Sál (Společenská místnost)

Už se začínal obávat, že se na něj Judie vykašlal, když v tom ho zahlédne mezi nově příchozími. To má štěstí, holomek! Musel by mu jinak napsat velmi rozezlenou smsku, což by dělal hrozně nerad. Dobře, nejdřív by se staral, jestli se mu něco nestalo, ale pak! No, naštěstí nic z toho řešit nemusí, nahodí tedy jen úsměv a vyrazí Judiemu naproti. Kývne na pozdrav a rty se mu roztáhnou do ještě širšího úsměvu, když je mu pochválen jeho vzhled. Letmo na sebe koukne a roztáhne ruce v takovém tom gestu no jen si mě prohlédni, jaký jsem fešák, nenadělám nic, což je samozřejmě myšleno s nadsázkou. “Tobě taky,” oplatí kompliment, jen co přestane blbnout a přitom si svou společnost krátce prohlédne. Ani ho nepřekvapuje, že to Judiemu s motýlkem sluší víc než jemu. Nato přikývne, že je připraven to pořádně roztočit a uchechtne se nad Judieho poznámkou o koberci. “Raději moc nedoufám, zklamání dneska neunesu,” opáčí s úsměvem a zaloví v náprsní kapse pro svůj lístek, o kterém už s jistotou ví, že tam je. Následně se chce své společnosti pochlubit s tím, že je ready, ale to už Judieho pozornost odběhla ke stánku se zápisem do soutěže o krále a královnu - Carter je zjevně dost pozadu. Pobaveně nad tím zakroutí hlavou, načež ho popožene, aby tam teda vyrazil, že ho následuje. Uznává, že by z toho mohla být dobrá sranda, jestliže je vyberou.
Postaví se po boku Judieho a čeká, až se zapíše, pak se k papíru skloní on a hodí jméno vedle toho jeho, aby bylo jasné, s kým vystoupá na podium, pokud vyhrají. Během toho si od slečny za stolem vyslechne cosi o tom, jak je super, že se jim tam zapisují i gay páry, a že jim to spolu moc sluší. Ujede mu kvůli tomu ruka, a tak jeho příjmení vypadá, jako by ho psal prvňák. Celý rudý k ní vzhlédne, aby ji rozmluvil ten nesmysl, že jsou s Judiem pár, ale nakonec nad tím v duchu mávne rukou, nepatrně se na ni usměje a dopíše poslední písmenka, co mu ještě zbývala. Nebude se tu přece bránit jako nějaký puritán. Nechce být ten typ, co je něčím takovým pohoršený. Všem může být u zadku, co tu dělá s chlapem. Život je moc krátký na to, aby řešil takové hlouposti. Odloží propisku a narovná se, přičemž pohledem vyhledá Judieho. Moc ovšem nezkoumá, jak se na to všechno tváří on. “Je ti jasné, že budeš mít tu menší korunku, že jo?" ujistí se a konečně zamíří do sálu. U vchodu předá lístek a hned nato se pustí do prohlídky vnitřních prostor. Není zrovna fanouškem růžové, ale je vidět, že si na tom dali záležet a to oceňuje. Navíc je logické, že na Valentýna nepoužijí černou, takže.. “Něco k pití?” Otočí se na svou společnost, o které předpokládá, že je někde poblíž.
Když s tím Jude souhlasí, namíří si to k baru, kde si objednají drinky, které je nastartují na celý večer. Ten se nese v podobném duchu jako rozlučková party pro Olivera, protože oni to podle všeho ani jinak neumí. Vážné konverzaci se opět vyhnou velkým obloukem a jako obvykle skončí u jakéhosi nesmyslného tématu. Mezitím se snad i zavlní na parketu, ale žádnou slávu od Cartera nečekejte. K lovu se asi nakonec nedostanou, ale to Carterovi akci nijak nezkazí. Těsně před koncem si ovšem řekne, že už má dost a je nejvyšší čas vydat se domů, než skončí válející se mezi srdíčky. Jude jako správný parťák nezůstane pozadu, a tak se podělí o taxi, které je rozveze k jejich domovům. Předtím než vystoupí z taxi, poděkuje za zábavný večer a zaplatí za sebe taxikáři. Venku si pak přehodí sako přes jedno rameno (chlad mu v tomhle stavu nic neříká) a odpotácí se domů.

→ domů

Slíbila si, že dnešní večer nebude brečet – nebude brečet nad tím, že je sama a že pravděpodobně nikdy nenajde svého prince na bílém koni, nebude brečet nad Blainem, nebude brečet nad tím, že ještě není dostatečně naučená na zkoušky. A to samé platilo i pro slzy dojetí, které se jí teď nebezpečně draly ven a ona se bála, že bude před Lincolnem zbytečně přecitlivělá. Jenže on nevěděl, jak moc pro ni znamenalo, že ji doprovázel zrovna na tento druh akce, a ještě navíc se kvůli ní tak hezky vyšňořil. Muselo mu to dát práci. Slzy tak rychle zahnala pomocí zamrkání a zeširoka se usmála nad lichotkou, kterou ji Lincoln věnoval. ,,Holky budou mít oči jen pro tebe," opětovala mu kompliment a zazubila se na něj. Vážně mu to slušelo, myslela svá slova vážně a rozhodně byla hrdá na to, jaký má pro dnešní večer doprovod. Lépe si vybrat nemohla, v čemž ji Lincoln v následující chvíli taky utvrdil, když ji předal květinu, která Lacey udělala velkou radost. Musela ho za to hned obejmout, byla už na několika plesech, ale kytku ji ještě žádný kluk nedal. O to víc se taky těšila, až konečně vyrazí a prožijí spolu skvělou noc. Rychle se tedy odtáhla, kytičku si šla zanést do vázy s vodou, aby ji náhodou nezvadla, a pak už cupitala zpátky za Lincolnem, se kterým vyrazila směrem ke společenskému sálu, kde se celá akce konala.
Po cestě řeč rozhodně nestála, jejich konverzace se velice rychle stočila ke knížkám, o kterých básnili až dokud jejich slova nepřehlušila hudba v sále. Bylo tu už docela dost lidí, zřejmě i nějaké známé tváře, ale Lacey si primárně všimla výzdoby, která byla naprosto úžasná! Růžová sice nebyla její oblíbená barva, ale pro Valentýn byla docela typická, takže sem hezky zapadala. Jejím očkám neunikl ani fotokoutek, kam pak s Lincolnem musí určitě zavítat, aby měli na dnešní večer hezkou vzpomínku. V neposlední řadě její pozornost dostal i moderátor, který říkal podmínky pro soutěž o korunky, které se vždycky tolik chtěla zúčastnit. Moc dobře věděla, že Lincoln na takové věci úplně není, ale i tak zkusila svou šanci a rychle na něj vyhrkla, že se musí zúčastnit, u čehož nezapomněla ani poprosit, aby Lincoln věděl, jak moc to pro ni znamená. Nadšeně zatleskala, když souhlasil a uculila se. ,,To je jasný, můžeš jen mávat davu a nechat se opěvovat! Víš… jakožto král," prohodila pobaveně a po jeho boku se vydala k truhle, do které se vhazovali lístečky se jmény kandidátů. Chvíli si sice museli počkat, protože zájem byl poměrně velký, ale to ničemu nevadilo, alespoň mezitím stihli dokončit vášnivou debatu o knížkách. Pak už jen stačilo napsat jejich jména na lísteček a hodit jej do velké truhly, což Lincoln přenechal na Lacey. Musela se nad tím opět uculit, bylo to skoro, jako by ji četl myšlenky; ono už ale taky dělalo své, že se ti dva znali tak dlouho. Rychle přikývla, popadla lísteček a s natěšeným výrazem jej vhodila do truhly, načež se s Lincolnem vydala zpátky do víru zábavy. ,,Asi bych šla pro pití?" navrhla s úsměvem a ukázala k baru. ,,Na parket tě potáhnu, až do sebe dostaneš trochu alkoholu," prohodila pobaveně a stoupla si do fronty, která se u baru vytvořila. ,,Mají zajímavé názvy drinků! Já si dááááám, hmmm," zamručela při pohledu na nabídku a přimhouřila oči. Šlo vidět, že nad výběrem drinku hodně přemýšlí. ,,Dáme si všechno!" prohodila stejně jako Harry Potter při nákupu cukrovinek a významně se u toho podívala na Lincolna, aby zjistila, jestli její narážku pochopil. ,,Love potion! Třeba se tu do někoho zamiluju," rozhodla se nakonec a spokojeně se usmála. V tu chvíli na ně taky konečně došla řada a oni si mohli objednat. O pár minut později se už tak mohli s drinčíkem v ruce poflakovat po sále a koukat po známých osobách. ,,Oh! Ona tu je Teddy?! S přítelem? Má přítele? Tos mi ani neřekl!" začala ze sebe rychle chrlit Lacey, když spatřila v dálce známou tvář náležící dvojčeti Lincolna a horlivě na ni zamávala. Pak ukázala na Lincolna a zvedla palec nahoru, aby podtrhla, jak mu to sluší. ,,Je hezkej," zhodnotila její doprovod se zazubením a lehce do něj drbla, přičemž pomocí brčka upila ze svého drinku.

Již z dálky si Meredith všimla, někdo tak mimořádný se ani nedal přehlédnout, nicméně až když k ní dorazila, povšimla si, jaké šaty na sobě vlastně má – a to je ještě přes kabát neviděla v plné parádě, ale už teď viděla náznaky odvážného střihu, který jí vháněl jemný růž do tváří, ač nebyla přesně schopná určit proč. Nejednalo se o nic nevkusného, naopak, Meredith to neuvěřitelně slušelo, ale že se umí oblékat (a celkově stylizovat) už Meg dávno věděla, přesto vždy zůstávala ohromená. Svůj pohled od šatů své společnice zdvihla k jejím očím, které zdobil výrazný make-up, který by třeba na Meg vypadal pravděpodobně strašně, nicméně Meredith i takové líčení uměla nosit s elegancí. Úsměv se jí na rtech rozšířil po jejích slovech a srdíčko spokojeně poskočilo. „Nápodobně, neznám nikoho, kdo by zvládal výrazné líčení tak skvěle,“ odvětila téměř okamžitě, „a ty šaty to skvěle doplňují,“ dodala ještě a na krátký moment sjela pohledem zpět k těm odvážně střiženým šatům, které opět vehnaly růž do tváří, a tak raději opět vzhlédla k jejím očím jako k nějakému bezpečnému přístavišti, kde růžolící tváře nehrozí… otázka zůstává, zda je to pravda. Pro tento moment to pravdou bylo, tváře získaly svou původní barvu a aby na sebe jen nekoukaly (ačkoliv Meg by si ve výsledku nestěžovala), pokynula k cestě dovnitř.
Výzdoba se nezdála tak kýčovitá, jak očekávala, ačkoliv kdyby to bylo o kapku… minimalističtější, nebránila by se tomu. Možná by se ještě zbavila toho fotokoutku, který vcelku hezký design celého sálu dosti narušoval, alespoň v jejích očích, a v duchu přemýšlela o tom, kde by bylo lepší místo na fotku – přeci jen by byla škoda si tento večer s cherry girl nezdokumentovat. Fotokoutek ji natolik zaměstnal, že ani nepostřehla nějaké stanoviště se soutěží o krále a královnu, byla tedy v prvních vteřinách dosti zmatená a nebyla si jistá, o čem se mluví, což se odrazilo i v jejím obličeji. Naštěstí se díky Meredith rychle zorientovala a i ona mohla pohledem zkoumat páry zapisující se do soutěže. „Ale musíš uznat, že někteří muži si to zaslouží, třeba na jarním plese jsem viděla pár zajímavých obleků, kterým bych korunu přála,“ na druhou stranu bylo typické, že vyhrávali muži s úplně obyčejným sakem a krásnou společnicí s ještě krásnějšími šaty. Uvidíme, třeba to dnes bude jiné. A třeba, jen třeba, by tomu mohla sama napomoci. Tiše se zasmála při zmínce Carrie a pevně doufala, že když jarní ples dopadl zdárně, šťastného konce se dočkají i dnes. „Ještě že tu máme experta,“ zavtipkovala poté, co se přestala šklebit nad do očí bijícími šaty. Třeba ta nebohá dívka prohrála sázku a neměla na výběr… nebo jen neměla vkus, i to se mohlo stát. „Mimochodem,“ začala něžněji, než když řešily krev na šatech a Carrie z California University, „co třeba dvě královny?“ v očích se jí vyzývavě zablesklo a kývla k pomalu vyprazdňujícímu se stolečku s možností zapsat se do této středoškolské zábavy. Upřímně si nebyla jistá, zda na to Meredith kývne, po jejích předchozích slovech, byla tedy mile překvapená, když s tímto plánem souhlasila. Společně se přesunuly ke stanovišti, kde se zapsaly, zcela ignorujíc jakékoliv pohledy, pokud vůbec nějaké byly, a Meg prohlásila: „Tak se potkáme na pódiu?“. Samozřejmě že se jednalo pouze o vtip, když už se odvážila sem cherry girl pozvat, plánovala s ní také strávit celý večer.
Zatímco čekaly na vyhlášení královny a králekrálovny, Meg se podělila o své stížnosti na kýčovitost fotokoutku a zároveň nepřímo vyjádřila chuť vytvořit si na dnešní večer vzpomínku. Stihly se i občerstvit na baru, kde si Meg objednala La Fleurette s ucházejícím přízvukem, který odposlechla od obsluhující barmanky, když někoho obsluhovala. Jinak francouzsky neuměla, ale při svých návštěvách této země stihla alespoň naposlouchat jejich akcent a když se snažila, dokázala ta lehčí slůvka zopakovat – většinou ale netušila, co opakuje. Netrpělivě vyčkávala na ono vyhlášení, ne protože by snad toužila po výhře, spíše byla zvědavá, kdo vyhraje a zda by to náhodou nemohly být dvě královny, ačkoliv by tuto prvotinu klidně přenechala jiným královnám. Nic takového se ovšem nestalo, na pódium dorazil muž se slečnou po boku… a přesně jak bylo tradiční, muž měl obyčejné sako, které mu nicméně slušelo, to musela uznat, a slečna, se kterou již měla tu čest, poutala pozornost šaty (Megina pozornost tento večer ovšem patřila šatům naprosto jiným). „Dnes bohužel ještě historii nezměníme,“ broukla ke své společnici s lehkým úsměvem na rtech a věnovala dvojici letmé zatleskání, primárně tedy Lil, chlapce neznala. „Ale mezi námi, myslím, že tvé šaty tu vynikají nejvíce,“ hlesla tiše, skoro až bázlivě, a rty zvlnila do upřímného úsměvu. Celý večer se nesl v úsměv vyvolávající atmosféře, dokonce se Meg odvážila přimluvit se u dnešní fotografky, jestli by je s Meredith nevyfotila bokem od toho nevkusného fotokoutku – zbylá výzdoba dělala dostatečně hezké prostředí pro fotku. Byla mile potěšena, když se její požadavek setkal s pozitivním ohlasem, a nechala si tedy vyhotovit vzpomínku na tuto událost. Už si zvykla, že čas s cherry girl vždy pádil jako pominutý, nicméně vždy ji to zamrzelo. Snad i proto když se loučily u východu ze sálu, posílena několika sklenkami alkoholu, zdvihla k cherry girl plachý pohled a zpříma se jí zadívala do očí. „Co kdybychom zašly ještě někam na sklenku?“ navrhla zcela beze studu. Přeci jen tak pozdě nebylo, jen ony se rozhodly, že nepotřebují na akci zůstávat až do konce, přeci jen už teď někteří jedinci začali ztrácet zábrany a za hodinu by to bylo ještě horší, a ani jedna ze slečen u toho nepotřebovaly být. Nicméně, když odcházely dříve, proč té hodiny nevyužít něčím lepším, že? Na rtech se jí rozlezl spokojený úsměv, když se její návrh setkal se souhlasem. „Tak pojďme, vím o jednom místě, co je blízko,“ prstíkem poukázala směrem k městu a zamířila pryč od sálu… a možná po chvíli raději zvolila možnost taxíku, jelikož přeci jen obě mají lodičky a ačkoliv je každý čas s cherry girl příjemný, pokud je to možné, raději jej stráví komfortně.

>>> přesun do města…

Tiše se uchechtl a pokroutil hlavou nad tou přestřelkou lichotek. Kdyby byl o něco zkušenější s ženami, a kdyby měl s Lacey nestoudné úmysly, pravděpodobně by její lichotku znovu opětoval, nebo by zavrkal nějakou vtipnou, leč svůdnou odpověď, jenže Lincoln byl… Lincoln. Nevšiml by si ani kdyby do něj jeho kamarádka byla zakoukaná (vyzkoušeno dvakrát a ani jednou si toho nedokázal všimnout sám, dokonce o tom v druhém případě stále nemá ponětí). „Ale,“ začal nejistě, „kvůli tomu tam nejdeme,“ chtěl ji tím ubezpečit, že jí doopravdy neuteče za první slečnou, co potkají, což Lacey moc dobře věděla, přeci jen se už nějaký ten pátek znají. V tom se ale na moment zarazil a přimhouřil na Lacey očka. „Nejdeme tam kvůli ničemu takovému, že ne? Moc dobře si pamatuji tvoji lest u jezera s Tabbs,“ obličej se mu vrátil do normálního výrazu s náznakem lehkého úsměvu. Bylo pro něj zvláštní takto o Tabbs mluvit, ale už je to dlouho, co odešla za skvělou budoucností, a on se přes jejich skoro vztah přátelství dávno přenesl, většinou si ale zmínky o této blonďaté slečně nechával jen pro sebe a do konverzací ji nevtahoval. S Lacey mu to ale přišlo přirozené a cítil se vcelku uvolněně, když o ní takto vtipkoval. No dobrá, nevtipkoval, to zní příliš neuctivě, ale chápeme se.
Po cestě se naštěstí drželi tématu knížek a žádné vyzvídání o Tabbs či jiných slečnách nepřišlo. Lacey měla vždy dostatek taktu, aby vytipovala, jaké téma se kdy hodí, a cestou na ples, do davu lidí, rozhodně potřeboval mluvit o něčem jemu blízkém a známém. Uvnitř sálu na něj prvotní nejistota znovu dopadla a on se rozpačitě rozhlížel kolem, sledujíc zamilované páry. Samozřejmě zahlédl i dvojice, které nepůsobily jako páry, ale možná byli jen zdrženliví nebo měl dnešní večer pro onu dvojici něco znamenat – nejistota mu zkrátka naprosto zaplavila mysl! Lacey jej naštěstí nenechala utápět se v myšlenkách příliš dlouho a mrknutím oka jej upsala k soutěži o krále a královnu. Sám nechápal, jak se jí to podařilo, když ještě minutu zpátky přemýšlel o všech těch párech a o tom, že oni pár nejsou, a když tou účastí riskoval bytí ve středu pozornosti, ale než se nadál, už se mířili zapsat. „Opěvování si můžeš užít ty, já se zhostím jen toho mávání,“ opěvovaný totiž být nepotřeboval. Přesto se přeci jen zapsal, s Lacey po boku zvládne vše a jednou za čas ho nezabije, když vystoupí ze své komfortní zóny (nic se ale nemá přehánět). Jejich osud nechal zpečetit Lacey, který měla tu čest vhodit jejich kandidátskou kartičku do truhly, což jí udělalo ohromnou radost, jak předpokládal, a on se spokojeně usmál. Úkol splněn, nyní bylo na čase se vrhnout do víru zábavy a doufat ve výhru. „Dobrá,“ kývl na přesun k baru, načež se tiše uchechtl, „ale to bych toho musel vypít mnohonásobně víc, než by se mi líbilo.“ Na parket se později vytáhnout nechá, nicméně ta jedna či dvě skleničky z něj rozhodně neudělají krále parketu, a na víc se necítí. Rád si dá jednu či dvě symbolické sklenky, pokud mu to chutná, nicméně to člověka tak úplně neopije, a už vůbec ne, když mu ta sklenka či dvě vydrží průběžně na celý večer. Postavil se do fronty za Lacey a porozhlížel se po okolních drincích, které si studenti objednávali. Názvy to byly skutečně zajímavé, snad i matoucí, protože netušil, co si představit. „Možná až moc zajímavé, kdo má takové drinky znát,“ lehce svraštil obočí a urputně přemýšlel, jaký drink zvolí on. Kiss Me vypadalo neprakticky tím zdobením sklenice, v nějakém francouzském drinku plavala květina, což jaksi nechápal, a Martini ani Cuba Libre jej nikdy neoslovilo. Jak urputně přemýšlel, skoro až vypustil Laceyinu poznámku a až po jejím pohledu k ní stočil oči a lehce se zasmál. „To bych ale na ten parket nedošel,“ dodal stále pobaven. Posledními favority byl Love Potion a Sweetheart a když si Love Potion objednala Lacey, zvolil druhou variantu, ať má každý něco jiného. „A pak bys mě tu nechala?“ naoko pohoršeně na ni koukl, úsměv ho ale prozrazoval. Vlastně by něco takového Lacey přál a rozhodně by nestál v cestě, kdyby se to skutečně stalo. Místo očarovávání univerzitních chlapců byla Lacey upsána k večeru s ním a drinkem, který si následně na baru objednali a po rychlém obsloužení se mohli přesunout do sálu. Rozhlížel se po známých tvářích, ačkoliv nečekal velký úspěch – měl ale pocit, že zahlédl Tobyho! Než si to stihl ověřit, ozvala se Lacey s novinou tak šokující, že na Tobyho úplně zapomněl. Vykulil oči a spěšně pohledem vyhledal své dvojče, které bylo skutečně v doprovodu jakéhosi mladíka. Naprázdno otevřel pusu a odkašlal si, načež pusu zase rychle zavřel. Lacey na ně upoutala příliš pozornosti, a tak se nechtěl tvářit tak překvapeně. Raději místo toho s lehkým úsměvem na rtech zamával své sestřičce a koukl na Lacey. „Já…“ nedostávalo se mu vhodných slov, jelikož Teddy a přítel?! To by snad věděl, ne? Nebo nevěděl?! „Uhm,“ znovu si odkašlal, „přítel to není, bude to asi jen kamarád,“ pokrčil rameny a rozhodl se poznámku o jeho vzhledu raději přejít, nevěděl totiž, jak by s takovou informací měl naložit.

Spěšným krokem mířila ze společenského sálu směrem ven a raději se ani neohlížela. Bylo jí jedno, jestli měl k jejímu odchodu někdo námitky, nechtěla je slyšet, a stejně tak ani nechtěla vidět, jak se teď tvářil Seth. Vítězoslavně? Spokojeně? Nechápavě? Možná mu to nedošlo. Mužům přeci nedocházelo hodně věcí. Nebyla však její námitka nade vše jasná? Musela znít žárlivě. Určitě mu to došlo! A teď byla celá noc zkažená. Jak bude moci po tomhle pracovat po jeho boku? Bude se jí celý večer vysmívat? Hlavou ji vířilo tolik myšlenek, že by se nejraději zahrabala do země a už nikdy nevylezla. Ztěžka vydechla, když konečně dorazila ven, kde už postávalo pár studentů, kteří si sem zřejmě přišli zapálit cigaretu [nebo něco jiného], a opřela se o zeď. Byl únor, takže venku byla docela zima, která jí pobyt venku docela znepříjemňovala, ale popravdě? Bylo jí to teď jedno. Hlavně, že nebyla uvnitř. S neutrálním výrazem civěla před sebe a dumala nad tím, jak se zachová, až se vrátí. Nejlepší by bylo dělat, že se nic nestalo. A vůbec, proč to musela tolik řešit? Co jí je po tom, co si asi tak Seth myslí? Musel vědět, že holky svým počínáním dostával do kolen! Oooh, jasně, že to věděl, a teď si nad její reakcí určitě liboval. Sakra! S povzdychnutím si promnula spánky a na chvíli zavřela oči, tudíž nemohla zaznamenat právě přicházejícího Setha. Jeho přítomnost zaznamenala až v momentě, kdy na ni promluvil. Lehce sebou trhla, protože ho tu jednak nečekala a jednak ji vylekal. Tomu, čemu nechtěla čelit uvnitř, musela čelit teď. Vyplašeně vyhledala jeho pohled a rázem si zkřížila ruce na hrudi, což byl takový její obranný postoj. ,,Chtěla jsem si jen udělat přestávku. Na chvíli," zalhala docela nepřesvědčivě, protože co si budeme, lhaní nebyla její silná stránka, a nakrčila čelo. Oči ji na chvíli sjely k jeho polovičatému úsměvu, který jeho výrazu dodával jistou zákeřnost a ona ani nemusela hádat, co za poznámku měl na jazyku. Věděla to a Seth nezklamal. Ušklíbla se, když ze sebe dostal rovnou dvě otázky, které narážely na incident, který se stal vevnitř a následně se uchechtla. Zatěkala pohledem okolo, než jej upřela zase na něj, což nebylo zrovna nejmoudřejší. Seth ji totiž věnoval intenzivní pohled, který ji zase zahnal do kouta a jí došla slova. Damn it. Promnula si rty a zamručela cosi jako „uhm". Už si ani nepamatovala, kdy naposledy byla nervózní v přítomnosti muže, většinou ji šlo flirtování samo a byla to spíše ona, kdo dostával druhé pohlaví do nesnází; respektive, že jí na její laškovná slova nedokázali nic říct. A pak taky ten pocit v podbříšku. Kdy naposledy ho cítila? Když se spálila u jiného syčáka. Jenže na jejich pohledu holt něco bylo. ,,Mohla bych to samé říct o tobě," dostala ze sebe po nějaké chvíli a velice zdráhavě na něj tázavě nadzvedla obočí. ,,Myslela jsem, že jsi ztratil zájem, když jsi nezavolal," dodala vzápětí a ukázala na jeho ruku, na níž mu tenkrát tak ochotně napsala své číslo. Fajn, asi teď zněla needy nebo taky zoufale, ale tohle mu chtěla říct už docela dlouho. Štvalo jí, že nezavolal, mohli si vyříkat její útěk a třeba se nad tím i společně zasmát. ,,Ale to bys tu teď nebyl, že?" věnovala mu pro změnu ona upřený pohled a lehce nadzvedla hlavu, kterou měla stále opřenou o zeď.

King ELIOTT

Přiznání Eliotta jí vnukne ihned nápad mu od toho utrpení pomoci. Přiblíží se tedy k němu, aby mu kravatu povolila. V tom má praxi, protože otci ji vázala i povolovala co chvíli, když měl nějakou významnou sešlost. Do jisté doby nevěděla, čeho se ty schůzky týkají. V den, kdy vyšla pravda najevo, přejel jí mráz po zádech. Ten jistý pocit měla i nyní. Naštěstí ji ale od těchto nemilých vzpomínek odvede velmi příjemná vůně parfému jejího společníka. To jí vykouzlí úsměv na tváři a ten má i ve chvíli, kdy se od něj odtáhne. Eli jí totiž poděkuje a dívka tím pádem ví, že odvedla dobrou práci. "Za málo." Mrkne na něj a ještě mu upraví sako, o kterém se také mladík zmíní a má ten stejný problém, který měl i na akci s pláštěm, kde byl jako Voldemort. Lil mu tím pádem poví to samé, co tenkrát. Není pravidlem mít na sobě oblek po celou dobu. Není to událost, která si to vyžaduje. Je to studentský ples. Následně jí ale obočí vystřelí nahoru. Nevěří vlastním uším, i když, slyšela to od nejedné dívky. Na to se Lil musí zamračit. "To je věc, kterou jsem nikdy nepochopila. Co vidí holky na bad boys. Mně nikdy nebrali. Vždy jsem oceňovala galantnost, protože přece každá chce, aby s ní bylo zacházeno hezky..i když ne každá si to přizná." Sdělí mu dívka a malinko se tím nechá unést. Proto si promne rudě nalíčené rty a na moment ztichne. Mladík ji totiž překvapí tím, co řekne. Ona a roztomilá? To o sobě ještě neslyšela. Muži jí říkali, že je vyzývavá, sexy, smyslná a podobné řeči, ale to, že je roztomilá slyší prvně a nemůže si to nechat pro sebe. Po pár vteřinách se nadechne. "Jsi první, který si myslí, že jsem roztomilá." Pronese s výdechem a uculí se. Je to sladké a zní to mnohem líp, než když jí někdo řekl, že je sexy. V takovém případě to totiž bere tak, že si ji představuje nahou a nejlépe na sobě. Ale Eli je jiný. Proto je moc ráda, že je na plese právě s ním. Děvkařů už poznala dost. Z toho důvodu ji zamrzí, jak na něj vyjela. Nebylo to myšleno zle, jen když něco zdůrazňuje, řekne to ostřeji a i malinko zvýší tón hlasu. Doufá tedy, že to Eli nevezme špatně a má potřebu se mu omluvit. Ten to ale naštěstí nevezme zle, ale právě naopak. To dívku opět překvapí. Pootevře tedy údivem ústa, když se jí koutky samovolně rozšíří k úsměvu. "Rádo se stalo, ale příště se pokusím to říct méně tvrději." Slíbí a zvedne ruku k vlasům, aby si je upravila. Po chvíli totiž vstoupí společně do sálu, kde zhodnotí výzdobu a pobaví se o tom, jak ji asi dělali. Eli nakonec souhlasí se slovy mladé Rusky. Ta mu věnuje úsměv, než společně zamíří k baru. Tam se dozví, že mají další společnou věc. Ale také rozdílnou a to je pití kávy. "Když je káva opravdu kvalitní, není třeba ji sladit. Stejně jako je to s vodkou. U té pravé ruské také není třeba džus a jiné nealko." Mrkne na něj, protože Lil si potrpí na kvalitu a kdyby měla na něčem šetřit, tak to káva rozhodně nebude. I z toho důvodu si pořídila na pokoj kvalitní kávovar. Instantní kávy, co má její spolubydlící už má totiž plné zuby. Je to pro ni odpad, ale nahlas by to neřekla, protože se přece jen říká, že darovanému koni na zuby nehleď. V čem se ale s jejím společníkem shodnou, je pití sladkých nápojů. Po nich totiž bývají těžká rána a nejen ty. Lil tedy s úšklebkem přikývne a raději zažene myšlenky na ukrutný bolehlav, který po pití těchto tlamolepů měla. To i z důvodu, že jí pan roztomilý podá krásnou růži. Dívka chvíli přemýšlí, kam s ní, ale vzhledem k tomu, že nemají stůl, tak nepožádá o vázu nebo sklenici s vodou, kam by ji dala. Ale vloží si ji za ucho a poupraví si vlasy. Nemá zrcadlo, tak se celá natočí směrem na Eliho, aby to zhodnotil on. To také udělá. Ruská dívka se jeho slovům uculí a ještě si růži ve vlasech poupraví, aby jí nespadla. To se nestane, protože v hustých vlasech drží dobře. Konverzace se rozvine na téma, jak se měli a co dělali. Co asi tak mohla fotomodelka dělat, že? Krom toho, že ušila pár šatů. Samozřejmě, že fotila a fotky dopadly opravdu skvěle, ale to zaslůhou fotografů, kteří z nich ve výsledku udělají dokonalé portréty pomocí různých úprav. Ale to není tolik zajímavé, jako to, co dělal pan umělec, kterým bezpochyby Eliott je. Lil tedy ztichne a se zaujetím poslouchá jeho slova. Moc se z nich ale nedozví. Proto se tiše zasměje. "Opět budeš tajemný? Nebo chceš, abych vyzvídala, jaký je to film nebo mi to nechceš prozradit, abych se na něj podívala?" Vychrlí ze sebe otázky, zvedne jedno obočí o něco výš, než druhé a nakloní hlavu mírně ke straně. "Vyhledám si ho. Ale mohl bys mi prozradit i název filmu. To by taky mohlo být, jako hledat jehlu v kupce sena." Dodá se zazubením, aby nezněla nijak agresivně, protože to už znovu nechce. Ale když znovu skromně poví, že maluje jen skici, přimhouří dívka oči. "Věřím tomu, že to nejsou jen tak nějaké čmáranice. Někdy bych tvoji tvorbu ráda viděla. Obdivuji toto umění, protože já nekreslím maximálně tak obrysy postavy a oblečení." Poví, protože Lil nikdy nebyla dobrá v kreslení. Jde jí jen toto a když měla něco kreslit podle předlohy, tak to letělo rovnou do koše. Trpělivost totiž není její silná stránka. Jediný, v čem se nevzdává je její budoucí povolání. To je schopná kreslit návrhy i do noci, než budou k jejímu obrazu. Z tohoto všeho je ale vyruší nejprve barman, který jim podá jejich drinky. Přiťuknou si tedy, ale než se stačí napít, jsou vyrušeni poněkud drzou dvojicí. Dívka nemá ráda, když se na ni někdo lepí a obává se, že by se mohla dostavit paranoia. Rozhodne se tedy vzdálit a zapsat se do soutěže o krále a královnu plesu. Sice poví, že můžou vyhrát, ale moc tomu nevěří. Moc lidí tu ještě nezná a ti neznají ji. Ale třeba je na tom Eli jinak. Nepřemýšlí nad tím. Konec konců není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Konečně se i napije drinku a zmíní, že ne plese nebyla dlouho. Přitom se podívá na svého společníka. Ten jí odpoví a Lil se pousměje. "Hádám, že to byl maturitní ples?" Vyzvídá a těžce nad tím vydechne. Ten totiž ona nezažila. Měla totiž domácí učitele a do školy nechodila. Bylo to utrpení, ale co mohla dělat. Až nyní se jí dostala příležitost to změnit, a proto se jí míní chopit a užít si to naplno. Když se tak rozhlíží, vidí, že se parket plní a dostane chuť si taky zatančit. Zmíní to tedy Elimu, ale než jí stačí odpovědět, jak to s tancem má, nastane vyhlášení. Už? Toto uteklo! Dívka se tedy natočí čelem k pódiu a upije z nápoje. Očekává, kdo bude výhercem. Znovu, když si nápoj od úst oddělá, zaslechne jméno Eliotta a následně i svoje. Polkne, div se nezakucká a otočí se s vytřeštěnýma očima na Eliho. "Slyšela jsem dobře?" Ujistí se, jestli to nebyla zase jen nějaká její představa. Ty mívala čas od času, ale většinou nebyly vůbec hezké. Nyní tomu bylo jinak. Stojí tedy jako přikovaná a nemůže se pohnout. Jen zírá na mladíka po svém boku. Teprve, až když jí nabídne rámě se trochu vzpamatuje a zavěsí se do jeho ruky. Nechá se odvést na pódium, kde je opět jako v transu. Ještě nikdy nic nevyhrála a nestála na pódiu před zraky všech lidí. Nechá si nasadit korunku a pro jistotu se ještě zeptá pořadatele, jestli se nespletli. Má chvíli za to, že je to nějaký blbý vtip nebo práce jejího otce, který vyjde ze zákulisí a zesměšní ji před všemi. Raději se rozhlédne kolem sebe. Nic takového se naštěstí nestane a když ji pořadatel ujistí, že je to skutečně tak, tak opustí od těch myšlenek. Už jí vážně hrabe. Otočí se k těm lidem před sebou a poděkuje společně se svým králem. Poté se na něj otočí. Je pořád jako opařená, až do chvíle, kdy spatří jeho úsměv. To donutí k úsměvu i ji. Ale je to takový křečovitý úsměv. Naštěstí nemusí mít žádný proslov a než se nadějí, schází z pódia dolů. Lil se celá klepe, jde tedy pomalu, aby nespadla. Teprve, když jsou dole, se trochu uklidní, ale ne dostatečně. To přijde ve chvíli, kdy uslyší otázku Eliotta. Podívá se na něj a přijme jeho nabízenou ruku. Musí cítit, jak se klepe, když mu vloží svou ručku do té jeho. "Jak bych mohla odmítnout." Snaží se znít klidně a sebevědomě, ale moc jí to nejde. Ten nepříjemný pocit se dostavil. Místo toho, aby měla radost z výhry, obává se, že teď na ni bude upřeno až moc zraků a to nemá ráda. I tak se ale nechá odvést na parket, kde zaujme taneční postoj. "Davay, Anastasiya, opomnis'!" Uslyší svůj vnitřní hlas a zhluboka se nadechne a dlouze vydechne. Pomůžou tomu i slova a přiblížení Eliotta. Již poněkolikáté jí vykouzlí na tváři upřímný úsměv. "I já tobě. Určitě jsme vyhráli hlavně kvůli tobě." Poví s úsměvem, když se od ní odtáhne a očka jí zazáří. V tuto chvíli přestane vnímat okolí a soustředí se na tvář svého krále, tu a tam mu pohlédne i do očí. Tančí a snaží se, aby její krok byl ladný. Zpevní tedy tělo a snaží se i uvolnit, aby jejich první tanec nebyl krkolomný kvůli tomu, že by byla křečovitá. To se jí i podaří. Ale aby Eliott chápal, proč se tak cítí, nakloní se k jeho uchu. "Vůbec jsem to nečekala, takže se celá ještě trochu klepu." Přizná mu šeptem a když opět ucítí tu příjemnou vůni, odtáhne se a lehkým pohozením hlavy hodlá všechno zlé, co jí šlo na mysl, zahnat a věnovat se plně tanci a tomu, kdo ji vede. "Ale musím podotknout, že jako tanečník vážně vynikáš, králi." Neodpustí si mu povědět s úsměvem, protože ji vede vážně dobře a díky němu se za chvíli do tance vcítí. Netančila opravdu dlouho, ale tanec má ráda. Obzvlášť, když má po boku opravdu dobrého spolutanečníka, což nyní má.

Jak tak Tobyho poslouchá, napadne ji, že by ho jednou mohla pozvat do spolku na přespávačku - z čistě akademických důvodů samozřejmě. Vhodí ho do jámy nerdské a uvidí se, jak rychle bude ten gentleman v něm potlačen něčím zuřivějším. Je v nerdském spolku ráda, zažívá v něm spoustu legrace, taky ho sdílí s Teddy, takže ji nechápejte špatně, ale někdy je to prostě moc divoké a ne v tom přitažlivém a sexy slova smyslu, jako je to prezentováno v romantických knížkách. No prostě by chtěla vidět, jak by si s tím Toby poradil. Beztak by vyletěl z kůže během jedné hodiny; mohla by se mu pak smát, stejně jako se teď směje on jí. Ještě to promyslí! "To mám, tak bych ti radila, abys na mě byl hodný, a když budeš hodný, ani to brnění nebudeš potřebovat, slibuju,” odvětí veledůležitě a vztyčí dva prsty jako skaut, když mu přísahá, že k němu bude milá - tedy tak milá, jak jen dokáže.
Poté následují komplimenty, které si oba vzájemně složí, z čehož je Maddie úplně rudá. Toby je sice jen kamarád, ale není to prostě stejné, jako když ji chválí třeba Teddy, že jo! Z nějakého velmi záhadného důvodu to jednoduše není to samé. Není proto divu, že se to opět snaží celé odlehčit a obrátit ve vtip. Toby se toho naštěstí chytí a přidá se k ní, a tak si tam neblábolí sama pro sebe. To by bylo pěkně trapné. Zatváří se pobaveně ve chvíli, kdy jsou odhaleny její velké plány a přikývnutím mu je odsouhlasí - chce, aby se za ní všichni otáčeli. Jaký jiný důvod by mohla mít k tomu, aby se takhle vystrojila? Nikoho jistě nic jiného nenapadá. Nato si převezme darovanou růži, která jí udělá ohromnou radost, a po přičichnutí za ní poděkuje. Když se jí pak Toby zeptá, jaká kytka je její nejoblíbenější, je poznat, že ji tím dotazem překvapil. Nedá se říct, že by jí nikdy hlavou neprolétlo něco ve smyslu to je ta nejkrásnější kytka, ale nikdy si neřekla budeš má nejoblíbenější; chvíli tedy tápe. “Nooo.. radost mi udělají všechny kromě bodláků a aksamitník taky není nejlepší volba,” řekne nejistě a pokrčí rameny, zatímco míří k váze, kde si odloží darovanou růži. Tuší však, že je její odpověď nedostačující, ona sama by se s ní nespokojila, a tak ještě jednou v duchu prolistuje rostliny, které jí jsou nejsympatičtější. “Myslím, že to bude kopretina,” podělí se s Tobym o svůj závěr, jen co se zase objeví po jeho boku. “Vypadá jako křehká květinka, ale uvnitř je určitě divoká, proto taky roste úplně všude a hezky voní, jo, to bude ono,” přikyvuje s přimhouřenýma očima, jak přemýšlí, jestli dávají její slova aspoň trochu smysl - o kytkách toho zrovna moc neví. Ale tak není žádným tajemstvím, že  kopretiny rostou volně v přírodě, jsou to tedy takové divoké princezny, co se o sebe umí postarat!
A ona je dnes jistě stejná, proto se o ní Toby nemusí bát, když prochází kolem bujarých studentů stojících před sálem; zatočí s každým darebákem, který by si na ni, anebo na něj dovolil sáhnout. Lhala by však, kdyby tvrdila, že se jí jeho starost ani trochu nelíbí. Dokonce se pro sebe usměje, když si ji přitáhne blíž. Odtrhne pohled od kluků, kteří se dnes zjevně chystají zbořit tak rychle, jak jen to půjde (jistojistě tak někoho sbalí, chytráci), a pobaveně pohlédne na Tobyho, který se ji snaží přesvědčit o tom, že věří její síle, avšak jeho chování vypovídá o něčem jiném - kecka jedna. Nechá to ovšem být, nemá smysl to více řešit, když jim s největší pravděpodobností nic nehrozí a jak už bylo zmíněno, je od něj milé, že má starost o její blaho, tak proč by mu to vyčítala? Raději ho místo toho nechá odevzdat lístky, když se ji rozhodne milostivě vyhovět a zůstat na plese, a zapluje mezi dobře se bavící hosty. Po rychlém zmapování sálu, mu navrhne, že by si mohli skočit pro pití, anebo by se mohl nechat zvěčnit ve fotokoutku; cokoliv mu udělá radost, když už tu s ní musí trpět! Toby si jako první zvolí fotokoutek a jeho podmínkou je, že se musí vyfotit s ním. Ani na malý okamžik nepředstírá, že jí to nějak obtěžuje. Není sebestředná, ale fotky miluje, takže mu na to nadšeně kývne. Avšak než se dá do akce, prohlédne si výzdobu a podělí se s Tobym o názor, který na ni má. Jako ženě jí růžová nevadí, ale když ji vidí tolik pohromadě, působí to trochu kýčovitě, ale takový je koneckonců i Valentýn, takže je to asi v pořádku. Zeširoka se na Tobyho usměje, když se ukáže, že si myslí to samé, ale je ochotný to s ní přežít, jako to řekl už tolikrát. Začíná mít pocit, že se o tom Toby snaží přesvědčit spíš sebe než ji. “Tolik oběti, budu ti to muset nějak oplatit,” poví a pomalu se s ním vydá k fotokoutku, který také vypadá, že ho stavěli samotní amorové, a který v lidech, jak se zdá, probouzí alkoholiky - alespoň podle Tobyho slov. Schová tvář za svou ručku, jak se hihňá nad jeho vtipem, ale zároveň nechce, aby si toho všimla fotografka. Co když se s tím patlala zrovna ona? Není to sice pravděpodobné, avšak člověk nikdy neví! Nerada by někoho urazila. “Hmm, to by mohl být zajímavý zážitek,” odvětí, jakmile se uklidní. Jak rychle by se asi opil, když není na konzumaci alkoholu zvyklý? Stačila by mu sklenička, dvě? Byl by pak stále tak milý, anebo by se proměnil v agresora? Třeba je právě to důvod, proč se alkoholu vyhýbá. Zajímalo by ji to, ale nedováží se vyzvídat. Už minule se vyhýbal odpovědi, neřekl jí nic konkrétního, je tedy jasné, že je to pro něj velmi osobní. Je pro ní ale opravdu těžké krotit svou zvědavost. Je dost možné, že to jednou nevydrží!
Postaví se vedle Tobyho, když se pro ně ve fotokoutku uvolní místo a opět se pochechtává nad jeho slovy. Byla by to opravdu tragédie, kdyby svým zadkem praskl jedno z těch hezkých srdíček povalujících se po lavičce. Na druhou stranu by se tomu od srdce zasmála a navždy by mu připomínala, jak zasedl lásku. Možná by ho měla na tu lavičku sama postrčit! “Usmívat? Spíš jsem se chtěla tvářit výhružně, aby sis mohl každý den připomínat, že není dobré mě zlobit,” odvětí se šibalským ušklíbnutím a postaví se vedle něj, aby na fotce nevypadali jako cizí. Nato se nepatrně pousměje, když kolem pasu ucítí Tobyho ruku. Vnímá jeho dotek až nesnesitelně moc, nějakou tu chvíli vlastně nevnímá nic jiného. Je to směšné, taková hloupost! Nepatrně nad sebou zavrtí hlavou a vzhlédne ke své společnosti, když si všimne, že se na ni dívá. Co to vidí v jeho tváři? To ji žádá o povolení na ni sahat? Ten chlapík je snad opravdu gentleman! Po tváři se jí rozlije široký úsměv, o trochu víc se k němu přivine a jednu ručku si položí na jeho hruď - to mu musí jako odpověď stačit. Konečně se pak podívá na fotografku, zářivě se usměje a čeká, až je vyfotí, a když se tak stane, nechá se Tobym odvést stranou. “Šla bych pro pití, ať nejsme dehydrovaní, až mi budeš předvádět svůj taneční um,” rozhodne, chytne se ho kolem paže jako předtím a vyrazí s ním k baru. Tam si okamžitě všimne Teddy postávající s Cassem, a tak zpozorní jak surikata. Oběma to sluší, ale to určitě není ten důvod, proč od nich nemůže odtrhnout pohled. Je zvědavá na jejich interakci. Chichotají se, červenají? Co dělají?! Chová se k ní jako gentleman? No doufá, že ano! Kdyby na ni nepromluvil jeden z barmanů, nejspíš by si ani neobjednala, jak je zaujatá scénou o kousek dál. Přestane se culit jak měsíček na hnoji, vyhladí se jí i nepatrná vráska mezi obočím (asi se nemůže rozhodnout, jestli je z nich nadšená, anebo má obavy) a letmo koukne po Tobym, kontrolujíc, jestli si jejího šílenství všiml a nejistě si řekne o Colu.

Koutky úst ji začaly nekontrolovatelně cukat do stran, když ji Lincoln připomněl lest, kterou na něj a Tabbs se zcela nevinnými úmysly uspořádala. Přišlo jí to z její strany rozkošné, oba by pak svým dětem mohli vyprávět, jak je teta Lacey dala dohromady, a u toho se na sebe vzájemně usmívat. Byla škoda, že to nedopadlo, ti dva pro sebe byli jak stvoření. ,,Ne, dneska budeš můj doprovod, jen tak se tě nevzdám!" řekla s jistou důrazností a rázně kývla hlavou, aby ho ve svých slovech utvrdila. Pak už jen uložila kytičky do vázy, zamknula pokoj a po jeho boku se vydala do víru zábavy, která je dneska nepochybně čekala. A nemýlila se! Hned při vstupu se totiž k jejím uším doneslo několik podstatných informací o volení královny a krále plesu, čehož se ona prostě musela zúčastnit a Lincolna do toho pochopitelně zatáhla s sebou. Chudák asi neměl jinou možnost než souhlasit. ,,Ale ty si opěvování zasloužíš úplně stejně jako já," namítla s vážným výrazem a s veškerou jemností jej pohladila po paži. Myslela vážně, když řekla, že mu to sekne; vůbec by se nedivila, kdyby tu po něm nějaká nezadaná holčina v podnapilosti vyjela. Pro dnešní noc však měly všechny dámy smůlu, Lincolna chtěla Lacey jen pro sebe, a kromě zastávky u truhly, do níž hodila jejich jména a tím je přihlásila do soutěže o korunky, už pro ně měla přichystané další aktivity – třeba jít k baru. Tam ji Lincoln naštěstí bez námitek následoval a oni se tak rázem ocitli v poněkud dlouhé frontě. ,,Hmm," zamručela na jeho námitku a přimhouřila na něj oči. ,,Ty, Lincolne… opil ses vůbec někdy tak moc, že sis z předchozí noci nic nepamatoval?" vyhrkla na něj zničehonic a civěla na něj se svým zvědavým kukučem. Nikdy ho v opilosti nezažila a teď, když na to přišla řeč, ji vlastně docela zajímalo, jak se její drahý kamarád v takovém stavu choval. Třeba by byl hlavní hvězdou parketu! To by docela chtěla vidět. Lincolna však znala, asi by nikdy nedopustil, aby se opil natolik, že by o sobě vyloženě nevěděl. ,,Pochybuji, že je tu někdo zná, asi chtějí, abychom ochutnali všechny," zazubila se při pohledu na nabídku drinků, z níž si vybírali, přičemž dumala nad tím, jaký vyzkouší ona. Všechny zněly lákavě, až snad na Cuba Libre, který pro Valentýn nebyl vůbec typický, takže celkovou nabídku docela kazil; na druhou stranu si málokterý kluk dá růžovoučký drink, takže tohle byla taková dobrá alternativa. V samotném zápalu rozhodování si k Lincolnovi neodpustila utrousit poznámku o tom, že si dá všechno a pobaveně se uchechtla nad tím, jak je vtipná – asi nebyla, ale on to pochopil, nasvědčoval tomu jeho pobavený výraz. ,,Já bych tě tam dotáhla!" zasmála se a pak zavrtěla hlavou. Nakonec se rozhodla pro Love potion, jeho složení znělo dobře a vypadat bude určitě taky famózně. ,,Nenechala," rázně zavrtěla hlavou a pak mu s úsměvem dala pěstičkou do ramene – samozřejmě s veškerou jemností! ,,Někoho bych ti nejdříve sehnala," dodala vzápětí s vážným výrazem, avšak i ji začaly prozrazovat cukající koutky. ,,Samozřejmě si dělám srandu," pobaveně se ušklíbla, načež s radostí zjistila, že už je konečně na řadě. Společně s Lincolnem si tedy objednali drinky, se kterými se následně vydali do víru nadšeně štěbetajících studentů.
Účast byla veliká, ples měl velký úspěch, a ačkoliv do ní pořád někdo vrážel, zdejší atmosféru si Lacey náramně užívala. Pomocí růžového brčka si ucucla ze svého růžového drinku a uznale pokývala hlavou nad chutí, která se jí rozplynula na jazyku. Jo, to se povedlo! Rázem se pak začala rozhlížet všude okolo, aby zjistila, jestli neobjeví nějakou známou tvář – a objevila! Teddy, sladké dvojčátko Lincolna. Pochopitelně na to musela ihned upozornit svého společníka, aby věděl, že tu má sestřičku, a rovnou i s jejím přítelem. Sama Lacey na ně začala horlivě mávat a u toho nezapomněla Lincolnovi vyčíst, že jí neřekl, že Teddy s někým randí. Taková obrovská novinka! Během toho ji však bohužel uniklo to, jak se Lincoln celou tu dobu tvářil – ne nadšeně. ,,Kamarád? Jako jo, my tu jsme jako kamarádi, ale my už se známe dlouho, u nich to určitě něco znamená!" prohlásila nadšeně a uculila se. Moc to Teddy přála; sice se moc nebavily, ale pokaždé působila jako neskutečné sluníčko. ,,Šla bych se vyfotit! Co říkáš?!" prohlásila o pár sekund později a bez jakéhokoliv čekání čapla Lincolna za volnou ručku, načež ho začala táhnout k fotokoutku.

Opravdu chvíli trvalo, než mu došlo, že se ho Pat nesnažila urazit. Myslel si, že má cosi proti jeho svádícím praktikám, že se jim snad vysmívá, ovšem pak se na to podíval z trochu jiného úhlu a došel k závěru, že spíš žárlí, což se mu pochopitelně zamlouvá mnohem víc. Je to sice zvláštní, viděli se jen jednou, na druhou stranu to musí znamenat, že se jí líbí a to je něco, čeho hodlá využít. Že by se mohl plést, nebere v úvahu. Nemůže se plést, její útěk by potom nedával smysl. On neutíká, když se někomu směje, naopak zůstává, aby si to pořádně vychutnal, takže se mu nesmála, spíš ho kárala, dá se říct, za to jakým způsobem se baví s hosty ženského pohlaví, načež jí došlo, že ze sebe udělala žárlivku a radši utekla, než aby se tomu postavila čelem. No prostě to určitě rozluštil, protože je děsně bystrý a Pat průhledná jak papír. Vydá se za ní tedy ven, aby z toho vytěžil co nejvíc, když už na tom zatraceném plese musí být - je to vlastně takové hezké oživení pracovní doby. A jen co Pat najde, neodpustí si poukázání na její náhle úprky, které by si podle něj mohla odpustit, alespoň pokud zrovna mluví s ním. To, že on sám obvykle mizívá z otravných situací, je nepodstatné. Pat se vymluví na pauzu a opět je přitom přesvědčivá jak herci z těch nejhorších filmů, což jí dá pobaveným ušklíbnutím také najevo. Poté nad tím však mávne rukou, že to raději nechají být, jelikož se to její chabé lhaní nedá poslouchat. Nedává do toho vše, shame on her. Neměla by si ovšem myslet, že tím jejich debata končí. Má v zásobě ještě pár otázek, které jí také bez váhání předestře. Nemůže se nezeptat, jestli je pro ní těžké z něj spustit oči. Přistoupí k ní přitom ještě o kousek blíž. Pat vypadá nervózně, tak to chce ještě zintenzivnit, užívá si totiž pohled na roztěkanost v jejím obličeji. Samozřejmě si nedomýšlí, že by se ho bála, spíš že by po něm nejradši skočila, má však zábrany, jaké holky tohohle typu mívají - děs. Jen na krátký okamžik mu úsměv zakolísá, když jsou jeho otázky obráceny proti němu, zase ho však vrátí do původního stavu, jelikož dojde k závěru, že i s tím si může pěkně pohrát. “A co kdybych neztratil?” odpoví na otázku otázkou, protože to je prostě nejlepší. Získá tak pocit, že má situaci pod kontrolou. Neuznává tím přímo, že má zájem (je samozřejmě poznat, že ho má, jen jí nechce dát to slovní potvrzení), ale ani to nezavrhuje, takže až mu na to Pat odpoví jakkoliv, určitě se mu z toho podaří vykličkovat, anebo se k ní naopak dostat ještě blíž. Je v tomhle snad o něco lepší než v hraní pokeru, jinak se už asi půjde zahrabat. “Řekni, kolik kluků ti zavolalo potom, co jsi od nich utekla, jako by ses bála, že od nich něco chytíš?” pokračuje pak dalším dotazem. Ve tváři se mu znovu objeví pobavený výraz, i když si to tehdy zrovna moc neužíval. Byl připravený na akci - tedy mentálně - a ona si klidně zmizí.