Holandsko

← SF, California

Na tuhle dovolenou se Peter opravdu těšil. Nemluvě o tom, že v Evropě vlastně nikdy nebyl. Nepochopitelné, že? Jako malého ho daleké cestování moc nebralo, létání letadlem mu pokaždé přišlo neskutečně nudné a nekomfortní, a vlastně když se nad tím zamyslí, doteď tento názor vlastně sdílí. Hlavní rozdíl je ale nyní v tom, že dnes své nepohodlí už nebude dávat hlasitě najevo. Trochu ale soucítil s párem sourozenců, kteří nastupovali na stejný let jako ten jeho – naštěstí ale seděli dostatečně daleko od jeho místa, takže žádný pláč nebyl vůbec po celou dobu letu zaznamenán. Ale až na tu délku byla cesta do Amsterdamu skvělá, bez komplikací. Doprovodem mu po celou dobu cesty dělalo Drakeovo nové album a mysteriózní filmy, které byly v nabídce na palubě. Trochu mimo jeho charakter odcestovat do neznámé země sám, i on sám si to uvědomuje a trochu toho i začal litovat, když stál sám se svými zavazadly na Amsterdamském letišti, absolutně zmatený a ztracený. Naštěstí díky internetu a velmi vlídné slečně na informacích se na svůj pětihvězdičkový hotel dostal. Tenhle výlet bere něco jako detox, oddych od všeho. Nebo možná útěk. Zároveň ho ale absolutně láká neznámo, ve kterém se nyní nachází.
Ani se moc neobtěžoval si vybalovat, zavazadla si nechal odložit někam do rohu, jen je otevřel a vytahal si věci, které aktuálně potřebuje. Sprcha, jídlo a ihned do centra. Jeho ubytování se výhodně nachází v centru města hned na břehu řeky, takže výhled na město má naprosto nádherný. On je tu ale pro více, než jen aby koukal na báječné panorama města ze svého hotelového pokoje. První den strávil návštěvou známých turistických míst, ale jestli někde bylo příliš hodně lidí, tak se okamžitě otočil na patě a mířil si to na další zastávku; tlačit se v davu turistů zrovna nepatří mezi jeho oblíbené aktivity. Dokonce narazil na jednu báječnou restauraci, kde si dal skvělého steaka – no řekněme, že první den si zde opravdu užil jako pravý turista. Nyní je už ale den druhý a on má v plánu dnešek strávit více jako místní. To znamená jít na místa, o kterých ví jen obyvatelé města, užít si jídlo, které je vyhlášené mezi vybranými skupinkami. K jeho štěstí narazil na přátelskou partu místních zhruba v jeho věku, kteří ho okamžitě přijali mezi sebe. Možná to byla ta tráva, nebo jsou tu všichni tak otevření a přátelští, ale za tohle setkání je Peter opravdu rád. Společně ho zavedli do skvělého baru, kde si dali drink či dva – nyní už ale řádí v jednom z exkluzivních klubů tady ve městě. Už ihned při vstupu ho praštil velmi známý pocit teplého vzduchu, potu a vůně alkoholu. Hudba tu nahlas duní do všech rohů a jeho náramně potěší, když získají osobní stůl na vyvýšené platformě blízko DJ pultu. Skvělé. Ani jeden z nich na nic nečeká, okamžitě se objedná flaška alkoholu, a chvíli na to už tancují na parketě. Tohle bude ještě dlouhá noc.

Léto konečně začalo a Nancy jej, i ke svému velkému překvapení, trávila v Holandsku. Bylo to tak nějak spontánní rozhodnutí, na které by nikdy nevěřila, že přistoupí. Holt ale byla hodně opilá… Začalo to jednou červencovou nocí, kdy v baru narazila na týpka v zářivě bílé košili, který už jen svým vzhledem nezapadal do místní skupinky lidí. Takoví hned dokáží zaujmout. V obličeji sice tolik pohledný nebyl, ale na jednu noc to ušlo, což Nancy dalo zelené světélko k tomu, aby na něm rozjela své čachry machry a okouzlila jej. Pochopitelně se jí to dařilo, jen si během svého zapálení nestihla povšimnout toho, že do sebe valí až moc drinků, což způsobilo to, že na konci noci byla úplně mimo. Nedokázala pořádně složit smysluplnou větu a svět okolo se točil jako na těch zábavných atrakcích v lunaparku. To se jí líbilo, měla díky tomu neustálé nutkání se smát. ,,Hele, ta budova se vlní!!" smála se na celé kolo, když ji Connor alias týpek v bílé košili, doprovázel k jejímu bytu. Cestou jen tak navrhl, že by se mohli vidět znovu, že se mu moc líbí a že by ji rád s sebou vzal na pracovní cestu do Holandska. Nancy to pochopitelně velmi lichotilo a zářez u tohoto panáčka vítala s otevřenou náručí, tudíž bezmyšlenkovitě prohlásila: ,,No jasný, hned kup letenky!" A on je vážně koupil. Pak už nebylo moc cesty zpět. A proč taky? Bylo léto a ona si chtěla užívat – nezáleželo přeci na tom, jestli to bude v Holandsku nebo v Kalifornii. Navíc se konečně podívá do Evropy, a ještě k tomu zadarmo!
A tak se ocitla v Amsterdamu, kde svou maličkostí těšila místní obyvatelé již druhým týdnem. Užívala si to tu pěkně naplno, hlavně v barech a klubech. Sem tam se viděla s Connorem, který tu měl jakési pochůzky a byl takový gentleman, že se jí rozhodl zaplatit i pokoj na hotelu. Právě tam ji chodíval navštívit. Vyhovovalo jí to, jen doufala, že v tom neviděl nic víc. Nechtěla nic víc. S nikým. Sem tam přemýšlela, jestli nenavštíví ještě jinou evropskou zemi, když už se na tomto kontinentě ocitla, ale docela se bála cestovat sama, a ještě k tomu do neznáma. Connorovi se o svých plánech nezmínila, protože by určitě chtěl jet s ní. Nah… Hned po tomhle výletě ho plánuje odkopnout. Holandsko jí, alespoň zatím, bohatě stačilo; měli tu dobrou trávu, která se stala její pravidelnou noční svačinkou. Tu právě zblajzla před jedním klubem, který ji doporučil Connor – prý se dal pokládat za slušný, měl dobrou pověst a taky se nacházel jen pár metrů od jejího hotelu. Nancy tu zatím byla jen jednou a docela se jí tu líbilo. Uvidíme, jaká bude dnešní noc. Ke své smůle tu byla sama, ale to ji samozřejmě vůbec nebránilo v tom, aby se opět pořádně odvázala; ostatně jako každou noc tady. Nebylo tak divu, že o pár minut později už trsala na pódiu u samotného DJ, který nadšeně přikyvoval všem jejím svůdným tanečkům a ona se radovala z toho, jakým středem pozornosti je.

Zrovna nedávno se rozhodl, že toto léto prožije ve velkém. Žádné nudné vyvalování se doma nebo dlouhé dny bez plánu. Jen party, akce, večírky. No dobrá, to zní dost divoce a Petr ví, že přes všechno se stále musí šetřit. Příští rok ho čeká snad ta nejdůležitější sezóna vůbec, a ne nadarmo se říká, že by se s ničím neměl přehánět. Neplánovaný výlet do Amsterdamu sice stojí tak trochu proti tomuto pravidlu, jenže Peter to bere jako skvělou příležitost k prožití něčeho nezapomenutelného. Takový detox, ale opravdu hodně zábavný. A to právě zrovna pěkně dokazuje i prostředí, ve kterém se aktuálně nachází. Populární evropský klub plný alkoholu, drog a lidí, kteří se chtějí jednoduše bavit. A přesně to samé chce i on. Ještě než dorazili sem, tak do sebe všichni stihli hodit jeden dva drinky, ale na Petera to nějaký velký vliv nemělo, přeci jenom nějakou tu výdrž musí mít. Obzvlášť když bydlí ve spolku, kde se snad každý víkend něco slaví. Tady se ale alkohol očividně kombinuje s trávou, to je pro něj částečně novinka, takže počítá s tím, že dnešní noc bude pěkně divoká. Hudba tu hraje na plné pecky a po pár dalších panácích už pomalu přestává registrovat melodii a jediné co dokáže rozeznat, je měnící se rychlost tempa písniček. Jeho charakteristicky široký úsměv se nyní zdá o to více charismatický, naopak jeho filtr se s každou další kapkou alkoholu zdá slabší a slabší. Neuběhne ani čtvrt hodina a oni se už přesouvají dolů na parket, kde se ani jeden z nich nedrží zpátky. Do hluku hudby se mísí jejich křik a smích, a celkově tak ovládnou tenhle roh klubu. Zrovna byl uprostřed povzbuzování jeho nového kamaráda Lucase, když koutkem zaregistruje dalšího týpka z jejich party, který začne hlasitě obdivovat a serenádovat nějaké dívce tancující na vyvýšeném pódiu vedle DJe. Nejprve se nad tou celou situací pobaveně zašklebí, poté se ale ona dívka rozhodne pohodit vlasy pryč z jejího obličeje a celé jeho tělo se zarazí v pohybu. On ji zná. Zaraženě jí už věnuje veškerou svoji pozornost, ale stále k jejímu povědomému obličeji nedokáže přiradit to správné jméno. Lucas za tu chvilku už stihl zdrhnout pryč, Peter se proto rozhodne pomalým krokem přesunou blíže k té dvojici. Dělí je tak pouhé dva tři metry, ale blikající reflektory v kombinaci s hromadou lidí mezi nimi (a samozřejmě ne zrovna střízlivý stav) vytvořili takovou situaci, kdy si doopravdy nedokáže spojit obličej se jménem. Hlavně… koho by on znal v Amsterdamu? To mu právě nejde do hlavy. Teď už ale stojí před nimi, široký úsměv na tváři a pohledem nejdříve přeskočí z ní na její společnost a pak zpět na ni, tam ale také nakonec zůstane. „Koho to tu máme?“ Zvolá nahlas, aby byl jasně slyšet a na zrzku nepatrně přimhouří očima, zatímco se mu v hlavě začnou točit všechna jména, na které si dokáže aktuálně vzpomenout. Na venek se ale snaží působit více než otevřeně, snad jako kdyby jeho jiskry v očích naznačovaly přesný opak a on moc dobře ví koho to právě oslovil. Tak trochu doufá, že se sama představí, nebo mu prozradí nějakou klíčovou informaci, která mu pomůže ji identifikovat. Protože za idiota, který nepozná své kamarády, být opravdu nechce. To nikdy.

Se spokojeným výrazem ve tváři tancovala do rytmu právě hrané písničky a gestem ruky v podobě zvednutého palce naznačovala DJovi, že odvádí svou práci velmi dobře. Účinky její noční svačinky v podobě trávy už stihly zabrat, a tak byla uvolněná jako nikdy dřív. Na pódiu, o které se dělila s DJem, se cítila jako main character, a díky svým ladným pohybům na sebe poutala pozornost většiny zdejšího mužského osazenstva. Byla by se vlnila dál, kdyby na ni nepromluvil jistý brunet, kterého znala až příliš dobře; respektive jeho dětskou tvářičku. Peter Southey. Počkat… co ten tu dělal?! Naneštěstí nad tím neměla moc času přemýšlet, protože její myšlenky předběhlo vyhrknutí, které ze sebe hned po jeho příchodu dostala: ,,Petere!" zvolala nadšeně a ihned se mu vrhla okolo krku, přičemž se usmívala od ucha k uchu. Když se od něj odtahovala, vlepila mu ještě letmou pusu na tvář, kde mu zanechala nepatrnou stopu své červené rtěnky. ,,Co tu děláš?!" vyhrkla, když do jejího mozku konečně dorazil fakt, že jsou oba v Amsterdamu a ne v Kalifornii, a tudíž je jejich setkání jeden velký zázrak. Ten svět je opravdu malý! ,,Jaká je pravděpodobnost, že na sebe narazíme zrovna tady?" vykulila na něj s jistým úžasem ve tváři oči a stále se mírně vlnila do rytmu hudby; měla zrovna velký nával energie. S Peterem se v dospělosti bohužel odcizili, ale jako děti byli nejlepší kámoši. Jejich rodiny společně pořádali akce nejrůznějšího typu, kde ti dva trávili čas všelijakými hrami. Jednalo se o takové to nevinné období, na které teď člověk rád vzpomínal a kolikrát si i přál vrátit čas. Jak tehdy bylo vše jednoduché… Oba se za tu dobu rapidně změnili a vlastně spolu naposledy mluvili, no, hodně dávno. ,,Měli bychom si dát drink!" vychrlila ze sebe následně, takže chudák Peter pořádně neměl prostor na to, aby ji odpověděl. Nebyla to otázka jako spíše takový rozkaz, museli se spolu přeci napít a oslavit to, že se zase vidí. Hřálo ji to u srdíčka, že tu narazila zrovna na něj, a navíc bylo fajn vidět po dvou týdnech známou tvář. Bez jakýchkoliv dalších okolků ho tak popadla za ruku a táhla směrem k baru, kde už horlivě luskala na fešného barmana a objednávala jim gin s tonikem.

Noc ještě ani pořádně nezačala a ona už teď věděla, že se bude řadit k těm lepším. Měla skvělou náladu, tělem ji projížděla příjemná vlna euforie, kterou setkání s Peterem vyzdvihlo do nereálných výšin. Těžko říct, jestli by na jejich znovushledání podobně reagovala i v naprosto střízlivém stavu, ale koho to zajímalo, že? Culila se na něj jako největší sluníčko, přičemž nepřestávala přešlapovat na místě v domnění, že tak stále tancuje. ,,Zvolil jsi skvělé místo pro dovolenou," houkla na něj o něco hlasitěji, aby přeřvala klubovou muziku, a uznale pokývala hlavou. Doplňkem jejích slov bylo následně zazubení společně s řečnickou otázkou, která podtrhovala tu neskutečnou náhodu, která se jim nyní přihodila. V Kalifornii na sebe nenarazí, ale v Amsterdamu, který je od jejich domova několik set kilometrů daleko, ano?! Pořád tomu nedokázala uvěřit; zřejmě ji to ani neuvěří ti, kterým to bude následně s úžasem vyprávět. ,,Awwww," dostala ze sebe dlouze, když ji sdělil své potěšení z jejich znovushledání a opět se mu vrhla okolo krku, aby jej objala; tentokrát však velmi krátce. ,,Taky tě moc ráda vidím," vyhrkla, když se od něj nepatrně odtáhla, zatímco ručky pomalu stahovala zpátky podél těla. ,,Jsi i docela hezkej, takový jsi nebyl, když jsme byli malí," dodala vzápětí za doprovodu detailního zkoumání jeho obličeje, na který teď měla dobrý výhled. Možná to bylo tou trávou nebo alkoholem, možná dobrým nasvícením v klubu, ale Peter byl vážně sexy. Proč si toho všimla až teď? Jasně, nebyli v kontaktu a naposledy se viděli opravdu před dlouhou dobou, ovšem na sociálních sítích jej sledovala, takže minimálně tam nějaký postřeh mít mohla.
Byla vskutku hyperaktivní, Peter chudák ani neměl možnost pořádně reagovat na všechna její slova, protože ho už o chvíli později tahala za sebou k baru, kde jim bez dalších okolků objednala gin s tonikem. To snad pil každý, ne? Ani se neobtěžovala s platbou, v klubech byla zvyklá, že za ni vždycky platili muži, takže Petera nechala, aby za ně drinky zacvaknul. ,,Oooh," vydechla s uchechtnutím a následně pokrčila rameny. ,,Já ti ani nevím, nerada plánuji dopředu, raději žiju momentem," odpověděla s ledabylým podtónem a loktem se opřela o barový pult. Konečně se trochu uklidnila a netancovala už na místě; ono to teda u baru ani nešlo, protože tu byl klasicky velký nával lidí. ,,Ale kdyby tě napadlo něco velkého a šíleného, určitě se mnou počítej!" Zasmála se a se zakloněnou hlavou ho pohladila něžně po rameni. Flirtovala s ním? Možná trochu. To ale u Nancy bylo přeci jen normální, nikdy si nedokázala pomoci. S širokým úsměvem na tváři popadla skleničku s drinkem, který před ně barman konečně položil, a oči zakotvila zase na Peterovi, který toužil po přípitku. ,,Na to, že se už nevidíme v plínkách a že si užíváme v jednom z nejlepších evropských měst?" nadhodila první věc, která ji prolétla hlavou a našpulila rtíky. Pochopitelně nečekala, až její slova Peter schválí, jednoduše si s ním přiťukla a následně pomocí brčka usrkla velkou dávku ginu s tonikem. Rázem zalitovala, že si neřekla o jahodový, tenhle byl na ni pokaždé až příliš hořký. ,,S kým tu vlastně jsi?" vyhrkla na něj další zvídavou otázku a lehce přimhouřila oči. Že by tu byl sám jako ona? O tom pochybovala. Málokdo byl, přeci jen, takový blázen.

Na to, že je nejen v podnapilém stavu, ale k tomu i zkouřený, tak se cítí úplně stejně jako kdyby byl střízlivý. Nebo alespoň jemu samotnému to tak přijde. Jak doopravdy působí na venek, to už budou muset posoudit ostatní. Musí ale uznat, že je pohlcen extrémně pozitivní náladou. Tak možná to na něj nějaký ten efekt přeci jenom má. Navíc mu toto neplánované setkání s jeho kámoškou z dětství náladu zvedlo o to víc. Vždycky je příjemné narazit na známou tvář, když jste obklopeni samými cizinci. Sotva ze sebe stihne dostat další slovo a už ji má opět kolem krku. Nancy se zdá být taky dost v náladě. Tak alespoň je to vzájemné. “Co tím jako myslíš, já byl hezký vždycky,” poznamená, když se od ní odtáhne, a povytáhne na ni vyzývavě obočí. O svém vzhledu rozhodně nepochybuje, vždycky mu na něm záleželo, takže ho trochu zamrzí takový komentář. Podvědomě si rychle upraví vlasy, snad jako by ji to mělo přimět změnit názor. Ale jeho momentální stav mu nedovolí si nad tím nijak dlouho lámat hlavu. Spíše se jeho mysl převezme téma vzhledu a obrátí to zpět na ni. Ani se nesnaží to nijak skrýt a celou ji sjede pohledem. Tentokrát mu ale v hlavě vyskakují trochu jiné myšlenky… už ne tak nevinné. A když ho o chvilku později odtáhne od jeho party pryč, nepomůže si od spokojeného úšklebku.
Dnešek se zdá být dost rušný, proto se u baru trošičku mačkají. Zatím to ještě není ve stavu, aby mu taková skutečnost vadila, ale jestli se z občasného postrčení loktem nebo opřená hlava neznámé osoby o jeho rameno stane pravidelná situace, tiše trpět rozhodně nehodlá.
“Chápu, tak pak zažiješ ty nejvíc nečekaný věci,” pokývá souhlasně hlavou. Sám má k životu velmi podobný přístup. Proč se svazovat pravidly a bariérami, když toho život nabízí tolik. Třeba tento trip do Nizozemska by většina nazvala jako šílený nápad. Ale bez toho by se neshledal s Nancy.
Samozřejmě, že mu neunikne její letmé pohlazení po rameni. Lehce mu cuknou koutky, zatímco jeho pohled zastaví na její tváři, aby zjistil, zda to bylo úmyslné či ne. Bohužel pro něj z jejího výrazu nedokáže vyčíst nic, nehraje mu do karet ani chabé osvětlení baru, takže si z tohoto gesta nemůže tolik vzít. Rozhodně mu to ale pohladí jeho ego. Jakýkoliv projev zájmu vždycky potěší.
“Tak na to!” Potvrdí její slova, přiťukne si a stejně jako ona na nic dalšího nečeká a dá si velkého loka. Už toho do sebe dost nalil ještě, než narazil na ni, ale to neznamená, že se teď bude držet zpátky. Známá hořká chuť alkoholu už ale dávno zmizela, takže mu nyní tento drink chutná jako limonáda. Nedělá mu tedy vůbec žádný problém do sebe kopnout téměř 1/3 drinku. “Ale nevím teda jestli je podle mě Amsterdam to nejlepší evropské město,” poznamená co s ní opět naváže oční kontakt. “Už jsi byla v Paříži? Nejlepší jídlo, co jsem kdy měl…” zakývá u toho přesvědčivě hlavou, aby svým slovům dodal kredibilitu.
“S kým tu jsem?” Zopakuje po ní jen aby si získal více času na promyšlení své odpovědi. A nakonec se rozhodne celé jeho dobrodružství formulovat velmi jednoduše. “S nějakou partou místních, kterou jsem potkal včera,” pokrčí nakonec lehce rameny. “Docela fajn týpci, takový pohodáři. Trochu mi připomínají kluky ze spolku. Jen tihle jsou míň hlasitý.” Zasměje se a znovu se napije. “Co ty?” Optá se zpět a upře na ni svůj zrak. Možná přesně něco takového potřebuje; být s někým, kdo nemá absolutní tušení, co se mu zrovna odehrává v životě, ale zároveň mu je dost blízký pro komfort. Tenhle výlet přeci jenom stál za to.

U ní bylo poměrně typické, že se ve svém podnapilém stavu tulila ke všemu, co vypadalo alespoň trochu atraktivně – tedy v rámci mužského osazenstva. Nebylo tedy divu, že i Peterovi věnovala hned při jejich znovushledání nadměrné množství doteků, kterým rozhodně nebyl jen tak konec. ,,Asi? Možná jsem se na to tolik jako malá nezaměřovala," utrousila s nevinným kukučem. Vůbec ji nedošlo, že její slova vlastně mohla vyznít urážlivě a Petera se svým způsobem dotknout – na druhou stranu by ji ale v tomhle stavu neměl brát vůbec vážně. Měla toho v sobě vskutku už dost a bylo to na ní znát, sama však měla pocit, že potřebuje víc, proto taky Petera rázem zatáhla k baru, kde jim rovnou objednala drinky, za které ho nechala zaplatit; snad nikdy se jí nestalo, že by za sebe musela v některém z klubů platit, to by pro ni bylo docela selhání.
Ani ona se u baru nehodlala zdržovat dlouho, bylo tam téměř vždy narváno, a ačkoliv byla milovníkem doteků, tady jich bylo příliš, a navíc od lidí, od kterých to úplně nevyžadovala. ,,Přesně!" vyhrkla a za doprovodu lusknutí na něj ukázala ukazováčkem, aby podtrhla svůj souhlas. ,,Navíc, většina plánů stejně nevyjde," podotkla ještě s ledabylým pokrčením ramen. Pokud by však Peter přišel s nějakým bláznivým nápadem na výpravu, která by zahrnovala trávu nebo alkohol, rozhodně by se přidala. Kdo ví, jestli by její střízlivé já souhlasilo, každopádně teď by zřejmě kývla na cokoliv; pravděpodobně za to mohla právě ta dobrá nálada a tím pádem i přetékající chuť do života. K dokonalému večeru už ji chybělo jen laškování s nějakým hezounkem a jelikož právě jednoho z hezounků přímo před sebou měla, rovnou se do toho pustila. Za střízliva by se zřejmě plácla přes prsty s tím, že s kamarády z dětství by se flirtovat nemělo a že to je i svým způsobem nechutné, když se spolu jako malí nazí koupali v bazénku. Jenže to teď měla tak nějak u zadnice.
Po projevené náklonnosti k nim konečně doputovaly drinky a ona sama se ihned chopila přípitku, který nebyl nikterak originální. V následující chvíli si pak přiťukli a hodili do sebe další velkou várku alkoholu, která jim během několika minut zase o něco víc otupí smysly. Mírně se zašklebila nad hořkostí, kterou na rozdíl od Petera stále cítila, a pak na něj zase zaměřila svá očka. ,,Paříž? Bleh…" protočila panenky a popošla od baru trochu dál, jelikož tam začalo být poměrně narváno. ,,Ta zavání romantikou, kterou zrovna nevyhledávám," vysvětlila s nakrčeným nosánkem a zase si pomocí brčka upila ze svého drinku. ,,A ani to jídlo by mi za to asi nestálo," dodala hned po svém loknutí a několikrát zavrtěla hlavou. Nechápala, že snem téměř každé ženy bylo, aby ji její partner požádal o ruky v proslulé Paříži, a ještě nejlépe někdo u Eiffelovky. Jak se vůbec někdo mohl spokojit s tím, že zbytek života stráví jen s jednou osobou? To znělo příšerně nudně. A taky smutně. O tom se však nyní bavit nechtěla. Mnohem více ji zajímalo, s kým tu Peter vlastně byl a jestli mělo její laškování vlastně vůbec smysl; pokud by se totiž ukázalo, že tu je, nedejbože, s přítelkyní, s největší pravděpodobností by se z jeho přítomnosti honem rychle vypařila. Naštěstí se však o tento scénář nejednalo a ona si tak mohla viditelně oddechnout. ,,Páni, takže jsi sem vlastně přicestoval úúúplně sám," kousla se do rtu a s chtivým výrazem ho sjela pohledem. Člověk holt v takových stavech ztrácel zábrany – lépe řečeno normální člověk, protože když je ztratila Nancy, bylo to už opravdu divoké. ,,Upřímně?" upila si trochu ze svého drinku, načež jej chytla za látku trička a pomocí toho si jej přitáhla do takové blízkosti, aby mu mohla šeptat do ucha. ,,Sbalila jsem jakéhosi miliardáře," pošeptala mu, v rámci možností, do ucha. a rty se mu lehce otřela o lalůček. ,,Ale už se těším, až se ho zbavím," dodala rázem a zachichotala se, přičemž se zase zpátky odtáhla a tím pádem zmizela z jeho osobní zóny. ,,Ale šššš," přiložila si ukazováček ke rtům, aby mu naznačila, že si tohle musí nechat pro sebe a nevinně se na něj uculila. ,,Zatančíme si?" navrhla rázem a samotným nadšením ji zablikala očka. Rychle dopila poslední zbytky drinku v kelímku, který kamsi odhodila, a začala tahat Petera na parket.

Už to jsou roky, co se tihle dva viděli, a pokud by se zeptal svého dětského já jaký si myslí, že oni dva budou za deset patnáct let, ani za nic by ho nenapadla aktuální situace. Je pravda, už je to opravdu dávno a porovnávat předpubertální verzi s dospělou verzí člověka je směšné, ale Nancy prostě působí jako úplně jiný člověk. Nyní z ní vyzařuje čiré sebevědomí a charisma. Působí, že moc dobře ví, co dělá, a i kdyby ji něco zaskočilo, tak by to stejnak dokázala rychle obrátit k jejímu benefitu. A ze vzhledové stránky to snad nemá ani cenu zmiňovat. Lhal by, kdyby mu ani jednou neutekl pohled z jejího obličeje někam níže. Ale zdá se, že to Nancy vůbec nevadí, spíše naopak. Má ale takový pocit, že kdyby si utrousil komentář podotýkajíc její vzhled, tak by to nenechala být tak rychle jako on, takže radši mlčí. Ale že je na co koukat.
Na její komentář ohledně nevydařených plánů přitaká. Přeci jenom je to docela pravda. Organizační typ rozhodně není, co se týče akcí, tak se o program vždycky postaral někdo jiný a on jen jde podle instrukcí poslušně následoval. Jenže když po cestě narazíte na restauraci a vy máte zrovna hlad, ale podle plánu máte obědvat až za 2 hodiny, tak si buďte jistí, že se vašemu plánu hezky vysměje. Není nad spontánnost.
“Vážně?” Koukne na ni překvapeně, když mu prozradí svoji nechuť k Paříži a k romantice obecně. Čím ho ještě dneska překvapí? “Jsem myslel, že to víceméně zbožňuje každá holka.” I on ví, jaké jsou meze romantikou a přehnanou slaďárnou, sám tomu moc neholduje, ale nevadí mu to. Čas od času, když si naplánovali hezké rande s Lilyou, tak si opravdu stěžovat nemohl. Líbily se mu ty společné chvilky, které spolu za ty léta strávili. Při vzpomínce na ni mu těžce píchne u srdce, přeci jenom je to relativně stále čerstvá rána. Nancy ale ví co říct a opět mu dokáže mysl pročistit od těchto myšlenek a stáhnout si veškerou jeho pozornost zpět na ni. A aby se nemusela tolik namáhat, tak se k ní o to víc skloní. Odstraní tak veškerý prázdný prostor mezi nimi a jeho tělo naplní vlna tepla nad tím náhlým fyzickým kontaktem. Dlouze vydechne při studeném pocitu na jeho uchu, co mu ale vyrazilo dech více, byla její backstory. “Ahaaha, cože?” Vyjde z něj nejprve, než si odkašle a zkusí to znovu: “Wow, to je zrovna to poslední, co jsem od tebe očekával. Ty jsi mi ale potížistka,” poznamená, než do sebe kopne zbytek drinku. “Ale neboj, nic nikomu neřeknu,” přiloží si volnou dlaň na hruď, aby jí dokázal čestnost svých slov. Komu by to říkal… cizincům kolem? Hah to určitě. Ještě by ho připravili o jeho společnost, a to by ho dost mrzelo.
“Takže taky sama?” Okomentuje nahlas situaci po menší odmlce. Hezké slyšet, že není zas takový blázen… a kdyby, tak jsou kdyžtak blázni oba. “Okay, takže mám jeden velký a šílený nápad,” prohlásí po chvilce přemýšlení. Narovná se a tázavě se na ni jen podívá a pokud nic nenamítne, tak ji bez dalšího slova chytne za ruku a odvede ven. Nemá v plánu jí ihned prozrazovat co má v plánu, ještě by ho třeba odmítla, a to by srazilo jeho sebevědomí o to více. Cestou se ještě rychle zastaví v šatně, pokud si tam Nancy nenechala třeba sako nebo bundu, než se rozutečou do ulic Amsterdamu. Jde ihned poznat z drobných louží na zemi, že před krátkou chvílí zrovna přestalo pršet, takže ani po odchodu Nancy ruku ze svého sevření nepouští – to kdyby náhodou uklouzla, tak aby v něm našla oporu. Zároveň mu je ale její blízkost víc než příjemná. Kdyby byl zrovna střízlivý, možná by se nad těmito pocity, a hlavně svým chováním, pořádně zamyslel, ale aktuálně jeho mozek něco jako přemýšlení není vůbec schopný zvládnout. Ani ne pár minut nato už odbočují do rušné uličky a jejich obličeje ozáří sytě rudá světla. Nenechá se přemluvit prozradit jí kam jdou ani přes její vytrvalé vyzvídání – jemu to ale přišlo spíše milé než dotěrné. Co tu vlastně chce dělat sám netuší, ale rozhodně ho zajímá její reakce. Proto je jeho pozornost zaměřená čistě na ni. To, co od ní ale dostane, by nikdy neočekával. Jak sladké. Překvapený výraz okamžitě vystřídá jeho charakteristický smích. „Ty opravdu nejsi jako každá holka,“ odvolá se zpětně na její komentář, který prohlásila tak hodinu zpátky. Překvapivě na jeho aktuální stav dokáže udržet docela decentní konverzaci.
Nakonec si přeci jenom našli zábavu – využili vlastně situace a rozhodli se rozpovídat se o svých životech, trablích a zkušenostech. Na to, že se dříve jako děti vídali každý den od rána do večera a věděli o sobě absolutně všechno, tak si teď přijdou jako kompletní cizinci. Mají co doháněj a momentální večer se jen nabízí k tomu, aby si řekli všechno, co můžou, než se jejich cesty opět rozdělí na kdo ví jak dlouho. Dřív, než se dokázal zastavit, tak se jí začal svěřovat o svém pravém důvodu proč sem tak impulzivně odletěl. Samozřejmě nejmenoval nikoho, všem dotyčným ponechal jejich anonymitu a konkrétní detaily byly dostatečně obecné, ale konkrétní zároveň, že by to nějaké opravdu chytré hlavičce možná i došlo o kom to vlastně mluví. Nancy ale Lilyu nikdy osobně nepotkala, přeci jenom se s ní seznámil až na střední, a to už byly roky od jeho odloučení s jeho kamarádkou z dětství. Takže si třeba nakonec jen může myslet, že se dost pohádal s blízkým kamarádem, a ten incident spolu se všemi nátlaky a stresy z ostatních směrů ho přiměli se sbalit a místo toho, aby své problémy vyřešil, tak před nimi prostě utekl. Možná by se v tento moment cítil dost odhaleně a zranitelně, kdyby nevycítil, že to v Nancy také něco probudilo. Cítí se v její společnosti víc než dobře, připomněla mu jakýsi komfort domova, a proto nyní dělá vše jen pro to, aby tenhle pocit potrval co nejdéle. Párkrát náhodně zpomalí krok, či na krátkou vteřinku úplně zastaví, jen aby se na ni pořádně podíval a vychutnal si ten moment, který společně sdílí. Nahlas by to Nancy rozhodně nepřiznal, ale občas si během toho vzpomněl na svoji přítelkyni/ex-přítelkyni… no on sám vlastně neví. Opravdu mu chybí a jediné co teď může dělat, je zaplnit tu díru, kterou v něm nechala, chvilkami jako jsou tyto. Ten klid a pohodlí, pocit bezpečí. Nějakým způsobem v něm podobné pocity vyvolává i Nancy. Nejedná se o identické emoce, které v něm probouzí Lilya, jenže s Nancy má taky velmi silné pouto, jen to má jiný podtón. Jeho to ale zmate dostatečně, aby si to celé vyložil ale dost jinak. Takže když jeho pohled více než jednou spadne na její rudé rty, nebo když jí opakovaně stiskne ruku a lehce si ji stáhne blíže k sobě, tak by se pak neměl divit, kdyby si to Nancy nějak vyložila. A bohužel jeho nestřízlivý stav je natolik vážný, že by to ani nijak nezastavil. Na tento večer ale bude ještě dost dlouho vzpomínat, protože přes všechno se shledal s někým, koho si myslel, že už nebude mít to štěstí opět potkat. Tak snad jim bude štěstí přát i nadále a tohle setkání nebylo to poslední. A třeba kvůli tomu dalšímu nebudou muset letět až do Nizozemska.

→ SF, California

Od svého mladšího já se poměrně dost lišila; dříve to byla sladká holčička, která i přes svou rozmazlenost byla ke svému okolí vlídná, jen malinko škodolibá, neustále veselá a především milá. Nevěříte? Nezměnila se, to jen společnost ji vymodelovala do její dnešní podoby. Ne, že by na ni byli všichni zlí, ale Nancy byla ráda, když se celý svět točil především kolem ní a vztekala se, když tomu tak nebylo. Jako malé ji moc pozornosti dáváno nebylo – rodiče si ji moc nevšímali, to spíše její chůva, ale ta na to byla placená; kamarádů taky moc neměla, protože nikdo se nemá zájem bavit s rozmazlenou holčičkou, která se o všechno odmítá dělit. Až při dospívání poznala, jak snadno si dokáže získat mužskou pozornost a uvědomila si, že o tu dívčí ani už tolik nestojí. Přeci jen se jí ty nány jako malé smály a co si budeme, ženy byly komplikované stvoření, kterým nedělalo žádný problém si vzájemně podkopnout nohy. O to neměla zájem. Na veškeré drby ji stačila Chloe, která ji svou loajálnost již nespočetněkrát dokázala a ostatní holky byly stejně jen ubožačky bez vkusu. Meh. Kdo by třeba toužil po zasnoubení v Paříži? Ono teda… kdo by celkově toužil po zasnoubení a závazku obecně? ,,Jenže já nejsem každá holka," utrousila s nepatrným úšklebkem. ,,Je to už ohrané a co je na tom vůbec zvláštního a romantického?" protočila otráveně panenky a zavrtěla hlavou ze strany na stranu. Zřejmě to nikdy nepochopí – jednak protože to odmítá pochopit a jednak protože ještě nikdy nebyla natolik zamilovaná, aby samotnou romantiku vůbec okusila. Ne, že by se ji nikdy nikdo pro ni nepokusil vytvořit, ba naopak, pokusů už padlo nespočet, ovšem nikdy se ani jeden nesetkal s pozitivní reakcí. S Nancy to zkrátka nic nedělalo; snad za to mohl i fakt, že ji nikdo neznal tak dobře, aby se ji svým romantickým gestem trefil do noty, protože nezapomínejme, že Nancy je neskutečně náročným človíčkem.
To však neplatilo o flirtování, tam ji totiž stačilo poměrně málo k tomu, aby se dostala do té správné nálady. Moc dobře věděla, čím zapůsobit a jaké praktiky použít, aby získala každého, na kterého si ukázala. Peter byl sice dávný kamarád, se kterým by bylo asi divné něco mít, ale kupodivu ani to ji nezabránilo v tom, aby na něj něco málo použila. Kam až to celé může zajít, je ve hvězdách, každopádně ona se teď pod vlivem trávy a alkoholu nebránila ničemu. ,,Já vím, je to totální úlet," zachichotala se nad celou situací a následně nad tím mávla ručkou. Jednou na to bude vzpomínat na smrtelné posteli a bude si říkat, jak skvělý život měla. Ať žije spontánnost! ,,Nikdo vlastně ani pořádně neví, že tu jsem," ušklíbla se a ledabyle pokrčila rameny. Od té doby, co tu okusila sílu trávy, jí je všechno úplně jedno. Zřejmě by krčila rameny, i kdyby ji Peter řekl, že po ní její rodiče vyhlásili celosvětové pátrání.
Ačkoliv nebyli na parketě, stále přešlapovala na místě do rytmu hudby a vytvářela tak dojem, že tancuje. Měla pocit, že má energie na rozdávaní, takže nebylo divu, že po vypití drinku měla chuť to jít roztočit na samotný parket. Peter však přišel se zcela jiným nápadem – dle jeho slov šíleným! Tomu pochopitelně nešlo odolat. Několikrát tedy pokývala hlavinkou na znamení souhlasu a nechala se ním táhnout ven. Vzduch byl více než příjemný, zřejmě před malou chvíli pršelo; oproti klubu to byla vítaná změna, kterou doposud nevěděla, že potřebuje. ,,Už mi řekneš, kam to jdeme?" zeptala se s natěšeným výrazem a pevně tiskla jeho ručku, přičemž velice ochotně cupitala hned za ním.
Netrvalo dlouho a ocitli se na místě, které oplývalo především rudě červenou barvou. Nancy netušila, že tu něco takového je, proto bylo její prvotní reakcí čiré uchvácení. ,,Tyyyjo," vydechla s širokým úsměvem na rtech a krátce na Petera koukla. ,,Miluju červenou," broukla k němu tiše a mírně do něj drbla ramenem, načež se pomalým krůčkem vydala vstříc rudě osvětlenou ulicí. Jeho ruku nepouštěla.
Byla to vlastně příjemná procházka; dokonce to byl možná příjemněji strávený čas, než kdyby zůstali v onom baru a šli tancovat. Kdo by to byl čekal? Ona rozhodně ne. Měla pocit, že s Peterem mohla mluvit o čemkoliv, proto se mu taky rozpovídala o všemožných věcech – o tom, jak ji mrzí, že si s rodiči nejsou tolik blízcí, o tom, jak ji chybí ta dětská léta, během kterých neměli žádné starosti, o tom, jak se cítí osamoceně, ačkoliv má téměř každý večer společnost a maximální pozornost hned od několika mužů. Nic z toho by nepadlo, kdyby byla střízlivá a při smyslech, tohle pro ni byla docela citlivá témata, o kterých se bavila maximálně s Chloe, a i ta vlastně nevěděla úplně vše. Třeba jak se cítí osaměle. ,,Ale to jednou přejde ne? Ta osamělost. Nemůže to přeci být navždy," prohodila s nakrčeným nosánkem a houpala s jejich spojenými dlaněmi. ,,Vím, že mě hodně lidí zbožňuje, ale nejsem si jistá, že mě staví na první místo. Chci být jejich prioritou, víš?" během svých slov zpomalila krok, až se úplně zastavila na místě a natočila se k Peterovi čelem. ,,Znáš ten pocit?" zeptala ses jej po menší odmlce, během které stihla dopodrobna zmapovat jeho rty, a upřeně se mu podívala do očí. V ten moment pocítila nevysvětlitelné nutkání ho políbit – a vlastně nejen to. Jen slepý by si nevšiml, jak je Peter hezký, a Nancy se mezi slepé vážně neřadila. A tak to prostě udělala. Vyplnila mezeru, která mezi nimi byla a zprvu mu vlepila jen letmou pusu na rty. Když se ujistila, že mu to nevadí, tak se pustila do značně vášnivějšího líbání, které postupně, minimálně z její strany, začínalo nabírat na intenzitě. Jednu ruku měla usazenou za jeho krkem, na který mu lehce tlačila, aby si ho tak přitáhla blíže k sobě a druhou ručkou mu šmátrala všemožně po těle. Kdo ví, kde by celé jejich setkání skončilo, kdyby se u nich nezastavila černá limuzína a z ní nevystoupil Connor. ,,Nancy?" pronesl viditelně zmatený a mírně se na Petera zamračil. Nancy pochopitelně ihned ve všem ustala [ačkoliv nerada] a trochu provinile se na Connora podívala. Vlastně mu nic nedlužila, ve vztahu ti dva spolu vážně nebyli, ale on byl i přesto z nějakého důvodu naštvaný. ,,No?" zeptala se s nadzvednutým obočím a narovnala se. ,,Vezmu tě na hotel," přimhouřil na ni oči a pak sjel pohledem Petera. ,,Koupil jsem letenky… vracíme se, zítra," přesunul pohled zase na ni a široce se na ni usmál. Nancy si tiše povzdychla a omluvně se podívala na Petera; zřejmě si ještě pořádně nestačila uvědomit, že se právě líbala s klukem, kterého jako malá pokládala skoro za vlastního bráchu. Měla ona vůbec nějakou soudnost? ,,Bylo to fajn," zašeptala směrem k němu a upřímně se usmála. Pak už jen nastoupila do limuzíny a odjela s Connorem na hotel.
Další den opravdu odletěli do Kalifornie. Teprve až tam Nancy Connorovi vysvětlila, že vztah nehledá, ale zároveň mu poděkovala za bezva výlet. Moc netušila, jak to vzal, utekla totiž dříve, než stihl vůbec zareagovat. O Peterovi pak už neslyšela, ale moc dobře si vše pamatovala. A jestli toho litovala? Možná tolik nemusela mluvit o svém životě, ale jinak ne. Líbilo se jí to a pokud by mohla, udělala by to klidně znova – jen by to tentokrát dotáhla do konce.