Pár hodin zpět si Aira prošla docela zvláštním pozváním na ples, dalo by se říct, že bylo dost originální a nepřesné. Tím pádem vlastně pořád neví, jestli má na ples doprovod nebo ne. No, nic to neměnilo na tom, že se na ples opravdu těšila, takže po příchodu domů z útulku se pomalu začala chystat. Její smysl pro detail je opravdu velký, takže nemohla mít modré nehty na rukou, když bude mít černé šaty, takže nejdřív ze všeho si přelakovala nehty. Potom se vrhla na makeup, který nevolila zase tak výrazný, spíš do takových nude tónů a nakonec si ještě vyžehlila vlasy, aby je měla krásně rovné a lišila se od své sestry. Ta dnes vypadala jako princezna. Doslova, ta růžová jí opravdu slušela. A když byl nejvyšší čas, tak se oblékla do krásných černých šatů a vzala si černé lodičky na nižším podpatku, jelikož měla dlouhé šaty, takže stejně nebudou dělat žádnou parádu. Celý vzhled doplnila zlatými doplňky a malou zlatou kabelkou na řetízku. Vlastně ještě si přelepila své odřené koleno, tentokrát zvolila růžovou náplast, kde byly malý motýlci. Snažila se vypadat hezky, aby se líbila a především se chtěla líbit Kenovi, když to byl asi její doprovod. Ještě těsně předtím než se dala na odchod ze svého pokoje, tak se navoněla jednou ze svý sbírky dražších voňavek na speciální akce. Byla to sladká vůně, takže se k ní skvěle hodila. Když pak při odchodu ze svého pokoje narazila na Sao, úplně se jí rozbušilo srdíčko, jak její sestra vypadal krásně, ,,to ty vypadáš nádherně! Úplně jako princezna,” musela k ní docupitat na podpatcích a  lehce jí obejmout s obřím úsměvem na tváři. Lehce proto, aby jí nějak nezašpinila nebo něco podobného. Když se bytem rozezněl zvuk zvonku, spolu se Sao se vydala ke dveřím, kde byl Romeo, ,,páni! Vážně krásně ladíte,” měla na tváři obrovský spokojený úsměv, protože z nich měla radost, jak jsou krásný pár. Když k ní pak Romeo popošel, tak mu hupsla okolo krku a radostně ho objala. I když je Aira malá a křehká, tak dokáže být nebezpečná, když má radost. Klidně by teď Romea dokázala láskou a radostí umačkat a následně na to hned i Sao. Když ho ale pustí, tak se jí v rukou hned objeví kytice růží. Nečekala, že jí dostane taky, takže jí to udělalo opravdu radost, ,,jeeeeee, děkuju. Jsou vážně nádherný! A krásně voní,” přičmuchla si k nim a věnovala Romeovi jeden zářivý úsměv. Sao měla opravdu štěstí, že má tak hodného a pozorného přítele. Před odchodem ještě Aira skočí pro vázu do které si kytičku dá, aby jí neuschla. Pak mohli vyrazit. ,,Slyšel si dobře,” musí pobaveně přikývnout, ,,ale je to trochu komplikovaný. Sice mě pozval na ples, ale než jsem stihla souhlasit, tak si sebral svého psa a doslova utekl. Takže vlastně nevím, jestli mám doprovod. Takže jsem ráda, že si náš doprovod,” popsala Romeovi zbytek příběhu s úsměvem na tváři. Moc dobře věděla, že se Sao Kendrick nelíbil a i viděla to zamračení, když o něm Romeo začal mluvit. Ona mu ale za zlé že utekl neměla, jenom spíš nevěděla, co si má myslet. Aira měla štěstí, že ty dva měla. Byli to její nejlepší přátelé a jak oni by udělali všechno pro ní, ona by to samé udělala pro ně. A moc dobře věděla, že kdyby jí chtěl někdo ublížit, tak by jim pak ublížila Sao a Romeo. Byli to její bodyguardi. Bylo to roztomilý, jakou o ní měli starost. Aira se o Sao bát nemusela, protože věděla, že Romeo by jí nikdy neublížil. A kdyby ano, Aira by se neznala.
Když pak všichni tři vystoupili z taxíku, který zavolal Romeo, tak Aiře zazvonil mobil. Volala jí jedna paní z útulku, ,,běžte napřed. Jenom si to vyřídím a doběhnu vás,” nechtěla je zdržovat, než ten telefonát vyřídí. Proto ho rychle vzala, kdyby chtěli něco namítat a otočila se. Byla ráda, že šli napřed. Když po chvíli dotelefonovala, tak si vypla zvonění a mobil si schovala do kabelky a mohla vyrazit. Výzdoba se jí opravdu líbila, vypadalo to krásně. Pohádkově. I jí padl do oka páreček dvou kluků, kde jeden z nich byl oblečený jako Kapitán Amerika, musela se pobaveně uchechtnout, když je viděla stát před tím fotokoutkem. Musela být určitě sranda je fotit. Když pak vešla dál, tak v davu lidí zahlédla Sao a Romea, ale stejně tak zahlédla i Kena kousek od nich. Co teď? Zvědovasto jí nedala a pomalu se rozešla za Kendrickem, protože chtěla vědět na čem je. Pro jeho smůlu ale zrovna stihla ten moment, kdy si sahal na krk a skoro to vypadalo, jako by si hledal tep. Musela zrychlit, a když byla kousek od něho, tak mu zaklepala na rameno a zářivě se usmála, ,,zkoušíš si tep? A žiješ?” pobavením se jí vytvoří důlky v tvářích, ,,ahoj,” uculí se na něho, ,,vážně ti to sluší. Myslím, že sis nakonec vybral opravdu dobře a i ses trefil," zazubí se a věnuje mu jeden nepatrný kompliment, který byl ale na místě, jelikož tohle ona ocenit umí, ,,to pozvání bylo dost zvláštní, tak jsem se chtěla zeptat...jestli teda jsi můj doprovod, nebo jestli tady jsi s někým jiným. Jestli tady máš někoho jiného, tak to nevadí. Klidně půjdu za Sao a Romeem,” kývne hlavou k těm dvou hrdličkám, které se nachází nedaleko od nich. Pořád má na tváři úsměv, ale docela nejistý, protože by jí mrzelo, kdyby Ken nakonec pozval někoho jiného místo ní. Kouká se mu přitom do očí a hraje si nejistě s prstama.

Nad jeho slovy jen ironicky protočila očima, div se neposlala do jiné galaxie. Vlastně toho divu moc nebylo. S takovou by se dala považovat za mezigalaktickou cestovatelku. Možná i mezi dimenzemi. A podobné chytré kecy. Vlastně kdoví. Nic mu na to tedy neříkala, jen nahodila jakýsi otrávený pohled, nebylo se tu čemu divit, vzhledem k tomu, že takový byl její tváři velmi známý, pokud se jednalo o Isaaca Collinse nebo kohokoli, kdo měl alespoň trochu podobné vlastnosti těm jeho. Doufala, že ho nějak odežene už v prvních pár vteřinách, ale nezdálo se, že by měla snad dosáhnout úspěchu. Přesto se nehodlala jen tak vzdát a pokračovala ve své mrzuté nepříjemnosti ke všem, kdo se k ní, byť jen trochu, přiblížili. “Moc vtipný,” odsekla při zmínce o nevděčné chlapečkovi, “ha, ha,” ironicky pronesla jako dodatek k předchozím slovům, ale nevypadala, že by ji to nějak zasáhlo. Tvářila se prostě pořád stejně znechuceně a otráveně jako právě před chvílí, možná ještě o něco víc, za což mohla ta jeho slova, co víc, celý on. To už se k němu ale natočila čelem, aby si mohl vychutnat ten nikterak spokojený výraz v celé své kráse. “Jak si to mám vyložit, hm?” povytáhla obočí s lehce kousavým úsměvem, “pronásleduješ mě?” když to teď ale vyslovila nahlas, možná by se ani nedivila, kdyby to byla pravda. Isaac Collins byl schopný snad všeho, co doteď tak zjistila. Beztak měl někde kamerku, kterou sledoval její pohyb a vždycky se nachomýtl zcela náhodou tam, kam zrovna mířila. Ale ona o tom pronásledování měla co říkat, že? Sama pro svoje získávání informací byla schopná zajít snad kamkoli. Na jednu stranu to bylo docela nebezpečné, zvláště u jedné osoby, kterou by raději ani nezmiňovala. To ji donutilo trochu se rozhlédnout kolem sebe. Jen tak pro jistotu. Božínku, tohle bude teda večer. V jakémsi návalu zoufalosti do sebe kopla zbytek kelímku, aby si mohla nalít další nepojmenovaný alkohol. Nevěnovala tomu pozornost, copak na tom sešlo? Isaac udělal to samé, ale přesto přišel s jakýmsi varováním, jako by byl snad její matka. “To jsem ani v plánu neměla,” věnovala mu další její jízlivý úsměv a zakoulela očima, “minulý čas,” dodala o něco tišeji, až téměř šeptem, ale pořád vzhledem k jejich vzdálenosti dostatečně hlasitě na to, aby ji zaslechl, načež si odpila z kelímku, který se ihned stal jejím nejlepším přítelem pro tento mizerný večer.

Po svém vystoupení se jemně usmála na svou drahou sestřenici v hledišti a už se nemohla dočkat toho, kdy se připojí k zábavě.
,,Děkuji. Je to vystoupení, které trénuji na mistrovství v baletu, na které jsem se dostala, díky svému trenérovi a videu, které jsme natočili při trénincích. Tohle byl takový pokus jestli bych měla ještě něco zlepšit a vypilovat.’’ řekne, když poví o tom, že je skvělá. Už je ráda, že se může zase vrátit do princeznovských šatů a prožít fajn večer po boku skvělého člověka. Oblékání do šatů bylo poněkud jednodušší než čekala. Její šaty byly naštěstí jednoduché i na opětovné zavázání. Dlouho jim teda netrvalo se opět připojit k ostatním na plese.
,,Ano, jsem připravená se jít bavit. A velmi se na to těším!’’ zvonivě se zasměje a jeho rámě opět přijímá a vydává se s ním přímo k občerstvení. Sleduje jej, jak si vezme drink s rychlým rozmyslem a usměje se. Vážně by si chtěla taky takhle přemýšlet, co by si chtěla dát. Většinu času to je ale spíš, co by si mohla dát a na co její trenér na váze nepřijde.
,,Víš co? Dám si to samé. Co oči nevidí, srdce nebolí. Do mistrovství je ještě spousta času.’’ podívá se na něj a do rukou si vezme stejný drink jako si vzal on. Natáhne ruku k němu, aby si mohli skleničkami přiťuknout a potom si taky malinko upije. Opravdu je s tímto výběrem spokojená, protože jí to velmi zachutnalo.
,,Je to vážně moc dobré. Vybral jsi skvěle. Já, kdybych si měla vybírat, tak jsem tady ještě zítra s tím jak všechno vypadá skvěle.’’ usmívá se a taky se ohlédne po sálu. Kromě Betty a Jamieho, ale ještě neměla možnost víc lídí poznat osobně a tak se zase pohledem shledá na Jamiem. Pohlédne směrem, kterým se dívá a uvidí kluka.
,,To je tvůj kamarád? Chceš ho jít pozdravit?’’ navrhne a zpátky se podívá na svůj doprovod. Všimla si jeho reakce na jeho kamaráda, ale nijak zvlášť se k tomu nevyjádřila. Spíš se jen jemně usmála, protože jí to přišlo vtipné. podívá se na své pití. Upije si ze svého drinku, který nyní drží v obou rukách. Je velmi hezky připravený. Její oči se lesknou radostí, že se můžou konečně přidat k zábavě s ostatními. Skoro z ní už opadla všechna nervozita, kterou na začátku pociťovala a mohla se věnovat jenom plesu samotnému.
,,Nebo by jsi raději se třeba šel podívat na výstavu a s ním se třeba potkat později?’’ nabídne ještě jednu možnost, aby si mohl říct, co by raději teď dělal. Když ale ještě stáli u toho občerstvení, tak si zobla něčeho dobrého. Vážně celkové občerstvení vypadá úžasně a tak se těšila až toho ochutná mnohem víc. Do ubrousku si omyla  svou ruku a ten následně hodila do koše.
,,Je to tady vážně nádherné. Určitě budu muset pochválit ty, co si s tímhle sálem dali tolik práce.’’ poznamenala k sálu, když si ho znova prohlížela a na tváři se jí usadil klidný a jemný úsměv. Teď už veškerá nervozita upadla a ona se chytila do nálady velmi příjemné. Věděla, že tenhle ples bude jistě velmi krásnou vzpomínkou v jejím životě a taky bude velmi dobrým tématem na přespávačku s Betty. Ještě jednou by se natáhla pro něco dobrého, ale nechtěla vypadat příliš hladově a tak si svůj výběr, který ji padnul do oka, nechala na později. Pohledem se opět vrátí na Jamieho a zamrká.
,,Brzy si musíme dát společně ty burgery, o kterých jsme si psali. Mohli bychom si dát závod kdo to sní dříve. Třeba to stihneme ještě dneska.’’ usmívá se a doufá, že si vzpomene jak si o nich psali u fotky s nudlemi. Nechtěla ho však do ničeho nutit a tak to jenom tak nadhodila jako nápad. Sice věděla, že tenhle boj má už dávno prohraný, ale byla by to jistě zábava se alespoň snažit ho porazit.

Absolutně neví, co ji to popadlo, proč vlastně vůbec člověku, co jí z části zničil kus života, kývla na nějaký ples, který ještě ke všemu nebyl absolutně její styl. Ano, radši by šla na nějakou ožíračku, i když je si jistá, že se tam alkohol dostane, vždycky se tam nějak dostal, nebylo to až tak těžké. Čím víc se blížil ples, tím víc byla vynervovaná z celé té události. Ale fajn.. Rozhodla se si koupit šaty. Už ta myšlenka byla naprosto otřesná, jelikož bude muset do nákupáku.. Do sekce šaty. Už ty ženské, co se tomu věnují jsou mnohdy vlezlé a tak.. Ew.. Přeslazené. Nebo extrémně nepříjemné a netušila, co jí iritovalo víc. Dlouho přemýšlela, jaké, jelikož ona na to dvakrát není, ani na nic vyloženě světlého a princeznovského, i přes to jak moc se to k tématu ‘jaro’, hodilo. Chtěla něco v čem se bude cítit komfortně a světlá barva to rozhodně nebyla, proto se rozhodla zvolit černou a býti doslova černou ovcí na tomto plese. Trápilo ji to? Nikoliv, na tomhle plese se stejně nehodlá nijak vyjadřovat nějakým vystoupením či výstavou, vzhledem k tomu, že se tomuhle nevěnovala. Její vášní je sport a toho se to dvakrát netýká. Ale známe to, i tak bude Zoey naprosto dokonalá. Ano, vybrala si, trvalo to dlouho, jelikož se chtěla cítit dobře a.. Asi aby jí to i slušelo. Jasně, i když není zrovna princeznovská, chtěla aby jí to slušelo a na tom přeci není nic špatnýho, ne? Odešla se šatama hezky domů a vyčkávala na ten osudný den, kdy doufejme neumře.. A nebo možná doufejme, že den před ním umře? Kdo ví. Nestalo se tak a před plesem samotným si dala dlouhou sprchu plnou všelijakých procedur. vyfénovala vlasy, které si i následně vyžehlila a zafixovala sprejem, aby se jí to pak nezvlnilo, jako ovečce. No jo, ona se nezdá, rozhodla se, že se až tak na to nevykašle a udělá se sebou něco. Vlasy ještě nebyly to poslední! Nakonec si oblékla černé saténové šaty, co perfektně tvarují její postavu a díky výstřihu u nohou její krásné dlouhé nohy lehce odhalují. Rozhodla se i namalovat, což většinou nedělá, jelikož je na to dost líná, ale když už je ten ples, proč ne že? Navíc co se dívala na hodiny, má ještě nějaký ten čas a ona se potřebuje zabavit, ne čumět do zdi a přemýšlet jak ten večer s jejím ex bude probíhat. Trochu makeupu, stíny na oči, linku, řasenku a bylo hotovo. Na rty si už dala jen nějaký balzám a více to nepřeháněla. Usazená na posteli si vzala do psaníčka, taktéž černého mobil, klíče, peníze a.. Jo, cigarety, placatku.  Na ty nesmí zapomenout. Nazuje si černé vysoké jehličky, ve kterých i přes to, jaký milovník tenisek je, umí chodit. Bylo to vždy celkem ladné a byla zkrátka šikovná, to se jí musí nechat. Ti kluci by se na tom beztak zabili hned co by udělali krok. Stále před zrcadlem, zírala na sebe samotnou, až si její pohled získala její fenka Zoe. “Docela to jde ne?” Pousmála se nad tím, dokráčela až k ní a dřepla si opatrně a nějak inteligentně, aby šaty nezničila, na zem. Je jedno že jsou její a koupila je, ničit je nemusí, co kdyby byly další příležitosti? Haha.. Chytla si tlamičku svojí milované fenky,něžně ji políbila na čelo. “Neboj se. Vrátím se.” Kývne hlavou směrem k ní. Přes sebe si přehodila velkou džísku, upravila si vlasy a mohla vyrazit do samotných ulic San Francisca, kde se dostala do jedné z hromadných doprav a ještě se usadila. Nejen protože cesta chvíli potrvá ale.. Dneska se asi nastojí dost, pokud se vůbec dostanou na parket. Byla z toho nervózní, ale pak se vykašlala. Neměla proč, nervózní měl být Neran a bude na tom zajisté hůř, než ona. Tikala krásnýma očima po nočním životě tady v Kalifornii, dokud nezaslechla, jak žena za mikrofonem ohlásila zastávku. Tedy nahrávka onéž neznámé ženy. Vylezla ven a už kráčela směrem k sálu. Kolem se to lidmi jen hemžilo.. Lidmi z univerzity. Někteří na ni hleděli, no asi převážně kluci a asi se divili, co zrovna ona tady dělá. Někam si stoupla ke vchodu, zkřížila si ruce na prsou a napsala Neranovi zprávu, že na něj čeká u vchodu.

*Felix ju opäť začne presviedčať o tom, že ju naozaj ako ukecanú nevidí a Betty sa preto rozhodne, že mu naďalej odporovať nebude. Veď je to milé, že dokáže počúvať všetky jej výlevy a ešte k tomu mu to ani neprekáža. Nebude ho teda presviedčať o opaku, nemá to vôbec zmysel. Vystúpenie Lilith bolo naozaj nádherné. Betty s ňou prežívala každý jeden pohyb, v tom tanci bolo toľko emócií. Už sa nemôže dočkať toho, ako svoju sesterničku vystíska pri najbližšom stretnutí a pochváli ju, za toto krásne vystúpenie. V balete je naozaj úžasná a rozhodne by ho teraz nemala zavesiť na klinec. Chápe, že to je ťažké a majstrovstvá sú veľkou skúškou, ale podľa Betty to skutočne stojí zato. Samozrejme, že zaregistruje to, ako si ju Felix objíme okolo pásu a tým pritiahne bližšie k sebe. Vôbec sa tomu nebráni, je to príjemné. Keďže v prvej rade nastane prítmie, využije toho a presmeruje svoj pohľad nenápadne na Felixa. Považuje ho za skvelého priateľa, ale nikdy za tým nehľadala nič viac. Vlastne ju ani nikdy nenapadlo sa nad ním takto zamýšľať. Avšak dnešný večer ju prinútil nad tým viac premýšľať. Tie jeho sladké gestá a milé komplimenty, on je naozaj úžasný. Je vždy pozorný, dokáže ju rozosmiať, ale rovnako s ňou preberať aj vážne témy. Zdieľajú mnoho spoločných názorov, všetko je medzi nimi také jednoduché. Čo viac si môže priať? V dnešný večer cíti Betty vo vnútri zvláštny pocit, mierne chvenie, niekto by to mohol nazvať aj motýlikmi v bruchu. Keď na sebe cíti Felixove dotyky, srdce jej bije rýchlejšie, ako kedykoľvek predtým. Svoj pohľad radšej presmeruje na javisko, keby si náhodou Felix všimol, že naňho už hodnú chvíľku zíza. Nerada by mu tieto svoje myšlienkové pochody vysvetľovala, veď ani ona sama tomu celému nerozumie.*Ach, ty lichotník.*Betty zavrtí hlavou do strán s úsmevom, keď sa Felixovi podarí opäť Betty potešiť takouto milou lichôtkou. Vlastne už jej nato dochádzajú slová, čiže po ňom bude hádzať len tie najsladšie úsmevy, ako takú vďaku. Súhlasí s jej nápadom ísť si po pitie, a tak spolu zamieri smerom k baru. Tam je to vždy preplnené, to na takýchto akciách nie je nič nové. Našťastie tam až tak dlho nečakajú, o malú chvíľku sú už aj na rade.*Dám si len sódu.*S úsmevom kývne na Felixa a nechá ho objednať obom drinky. Áno, sóda na plese znie celkom sucho, ale takto jej to vyhovuje. Radšej nechce vedieť, ako by vystrájala, keby si trošku vypila. Poznáte to, keď vôbec nepijete, stačí vám aj naozaj malé množstvo, aby ste z toho boli mimo. Rozhodne by takéto niečo nechce zažiť na plese, pred všetkými zo školy. Teda radšej by to nezažila nikdy v živote, ale kto vie, možno jedného dňa na alkohol zmení názor. Rozhodne teda nie je výhradne proti alkoholu, nech každý robí to, čo uzná za vhodné. Kto je ona, aby rozhodovala o tom, čo je správne a nesprávne? Len to proste sama neberie ako súčasť zábavy, čo už tak u väčšiny ľudí býva, to je naozaj smutné.*Ďakujem ti, Felix.*Preberie si od neho pohárik a posunú sa trošku ďalej, kde to nie je až tak veľmi preľudnené. Rada by sa s ním už porozprávala vo väčšom súkromí, ale to na tomto plese hádam ani nie je možné. Je to tu preplnené a pravdepodobne súkromne miestečko len pre nich dvoch nenájdu.*Na nás! A na tento nádherný večer!*Nestihne mu ani odpovedať, kým si ich poháriky štrngnú, ale to jej vôbec nevadí. Venuje mu opäť jeden žiarivý úsmev a trošku si odpije zo svojho drinku. Mňam, obyčajná sóda ju naozaj nikdy nesklame.*Si v poriadku?*Na tvári sa jej objaví trošku znepokojený výraz, pretože vidí, že s Felixom nie je niečo v poriadku. Jeho úsmev nie je tak žiarivý, výrečný dnes tiež priveľmi nie je. Takto ho vôbec nepozná a má z toho menšie obavy.*Vieš, že sa mi môžeš zdôveriť s hocičím.*Zadíva sa mu priamo do očí, nechce od neho počuť obyčajné „som v pohode“. Sama vidí, že to tak nie je a veľmi by ju zamrzelo, keby jej Felix klamal. Samozrejme, že má oňho starosť a proste to nenechá len tak plávať.*A ani sa z toho neskúšaj vykrútiť, ja moc dobre poznám, keď ťa niečo trápi.*Alebo hádam Felix zabúda, kto ho videl v jeho temnom období? Betty veľmi dobre vidí, keď niečo s Felixom nie je v poriadku. Možno to bude chcieť Felix jednoducho zahovoriť, nekaziť im tento krásny večer. Avšak Betty sa tu nemôže naplno baviť, keď Felixa niečo trápi. Hádam jej teda prezradí niečo, s čím mu bude môcť pomôcť. Betty sa na tvári zjaví úplne vážny výraz, toto u nej často nevidíte.*

Tak jí taky napsal, jak by mohl zapomenout. Nechal tomu ale nějaký čas, protože sám byl trochu nervózní. Věděl, že už svůj slib zpátky nevezme, ale přeci jen ho cosi hlodalo, jakási nejistota, cosi, co znal jen při ní. Nejistota, nervozita, možná taky trochu strach, že zase něco podělá, ale snažil si trochu věřit. Se sestrou ve vedlejším pokoji to bylo přece jen o něco jednodušší, když už byl vážně celkem na prášky, trochu se porafali a on měl pěkný pocit, že alespoň něco se nezměnilo. Mezi nimi to totiž bylo docela podivně, zkrátka, čím víc se hádali, tím víc si dávali najevo, jak se mají rádi. Možná to tak měl částečně i se Zoey, ale tam to bylo špatně. Tam to bylo jinak. Když jí teda konečně napsal, mohli se domluvit na detailech, třeba jestli ji má vyzvednout, což samozřejmě nabídl, ale asi už by to bylo trochu moc. Cítil se potom docela divně, kdoví, asi prostě jen kvůli tomu, že měl někam jít se svou první a zatím i poslední láskou. Sakra, vždyť on k ní bude vždycky cítit nějaký zatracený emoce, jak on ty otravný blechy nesnášel. Nadešel tedy ten den, kdy se měl relativně dobrovolně vhodit do víru společnosti, a to vše jen kvůli tomu, aby dokázal nějaký holce, že se změnil. Buď byl fakt hodně směšnej, nebo romantickej. S největší pravděpodobností obojí, ale nebudeme si lhát, to první fakt převyšovalo. Už docela s předstihem se oblékl, načež přecházel po pokoji a nervil. Napadlo ho jít za sestrou, ale jen co se ta myšlenka objevila, ozvalo se bouchnutí dveří a on věděl, že je pryč. Odešla. Teprve teď si uvědomil, že mohli jít spolu, ale nemohl jí přece dělat garde...nebo jo? Vyběhl tedy z bytu, snad měl vše potřebné, s nadějí, že ji ještě zastihne. Když vyšel z budovy, už tam nebyla, a tak prostě jen zavrtěl hlavou, a protože před časem domluveným pro jejich setkání měl spoustu času, rozhodl se dojít to alespoň zčásti pěšky. To rozhodnutí změnil ve chvíli, kdy zjistil, že je o hodinu později, než si myslel, takže nasedl do auta a zamířil na místo tak. Řítil se městem, ale po chvíli zase zjistil, že jeho obavy byly zbytečné, stíhal to tak akorát. Po nedlouhé době zaparkoval na pozemcích školy, vystoupil si z auta a zrovna mu pípla zpráva. Srdíčko se mu rozbušilo, ale když se podíval na displej, bylo to jen upozornění z flickru. Oddechl si. V klidu zamkl auto, klíčky si strčil do kapsy a pomalým krokem se vydal ke vchodu. Další zpráva však už opravdu zprávou byla. Zhluboka se nadechl, naťukal jednoduchou odpověď a mobil si dal zpět do kapsy. Už jdu. A opravdu se ve chvilce objevil přímo před ní. Na chvíli se zastavil pár metrů daleko a jen ji tak pozoroval, než s hlubokým výdechem udělal těch zbylých několik kroků k ní. “Ahoj,” pozdravil ji s lehkým vydechnutím, jako by v sobě zadržoval dech. Možná to byla pravda, možná ne. Byl zatraceně nervózní, takhle ho snad ještě nikdo neviděl. Ale musel se přece trochu vzchopit, takže si odkašlal a trochu svraštil obočí, aby nahodil ten svůj lehce nepříjemnej výraz na stejně pořád fakt pěkným ksichtíku. “Vypadáš fakt dobře,” ale chtěl ještě říct, že ji má stejně raději v džínách. Protože stejně jako ona nebyla typ, co by měl potřebu nosit šaty, on nerad nosil obleky. Zdá se, že to prostě nějak přetrpí – ale ano, pravda, když ji teď viděl, stálo to za to. “Jdeme?” poukázal na vchod s tázavým pohledem, který se jí tiše ptal, jestli si to ještě nerozmyslí.

Proč vlastně šel na tenhle ples? To fakt nevím. Navíc neměl žádnou společnost a vydal se sám. Jeho spolubydlící už dávno doprovod totiž měl a byla to jedna pohledná blondýnka a on jim nechtěl nic narušovat, i kdyby byli jen kamarádi, o to on se nestará, není to jeho věc, avšak je dost možné, že si ze srandy do Bastiena rýpnul. Jeden z důvodů proč se však na této akci známé Californské univerzity objeví je umění. Docela rád by se pokochal nějakými pracemi všech těch celebritek i necelebritek jeho školy. Jako student vědy, avšak milovník umění, neměl moc šanci hledět těmhle lidem přes rameno a kochat se a tohle se zdála být skvělá příležitost. No, jak se to vezme, musel se zároveň trochu hodit do gala, aby zapadl normálně do společnosti a splnil nějaký dress-code, jelikož tepláky nepřipadaly v úvahu a to i přes to, že se tam jde jen na skok podívat. Úplně asi neplánoval tam být celou dobu, i když zde budou určitě zajímavá vystoupení, ale přeci jen je to trochu jiná zábava, když máte společnost a když jste sám. No netrápilo ho to, že šel sám. Ještě před tím, než se začal připravovat se postaral o všechnu tu svojí zvěř, co měl. Až totiž přijde, bude třeba pozdě a ty jeho miláčci by jíst nechtěli.. Tedy jak kteří. Ale kdo ví, jak dlouho tu svou zvěř nechá samotnou. No neříkejte tomu zvěř, spíše taková rodinka.. Taková “normální” rodinka. Všem potvůrkám jako hadům, ještěrkám, broukům dal jídlo, pokud to bylo nutné a taktéž svým psím mazlíčkům, které ještě samozřejmě vyvenčil. Jeho přípravy nebyly zrovna nic složitého. Jelikož momentálně nemá dlouhé vlasy, jako třeba dřív nebo občas, když si to nechá narůst, trvalo to fakt chvilku. Navíc se asi nesprchoval kvůli tomu, udělal by to tak jako tak, vzhledem k tomu že není čuně a udržuje pravidelnou hygienu. Navíc dnes byl na skateboardu, tak nechce smrdět ehem.. Nejde tam s žádnou slečnou, ale nemusí být za ním závan. Ještě si udělal k věčeři po spršce nějaký salát a mohl se navléknout do černého obleku, který byl poset červenými kytičkami. Nebyla to až taková červená, měla nádech do vínova. Pod ním měl jen bílou košili, u které si rozepnul tak jeden knoflíček, aby se cítil dobře. Kravatu ani motýlek si nebral. Jednak ho to bude trošku otravovat, jelikož to bude furt kontrolovat.. Ani se mu to nelíbí a nepřijde mu to nutné. Taky by si připadal ještě jako větší idiot, jelikož tohle nenosí každý den, není na to zvyklý. Dovnitř do saka si dal peněženku a telefon, plus samozřejmě klíče od bytu a aby nezapomněl, chtěl si zlepšit až se bude vracet domů náladu, tudíž nezapomněl ani na balíček trávy, který si moc dobře schoval někam do peněženky, kde měl i balící papírky. Fixu, což je docela neobvyklý, ale on to tahá všude. A ta tráva? Prostě na to.. měl nějak náladu a tak si to neodpustil. Upravil se, poplácal ty svoje psí miláčky po bříšku, které podrbal. Nedokázal bez rozloučení odejít z bytu. Nedokázal odejít bez pomazlení, ale v obleku je moc mazlit nemohl. Měli oba docela pichlavé chloupky a oblek by nedopadl dobře s chlupy na něm. Další důvod proč ho nemít rád. Zvládl to úspěšně. Rozloučil se a hezky pěšky na vzduchu s rukama v kapsách se vydal až na samotnou univerzitu typickou cestou, kterou chodil do školy. Za chvíli došel až k sálu, kam vešel a už se motal v davech lidí. Na moment se samozřejmě i zastavil, aby si prohlédl taneční vystoupení jedné ze studentek, kterou teda osobně neznal a jméno? V tom byl taktéž naprosto ztracený. Ne na dlouho udržel své skoro až černé oči na oné slečně. Přesunul se k tomu, pro něj, nejdůležitějšímu a tím byla výstava. Bylo zde hlavně plno fotek, než nějakých obrazů. Proto se maličko rozhodl to změnit a zalezl někam za onu výstavku, která byla umístěna někde u zdi a už vytahoval fixu, aby tam něco dost dobrého načáral.

Ráda bych zase jednou napsala, že to netrvalo dlouho, ale tentokrát to fakt docela dlouho trvalo. Teda rozhodně dýl, než by jeden z nich čekal. Naštěstí, jelikož byli opravdu dobří přátelé, měli si o čem povídat, i když to byly po většinu času naprosté blbosti. Nesmyslné. Absolutně. Jenomže v tom to bylo, dokázali se bavit úplně o všem, jistě, měla i jiné přátele, ale asi s nikým si nerozuměla stejně, jako s ním. A přesto si připadala hrozně, dokonce se chvílemi opravdu bála, že o něj nějakým způsobem přijde. Nebo že jí ujede někam pryč, rozhodne se přestoupit na jinou školu kvůli tomu, aby byl se svou drahou přítelkyní. Jasně, žárlila, ale divíte se? Peter byl skvělej člověk, Meggie se s ním cítila dobře, a jenom myšlenka na to, že se jednou rozhodne Lil navštívit a už se nevrátí, jí trhala srdce na malilinkaté kousíčky. Najednou zastavili. Meggie se zmateně rozhlédla a zjistila, že se trochu zapomněla v myšlenkách. Už si ani nepamatovala, co jí Peter vlastně naposledy říkal, a tak to jen odbyla pokrčením ramen. Otevřel jí dveře auta – další věc, kterou na něm milovala. Jasně, zvládla by to sama, ale přišla si fakt pěkně při jakýmkoli vyjádření, že se prostě alespoň trochu zajímá. A on takovej fakt byl, staral se, šlo mu hlavně o ostatní, a i když mohl myslet jen na sebe, i lidi jako Megan, pro něj byli důležití. Společně se tedy vydali ke vchodu, kde se na moment zastavili, protože Peter kohosi pozdravil. Meggie se jen rozhlížela kolem sebe, známé tváře viděla, ale pozdravila jen pár lidí jemným úsměvem, nebo mávnutím. Přišlo jí, že všichni až moc zírají. Dokonce i ta skupinka, kterou Peter zdravil. Jasně, nikdo u ní nebyl zvyklý na šaty, nikdo. A už vůbec ne takové. Ještě že byly krátké, kdyby měla dlouhé a nějaké honosné, asi by se přímo na místě odstřelila. Pokračovali potom vyzdobenou uličkou přímo do sálu. Páni. Pohledem klouzala po romanticky laděné výzdobě a tváři Petera, ale to jen tak nenápadně, snažila se trochu hlídat. Nakonec se tedy objevili v sále. I ten byl skvěle vyzdobený a ona nemohla nesouhlasit. “Je to tady fakt hrozně pěkný,” uznala s pokývnutím k dřívějším Peterovým slovům jakési pochvaly. Když se zeptal, jak se cítí, potřásla rameny a trochu nejistě se rozhlédla. “Vejraj na mě jak na nějakej svatej obrázek,” podotkla, ale hned se zhluboka nadechla ve snaze nějak odehnat ty svoje otravný myšlenky. Následoval další dotaz. “Jídlo,” pověděla hned a chytila ho za ruku, do níž mu potom vrazila tácek, aby si na něj mohla položit nějaké koláčky, které si už před malou chvilkou vyhlédla. Zkrátka jí fungoval jako lidský stoleček. “A pití,” dodala, i když to nebylo přesně to, co by teď chtěla.

„Já vím,“ zazubil se k té její poznámce, načež vydal stejný, jen ne ironický chichot, kterým jako by se pyšnil tím, že ji právě nazval chlapečkem. Nebyl si jistý, zda se mu líbí jen ten fakt, že na chlapce vážně vypadá, nebo to, že dokáže na něco takového přijít. Za chvíli se již mohl nazývat dalším Shakespearem a péct nějaké své dokonalé urážky k její mámě, kdoví – potenciál k tomu i měl. Dál tedy od její potenciálně nebezpečné maminy, zaměřil se opět na její oblek, přičemž mu tvář zdobil výraz nějakého internetového roztomilého emoji, který jako by každou chvílí měl proměnit svá ústa v lidskej zadek. Když skončil s tím zbožňováním jejího oblečení, k čemuž se mimochodem stejně co pár chvil vracel, zaměřil se raději na její slova. Dobře, možná příliš neposlouchal, ale měl pocit, že uslyší totéž dokola – Collinsi toto, Collinsi tamto, vypadni a přestaň a… zbytek si odvodíte. Jeden by řekl, že ji tím svým neustálým, vážně otravným výrazem nějak nakazí, ale opak byl pravdou, a tak se nakonec zdálo, že ji tím spíš čím dál tím víc irituje. Byl tím zklamán? Ani ne, vlastně to bral jako jakési pobavení, vidět ten její otrávený ksichtík, ze kterého si mnohdy dělal pomyslně srandu. Samozřejmě, že by se ji neopovážil zmínit před lidmi, měla na takové věci až příliš talentu a na smrt světce měl ještě dost času. K té její otázce potřásl rameny, pak i hlavou, jako by naznačil, že za to vážně nemůže on – pravděpodobně osud, nebo nějaké podobné záliby, což by si ani jeden nepřiznal. „Prostě jdu… a vidím tě,“ odvětil tím svým lehce zmateným způsobem, opět se nato zachichtal jako malá, upípaná holčička, tedy mnohem lepší než ona. „Bohužel,“ zašeptal takovým způsobem, aby to mohla třeba i zaslechnout, „vždy ti to nějak nejde se slovy, tak ti musím helfnout,“ to už mluvil pěkně nahlas a hrdě, dokonce tak i složil ruce v bok, vzpřímil postavu a pohlédl do stropu na nějakou tu ohavnou disko kouli, která mu zjevně vypálila zbytek očí. Nepopíral ale to, že by byl schopen ji následovat, vlastně to občas i dělal, ale o tom se raději nezmiňoval. Byl cool, zatím. No, nebyl, ale rád si myslel, že alespoň pro někoho je. Určitě byl! Jen ne Claře, která milovala možná jen tak svého kocourka. Kopli do sebe zbytek svých kelímků jako nějaké staré pijácké duo, přičemž na ni nejistě pohlédl, jako by očekával, že ví, co dělá. Věděla? Měl pocit, že ne, ale rozhodně byla rozumnější, takže se jí alespoň řídil. Špatný nápad. Na pár sekund jej ujistila tím svým prostým pohledem a slovy, ve stejnou chvíli, co sama dodala ta dvě slůvka, si však uvědomil, že jde o minulý čas. Potřásl hlavou s tím, že jde o blbost, prostě se pak napil bůhvíčeho to měl. Bylo to hořké, zčásti sladké a zároveň kyselé, až se mu tak na tváři vytvořila vážně nemilá grimasa. „Odporný…,“ poznamenal šeptem. Ale stejně se zase napil.

Patrick nemusel pochybovať o tom, že by tam skôr alebo neskôr našiel Alexa. Nebol to ten prípad, kedy by za každú cenu očakával jeho prítomnosť jemu by napokon ani neprekážalo, ak by tam nebol. Hoci dnes to bol konečne ten deň, kedy sa cítil v poriadku. Od samotného rána nepreukazoval žiadne známky bolesti a dokonca aj jeho psychika na tom bola veľmi v dobrom stave. Patrick jednoducho chcel sa v dnešný večer nachádzať v niekoho prítomnosti a niekto ako Alex mu prišiel viac ako vhod. A čo sa týkalo Beth, dúfal, že by sa mohol o nej dozvedieť viac. Predovšetkým to, či mu niečo povedala alebo nie a ak nie tak by bolo asi načase, aby to urobil práve on. Po tom, ako ho mal možnosť vidieť ani ho neprekvapilo to, kedy mohol vidieť na jeho tvári úsmev a dokonca ako prvé mu venoval jednu žartovnú poznámku. Mohol to ignorovať to áno ale na miesto toho sa rozhodol to poňať rovnakým štýlom ako Alex. „Takže takto si si to predstavoval áno? Ja som si to predstavoval skôr tak, že by si mi napísal nejakú báseň a vyhlásil by si to v rozhlase. Kedy by o tom vedeli všetci na škole a potom by sa na mňa pozerali s obdivom..“ ak sa Patrick skutočne nachádzal v dobrej nálade nemal problém so žartovaním dokonca aj on vedel byť vtipným a to bol už úspech alebo nie? Dokonca ak sa nachádzal v dobrej spoločnosti a ešte aj v dobrej nálade dokázal si aj sám zo seba urobiť dobrý deň. Mierne ho prekvapilo to, že sa Beth nezmienila o tom momente, ktorý mali možnosť stráviť v nemocnici. „Mal som možnosť tvoju sestru spoznať ak to je to správne slovo. Je prekvapením, že sa o mne ešte nezmienila. Pretože v momente, kedy sme viedli rozhovor som mal možnosť vidieť v jej očiach možno aj slzy. Kto vie..“ povedal to n malý moment mierne ľahostajne. Nebolo by to po prvýkrát, kedy by sa niečo také stalo. Ale on nebol tým človekom, ktorý si to hneď vyčítal. On vedel ako sa správa v momentoch, kedy má nesmierne bolesti a nikomu by neprial to, aby sa mu niečo podobné udialo. Kedy svoju bolesť sa snažil preniesť na niekoho iného v nádeji, že by mu to mohlo pomôcť. Kedy nemyslel na následky, ktoré by mohli byť týmto spôsobené. „Vlastne mám pocit… že by som sa jej mal ospravedlniť. Hoci pri poslednom stretnutí som jej povedal, že ak by ešte raz predo mnou povedala slovo prepáč, tak mi dlží panáka. Takže ak by si mal možnosť ju vidieť.. vlastne blbosť..“ Patrick si uvedomoval, že to je jedna z najväčších blbostí, ktorú povedal keďže boli súrodencami. Ale kto vie, ako to medzi nimi bolo. Patrick sa na ňu nepýtal predtým, ked mali možnosť viesť nejaký rozhovor.  „takže ak s ňou budeš najbližšie tak jej vysvetli, že to ako som sa správal tak sa nesprávam vždy.. no a čo sa týka toho vystúpenia. Vážne si myslíš, že by som sa k tomu upísal a potom by som len tak vycúval? Dokonca som druhý na programe. Neviem či mám byť rád, že to budem mať za sebou alebo naštvaný, že to je tak skoro..“ Patrick si priložil k perám pohárik s alkoholom pričom v tomto videl povzbudenie. Ale svojim spôsobom bol rád, že tu mal aspoň Alexa na ktorého sa mohol spoľahnúť s tým, že aj keby to nevyšlo tak aj tak mu bude môcť možno zlepšiť náladu. On nechcel ani na to pomyslieť. „Vážne si myslíš, že by si mi mohol vraziť?.. máš v pláne tu rozpútať nejakú bitku? Bolo by to zaujímavé ale nechaj ma prv dať si niekoľko panákov..“ povedal Patrick a na malý moment sa dokonca zatváril aj vážne no napokon sa aj tak na jeho tvári rozžiaril úsmev. Nepatrný, pretože na jeho tvári sa ten úsmev nenachádzal príliš často.

Rubolf

Byla odhodlaná od každého se napít trochu. Bylo toho tady opravdu na výběr. Nejvíce se těšila na tequilu, která byla jedna z jejích nejoblíbenější alkoholických nápojů nebo si namíchá nějaké kombinace, které ještě ani nezkoušela. Bylo to zadarmo, snad, tak proč to ho pořádně nevyužít. Rodiče a ani bráchové ji nehlídali a ani na ni neviděli, i když teda ne, že by to byla nějaká změna, Fox si dělala svoje blbosti, i když se jí pokoušeli hlídat. Zkrátka dneska si dá nosu a ukážou svou vnitřní Ginley, i když tu ukazovala pořád, takže to žádná novinka nebude. Opitá je akorát hlasitější a uvolnější, ale zas takový rozdíl od střízlivé Finley to není. Ne, že by ji nějak vadilo, že jí trochu dolil rumu do jejího kelímku. Ba, dokonce byla spokojená. Tenhle poměr ji naprosto vyhovoval. ,,Vděčnější jsem nebyla, barmane,” odvětila s ironickým tónem, na tváři měla svůj typický lišácký úsměv, kterým si dělala čest svému jménu. Obsah nenechala v kelímkou dlouho stydnout, no stydnout, zkrátka se chápeme a upila z něj. Vzala si od něj flašku a dolila si do kelímku. Vypadá to, že tenhle klučina ji bude dneska zřejmě tím alkoholem zásobovat, což ji naprosto vyhovovalo. Něco jako osobní barman. Osobní barman Rubolf. Láhev s rumem mu podávala zpátky. Co se týče zábavy, tak měla pár nápadů, některé byly trochu ujeté a některé obyčejné. Ničemu se nebránila, byla tady, aby se především pobavila. ,,Můžem jít zkritizovat umění,” kývla hlavou, kde byla výstava, ale to by jí asi nešlo. Namísto kritiky by všechno pochválila a ocenila, takže by to v jejím případě bylo spíš, který vystavený předmět dostane větší kompliment. ,,Ale to je nuda,” dodala po chvilce, protože přece jenom byli na plesu, na fotky se mohou koukat jindy, třeba v galerii, pokud tam jeden z nich zavítá. ,,Ještě pokud sis všiml, tak je tu taneční parket,” věnovala mu další lišácký úsměv. Tanec zbožňovala, takže tohle rozhodně měla pod pojmem zábava. Navíc hudba tu byla skvělá, tak toho musí využít. Nečekejte od ní, že když se budou tančit romantické tance, že ona je bude taky tancovat. Spíš tam rozjede nějaký bláznivý tanec. ,,Mám ještě jeden nápad,” zdvihla ukazováček a napila se znovu s kelímku. ,,Můžem si zahrát na babu,” a je to tady. Nějaký dětinský a bláznivý nápad z hlavy Fox. Někdo by řekl, že z ní mluví alkohol nebo že si jen dělá srandu, ale tak to bohužel není. To je zkrátka typická Ginley. Kdybyste ji dali chvilku, tak by vám určitě přednesla ještě nějaký další ujetý nápad. ,,Lišku prej nikdo nechytí," mrkla na něj spiklenecky, ,,tím myslím sebe, samozřejmě, Fox.” Dodala rovnou, aby vysvětlila, jak svoje slova myslela, tím se mu rovnou i představila. Lépe řečeno, prozradila mu svoje příjmení lomeno přezdívku. Kdyby souhlasil s babou, tak by byla trošku překvapená, ale měla by radost, stejně i z další aktivit. ,,Nebo máš lepší nápad?” povytáhla tázavě obočí, čekala, jestli ji Rubolf předčí ve vymýšlení aktivit, jak strávit ples. ,,Vidím, že ji už máš,” vrátila mu úšklebek, i ona dopila obsah svého kelímku na ex, byla připravená se pobavit jiným způsobem než popíjením u minibaru. V tom může pokračovat později. Má na to celou noc.