Všiml si toho, že se jí tvářičky zbarvily do odstínu trochu tmavšího, než u ní bylo normální, což ho přimělo k úsměvu a alespoň ho to uklidnilo, že až takovou blbost neřekl. Ovšem byl rád, že jeho tváře nemají tendence červenat, jinak by po svých předchozích slovech byl rudý až za ušima. Z toho se ale naštěstí rychle vzpamatoval a mohl dále pokračovat v konverzaci, jak to normálně umí. „Nemáš vůbec zač,“ ujistil ji, doopravdy se jednalo o maličkost, co pro ní mohl udělat a jeho i ta maličkost velice těšila, ostatně jí očividně taky. Do sálu se dostali rychle, ale Matty nečekal, že stejně rychle se dostanou i k baru. Překvapeně koukl na Cryst, která jako znalec zkoumala lahve alkoholu, co se tam vyjímaly. Díky bohu, že byla zaujata vybíráním pití a jeho si nevšímala, alespoň v to doufal. „Pivo, prosím,“ objednal si i on, když na něj přišla řada, a tady se projevilo klasické posezení s kluky ze spolku – skoro vždycky totiž pili pivo, takže si na něj Matty navykl. „Překvapuješ mě,“ přiznal se Cryst a s těmi slovy si ťukl s jejím drinkem a odpil z piva. Bylo příjemně vychlazené, což přišlo vhod, jelikož jak se sál začínal plnit lidmi, stoupala uvnitř i teplota. Najednou se začalo něco dít na pódiu, on tam stočil pohled a musel se ušklíbnout. Toho komedianta na pódiu moc dobře znal, pěvecká hvězda jejich spolku, která je pokaždé obšťastňovala zpěvem, když vešla do sprchy. Ovšem při jeho vybídnutí, aby šli na parket, se vyzývavě koukl na Cryst. „Tak co, zatančíme si?“ s úsměvem k ní natáhl ruku a pivo odložil na blízký stolek v naději, že mu ho nikdo nevypije.

To, že sebou mykla by si asi nevšimol len slepý, čo ho aj donútilo k menšiemu úsmevu. Je ale rád, že si nijak neublížila, ešte stále má čerstvo v pamäti ako spadla do mora, keď si ku nej sadol. Na jeho tvári sa hneď objaví široký úsmev keď ho pozdraví, čo znamená, že jeho meno si pamätá. Na pláži dlho neostali, preto sa mohlo stať, že ho zabudla. On to tak nemal hlavne z toho dôvodu, že bola až príliš roztomilá na to, aby si ju či jej meno nezapamätal. „Vyzeráš nádherne. Tie šaty ti naozaj sedia.“ Musí ju pochváliť, vždy to tak má. Každého sa snaží vždy pochváliť či mu povedať nejaký kompliment, koho by to predsa nepotešilo. Svoj pohľad od Rose presunul na Charlieho a jednu blondínku, ktorá bola s ním. Charlieho počul spievať už niekoľkokrát, preto ho to vôbec neprekvapilo aj keď vždy musel uznať, že spieva skvelo. Mali aj rovnaký štýl, čo sa mu hodilo. No jeho doprovod ho prekvapil preto pozorne počúval. „Charlie bol na spev vždy nadaný. Ale o tej blondínke som netušil.“ Zamrmle ako keby skôr pre seba, než pre Rose. Nakoniec sa otočil zase na ňu, čo ho zase prinútilo usmiať sa. Nemohol si proste pomôcť, niečo na nej ho nútilo sa stále usmievať. „Nepijem vôbec. Punč je v pohode ale.. nepijem ani ten.“ Pokrčí ramenami. Nikdy ho alkohol nelákal. Mohol si naliať nealkoholický punč ale nelákal ho ani ten. Trochu sa zamračí keď niekto do neho vrazí, nad tým rovno zavrtí hlavou než pohľad od toho chalana, ktorý to spravil presunul na Rose. „Nepresunieme sa trochu ďalej? Asi niektorým ešte stále zavadziame.“ Pousmeje sa na ňu a čaká čo na to odpovie, sám sa už ale posunie o kus ďalej aby naozaj nezavadzal, dúfa ale, že pôjde s ním.

Čím viac času s ním strávila, tým viac vedela to, že ho chce spoznať oveľa viac, chce poznať toho pravého Noaha, ako práve zistila, že je nehorázny gentleman. A to si myslela, že tento typ mužov už dávno neexistoval, vždy stretávala presný opak. Menší stres z nej opadol, keď si bola istá, že Noah je spokojný. Vždy jej bolo jedno čo si o nej kto myslí, ako sa oblieka, ale teraz to bola jediná vec, ktorá ju zaujímala, od začiatku keď sa pripravovala chcela aby si Noah myslel presne to čo si aj myslí, hlavne preto, že na tento ples vlastne išla s ním. Preto sa cítila naozaj lepšie keď od neho počula tie slová. Keď z jeho úst začuje prezývku, ktorou ju stále volá, úprimne sa zasmeje. Je príjemne počuť od neho ako ju volá menom ale po chvíli by jej asi tá jeho prezývka začala chýbať. Aj keď každému vždy hovorila, že ryšavé vlasy proste nemá, je to úplne iná farba, u Noaha niečo také nevyslovila. Prišlo jej to trochu divné ale po pravde od neho jej to vôbec nevadilo. „Budem sa tváriť, že ti verím aj keď to nie je vôbec pravda.“ Mykne jej kútikmi, na čo si povzdychne. Do módy sa vyzná a šperky naozaj miluje, je jej jasné, že niečo takéto nemohlo byť lacné. Nakoniec to ale nechá tak, kúpil jej to a aj keď nemá rada keď niekto na ňu míňa priveľa peňazí, musí sa s tým zmieriť. „U mňa je tvoje tajomstvo navždy uschované.“ Na malý moment tak ako on sa tvári vážne než sa zase usmeje. Myslela to ale vážne. Už o ňom jedno obrovské tajomstvo vie a nepovedala to doteraz žiadnemu človeku. Aj keď nebol vtedy na ňu príjemný, ani slovkom sa o tom nezmienila. Tajomstvo je tajomstvo. „To som si už stihla všimnúť. Ale musím povedať, že to bolo naozaj milé. A vlastne aj dosť romantické. Čo bol potom dosť veľký problém vysvetľovať to všetko mojej spolužiačke.“ Nepovedala jej podrobnosti ale vysvetlila ako sa veci majú aj keď ona si už dávno predstavovala svoje veci. Jej pozornosť upútala dvojica na pódiu a čo musela uznať, spievali naozaj výborne. Stále sa dívala smerom k pódiu aj keď dospievali, Noahovi venovala pozornosť až vtedy, keď jej z rúk zoberie kelímok. „Čože?“ Zmätene sa hneď na neho pozrie a sleduje ho ako jej nápoj pokladá preč. To čo robí pochopí až o pár sekúnd neskôr, čo ju donúti k ďalšiemu z jej širokých úsmevov. Vezme ho za ruku, ktorú k nej natiahol a prikývne. „Venujem ti ho veľmi rada.“ Ruku mu jemne stisne než aj s ním zamieri rovno na parket.

Čekal na její odpověď, a když jí nakonec uslyšel, musel pozvednout obočí. „Tomu nevěřím, někdo se přece musí najít!“ Opravdu tomu nevěřil. Neříkal to jen tak ze slušnosti. Jediné v co doufal, bylo, aby nedoufala ve víc, než jí může dát. Jenom kamarádství nic víc. Uvidí na ní, jak trošku posmutní, tak se na ní povzbudivě usměje. Její poznámce se rozesměje. „Kéž by! O tom si můžu nechat jenom zdát!“ rozesměje se. Nemohl na ní hned vybalit, že je gay, skoro jí nezná a neví, jak bude reagovat. Měl štěstí, že ti kteří to už vědí, byli rozumní a nehysterčili. „Ještě jsem nenašel tu pravou.“ Pokrčí rameny a dává si pozor na to, aby se neprořekl. I když by to nejradši vykřičel do světa a nemusel se furt přetvařovat, že je hetero. „Jsem tvůj rytíř ve stříbrné zbroji.“ A směšně se narovná a zasalutuje jí, i když tohle gesto nemá s rytíři co dělat. Pak už se jenom snaží tancovat, jak nejlíp umí, ale snaží si i tanec užívá. „Ty taky nejsi špatná.“ Usměje se upřímně a snaží se nerozesmát při pohledu na její tvář. Tváří se jakoby Leo byl opravdu Kačer Donald.

Očkem si přeměřila tu jeho eleganci, kterou se chvástal, že má, a jen zakroutila hlavinkou. Už jen to, že si dovolil strčit ruce do kapes, nebylo elegantní, ale rozhodla se mu na to nic neříkat, protože to možná nebylo elegantní ani slušné, ale bůh ví proč to působilo celkem žhavě, takže se nechtěla o ten výhled obírat. „To jsem si jistá,“ v hlase jí hrála jistá ironie, aby taky ne, protože věděla, že jemu se zas tolik nestýskalo, jelikož beztak zahříval jiné postele a potili se s ním jiné majitelky postelí. Byla moc hrdá na to, aby se smířila s tím, že i přestože Oliver spí s výstavním zbožím, hledá zábavu ještě někde jinde.. A to se asi jen tak nezmění, o hrdost těžko přijde, když si ji poctivě buduje už jednadvacet let. „S radostí,“ přijala výzvu o tom, aby ho poučila, prostě mu chtěla sebrat ten všeználkovský výraz z očí, proto mu to vysvětlovala trošku jako pro blbé, i když zrovna Oliver musel mít praxe se svlékáním šatů z ženských těl až až. Ovšem veškeré její argumenty byly zbytečné, i tak ho nedokázala přesvědčit, že ty šaty nejsou špatné. Ale bylo jí celkem jedno, jak je vnímá on, protože ona se do nich zamilovala. Sice to neobtahovalo její krásné křivky, které dává na obdiv kdy jen může, ale za to si připadala jako princezna královna, co se nade všechny může povyšovat. Tedy, to dělá i normálně, ale teď si k tomu připadala ideálně oblečená. Mimo to, očividně ty šaty znemožňují Oliverovi jakkoli ji provokovat, ovšem ona provokovat mohla i nadále, ten si užije večer. „Zlato, kdybych přišla na ples bez šatů, hrozně těžko by ses ke mně dostával, protože by kolem mě byl shluk kluků, kteří by se taky chtěli podívat,“ sebevědomě se usmála a ručkou si odhodila vlasy dozadu, doopravdy si byla jistá tím, že by se u ní tvořily zástupy. A Oliver by jí v té myšlence ještě podporoval, její ego jen tak někdo prostě nesrazí. „Možná,“ s potutelným úsměvem táhla ruku zpět k sobě a napila se punče, aby se zaměstnala něčím jiným, než Oliverovým knoflíkem.

Samozřejmě že viděl, jak se k další zkušenosti s alkoholem nehrne a že se mu teď bude dlouho vyhýbat. Sakryš, měl vybrat něco ještě jemnějšího, teď jí od toho božského nápoje odradil. V duchu si zanadával, jaká škoda. Připadal si jako odmítnutý posel boží, který se snaží šířit křesťanství.. akorát Charlie šíří alkoholismus a hříchy, to má od Boha asi daleko, jedině že by vaším bohem byl Lucifer, to by asi pak k tomu bohu mělo blízko. Ušklíbl se, když Vivuš profesorku i obejmula, ovšem jakmile se objímat přestaly, rty opět stáhl do slušného úsměvu, přeci se nebude šklebit do obličeje jedné z těch milejších profesorek, že? Nespokojeně mlaskl, když zaslechl její smích, a pokroutil nad ní hlavou. „To je součástí image,“ poučil ji s vážným hlasem, ovšem po chvilince se na ni ušklíbl, prostě se jen rád předváděl a tohle byl jeden ze způsobů, jak se předvádět a nalákat slečny. „Myslím, že to by nám zaručilo stoprocentní pozornost publika,“ zasmál se, ale pak ji jemně položil tlapku na rameno, aby jí uklidnil, no nebo se o to alespoň snažil. Poté už vešli na pódium a velký moment nastal. Publikum je přivítalo, každý zamířil na svou pozici a on pohledem vyprovodil Vivi ke klavíru. Pohled si vzájemně vyměnili, on se na ni povzbudivě usmál a Viv konečně přiložila prsty na klávesy a začala hrát. Sálem se linula hudba a on vyčkával, pohupoval se do rytmu a ve vhodné chvíli se do hudby přidal i svým hlasem. Každou chvíli na pódiu si užíval, věděl, co na něm dělat, byl prostě jako ryba ve vodě. Procházel se z jedné části na druhou, usmíval se do publika, občas si přiklekl k některým tanečním párům či stojícím lidem, které znal, nebo to byly hezké dívky, a poté se postupně vracel ke klavíru. Ještě než usedl na místo vedle Viv, jemně jí přejel volnou rukou po ramenech, a až poté se usadil vedle ní. Přiložil prsty k dílu a začali společně hrát a zpívat do mikrofonu, který byl u klavíru přidělaný. Viv se zvedla a chopila mikrofonu, zatímco na něj zůstalo místo u klavíru. Ušklíbl se, jakmile ucítil její ručky na svých ramenou, zlobil on, očividně se rozhodla zlobit i ona, alespoň to bude dobrá show. Soustředil se na hraní, čas od času i koukl na klávesy, protože na klavíru si přeci jen nebyl tolik jistý, ale většinu pozornosti věnoval Vivi, která tam předváděla vlastní show a on sám byl překvapen, jak se ta malá blondýnka rozjela. Občas mrkl i do publika, jako správný muzikant. Samozřejmě, že když se na něj culí z druhé strany klavíru, úsměv jí oplácí stejnou měrou, naprosto perfektní a ta děvenka doopravdy uměla udělat dobrou show. Píseň skončila a oni se společně postavili, on celý překvapený z té jemné pusy. Potlesk si užívá, jak jinak, a poté odchází spolu s Viv dolů z podia. „Ty se nezdáš,“ zašeptal jí, když scházeli dolů, ale to už se k nim vrhla jejich profesorka, co je chválila a chválila až do nebes. „To tě tak nabudil ten panák?“ ušklíbl se na ni provokačně, ale mluvil tiše, aby jej nezaslechla profesorka, která celá zářila. "Sluníčko, já každopádně musím běžet, chci se pozdravit s pár lidma, ale uvidíme se o hodinách," rozloučil se s Vivi i s profesorkou a pak si to zamířil do davu.
Přesně věděl, koho hledá. Benjího. Prodíral se davem a pak ho uviděl.. s dívkou! Neuěřitelné, o to se bude muset podělit s Izzy. Po bližším zkoumání si všiml, že ona dívka je červenající se Rose z oboru. Pobaveně se usmál, jeden stydlín větší než ten druhý, to je kombinace. Pokroutil nad těmi zoufalci hlavou a zamířil k punčům. Moc dobře věděl, že Benjímu alkoholický punč nejede, proto vymyslel skvělý plán. Vzal tři kelímky, dva kelímky tím alkoholickým punčem naplnil tak z třetiny a ten jeden naplnil celý, ten byl pro něj. Poté se přemístil k nealko punči a ty dva poloprázné dolil nealko punčem. Vedle toho ještě byly nakrájené pomeranče, tak jim je do toho hodil, aby maskoval vůni alkoholu. Schválně to otestoval a nic necítil. S úsměvem se tedy vydal k té dvojici. "Dobrý večer, přátelé," široce se na ně zazubil. "Vidím, že tady Rosie zná mého nejlepšího kamaráda Benjího a Benjí zná stydlivou Rosie z oboru, to by mě zajímalo, jak jste se seznámili.." tu otázku volně nechá vyplynout a je zvědav, kdo mu na ni odpoví. "A taky jsem vám něco přinesl, vidím, že Rose už má stejně skoro vypito, tak snad přijde k chuti," natáhl ruku, kde držel jejich punče k nim a doufal, že si je vezmou, jinak se totiž bál, že mu už spadnou. "A neboj Benjí, myslel jsem na tebe a vzal ti nealko a ještě přidal pomeranče, snad to vylepší chuť, u tebe Rose jsem předpokládal, že na tom budeš podobně jako Benjí, snad jsem se trefil," odůvodnil jim, proč v tom vlastně plavou kousky pomeranče. "A jak se vám líbilo vystoupení?" zeptal se, protože který umělec by nechtěl zpětné hodnocení.

Jak slíbil, tak i konal. Čekal v jejich nerdském spolku na Meg. Nemohl se dočkat a byl jako na pérkách. Celou dobu si upravoval svůj společenský oděv, který mu vypůjčil jeho dobrý známý. Nemůže slíbit, že ho vrátí naprosto čistý a bez jakékoli skvrnky, ale co člověk nadělá? Sám ví, že Theo je dosti nešikovný a zašpiní se klidně špagetama i když jí jablko. Jeden z jeho opravdu výborných talentů. V hale spolku pořád pochodoval sem a tam, kolem zrcadla, kde se pokaždé na sebe koukl, jestli je všechno perfektní a nemá na sobě nic, co by mohlo zničit tak krásný večer. Třeba zubní pasta na bradě by byla taková hezká tečka. Připadal si jako před nějakou těžkou zkouškou. Třeba zkouška toho jestli je opravdu chlap, tu by sice nikdy neudělal, ale pšt. Pořád koukal na čas, na sebe v zrcadle a ven z okna. Byl zaseknutý v takové menší smyčce, která ho nechtěla jenom tak pustit na svobodu ven. Ještě předtím, než šel dolů, musel si aspoň 5x předělat své vlasy. Rozcuch? Uplácnuté vlasy dozadu? Opravdu děsivé ptačí hnízdo? Hraní si na chytrého člověka a ulíznout si vlasy na dvě půlky? Nic z toho se mu opravdu nelíbilo. Vyhrál jeho každodenní účes, o který se ani nijak nestará. Sem tam ho nechal zastřihnout, ale to bylo jednou za čas. V jeho menším záseku se zastavil na místě, protože z horního patra uslyšel nějaký šramot. Sám pro sebe se usmál, protože si myslel, že by to mohla být ona.