Pobaveně pozoroval její prstíky bubnující o bar, všiml si toho u ní už dříve, ale přišlo mu úsměvné, že to dělá zrovna teď, když se tak hrnula k tomu baru, že i on si musel popoběhnout. Její zakoktání přešel jemným úsměvem, co se týče pití, byla Vivi v dobrých rukou. Rád ostatní opíjel, to jo, ovšem vždy se snažil hlídat hranici, nerad by měl někoho na svědomí a nerad by druhý den schytával vodopád nadávek. A také když někoho přiměje pít poprvé, nebo když nepije často, dává si pozor, co těm lidem vybírá, nechce jim úplně zkazit vzpomínky na alkohol. Krátce se zasmál, když se Vivi tak roztomile ošila nad tím alkoholem, bylo vtipné pozorovat, jak se jí kroutí obličej. „A to jsem ti koupil ještě něco dobrého, věř mi,“ ujišťoval ji se smíchem, vlastně by celkem rád viděl její reakci na čistou vodku.. No to už by ale neschytal jen něžné bouchnutí, ale minimálně facku a on měl svou tvář rád, takže od toho raději upustil. „Příště zkusíme alkohol míchat, třeba s džusem, to pak chutná i dobře,“ slíbil ji a ďábelsky se na ni usmál. Jen jí chtěl pohrozit, on by ji do toho nenutil, nerad by pak poslouchal nějaké výtky. Každopádně připadal si dost připravený na vystoupení, ale to už si připadal od začátku. „Tak co, připravená?“ zeptal se jí a zněla v tom i opravdická starostlivost, protože by si nerad uřízl ostudu před celou školou a vlastně by byl i nerad, kdyby si ji uřízla ona, jak ji znal, nesla by to špatně a asi by už nikdy nevystupovala, minimálně ne s ním a to se mu s ní dobře spolupracuje, škoda by to byla!

To, že sa niekto na ňu pozrel vôbec nezaregistrovala, pretože bola nervózna, hlavne preto lebo nevedela čo na ňu povie Noah. Záležalo jej na tom aby vyzerala dobre, keď už tu bude s ním a proste si so sebou istá nebola. Preto si rovno vzala nápoj aby aspoň trochu ten stres znížila. Aj keď je pravda, že to nepomohlo. Pár známych tam videla, hlavne z jej odboru ale rovnako si všimla, že sa s niekým rozprávali, preto ich nechala byť. Mohla sa tam prejsť aby ešte niekoho našla ale keď uvidela Noaha, zamierila proste hneď za ním. On je ten kto ju pozval, preto bude s ním. Ešte ani neprišla ku nemu a už videla ako sa usmieval, čo donútilo usmiať aj ju, pretože s úsmevom vyzeral proste lepšie než keď sa neusmieval. Na jeho úsmev by sa dokonca vedela pozerať stále. Cítila sa trochu trápne ako ho pozdravila ale vyzeral naozaj skvelo a nemohla si pomôcť, musela ho pochváliť. Zostala prekvapená z toho čo Noah urobil potom, hneď sa ale nad tým usmiala, pričom sa jej líčka sfarbili do červena, ešte viac než predtým. Dúfala, že to až tak nevidno, nechcela aby ju tak videl. „Ďakujem. Som rada, že sa ti to páči, nebola som si veľmi istá.“ Pousmeje sa trochu aj keď hneď na to sa zarazí, keď si niečo uvedomí. „Tento vianočný ples je asi zázračný. Nazval si ma menom a nie prezývkou.“ Zasmeje sa. Nechcela aby to vyznelo nejak zle, len to bol trochu nezvyk, už si na tú prezývku zvykla. „Musel byť naozaj drahý. Nemusel si na mňa až toľko míňať.“ Pozrie sa mu do tváre a venuje mu úsmev. Potešilo ju to, to je jasné ale naozaj na ňu míňať peniaze nemusel, taký náhrdelník určite nebol lacný. „Veľký Noah Anderson sa bál, že nejaké dievča odmietne jeho pozvanie? Nepovedala by som, že toho budem svedkom.“ Potichu sa zasmeje a pohladí ho po rameni. „Nemusel si sa báť. Tvoje pozvanie by som prijala aj keby si mi nič nedal a jednoducho by si ma pozval.“ Povie hneď za tým, nechce aby si Noah myslel, že si z neho uťahuje. Teda áno, robila si srandu ale nemyslela to zle, to by si naozaj nedovolila.

V hlavě mu hrála myšlenka, že by mohl použít velice klišé pick-up line, ale když ho napadlo, jak jí upravit, aby nebyla tak klišé, rozhodl se jí použít. Zpětně to rozhodně bude přisuzovat její kráse, byl prostě okouzlen a nehlídal si, co říkal. „Víš, jsem rád, že tě to nebolelo, když jsi spadla z nebe, protože jsi mi spadla do náruče,“ rozpačitě se nad svými vlastními slovy uculil a nevěděl, co dál. To zase jednou něco řekl.. Ovšem ona vypadala ještě víc mimo než on, což ho probralo. On by měl být ten, co všechno zvládá a dělat jí oporu, tak co tady blbne! „Shh, uklidni se, nádech, výdech, nádech, výdech.. Hm?“ věnoval ji vřelý úsměv, kterým se jí snažil uklidnit, jelikož se na ní takhle usmíval často, tak doufal, že jí to vrátí pevnou půdu pod nohy. Jeho úsměv se rozšířil, když viděl, jakou radost Cryst udělala ona růže. „Snažil jsem se,“ přiznal se s jemným pokrčením ramen a spokojeně sledoval tu šťastnou Crystal v andělských šatech a tyrkysovou růží. „Půjdeme, princezno,“ přikývl a nabídl jí rámě, jako správný gentleman, který vede svou dámu na ples, kterého se Crystal chytla. Cesta byla krátká, naštěstí, byl by totiž nerad, kdyby Cryst v těch podpatcích musela ťapkat někam daleko, protože měl v plánu s ní pořádně tančit a k tomu je nevhodné, aby si unavila nožky jen cestou. Během cesty si stihly vyměnit zdvořilostní frázi o tom, jaký byl jejich týden od doby, co se neviděli, a díky tomu, jak jim konverzace plynula, u vchodu byli brzy. Tam svěřil růži svému známému, který seděl u kasy, nechtěl se s ní totiž celý večer tahat, vypadalo by to zvláštně, kdyby Cryst měla růži a i on měl růži.. Společně s Cryst, která se pořád držela jeho rámě, vstoupil do sálu a rozhlédl se kolem. Zábava se už začala rozjíždět, viděl dokonce i pár známých tváří a některým i kývl na pozdrav. „Tak, dáš si něco k pití?“ otázal se a kývl hlavou ke stolku s punčem.

Ani Chloe nezahálela a Nance poslala sladkou, protože Chloe dává jedině sladké, pusu a v očích jí ďábelsky zajiskřilo. „Ty taky, kočko, a hodně štěstí,“ popřála jí, což by náhodnému posluchači mohlo znít zvláštně, ovšem Nance moc dobře věděla, proč jí to štěstí Chloe přála. Chloe se poté sama nacházela u punče, který pomaličku upíjela a pohledem rentgenovala okolí, to víte, hledala co nejvíc drbů, které by pak mohla s Nance probrat. Už teď jí v hlavě ležel Noah a zrzka, proto k nim občas zabloudila pohledem, ovšem stála od nich moc daleko, aby viděla nějaké detaily, nutno říci, že je to jen dobře, jinak by ta zrzka celý večer schytávala vraždící pohledy. Právě ta fascinace tímto párem Oliverovi zajistila snadný příchod, Chloe si ho do posledního okamžiku doopravdy nevšimla, ale jakmile uslyšela ten dobře známý hlas až nečekaně blízko u sebe, jen roztáhla rty do rozverného úsměvu. Příchod měl pěkný, to mu musela uznat. „Ahoj fešáku,“ oplatila mu pozdrav a to ho ještě ani neviděla, ale to ani nemusela. Byla si jistá, že mu to sluší, jelikož ho už viděla v tolika různých situacích a vždy mu to slušelo, takže neexistovala možnost, že by v kvádru nevypadal prostě sexy. Ovšem jakmile ucítila jeho ruku, jak se o něco pokouší, ale ve výsledku jen čechrá její šaty, musela se zasmát. „Jsi velice elegantní,“ provokativně na něj mrkla stále s pobaveným úsměvem na rtech nad jeho nemotorným počínáním ve snaze ošahávat ji, když si konečně stoupl tak, aby na sebe oba viděli. Ani netušila, že tyto šaty jí nabízí tolik způsobů, jak ho dráždit.„To víš, že chyběl, moje postel zela prázdnotou a já se v ní nudila,“ postěžovala si mu, a ač se snažila tvářit vážně smutně, v očích jí běhaly zlobivé jiskřičky, oba totiž moc dobře věděli, co se v té posteli dělo a že si nestěžovala na to, že by jí v noci chyběl plyšový medvídek na zahřívání.. „Brouku, jsi doopravdy roztomilý s tím usuzováním o šatech,“ pokroutila nad ním hlavinkou, holt chlapi tomu vůbec nerozumí, a nadechla se, aby mu dala lekci z módy. „Podívej, upnuté šaty obepínají tělo, tudíž je musíš trochu stáhnout, abys je svlékl. Tyhle se na tělo nelepí a proto když je vzadu rozepneš, prostě spadnou a já z nich můžu ven,“ ve zkratce mu nastínila, jaké výhody tyto šaty skýtají, a během své řeči prstíkem přejížděla přes knoflík na jeho saku, jakoby už chtěla začít se svlékáním.

Čekal před dívčím spolkem ve svém skvělém obleku a vyčkával jen na jednu osobu, na kterou mohl čekat. Ovšem nečekal sám, ale čekala s ním i jedna růže, kterou chtěl darovat. Jakožto ten nejlepší doprovod, který na plese snad bude, si nemohl dovolit přijít s prázdnou. Tedy mohl, ale samotnému Blaineovi by to bylo opravdu blbé. Růži měl schovanou před svým tělem a ruku měl zastrčenou v kapse. Ke spolku stál zády a sledoval projíždějící auta, ve kterých seděli jak studenti, tak i jiní lidé, kteří nějak spěchali a jeli jak prasata. Aby se přiznal, nechtěl jít na žádný ples. Ovšem to by ho asi sežral Olík a dalších pár lidí, kteří ho tak pracně dokopávali k tomu, aby tam šel a někoho pozval. Tak někoho pozval i nepozval. Toho někoho na koho právě čeká před spolkem. Doufal, že ona osoba již nešla. Byl by opravdu zklamaný, kdyby Lacey byla dávno na plese a on tam stál zbytečně v obleku. Nepřijel autem, protože pokud bude pít, bylo by nezákonné řídit pod vlivem a to přeci nikdy nedělá. Vytáhl z kapsy telefon, projel pár sociálních stránek, odpověděl na pár zpráv a zase čekal. Sledoval oblohu, která se poněkud pro tento den vyvedla naprosto skvěle. Dokonce zahlédl jednu padající hvězdu. Možná to bylo padající letadlo, ale to nikoho nezajímá.

Úplně poprvé se někam vydal. Někam, kde je hromadná akce, plno lidí, společensky oblečení a většina s někým v páru. To ovšem neplatí pro malou stydlivku Christophera, který si to šel po chodníku ke škole sám. Jediný vhodný oděv, který našel byl oblek, který měl i na střední. Divil se, že ho ještě má a někam ho nestrčil, protože to se u něho dělo hodně často. Jakmile došel ke škole, otevřel dveře a nejistě vešel dovnitř. Kolem něj bylo dost lidí a on se cítil dosti nejistě. Pomalu se skrze dav proplétal, dokud se někde neobjevil. Objevil se u stolu s pitím. Díval se, co tam je na výběr. Nakonec vyhrál malý kelímek s pivem. Nechce to moc přehánět, protože potom by asi začal vyvádět dosti zvláštní věci a hlavně by ztratil jednu, pro něj teď životně důležitou. Doufal, že tady potká Pat, protože jí donesl menší dárek k narozeninám, které nedávno měla. Věděl kdy má narozeniny, zná ji dost dlouho na to, aby věděl tuhle nedůležitou informaci. Onen předmět měl v kapse svého saka a hlídal ho jako oko v hlavě, protože kdyby ho ztratil, mohl by se jít rovnou někam zahrabat a už nevylézat. Potom by vypadal jako Glum a mohl by jít strašit malé děti, které by se mu smály. Šel si stoupnout někam do rohu, kde popíjel svoje pivo. Nechtěl do nikoho vrazit se svou šikovností.

Tahle holka se mu líbí. Vzhledově byla taky hezká, akorát ne jeho kategorie. Co se mu ale na ní nejvíc líbilo, bylo, jak se pořád usmívala. Možná to bylo kvůli tomu, že Leovo úsměv je nakažlivý, nebo jí Leo prostě přišel vtipný, milý a okouzlující. Ať byla pravda kdekoliv, nevěřil, že by tuhle dívku nikdo nepozval. Svému nevychovanému chování se jenom zasměje. „Promiň. Jsem Leo. Leo McDowell.“ Představí se celým jménem, neboť takhle ho to jeho rodiče učili. Čím déle jí pozoruje, tím víc si vzpomíná kde jí tak mohl vidět. „Nečekáš náhodou na svého přítele? Kdybych byl nevhod, stačí říct.“ Řekne ji opatrně aby mu hned neutekla. Nechtěl ji tu držet jako nějakého zajatce, ale společnost by se na dnešek bodla. „Ano, máš pravdu. Výzdoba se jim tento rok opravdu povedla.“ Zvedl dětinsky palec nahoru a naposled se rozhlédl po sále než dostal nabídku na tanec. „Jestli chceš vidět nové podání Kačera Donalda, nejsem proti.“ Zasměje se a jde na parket s ní. Jeho tanec není o ni nic lepší než jeho vtipy nebo flirt. Ale jak už jsem řekla, dnes tu nebyl aby se předvedl. Nýbrž aby se pobavil. Vlnil se do hudby, která nebyla přímo jeho šálek kávy ale snažil se svou nechuť k téhle hudbě nevnímat.

*Leo McDowell. V duchu si to ešte raz zopakuje, aby si to zapamätala. Veľmi pekné a zaujímavé meno. Po jeho nasledujúcich slovách len zavrtí hlavou do strán a na krátku chvíľu sa zasmeje. Bodaj by tu čakala na svojho priateľa. Bodaj by nejaký existoval. Bohužiaľ, to sa zatiaľ deje iba v jej predstavách. Avšak nestráca nádej, to vôbec nie, zostáva pozitívna. Ešte je len začiatok školského roka, takže šancí spoznať nového chlapca sa naskytne isto ešte mnoho. Len nájsť toho pravého, vysnívaného pre ňu nie je práve jednoduché.*Nie, to je v poriadku. Nečakám tu na žiadneho priateľa, žiadneho nemám.*Smutnejšie sa pousmeje, pričom pokrčí ramenami, ale na tvári sa jej okamžite znovu objaví veľký úsmev. Veď sa prišla zabávať a nie rozmýšľať nad tým, čo by bolo keby.*A čo ty? Určite ťa uháňajú všetky dievčatá. Tak ako je teda možné, že si tu sám?*Uškrnie sa naňho, ale myslí to vážne. Už len za tých pár minút čo tu postávajú sa k nej správal veľmi pekne a milo. To sa nevidí často a naozaj si to cení. Takže ak to nie je len pretvárka, tak naňho musia letieť takmer všetky.*Určite je to osud a ty si ma prišiel zachrániť z tej hrôzy, že by som tento večer mala stráviť sama.*Po týchto slovách ho už za ruku ťahá na parket, kde sa to chystá roztočiť. Teda roztočiť pre ňu znamená, že sa bude z nohy na nohu jemne pohybovať do rytmu hudby. Vidí, že na tom Leo nie je o nič lepšie, ale to nie je žiadny problém. Tak teda začne s jemným vrtením a užíva si tóny krásnej hudby.*Nemáš sa prečo sťažovať. Celkom ti to ide.*Uzná po malej chvíli sledovania jeho pohybov, ale sama nevie, či to myslí vážne. Ona si tento tanec zatiaľ naplno užíva.*

Rozhlédl se kolem sebe a nervózně podupával nožkou. Věděl že tahle maličká ho dokáže dovést do rozpaků svým vzhledem. Jakmile se před ním dveře otevřou a v nich stojí krásně oblečená v černých šatech Angee, jeho oči se přímo rozzáří a brada spadne. Jeho světlá očka sjela její výběr oblečení a nemohl se normálně vynadívat. Úplně vypl a jeho sluch úplně přehlížel nějaký štěkot pejska. Pak mu tak nějak ale dojde, že není na škodu nepozdravit a tudíž zavrtí hlavičkou, aby se probudil z koukání a hezky se na ní usmál. „Ahoj Angee.. No já, chtěl jsem tě překvapit a navíc jsem měl výčitky že půjdeš k večeru sama. Bál jsem se, aby se ti něco nestalo.“ Zacuká koutky rtů do úsměvu a spokojeně si oddychne, sjel ji opět pohledem a nadechl se ke slovu, ale ona ho předběhla. „Děkuju, rád bych ti dal za pravdu ale.. Nikdo nevypadá lépe než ty. Moc mi to sluší a všechny moje představy to úplně smazalo. Je to ještě krásnější, než jsem myslel.“ Něžně ji pohladil po rtech, ale když Marlene tak žárlivě štěkala, zvedl jí do náruče a ona ho začala olizovat. Směje se tomu pobaveně a kroutil hlavou. Něžně ji začal hladit. Strašně si jí zamiloval už po jednom setkání, ale kdo by si takového maličkého oříška nezamiloval? „Marlene, notak.. My musíme jít maličká, Angee ti pak vrátím aby ti nebylo smutno.“ Zasmál se hezky, položil ji na zem a ona zacapkala dovnitř, opráší ze sebe pár chlupů a přestoupí až před ni. Chlupy by na sobě měl nerad, aby to Angee nějak neodradilo od toho s ním jít. S medvědem by asi jít nechtěla. Zastrčí jí lilii opatrně do jemných a vyžehlených vlasů. Byla krásná, opravdu ano. I přes to že má podpatky jí k němu pár centimetrů ještě chybí nu. „Půjdeme, princezno Angee?“ Odhrnul jí neposedný pramen vlasů za ucho.

Myslela že to bude opravdu, ale opravdu jednoduché, ale čím dál více se blížila k onomu místu neznámé jí, tedy baru, byla čím dál více nervóznější. Nikdy v sobě snad alkohol neměla, možná tak nějaký punč nebo pivo od svého táty, když byli na nějaké akci. Ale alkoholu jednoduše neholdovala, raději si dala na slavnosti horký čaj a zachumlala se do deky. To samé i dokonce na Silvestra. Zdržovala se těch akcí kde se pořádají soutěže kdo opije koho, aspoň tak na ní tyhle párty působí. Všimne si jeho krásného smíchu na její reakci k alkoholu. Jestli tohle mělo být slabší, tak si raději ani v hlavince nechce představovat, jak chutná normální vodka. Každopádně by mu facku nedala. Ona taková není.. Je to hrozně něžné stvoření. Které ale přes všechen nátlak dokáže vybouchnout.. „To teda nevím, tohle je asi naposledy, co jsem kdy alkohol měla v puse.“ Zamručí roztomile, ale zároveň trochu nabručeně! Ale fakt to zná jinak než normálně! Jeho ďábelský úsměv jí možná trochu děsí, ale snažila se na to nesoustředit. Když chtít nebude, nedá si alkohol, nenechá se od nikoho nutit do věcí, co dělat nechce a nejsou v její oblíbené činnosti. Právě třeba jako pití alkoholu. Rozhlédla se na moment po davech lidí, sál se plnil totiž čím dál více. Skousne si svůj ret poměrně silně a zachvěje se. Byla na to zvyklá, i přes to však před vystoupením vždy byla maličko nervózní. Jeho otázku na moment přeslechla. Hryzala si ret, až nakonec cukla hlavičkou k němu a polkla. „J-jo.. Jsem.“ Pípne hezky, byla připravená, ale nevěděla o tom uvnitř sebe a dosti o sobě pochybovala. Pravdou je že se bojí, že si udělá ostudu. Už třeba kvůli nějakému štěněcímu kukuči, nebo tak.. Navíc by pak byla pro smích a.. Asi by to nezvládla a stala by se z ní ještě větší stydlivka. Rozejdou se zřejmě společně davy k pódiu.

Chápavě pokýval hlavou, do pití alkoholu by ji, ani nikoho jiného netlačil, to by si nedovolil, ale moc dobře věděl, že kdyby měl s Vivi vystupovat pravidelně a ona by ignorovala jeho tradiční panák před začátkem, za chvíli by ho to začalo provokovat, připadal by si vůči ní jako alkoholik a třeba by ho čas od času propíchla vyčítavým pohledem, to by nevydržel, i přestože věděl, že to bezelstné stvoření by ho pohledem neprobodávalo schválně. Moc slušný andílek, alespoň pro něj. „S tím džusem bys to ani necítila, věř mi, obzvlášť, kdyby to bylo dobře namíchané,“ ujišťoval ji, protože nechtěl, aby kvůli němu úplně zanevřela na alkohol. To by si nikdy neodpustil, protože kvůli němu se připraví o tak skvělou věc na zbytek života! „Trochu víc odvahy, to dáme a všem spadnou brady,“ povzbudivě se na ni usmál a to už mířili k pódiu. Z nich dvou byl rozhodně ten, co se uměl proplétat davem, a protože nechtěl nikde ztratit Vivi, jemně jí položil ručku na záda, záměrně dostatečně vysoko, aby jí tím nijak neznervóznil, a vedl ji davem po svém boku. Díky tomu se brzo dostali k boku pódia, kde už stála profesorka a nejistě si je měřila pohledem, snad jako kdyby je sledovala u toho baru. Nakonec se ale vřele usmála, popřála jim hodně štěstí a Charlie poděkoval. Pustil Vivi a uvolněnou ručkou sáhl na motýlka, kterého rychlým pohybem odepl a rozepl první knoflíček košile, aby si vylepšil image. Na pódium nejdříve vstoupila profesorka, která je náležitě uvedla. Sálem se ozval šum, jak se všichni otáčeli k pódiu a přemýšleli, co ten Hicks zase vytváří. „Prosím,“ pokynul Vivi, aby šla první, a on se držel v těsném závěsu za ní. Byli domluvení, že nejdříve se ke klavíru usadí Vivi, on bude rozjíždět show na pódiu a někde u konce si k ní sedne ke klavíru, kde si dají krátkou dvojhru a poté si svou chvilku na pódiu užije i Viv, protože on bude sedět za klavírem. Nejvíce se bál té výměny, ale tu trénovali tolikrát, že se na ní ani nemůže nic pokazit. Vivi tedy zamířila ke klavíru, on si přechytil mikrofon ve své ruce a široce se usmál na publikum. „Dobrý večer přátelé, připravili jsme si pro vás duet a doufám, že se vám bude líbit, tak šup na parket,“ z davu se ozvalo pár jeho přátel z klučičího spolku, on se jen ušklíbl, a sledoval, jak se parket trochu plnil. Podíval se na Viv, která seděla u klavíru, a kývl na ní, že může začít.
(představa vystoupení)

Jeho slova jí velice lichotila. Každopádně je moc ráda za to co řekl, tvářičky naberou na moment rudější odstín. Div na jejím pozadí není i rudá. Opatrně ho pohladí po tváři jakmile jí tu krásnou věc řekne.. Nepřišlo jí to jako klišé, jelikož jí něco takového nikdo ještě neřekl. Jeho uklidnění jí dokázalo uklidnit, podívala se mu na moment do očí a přikývne hlavinkou. „Je to poznat, je fakt nádherná.. Děkuju moc.“ Přivřela očka na moment, chytla se jeho rámě a společně se vydali až do sálu. Chůze na podpatcích jí nedělala problém, navíc jí to celkově uteklo, vzhledem k tomu že si najednou měli opět co říci. Jemně ho občasně pohladila svou druhou rukou po paži, jako kdyby měla prostě potřebu se o něj starat. Diví se že to s ní na tom plese hodlá vydržet, jelikož ona se sebou by to určitě nevydržela. Rozhlížela se po okolí, žilo to tam na ni možná až moc a tak se více přitiskla k jeho tělu. Dojdou až k baru a ona se zamyšleně dívala na ty lahve alkoholu. Občas si trochu alkoholu dala, ovšem nikdy to však nepřeháněla. Nic se nemá přehánět a alkohol mezi ty věci patří speciálně a možná je umístěn i v nějakých top 5. „Dala bych si vodku s džusem prosím.“ Zaculila se nad tím pěkně. Asi to od ní nečekal, ale ona ho občasně dokáže překvapit, to už by vědět mohl.

Ona neměla proti tomu, když někdo byl. Ať si každý dělá co chce, je to jeho život a když mu to chutná, ať si cpe do sebe cokoliv. Stejně jí přijde smutné, že se někteří opijí až tak, že ani neví s kým už spí. Jak smutné, říkala si v blonďaté hlavince. Na jeho poznámku o alkoholu s džusem maličko kývla, ale stejně tomu asi nebude extra holdovat. Přesvědčovat možná umí, avšak to jí nijak nenaláká. To že je v tom nějaký oblíbený džusík jí asi nedonutí ten humusík znovu ochutnat. Zrovna kvůli němu by tuto kapitolu neuzavřela, měla k tomu pár jiných důvodů, ale zrovna jemu by je asi neřekla. Není se čím chlubit vlastně nikomu, možná leda její kamarádce Meg, ale to je tak vše. Kývla hlavinkou kurážněji a rozešla se společně davem s ním, je moc ráda že jí vedl sebou, a zároveň že měl i teplou ruku, jelikož pod ledovou by ho po ní asi hezky plácla, nebo se také klepala zimkou nu. Poděkuje profesorce a dokonce ji i jako hodné děvče obejme. Periferně zahlédne co Charlie dělá a zasměje se tomu. „Mhmm.. To bych taky pro pozornost klidně udělala. Ale jaksi by bylo vidět všechno.“ Nakrčí nad tím nepříjemně nosík, vděčně na něj pohlédne když jí dá přednost ve vstupu na pódium. Všechny taktéž s úsměvem pozdravila, byla oproti němu tak roztomile maličká, že z toho někteří museli mít srandu. Zamíří ke klavíru, kde se usadí a urovná si sukni šatů, aby nekoukalo něco co nemělo. Vlnité vlasy si dá ke straně a zahleděla se na moment na něj.. Nu, na tom pódiu mu to přeci jen sluší. Najednou se její šikovné ruce začnou pohybovat na klavíru, nemusela se na klávesy ani dívat a jen si užívala rytmus písničky a jeho hlas. Uculila se nad tím více než spokojeně, občasně přidala někde svůj hlas, jak bylo plánované. Místečko vedle ní mu hezky nechala uvolněné a jakmile se dostavil k ní, společně zpívali a hráli. Bylo příjemné vedle něj takhle sedět a zpívat, vše to z ní spadalo.. Nakloní se na moment k němu se zářivým úsměvem, a v té chvilce dojde na její chvilku. Zvedne se ladně a rychle ze židle, stoupla si na moment za něj a ručkama zajela pod jeho košili.. Nezdá se nám holka, ale proč něco neudělat pro show a možná ho i pozlobit? Uchopí šikovně mikrofon a odcouvá od něj. V tu chvíli se rozezněl po celém sále její hlas. Pohybovala se hezky po parketě a občas si projela ručkou své husté vlasy, sehnula si i k divákům a nechybělo pár otoček. Nahne se k němu přes klavír s krásným úsměvem když zpívají opět spolu. Dívala se svýma modrýma očima jako moře do těch jeho.. Snad každý v sále je zaujatě sledoval, plno slečen by jí klidně mohlo i závidět. Usadí se na poslední chviličku, dozpívají poslední tóny a ona si hezky opře bradu o jeho rameno.. A tak jim hezky skončí písnička. Kousne se do rtu, vykouzlí ve tváři úsměv. Ze šťastnosti že to zvládli mu skočí kolem krku a zasměje se. Byla ráda, že jí dokázal zároveň podpořit. Ale asi mu bude asi co vysvětlovat za to jak se odvázala. Něžně ho líbne na tvář, a pak se s nadšením zvedne , aby se i jakože uklonili. Rozléhá se potlesk a občas i nějaký ten pískot.