Bylo mu záhadou, jak to s tou jeho společnicí je. Zdali si teda myslí, že je nějakým jejím zásobitelem, případně zda není tím typem holky, která se nechá obsluhovat kdejakým pohledným, tupým chlapcem – a že jim Ruben byl, zdůrazňovat nemusím. Každopádně, doléval jí přeci jen alkohol, který zde našel, takže v podstatě nijak nepřispíval, ba naopak, a k tomu to byla jen jistá část toho, co za tu dobu vypil již on. Jeden kelímek pro ni, tři pro sebe, dobře, možná čtyři, a tak dále, dokud už do sebe nenalil úctyhodnou dávku alkoholu tak pro další tři lidi. Stále mu to přišlo celkem málo, ale on potřeboval nějaké, no, povzbuzení, lepší náladičku na blbůstky a další věci, které zajisté bude dalšího rána litovat. Zažil horší věc, a tak jen potřásl rameny a rozhodl se vyslechnout ten její jakýsi nápad, který by si později přál ani nezaslechnout. Přiblížil se k ní, kriticky, tedy s tím povytaženým obočím, na ni pohlédl a optal se znovu: „Vážně ne?“ Jako by z ní tím svým posměšným tónem lovil tu skrytou pravdu, že umění, pokud neztvárnilo něco sprostého, či vtipného, prostě nestálo za to. A později se stejně ukázalo, že ne. Byl to ale její názor, a ačkoliv byl znám tím, že se lidem pokoušel změnit i ty sebemenší postoje, potřásl opět – tak poosmé – rameny a šel se raději napít nějakého… ginu? Tak to už stálo za to. „Největší,“ dodal šeptem k tomu jejich popisu výstavy, ovšemže to ukončil dalším lokem z kelímku. Sledoval nato pódium, protože byl vysoký, samozřejmě, a pohlédl tak na svou prťavou kumpánku, musel se až uchechtnout. „Znáš kluky, co jo?“ povytáhl obočí stejným způsobem, až jej to donutilo k myšlence, zda takové lidi vůbec nazývat kluky. Neočekával odpověď, na jeho výraze šlo poznat, že je tím spíše uráží. Jakej mužskej sakra tancuje balet? Podivné, a ta představa byla snad ještě podivnější. Znal pár tanců, ale nebyly to žádné výjimečné schopnosti. Prostě dával pozor na lekcích a v klubech, to bylo tak vše. „Jasně,“ zamumlal si, naléval do sebe totiž další rum, k tomu, no, se netěšil na její baletní kreace. Co vůbec studovala? Možná to byla nějaká tanečnice, ale… to ho zas dostávalo k myšlenkám na to, jak ohebná asi bude. Nakonec musel vyhodnotit i to, jak rychle běží, protože padl nápad si zahrát tu známou dětskou hru. Měl v sobě už pár kelímků, docela se nudil a k tomu by se tak mohl trošku zasmát. Podivná holka, ale na takové on měl prostě zálusk. Na pár chvil se zapřemýšlel, nejistě na ni pohlédl, jako by měl hledat tu vážnou stránku té dívky. Žádná asi nebyla, ale nestěžoval si. „Ne,“ střelil po ní, opět s tím svým vybízejícím, nekalým pohledem, a když mu pochválila jméno, daroval jí pouhý úšklebek. To už ji poté plácl a svižným krokem si to bral skrze menší dav lidí v naději, že ho s tou svou výškou nezahlédne. Narazil po cestě do nějakého chlapce v černém obleku – neměl takový snad každý? „Uhni!“ houkl na něj, načež prostě pokračoval vpřed… směrem k výstavě. Nevěděl, kam to pospíchá, jen se zatím nesnažil běžet. Nějak nepotřeboval, aby celý sál věděl, že se podnapilý Rubolf rozhodl nahánět s nějakou náhodnou holčinu, která mu překvapivě byla v patách. Ale to už málem zakopl, pravděpodobně o svou vlastní nohu, čímž ztratil pár důležitých vteřin - a taky se z něj ozvalo pár nemilých slovíček.

Štvalo ji to všechno, jeho stupidní napodobování i způsob, jakým s ní mluvil, jako by snad byli přátelé. Nebyli. Pošťuchoval ji a ona mu to vracela, zatímco on řezal tupým nožem na máslo, ona vytahovala kudličku a chystala se ho každou chvílí podříznout, jestli se nezačne chovat jako dospělej člověk a nepřestane být jak malý děcko. To všechno samozřejmě obrazně, v realitě by se uchýlila k jiným praktikám. “Moc mě neštvi, nebo na tebe vyliju to pití,” zamávala mu svým symbolicky červeným kelímkem před ksichtíkem a zaškaredila se při myšlence, že by ji snad vážně mohl sledovat. Jenomže to asi vážně nedělal, proč taky, vždyť ona byla určitě tuna dalších chudáků, jejichž život by mohl trápit svou přítomností a radostným přístupem ke každý kravině, která se vynoří na obzoru. “To je děsivý,” poznamenala na to jeho “jdu a vidím.” Když se nad tím tak zamyslíte, vlastně to docela děsivý bylo, takhle se potkávali často, prostě se jen někdo nachomýtla a on tam byl nebo brzy taky došel. Vážně se zdálo, že ji buď sleduje, nebo má podobný nápady, což ji ještě víc děsilo, protože to by znamenalo, že jsou si nějak podobní. To nechtěla. Nechtěla, aby se jí jakýmkoli způsobem podobal, protože … protože to prostě nešlo. Odmítala připustit, že by se něco takového mohlo stát. Nicméně ať už ji štval jakkoli, nebylo to dostatečně na to, aby to dávala najevo více než kousavými poznámkami, kterými vlastně reagovala na všechny – taky ji všichni nějakým způsobem štvali. Darren a jeho až přílišná blízkost k ní, Isaac Collins a jeho vtěrnost, celý svět a jeho existence. Pak pronesl cosi o tom, že jí musí pomoct, protože jí to nejde se slovy, což by ji samozřejmě trochu urazilo, kdyby to nebyl on a … no, prostě on. “Umím to se slovy, jenom některým lidem přijdeš sympatičtější,” posměšně si odfrkla a zakoulela očima, “což fakt nechápu, asi protože seš míň přímočarej,” potřásla rameny s pohledem někde mezi ’na to nemůžeš nic namítnout, a ’ha, vyhrála jsem, na to totiž už neměl co říct. Ne? Byla opravdu hodně přímočará, ale taky chytrá a věděla, kdy se to nehodí. Ohnivý temperament a horká hlava jí ale v některých situacích zastínily mysl. A tak tu byl Isaac Collins, otravný červ. Najednou měla kelímek znovu naplněný skoro po okraj a odpíjela ze svého kelímku s tím, že až tenhle dopije, protože si toho nalila opravdu nekřesťansky moc, už vážně nic pít nebude, kromě nějaké dobré vody. Všichni víme, že všechna voda nechutná stejně. Jeden koutek úst jí mírně vyletěl při jeho znechuceném výrazu, když se napil. “Jsi fakt mimino,” pověděla mu posměšně a znovu se napila svýho pití. Potom se rozhlédla kolem a zamyslela se – kdo asi tak bude oběť jejího vyslýchání, až se opije? Ovšem, pokud neskončí na podlaze dřív ona.

,,Naprostá pravda, a takový nám jsou k ničemu,” přitaká ohledně jeho slov, že to není Leia a ani Natasha. Akselovi nevadilo, jestli byla nějaká dívka skutečná nebo ne. Dokázal se do ní zamilovat stejně tak jako Arthur. Vlastně zamilovat se do postavy z filmu nebo hry je hodněkrát o dost lehčí, jelikož vám nijak neublíží nebo vám nezlomí srdíčko. Skutečný holky jsou většinou zlý potvory, který se v tom vyžívají a tak nějak na ně má Aksel asi nějaký skrytý radar. Naneštěstí ho má i Arthur a moc dobře ví, že mu ta dívka zlomí srdíčko dřív, než se to stane. Aspoň, že ho to vždy za chvíli přejde. Má super nejlepšího kamaráda, takže na holky nemá čas. Pak se společně s ním musí zasmát, protože ta rychlá změna názoru byla prostě vtipná. Takovýhle výlevy míval často. ,,Přesně ta,” zazubí se na svého kamaráda, když má i reálný důkaz o tom, že vlastně existuje. Profil na flickru sice byl důkaz, ale ne tak hodnotný jako to, že stojí nedaleko od nich, ,,sluší jí to, že jo?” musel to na svého kamaráda zkusit, ,,odmysli si všechny super ženy z filmů, seriálů, her, knížek a komiksů,” ušklíbne se na něho, protože věděl, že kdyby to neřekl, tak by jí opět přirovnával k nějaké nereálné ženě. Nevadilo by mu to, jenom ho zajímal jeho opravdický názor. To už se ale otočil, protože se mu do zorného pole vetřel nějaký neznámý vetřelec, ,,jo, určitě máš pravdu,” přikývl a proto, když přišel na jiné myšlenky, tak po ní ještě jednou hodil očko. Ale pak už se opravdu nadobro otočil a věnoval se svému kamarádovi. Když do něho jeho kamarád začne drkat, tak zbystří a začne Alexe hledat taky, ,,kde? Ah, jo támhle!” on s ním sice nebyl tak velký kamarád jako Arthur, ale to nebyl žádný problém, aby mu začal stejně vesele mávat i on. Na tváři měl úsměv od ucha k uchu a vesele mával, a když viděl, že mu Arthur naznačuje ať jde k nim, tak i on jeho krok zopakoval. Aspoň by byli na fotku tři, to už je skoro jako Iron Man, Thor a Kapitán. Ještě jim chyběl jeden člověk, který by dělal Thanose a bylo by to jako na konci Endgame. Takže čím víc lidí, tím líp. V tomhle vztahu opravdu nebylo třeba slov. Stačily náznaky, nebo pohledy a oba vždycky věděli o co se jedná. To bylo na tom celým nejlepší. Občas je těžké mezi tolika lidma najít toho správného, který bude vašim nejlepším kamarádem na dlouhé roky. Lichotku přenechal Arthurovi, jelikož taky byla směřovaná k němu a on se vrhl na vyvracení toho, co nebyla pravda. Nebyli pár. Jemu už taky nevadilo, že si to lidi mysleli, protože se to dělo často, tak to člověka přestane překvapovat, ale vyvracet to musel pokaždý. A teď přišel konečně čas na focení. První fotka, který měla vypadat jako z Endgame byla za nimi a teď přišla řada na fotku jako ninjové, ,,skvělá volba, Kapitáne,” zazubí se na něho a zaujme pózu ninji. Bylo super slyšet smích fotografky a i jeho rozesmál, takže nepůsobili moc seriózně, ale rozhodně to bude jedna z upřímných fotek. Bude si je muset vystavit. Po focení si zajdou za slečnou, která jim dá rovnou vytištěné fotky, ,,sakra, co s nima?” podívá se na Arthura, jelikož ani jeden neměli nic, kam by si je mohli dát, aby se nezničily ,,nedáme je k tobě k saxofonu?” navrhl, jelikož to bylo asi jediné řešení. ,,A co podnikneme teď? Chceš za někým jít? Třeba za Alexem? Nebo se chceš podívat na fotky? Nevíš, kdo bude teď vystupovat? A kdy vlastně vystupuješ ty? Abych o to nepřišel,” zavalil ho hromadou otázek, jelikož sám byl dost nerozhodný a v tuhle chvíli nevěděl, co jako první by chtěl vidět, slyšet nebo třeba ochutnat. Moc možností.

Její pocit, že na ni všichni zírají, jako kdyby byla snad nějaký mimozemšťan, stále narůstal a nechtěl se uklidnit. Naštěstí vedle sebe měla Petera, který byl zcela ochoten poslouchat její nejisté stěžování si na nynější situaci a snad ji i hezky uklidnit, jen kdyby všechna ta jeho pěkná slůvka neměla takový dopad, jaký měla. Co si budeme, to na ni rovnou mohl shodit bombu. Buď roztrháme na kousíčky celé její tělíčko, nebo jenom srdíčko, co na tom sejde, viďte. Překvapeně zamrkala při jeho slovech, načež sklonila hlavu, aby zakryla ruměnec ve tváři. “To neříkej,” a právě v takových chvílích mohl Peter úžasně vidět, jak na podobné věci není zvyklá. Jistě, bratr jí říkal, že jí to sluší, ale jemu to nevěřila. Vždyť to byl její bratr, řekl by jí cokoli. No, dobře, byl k ní vždy upřímný, ale v tomhle prostě žádnému členovi rodiny nevěřila. Byla si zcela vědoma, že není ošklivá, věděla, že vypadá pěkně. Dokonce jí to občas říkali i spolužáci, ale jak to mohla brát vážně od nich? Chtěli ji jen dostat do postele, nebo si dělali srandu. V obou případech jim na to prostě nenaletěla. Nevnímala to, krčila nad tím rameny. Takže na co vlastně nebyla zvyklá? Zřejmě aby jí člověk, ke kterému cítí tak silné emoce říkal, jak jí to [/i]neskutečně sluší.[/i] Asi na to nebyla připravená, určitě. Jistě, potěšilo ji to, byla by i šťastná, kdyby nevěděla, že tohle celé je jenom nevinné utěšování od kamaráda. Zvedla zase hlavu, když tváře nabraly normální barvu a on vyslovil ta slůvka. Na minutku zapřemýšlela, že by ho vlastně jenom chtěla pro sebe, na víc než tenhle večer, jinak. Ji samotnou ta myšlenka natolik rozhodila, až mu do ruky nemotorně vrazila ten tácek, aby se trochu probrala. Snad. Jeho slova ji nutila chtít se zahrabat ještě víc. Teď si i čtou myšlenky, skvěle! Začínala být vážně zoufalá, ale aby předešla podobné panice, jako na koleji, zhluboka se nadechla a raději na ten tácek hodila pár sladkých dobrot. Nějaké sušenky, prvotně, protože měla opravdu chuť na sladké. Mezitím si nevšímala, co zkouší Peter, vytrhlo ji až jeho vybídnutí, aby zkusila...tohle? Pohledem si změřila jednohubku a zcela razantně odmítla. “Chci sladký!” prohlásila a s těmi slovy do rukou vzala jakousi čokoládovou kuličku, která byla s dalšími naprosto stejnými vysypána v průhledné skleněné misce vedle těch sušenek, kterých pár položila na tácek. Když si ale čokoládovou kuličku vhodila do pusy, zjistila, že je to rumová pralinka. “Ewh,” zaškaredila se a zakroutila hlavou, když polkla. “Nemám ráda rumový pralinky,” připomněla sobě i jemu svou nechuť k těmto pochutinkám a rozhodla se, že neidentifikovatelným miskám se raději vyhne.

Nad jej slovami sa pobavene zasmial, no naozaj tie slová chvály myslel vážne. Samozrejme že sa mu Cassie páčila, nech už mala oblečené čokoľvek, no toto bola veľmi príjemná zmena, keďže v niečom tak elegantnom ju ešte nemal možnosť vidieť. To ale zase nebolo až tak veľkým prekvapením, keďže toto bolo len ich tretie oficiálne stretnutie, no ak ho pamäť neklamala, fotku v nejakých formálnych šatoch nevidel ani na jej Flickri. Jasné, ani on sa neobliekal stále len formálne, no košele nosil rád, podobne ako saká a k oblekom taktiež nemal averziu, čiže pre neho to bolo viac menej prirodzené obliecť sa slušivejšie. "Páni, začíname hneď tak z ostra?" So smiechom sa chytil za srdce, pretože na podrypovanie od Cass bol už zvyknutý, podpichovala ho v podstate stále, či už pri osobných stretnutiach ale aj na sociálnych sieťach. V skutočnosti si to ale k srdcu naozaj nebral, práveže sa mu to na nej páčilo a bol rád, že sa nebojí čas od času ho podpichnúť. Nemal totiž v láske dievčatá, ktoré mu len tak padali k nohám preto, že vyzeral dobre. Priťahovali ho práve také ženy, ktoré dokázali vystupovať dominantne a mali v hlave viac, ako vzduchoprázdno. Navyše, tie poznámky od Cassie bral v rámci vtipu, nemal pocit, že by mu tým chcela niečo vykrikovať alebo ho karhať za to, s koľkými dievčatami predtým bol. Každý mal nejakú históriu a on nebol žiadna výnimka, svoje prvé roky na univerzite si poriadne užil, no keďže sa pomaly blížil koniec jeho štúdia a prichádzal čas profesionálnej kariéry, aj on už chcel od svojho života niečo viac ako nezáväzné flirty. Hold, asi pomaly a isto dospieval. "Zaujímali, nezaujímali, môj záujem má len jedna žena a tá stojí oproti mne," mierne pokrčil ramenami ale samozrejme to bral ako kompliment a bol zaň rád, pretože ich od Cassie nedostával až tak často, takže si ich o to viac vážil. Navyše, nikdy nebol ten tip človeka, ktorý by stále potreboval počúvať nejaké lichôtky, bol dosť sebavedomý na to, aby vedel, že vyzerá dobre aj bez toho, aby mu to niekto pripomínal. On oveľa radšej komplimenty rozdával, no iba keď boli na mieste, podobne ako teraz. "Nemáš mi začo ďakovať," mávol nad tým rukou a zľahka sa usmial. Bol rád, že ju aspoň trochu potešil, takže jej korsáž uviazal na ruku pričom si dával pozor na to, aby ju až príliš neškrtila alebo niečo podobné. "Som rád, že sa ti páči," dodal ešte, veľmi spokojný so svojim výberom. Pivónie milovala aj jeho sestra, takže to bol jeden z tých kvetov, ktoré kupoval pomerne často, hlavne pre Savannah. Potom sa už ale veľmi zdržovať nechcel, predsa len, nechceli prepásť otvorenie plesu, takže si Cassie pekne odviedol ku taxíku, ktorý ich doviezol až na miesto. Nerozprával príliš veľa no nie preto, že by nechcel, proste si len užíval tú atmosféru a bol naozaj rád, že Cassie s jeho ponukou súhlasila a prišla s ním, pretože si vážne nevedel predstaviť, že by tam mal byť s niekým iným. No dobre, možno s Niom áno, predsa len, bol to jeho najlepší kamarát, no pokiaľ sa mal zamyslieť nad nejakým dievčaťom? To asi naozaj nie. S Clarou by sa asi stále len hádal a s Fox by sa síce do istej miery zabavil, no musel by na tú malú divošku dávať aj poriadny pozor, takže by si to v konečnom rada nemohol užiť tak, akoby chcel. Keby teda Cass nesúhlasila, zrejme by tam ani nešiel, čo by bola celkom škoda, pretože to tam vyzeralo celkom fajn. "Výborne," kývol hlavou, keď sa s Cassie podelil o svoj nápad a vybral sa s ňou k stolom a keď Cassie zastavila, aby sa pozrela na vystúpenie Lilith, samozrejme zastavil aj on, no viac sa pozeral na Cass ako na baletku na pódiu. Naozaj mu totiž v tých šatoch brala dych a na chvíľu si ani neuvedomil, že na neho znovu prehovorila. "Ja osobne som sa o tento druh tanca nikdy nezaujímal, no určite je to veľká kopa driny. Už len stáť v tých ich topánkach, neviem ako ich nazývajú, musí byť peklo. Vieš si predstaviť, aké odrené a opuchnuté musia byť ich palce na nohách? Fuj," z úškrnom nad tým pokrútil hlavou a pokiaľ Cassie súhlasila s tým, aby sa pohli ďalej, tak ju doviedol až k jednému zo stolov, pri ktorom si rozopol svoje sako, no ešte si ho nechal na sebe. "To určite nie, náhodou do teba niekto strčí a obleješ si tie krásne šaty. Po pitie skočím ja, len mi povedz, čo by si si dala. Predpokladám, že nejaké víno. Nechaj ma hádať," so smiechom si ju premeral krátkym pohľadom a prižmúril oči, akoby naozaj veľmi silno rozmýšľal. "Ružové, polosladké?" Zvedavo nadvihol obočie a či už uhádol alebo neuhádol, pobavene sa nad tým zasmial a vyrazil k stolom s občerstvením, aby pre seba zobral pohár škótskej a pre Cassie čokoľvek, na čo mala chuť, no potom sa čo najrýchlejšie vrátil späť k nej, pretože ju nechcel nechávať dlho osamote. "Nech sa páčí, madam," podal jej pohár s nápojom a žiarivo sa usmial. Zatiaľ to prebiehalo celkom fajn, no ešte bolo skoro hodnotiť, ako to celé dopadne. Vedel však, že sa musí snažiť, aby si to Cassie naozaj užila a aby sa v jeho spoločnosti cítila tak dobre, ako on v tej jej. "Tak teda na to, že si sa obetovala a urobila mi v dnešný večer garde," pohár zľahka zdvihol na prípitok a potom si ho priložil k perám, vychutnávajúc si pálčivú chuť whisky na jazyku.

Kendrick nevedel ako mal na toto reagovať. Možno jeho pozvanie nebolo jasné, možno to mal urobiť nejakým iným spôsobom kedy by urobil nejaké zvláštne gesto. Ale on nevedel vymyslieť nič na takú rýchlu príležitosť. Ved nebyť toho rozhovoru určite by zabudol aj na to, že ten ples je práve dnes. A možno pri jeho šťastí by sa takto pripravil o týždeň pozdejšie a prišiel by na miesto činu a videl by, že tu nikto nie je. Jeho by to ani neprekvapilo no napokon to vyzeralo tak, že Kendrick by mohol mať teraz pomerne normálny večer. Ak nemusí myslieť na to, že hneď prvý okamih spadol na držku v uličke lásky a teraz si meral tep z toho dôvodu, že sa bál toho chlapa, ktorý sa nachádzal v spoločnosti Airy. V jednom momente ho vyrušil ale známy hlas a nevedel či to je nejaký prelud alebo nie. Pozrel sa na človeka, ktorý sa k nemu prihovoril a uvedomil si, že to je práve Aira. „ja… ahoj… ja som si myslel...“ pozrel sa na ňu a potom na to dievča, ktoré pozoroval a uvedomil si, že to zjavne nebola ona. Sakra, ak sa mu niečo podobné bude stávať často určite to bude komické. Ale kto ich mal rozlíšiť? Možno by ich rozlíšil v okamihu, kedy by prišiel za Sao a tým pádom by videl nejaké prebodnutie pohľadom. Nedivil by sa ani tomu, ak by už plánovala to, ako by mu mohla ublížiť. Ale Kendrick tomu nerozumel stále si prehrával to všetko, čo povedal a čo sa stalo a prečo sa to stalo. V okamihu, kedy si uvedomil, že na neho prehovorila Aira nevedel čo má robiť. „Ja viem, že to musí vyzerať komicky… teda… myslím to meranie tepu… ale ja som sa tomu nevedel ubrániť. Myslel som si, že si to ty..“ pohľadom ukázal na Romea a následne aj na Sao pričom potom sa vrátil svojou pozornosťou opäť k Aire. „Ja som si myslel, že si v spoločnosti toho černocha..“ ani si neuvedomil, že by to mohlo pôsobiť rasisticky. Ale v jej spoločnosti to určite nemusel byť problém, pretože ona čiernou nebola. Alebo mohla by byť ak by jeden z jej rodičov bol biely a ten druhý čierny a ona podedila práve gény po tom bielom rodičovi. Ale mal pocit, že spýtať sa na niečo podobné by bolo zvláštne. A nemiestne. „A hneď som si predstavil, čo by urobil ak by si uvedomil, že som ťa chcel pozvať na ples… predstavil som si, že jedna rana a bolo by po mne. Prečo na našej škole sa nachádzajú samé také osoby?“ spomenul si aj na Elliota, ktorého mal možnosť sledovať na sociálnej sieti a ktorému dokonca aj komentoval niekoľko fotiek. On to myslel ako žart ale po tom ako si napokon vyhľadal, čo znamená to KO tak sa rozhodol vyhýbať mu. Len z toho dôvodu, že mal strach z toho, že by skončil ako placka na zemi a jedná vec, ktorá by mu pomohla by bola šrabka na auto. „Ja.. ja som si myslel, že to pochopíš tak, že chcem aby si bola na plese mojim doprovodom. Len ja.. nevedel som ako to mám urobiť, pretože som ešte nikdy na plese s dievčaťom nebol..“ na moment sa v jeho tvári objavila červeň čo by si asi pomyslel jeho kamarát hoci ten ho určite bude mať možnosť vidieť v spoločnosti krásneho dievčaťa. „Ja som odišiel, pretože som si myslel, že to je najlepší spôsob ako nepočuť slovo nie.“ Kendrick nevidel na tom nič zlé on nevedel ako sa to robí a toto mu prišlo ako ten najlepší spôsob, ako by mohol niekoho pozvať na ples. „Ak by som na to mal viac času niekoľko dní… tak by som si to určite pozrel v nejakých dievčenských filmoch, urobil by som si poznámky a potom by som to urobil správne. Ale ak chceš, môžem ísť niekde inde..“ Kendrick sa pozrel okolo seba a možno hľadal nejaké pomocné lano aj ked nechcel odísť z jej spoločnosti, pretože chcel tomu dať šancu. Keď to pre neho bolo po prvýkrát.

Clara byla jistým způsobem výjimečná. Tedy ne, nechoval ji v srdíčku jako někoho tak strašně speciálního – měl pocit, že dříve by si oblíbil už pár svých profesorů. Prostě byla jednou z těch mála, ba ne jediná, kterým překážel v tom naštvaném jednání s každým a se vším, čímž se opět zatoulal k přirovnání Clary k tomu internetovému kocourovi, který se tak rád mračil. Bezpochyby tak vypadal alespoň ten její, skvěle by to sedělo. „Sprcha by se mi hodila,“ povzdychl si, když mu nabídla vylívání pití. Upravil si to své těsné sako a na chvíli jako by vypadal vážně zoufale. Prostě to měl horší, měl na sobě skoro tři vrstvy oblečení, ples teprve začínal a on už cítil, jak se pomaloučku potí, takže jo, do sprchy by si klidně skočil. Zamávl rukou, jako by se toho jejího kelímku pokusil zbavit, vlastně se poté i krátce uchechtl s představou toho, jak tu po něm vylívá všechny možné nápoje, a zastavil se někdy ve chvíli, co si uvědomil, že by toho byla vážně schopna. „Rozhodně ne ta nejděsivější věc v okolí,“ zamumlal si, když se opět ozvala. Pomyslně narážel na ni, ale… jeho pohled stále patřil té skvělé disko kouli nad ním, která ho obdarovávala většími dioptriemi každou sekundou, co do ní tak ztraceně hleděl. Přestal v momentě, co ho na chvilku oslepila červená – ano, z té stejně koule - a co si vzpomněl na pár skvělých věcí, které určitě a stoprocentně potřebovala slyšet. Vyrušila ho v tom ale jakási poznámka, kterou vzal trošku jinak, než ji zjevně myslela. „Vážně?“ vyhrkl s tím svým až moc nadšeným výrazem, který připomínal nějakou hvězdičku, pravděpodobně sekundy před supernovou, trošku si poskočil a vydal prosté „ooo“ z toho, že jej někdo bere za sympatického. „Já to věděl,“ zamumlal si, rukou jako by zatáhl za imaginární provaz na náznak úspěchu – proč se to vůbec dělá? Pár dalších vteřin strávil v jakémsi radostném, lehce i posměvačném transu, který ho prostě odnesl až někam do cizí dimenze. A ať už mu k tomu řekla cokoliv navíc, musela nějak snést tuhle jeho krátkou náladičku. Přibližně po deseti vteřinách se opět vrátil na úroveň pouhého člověka, takže byl schopen nějakých srozumitelných slov. „Umím se zeptat na všechno dost přímo,“ odfrkl si tomu jejímu dodatku k tomu skvělému komplimentu, zbytek radosti poté pěkně zapil alkoholem. „Tak schválně,“ povytáhl obočí, na tváři se mu usadil docela vybízející pohled, aby sledovala, jak dokonale přímočarý teď bude, „máš na sobě oblek, takže…“ zastavil se uprostřed toho svého přímočarého tvrzení, tvář mu náhle zrudla. Pár dalších vteřin ji prostě mlčky pozoroval, jako by tím dostal nějakou odpověď. „Takže jsi, eh, no…“ ztichl opět, rukou zamával na ten způsob, aby ji tím naznačil „no, ty víš co“, ale příliš mu to nešlo, a tak prostě ústy lehce naznačil „na holky?“. Teď měl pocit, že pravděpodobně umře studem, nebo se utopí v nějakém nápoji, do kterého jej brzy nacpe. Ale to chtěla ne? Vidět, jak skvělé přímočaří oba jsou. Odtáhl se od ní, chopil se dalšího kelímku, aby se tím mohl případně ubránit, a ať už jej poté nazval jakkoli, byl na sebe pyšný. A zároveň se loučil se zbytky své důstojnosti.

Aira je romantická duše, což je další věc ve které se svou sestrou liší, takže by jí určitě potěšilo pozvání na ples třeba s růžičkou, nebo její oblíbenou slunečnicí. A kdyby byl její partner romantik, tak i třeba nějaké menší gesto. Což samozřejmě ale neplatí v tomto případě, protože se s Kendrickem zrovna poznali, takže neočekávala ani to pozvání. V tomto případě by to pozvání bylo určitě o něco hezčí, kdyby neutekl a oni se mohli nějak líp domluvit. Nevadí, teď budou mít čas si to všechno ujasnit a třeba i vynahradit. Po jeho pozdravu si nemohla nevšimnout toho, jak v davu lidí vyhledal pohledem Sao a pak pohledem přejel zpět k Aiře. Popletl si je. Stávalo se to často, ale na dnešní večer mají takovou pomůcku, že každá vypadá úplně jinak a každá má na sobě zcela odlišné šaty, jak barvou, tak tvarem. A kdyby si je i tak někdo dokázal poplést, tak doprovod na ujasnění snad bude stačit. Aiře stačí, že sám Romeo si je neplete a nepusinkuje třeba Airu namísto Sao. To už by byla spíš až smutné, kdyby si je pletl i on. ,,Překvapilo tě tak moc, až sis musel zkontrolovat tep, že mám doprovod, nebo to, že by můj doprovod byl snědý?” trošku ho teď pošťuchuje, protože jí to přišlo vtipné. Byl trochu zmatený, ale zároveň to působilo docela roztomile. Ale moc dobře zaregistrovala trochu nemístnou poznámku o jeho barvě pleti, o čem se určitě nebude zmiňovat Sao ani samotnému Romeovi. Věděla, nebo si aspoň myslela, že to nemyslel zle, proto z toho nedělala žádný velký problém. Ohledně jeho dalších slov ho ale musela vyvést z omylu. To by si neodpustila, kdyby ho nechala v té představě, že je Romeo nějaká mlátička, ,,to určitě ne. Romeo by ti neublížil. Dřív by ti možná ublížila Sao než Romeo,” zazubí se na něho, jelikož už měl čest Sao potkat, takže mohl pochopit, jak to myslí. Ani Sao nebyla zlá, jenom byla hodně ochranářská, ,,Romeo je opravdu hodný, jenom tak vypadá. To dělají ty svaly. Podívej, jak se oproti němu Sao malinká. Když spolu někam jdou, tak se nemusí ničeho bát. Takže chápu, proč si myslíš, že by ti ublížil, ale ne,” podá mu na vysvětlenou s úsměvem a pak se na ně dva musí podívat i ona sama. Byli krásný pár. Jen kdyby slyšeli, že se tady o nich baví, určitě jim musí pískat v uších! Aira už tu čest být na plese v pánském doprovodu měla, ale nikdy to nedopadlo tak, že by na to s úsměvem vzpomínala, ,,taky většinou chodím se Sao a Romeem. Dělám jim takového pidi křena,” přizná Kendrickovi. Že se začervenal ani nezpozorovala, nebylo tam tolik světla, aby to vyniklo. ,,Já bych ti ale neřekla ne, ty trdlo!” uculí se na něho pobaveně, ,,a určitě jsou i lepší možnosti než utéct. Sice nevím, jaký, ale určitě jo,” zasměje se, jelikož ani jí nenapadl žádný lepší způsob, jak jinak se vyhnout odmítnutí. Možná se radši vůbec neptat, ale to by zase byla škoda. Takhle aspoň měla zamínku za ním zajít. Kdyby jí nepozval, tak by se třeba dnes večer jejich cesta vůbec nestřetla. Popravdě, nechtěla se jenom slovům ohledně poznámek smát, ale přišlo jí to opravdu vtipný. A roztomilý. Takový truhlík nevinný. Ale musel ase trošku pobaveně uculit, to jí nedalo, ,,romantický filmy pro holky jsou většinou dost přehnaný. Třeba, že bys mi přišel před dům vyskládal z růži pozvánku, nebo mi pod oknem nechal zahrát serenádu. Škoda jen, že nevíš, kde bydlím,” zasměje se a pak zakroutí hlavou, ,,tvoje pozvání bylo fajn, docela,” dodá nakonec s protaženým úsměvem a ďolíčky ve tvářích. Dělá jí to o tolik roztomilejší. ,,Budu moc ráda, když budeš můj doprovod,” uculí se na něho roztomile a nabídne mu rámě. Měl to být pokus o vtip, takže svou ruku hned nechá zase volně spadnout dolů. ,,Je divný tady jen tak stát, měli bychom se jít na něco podívat. Nebo, neskočíme si nejdřív třeba pro něco k pití?” navrhne mu usměvavě, ,,a pak mi můžeš ukázat, co tady vystavuješ. Jak si o tom předtím mluvil,” dodá ještě navrch. Moc dobře si pamatuje, že o tom mluvil. Přeci jen to taky nebylo tak dlouho. ,,Nemám se tě nějak držet, nebo tak? Aby si mi zase neutekl,” možná si ho teď bude kvůli tomu trochu dobírat, když se to vyjasnilo, ale nemyslela to zle. To určitě ne.

Mluvit o mistrovství jí nikdy předtím nepřipadalo důležité. Nebo se jen prostě nedokázala chlubit něčím, co ji stále nedávalo smysl, že by se tam zrovna ona dokázala dostat. Ale je i pravda, že se tak dlouho neznali, aby o tom měla možnost nějak více mluvit.
,,Nevytahuji to nějak často. Není to věc, co by nutně o mě musela kolovat mezi lidmi. Občas prostě nedokážu ocenit vlastní umění.’’ usmála se na něj a jemně přikývla. Jeho pochvaly ji velmi polichotili, ale nikdy moc nedokázala takové věci správně zpracovat a tak se jen na něj sladce smála.
,,A teď stačí o baletu. Jistě to není moc tvá věc. Co takhle, když mi řekneš raději teď něco ty o fotbale?’’ vytáhne raději, aby mohli celou tuhle debatu o baletu ukončit. Jeho krásná slova jí samozřejmě vykouzlila znova ten sladký úsměv na její něžné tváři, ale nechtěla ho tím příliš nudit. Fotbal měla ráda a myslela si, že by tady mohli najít společné slovo. Sice se nijak víc ještě neznali, ale něco málo o něm už věděla a mezi tím byl i fotbal. Její rodina ji vždycky vedla k tomu, aby byla milovnicí fotbalu a to se i stalo. Lilith ho doopravdy milovala, ale nikdy se nedokázala postavit mezi hráče. Její ladnost, kterou měla v baletu se najednou ztratila a Lilith vypadala jako by nevěděla, kde má levou a pravou nohu. Což bylo pro ostatní jistě velmi vtipné, ale poslouchat to poté při každé další rodinné příležitosti ji docela vyčerpává.
,,Freddie není zabiják. Určitě to dělám na vlastní zodpovědnost, to ti slibuji. Dneska se chci bavit a to je přece v pořádku.’’ zasmála se a ukázala na ruce pionýrský slib, aby ji mohl věřit, že mu nikdy ublížit nepřijde.
,,Ale samozřejmě strašit mě můžeš do konce života i teď. To mi určitě vadit vůbec nebude. Aby jsi nakonec nebyl vyděšený ty, až mě uvidíš při zpěvu.’’ zasměje se a položí si ruku na jeho paži, aby vypadala vážně. Poté se zase zasměje a zase se kousek odtáhne.
,,To je dobrý nápad. Opravdu doufám, že dneska ochutnám všechno, co je tady připravené. Doufám, že se tedy do mě všechny tyhle dobroty vejdou.’’ zasměje se a pohladí se po bříšku. Po pohledu na všechny ty dobré věci, které na ni ještě čekali se zase podívala zpět na něj. A k jeho poznámce o svém nejlepším kamarádovi se už nevrací. Usměje se a přikývne. Taky by se moc ráda podívala na to, co ostatní dokázali vyfotit než začne další skvělé vystoupení.
,,To je velmi dobrý nápad. Jdeme se podívat, abychom se pak mohli soustředit na další vystoupení, stoprocentně. Je vážně úžasné, co lidé dokáží zachytit do jedné fotky, plátna nebo tance. Řekla bych, že každý člověk to někde v sobě má. Každý z nás nějakým způsobem umělec, protože máme přece všichni duši a svůj vlastní příběh.’’ jeho rámě si nyní nabídne sama a se společně s ním napříč výstavě. Vážně se velmi těšila až uvidí díla ostatních. Sice tady nikoho ještě moc neznala osobně, ale zcela jistě pozná alespoň některé ze sociální sítě, kde by řekla, že potkala svoje lidi, které ráda pozná. Dokonce je zachytila pohledem, když některé obcházela. Všem, co rozeznala v tomhle davu věnovala ten nejmilejší úsměv jak jen ona to uměla. Každá žena v téhle místnosti připomínala krasnou rozkvetlou růži, každá z nich měla příběh. Stejně jako každý chlapec a muž, které potkávala. K sálu už taky více neřekne. V tuhle chvíli jí to přišlo zbytečné, aby to dále komentovala. Raději si chtěla večer doopravdy užít.
,,Vím, že prohraju, ale za zkoušku přece nic nedáš.’’ zasměje se a podívá se na něj. ,,Já se nevzdám tak lehce.’’ řekne se sladkým úsměvem a stále se na něj dívá. Poté se vrátí pohledem na lidi okolo, kterých prochází.