Před pár dny ani ne jí přišel do spolku vzkaz, což ji velice přivedlo z míry, jelikož nikdy takhle vzkaz nedostala. Když to četla, byla neskutečně nadšená. Nikdy ji takhle nikdo nepozval a ona o to ani nestála, neměla k žádnému muži až tak blízko jako asi právě k Mattymu. Na ples úplně zapomněla, ani před vzkazem nepočítala že pozve zrovna ji, jelikož kolem něj se muselo točit nespočet slečen a hezčích mnohem než je ona sama. Na ples se však rozhodla jít, ačkoliv ten dav a to všechno ji více méně děsilo. Co když ani ten vzkaz nepsal sám její princ Matty a je to jenom nějaká sranda od klučičího spolku? To jí v hlavě vrtalo nějakou tu chvilku také, jelikož se bála že to bude jen hloupý vtip od nich. Ale i tak si vzala své šaty a snažila se ten osudný den připravit. Přípravy nebyly dlouhé. Své dlouhé vlasy si hezky sčesala do jejího oblíbeného drdolu, ze kterých pár pramínků lezlo mimo něj. Snad jako když chtěla aby on si s nimi mohl neustále hrát. Udělala to částečně kvůli tomu, že to vypadá dobře, ale taky protože tyto pramínky se do drdolu nedají svázat, nejsou na to dostatečně dlouhé. Přemýšlela dlouho zda-li si nesehnat na poslední chvíli méně pro ni odvážné šaty, protože už tohle je na ni docela obdivuhodné. Ovšem překousla se a opravdu si je vzala. Byly to jednoduché šaty, ne jako některé róby co si berou ostatní z dívčího spolku. Šaty odhalovaly celá její ramena včetně jejích jemných zad co teď byla zcela nahá. Avšak vše co má být skryté, skryto také je. Šaty uváže nahoře kolem krku. V pase se najednou trochu stáhly a odhalovaly obě její dlouhé nohy. (odkaz) Které ještě měla na podpatcích stříbrné barvy. Stejně nebude ale vysoká jako Matty, ale bude k němu mít rozhodně blíže než normálně! Hah! Nanesla si na oči zářivý stín co jí trochu roztřpytil víčka, jako pro andílka. Vrstvu řasenky a přes rty červenou matnou rtěnku. Prohlédla se ještě nejistým způsobem a když si povšimla, jak všichni mizí ze spolku.. Musí každou dobou jít taky.. Bude na ní přeci čekat. Nebo také možná nebude a je to jen hloupý vtip od někoho, kdo je spolu viděl. Nejistě dorazí ke dveřím dívčího spolku sledujíc jak si některé dámy sebevědomě vykračují s partnerem, nebo v nebezpečné skupince hyen na ples. Nakonec taktéž vyšla z té budovy, ačkoliv ne tak jistými kroky jako některé. Stejně ale ladně šla a podpatky jí nedělají problém. Vyleze zpoza toho davu se zatajeným dechem a spokojeností vydechne když zahlédne svého prince stát pod těmi schody ode dveří. Opravdu tam byl a očividně vlastně čekal i na ní. Maličko se na něj usmála a její kroky pokračují nejistě po schodech až dolů. Bála se, aby se před ním neztrapnila a její nohy se na posledním schodu tak zakymácejí, že mu maličko upadne do náruče. Přivře oči a skousne si své červeně natřené rty. Očka pozvedne maličko stydlivě k němu, tohle nechtěla a díky bohu je ráda, že mu ještě nešlápla na nohu. Neodpustila by si to. „Promiň.“ Zašeptá tiše a nejistě, díky tomu se její hlas zachvěl. Pohled svých světlých očí zaboří stydlivě do země, bála se že už teď to celé zkazila. Tyhle večírky nejsou její a on to moc dobře ví. Vždycky na nich potřebovala dřív jeho podporu, aby dokázala s lidmi i vůbec mluvit, což se teď jaksi zlepšilo ale i tak. Dlouho nikam takhle nešla. „Tak nakonec jsi to psal ty.“ Usměje se nad tím pěkně, ovšem studem stále hledí k zemi. Říkala si že buď to bude nějaký vtip od kluků ze spolku nebo on.. Kdo jiný by jí pozval? Nepřišla si zajímavá. Spíše taková šedá myška.. Ale to pro něj očividně není.

Spokojeně se na ní usmíval, na jejich vystoupení se poměrně těšil, naprosto upřímně. Její stydlivost se mu vždy líbilo, bavily ho ty její plaché reakce, i když čím víc se s ní bavil, tím méně stydlivá byla, což ho občas fascinovalo a občas se mu zastesklo po její stydlivosti. Štěstí, že u Rose ta stydlivost nemizí. Zasmál se, jakmile si do něj šťouchla a pokroutil hlavou nad její odvahou. „Ale prosímtě, mám jich za sebou tolik, že nervozitu už ani neznám,“ mávl nad tím rukou a s úsměvem pokrčil rameny. Prostě jí musel pokazit ten její vítězný výraz na tváři. Už už čekal odmítnutí nabídky na panák, ovšem ta maličká blondýnka se najednou otočila na podpatku a už si to pelášila k baru. Ani se nenamáhal skrýt své překvapení, doopravdy se nestačil divit a chviličku zůstal pozadu, dokonce si musel popoběhnout, aby s ní srovnal krok. „Jsem na tebe zvědavý,“ uchechtl se a to už společně dorazili k baru. Naklonil se k barmanovi a objednal jednu čistou vodku a jednu ochucenou, protože nechtěl, aby se Vivi na pódiu motala, netušil totiž, jak moc je zvyklá na alkohol. Otočil se k ní s panáky v ruce a ten ochucený jí podal. „Tak zlom vaz,“ ťukl si s ní a vyklopil do sebe obsah skleničky. Rty se mu trošičku zkřivili, přeci jen to byla čistá vodka. Tázavě sledoval Vivi, jak se s tím panákem vypořádá ona. Doufal, že alespoň ten fakt, že je ta vodka ochucená, její zážitek trochu zmírní. Nevybral žádnou extra sladkou, to by jí to ještě zachutnalo a on by ji od toho baru musel tahat silou, ale přeci jen lepší trochu kyselá jablečná vodka než čistá.

Nervózně vystával před spolkem, moc dobře totiž věděl, že Cryst není úplnou fanynkou velkých akcí, i proto se bál, že by mohl dostat košem. Jeho nervozita byla ale konečně ukončena příchodem zmiňované dívky, a jakmile ji uviděl u dveří do spolku, rty se mu okamžitě a samovolně roztáhly do širokého úsměvu. Za záda schoval obě růže a vyčkával, až Cryst sejde dolů. Ty schody fungovaly jako skvělé modelkovské molo, protože měl spoustu času si ji prohlédnout a musel uznat, že mu vyrazila dech. Jelikož před spolkem stál už nějakou chvíli, viděl už spoustu šatů, proto mohl říct, že Cryst nezvolila nijak složitou večerní róbu. Ale v jednoduchosti je krása, ne? U ní to každopádně platilo, upřímně si ji nedovedl představit v nějakých honosných šatech, vždyť by se v nich chudinka ztratila a nebyla by to vůbec ona. Teď vypadá mnohem přirozeněji, což ještě umocňuje její krásu. Tiše se zasmál, když mu spadla do náruče a včas ji zachytil, i když se trošku obával, že tím mohl ublížit růžím či jejím šatům, ale aspoň nespadla na čumáček, to by bylo horší. „Nevadí,“ odpověděl vřele a jelikož ji předtím zachytil za pas, lehce ji nadzvedl a pomohl jí z onoho posledního zrádného schodu. „Ano, psal jsem to já, ty jsi pochybovala? To máš nějakého nápadníka?“ tázavě se na ní zadíval, no vzápětí se usmál, aby pochopila, že si dělá legraci. „Vážně ti to sluší, ještě křídla a člověk by si tě spletl s andělem,“ usmíval se, očka mu radostně zářila a těšil se na nadcházející večer. „A abych nezapomněl, tady jsem ti přinesl růži, snad se bude líbit,“ podal jí tyrkysovou růži s nejistým pohledem, čekajíc na reakci. Druhou růži pořád držel stranou, nechtěl jejich pozdrav rušit tím, že by vysvětloval, že Pat měla narozeniny a je to jeho nejlepší kamarádka, ono totiž bude lepší, když ji pozná osobně, což se na tom plese určitě stane, pokud Pat nebude příliš zabraná do flirtování s nějakými bad boyi.

Čas plynul a vánoční ples je opravdu tu! A to znamená že musí nahodit oblek jako Barney Stinson v seriálu 'Jak jsem poznal vaši matku'. Každopádně oblek opravdu nahodil, už jen protože pozval maličké štěstíčko jménem Angela. Přípravy mu netrvají extra dlouho, avšak na vlasech si dal trochu více záležet než normálně. Neudělal si ten jeho klasický pocuch, ale trochu je upravil a zařídil díky maličko gelu, aby vlasy zaujaly určitou pozici a v podstatě se nehnuly z místa. Vzal si na sebe poměrně kvalitní oblek včetně kravaty. Opravdu mu to slušelo a vše sedlo jak má, což bude tím že si ho zkoušel už dřív. Jako mladšímu to bylo větší ale teď už to sedělo. Věděl že se mu ten oblek bude jednou hodit a použije ho. (odkaz) Upravil se a vzal ze svého pokoje krásnou lilii co pro ni utrhl venku. Věděl co přesně s ní udělá.. A doufal že Angee to vadit opravdu nebude. Nasedl do autobusu, aby se vydal přímo k ní, a vyzvedl ji, což v plánu nebylo ale chtěl jí udělat nějaké překvapení a nechtěl, aby takhle k večeru šla sama městem. Ten pocit že ji nechá jít samotnou ho děsil, tudíž se tímhle ujistil že dojde v pořádku. Slečny po něm v buse pokukují a když si všimnou té lilie, mohou se roztéct. Očka po něm hází všelijak, ale on nemá zájem.. Navíc.. Není schopný na ně ani mávnout rukou a podívat se na ně, na tož aby tady ony s nim začaly flirtovat. Rudý jako rajče vystoupí na zastávce kde se nachází byt Angee a vydá se dovnitř. Zazvoní přímo na její byt a zhoupne se na patách. Trochu byl nervózní, ale zároveň se hrozně těšil až ji uvidí. Ozve se štěkání toho roztomilého tvorečka co má doma a on jen s rukama za zády vyčkává. Přemýšlel jaké šaty bude mít na sobě a jak kouzelně bude vypadat, ačkoliv je jasné že jeho představám se ona nevyrovná a bude vypadat nespočetně krát lépe, než on si myslí.

I ona se na to těšila, ale on jí dokázal opravdu znervóznit i tím, že jí řekl to, že to na ní vidí. To jí dvakrát dokázat neuklidnilo. Ale ona se snažila mu vzdorovat a nebýt před ním taková stydlivka, i když byla občasně rudá jako rajčátko a mohla se trapností propadnout, ale on se smál a smál a ona mu chtěl utéct do kouta a rozbrečet se pomalu. Zamručela nad jeho poznámkou o panácích, bohužel tomu i uvěřila že to tak je, ale chlubit se u ní asi nemá čím, jelikož zrovna na tomhle jí nepřijde nic drsného. Spíše možná i odpudivého. I ona když si to tak sebevědomě kráčí k baru je na sebe zvědavá, jelikož tohle bude její první panák v životě. Zastaví se nervózně u baru a z nervozity poklepává prsty jako u hry na klavír, je to její zlozvyk a občas to tak jako dělá. Pohlédne na skleničku alkoholu co přistane přímo před ní. „F.. Fajn.“ Zakoktá se, už je tu zase to trdlo Vivi, to maličké trdlo co neví jestli to má vůbec vypít a jak na to. Pomalu, rychle nebo to vylejt nečekaně na zem když se nedívá? Oddychne si a ťukne si s ním. Nadechne se a kopne do sebe toho panáka, přivře oči a zašklebí se. Ošila se a praštila ho něžně do hrudi. Vyplázne jazyk znechuceně. „Proboha co jsi mi to koupil. Fujky, fujky! Fujky!“ Do třetice všeho dobrého to řekla znovu a rovnou poprosila barmana o vodu. Vypila celou sklenici a prohlédla si ho. „Jak tyhle hnusný věci můžete pít? Cítím to furt.“ Zaskučí úplně zničeně, chudák malá. Tohle je asi její poslední panák, jak to tak i vypadá. Očividně.. Připravená na vystoupení asi je, ale jen se trochu bojí, aby ji nezkusil ztrapnit.

Opravdu nechtěla zvolit něco až moc složitého, není to její vkus a ona nechce mít na sobě všude možné kamínky a závoje a různé tretky co by jí obtěžovaly v tom být sama sebou. Vpadne mu omylem do náruče, ale on ji stihne zachytit kolem pasu. Díky bohu za to že jí chytil, oddychne si, je ráda že se na ni kvůli tomu nezlobí. Opatrně se narovná k němu a sleze ten poslední zrádný schůdek co jí k tomu, aby se dostala před něj, bránil. Při jeho otázce se zasekne a chviličku otvírá pusu beze slov. Nevěděla co na to říct, nechtěla aby to pochopil takhle. „Já.. Já.. Ne nemám.. Já..“ Začal se tomu smát a ona hned zmlkla. Bála se mluvit, bála se že řekne jednoduše něco trapného. Už tak jednoduše byla nesvá že tam jdou, není to její šálek kávy, ani seznamování se s novými lidmi. Vůbec s ním měla taktéž problém se seznámit. I přes to jak moc ho zná se teď bojí, že se před ním ztrapní před ostatními a bude středem posměchu… A že uteče jako malá holka z plesu a už nikdy nevyleze ze svého pokoje ven. Ano, tohohle se opravdu Crystal bojí a dělá jí to velkou starost. Pousmála se nad jeho připomínce s andělem, nepřipadala si extra výjimečná, přišla si že spadne do toho neviditelného davu, už protože má tak jednoduché šaty. Ve výsledku jí to ale vůbec nevadí. Pozvedne obočí a maličko se nad tím usměje a chytne si tyrkysovou růži opatrně do drobné ručky. Oči jí opět září jako nedávno v tom městě a úsměv se ještě více rozšíří. Jemně se dotkla tyrkysových květů a přivoněla k ní, oči se jí blažeností přivřou a ona zvedne pohled k němu. „Moc děkuju, je strašně krásná. Navíc tahle barva je moje oblíbená.“ Prohlížela si ji.. Je stejně čistá jako ta růže. Nikdy v ní nebylo nic zlého. Opatrně se k němu natáhne a vtiskne mu lehký polibek na tvář.. Dlouho tuhle věc neudělala, navíc nebylo komu věnovat polibek na tvář. Nikoho nehledala.. O nikoho zájem neměla a nějak se nesoustředila na to, zda-li má někdo zájem o ni. „Půjdeme?“ Uculila se pěkně a chytla jemně jeho ruku.

Pomalu ani nevěděla, proč se hodlá na ten ples vydat, ale stalo se a ona teď stála ve svém pokoji na koleji nastrojená jako snad nikdy předtím. Prostě se jednou cestou zpátky ze své oblíbené kavárny rozhodla, že se podívá do obchodu. I hned si jí tam odchytila až nemocně vlezlá ženská, která jí do kabinky narvala minimálně patery šaty, milion doplňků a samozřejmě nesměly chybět ani boty. Nakonec jí tedy vybrala jednoduché červené šaty.
Své vlasy si rozpustila a nechala tak jak jsou, přirozeně vlnité. Nebyla příznivkyně make upu ani něčeho takového, ani na náušnice a náhrdelníky si nepotrpěla. Vsázela na přirozenou krásu. Do ruky by si nejradši vzala pěkně tlustou knihu, ale tušila, že by jí stejně nikdo číst nenechal a tak skončila jen se svým až moc drahým mobilem. Naposledy se podívala do zrcadla než vyšla směr ožralí puberťáci co zapomněli dospět. Za chvíli už vchází do sálu školy, kde už je lidí jako smetí. Nebo smetí jako lidí. Můžete si vybrat, neboť platí oboje. Rozejde se do rohu místnosti, kde jsou stoly s židlemi na posezení a odpočinku od bolavých nohou z parketu. Ona ale byla typ člověka, co parket obcházela velkým obloukem. Hudba hrála, lidé se bavili a ona je jen pozorovala, jako vždy. Pochvíli jí to ale stejně přestalo bavit. Zvedla se ze židle a namířila si to k pití. Mezitím prokličkovala mezi snad milion lidma a vyhnula se jednomu rozlitému pití, až se konečně dostala ke stolu s pitím. K její smůle byla skoro většina alkoholická, ale tak co mohla čekat, že? Prohledává tedy celý stůl jestli tam není alespoň špetka nealkoholického nápoje. No ještě nějakou chvíli tam stráví.

*Konečne nastal ten večer, kedy sa konal vianočný ples. Večer, na ktorý sa už dlhé týždne tak veľmi tešila. Nikdy nepohrdne dobrou spoločenskou akciou. Vníma to ako príležitosť sa aspoň jeden večer zabaviť, spoznať sa s novými ľudmi a uvoľniť sa. Predsalen veľa takýchto večerov nezažíva. Má celkom prísnu matku, ktorá ju často na akcie nepúšťa s argumentami, že sa tam bude len piť, fetovať a znásilňovať. Áno, presne taká je jej matka, vidí vždy len tie negatíva. Betty je pravým opakom, ale dokáže pochopiť, že sa o ňu bojí. To však neznamená, že bude do konca života sedieť zatvorená v izbe nad knihami. Samozrejme, knihy a učenie sú niečo, čo miluje, ale niekedy je predsa potrebné vypustiť paru. Pár hodín ju predsa nezabije. Teda podľa jej matky je to presne to, čo sa stane. Doteraz nedokáže pochopiť, ako sa jej podarilo ju napokon presvedčiť, ale je zato nesmierne rada. Už od skorého obeda sa chystá, maľuje, upravuje si vlasy a nedočkavo zíza na hodiny, ktoré sa tak pomaly vlečú. Keď nastane ten správny čas, oblečie si na seba jemné fialové šaty, ktoré dokonalo ladia s jej lodičkami, make-upom a upravenými vlasmi. Doladí ešte nejaké tie detaily a spolu s matkou nasadne do auta. Ako sa blížia k škole, jej nadšenie neustále stúpa a z diaľky počuť hlasnú hudbu. Jej nadšenie preruší len ďalšie kázanie, ktoré si už po stí krát vypočuje a o pár minút neskôr vyskočí z auta.*Áno mama, rozumiem všetkému. Budem si dávať pozor, ale hlavne si to užijem. Maj sa.*Zabuchne dvere na aute skôr, ako jej mama stihne pokračovať a rýchlymi krokmi sa vyberie dovnútra. Vstúpi do nádherne vyzdobenej sály, ktorá jej na pár sekúnd vyrazí dych. Je to tu naozaj krásne, ako také zimné kráľovstvo. Pár minút len tak postáva na mieste, kým sa odhodlá pohnúť ďalej v sále. Jej prvé kroky smerujú hneď k pitiu, samozrejme k nealkoholickému. Jej matka sa tvárila, ako by ju vôbec nepoznala a nevedela, že alkohol práve nie je jej najlepší kamarát. Veď Betty je predsa svätá. Zatiaľ. Naleje si nealkoholický punč, pričom sa otočí smerom na sálu a ďalej potichu pozoruje tú nádheru, pričom sa jemne pohupuje do rytmu hudby. Už jej tu chýba len nejaká tá spoločnosť, aby nemusela byť celý večer sama a opustená.*
http://www.shopyourtv.com/wp-content/uploads/2017/03/Future-Episode-Rivedale.png

Na tenhle den čekal hodně dlouho. Snad od začátku školního roku. Je to akce plná lidí, hudby, zábavy a to Leo přímo miluje. Z domova si přivezl sako, ještě po tátovy, neboť na nové neměli peníze. Ale tomu nevadilo, nebyl tu, aby se předvedl ale, aby se bavil a možná s někým seznámil. Samozřejmě nebyl by proti, kdyby si našel nějakého toho kolouška, ale ten hlavní důvod proč tu byl nebylo nabalování. Silně pochybuje, jestli si vůbec udělá přátele, natož si najít přítele, neboť je v dělání přátel úplně levý. Jen velmi vyjímečně se stane, že najde někoho, komu by nevadila jeho věčné přetékající energie. Své zrzavé vlasy si nageloval a slíznul dozadu, takže lehce připomínal nebožtíka, který byl přejet hlemýžděm. Předtím si musel samozřejmě zapálit cigaretu a přestříkat snad tunou voňavky aby zakryl pach kouře. Vchází do sálu nejvíc natěšen, jak to jde. Usmívá se na všechny strany, až si někdo musí myslet, že je blázen nebo na něčem minimálně jede. Míří si to k pití, někomu zamává tam, někomu támhle a tak nedává pozor a do někoho nabourá. „Ou…“ snaží se udržet na nohou a pro jistotu se připravuje i na chycení oběti jeho nešikovných pohybů. Když má konečně znovu rovnováhu, prohlédne si jeho oběť. Přijde mu povědomá, možná stejný obor, nebo spolek. Ať se snaží sebevíc nemůže si vzpomenout. „Moc se omlouvám.“ Omluví se se širokým úsměvem. „Doufám, že se ti nic nestalo…“ Zvedne obočí a nechá ji, aby doplnila své jméno. Tak to viděl v jednom filmu. Takhle se dělají přátelé, že jo?

*Je tu kopec nádherných dievčat a taktiež veľmi pohľadných chlapcov. Rada po nich pokukuje, ale ešte ju nenapadlo sa žiadnemu prihovoriť. Vlastne čaká, kým sa niektorý z nich prihovorí jej, tak by to aj malo byť. Áno, tento názor je trošku staromódny, ale stojí si za tým. Prvé rande, prvý bozk, držanie za ruky. To všetko si predstavuje ako z toho najromantickejšieho filmu, takže jej očakávania sú veľmi vysoké. Avšak verí v osud a v to, že keď bude ten správny čas, do jej života príde jej princ na bielom koni. Nad týmito vlastnými myšlienkami sa len pousmeje a zavrtí hlavou do strán. Ani nespozoruje ako sa to stane, ale cíti, že ju niekto poriadnou silou zráža. Snaží sa všetko vybalancovať bez toho, aby si svoje bledé šaty poliala pitím, ktoré drží v ruke. S nádejou sa pozrie na svoje oblečenie pričom si vydýchne, keď nevidí žiadne následky. Pohľad obráti k chlapcovi, ktorý jej je povedomý. Netrvá to dlho a uvedomí si, že spolu majú hodiny psychológie. Nikdy sa však spolu nerozprávali.*Som v poriadku. Nič sa nestalo. Mala som dávať väčší pozor.*Mávne rukou do vzduchu a vykúzli na perách široký úsmev. To čo sa práve udialo je presne ako z filmu, o čom tiež nejednu noc snívala. Mala by už prestať byť taká zasnená.*Som Betty. Máme spolu hodiny psychológie.*Vystrie k nemu voľnú ruku a z pier jej neschádza úsmev. Musí hneď využiť príležitosť zoznámiť sa.*

Raději si jí ještě jednou prohlédne, aby se ujistil, že jí nic neudělal nebo se nějak nepolila nebo si třeba dokonce nezlomila ruku. Oproti ženám, celkově ostatním lidem byl opravdu opatrný, tedy, snažil se být ale byl od přírody nemehlo, takže se mu to většinu času nevedlo. Pak si prohlédne sebe a je překvapený že jeho sako vydrželo celých deset minut čisté a neponičené. „To jsem rád.“ Na tváři mu stále se seděl široký úsměv. Tahle celá situace je skoro jako z filmu. Z dokonalého romantického filmu. Akorát že má jednu chybičku. Hlavní mužská postava není většinou gay, ale to Leo je. Nikdo to neví, až na jeho mladší sestru která je až moc chytrá na to aby to před ní mohl nějak utajit. „Oh, už si vzpomínám. Krásné jméno, Betty.“ Potřese jí s rukou a snaží se jí nerozdrtit ruku. Ví o sobě že je toho nedopatřením schopen. „Doufám, že si to tady užíváš. Byla by škoda kdyby ne.“Pustí jí ruku a nalije si nějaké pití ze stolu. Nemá nejmenší tušení co to je ale nějak mu to extra nevadí. Alkohol mu nevadí. Stojí naproti ní a čeká na odpověď.

*Chlapec, ktorí sa na ňu neustále usmieva jej príde veľmi sympatický a príjemný. Jeho neohrabanosť pôsobí veľmi milo. Jemne mu potrasie rukou, stiahne ju späť k telu a odpije si z dobrého punču.*A tvoje meno je..?*Nechá ho dokončiť vetu, keďže čakala, že sa jej taktiež predstaví. Pozná jeho tvár, ale meno bohužiaľ nezachytila. Vlastne tu na škole pozná do tváre skoro každého, ale zatiaľ si tu nestihla nájsť mnoho priateľov. Vlastne sa len zoznámila v meste s tým milým dievčaťom s fialovými vlasmi. Betty je veľmi priateľská, ale posledných pár týždňov bola neustále len ponorená do  kníh. Pravdepodobne by mala začať viac komunikovať so svetom, aby vôbec niekto zistil, že existuje. Pri pochvale na jej meno sa len mierne pousmeje a skromne sklopí pohľad k zemi.*Vlastne som len pred malou chvíľkou dorazila. Zatiaľ si tu len užívam tú dokonalú vianočnú výzdobu.*Poukáže rukou na celú sálu, ktorá sa rozprestiera práve za jeho chrbtom. V jej očiach žiaria hviezdičky, ako malému nadšenému dieťaťu, ale presne tak sa v tejto chvíli Betty cíti. Dúfa, že toto bude naozaj magická noc.*Tancuješ? Prosím povedz, že áno.*S nádejou sa pozrie do jeho prenikavých očí a na perách sa jej pohráva úsmev. Už jednou nohou vykračuje na parket a preto dúfa, že ju na ten tanec nenechá samú. To by už naozaj vyzeralo celkom smutne.*