Neměla v úmyslu nikomu narušovat jeho hezkou chvilku a stále ještě potřebovala vstřebat ten šok z toho kluka, který se kolem ní začal při příchodu protahovat a málem i na ni sahat, takže se držela vpovzdálí se svými myšlenkami a sklenkou vína, jenž ubývalo snad až neslušnou rychlostí. Tušila, že to není moc dobrý nápad, sem chodit, ale už tu byla, a tak to musela vydržet. Výzdoba navíc byla moc hezká, to ji trochu rozptylovalo, i když ne natolik, aby byla úplně klidná. Dopřála si další pořádný lok vína a přešlápla. Možná to nakonec nebude tak hrozné. Možná. Jen napůl vnímala řeč těch dvou nedaleko ní – přesněji řečeno toho jednoho, ta dívka nic neříkala, jen se dívala a… Proč se na ni začala usmívat? Nedívala se jen na někoho vzadu za Meredith? Ne, skutečně ten úsměv mířila jejím směrem. Dee proto pozvedla koutky tak, jak ve svém momentálním psychickém rozpoložení zvládla, a udělala krůček vpřed, směrem k nim. Stále neměla v plánu rušit jejich konverzaci (jestli se tomu tak dalo říkat), brala to pouze jako jakési povolení, že ano, smí přijít blíž a ne, nebude je rušit svou přítomností. Nepočítala s tím, že zrzek osloví i ji, takže sebou nepatrně škubla a odtrhla pohled od fotografie před nimi, aby pohlédla na něj. Zvažovala svou odpověď, proto neodpověděla ihned, jen se kousla do rtu a ještě jednou krátce přeběhla očima po ostatních fotografiích. „O fotografování toho moc nevím, ale tahle,“ pokývla směrem k té od Meg, „a tahle,“ kývla k jedné další vystavené ob jedno místo, jíž měla na svědomí nějaká Bethany Cunningham, „mi přijdou nějakým způsobem odlišné. Jsou…“ zarazila se, jelikož jí došla slova a neuměla dostatečně dobře vyjádřit své pocity. Vždyť studuje medicínu, ne umění, tohle bylo něco úplně jiného. Pravda, kdysi dávno navštěvovala kroužky malby, ale to bylo ještě před Tím. „Každé dílo má něco do sebe, ale kouzlo těchto dvou na mě působí nejsilněji,“ zakončila své hodnocení a raději už zmlkla, než by stačila vypustit nějaký další nesmyslný blábol. Byla pravda, že třeba ty fotografie sochy malých draků a těch kachňat jí přišly poněkud… dětinské bude asi to správné slovo. Ale každý si mohl fotit, co jenom chtěl, tudíž to ani nehodlala vytahovat a mluvit o tom nahlas. Nezáleželo jí na tom, že tu byla jistá šance, že by jeden z nich mohl být autorem. Nevadilo by jí říct jim něco takového do očí. Byl to její názor a měla holt jiný vkus. Vyčkala, zda jí na to jeden nebo druhý něco poví, a napila se ze skleničky, aby vzápětí s hrůzou zjistila, že jí víno už došlo. Nebylo na ní (prozatím a bohužel) nijak znát, že už v sobě má celou jednu sklenku vína, což ji ovšem momentálně těšilo. Nebyla nijak často, jen při občasných příležitostech, jakou byl i tento ples. Věnovala těm dvěma drobný úsměv a kývnutí hlavy, jako by se jim omlouvala, že se teď vzdálí. A to také udělala. Odplula zpět k baru, který byl stejně jako před chvilkou stále v obležení, což bylo nepříjemné, ale musela se s tím vypořádat. Využila vhodné chvilky, odložila prázdnou skleničku a nechala si nalít ještě jednu. Měla by však zpomalit, jinak se domů bude muset odplazit a nebude tu nikdo, kdo by jí držel vlasy a pomohl jí.

Rande v čajovně si překvapivě velice užila a přistihla se, že se těší na to druhé tajemné rande, které si pro ni Darren přichystal. Kromě toho se podezřele často usmívala, když si psali, ale v moment, kdy jí oznámil, že ji chce vzít na ples, se ten úsměv lehce pokřivil. V duchu si totiž procházela předchozí společenské akce, kterých se účastnila, a rozhodně nemohla říct, že by to dopadlo dobře. První ples a hned se musela pohádat se dvěma husama z holčičího spolku, navíc jedna z nich byla dokonce něco jako královna? Ach bože, to byl děsný večer, ale aspoň ji těšilo, že z toho vyšla jako vítěz (alespoň ze svého úhlu pohledu, ony totiž utekly pryč). Druhý společenský večer, který byl o něco méně formální, no pořád ho počítá ke svým ne zrovna dobrým zkušenostem, byl Silvestr, kde se poznala s Kieranem, další pokažený večer. Dobrá, ten druhý pak zachránila Zoey, se kterou prokecala zbytek noci, to bylo vlastně pěkné a příjemné, no jejich noční hluboká debata se u odehrávala mimo ten večírek, takže se to úplně nepočítá. Vidíte, takže prostě dvě pokažené společenské události a teď by měla jít na třetí a znovu zažít pokažený večer? Bála se, to je jasné, ale kdyby se trochu zamyslela nad tím, čeho se bojí, došla by ke zjištění, že se nebála dalšího špatného večeru, jako že se spíše bála pokažení s Darrenem, což by ji mrzelo. No, ona se ale do nějakých analýz nepouštěla a místo toho sebrala veškerou odvahu, co má, a s pozváním na ples souhlasila. Koneckonců doopravdy neměla žádné lepší plány a něco si vymýšlet? To nebyl její styl. Jen co tedy bylo vše domluveno, mohla nastat panika, protože vůbec netušila, co si vezme na sebe. Nevlastnila zrovna velkou zásobu šatů a ani jedny z těch pár kousků, co měla, se jí na tuto příležitost nehodily, proto bylo jisté, že se bude muset vypravit na nákupy. Ale s kým? Módě nikdy moc nerozuměla, nosila zkrátka to, co se jí líbilo a přišlo jí pohodlné, ale k tomu večerní šaty nepatřily, její znalost v tomto oboru byla tedy nulová. Nejdřív chtěla napsat Zoey, protože od Silvestru jejich přátelství mířilo dobrým směrem, akorát se pořád držely hřiště a piva, do toho nákup šatů úplně nezapadal, a tak zprávu pro ni smazala a naklikla Fox, která by jistě také byla dobrou poradkyní, ale ta se bavila hodně s Darrenem a tak trochu se bála, že by celý nákup byla bombardována otázkami, o které nestojí a nad kterými sama moc přemýšlet nechce. Když jí vypadly její dvě kamarádky, zůstali jí přátelé z řad opačného pohlaví, kteří by příliš nápomocní nebyli, a tak se musela vypravit sama. Prošla spoustu obchodů, ale všechny šaty byly na její vkus příliš složité, nebo přes její rozpočet, až po hodině bloudění konečně našla to, co hledala. Jednoduchý střih šatů, a dokonce v červené barvě, kterou jí Darren doporučil a ona se rozhodla tím řídit, protože jejich večer byl v jeho režii a ona předpokládala, že pro tu barevnou radu měl nějaký důvod. Kromě toho byla ozdoba v podobě květů příjemnou připomínkou, že vyráží na jarní ples, minimálně jí se to líbilo, proto si právě tyto šaty koupila. Původní jistota, kterou pociťovala při výběru šatů zmizela, když se měla připravovat na ples a šaty tak výhružně visely na skříni. Vybrala správně? Taková drobná pochybnost jí běhala hlavou pokaždé, když ty šaty viděla, proto se více zdržovala v koupelně, kde se vysprchovala, umyla si hlavu a vlasy si vyfoukala, ale protože na koleji jsou sprchy přidělené na jedno patro, brzy se stáhla zpět do pokoje i přes ty pochybnosti, které z pohledu na šaty měla. U zrcadla si upravila obočí, nanesla trochu béžových stínů a řasy prodloužila pomocí řasenky, čímž byla hotová. Ještě si rty přetřela lojem na rty, který i lehce barvil, a byla s make-upem, pokud by se tomu tak dalo říkat, hotová. Lůj si přihodila do drobné kabelky, ve které měla už připravené další důležité věci, a v tom jí zapípal telefon, který hlásal novou zprávu. Darren už je na cestě. Srdce jí poskočilo a přišel zmatek, protože ještě pořád stála v pokoji kraťáskách a volnějším tričku, asi by si měla trochu máknout. Oblékla se tedy konečně do šatů, nespokojeně se přeměřila v zrcadle, ale nechtěla se tím jednak rozhodit a jednak zdržovat. Raději si tedy nazula baleríny, protože se na podpatky opravdu necítila, a naposledy si zkontrolovala, zda má všechno, co bude potřebovat. Od toho ji už vyrušilo klepání na dveře, které nemohlo patřit nikomu jinému než Darrenovi. Na chvíli skoro zamrzla na místě a nechala ho chudáka čekat asi o něco déle, než je vhodné, ale nebylo to záměrné. Když se tedy konečně pohnula a dveře mu otevřela, na rtech jí hrál nervózní úsměv, který jen zesílil při jeho slovech obdivu. Na to, že ještě před chvílí přemýšlela, zda vůbec vybrala správné šaty, teď takovou chválu nečekala. „Ty herečko,“ broukla tiše a pokroutila nad ním hlavou, ale jemná červeň, co se jí vkradla do tváří, jasně značila potěšení. Stejně jako on, i ona si prohlédla svůj doprovod a jak se už jednou odvážila pochválit ho na Flickru, i teď by si pochvalu zasloužil, protože byl víc sharp než kdy předtím. Během prohlížení si všimla červené květiny na Darrenově obleku, u čehož se pohledem zakotvila a ona konečně pochopila, proč jí doporučoval červené šaty. „Prosím tebe, jako kdyby to bylo tvoje první zlomené srdce,“ oplatila mu úšklebek, no oproti němu se šklebila o něco víc, což pravděpodobně tvořilo vtipný kontrast k jejím něžným šatům. Ačkoliv se ta věta může zdát naprosto zlá, nemyslela to tak. Ano, byla to narážka na pravděpodobně dost divokou minulost Darrena a jeho vřelé vystupování vůči ženám, které jistě někdy skončilo zlomeným srdcem, ale nebyla to výtka. Byl to koneckonců jeho život a jeho minulost, jí zajímalo primárně to, jaký byl nyní, v této současné chvíli, a to na ní působil velice mile, neměla tedy potřebu mít na něj kousavé poznámky za jeho minulost, ve které ji ani neznal… nebo znal, ale příliš se nebavili. Abych byla upřímná, Cass je přeci jen také obyčejná slečna s city, takže z toho nadšením neskáče, ale není typem, co by ho lynčoval za takové věci. Na druhou stranu ani není typem, který by to přehlížel, ona na to zkrátka a jednoduše udělá poznámku, na kterou jí navíc nahrál on sám. „Navíc si myslím, že ty by se spíš zajímaly o můj doprovod,“ aby zdůraznila svou lichotku, jemně se na něj usmála, „než o to, co mám na sobě, ale děkuju,“ nehodlala jeho poznámku odbýt jen jinou poznámkou, obzvlášť když jí svým vlastním způsobem lichotil, proto ze sebe dostala i poděkování a vřelý úsměv. Z dárku, pokud se tomu tak dá říkat, byla vcelku zaskočená, nejdříve se překvapeně dívala na Darrena a poté na korsáž, kterou obdržela a kterou si se zájmem prohlížela, jelikož nic takového nečekala. „Děkuju,“ hlesla podruhé za krátkou dobu a s jasnými rozpaky zdvihla pohled od korsáže k němu, zatímco se snažila krotit své koutky, které pořád mířily vzhůru. Nechala ho uvázat korsáž, pokud bylo potřeba ruku natočila tak, aby se mu to vázalo co nejlépe, a během toho ze sebe dostala informace o pivoňkách. „Je to hezká květina,“ zhodnotila jeho výběr, ale zcela upřímně by byla stejně překvapená a naměkko, i kdyby přinesl třeba tu růži. Ona navíc neměla žádnou neoblíbenou květinu, ale ani úplně tu top oblíbenou, zkrátka všechny měly něco do sebe a nejhezčí bylo vidět rozkvetlé louky, ale to v San Franciscu těžko naleznete, takže pivoňka připevněná k její ruce je nadmíru dobrou substitucí. Jakmile bylo vše hotovo, chytila se Darrenova rámě a nechala se odvést k taxíku, který je přemístil k sálu. Darrenovo gentlemanství ocenila tichým „Díky,“, vážně by s tím děkováním už měla přestat, jinak začne znít jako zaseknutá deska, a společně zamířili do sálu. S tichým obdivem si prohlížela výzdobu, se kterou si někdo pravděpodobně dost vyhrál, a spokojeně se usmívala. Všechny původní pochybnosti byly pryč a ona si to mohla užít. „To zní jako plán,“ odsouhlasila jeho návrh, ačkoliv umění zrovna dvakrát nerozumí, takže nebude nejlepší partnerem do diskuze o umělecké hodnotě daných obrazů a fotek, ale bude se snažit. Vydali se tedy ke stolu, ale během toho si stačila všimnout, že se už odehrává nějaké představení, které nebylo hudební, ale taneční. Konkrétně se jednalo o balet a sice Cass nebyla znalcem tance, viděla v tom tu píli a náročnost, koneckonců to byla jen hudebně podložená podoba sportu, proto to dokázala ocenit. Pokud Darren neprotestoval, zastavila se, aby se na to chvíli mohli dívat, ale to už blondýnka akorát končila, no lepší něco než nic. „Sice nejsem umělec, ale oceňuju tu práci, co s baletem je, která jde vlastně vidět i během představení, protože musí mít fakt dobrou koordinaci a svaly,“ podělila se s Darrenem o svůj skromný názor o baletu. „Ale i když na tom vidím něco zajímavého, asi bych nevydržela třeba na představení nebo tak,“ dodala s jemným úšklebkem, holt neviděla tu uměleckou hodnotu za těmi pohyby, ale to jí snad nikdo neměl za zlé. Drobné vyrušení cesty k nějakému volnému stolku skončilo a oni se tak mohli konečně k jednomu dostat a víceméně si ho přivlastnit. „Když máme stůl, ještě to pití. Mám tam skočit? Co by sis dal?“ sice tušila, že bude Darren pokračovat ve svém gentlemanském chování, ale nechtěla se jen nechávat obskakovat, na to prostě není zvyklá. Samozřejmě se s ním o tom hádat nebude, ale chtěla se alespoň nabídnout a dát tak najevo, že není zhýčkanou princeznou, která by si sama odmítla dojít pro pití.

Do velkého davu společnosti se jí příliš nechtělo, ale vzhledem k tomu, že tam vystavovala, brala to skoro jako svou povinnost. Obvykle by se na takovou akci vydala s chutí, ale po těch událostech s Oliverem toužila být spíše sama než se obklopovat lidmi, no s plesem víceméně počítala. Jedna osůbka – Bastien, ale změnil její pohled na tuto událost, protože se dohodli, že půjdou spolu. Samozřejmě ji napadlo se zeptat někoho ze svých přátel, ale Lacey měla starosti trochu jinde, Tabbs už doprovod měla a Bastien… Inu, nebyla si jistá, jestli se s nějakou milou slečnou nedomluvil, protože na Flickru o něj byl zájem, který naprosto chápala. Znala ho už pěknou řádku let, a kromě jeho dobrého srdíčka, které by chválila, kde mohla, by byl hřích nevyzdvihnout jeho vzhled, prostě není slepá a ví, co se holkám líbí. Jak se ale během jejich konverzace dozvěděla, nic takového se nestalo a tak nějak přirozeně vyplulo, že by mohli jít společně. Pro tu myšlenku se naprosto nadchnula a chmury z přílišného sociálního kontaktu, který ji na plese čeká, šly úplně stranou, protože s Bastienem se vždy dobře bavila. Nejčastěji spolu mířili zdolávat divoké vlny na prknech, ale uměli trávit čas i jinak a nebyli omezeni jen na to, co je dalo dohromady; to na jejich přátelství oceňovala. Od toho dne byla jako vyměněná, ta ztracená životní síla se jí vlila zpět do žil a za všechno mohl její drahý Caruccio, kterému chudáčkovi často vypisovala, jak se na ples těší a s radostí mu poslala i fotku svých šatů, jen co se pro ně rozhodla.
S přípravami na ples začala včas, proto stíhala vše tak, jak měla naplánováno, a mohla na sraz s Bastienem dorazit tak akorát. Přišlo jim lehčí se sejít přímo na akci, ale to se asi trochu spletli, protože tady Gab si ho trošičku nevšimla v tom davu přicházejících lidí, bůh ví, na co se tak zahleděla, že si nechala toho fešáka zmizet, ale stalo se. Proto taky lehce nadskočila, jakmile jí byl výhled zastíněn, ale jen co uslyšela ten příjemný hlas, veškeré napětí bylo pryč. „Bastiene, mio caro,“ zaradovala se okamžitě a vesele se usmála, jen co Bastiena konečně viděla. V takto formálním oblečení ho viděla asi poprvé, ale ten klučina snad vypadal dobře ve všem, je to vůbec dovolené? „Grazie, sei così carino,“ na jeho francouzštinu reagovala svou italštinou, což možná působí zvláštně, ale fráze, které vůči tomu druhému používali, se daly snadno rozšifrovat, popřípadě je říkali často, až si význam slov vryli do paměti. Například že je roztomilý neboli carino, byla jedna z jejích oblíbených lichotek, co se Bastiena týkalo. Jemný polibek na tváře mu opětovala, tahle francouzská tradice se jí zamlouvala a u něj to brala už jako samozřejmost, zaskočit ji tím nemohl, protože to jednak patřilo k jeho kořenům, a hlavně to patřilo k jejich přátelství. „Jsem zvědavá, co sis na mě připravil,“ zvědavě na něj koukala, ale jakmile se otevřela krabička s naprosto rozkošnou korsáží, která byla převážně tvořena růžemi, ale byla dozdobena i jinými kvítky a ve výsledku to tvořilo něco neskutečně krásného, z čehož jí očka zářila nadšením. Tak proto se ptal na její šaty! „Je to nádherné, grazie mille!“ široce se na něj usmála a radost z ní přímo sálala, zatímco si upevňovala svou korsáž. „Ani já tuhle tradici nechápu, ale musíš uznat, že je to pěkné,“ prohlásila odhodlaně a zdvihla ruku s korsáží blíže k jeho obličeji, aby ocenil tu krásu. Fakt, že spolu ladí, byl dalším zdrojem jejího nadšení, dokonce porovnávala svou korsáž s tou jeho, přičemž měla na rtech rozverný úsměv. Večer začínal skvěle. „Je to vážně skvělé, sei il migliore,“ chrlila jednu pochvalu za druhou, to jí bylo podobné. Nechtěla ale aby celý večer strávili radováním se z květinových doplňků, proto se v tomto směru zklidnila. „Sì,“ odkývala mu a jemně se zachytila nabízeného rámě. „Mimochodem, kdo ti pomáhal s outfitem? Mamma?“ zněla nadšeně, jen byla překvapena tím rolákem, který se jí nezdál typický, ale vypadal slušivě, takže předpokládala, že v tomto bude mít prsty jeho mamka, která koneckonců má dobrý vkus, jinak by nepracovala tam, kde pracuje. Debata o outfitu jim tak akorát vyplnila čas než ho dovedla ke svému obrazu, u kterého se nacházela… „Carissima.“ Vypustila to z úst velice jemně, ale s naléhavostí se koukla na Bastiena. „Promiň, hned se ti budu věnovat, už jsme u mého obrazu,“ ke kterému také jemně kývla hlavou, „ale je tady někdo, koho musím pozdravit,“ tiše mu vysvětlila situaci než ho nechala samotného s jejím obrazem a pustila se jeho rámě, načež se vrhla k Noře. „Carissima! È così bello vederti,“ usmívala se na svou drahou kamarádku od ucha k uchu a bez delšího čekání si ji přitáhla do objetí. „Ti stai divertendo? Chi è quello?“ vychrlila na ni hned několik otázek, jen co ji pustila, a pohledem se přesunula k zrzavé společnosti Nory. „Ahoj, promiň, že jsem ti ji ukradla, hned zmizím, ale máš moc pěkný oblek,“ cítila by se neslušně, kdyby mu nevěnovala alespoň kousek své pozornosti, proto i s chlapcem navázala krátký kontakt, než se otočila zpět na Noru. „A promiň, že jsem tě tak vyrušila, užij si ples, určitě se ještě uvidíme, ale nemůžu nechat Bastiena dlouho čekat, arrivederci“ ráda by se svou italskou polovičkou ještě chvíli pobavila, ale obě tu měly společnost, proto se Gab otočila zpět k Bastienovi, ale vzhledem k tomu, že se všichni dívali na jeden obraz, příliš se od Nory a jejího společníka nevzdálila. „Mi dispiace,“ omluvila se a koukla na něj, aby v obličeji vyčetla, co si o tom obrazu myslí. „Tak jaký je verdikt kritika?“ optala se zvesela, ale s touto otázkou pohledem vyhledala i Noru, i její názor ji zajímal.

V okamžiku, kdy se mu jeho plány na nadcházející dny zhroutili před očima, nepřemýšlel zrovna chytře, natož racionálně. Proto taky ono rozhodnutí na poslední chvíli jít na ples. Úplně vypustil možnou existenci jedinců, kteří nejsou zrovna milovníky plesů. Jenže proč se ze všech svých přátel teda rozhodl napsat zrovna Meggie? Blízko k ní rozhodně má, přeci jenom se znají už něco přes dva roky. Hmm sám si na tuto otázku asi nedokáže odvětit jasnou a přímou odpovědí. Vždy, kdy spolu oni dva byli, tak mu bylo dobře, tak proč by s ní nechtěl strávit čas i teď? Přestože jí tím tak nějak nechtěně způsobil menší záchvat paniky, doufá, že i ona si váží jeho společnosti stejně tak jako on její.
A když si už myslel, že je její panikaření za nimi, tak se mu svěří s tím, jak se doopravdy cítí. Teď už si opravdu uvědomuje, jak moc tento druh aktivit Megs nemá v oblibě. Toho, že mu pravdivě odpověděla, si ale váží. Že místo toho, aby si vymyslela nějakou prostou lež a ušetřila ho případným starostem, se rozhodla mu sdělit pravdu o tom, co se jí momentálně honí v hlavě. Pokud jde o Meggie, s ní snad nikdy neměl problém v komunikaci, pokud ho něco trápilo, tak jí to dříve či později tak jako tak pověděl. Tak se alespoň nemusí sužovat případným mlčením a utajováním; když se člověk svěří, tak se mu niterně uleví a hned se cítí lépe. Takže ano, měl v plánu jí říct o současných neshodách, které momentálně tíží jeho vztah s jeho milovanou přítelkyní. Jenže jarní ples není vhodné místo na řešení takovýchto problémů. Zkazit tak plesovou náladu opravdu nikomu nechce. Proto se rozhodne si nechat tuto maličkost prozatím pro sebe a až nastane více vhodný okamžik, tak si o tom budou moci popovídat. „Nevejraj. A i kdyby, to jen protože ti to neskutečně sluší,“ pousměje se na ni. Svá slova myslí vážně, opravdu se mu líbí jak jednoduše a elegantně se na dnešek oblékla, jako nějaká lesní víla z pohádek. Poté mu ale do rukou vrazí plastový tácek, který za krátkou chvíli určitě naplní chutnými pamlsky. „Jako bys mi četla myšlenky,“ prohlásí vesele. Nastaví jí ruku, aby se ho mohla chytit (to se přece na plesech dělá, ne?), než tedy vyrazí k onomu koutku s občerstvením. Ani neměli problém prokličkovat se davem, překvapivě se většina studentů potulovala u minibaru, který se nacházel o kousek vedle, takže měli nabídku s jídlem více méně jen pro sebe. „Aah tak co ochutnáme jako první?“ Otáže se, zatímco sám rychlým, zato důkladným pohledem skenuje nabídku. Je nucen tentokrát použít lehce hlasitější hlas, jelikož jsou obklopeni vyšším počtem studentů. Rozhodně neodolá výtečně vypadajícím jednohubkám, takže bez dalších otázek se po jedné natáhne a okusí. „Hmm-“ Jeho výraz v obličeji se zkroutí do znechucené grimasy. Sám ani neví čím to je, zda je to onou slanou pomazánkou, či mu jednoduše nesedne zvolená kombinace ingrediencí, ale tohle mu zrovna nechutná. „Hej, Meg. Ochutnej,“ nabídne jí právě ten samý pokrm, který zrovna měl. Pravý koutek mu nevědomky vyskočí nahoru, ale kdo ví, Meggie to třeba chutnat bude.