Na tenhle večer nezapomene a je si tím jistý. Je to jeden z jeho prvních plesů a užitých plesů. Má nádhernou a příjemnou společnost a co víc si přát? Večer krásný a bez komplikací.. Kdy naposledy tohle zažil hm? Kdy naposledy vůbec nějakou pořádnou společnost vlastně měl? To už asi bude hodně dlouho a nemluvě o holčičí společnosti. Walter nic neplánoval, přeci jen s holkama to měl složitější. Nepřišel si chtěný a chápal to. Navíc mu ta poslední dost nehezky ublížila a jemu to v jeho stavu vůbec nepomohlo. Takže proto se vztahům a těmhle věcem dost vyhýbal a byl v tom ještě víc opatrný než dřív. Mohlo by ho to bolet totiž ještě víc. Sice si Beth může říct, že by mu nikdy neublížila, ale tyhle věci se dějí přirozeně a většinou je nejde zkrátka zastavit. Nemohl by jí to ani vyčítat, jen by prostě trpěl. Neměl by sílu jí to vyčítat, na to by ji měl až moc rád. Ani Angele to nevyčítal, jen to byla velká rána a podraz od ní. Pryč ale od tohoto tématu, jelikož pro tohle tu teď není místo. Není důvod něco plánovat. Teď jsou přátelé a je stále třeba na tom dost pracovat a ne myslet na láskyplné věci. Musí jí důvěřovat naplno jako kamarádce a už to je pro něj hodně složité a občas přemáhání. O svých problémech nikomu neříká a vždy to jen vypíše na kus papíru a mnohdy třeba spálí. Poté ty věci může taky probrat na různých terapiích. Teď tam možná konečně bude moct probrat i něco hezkého a tím bude přátelství s Bethany. Jeho terapeut se vždy snaží najít něco pozitivního, od čeho se lze odpíchnout a bohužel jsou to většinou věci z knih a ne reálného světa. To se teď ale pomalu začalo měnit a právě díky ní. Nezdá se to, ale ta holka mu mění život k lepšímu a jeho to děsí. Proč? Ne protože by snad nechtěl. Jen ho děsí, že si na to zvykne a ona mu z toho světa zmizí. A on na ten svět, nezvladatelný svět pro pořádek, bude sám. Dělala jeho lepším a i jeho svět a za tím si stál. “Snad ten čas přijde.” Uchechtne se nad tím. odhalil by tak všechno a kdyby se jednou jeho kniha doopravdy stala úspěšnou, což by bylo zajímavé, tak by všichni ti zmetci dostali neuvěřitelnou bombu od lidí nazpět. Nikdy nezmiňoval přesně jejich jména, ale oni vědí. Z části strašně chtěl, aby se jim to nějak vrátilo, o což se život postará, ale nikdy nechce, aby zažili to co on a někdo jim takhle ubližoval. O to mu nejde. Jde mu o to popsat svůj příběh. Ten jen otázka, koho zajímá příběh ztraceného kluka. V tak velkém světě a jednoho kluka, co se rozhodně vydat něco jako životopis. Nebo smrtopis? Jelikož ten život za nic zatím nestojí? Kdo ví. Takových lidí je spoustu a on si to uvědomuje. To ho nutí držet se se svou knihou při zemi. Raději bude psát něco úplně jiného. “Mám, neboj se. Nejde na tebe nemyslet v tomhle ohledu.” Možná i v jiných ohledech. Poslední dobou na ní myslel často a vždy s vděkem a úsměvem.  Usmál se na ni pobaveně a lehce zavrtěl hlavou. Měl pro ní připravený drobný seznam toho, co si může přečíst, ale to jí dodá až někdy jindy. Nepřišlo mu to jako ten nejlepší dárek, i když to k tomu přihodit chtěl, avšak odpustil si to. Walter je vážně pozorný a co by pro ni tenhle večer neudělal no ne? Klidně se s ní i vyfotí, ale bude to takové spíše překvapení na závěr, než odejdou. Chce aby to měla hezké a se vším všudy, snad se chápeme. Stáli před její fotkou, které on věnoval pozornost a byl tím zaujatý. I když pozornost odváděla představa, že ta nádherná nahá bytost na fotce byla Beth. Je to kluk, malinko ho to rozrušilo a ještě když je tak nádherně. Uměl to ale dobře skrýt. Ostatně jako většinu emocí a věcí. “Oranžovou nemám moc ani rád.” Nebude to možná tím strachem z pomerančů, co měl v dětství? Kdo ví. Rozhodli se spolu zůstat slušnými občany a nekrást tu sochu. Protože kafe je prostě láska. Společně si dali něco dobrého, ale on tu nechtěl zůstávat na dlouho, takže jakmile dojedli, chytl ji za ruku a vyzval ji k tanci. Chytne si ji k sobě s drobným úsměvem a když si všimne, jak pokukuje na své nohy, jemně jí zvedne bradu. “To nic, nebuď z toho nervózní. Taky nejsem profi tanečník.” Uculí se a hýbe se s ní do rytmu hudby. Je to fakt krásná chvilka a takhle ji tráví ještě nějaký čas, až dokud jí neudělá menší překvapením a před odchodem ji neodvede do fotokoutku, kde si udělají společně jak nějaké ty fotky podle fotografa, ale i těch bláznivých, kdy si ji třeba vyzvedl opatrně přes rameno. Nakonec to nebylo tak hrozné jak si myslel. Bude to nádherná vzpomínka. Nakonec za jeho i její fotky zaplatí a vyzvedne nějaký doklad o potvrzení, kdy a jak jim fotky přijdou. Budou je mít i v emailu ale i tištěné podobě a obojí se rozhodně hodí. Společně se vydali až ven ze sálu a on jí doprovodil domů. To je samozřejmost! Nenechal by ji jít ani ve dne samotnou ze slušnosti a natož v noci! To už vůbec nepřipadalo v úvahu. Navíc je to krásná třešnička na dortu. Došli až k ní domů, kde se s úsměvem před ní zastavil. “Moc děkuju za krásný večer Bethy. A taky děkuju za tohle, to si schovám.” Ukáže na svou kytičku na kvádru a spokojeně se uculí. Vážně si ji někam dá na nástěnku a stejně tak nějaké ty fotky co dostanou. Natáhl se k ní a přitáhl si jí do medvědího objetí a pořádně ji objal se zavřenýma očima a se spokojeným úsměvem. “Vážně moc děkuju..” Zašeptal jí do vlasů. Po nějaké době se odtáhl, líbl ji galantně na hřbet ruky a odstoupil pozadu dál. “Dobrou noc, královno plesu.” Usměje se, mávne na ní a už odkráčí zpět na kolej. Kdyby mohl, zřejmě by si i trochu tancoval, protože z celého večera měl přímo dokonalou náladu. Když dorazil na pokoj, tak se samozřejmě umyl, převlékl a nakonec ještě něco zvládl napsat. Samozřejmě že zmínil ještě tenhle den. No a protože bez čtení nebyl schopen usnout, uchopil knihu a po pár stránkách s knížkou na hrudi usnul a spal jako zabitý.

>>> ukončení hry - kolej

-------
Since too many posts were made, this topic has been divided automatically. You can find the rest of this topic here :
https://c-university-rpg.forumczech.com/t120-sal-spolecenska-mistnost