studiu, by nebylo fér mít pejska, který by na ni musel čekat dlouho, než přijde domů. I teď dokonce je tu vlastně převážně kvůli studiu a stejně se tu vykecává! Hrůza. Vivian sice nemá problém se školou a povinnostmi obecně, ale někdy zkrátka i ten ví vzorný člověk prokrastinuje a to je zrovna momentálně teď Vivian a co se týká jejího posledního úkolu a její motivace k tomu úkolu je na bodu mrazu. “To bych vážně moc ráda! Jinak bych podle mě asi neudělala s tímhle úkolem nic.” Protočí sama nad sebou modrýma očima, přičemž se na moment podívá na ty všechny jejich věci na stole. Betty jí rozhodně nepřekáží, je moc ráda, že má společnost a je to ještě lepší, když ta společnost má podobný cíl a tím je učení a příprava do školy. Sama se napije a na její otázku už s cheesecakem v puse přikyvuje, div se tím cheecakem nepřecpe, jak je dobrý. Po chvilce ale ještě něco dodá. “Ano, ale jsou tam někdy hold věci, ze kterých není nadšený každý. To je ale u všeho.. Ten předmět mi nevadí, ale ty některý úkoly, ew..” Nakrčí nad tím nespokojeně nosík a pomalu začne úkol postupně nějak sepisovat a vypracovávat si všechny informace, co k němu potřebuje. Společně tam tvořily jejich úkoly, ujídaly jídla a upíjely pit a možná si ještě něco na posilnění daly. Nebo spíše aby tam i vydržely spolu déle si povídat, kdo ví. To jako slečny mezitím stíhaly taky a dokonce si občas asi i povídaly o něčem k tomu úkolu. Ve výsledku to bylo hezky trávené odpoledne a když už to vypadalo, že má Vivian hotovo, zaplatila servírce, co je obsluhovala a samozřejmě přidala náležité dýško. "No tak super... Já mám hotovo a moc děkuju za příjemnou společnost." Sbalí si nějaké ty věci do tašky a věnuje Betty jeden krásný zářivý úsměv. "Měj se krásně, ještě se určitě někdy uvidíme! Ahoj!" Mrkne na ni a pomalu se odebere pryč celá nadšená z toho, jak příjemně jí s Betty bylo a taky z toho, že ten hrůzo úkol má za sebou.

>>> ukončení hry

Betty sa rada zúčastňuje rôznych akcií, ktoré toto mesto alebo univerzita, zrovna ponúka. Je to skvelá príležitosť, ako spoznať nových ľudí a zabaviť sa. Pitie alkoholu a chodenie do klubu jej nie je zrovna najbližšie, to takmer vôbec, ide skôr o také milé akcie, akými sú napríklad ples alebo športové zápasy. Väčšinou teda nie je až natoľko odvážna, aby sa tam vybrala úplne sama, ale nato má predsa skvelých priateľov, ktorí s ňou ochotne na tieto akcie vyrazia. „Úplne to chápem, mám to rovnako,“  pousmeje sa, keď sa téma presunie na jej malé chlpaté zlatíčko. „Taktiež som v spolku, a tak si Milo pekne užíva voľný výbeh na dvore u mojich rodičov,“  samozrejme, že by ho rada mala pri sebe každú sekundu, stále jej chýba, avšak momentálne  to nie je možné. Rovnako ako aj Viv, Betty nie je zrovna na porušovanie pravidiel spolku. Avšak uvedomuje si, že toto prostredie u rodičov je preňho len dobré a dokáže sa mu tam niekto celý deň venovať. Aspoň to ju upokojuje, že sa tam má ako v bavlnke. „Super, tak poďme nato,“  nadšene sa uškrnie, keď Viv súhlasí s jej plánom, že trošku toho do tej školy porobia. Počas toho si ale aj dobre pokecali, nesedeli tu toľko len v úplnom tichu, to vôbec. Aj si ďalej objednali nejaké ten koláčik a drink, ako posilnenie, ktoré naozaj dosť potrebovali. Betty sa sama pustila do jedného jednoduchšieho zadania, do ktorého nemusela až tak priveľmi zapájať mozog, a preto sa mohla sem tam sústrediť aj na kecanie s Viv. „Teším sa, že sme to takto zvládli,“  usmeje sa na Viv, ktorá dokončila všetko potrebné, čo Betty veľmi potešilo. „Ďakujem aj ja,“  Betty sa zo svojho miesta ešte nezdvíhala, neplánovala ešte odchádzať z cukrárne, aj keď ju, bohužiaľ, jej spoločníčka opúšťala. „Určite, ja budem len rada, ahoj,“  mávne sladkej Viv na rozlúčku s veľkým úsmevom na perách. Viv jej svojou spoločnosťou rozhodne dopoludnie zlepšila, avšak teraz už je naozaj čas pustiť sa do tej náročnejšej práce. Preto si zľahka povzdychne, ale nebude nato premýšľanie ďalej míňať svoju energiu, ale presunie ju radšej na dokončenie úloh. A veď predsa čím skôr to bude mať hotové, tým skôr si bude môcť užívať nádherný slnečný deň. To by malo byť pre ňu dostatočnou motiváciou. Spoločne s ďalším pohárom lahodnej limonády sa pustí do učenia a dokončovania zadaní, až pokiaľ to nemá všetko hotové. Po takých dvoch hodinách, čo bolo naozaj na dnes dostatok času, si pozbiera všetky svoje učebnice a poznámky zo stola a pekne si ich uloží späť do kabelky. Zaplatí za svoje nápoje a koláčik a s úsmevom na perách sa poberie preč z cukrárne, smerom do parku, kde si plánuje čo najviac vychutnať toto prekrásne počasie.

>> ukončenie hry

Rodinný oslavy? Kterej kretén tohle vymyslel? Jooo, kdyby se jednalo o její narozeniny, to by jste dámy a pánové měli vidět to nadšení. Jakmile se ovšem pozornost upírá k němu jinému, byť členovi rodiny je to pro Lizzie něco jako peklo. Nejenže se musí tvářit jakože je všechno perfektní a tahle oslava je jedna velká super párty, ale ještě si z toho neodnese vůbec nic. Pár chlebíčků a kousek dortu ani omylem nejsou považovány za cenu útěchy. A co je největší opruz na celé téhle sešlosti je ten fakt, že bude muset se svým bratrem strávit v jedné místnosti déle než minutu. Což, o to. Kdyby do ní pořád nerýpal a neměl trapné poznámky, tak by ho dokázala velmi talentovaně ignorovat. Bohužel, jakmile to stvoření otevře ústa, tak jí se v kape rozlepuje imaginární izolepa.
Ale aby nebyla jen negativní, tak jí teta se strýcem dovolili se na přípravě té oslavě podílet, ačkoliv zapomněla kolik, že bratranci vlastně je? Deset? Dvanáct? Tak či tak miluje superhrdiny, což bylo pro Lizzie téma na míru. Dokázala sehnat ty papírové podobizny, které mají třeba v obchodech s hudbou. Taky sehnala dětské talíře s těmi motivy a další výzdobu, takže nakonec vše vypadalo dokonale. O dort a občerstvení se starat nemusela, protože to přenechala jeho rodičům. Poslední, co ještě zbývalo bylo sehnat patřičný outfit, ve kterém nebude středem pozornosti, ale zároveň zazáří. Nakonec zvolila červené, delší šaty s rozparkem, přes které si přehodila dlouhý pléd, připomínající košili. Vlasy si na jedné straně sepnula za ucho a s make-upem to nepřeháněla. Uvnitř bude teplo a tu chvilku při přechodu z domu do auta a z auta do cukrárny jistě přežije.
“Ahooj“ pozdraví tetu se zářivým úsměvem a věnuje jí objetí. To samé zopakuje u strýce a tašku s dárkem postaví vedle ostatních. “Lizzie? Děkujeme za výzdobu a za pomoc. Povedla se ti“ věnuje své neteři pochvalu, které se na tváři rozlije pyšný úsměv. “Já vím“ kývne jí hlavou a něco takového by bez ní teda nevěděla. Amatéři. “Děkuju“ dodá ihned za tím, jakmile uvidí káravý pohled svého otce. “A kde máte Sebastiana?“ zeptá se teta, když ho nikde neuvidí. “Přijede –„ větu ani nedořekne, když k tomu má jejich dcera opět co říct a tentokrát je to ona sama ( matka ), která vrhne po Lizzie nepříjemný pohled. “Doufám, že někde ve škarpě“ vloží se tedy do toho a pobaveně se zasměje. Lehce si protočí očima a pokrčí rameny, jakože bude předstírat ledacos, ale lásku ke svému bratrovi teda ne. Odpojí se od dospělých a dojde si ke stolu, kde už jsou připravené různé dobroty a ukořistí si pro sebe čokoládovou trubičku se šlehačkou. Jen jednu!