,,Upřímně, taky bych nevěděla, co říct. Fakt špatná výmluva,” přitakala ještě na jeho slova ohledně dívky bez telefonu. ,,Ale tak to je od tebe vážně hezký, že ses jí snažil pomoc. Takový holky stejně za nic nestojí, ani se neumí pořádně vymluvit,” zazubí se na něho vesele. Ona když už chce někoho odmítnout, tak to udělá a nedává tomu chudákovi falešné naděje. To se pak zbytečně trápí oba dva. ,,Nevím, třeba kdybych se ti nelíbila, a chtěl by ses mě zbavit. Ale pořád vím tvůj Flickr, no,” zasměje se pokroutí nad tím pobaveně hlavou, ,,páni. Jak dlouho se vlastně známe. Tak 2 hodiny? Dohromady s parkem? Jak je možný, že toho o tobě už tolik vím?” zasměje se pobaveně a pak se na něho uculí. Byla to rozhodně vtipná situace, ale taky na tom nebylo nic špatného. Byl zkrátka výřečný, takže to šlo docela rychle. ,,A taky vím, že neprodáváš perník v Japonském parku, nebo prodáváš?” ušklíbne se na něho lišácky. ,,Jsem jedno velké ucho,” zářivě se na něho usměje a pak nastraží uši, aby bedlivě poslouchala jeho příhody ze sportu. Některé z těch nehod, nebo teda příhod byly opravdu vtipné a zajímavé, takže se nemohla ubránit smíchu, ,,neee, chudák holka. Házel si na koš?” zasměje se pobaveně, ,,ale s tím fotbalem se stává docela často. Seš plnej adrenalinu a stresu, zmatenej a popleteš si strany,” odkýve mu, protože to se stávalo docela často. Ale stejně to byla rozhodně vtipná historka, proto měla taky na tváři krásně roztáhlý úsměv. ,,A líbilo se ti to? Šlo ti to? Já jízdu na koni miluju, budu se muset do jízdárny taky někdy stavit” na tváři se jí teď spolu s úsměvem objeví taky trochu zamilovaný pohled, protože koně jsou tak nádherný stroveření! ,,Jak se ten tvůj kamarád jmenoval, třeba na něj budu mít taky štěstí,” zazubí se na něho ještě předtím, než se pustí do oné histroky. Vyrazit na projížďku s někým, kdo to má stejně rád je opravdu skvělý zážitek a dobře strávený čas. Můžete blbnout, závodit nebo se jen tak projíždět a povídat si. Klidně by někdy mohli vyrazit i s Kendrickem, když už asi jízdu na koni ovládá. Nebo si to aspoň trochu myslela, než přišla na řadu jeho další slova. To se prostě neubrání a musí se zasmát, ,,neeee, vážně? To jsem teda ještě neslyšela. Opravdu umíš být originální,” zasměje se pobaveně, ,,sice nestuduju veterinu, to Sao, ale hádám, že ten kůň měl hlavu na svém místě a určitě si mu jí neukopl, co?” přimhouří škádlivě oči, ale její pusa je roztažená do obřího úsměvu. Tohle bude muset říct Sao, to se potrhá smíchy.
Když se oba postaví, tak se na něho pobaveně podívá, ,,to máš super,” musí se zasmát pobaveně, když zmíní ty jeho dvě pusy. Ona to nějak neřešila, byla to přeči jen pusa na tvář, takže to nemělo takovou váhu, jako kdyby si dali pusu na pusu. On už pár kluků měla, takže takovéhle věci jí už nerozhází. Dřív by na tom s myšlenkama byla asi hodně podobně. Teď v jejích myšlenkách spíš byly její roztrhnuté šaty. Po jeho slovech se podívala na jeho ruku. Chvíli přemýšlela, jestli nebude nejlepší řešení odejít domů, klidně i v jeho doprovodu, ale prostě odejít. No, nakonec přikývne a jeho ruku přijme, ,,dobře,” přikývne a na jejím obličeji se objeví malinký náznak úsměvu. Nebyla zklamaná, ale trošku jí to zamrzelo, přeci jen to byly krásné šaty. To už ho ale následovala ven před budovu sálu. ,,Prosím?” broukne směrem k němu, protože mu dobře nerozuměla, ale to už se pustil do dalších slov, tak ho pozorně poslouchala. ,,Takže chceš jít do obchodu a zkusit to opravit sešívačkou? Myslíš, že to půjde? Je to docela tvrdý materiál,” zamumlá a podívá se na své šaty. Nebylo tak hrozné, takže by to mážná sešívačka mohla dokázat, ,,tak dobře, jdeme na to,” chytí ho pevněji za packu za kterou ho držela od té doby, co vyrazili ven a zamíří si to přímo k obchodu přes ulici. Po příchodu k obchodu se vrhne dovnitř, ,,dobrý den,” houkne na prodavačku, jelikož opravdu není nevychovaná a podívá se na Kena, ,,kde myslíš, že jí budou mít?” podívá se kolem sebe s tím, že hledá sešívačku. Je dost zvědavá na to, jestli to bude fugnovat.

Pri jej slovách sa mu na tvári zjavil veľmi spokojný výraz no predtým, než jej odpovedal, si ju svojim zľahka premeral pohľadom. Predsa len, bola naozaj krásna a on mal čo robiť, aby sa dokázal sústrediť na čokoľvek iné. Len tak stáť a pozerať sa na ňu by asi ale nebola kopa zábavy - teda aspoň nie pre ňu. Jemu by to však úplne stačilo, aby bol jeho deň viac než dobrý. To jej ale samozrejme nemohol povedať nahlas, všakže. Musel si zachovať svoju tvár, Cassie totiž nebola len tak niekto a nebola ako ostatné dievčatá v tom najpozitívnejšom možnom zmysle. "Aj ja, to je pre naše potencionálne budúce manželstvo veľmi dôležité. Rovnaké hodnoty a tak," zoširoka sa na ňu zazubil aby bolo viac než jasné, že to nemyslí úplne vážne, predsa len, tak trochu to nadnášal, keďže toto bola v podstate len ich druhá oficiálna schôdzka takže žiadnu svadbu naozaj neplánoval. Na to bolo ešte naozaj veľmi veľmi skoro a ešte stále existovala šanca, že si to celé Cassie proste rozmyslí a prestane s ním komunikovať, takže robiť unáhlené závery rozhodne nemal v pláne. Nie že by jej neveril, to nie, no sám veľmi dobre vedel, že jeho povaha je veľmi... špecifická, a nie každý ju dokáže tolerovať. V tomto prípade ale naozaj dúfal, že ona to s ním len tak ľahko nevzdá. "Si si istá, že to viem?" Obočie mu stúplo v otázke, no na perách mal úškrn, pretože toto ich podpichovanie ho proste naozaj bavilo a ani sa to nesnažil skrývať. Navyše, jej slová ho proste vyzývali k tomu, aby na ne nejako reagoval a on si to proste nemohol odpustiť. Bolo to až príliš dobré na to, aby sa na to vykašľal a nechal to len tak plávať. "Nie nie nie, z toho sa len tak ľahko nevykrútiš. Mňa tie aktivity totiž veľmi zaujímajú. Povedz mi o nich niečo viac," priblížil sa k nej opäť o krok bližšie, aby sa jej mohol zahľadieť do očí a na tvári mal stále ten pobavený výraz. Bolo mu samozrejme jasné, že mu nič nepovie ani sa mu k ničomu neprizná, no chcel ju trochu priviesť do rozpakov, predsa len, určite nebola žiadna nevinná kvetinka no už si stihol všimnúť, že jeho blízkosť ju zľahka vyvádzala z miery a to mu momentálne úplne stačilo. Nech už teda Cassie zareagovala akokoľvek, nakoniec od nej predsa len so smiechom odstúpil ďalej, aby jej snáď dal priestor nadýchnuť sa, čo ale slečna očividne nepotrebovala, keďže sa na oplátku pustila ona do neho. Čo iné čakal, všakže. Vedel, že jeho kučeravá partnerka nemá problém poriadne ukázať svoj podrezaný jazýček. "Ja sa s tebou podelím o čo len budeš chcieť. Nejaké si dokonca môžeme pozrieť aj spolu," žmurkol na ňu, pretože sa naozaj za nič nehanbil, bol predsa chlap a porno bolo v jeho živote pomerne dôležité, odkedy začal sekať dobrotu a prestal pred rokom a pol spávať so všetkým, čo sa okolo neho pohlo. Hold, aj on mal však stále svoje potreby, tak to jednoducho bolo a naozaj nemal problém si to priznať. Bol si ale istý, že sa Cassie bude oveľa radšej rozprávať o čomkoľvek inom, ako o tejto téme. To už sa ale presunuli k výhre v športke a ako predpokladal, Cassie bola pripravená vyjednávať vo veľkom štýle. Nad jej návrhom sa však veľmi hlasno zasmial, pretože ho naozaj pobavil a úplne automaticky pokrútil hlavou. "V žiadnom prípade," vydýchol zo seba krátko a rukou si podložil bradu v akomsi premýšľajúcom geste, aj keď veľmi dobre vedel, čo navrhne ako ďalšie a vôbec nad tým nemusel uvažovať, takže to urobil len na efekt. "Sedemdesiat pre mňa, tridsať pre teba, a to som veľmi štedrý," poznamenal a zľahka rozhodil rukami, aby to ešte ako tak zdôraznil, no či chcel alebo nie, ten profesionálny výraz tváre mu dlho nevydržal, keďže sa mu po chvílke predsa len opäť zdvihli kútiky.
"To sú slová, ktoré som chcel vždy počuť," teatrálne sa chytil sa srdce, aj keď mu bolo viac než jasné, že to nemyslí vážne, až taký sebavedomý či namyslený naozaj nebol. Aj on na ňu myslel často, veľmi často, no nie stále. Stále totiž musel svoju pozornosť venovať aj škole a práci a im sa snažil venovať svoju plnú pozornosť, pretože boli pre neho naozaj dôležité. Bol proste zaneprázdnený človek, no drobná kučeravá krásna jeho podvedomie neopúšťala takmer vôbec, práve naopak, spomenul si na ňu aj vo chvíľach, kedy to vôbec nečakal. Rozhodne sa však na to nesťažoval a bol si istý, že hoci svoje slová myslela ironicky, určite si čas od času na neho spomenula aj ona. Keby aj nie sama od seba, on sa jej veľmi rád pripomínal, hlavne na Flickri. "Mala si snáď o mne nejaké pochybnosti?" Neodpustil si drobnú otázku na jej slová o gentlemanstve, pretože on sa naozaj snažil správať sa k ženám dobre a vo väčšine prípadov mu to aj šlo, aj keď samozrejme existovali nejaké tie výnimky, napríklad Clara, s ktorou mal veľmi špecifický vzťah a dokázal byť k nej aj celkom nepríjemný alebo až príliš sarkastický, no svojim spôsobom ju mal naozaj rád. Samozrejme ale existovali aj ženy, ktoré vôbec nemusel a ženy, ku ktorým sa správal tak, ako sa samy prezentovali - ako k pekným tváričkám bez rozumu, no inak bol naozaj celkom slušný a vnímavý človek. A hlavne keď sa mu niekto naozaj páčil, čo bol aj tento konkrétny prípad. "Náročné? So mnou? Cassidy, ty si si ma s niekým pomýlila," na tvári sa mu zjavil akože urazený alebo ukrivdený výraz, ktorý na pár sekúnd udržal a vypúlil na ňu svoje oči, no nakoniec sa predsa len zasmial a zľahka nad tým mávol rukou. "Ja viem, no ty ma zvládaš viac než dobre," zložil jej drobnú poklonu, no aj keď to s ním niekedy naozaj náročné bolo, on sa naozaj nemal v pláne meniť ani upravovať svoju povahu tak, aby niekomu vyhovovala viac a dúfal, že tomu jeho partnerka rozumela. To by už potom proste nebol on a to by nešlo, keďže on bol so sebou naozaj veľmi spokojný. "Dobre, som za," zazubil sa, keďže súhlasila s jeho návrhom, čo si samozrejme cenil a aj keď vedel, že Cassie nie je nejaká zúfalá ženská ktorá by sa dožadovala toho, aby za ňu chlap všetko platil, práve to bolo na tom to, prečo mu to vôbec nerobilo problémy. Že mu dokázala dať najavo, že ho v podstate nepotrebuje a že na ňom nie je závislá. To bolo naozaj poriadne sexy. Nad jej nevinným ospravedlním sa len opäť ticho zasmial a zľahka pokrútil hlavou, pretože v podstate o nič vážne nešlo, takže to nemalo zmysel ďalej riešiť. Navyše, chvíľu potom ju už bral do svojej náruče, aby si mohli spoločne zatancovať, takže celá tá predchádzajúca konverzácia mu tak trochu vyšumela z hlavy. "To je od teba naozaj veľmi milé," vydýchol ešte na tú jej drobnú výhovorku pretože tušil, že sa za tým skrýva oveľa viac, ako Cassie hovorí, no rozhodne jej to nemal v pláne vyhadzovať na oči. Namiesto toho si proste užíval jej blízkosť s úsmevom na tvári.
Ich spoločný tanec, aspoň teda z jeho pohľadu a z jeho strany, prebehol výborne a naozaj si ho užil. Cítiť ju tak blízko pri sebe v ňom vyvolávalo množstvo nových a nepoznaných pocitov, no všetky boli veľmi príjemné a klamal by, keby to pre neho do istej miery nebolo aj poriadne vzrušujúce. Keď teda skončila aj druhá pieseň a on ju musel zo svojej náruče pustiť, bol trochu sklamaný, pretože by tak najradšej neurobil, no to by bolo zrejme poriadne divné a nechcel prekročiť žiadnu hranicu a náhodou zapríčiniť, že by sa v jeho spoločnosti necítila dobre. Za ruku ju však držal stále, toho sa nemienim vzdať len tak ľahko a dal jej na výber, kam by mali ich kroky venovať ďalej. "Nemám žiadne námietky," usmial sa na ňu, tentokrát však nie pobavene, no nejako inak. Citlivo, nežne...veľmi zaujímavé prívlastky, ktoré sa pri Darrenovi nevyskytovali často. Cassie teda nasledoval k stolu, aby si do ruky, v ktorej nedržal tú jej, zobral pohár so svojou whisky a zamieril spolu s ňou k výstave, kde sa pohybovalo pár ľudí, ktorým ale nevenoval žiadnu pozornosť. "Vystavuje tu niekto, koho poznáš?"

Nevěděl, jak dlouho vydrží čekat, tedy… odhodlávat se. Sledoval další ve svém okolí, celou dobu byl tak přitlačen na okraj toho stolku, jako by k němu měl přirůst, samozřejmě ale ne plnou váhu. Nějak očekával, že se takové stoly složí pod váhou jakéhokoliv, včetně jeho, člověka v okolí. Ovšem, mohl si na to postavit třeba nějakého školního liliputa a obdivovat, že jej tyhle laciné plesové potřeby udrží, ale jeho pozadí to zde zatím přežívalo. Jednou rukou se víceméně podepíral, tou druhou držel sklenici vody, ačkoliv ji měl v plánu brzy vystřídat za něco zábavnějšího. Ne, že by neviděl vodu jako zábavnou, jednoduše ale potřeboval popostrčit, stále nebyl zrovna ve své kůži, snažil se vstřebat ten fakt, že se ocitl na nějakém školním plese, jehož význam vlastně ani nechápal, zcela sám a bez žádného doprovodu, který by mu pomáhal se socializovat. Dokázal to i bez podpory, ještě aby ne, ale bylo to o něco obtížnější než ty jeho obvykle kamarádské sázky, díky kterým poznával ostatní, zejména jejich brýle. Prvních pár chvil nenacházel nikoho známého, pouze pár napohled zajímavějších jedinců, kteří zde zjevně již společnost měli, nato si začal všímat i těch povědomých tvářiček, stále však nikoho, kdo by jej donutil se odlepit od toho stolku s jídlem, který chvílemi také docela nejistě probíjel pohledem – že by něco zkusil? Později. Snad. Nebyl zde kvůli tomu, kvůli čemu vlastně? Koncert. Netrpělivě čekal na vystoupení těch zabijáků, kteří jej prapodivným způsobem pokaždé dokázali zcela unést. Nevěděl proč, ale to byl zjevně ten důvod, proč do toho byl zapálen, miloval ty své nevysvětlitelné vlastnosti, láska k rockové hudbě byla zajisté někde na vrcholu toho pomyslného žebříčku. Jejich baskytarista byl pravděpodobně trochu výše, čistě z toho důvodu, že jej poznal jako prvního, díky němu se mu přiblížil svět hudby a díky němu zde také dnes stál. Sám, ne ale na dlouho. Po té chvilce si konečně začal prohlížet další u stolů, tam jej také zahlédl, přímo u baru. Timotheus Conrad, jak mu bylo řečeno, byl právě tím typem chlapce, kterého měl poznat již na začátku té své honby za pohlednými, přinejlepším brejlatými kluky, kteří mu nabízeli mnohem více než jen ty obvyklé laciné momenty plné romantiky. Nebyl to romantik, to by doložili rovnou další, ale měl jisté slabiny, které ho dokázaly dostat na kolena. Connie? Ten s ním doslova pohnul již jen svou přítomností. Opustil tu svou natolik milovanou výstavu jednohubek, aby se konečně lépe poznat s tím o tři roky mladším chlapcem – jeho to celkově překvapovalo také – v naději, že je vážně tím jeho božským darem ve formě ideálního kluka. A kdoví, možná to byla jen jakási naivní představa, záleželo – zajisté by to nebylo poprvé a ani naposled. Pomalým krokem si to k němu bral, nedalo se říci, že by vypadal zrovna sebejistě. Jeho výraz byl obvyklý, jaksi neutrální a zčásti i zmatený, zjevně ve vlastních úmyslech, a když se tak u něj objevil, pokusil se i pousmát, byť to nešlo skvěle poznat. „Můžu?“ optal se prostě, na odpověď ani nečekal, usadil se vedle něj. I kdyby to zamítl, nehodlal jej opustit tak lehce, když už si jej vyhlídl ještě před vystoupením, na které se vážně těšil. Nesedával u barů příliš často, bylo to jen ve výjimečných případech, nejčastěji právě u jeho vystoupení, kdy si tak samotářsky posedával u nějakého slabého drinku a sledoval jej v akci s kytarou v ruce. Sklenici vody si položil poblíž, aby případně dal najevo, že ještě má co pít, načež se snažil přijít na název písně, kterou si vteřinu zpátky broukal. Odhadoval, že ji dneska uslyší o něco hlasitěji, takže se tím příliš nezaobíral. Každopádně chtěl něco pronést, šlo to na něm poznat, ústa zprvu otevřel, nic z nich však nevyšlo, poté se zase zavřely. Nevěděl, kde začít – hodlal mu pochválit sako, konečně vyjádřit obdiv, vysvětlit své zalíbení a zároveň jej konfrontovat s tím, že Alpha je tu jen jeden, tedy on. A že rozhodně není žádným vrahem. Uchechtl se, lehce potřásl hlavou, jako by si tím měl nějak uspořádat myšlenky, příliš mu to však nepomohlo. „Kdy vystupuješ?“ vypadlo z něj nakonec. Dobře, měl lepší otázky, ale z toho jeho úsměvu šlo celkem poznat, že toho schovává mnohem, mnohem více.

Přikývl. Ano, mohla mít pěkné divadélko a zahrát si na nezletilou dívčinu, což se mnohým lidem prostě hodilo vážně, vážně často. Co třeba kdyby ji navštívili s tím, že jí chtějí něco prodat? Nebo co kdyby ji obtěžoval nějaký o pár let starší muž? Ach, to byl vlastně on, špatný příklad. No, chápeme se, jednoduše mu to přišlo zcela geniální, což bylo již důsledkem těch pár kelímků rumu, které do sebe stihl nalít. Zajisté to chtělo více, aby se začal motat a brblat, ale už teď byl v té své víceméně podivné náladě, která se pohupovala od všemožně naladěného k monotónně nudného a nemilého. Vlastně se tak dokázal chovat i obvykle, jeho podnapilý stav byl však jiný, spíše specifický, byl v těch chvílích otevřen všemu, což nejednou skončilo tím, že se další ráno probudil na nějakém výletě s dalšími lidmi, případně s někým, koho zrovna… nepotřeboval mít. Tak i tak se uchechtl s ní, spíše krátce, nijak jej to už vážně nebavilo a připraven byl spíše na nějakou další aktivitu než konverzaci o tom, co by dělat mohla. Sama se vlastně přiznala, že toho hojně využívá, k čemuž se také uchechtl. „Závidím,“ povzdychl si, opřel se o blízký stůl a pohled tak svěsil k podlaze, ach, jak on ty poloviční ceny potřeboval. Docela skvěle si mohl zahrát na zoufalého a zničeného velikána, jehož výška se blížila ke sto devadesáti nežli šedesáti, v jejím případě teda. „Hah,“ pousmál se, vyzněl lehce ironicky, „tebe určitě zvedat nebudu.“ A lhal, možná. Ne, že by odporoval, přišlo mu to vcelku vtipné a jako skvělý příklad k tomu, jak si tu z těch formálních lidiček utahovat. Nápad mu dlouho v mysli nevydržel, jednak začala hra, jednak už dostal jeden lepší, jak se zdejším snobům vysmát. Vyměnili si to tak dvakrát, ale poté se jednoduše ukázalo, že nepůjde zrovna o jeho šálek kávy, to proplétání se davem jej začalo iritovat, k tomu mu pospíchání ne příliš pomáhalo. Bylo zde celkem dusno, řekl by, a k tomu ten oblek také nebyl zrovna nejtenčí vrstvou. Jednoduše řečeno se potil, to nebyla nikdy dobrá věc. Uvědomil si to všechno nějak ve chvíli, co už podruhé od ní utíkal, tentokrát už pomaleji, nechtěl se tedy příliš zapotit, k tomu měl to blbé tušení, že by ho nohy v běhu příliš nepodporovaly. „Ani náhodou,“ odvětil jí, samozřejmě to pronesl sebejistě, protože prohrávat vážně nedokázal. Rovnou ji čapl za ruku, aby se náhodou necítila sama, teda ta baba, kterou měla. „Takže nevíš,“ odvodil si krátce, pozvedl obočí, což se mu dobře nepovedlo. Alkohol začal působit, projevovalo se to zejména na jeho slovech. „A jestli chceš vědět, kdo ji má, tedy my dva, anebo ani jeden, musíš mě držet,“ pokračoval, na tváři se mu usadil ten šibalský úsměv, rovnou tak pronesl ten svůj geniální návrh, aby se šli podívat na umění. Vlastně ani nevěděl, co od toho očekávat, ale přišlo mu to prostě vtipné. Táhl ji výstavou, na chvilku se i zastavili, aby se oba zasmáli těm dalším zcela ztraceným lidem, kteří probíjeli nějaké ty vážně, vážně hluboké a smutné fotografie, které mu připadaly prostě… divné. Ale zbytek byl k popukání, dokonce i ti malí dráčci. K její poznámce přikývl, naklonil se k ní také, zašeptal: „Jen do toho.“ Její ruku stále držel, ale tentokrát hodlal nechat ji, ať vede. Přímo k nějakému ztracenému milovníkovi třeba, kdoví – jen si potřeboval ulevit tím, že se ostatním vysměje. Zdál se to jako dobrý nápad, ale ty jeho se vždy dokázaly nějak hrozivě svrhnout. No, důvěřoval alespoň té Fox, nebyla tedy o moc rozumnější, ale pud sebezáchovy by mít mohla.

Byla opravdu ráda za to, že v ní měl důvěru a nevadilo mu, kdyby to zkazila. Takové důvěry si v přátelství opravdu cenila, protože to pro ni znamenalo opravdu hodně. Zvláště u něho. “Protože víš, že to nemám ráda.“ Připomenula mu to s menším úšklebkem, protože moc dobře věděla, že si to pamatuje a ví o tom. Jenom to prostě musel vyzkoušet, aby se neřeklo. Možná i doufal, že by mu na to přikývla, ale prostě ne. Raději se bude držet toho kompromisu, který zvolila a Alvaro se s tím bude muset smířit. Docela jí vadilo, že byli až tak vysoko. Raději by šla jako první, protože na její zkažené vystoupení by se hned zapomnělo díky těm nadcházejícím. Pokud by měla takovou jistotu, že to nezkazí, tak by šla i raději poslední. Nemohla si prostě pomoc, přehrávala si v hlavě ty nejhorší scénáře, které jen mohla. A sama věděla, že když si to bude přivolávat, tak tam nějakou tu chybku udělá. Proto se raději soustředila na probíhající vystoupení a pomalu usrkávala drink, který ji měl posilnit a trochu vylepšit náladu ohledně toho jejich vystoupení. Sice to nevypadalo, že by to fungovalo, ale to jí asi už bylo jedno, protože už se pomalu soukali na pódium.
Když dohráli poslední tóny, nemohla uvěřit tomu, že to zvládli. Hlavně to bylo celé mnohem lepší, než když to zkoušeli. Možná to bylo tím, že neměli společenské oblečení a neměli u sebe publikum. I ona byla naprosto spokojená s jejich výsledkem. Celá její tréma již byla pryč a v duchu si tak nějak říkala, že tam byla úplně zbytečně. Možná tomu tak i bylo, ale každý má před vystoupením trému a je v panice. To měla i ona. A to ji Alvaro neviděl ve spolku, jak tam vyváděla. Měla i nutkání to odpískat, že nikam nejde, ale nechtěla mu to udělat. Slíbila mu to a ona svoje sliby dodržuje. A hlavně se na to i těšila. S jeho pomocí se postavila. Jeho objetí mu oplatila, protože byla opravdu nadšená z jejich výkonu. Nakonec se z jeho objetí odtáhla a na jeho nabídku s obrovským úsměvem přikývla. Znělo to jako skvělý nápad. Proto se pak po jeho boku vydala pryč z pódia a postavili se kousíček od něho. Při jeho výběru možností se nemusela ani trochu zamýšlet, protože už měla jasno, jak by to chtěla udělat. “Tanec zní dobře a ráda si i já poslechnu tvoji kamarádku.“ Přitakala mu na nabídku a podívala se směrem k výstavě, kde se ještě nacházelo poměrně dost studentů. “A třeba se to tam i trochu uvolní.“ Svůj pohled vrátila zpátky k mladíkovi. I ona byla zvědavá, jaká díla se tam nachází a zda tam bude někdo, koho zná. Aby potom mohla hezky chválit. Přeci jen, měla ráda umění a uctívala všechno, co jí nešlo. “Zvládli jsme to naprosto skvěle. Myslím, že to bylo ještě mnohem lepší, než když jsme to jenom cvičili. Přeci jen, akustika v hudebce a tady je sama o sobě naprosto rozdílná. A hlavně jsme to měli již naostro.“ Vyjádřila k tomu i svůj názor. Jejich výkon se jí opravdu moc líbil a zřejmě by jí už nevadilo, kdyby si společně měli střihnout i další vystoupení a tentokrát s jiným výběrem písně. Možná to mohlo být tím, že tam byl opravdu s ní, protože sama by to pravděpodobně nezvládla. Nebo by byla hrozně vyklepaná než po jeho boku. “Rozhodně se cítím lépe. Máme to za sebou a můžeme sledovat i ostatní.“ Prozradila mu se širokým úsměvem. Na pódiu se ozvala slova dalšího vystoupení a již podle hlasu poznala dívku, která zpívala s chlapcem před nimi. Hlas měla opravdu úžasný, a tak nějak i tušila, že se jedná o vlastní skladbu, protože jí nepřišla nijak podobná. A to zná opravdu mnoho písní. A již dokázala i zjistit, že to je ona Alvarova kamarádka, kterou si chtěl poslechnout. Nakonec ho chytla za ruku, aby ho mohla odtáhnout trochu do toho davu a mohli zrealizovat to, co jí nabídl jako návrh plánu pro dnešní večer. “Pokud tě šlápnu, tak se omlouvám. Ale uvrtal jsi mě do toho.“ Oznámila mu s úsměvem a ruce mu omotala kolem krku. Rozhodně v tom nehledala žádné postranní úmysly, protože jsou tady jen jako přátelé, a tak to i zůstane. Ovšem, doufala v to, že to tak uvidí i ostatní.

Byl rád, že se u nich Alex nezastavil. Bůhví, co by mu řekl nebo by řekl Aileen. Věřil tomu, že by jí řekl něco ve smyslu, aby si na Nicholase dávala pozor. Samozřejmě ho překvapilo, když se ho zeptala. “To je na dlouhé vyprávění.“ Vysvětlil jí s úsměvem. Nechtěl ji zatěžovat jeho problémky, které pravděpodobně ani nestály za to, aby byly řešeny. On si to nějak s ním vyřeší sám, až bude mít možnost. Nerad by do toho hlavně zatahoval někoho dalšího. Stačí, že to mezi nimi musela řešit sama Beth. Ale nad tímto již nechtěl přemýšlet a raději přikývl na souhlas. Přišli sem, aby si to tady mohli společně užít, a tak nějak i zapomenout na všelijaké starosti. A hlavně si zase hezky popovídat a dohnat tu dobu, kdy neměli šanci se vídat! Hlavně tak nějak ve vnitru své dušičky doufal, že se teď budou vídat zase častěji a budou mít zase nové zážitky a nejen ten, kdy se poznali. Samozřejmě na ten vzpomíná s úsměvem.
Ani by se nedivil, kdyby byla Aileen překvapená z toho, že se mu líbí růžová. Měl rád všechny barvičky. Tedy, snad si o něm nezačne myslet něco špatného. To by asi nerozdýchal. Jeden si o něm myslí, že střídá holky jako ponožky a další by si zase myslel, že zastupuje homosexuální skupinu. Rozhodně není homofób a tuto komunitu naprosto respektuje a mají jeho obdiv. “Tyto automobily vypadají dobře v jakékoli barvě. Ale bylo by zajímavé ten jeden vidět ve fialové barvě.“ Trochu se nad tím zamyslel, protože si ho představoval, jak by mohlo vypadat ve fialové. Přišlo na to, aby jí povyprávěl, co se událo v jeho životě za tu dobu, co se neviděli. Když mluvil o svém kocourovi, všiml si toho úsměvu. Rozhodně ty dva chce seznámit a opravdu se na to těšil. Ale jak zná Bronza, pravděpodobně se u ní rozvalí a nechá se drbat i tam, kde normálně Nicholase sežere. Až takhle vyčůraný je. Hlavou přikývl, aby ji uklidnil. Nic vážného to nebylo. Byl poměrně odolný v těchto okolnostech, proto se nikdy nebojí, že by si mohl udělat něco vážnějšího. Teď přišla řada na ní a bedlivě poslouchal, aby mu nic neuniklo. “Opravdu? Kde pracuješ?“ Zajímalo ho to. Třeba by jí někdy mohl překvapit a objevit se tam a donést jí třeba oběd. To už nějak vymyslí. Ale vypadalo to, že ten čas vypadal úplně stejně jako u něho. Z oné otázky byl nervózní hned z několika důvodů. Mohla by ho odmítnout, neumí moc dobře tančit a mohl by se zase v jejich okolí objevit Alex, ale ten vypadal, že je již někde úplně jinde. Takže třetí důvod mohl tak nějak škrtnout. Svou otázku dokončil a vyčkával na odpověď ať už by mohla být všelijaká. Jenže výraz v její tváři nevypadal jako ten, kdy se ho rozhodne odmítnout nebo by se mu za to vysmála přímo do obličeje. Při jejích slovech se musel zeširoka usmát a možná i trochu zasmát, protože její další slova ho opravdu pobavila. Pravděpodobně v tanci nebude špatný sám, ale nechce ihned křivdit. “Ale abych tě zase já nešlápl. Nejsem v tanci zrovna profesionál.“ Přiznal se, ale už nebylo cesty zpět, protože ji Nicholas chytil za ruku a tentokrát to byl on, kdo je protlačoval davem dál. Přesněji na taneční parket, kde se již několik párů uchýlilo k tanci. Oni sice pár nejsou, ale přátelský tanec si přeci můžou dát, ne? Nakonec se zatavil na takovém hezkém plácku, kde byl trochu prostor. Otočil se k Aileen čelem a natáhl k ní ruku. “Smím tedy prosit?“ Optal se jako správný gentleman a na tváři nevynechal široký úsměv. Tančil jen minimálně a naposledy tomu bylo snad… Na střední? Pravděpodobně tam, ale už si tím nebyl sám jistý. Pravděpodobně již vyšel ze cviku. Sice měl na tváři úsměv, ale za ním se opravdu bál, aby ji nešlápl. Oba vědí, že je nešika a dokáže zkazit snad každou hezkou chvilku a ani by se nedivil, kdyby tomu bylo i tady na plese. A zrovna při tomhle tanci. Už se mu v hlavě vybavila ta scéna, kdy omylem šlápl na její nohu, Aileen ztratila rovnováhu a v momentě, kdy se jí Nicholas snažil chytit, narazili do dalšího páru, a nakonec všichni popadali jako domino. Už jen tato představa by ho dokázala vyděsit natolik, že by si ten tanec rozmyslel a raději by z něho vycouval. A hledal by mnohem bezpečnější zábavu, která by nemusela skončit takhle tragicky. Ale raději tyto černé myšlenky vypustil ze své hlavy, protože teď před sebou měl Aileen, která vypadala nádherně a čekal je jejich první společný tanec. Proto se bude snažit, aby ho nijak nepokazil.

,,Jasně, já to chápu. Ale je to fakt v pohodě,” ujistí jí ještě jednou, že se opravdu nic nestalo a celé tohle gesto podtrhne úsměvem. Ona nikdy nebyla na lidi zlá a ani to neměla za potřebí. Když se zeptá, jestli opravdu myslela jí, tak jednoznačně přikývne a vyčká na její odpověď a pak jí pozoruje, jak se prohlídla. Když jí oznámí, že je v pořídku, tak se na ní uculí, ,,jasně. Studuju medicínu, mám to už v sobě tuhle otázku,” uchechtne se pobaveně. Už je zase u toho, ta pracovní deformace. Co to s ní bude dělat, až bude několik let pracovat? Třeba si její dítě odře koleno za kole a ona na ulici zahájí operaci, aby mu ho jako správná doktorka ošetřila a zašila, i když tam nic nebude mít. Ani teď se Teddy nemohlo nic vážného stát, no stejně se musela zeptat. Taky je to ale slušnost, takže vlastně je to jenom dobře, že se zeptala. ,,Tak to doporučuju ten džus,” nadzvedne ještě jednou do vzduchu ruku, ve které drží skleničku s džusem, ,,nikdy? To já už zrovna přemýšlela, že bych si dala džus s vodkou. To je fakt dobrota. Jenom mi ale byl blbý tady popíjet tak sama. Beztak by si někdo myslel, že jsem se přišla jenom napít,” zazubí se pobaveně, protože to opravdu nebyla pravda. Jak už jsem zmiňovala, těšila se i na výstavu a na nějaké vystoupení, které stihne, ,,fakt se nemusíš omlouvat. Tohle se mi stává pořád a lidi umí být občas dost hnusný, ale fakt tady je to v pohodě,” věnuje jí jeden upřímný úsměv. Nevadilo jí, že se děvče před ní vyjadřuje trošku pomaleji, byla to prostě její součást, takže vždy pozorně vyčkávala a poslouchala. Nikdy by jí nenapadlo skočit jí do řeči, nebo jenom tak odejít. To musí udělat jenom opravdu nevychovaný člověk, který nemá žádnou soudnost. ,,Já jsem Leyla, těší mě,” uculí se na ní a potřesení rukou vymění za úsměv a přikývnutí. Rozhodně by jí nedělalo problém jí podat ruku, ale zrovna v nich obě dvě držely svůj džusík, takže by bylo zbytečné to komplikovat. ,,Teddy je vážně hezký jméno,” broukne zamyšleně. Musela si to zopakovat a říct nahlas, aby si ho zapamatovala a nedošlo k takovému neštěstí, že by zapomněla, jak se dívka před ní jmenuje. Má sice dobrou paměť, ale občas se to stává. Jako to, že do někoho vrazí. ,,Máš nějaký plán, kam půjdeš teď? Já přemýšlela, že bych se šla podívat na výstavu, takže jestli chceš a nemáš nějaký lepší plán, klidně můžeš jít se mnou,” věnuje jí jeden zářivý úsměv. Nebyla ostýchavá a rozhodně se nebála nabízet takovéhle věci, na to byl život krátký. Radši se prostě zeptala napřímo. ,,Vlastně, Teddy. Vystavuješ tam něco?” napadlo jí, že třeba Teddy by mohla být zrovna z těch nadaných umělců a třeba tam něco vystavuje, ,,já ne, já jsem přišla jenom obdivovat,” umění šlo rozhodně mimo Leylu, takže ona se přišla jenom kochat, rozhodně neplánovala prezentovat nějakou svou fotku, či zpívat nebo tancovat na pódiu. Ona jenom obdivuje.

"Zábavu vo vymieňaní komplimentov?" Obočie mu trochu stúplo a krátko sa zasmial, pretože on si teda zábavu predstavoval trochu inak, ako neustálim opakovaním tých istých fráz dookola. Áno, všetko čo povedal si o Gabrielle naozaj myslel a takisto vedel, že všetko čo povedala ona o ňom myslela úprimne, no obaja boli v tejto oblasti dosť neoblomní a zvykli jeden druhého vychvaľovať do nebies, čo ale nebolo žiadnym prekvapením, keďže bol ich vzťah taký aký bol. Nič to ale nemenilo na veci, že Bastien naozaj nechcel aby celý spoločný večer strávili len tým, búdú jeden druhého obdarúvať milými poznámkami, takže navrhnúť nejaký ten kompromis mu pripadalo v danom momente úplne najlepšie. "Je suis heureux, mon ami," pousmial sa, keďže s nim jeho milovaná Gabi súhlasila, za čo jej bol naozaj vďačný, pretože sa mohli presunúť k ďalším veciam a k ďalším témam ktoré si určite zaslúžili ich pozornosť. Keďže ale od Gabi predsa len dostal ešte nejaký ten drobný kompliment, samozrejme jej zaň poďakoval, ako dobre vychovaný mladý muž ktorým on rozhodne bol, na čo jeho partnerka zareagovala už známou talianskou frázičkou, ktorú z jej úst počul už stovky ráz takže sa ani nemusel zamýšľať nad tým, čo tie slová vlastne znamenajú. Keďže ale nechcel opäť spadnúť do toho ich zaužívaného formátu ďakovania a trvania na tom, že ten druhý nemá za čo ďakovať, len sa na Gabrielle veľmi srdečne usmial, pričom sa naozaj snažil zapojiť do toho všetky tie pozitívne emócie, ktoré voči svojej najlepšej kamarátke pociťoval. Niekedy proste človek na vyjadrenie svojich pocitov naozaj nepotreboval slová. Potom už sa ale dostali k jej krásnym šatom a on musel uznať, že v nich naozaj vyzerala ako princezná, hlavne keď mu urobila tú drobnú prehliadku, ktorá naozaj stála za to. Tešil sa, že tam boli spolu a tešil sa, že sa po jeho boku dokázala tak uvoľniť a byť sama sebou. To bolo pre neho to najväčšie zadosťučinenie, aké si len mohol predstaviť.
So svojou spoločníčkou sa potom presunuli k výstave, aby si mohli pozrieť jej vystavený obraz a odtiaľ ich kroky smerovali k baru, kvôli občerstveniu. Výber vína teda rozhodne nebol boh vie aký pre niekoho s tak rozmaznanými chuťovými bunkami, ako mal Bastien, no nikto mu to nemohol mať za zlé. Bol proste Francúz telom aj dušou a ak bolo niečo, na čo si naozaj potrpel, tak to bolo práve kvalitné francúzske víno.To, čo podávali tu sa za úplne najkvalitnejšie označiť nedalo, no v jeho očiach bolo aj to najhoršie francúzske víno lepšie ako najlepšie víno z hocijakej inej krajiny na svete. "Vieš, že z tých talianskych vôd napodobňujúcich víno mi chutí jedine Prosecco, no ani to sa nechytá na naše pravé, nefalšované šampanské z regiónu Champagne," mierne ju podpichol a aj keď svoje slová naozaj myslel vážne a bol úprimný, stále to bol jeho subjektívny názor ktorý sa nikdy nikomu nesnažil vnucovať. Áno, miloval francúzske vína a áno, vždy si ich vyberal, keď mal možnosť, no nebol jeden z tých, ktorý by sa hrdo bili do hrude a prehlasovali, že ich názor je svätý a všetky ostatné vína sveta sú oproti tým francúzskym šťanky. Z časti si to myslel, no rozhodne to týmto štýlom neprezentoval. Červený merlot, ktorý im vybral bol ale naozaj celkom obstojný a preto dúfal, že bude Gabrielle chutiť. "Nejako by si si bezomňa poradila, ma chérie," potichu sa zasmial, no samozrejme bol za ich priateľstvo veľmi vďačný a ani on si bez Gabi nevedel predstaviť svoj život. Predsa len, nebyť jej, v San Franciscu by teraz možno ani nebol. Jeho rozhodnutie prísť na túto školu bolo z veľkej časti ovplyvnené tým, že tam študovala aj ona, a že z toho mesta aj pochádzala. Po prípitku ho ale zaujímalo, čo si jeho milovaná myslí o jeho výbere, a tak si neodpustil zvedavú otázku smerovanú na chuť vína. "Výborný postreh," zhodnotil jej komentár s obdivným kývnutím hlavy a taktiež si opäť odpil, pretože sa mu v hlave črtala otázka, ktorú sa jej chcel opýtať už od vzhliadnutia jej obrazu, a potreboval si ju nejako sformulovať v hlave. Našťastie sa mu to podarilo, a teda keď od svojich pier odlepil tenké sklo pohára, nasmeroval na Gabrielle celú svoju pozornosť a nechal svoju zvedavosť prevziať kontrolu, no samozrejme jej nezabudol pripomenúť, že ak sa o svojom obraze baviť nechce, tak ju do toho nebude nútiť. "Mrzí ma, že tento príbeh nie je úplne šťastný, no po kreatívnej stránke musím povedať, že to tvojej práci dodalo naozaj veľkú hĺbku," snažil sa povedať to čo najprofesionálnejšie, keďže z nej rozhodne nechcel vyťahovať niečo, o čom nebola pripravená hovoriť, také niečo by jej nikdy neurobil. Nikdy z nej informácie o jej minulosti nevyťahoval, vedel len to, čo mu povedala ona sama a nemal s tým v pláne začínať, a už rozhodne nie v tento deň, keď naozaj chcel, aby jeho partnerka prežila veľmi pekný večer. Jeho pohľad bol však tak trochu ustarostený, pretože mu to bolo naozaj úprimne ľúto a nedokázal si ani predstaviť, čo sa asi muselo stať keď ju to dokázalo tak rozhádzať,  no našťastie sa nad tým nemusel zamýšľať až tak dlho, keďže jeho pozornosť Gabi svojimi slovami presmerovala na vystupujúcu slečnu. "Mhm," kývol zľahla hlavou a sledoval jej vystúpenie, ktoré po chvíli vystriedalo vystúpenie dvojice hrajúcej na klavír a na gitaru, čo bolo taktiež celkom fajn, no potom sa na pódiu zjavil niekto, koho Bastien veľmi dobre poznal a kto mu doslova vyrazil dych. Arthur. V kostýme Kapitána Ameriku. V tom kostýme, ktorý Bastien už predtým videl - na Flickri. A potom Arthur začal hrať na saxofón, nad čím Bastien vypúlil oči ešte viac a chvíľu trvalo, kým si poriadne uvedomil, čo sa deje, no nakoniec sa neudržal a pobavene sa zasmial. "To snáď nemyslí vážne," pokrútil hlavou, pričom sa počas celého vystúpenia svojho spolužiaka a kamaráta uchechtával, no keď svoje vystúpenie skončil, bujaro zatlieskal a dokonca aj pomocou prstov zapískal, aby mu vyjadril podporu. "Neviem ako ty, no toto v mojich očiach dnes večer neprekoná asi nič," so smiechom sa zdôveril svojej partnerke a ešte stále nad tým celým zľahka krútil hlavou.

Lilith
Sám musel uznat, že má občas potřebu se někomu posmívat. Jamie nebyl moc zlej člověk, ale také to nebyl někdo kdo by žil svatý život. Nebyl možná ukázkou nějakého bad boye, ale taky to nebyl žádný andílek no. Rád flirtoval s holkama, nabaloval holky s klukama v baru. Utahoval si z divných lidí, to už se možná dalo trochu považovat za šikanu, ale on by neřekl že přímo někoho šikanuje. No rozhodně to tu nebude z ní tahat. Nemusí si tím kazit večer.. ,,Dobře..” řekne s úsměvem na tváři. Nejspíš to nebylo tak důležité, ale stejně ho to trochu zajímalo. Zatím se bavili jen o samých hezkých a sladkých věcech, ne že by nebyl spokojený.. Jen v něm pořád je to druhé já, které je trochu divočejší a má tendenci si užívat na plné obrátky. ,,Tak to pro dnešek necháme být.. Ale kdyby tě někdo otravoval tak mi to řekni..” řekne se smíchem.. Možná by chtěl aby jí někdo otravoval a on měl důvod se jít prát. Samozřejmě nebyl zrovna nejlepší na takovéhle zápasy, ale vždy do toho jde naplno.. Miloval to. Rád vyvolával bitky, většinou je vyvolá a pak zmizí a pere se za něj někdo jiný… Lilith byla tak sladká a on ani nevěděl pořádně proč si našel zalíbení právě v ní.. Jemu vůbec nevadí že se drží tak blízko. Možná od něj bylo trochu sobecké když si s ní chtěl začít. Předtím mu to tolik nedocházelo, ale když to teď viděl.? Byla hrozně hodná a Jamie byl občas trochu rapl. Jistě to pro ní nebude mít vůbec jednoduché. Může se stát že jí zklame stejně jako jí už někdo zklamal. On si rozhodně bude držet pořád odstup. I když by bylo spolu delší dobu pořád by si držel trochu odstupu. Občas prostě potřeboval být sám a ona by to musela chápat.. Její úsměv ho donutí nějak zahnat ty hrůzné myšlenky, aspoň prozatím.. Musel by se zasmát kdyby slyšel že jeho přítomnost někoho uklidňuje. To mu ještě nikdo neřekl a řekl by že na tolik lidí takhle ani nepůsobí.. Spíš lidi občas děsí. To jeho chování je tak nepředvídatelné. Každý den má rád něco a někoho jiného, bylo to zvláštní.. Jak pro něj tak pro jeho okolí… Ano na flickru si pravidelně dopisoval s pár holkama. Nic vážněho, teda aspoň on to tak neviděl. Spíš by řekl že je to takové nezávazné flirtování.. Určitě by si s tím neměla lámat hlavu. I když kdo ví kdyby se Jamie objevil v přítomnosti Mckenny. Jeho druhé já by skákalo do stropu.. Lilith si z nikým nemusela poměřovat nějaké síly. Prostě Jamie nedával často na to jak někdo vypadá, navíc obě jsou krásné, vlastně všechny tři. Ještě se mu líbila dívka jménem Cleo. Vlastně hodně dívek z univerzity se mu líbí.. To nebylo až takové drama. Byl tady s ní ne tak nebylo co řešit.. ,,Neboj mám celkem dobrou paměť..” mrkne na ní. Nestudoval vědu jen tak pro nic za nic. Vážně měl dobrou paměť.. On byl vlastně taky rád že je tu s ní. Možná se zdál trochu nesvůj, ale tak to s ním prostě bylo. Jednou byl nadšený, pak zase smutný nebo naštvaný.. Co se týká toho tance.. No nejspíš to bude trochu problém. Nějak si nedovede představit že by se měl postavit mezi ty lidi a začít tančit.. Nějaké základy možná měl, ale že by byl dobrý tanečník? Torozhdoně ne. Vlastně byl celkem špatný. Bude to chtít ještě pár drinků než ho k tomu přemluví… Po jejích dalších slovech se zase trochu zasekne.. Rodinné setkání..? Dobrý den jsem Jamie a jsem trochu magor. Jo tak by to nejspíš dopadlo, protože by byl nervozní a choval by se jako idiot.. ,,No nevím jestli je to dobrý nápad.. Rodinné setkání by mělo být hlavně o té rodině, byl bych tam trochu navíc.. “ řekne s úsměvem.. ,,Rande.? To už zní slibně..” řekne a mrkne na ní. Že tam budou jen oni dva, to mu bude už vyhovovat mnohem více.. Nebude se muset tolik stresovat.. Jemu nevadí že ho hned někam zase zve, možná by jí pozval i on sám.. Měl pocit že by ho jen tak zemi neposlala, ale kdo by nepředstíral že ano že.? Si představte že vám taková dívka jako Lilith spadne do klína.. ,,To je dobře.. Nějak se necítím na rodinné setkání..” řekne s úsměvem. On neměl problém vždy věci říkat narovinu, takže když jejího otce nebude chtít vidět tak jí to prostě řekne.. Na to že má milenku se rozhdoně nijak nevyjádřit. Nebyl v pozici kdy by si to mohl dovolit. ,,No pořád se mi zdá děsivější ten balon..” řekne se smíchem.. Sice měla pravdu, budova je jen budova, ale strach z výšek měl větší.. ,,No když spadneš z balonu tak se to už nedozvíš, ale když tě nějaký duch bude honit po strašidelném baráku.? To je horší ne.?” Vážně právě teď mluví o smrti.? No u něj asi nic divného, ale má tu rande. Je vůbec normální o něčem takovém mluvit.? ,,Pokud se přihlásíš tak se rozhdoně přijdu podívat když budu mít v plánu se na akci dostavit..” znovu na ní mrkne modrým očkem.. Nechá jí vybrat pití a nad její volbou se jen zasměje.. ,,NEní dobré soudit alkohol podle toho jak vypadá věř mi..” řekne se smíche, ale nakonec si vezme skleničku s modrou tekutinou a ťukne si s ní.. Večer to byl krásný. Jamie se velmi bavil. Párkrát si ještě zatančili a pak už byl ale čas odejít. Jamie nebyl moc hrdý na to že musel odejít domů dřív, ale situace si to vyžadovala. Proto se s Lilith rozloučil a odešel do spolku..
----Klučičí spolek

Tohle je vážně vztah, který si ve výsledku vysnila. Takhle si to celé představovala v minulosti a celé se to naplnilo, a za to je vděčná. Je to všechno složité, člověk si totiž udělá iluze díky všelijakým roztomilým fotkám na instagramu, ale pak je realita například úplně jiná. Ona si připadala jako ta jedna z těch šťastlivců, co to mají přesně jako vysněné. Ale i ty vysněné profily holek, ty láskyplné páry někdy mají i slabé chvíle, a to na fotkách neuvidíte. Je až nemožné se v nějakém vztahu maličko nepohádat, či aby nedošlo k nedorozumění a jejich osud říkal, že je zřejmě čas na to, aby měli nějakou první překážku ve vztahu. No a už to bylo. Nebylo by to bez překážek vlastně nudné? O čem by život byl bez výzev? Sice den plesu není úplně ideální den, ale nechat plavat takovou věc je ještě větší blbost než to řešit v nějaký významný den. Navíc ona si je jistá že díky jejich rozumnosti všechno dobře dopadne, aspoň v to doufala. Přeci jen maličko strach měla a to právě díky Amélii, která v ní vytvořila pochybnosti o sobě sama. Dívce, se kterou její přítel trávil noc. Fujky, tuhle myšlenku jí asi bohužel bude trvat vymazat z hlavy a to právě proto, že Amélii vídá docela často ve spolku. Bude to složitý, nebudeme si lhát. Ale nakonec to přeci jen dopadlo dobře, jelikož se rozhodli si to vyříkat. Jeho slova.. Jeho komplimenty a všechno, vždycky ji to dokázalo vykouzlit úsměv na tváři, možná se jí ve tvářích objevila červeň. “My jsme výjimeční..” Zašeptala směrem k němu. Za tu jeho upřímnost, za všechno.. Proto je výjimečný a vždycky byl a bude a i kdyby se cokoliv stalo a bylo by to z části negativní, vždycky bude v jejím srdíčku a mít v něm místo. Byl tam tak dlouho, tak moc láska k němu v tom srdci utkvěla.  Nikdo není jako Matty, ani takový nikdo nebude a to si uvědomovala už na střední.. Byl jiný než kluci které zná třeba z Kalifornie. Sukničkáři.. Dobře, Matthew má taky svoje čiperné nálady, ale s ní.. Nesháněl všechny holky a nestřídal je jako ponožky. V tom je ta jeho výjimečnost..  V té jeho milosti a nevinnosti. Milovala ho zkrátka naprosto celého, každý jeho detail a i nějaké ty chybičky, které měla i ona a každý člověk. Tohle se doufejme celé ukončilo, tedy aspoň mezi nimi a opět mohou svůj vztah posouvat dál a rozvíjet ho a on jí v tom utvrdil, když jí věnoval ten dlouhý a příjemný polibek, který si přála aby nikdy neskončil. Nejradši by ho tu zulíbala na místě, ale bůh ví k čemu by došlo. Ještě by skončili zpátky zamčení ve spolku a na ples by se vybodli a to přece nejde! Pro tyhle věci je čas potom, že? Ehem. Spokojeně přivřela oči, které jako vždy budou celý večer patřit jen jemu. Budou jako vždy plné lásky, zamilovanosti a to všechno je pro něj, pro její lásku Mattyho. Usmívala se už od ucha k uchu při tom, co jí dával za krásné dárečky, za které by ho z části umačkala k smrti a taky mu pěkně naplácala na zadek! Takhle jí obdarovávat, aby se pak necítila blbě! Předpokládá i tak nějak, že po dnešním večeru odejdou k  jednomu z nich spolu a ona mu za tento nádherný večer udělá určitě jeho oblíbenou snídani až do postele a speciální bonusek? Mazlení k tomu! Zatím mu to ale prozrazovat nebude, aby měl překvápko.. I když, až takové překvápko to nebude, dělala to dost pravidelně, ale vždy s láskou! A s tím krásným řetízkem jí to půjde ještě lépe.. Bude ho mít nejen v srdíčku ale už i na krku. Což zní asi divně, ale jistě se chápeme. Prohlížela si nadšená jak malé dítko řetízek, avšak pak mu pomohla uklidit. To nebylo až tak těžké, ale co těžké bylo, tak to překvapení co bylo další. Ona mu dá za uši.. Si přijde že si ty dárečky ani nezaslouží. “Ale to by věděli všichni tak jako tak, broučku..” Zašeptala s uculením směrem k němu, protože oni se k sobě naprosto hodí a lidi je spolu už znají. Moc ráda se pyšnila někým jako je ale Matthew, protože podívejme se na něj proboha. Jak je sladký a dokonalý.. Visela mu na rameni, užívala si jeho společnost a i tu jeho něžnou pusinku na tvář. Kéž by tu s ním mohla stát co nejdéle a jen se na něj láskyplně dívat. To by zkrátka dokázala, úplně lehce, jenže se nechtěli zdržovat  a tak vlezli spolu do krásně ozdobeného sálu. Ohlédne se na něj se sladkým úsměvem.. “Myslíš že to zvládnu?” Skousne si spodní ret, avšak pak už vleze společně s ním do davu  lidí, kteří tancovali taktéž. Samozřejmě, že to zvládne a bude si to náramně užívat. Přitáhla si ho se smíchem k sobě, až se jejich nosy dotýkaly a ruce si mu dala kolem krku. “Tohle si užiju.” Zašeptá spokojeně. Někdo tu má dobrou náladu už.. Ale to je jasné. Vše je jak má být. Ono jí to ale zase dožene, až bude mít Amélii na očích…

Isaac

Jedno obočí povytáhla vzhůru. Tyhle její výrazy působily docela povrchně, ale takový dojem ostatně dělala v podstatě na všechny. Namyšlená chytrolínka, která si myslí, že je lepší než zbytek světa. Kdoví, co na tom vlastně bylo pravdy. A ve skutečnosti se ani nedokázala vystát. Možná se nesnášela ještě víc než Isaaca. “Jo,” přikývla, “kdo jinej.” S pokrčením ramen se napila. Vypila toho až příliš na to, aby se o ní dalo hovořit jako o střízlivé, a to večer teprve začal. Jenomže její špatné rozhodnutí vypít jen tak celý kelímek poměrně tvrdého alkoholu bylo ovlivněno existencí Isaaca Collinse a jeho slov, z nichž mnohá ani nevnímala, a faktem, že ji tu ti lidi štvali už jen tak od pohledu. Mimo další z pocitů nedostatečnosti, se kterými se bila, než do sebe ten kelímek vylila. Teď svírala v ruce další a už měla zase většinu vypitou. “Nedělej, že tě to překvapuje,” pověděla s úsměvem, zatímco očima pátrala po sále plném lidí, z nichž většinu neměla ráda, aniž by s nimi kdykoli mluvila. A to sama nesnášela, když ji lidi jen tak odsuzovali. Byla prvotřídní pokrytec, věděla to, ale nic s tím nedělala. Místo toho se utápěla v té otravné sebelítosti. Byla špatná, stejně jako kdokoli jiný, možná ještě horší. Možná nakonec byla i ráda, že Isaaca takhle rozesmála. Byla to ale ona, nebo alkohol? Možná dokonce on sám, protože... no, kdyby byla on, asi by se taky sama sobě smála. Ach ne, to bylo zlé. Trochu pravdivé. Zavrtěla hlavou, nechala to být, a jen se uchechtla. Musela si ještě dolít pití, než vyrazila jakýmsi naoko náhodným směrem, kam ji Isaac následoval. Ve skutečnosti měla opravdu dobře naplánováno, kam jde. Za cesty se ještě stíhali bavit o té dvojici sourozenců, které znala spíše jen tak v nutnosti. “No jo, za tohle se fakt stydim,” pokývala hlavou a letmo se otočila na Isaaca, ale jen tak, aby rychle vrátila pohled na cestu a o nikoho nezakopla. “Proč jen jsem si ho víc neproklepla?” dodala vzápětí se zamyšleným pohledem, ale hned zavrtěla hlavou a s jemným povzdechem Jeho poznámce se potom zasmála. “Takovou sprchu bych si zrovna nepředstavovala,” zavrtěla hlavou, “víš, jak musí být člověk pak ulepenej? To nikomu nepřeju,” řekla. A potom se zasmála, protože v tom z nějakýho důvodu zahlédla dvojsmysl. Pak prostě pokračovali, ale nakonec se ještě zastavili, aby prohodili pár slov. Kdoví proč, vždyť byli opilí, tak vlastně... koho to zajímá. “Hmm, tak jo, to beru,” přikývla, “nezdá se jako špatnej cíl,” zamumlala si ještě spíš pro sebe, než s pokrčením ramen pokračovala dál, až vešli do té uličky. Na tváři se jí usadil znechucený pohled, kterým si prohlédla své okolí. “Sentimentální,” pronesla hned v první chvíli a rázným krokem si to zamířila k čemukoli, na co by si mohli sednout. Stát totiž nehodlala, ale protože měla ještě pořád nějakou důstojnost, (ano, opravdu měla,) nechtěla sedět na zemi. Nakonec přeci jen našla na boku nějakou bednu, lavičku, kdovíco, na co si spokojeně kecla a položila kelímek s pitím na stranu na zem.