Klučičí spolek -> Společensky sál
Vánoční ples, akce, na kterou se dlouho těšil a měl k tomu hned několik důvodů. Zaprvé, jeho vystoupení, na které se poslední měsíc musel připravovat, i když si byl jistý, že by byl schopný zazpívat to z fleku, ale protože se jednalo o duet, nakonec s nacvičováním souhlasil a vlastně si to i užil, jelikož celý měsíc extra lekcí s Vivi, kterou rád škádlil? Vánoční sen. Pro ní asi moc ne, ale co se dá dělat. Zadruhé, všechny ty krásné dívky v ještě krásnějších šatech, které perfektně zvýrazňují jejich křivky. Samozřejmě měl své favoritky, které měl v plánu na plese najít a třeba je na něco pozvat, například Benjího sestru, ta totiž dokáže vždy vybrat perfektní šaty, co zvýrazní její postavu, ale obecně se těšil na všechny dívky a tu krásu. Zatřetí, alkohol, chození na bar s klukama, zvaní dám na něco k pití anebo i pití sólo, to vše ho lákalo. A za čtvrté, dal si předsevzetí, že opije Benjího, jelikož dle jeho teorie, když v sobě bude mít dostatek alkoholu (ale ne zase moc, nechce mu asistovat při zvracení.. alespoň by mu ale nemusel držet vlasy, jako to musí dělat holky svým nejlepším kamarádkám), půjde mu kontakt s ostatními líp a třeba i nějakou kočku sbalí. To by mu přál, vážně moc. S přípravami si moc hlavu nelámal, jen si skočil do sprchy, navoněl se a vlasy lehce přečísl, aby vypadaly aspoň trochu kulturně, no a pak už na sebe hodil vyžehlenou bílou košili, černý oblek a uvázal si motýlka, chtěl se něčím odlišit od většiny kluků, kteří tam budou, protože určitě budou mít kravaty a on je přeci ta pěvecká hvězda, takže něco jiného mít musí. Dorazil do sálu mezi prvními, i když to nebyl úplně jeho styl, ale jelikož měl vystoupení, chtěl být aspoň jednou přesný. Přešel k jeho profesorce zpěvu, která se starala celý měsíc o jejich nadcházející vystoupení, prohodili spolu pár slov, oznámila mu, kdy se bude vystupovat, on jí vše odkýval a vydal se do davu najít Vivi, protože se rozhodl obšťastňovat její život až do začátku jejich vystoupení, přeci si musí pohlídat svou zpěvačku, bylo by trapné zpívat duet sólo, no a kdyby nebohou Vivi někdo sbalil a odvedl si ji kamsi, co by si on sám na jevišti počnul, že? To by nebyla dobrá reklama, proto se rozhodl jí hlídat. Jakmile jí našel, široce se na ní usmál svým typickým roztomilým úsměvem, který ho už dostal z tolika problémů a dostal pod tolik sukní, že by mu měl děkovat. „Dobrý večer, krásná dámo,“ oslnivý vstup, jak jinak. „Sluší ti to, ale vypadáš trošku nervózně, že by z toho našeho vystoupení?“ musel si trošičku rýpnout, na tom se přeci zakládal jejich vztah, občas lichotil, občas popichoval, ovšem oboje si užíval stejně. „Nervozity člověka stoprocentně zbaví panák na povzbuzení, zvu tě,“ laškovně jí nabídl, ač si byl jistý, že ho odmítne, ale zkusit to musel. Možná se ne všem zdá moudré pít před vystoupením, ale to vám naopak dodá odvahu a víc se budete soustředit na samotné vystoupení, Charlie by mohl vyprávět, on totiž pije jednoho panáka snad před každým vystoupením.

Přišel velký večer, večer, kdy se konal vánoční ples. Každoroční tradice, ovšem on to nikdy nijak zvlášť neřešil, což bude asi tím, že na ten ples nikdy nikoho nepozval, vždy tam šel sám a během večera se tak nějak bavil se všemi svými známými, co tam byli. Dnes má premiéru, dnes poprvé jde s nějakou dívkou. A ještě je to k naprosté ironii dívka, která se mu v srdci usídlila kdysi dávno a pak si utekla za kariérou a najednou se vrátila zpět na své předchozí místo a on s ní míří na ples. Už od odpoledne se připravoval, dal si řádnou a dlouhou sprchu (samozřejmě, že mu ostatní nadávali, že zabírá koupelnu, každý se potřeboval připravovat!), navoněl se nejlepší vůní, co měl (v duchu u toho děkoval mamince za nejlepší dárek!), vlasy učesal do takové míry, jak to šlo (přeci jen, někdo, kdo má permanentně rozcuch alá teď jsem vstal toho s vlasy moc nevykouzlí) a nakonec se oblékl do bílé košile, uvázal kravatu a nahodil oblek. Ještě se prohlédl v zrcadle, zkontroloval poslední detaily a byl připraven vyrazit. Samozřejmě si nezapomněl brýle, bez nich by byl totiž slepý a to si dnes nemohl dovolit. Byl si totiž jistý, že Cryst bude vypadat kouzelně, a ač by jí to slušelo i rozmazané, raději si na ni dopřeje HD pohled. Samozřejmě během dne zaslechl pár poznámek od svých přátel na to, kvůli komu se to tak parádí a detailně připravuje, ale nic z toho si nebral nijak osobně, prostě klučičí spolek a jeho obyvatelé, nebylo to pro něj nic neobvyklé.
Z klučičího spolku si to zamířil přímo k tomu dívčímu, přičemž si nechával nějaký rezervní čas, protože raději ať čeká on, než Cryst. A hlavně doufal, že jeho nabídku přijme, jelikož se nedostal k tomu, aby se jí zeptal s očí do očí.. Důmyslně si našel nějakou slečnu z oboru, která také patří do dívčího spolku, té dal pozvánku pro Cryst a požádal jí, ať to předá, ale zda to předala a zda Cryst bude souhlasit, to vědět nemohl. A tak nervózně postával před dívčím spolkem, v ruce držel dvě růže – jednu tyrkysovou pro Cryst na uvítanou a jednu fialovou pro Pat, protože jeho nejlepší kamarádka nedávno oslavila dvacáté narozeniny a on jí chtěl dát alespoň nějakou drobnost, no a protože věděl, že také jde na onen vánoční ples, rozhodl se ty dvě věci spojit. Pozoroval dívky, které vycházely ze spolku, ať už s nějakým pánským doprovodem či v chichotajících se skupinkách, a ač byly všechny krásné a pohádkové šaty měly, byl si jist, že Cryst je všechny překoná. A jemu nezbývalo než věřit, že doopravdy přijde, a těšit se na ni.

Bol deň D. a to deň plesu na ktorý nakoniec po dlhom premýšľaní sa rozhodla ísť. Netušila ani prečo, nikdy nebola ten typ, ktorý by išiel na rôzne plesy či párty a ešte keď tam ide sama ale každý sa predsa potrebuje zabaviť. Šaty mala nachystané už dlhší čas aj keď si nimi bola stále neistá, bála sa, že tam nebude proste zapadať. A so svojou hanblivosťou tomu neprilepšovala. Nevedela ani, či na ten ples ide Lincoln, pretože odvtedy ako sa stretli v spolku a strávili  trochu času spolu, viac ho na seba nenašli. Buď mal veľa práce on, alebo zase ona. Dúfala ale, že ho tam uvidí, pretože on bude asi jediný človek pri ktorom sa nebude červenať keď sa s ním bude rozprávať.
Na sebe mala šaty fialovej farby, ktoré sa jej tak páčili. Boli vlastne jednoduché ale už od svojho detstva, súhlasila s tým citátom, že v jednoduchosti je krása. Vlasy si len mierne zatočila a proste ich nechala voľne na ramenách, dala si ale do nich len pár kvietkov z kvetinárstva kde pracuje, pretože aby nebola nejak v spojení s kvetmi aspoň jeden raz.. to nebolo ani možné. Podľa hodiniek spozná, že ples už začal, preto sa tam už rovno vyberie. Netrvá to nejak dlho preto už po nejakej chvíli tam je. Ľudí tam už je viac než dosť ale nikto koho pozná. To by musela ísť ďalej ale to ešte dobrý nápad nie je, preto prejde pár krokov ďalej od vstupu. Oprie sa tam a prezrie si ľudí na ktorých vidí, či si niekoho známeho naozaj nevšimne.

A co zrovna ona dělá na plese plném pro ni neznámých lidí? Ne, rozhodně se nejedná o typ akce, který by ji nějak lákal - školou pořádané akce jsou podle jejího názoru většinou dost trapné, nudné a... no prostě nic, o co by ona zrovna nějak stála a těšila se. Ale na druhou stranu se na jeden večer pořádně vyparádit... no jaká normální dívka by tomu zase řekla ne. Ale přesto všechno nic nepřehání, líčení i šaty jsou dost klasické. A navíc... kdo ví, třeba narazí na nějakého hezkého spolužáka. Koneckonců, na chodbách jich potkala už nespočet. Přišla celkem pozdě, místnost je už dost zaplněná, v každém koutku se ocitá hlouček lidí, popíjející a drbající pravděpodobně skupinku opodál. Uchechtne se nad tím vším, jestli tu má dlouho vydržet, bude muset potřebovat víc než jen tu pomalou hudbu a pár ohlížejících se pohledů. "Pití..." zamumlá si pro sebe, i když v tomhle hluku by ji stejně nikdo neslyšel, a zamíří někam pryč od středu sálu. Konečně zahlédne lidi s kelímky, spokojeně se pro sebe usměje a zamíří si taky nalít. "Díky" pozvedne jeden koutek, snad i na toho bruneta, od kterého si vzala naběračku, mrkne a sama si nalije pití. Rovnou se napije a její následující výraz svědčí jen o tom, že pití teda nic moc... "Mohlo to být horší," poznamená a pak se zase podívá na toho kluka. "Hmm... tebe neznám," oznámí mu něco, co vlastně není nic zvláštního, moc lidí tu nezná, "jsi tu nový?"

Dnes sa konal vianočný ples na ktorý sa chystal.. alebo skôr čakal pred dverami Izzy, svojej sestry. Na sebe mal oblek, ktorý si stále napravoval. Chcel vyzerať naozaj skvelo, už len z toho dôvodu, že jeho sestrička dokonalo vyzerať bude a nechcel byť proste na hanbu. "Izzy, no tak pohni si! Ples už začal, nechcem meškať viac." Povzdychne si a oprie sa tam o stenu vedľa dverí, pričom si ruky prekríži na hrudi. Chcel spomenúť Charlieho, že ho tam možno čaká ale sám vedel, že to je proste hlúposť a pravdepodobne už s niekým flirtuje, tak ako to robil vždy. Aspoň niekto z nich dvoch vedel na dievčatá. David možno bol priateľský a rád sa zoznamoval ale keď mal s dievčatami flirtovať.. proste to nevedel. Preto mu Charlie stále niekoho dohadzoval aj keď to on nechcel. "Izzy." Ozve sa zase, aby jej to tak netrvalo a už vyšla von. Zavrtí hlavou a pozrie sa na dve dievčatá, ktoré prejdú práve okolo. Pousmeje sa trochu ale pohľad hneď od nich odvráti a zamieria sa na dvere ako keby dúfal, že každú sekundu jeho sestra z dverí konečne vyjde.

Už pár minút stála pred zrkadlom u seba v izbe a len sa v tichosti prezerala. Vedela, že vyzerala skvelo ale stále to pre ňu nebolo dosť. Chcela byť dokonalá a aj keď ju napríklad Lacey chválila, či tvrdila, že vyzerá skvelo, nestačilo jej to. Mala to tak od detstva, kedy chcela byť dokonalá ako jej sestra. A aj keď s ňou a rodičmi nežila už pár rokov, stále mala zapotrebie byť lepšia než ona. Upraví si šaty aj keď to nijak už nezlepší a proste zamieri von. Taxi, ktoré zavolala už pred pár minútami stojí von ale vôbec ju nezaujíma či tam je už dlho alebo nie. Hneď ako príde na miesto, chce nájsť Lacey, koho iného? Neprezradila jej aké šaty bude mať, preto bola naozaj zvedavá. Aj keby sa jej nepáčili, pravdepodobne by to nepovedala. Keby sa jednalo o niekoho iného, svoj názor vyjadrí ale u Lacey vždy urobí výnimku. Z taxíka rovno vystúpi, ani sa na toho šoféra nepozrie, ani nepoďakuje, proste mu podá peniaze a zamieri do sálu kde sa ples koná. Už z diaľky je počuť hudba ale ani to na jej tvári nevyčarí aspoň malý úsmev. Pozrie sa okolo hneď ako vojde dnu ale dlho tam nestojí a zamieri rovno k nápojom aby sa rovno mohla napiť a potom ísť hľadať Lacey, alebo ju aspoň pozdraviť.

Na vianočný ples, ktorý sa konal nemala najprv v pláne ísť, hlavne preto, že nemala s kým a sama tam proste chodiť nechcela, čo by tam robila? Stála v kúte a pozerala sa ako sa ostatní bavia? To jej bude lepšie na izbe, keď bude sledovať ten nový seriál, ktorý začal. No jej plány nevyšli tak ako si myslela, že budú vyzerať, pretože ju nakoniec niekto pozval a to dokonca samotný Noah. Keď uvidela ruže a potom aj ten náhrdelník, ktorý si ihneď zamilovala, tak ako aj ruže. Nemala ani tušenia kto to mohol pozvať. Až v liste, ktorý tam bol tiež to zistila, čo ju naozaj prekvapilo. Pamätala si na ten ples na strednej. Nezostala tam veľmi dlho, no kvôli tomu nebola v škole pár dní, pretože sa na to necítila. Po tom čo jej tam povedal, to na ňu všetko doľahlo a nemohla sa len tak objaviť v škole. Snažila sa ale na to nemyslieť, pretože to bola minulosť, ktorá ju už nezaujímala, alebo sa o to aspoň snažila. O tom či to pozvanie prijme alebo nie vlastne rozhodla hneď a po pravde ani neváhala. Preto keď nastal deň plesu, notebook na ktorom si predtým chcela pozrieť seriál, odložila a išla sa prezliecť. So šatami bola spokojná len nevedela čo s vlasmi. Trvalo jej to dosť dlho, vyskúšala niekoľko účesov ale aj tak sa nakoniec rozhodla pre rozpustené vlasy, ktoré jej padali na plecia. Mierne si ich natočila a nakoniec svoj pohľad otočila na náhrdelník od Noaha. Netrvalo dlho a mala ho zapnutý okolo krku. Musela sa nad tým usmiať, pretože bol naozaj nádherný a aj sa hodil. Predtým než odišla, si list od neho prečítala ešte raz, než ho položila ku kvetom. Ten list čítala niekoľkokrát ale stále ju prinútil k úsmevu.
Do sálu prišla za nejakou skupinkou študentov, pričom hneď ako tam vstúpila, začala byť nervózna, preto si upravila látku šiat aj keď bolo všetko v poriadku. Zobrala si nejaký ten nápoj čo tam bol a až vtedy sa poobzerala po okolí či tam Noaha uvidí. Všimla si ho až po chvíli ako tam stojí v rohu miestnosti. Mierne sa pousmeje a zamieri rovno ku nemu, pričom sa zastaví až pri ňom. „Vyzeráš skvelo. Teda.. uhm.. ahoj.“ Usmeje sa pobavene a pozrie sa na neho. Mierne sa aj začervenala, preto sa radšej napila než niečo zase povedala. „Ďakujem za tie ruže.. a ten náhrdelník. Je nádherný.“ Sklopí hlavu aby sa naň pozrela. Myslí to vážne, náhrdelník si naozaj obľúbila a je mu zaň naozaj vďačná.

Konečně přišel den vánočního plesu, na který se tolik těšila, protože konečně bude moct Nancy rozjet svůj ďábelský plán a Chloe u toho bude ochotně asistovat, protože v ten večer se pokazí tolik vztahů, že snad ani nebude stíhat být u všeho. Tedy, samozřejmě to stíhat bude, to by totiž jinak nebyla ona, ale rozhodně se těšila na to, co se odehraje mezi Oliverem a Blainem, Blainem a Beou a možná i mezi Oliverem a Beou, pokud by měl v plánu jí vynadat za to, že to vykládá kde komu na potkání. Samozřejmě se těší i na jasný vývoj vztahu Nancy a Blainea, ale to nebude sledovat, to si pak poslechne v živém vyprávění od Nance. A aspoň nějaké vzrůšo dnes Oliver zažije, protože s ní si moc neužije, Nancy totiž není jediná, která dnes uplatní svůj skvělý plán. Vysloveně se na to těšila, jiskřičky v očích jí zářily, jen když si představila tu situaci a Oliverům výraz, dělalo jí to radost. Přípravy začaly hned po poledni, jelikož v jednom bytě byly dvě královny na pouze jednu koupelnu, což znamenalo, že se musel vypracovat složitý plán střídání ve sprše a u zrcadla naštěstí takový problém nebyl, protože jich po bytě měly samozřejmě několik. Chloe se jako první vysprchovala a umyla vlasy, poté si koupelnu zabrala Nance a Chloe se odebrala k zrcadlu, u kterého byla i zásuvka, aby si vlasy vyfoukala. Vždy, když si vlasy vyfoukala, vypadala jako ovečka a to uznala na dnešní večer jako nevhodné, samozřejmě po diskuzi s Nance, proto další hodinu, ne-li déle, strávila žehlením svých kudrlinek do perfektně rovných pramenů. To vše řádně zalakovala, aby se během večera neobjevila žádná nezbedná vlnka. S tím byla se svým účesem hotová a šla se kouknout na Nance, zda nepotřebuje s něčím pomoct. Pokud ano, samozřejmě přiložila ručku k dílu a drahé kamarádce pomohla. Následovala další náročná část a to líčení, Chloe se chopila svého boxíku s make-upem a dala se do práce. Make-up, oční stíny, linky, řasenka, tvářenka, všechno pořádně zapudrovat a nakonec si dodat trochu třpytu highlighterem, to bylo dnešní líčení Chloe a byla s tím nadmíru spokojená. Samozřejmě se jednalo o černé kouřové stíny, aby jí ladily k šatům, které s Nance sehnala. K šatům jí i ladily umělé nehty, které byly rudé jako jeden okraj šatů. Spokojena se svým dílem zkontrolovala čas, pomalu se blížil čas plesu, proto znovu navštívila drahou Nance a její přípravy. „Nádhera,“ obdařila kamarádku širokým úsměvem, ať už byla Nance v jakékoli části příprav. „Ale přišla jsem říct, že máme dvě hodiny do začátku plesu a ještě tam musíme dojet,“ spravila kamarádku o čase a jemně protočila oči nad tím, že jejich byt byl dál od univerzity než by si přály. Na běžné hodiny to nevadilo, ale na takové akce to bývalo nevýhodné. Krom tohoto jediného záporu si ovšem na bydlení s Nanc nemohla na nic stěžovat a rozhodně by neměnila. Přišla poslední fáze a to výběr doplňků – nakonec vyhrály drobné stříbrné náušnice, krk nechala volný a navlékla si asi dva prstýnky. Konečně přišel čas, kdy si měla obléct své nádherné šaty, do kterých se opatrně nasoukala a nepřestávala být vděčná Nance, protože to ona je objevila. Doťapkala za ní s prosbou, aby jí zapnula. Onu službu oplatila i Nancy, pokud bylo potřeba, a poté se už jen zkontrolovala v zrcadle, svému odrazu věnovala široký úsměv, byla totiž kočka, stejně tak i Nance. „Můžeme?“ zeptala se kamarádky, a jakmile dostala souhlas, zavolala jim k bytu taxík. Společně s Nance nasedla do taxíku, srovnaly tam své šaty a už jely k univerzitě. Po cestě si chválily šaty, diskutovaly o tom, koho tam ten večer sbalí, koho budou pomlouvat a hlavně si znovu povídaly o tom, co za velké číslo tam provedou. Konečně dorazily k plesu, společně jako mocné duo, kterého se celá škola bojí, nebo by alespoň měla, vstoupily dovnitř a poté šla každá svou cestou – Chloe zamířila rovnou k alkoholickému punči, ovšem po cestě si všimla Noaha s nějakou zrzkou, a něco jí říkalo, že i tamta holka byla zrzka. Že by tam doopravdy něco bylo? To bude muset zjistit, později, nejdříve si nalije pořádně plný kelímek toho alkoholického nápoje.

Keď začuje jej slávnu vetu „už idem“ vedel, že má ešte nejaký čas. Vždy to tak vedel. Keď boli menší a potreboval ísť do kúpeľne, mal proste smolu lebo tam bola Izzy. Nemal to rád ale počkal si, nemal na výber. Keď konečne vyjde, pousmeje sa a pohľad presunie na ňu. Už ju chce pochváliť, nakoniec len prevráti očami a zavrtí hlavou. „Jasné, že rande nemám. Len tam už chcem byť, vieš, že nemám rád keď niekde meškám.“ Pousmeje sa a prezrie si ju tak ako aj ona jeho. „Takže inokedy vyzerám zle?“ Zasmeje sa a jemne do nej šťuchne, než za ňou zamieri po schodoch dole. „Vyzeráš naozaj skvelo, sestrička.“ Myslel to úprimne tak ako všetko, bola naozaj nádherná, bol si istý, že každý chalan na plese sa za ňou bude otáčať. A bol si istý aj tým, že ju bude sledovať s kým sa bude rozprávať. Cesta taxíkom netrvá dlho, čas si skrátili, že sa spolu rozprávali. Mal to rád, vždy s Izzy rád trávil čas, preto jej aj ponúkol aby s ním išla na ples. Tak ako aj Izzy, ľuďom ktorých pozná venuje úsmev. Pousmeje sa keď vojdu do sálu, pozorne si to prezrie než sa otočí na Izzy. „Len bež.“ Usmeje sa na ňu. Predtým než odíde ju pohladí po chrbte a potom ju už len sleduje ako zamieri k pitiu. Sám tam nakoniec zamieri ale nie kvôli nápoju ale kvôli jednej osôbke, ktorú tam uvidel. Spokojne sa usmeje než k nej zamieri, mierne dúfajúc, že tentokrát ju nijak nevystraší. „Ahoj, Rose.“ Pozdraví ju keď už stojí pri nej, pričom si ju nezabudne prezrieť. Vyzerá naozaj nádherne, možno ešte viac než jeho sestra ale to si nahlas nikdy nedovolí povedať, pre svoje dobro.

Na vánoční ples se těšila, ale zároveň se toho možná i trochu bála. Někdy na takové akci byla, ale nebyla vždy ve své kůži. Navíc se nikdy neobjevil nikdo, kdo by jí na akce tohoto typu pozval, a tak jí přišlo blbé se tam vůbec pokoušet chodit, když by asi seděla jako Baby v koutě, no ne? Ale dnes to bylo opravdu jiné, lze to nazvat možná něčím výjimečným, dalo by se i říci. Její přípravy začaly kolem odpoledních hodin, kdy strávila asi takovou hodinu ve sprše a celkově koupelně. Své vlasy si nežehlila, ale spíše je nakonec podpořila kulmou, ačkoliv se její vlasy dokáží zvlnit i samy, maličko tomu na kráse pomohla. Šaty měla v šatníku už delší dobu a co si budeme, trochu byla nervózní že bude na podpatkách celý večer. Nikdy jí to problém nedělalo, ale stejně! Má vystoupení před mnoho lidmi a pád si nemůže dovolit. Navlékne se do svých šatů a prádlo zvolí bez ramínek, nepůsobilo by to absolutně hezkým dojmem. Šaty jsou šedé barvy středně tmavé. Odhalují docela vyzývavě ramena, ale neskutečně se jí líbil dojem toho, že budou vidět její klíční kosti a ramena.. Horní část se skládá z krajky a dlouhé rukávy jí výjimečně délkově sedí a končí opravdu u zápěstí. Kolem krku si žádný šperk nedala, aby udržela tu krásnou čistotu. Někde u břicha vršek končil a kousek štíhlé postavy koukal ven. Sukně začala pár centimetrů níže  a putovala až k zemi. Střih byl proveden tak, aby jedna noha Vivian koukala z šatů ven. Nádherně to na ní vše sedělo a celkově to působilo tímto dojmem. (odkaz) Samozřejmě že makeup maličko nechyběl. Avšak na svůj obličej nenanášela zakrývající tekutinu. Neměla problémy jako někteří s akné a proto jí to nepřipadalo nutné. Na svá oční víčka nanesla trochu stínu a tenoučkou linku. S vrstvou řasenky to nepřehnala. Nechtěla vypadat jako někteří, co mají tolik vrstvy řasenky, že to vypadají jako návleky a umělé řasy? Už vůbec to nepřipadalo v úvahu. Na rty nanesla neutrální matnou rtěnku a navlekla se do stříbrných bot na podpatek. Projde se v nich ještě v pokoji a oddychne si.  Vše se zdálo být v pořádku a vydala se sama bez jakéhokoliv doprovodu až do sálu. Bylo tam dost lidí a na ní padla menší nervozita z vystoupení. Měla jich už pár, ale stejně. Ne duet. Navíc co když jí to pako jakkoliv rozruší proboha? A ona znervózní už z toho že se na ní podívá?! Ne! Na to nemůže myslet. Cvičilo se jí s ním dobře a už poprvé si dosti sedli, i přes to jak jí dokázal maličko zlobit. Rozhlédla se kolem sebe, když v tom zaslechla jeho příjemně znějící hlas a otočila se k němu. Sjede si ho pohledem s menším úsměvem. „Dobrý večer přeji i tobě.“ Pípne maličko stydlivě, když jí řekne že jí to sluší.. Ale zároveň ztuhne. To je na ní na chudince tak vidět, že je maličko nervózní. Píchne mu prstem do hrudi vzdorně. „Hele já vím že jsi taky! Hah!“ Vyplázne rozkošně jazyk, bohužel to od ní drsné není. Ani ty podpatky jí nevyzvedly do výšky jako je on. Nadzvedne obočí nad jeho nabídkou a maličko se zašklebí a rukou si projede vlasy. „Fajn. Ukážu ti jak se to tu pije hm? Uvidíš že na tom podiu to ještě rozjedu až vstanu od toho klavíru.“ Otočí se otočkou a capká si ladně naschvál k baru. Ačkoliv bobky má trochu pořád trdlo.. V hlavě si říkala něco ve stylu 'Hlavně teď necouvni prosím tebe.'.