,,No samozřejmě. A ty bys byl ten, co by mi jí záviděl nejvíc. Snad by to nedošlo do takový fáze, že bys za mnou v noci přišel na nádraží a nezabil mě ve spánku, jen aby si mi jí sebral,” projede si ho hraně zkoumavým pohledem, jako by mu snad nikdy nevěřil. ,,To je vtipná představa. Myslíš, že bychom na ulici neskončili oba dva?” zasměje se pobaveně. On si myslel, že jakmile půjde ke dnu jeden, půjde i druhej, ale to snad ne, ,,z miliardářě se snadno udělá milionář a z milionáře bezdomovec. Jako by si nevěděl, kolik existuje skvělých příkladů,” ušklíbne se na něho, ale pak se musí zasmát. On se tak rád směje, je to prostě sluníčko. ,,I kdybychom nebyli slavný, tak by to bylo super. Třeba si tam napsat nějaký věci, třeba sny s kariérou a tak, a za těch 50 let bychom se na tom společně polomrtví smáli,” i on se chytí té představy o časové schránce, ,,a jako bonus by bylo, kdyby se jeden z nás stal slavným,” přikývne nakonec a úsměvem od ucha k uchu. ,,To by mi se líbilo,” zasní se nad svou kariérou. Chtěl by být úspěšný a uznávaný, kdo taky ne? Jeho práce je ale taky hodně nebezpečná, a především, když má ten člověk rodinu. Vrahové se rádi mstí těm, kteří je dopadli a rodina je to nejlepší místo, kde udeřit, ,,no a ty zase objevíš mimozemšťany,” zazubí se na něho. Pak se musí zasmát, ,,ah, Candy Crush, to pořád hraje moje mamka. Táta mi vždycky nadával, proč ty hry hraju a po kom to mám, že mě to baví. No, ale zapomněl, že jeho žena má na takovýhlech hrách úroveň 2186,” zasměje se pobaveně a pak nad tím musí pokroutit hlavou. Jeho otec byl opravdu kapitola sama o sobě. ,,Klidně jí můžeš pozdravit sám, až jí budu volat,” mrkne na něho lišácky, ale pak jenom zakroutí pobaveně hlavou, ,,budu,” dodá ještě nakonec ohledně tématu s babičkama. ,,Jo, to máš asi pravdu. To by bylo nejlepší řešení. Ty by sis nechal narůst vlasy a vousy, já taky a obarvil bych si vlasy na černo,” přidá se k jeho vtipkování. Určitě by bylo lepší a jedoduší se přiznat, ale proč si odpouštět tu zábavu u vymýšlení plánu. ,,A budu slavnej a bohatej. Se teprve uvidí, kdo bude komu mávat z jachty,” ušklíbne se na něho pobaveně. Bylo krásný, jak si uměli dělat legraci jeden z druhého i ze sebe samotného. ,,Já vím, že jo,” ušklíbne se na něho pobaveně. Komu by to nedělalo čest. Ohledně jeho dalších slov se musí jenom uculit a přikývnout. ,,O můj bože, budeš přesně jako Stan Lee,” musí se pobaveně zasmát, bude dokonalá kopie. Aksel měl s alkoholem už svoje zkušenosti, takže ho mile rád zaškolí. Bude to doslova kopa srandy. Myslím, že po konci plesu bude jeden z nich pěkně na mol. No, přesně jako Stan Lee. Když ale dospívá Vivia a tím pádem dojde řada na Arthura a jeho slova, že mu musí držet palce, tak se na něho s úsměvem podívá, ,,to je jasný,” ukázal mu sevřený ručky a ještě ho jemně poplácal po zádech, než mu zmizel z dohledu. Upřímně, i Aksel pociťoval mírné motýlky v břiše, byl nervózní za svého nejlepšího kamaráda. Kdo kdy takový pocit necítil? Ale moc dobře věděl, že to zvládne. Když si šel pro saxofon, tak Aksel se chystal prorvat davem až k jevišti, což taky udělal, ,,pardon,” prodíral se mezi lidmi a polovině pošlapal nohy, ,,promiň,” co krok to omluva. Chtěl se vyhnout problémům, když už je tím prvním impulsem ve vyvolání. No, ale to už se konečně nachází těsně před pódiem. Z kapsy si vytáhne mobil a připraví si nahrávání, jak slíbil. Když zahlédne Arthura, jak se blíží ke schodům, tak natáčení zapne a namíří mobil na něho, ale dá si ho v úrovně očí pryč, aby mu nepřekážel ve výhledu. Když Arthur zakopne, tak Aksel nervózně zkousne prst na své volné ruce a přimhouří oči, slyšel za sebou, že pár lidí se mu dokonce i smálo, ale to on rozhodně ne. On je doufal, že ho to ještě víc nerozhodí a že to zvládne v pohodě. Smích přijde až potom, co uvidí, že jinak zazářil. Jakmile se oklepal a postavil, tak se Akselovi ulevilo a na obličeji se mu zase objevil úsměv. To už se sálem line znělka Marvelu a Aksel se začne vrtět, jako by tančil a nemůže si odpustit ani to, že začne pískat. Ano, umí pískat a ano, naučil se to přesně s tohohle důvodu. Musel být prostě slyšet, ale nepřeháněl to, aby náhodou nepřehlušil svého kamaráda na pódiu, i když to úplně nešlo. Když pak dohraje a začne se uklánět, tak se neubrání, ,,vuhuuuuuuu, Arthureeee,” zajásá dost hlasitě, podobně jako když se při lacrossu dostane na hřiště. Samozřejmě nezapomíná zuřivě tleskat. To už ale vypne natáčení, mobil schová zpět do kapsy a vydá se za ním ke schodům. Když se nachází pod pódie a pod schodama, tak začne vesele poskakovat až mu div neskočil na hlavu a poplácá se po ramenou, ,,to bylo hustý. Fakt jako, znělo to úplně skvěle,” rukama naznačí, jako by i on sám držel saxofon a hraje na něj. Pak se musí zasmát. ,,Musíme to jít zapít, je nejvyšší čas vyrazit za tím pivem,” zvedne ruku do vzduchu jako Superman a podívá se směrem k baru. ,,Jo a, mám to všechno natočený. I ty schody. Myslím, že tu část nějak musíme ustřihnout, až to budeš posílat prarodičům,” zachechtá se pobaveně. Teď už může. Nebo spíš musí, ,,normálně jsem se bál, že se z tý země nezvedneš,” zasměje se škádlivě a konečně se směrem k tomu baru i rozejde. Piva čekají. A výstava taky!

Jednooká cigaretka

Patrick bol rád za to, že Alex nebol presne tým typom kamaráta ktorý by sa na neho pozrel a snažil sa prejavovať nejakú ľútosť. Uvedomoval si to, že sa mu to bude stávať pomerne často pretože ľudia mali v sebe ten put, že v okamihu kedy videli pred sebou nejakého človeka, ako bol práve Patrick, tak si mysleli, že tie slová boli tými, ktoré by chcel niekedy počuť. No nebola to vôbec pravda. Už len z toho dôvodu, že on nemal rád ak sa na neho niekto takto pozrel a myslel si, že to je jediná vec, ktorá by mu mohla pomôcť. Ba naopak pre človeka ako bol Patrick, bolo práve to dôležité aby sa na neho pozerali ľudia ako na obyčajného človeka. Bol rád, že vo svojom živote mal možnosť takých ľudí vidieť. Ako napríklad Alex, Leyla alebo Viv. Boli to skutočne ľudia v jeho živote, ktorí sa na neho pozerali takým spôsobom, kedy bol človekom rovnako ako oni. V okamihu, kedy už mali možnosť presunúť sa k výstave mal možnosť všimnúť si niekoľko diel. On nebol nadšencom niečoho podobného možno to bolo z toho dôvodu, že u neho sa nachádzala na prvom mieste hudba a podobnému umeniu sa nepribližoval, pretože sa do toho nerozumel. Patrick sa zamyslel a pozrel sa na prvú fotku, ktorú mal možnosť vidieť. „Myslím si, že v mojom prípade bude úplne jedno, kto to vytvoril.. pretože polovicu.. ba ešte horšie takmer nikoho z nich nepoznám..“ povedal Patrick s pokusom o nejaký malý náznak úsmevu a následne sa pozrel na tú fotku, ktorá bola pred nimi. Musel uznať, že bola tá fotka skutočne pekná ale čo viac? Pre neho to bola fotka ako každá druhá nevidel na nej nič viac ani nič menej. Nebol žiadnym kritikom ani nadšencom, ktorý by chcel skritizovať každý jeden centimeter tej fotky alebo naopak, kedy by skákal od radosti pri pohľade na nejaký podarený snímok.„Ale máš pravdu tá ženská je na tej fotke naozaj pekná..“ asi nebude tým človekom, ktorý by hovoril o nejakých proporciách alebo o svetle, uhle alebo o niečom podobnom. Pozrel sa následne na dalšiu fotografiu pri ktorej sa Alex zastavil a zamyslel sa. „Rozhodne.. môžeš sa niekedy s ním stretnúť a niečo dohodnúť no nie?..“ povedal Alex a napil sa zo svojho pohára pričom asi zjavne Alex mal možnosť všimnúť si, že Patrick asi nebude tým človekom, ktorý by bol vhodným kandidátom na dobrú spoločnosť pri pozeraní si tých fotiek. No a v okamihu, kedy mali možnosť vidieť tú fotografiu, ktorá mala byť tým prvotným záujmom pre ktorý sa dostavili na toto miesto musel sa jeho jeden kútik pier stočiť do malého úsmevu. „Hm.. tak kvôli tomu sme sem prišli nemám pravdu?“ bolo to po prvýkrát kedy sa pozrel na meno, pretože musel uznať, že tá fotografia ho svojim spôsobom zaujala. Mal možnosť vidieť na tej fotke niečo zaujímavé. „Len mi nehovor, že tvoja sestra sa nachádza na tejto fotografii..“ zasmial sa patrick pričom nikto nemohol vidieť ani len náznak tváre tej ženy, ktorá bola na fotografii nahá v zaujímavej poze. Možno v tejto chvíli zasadí do hlavy svojho najlepšieho kamaráta určitého chrobáka, ktorý tam bude hlodať a hlodať no komu by niečo podobné nenapadlo v okamihu, kedy videl túto fotografiu?. „Viem, že aj napriek tomu, že nie je vidno tej dáme do očí.. ale je krásna. Myslím si, že na túto fotografiu by si sa nemal ani pozerať. Pretože v okamihu, kedy by sme sa dozvedeli, že..“ povedal Patrick pričom si priložil ten pohárik s alkoholom k perám a napil sa pričom sa na malý okamih naklonil tak ako keby chcel vidieť niečo viac. No nepomohlo to, pretože tá fotografia bola skutočne veľmi dobre prevedená a vyfotografovaná. Patrick sa na neho otočil pričom mu položil na malý okamih svoju ruku na rameno a potom ho len jemne potľapkal. „Ak by sa ti to páčilo a potom by si sa dozvedel, že to je tvoja sestra zjavne by to bolo divné.. no nie?“ zasmial sa Patrick pričom mal v pláne presunúť sa k ďalšej fotografii. No mal nejaké menšie tušenie, že to Alexa len tak ľahko nepustí. Následne sa pozrel na fotku na ktorej bolo vyobrazených niekoľko áut v rade. Tá fotografia mala nádych ružovej farby, čo bolo typické pre dievčatá. Musel sa pozrieť na meno, pretože ak by to odfotografoval nejaký muž určite by mu to prišlo zvláštne. Bola to pekná snímka to bola pravda. Mal pocit, že ak by sa tam nachádzal nejaký človek, tak by to stratilo to svoje správne kúzlo.

Kendrick si možno spočiatku neuvedomoval, ako to mohlo znieť. On v okamihu, kedy sa mu to stalo sa na to pozeral úplne inak. „áno máš pravdu myslím si, že na budúce si na to už dám pozor!“ zasmial sa a bral to už ako uzatvorenú tému, pretože mal pocit, že nechcel sa rozprávať so svojou krásnou spoločníčkou len o tom, čo sa mu dialo pri tom ako sa snažil dostať kontakt od iných dievčat. Pretože ak by sa mali len o tom rozprávať určite by mu to bolo ľúto, pretože Aira bola v tejto chvíli jedná žena na ktorú vedel pomyslieť. On by určite chcel ešte niekedy zavítať na jazdiareň, kedy by sa mohol naučiť jazdiť na koni. Ak by mal na neho niekto čas a veľkú, naozaj veľmi veľkú trpezlivosť. „páčilo sa mi to aj keď som na ňom sedel len niekoľko minút aj to len so strachom, že som mu niečo urobil..“ povedal smutne kendrick, pretože ten moment pre neho nebol jednoduchý, pretože už len tá predstava bola zvláštna. „Volá sa Alex! Určite by si tam mala zavítať, pretože to je čarovné miesto a ak máš rada kone tak to je určite to správne miesto! A ak natrafíš na Alexa musíš ho odo mňa pozdraviť...“ zasmial sa Kendrick a ani mu nenapadlo to, že by ich mohol spoločne zoznámiť. Predsa len mal možnosť ho zahliadnuť na tomto plese no neurobil to.
Po tom ako sa už ocitli vonku a on mal možnosť premýšľať nad tým, čo bude robiť pretože nechcel, aby toto nejako zničilo ich ples a napokon dostal ten najlepší nápad pod slnkom. „Nemusíš sa báť! Ja všetko zariadim a ked sa vrátime opäť na ples nikto si to ani len nevšimne..“ zasmial sa Kendrick a po tom ako vstúpili do vnútra mohol vidieť ten pohľad predavačky, ktorá sa na nich pozerala s menším údivom. Možno to bolo práve kvôli tomu, že na podobné miesta nechodia ľudia takto oblečenými. Ale jemu to nevadilo pretože vo svojej hlave mal len to, ako to všetko zariadiť a vedel, že toto je určite to správne miesto. „Neboj sa, nájdeme to..“ povedal na malý moment Kendrick vážnym hlasom pričom prechádzal po predajni a napokon sa mu to aj podarilo. „Tak vidíš! Podarilo sa mi to! Našiel som to.. tak podme..“ povedal Kendrick pričom zobral jednu zošívačku a vytiahol si peňaženku z vrecka nohavíc a potom prešiel k predavačke ktorej to musel asi vysvetliť. „Poprosím si zaplatiť túto zošívačku… no a ešte možno jedny žuvačky..“ kto vie, možno sa budú hodiť. Ak by nepomohla zošívačka tak sa o to pokúsia rovnakým spôsobom, ako to robili deti v škôlke alebo v škole. Kedy sa snažili dve veci spojiť niekoľkými žuvačkami no on veril v to, že práve tá zošívačka bude to správne. Pri pohľade na tú predavačku, ktorá nechápala ničomu sa musel len pousmiať. „Nebojte sa.. sme len na úteku ako zamilovaný pár. A jediná zbraň, ktorá nám pomôže sa brániť je práve zošívačka!“ Povedal odhodlane Kendrick a pozrel sa na Airu pričom jej venoval jeden malý úsmev a následne si zobral tú zošívačku pričom mal v pláne vyjsť na ulicu spoločne s ňou. Cítil sa ako nejaký zlodej a pri pohľade na Airu mu napadla jedna dvojica, ktorá bola tým známa. Až na to, že spoločne zomreli a to by nebolo až príliš také milé. „Hmmm nájdeme nejaké miesto k tomu aby som ti pomohol? Môžeme tu niekde na ulici aby si to všimlo čo najmenej ľudí.. no lebo dnu by to mohlo spôsobiť aj pohľady a to by som nechcel..“ stále sa Kendrick cítil pomerne nesvoj z toho dôvodu, že mohol za to práve on.

On sám sa nemohol považovať za nejaký priemer. Minimálne po svojej fyzickej stránke by to bolo viac ako k smiechu. A čo sa týka tých ostatných vecí, možno by mohol povedať, že tiež to nebola pravda. Mohol povedať svoje meno, ktoré by ho okamžite spájalo aj s menom jeho otca, ktorý bol v spoločnosti známym len z toho dôvodu, že mal pod sebou zverencov z rôznych odvetví či to bol šport alebo umenie. Hľadal ich a chytal pod svoje siete ako keby to boli len veci, ktoré mu majú priniesť finančné obohatenie. On sám mal možnosť stretnúť sa už aj s takými prípadmi, kedy ľudia očakávali to, že ak sa začnú motať okolo Leviho, neostane mu nič iné ako tie osoby zoznámiť aj s vplyvným oteckom. No on určite nemal v tejto chvíli potrebu hovoriť o sebe a o svojom otcovi. Ba naopak, nemal v pláne ani len prezradiť v tento večer svoje meno. "Minimálne svojou výškou sa len s ťažkosťami podobám nejakému priemeru.." povedal Levi s menším úsmevom na perách po tom ako sa už priblížili k baru a počkal na to čo si jeho spoločnosť objedná. On sám si objednal jedného panáka tvrdého alkoholu a musel uznať, že jej slová ho mierne prekvapili. Pretože mal pocit, že každé jedno dievča bude skákať od radosti s podobnej výzdoby tejto miestnosti. Kedy sa bude rozplývať nad každým jedným detailom, ktorý si bude chcieť zapamätať pre svoje vnúčatá. "Máš pravdu. Hoci som to nečakal. Každé jedno dievča by túto výzdobu vychvalilo do nebies.." povedal suchým tónom Levi a možno si uvedomil, že táto žena pred ním bude ešte ťažkým orieškom. Kedy nechcela ani len tancovať. No on nemal v pláne sa vzdať jej spoločnosti len po jednom panakovi. Samozrejme, že spočiatku si myslel, že by ju mohol dostať do postele. Veď na to by mohol pomyslieť každý jeden normálny a zdravý muž pri pohľade na tak krásnu ženu no každým jedným slovom, ktoré vychádzalo z jej pier bol čoraz viac presvedčený o tom, že chce si vypočuť ešte nejaké narážky alebo len suché odpovede. Len tak sa Levi nevzdáva, ak by to urobil niekedy v minulosti rozhodne by sa nenachádzal na podobnom mieste ako sa nachádzal v tejto chvíli. Ak by bol odhodlaný vzdávať sa v živote pri prvej príležitosti, kedy sa mu naskytne podobná spoločnosť s nezáujmom v očiach čo by to znamenalo? Stále to bral ako výzvu o tom nikto nemohol pochybovať. Zobral si svoj pohárik tvrdého alkoholu z ktorého sa napil a potom možno ani nečakal tie slová, ktoré zo seba len tak bez akejkoľvek ťažkosti vyslovila. Tak sa musel zmieriť s tým, že nebude tým chlapcom ktorý by si mohol od nej ukradnúť jeden tanec. Nebolo to nič zložité no pri tých slovách ktoré nasledovali musel premýšľať. Pretože na priateľstvo to nevyzeralo, len tak nemal v pláne k niekomu prísť s tvoriť si najlepších priateľov. Ešte k tomu najlepších! Veď tí sa netvoria len tak z minúty na minútu a určite nie pri niekom o kom nevedel takmer nič. Pri pohľade na ňu vedel, že bude musieť hovoriť tie správne slová ale keď chcela úprimnosť nemal s tým problém. „Najlepší priatelia nebudeme. Len tak si niekoho nepustím k sebe a nemyslím si, že by to vznikalo tak jednoducho. Naozajstné priateľstvo sa nedá vybudovať za pár minút..“ povedal Levi v tejto chvíli pomerne suchým hlasom pričom sa na jeho tvári neobjavil ani len jeden náznak emócie. Chcela vedieť pravdu, chcela aby bol úprimným a to aj robil. „A čo sa týka tej druhej veci. Trofej. Dievča na noc by som si hľadal v nejakom bare alebo na večierku nie na plese. Takže aj to si môžeme odškrtnúť..“ bola to pravda, spočiatku chcel nájsť na tomto plese len nejakú spoločnosť na rozhovor. Nemal v pláne len tak prísť k niekomu, žmurknúť raz alebo dvakrát a potom si zobrať spoločnosť do svojho bytu. Hoci nemohol povedať, že by to nebola pekná myšlienka. Ale čím dlhšie bol v jej spoločnosti tým tá možnosť išla stranou. „úprimne? Nie nechcem ťa dostať do postele. Chcem len stráviť tento večer v niekoho spoločnosti. Neriešiť nič. Mená, blbosti okolo koníčkov alebo podobne..“ nemal to v pláne, pretože nechcel hovoriť len o svojej minulosti alebo o športe alebo nedajbože o svojej rodine. To by sa v tom momente otočil a nemal by problém odísť. „Takže.. chcel som v tvojej spoločnosti byť niekoľko minút spojenej s rozhovorom. Možno o dielach na tej výstave, možno o umelcoch ktorí sa tu nachádzajú.. netuším..“ mykol v tejto chvíli Levi plecami a bol zvedavý na to, čo mu na to povie. Ale bola to pravda ak chcel niekoho do postele jednoduchou cestou, kedy by stačil jeden alebo dva drinky vybral by si na to správne miesto.

Leonna nevedela ani len slovami, čo bolo v jej prípade skutočne zvláštne vysloviť to nadšenie, ktoré mala zo svojej kamarátky. To, ako sa jej snažila pomôcť. To ako nemala vôbec problém sa do toho dostať aj keď Leonna vedela, že má neskutočne mnoho vecí. Pri pohľade na toto dievča vedela, že niekedy by chcela byť ako ona. Nadine bola silnou a ambicióznou, krásnou dámou a kto toto všetko nevidel, tak bol na veľkom omyle alebo bol slepým. V okamihu kedy už mali možnosť vidieť hrať Alvara, tak sa pozrela opäť na Nadine pričom mierne sklamane zakrútila hlavou. „Nie,. Možno som ho počula no nevedela som, že to je on. Škoda.. ale je to dobré, pretože som ho mala možnosť počuť teraz!“ povedala Leonna s úsmevom na perách a potom sa pozrela na Nadine pretože o jej strachu z mačiek nemala ani len to najmenšie pomyslenie. „Neboj sa.. ak by sa tu nejaká objavila, tak ťa ako správna spoločnosť ochránim!“ povedala s úsmevom na perách, pričom nemala v pláne sa jej posmievať, pretože to bolo normálne. Niekto sa bál psov, niekto hadov, niekto chrobákov a určite nevidela nič zlé na tom, ak by sa niekto bál mačiek. Prišlo jej to normálne. Nemohol každý jeden človek milovať každé jedno zviera. Určite sa nechcela na nič pýtať, pretože vedela, že niekedy tie úzkosti zo zvierat boli spojené s rôznymi skúsenosťami z minulosti. „Mám rada knihy ale nikdy ma nenapadlo siahnuť po nejakom komikse. No budem rada za to, ak by si mi to niekedy ukázala!“ povedala s úsmevom na perách Leonna, pretože videla u nej záujem a to sa jej páčilo. Leonna mala rada trávenie čas s Nadine a určite bude rada ak bude mať niekedy možnosť vidieť aj jej koníčky.
Už v okamihu kedy prišla Meg k nim mala možnosť vidieť to spojenie, ktoré medzi nimi bolo. Už od prvého okamihu si mohla všimnúť Leonna, že mali medzi sebou skutočne pekné a silné priateľstvo. Leonna bola rada za to, že mohla takto spoznať jej kamarátku a ešte radšej bola, ak mohla ten svoj záujem k fotografii, krásu a nadšenie vyjadriť aj pred autorkou. Pozerala sa na Meg pričom sa na jej tvári objavil úsmev po tom ako vyslovila jej meno len v skrátenej forme. Bola na to zvyknutá, dokonca aj z toho dôvodu, že jej vlasy pripomínali leviu hrivu. „Budem s tým niekedy počítať. Môžeš sa mi ozvať keď budeš potrebovať nejaký model.. vieš kde ma nájdeš“ zasmiala sa Leonna pretože by to nemuselo byť také ťažké, kedže aj napriek tomu, že nemali doposiaľ možnosť sa spoznať a hovoriť spoločne, tak navštevovali jeden spolok. Nerdský spolok. Niekomu ako Leonne to neprekážalo, keď ju niekto zadeľoval ako nerda, pretože na to bola skutočne hrdá. Už len z toho dôvodu, že učenie brala skutočne vážne. „Je vždy zaujímavé počuť vysvetlenie fotografie z úst autora. Dakujem za túto možnosť..“ povedala Leonna s miernou červeňou vo svojej tvári, pričom v jej prípade to bolo niečo, čo sa u nej nachádzalo pomerne často. „Je vidieť v tejto práci, že je tam vyobrazená sila.. to som si všimla už od prvého okamihu. A to som hovorila aj Nadine, však?“ pousmiala sa na Nadine a potom sa pozrela opäť na Meg. „Si talentovaná.. teším sa na to, kedy si budem môcť pozrieť nejaké ostatné práce!“ vedela, že po tomto večeri sa tomu nevyhne, pretože bude zvedavá na to, čo táto umelkyňa ešte vytvorila. Ona vždy bola nadšená z toho, keď mala možnosť niekoho podobného stretnúť, zhovárať sa s ním o ich práci, dozvedieť sa myšlienky a spôsoby ich tvorby. Bolo to niečo, čo jej vždy vyčarovalo úsmev na tvári. Aj keď pre človeka ako bola práve Leonna, kedy sa usmievala takmer každú jednu chvíľku to nebolo až také ťažké. Musela sa pousmiať nad jej poznámkou, pričom vedela, že to bolo smerované k jej vlasom. Pričom jej venovala priateľský úsmev. Ona si nevedela ani predstaviť to, že by si mala nejako zmeniť farbu vlasov. Aj keď bola malé dievčatko a robili si z nej srandu aj tak to tak nebrala. A teraz? Našla v tom krásu a nehodlala sa toho vzdať, pretože tá hriva a rovnako aj úsmev boli jej charakteristickými črtami.
Leonna bola skutočne rada za to, že im neprekážala pričom sa pozrela na Nadine ako ich capla za ručičky a viedla priamo na miesto. Ona tanečným krokom ich nasledovala a skutočne sa tešila na to, čo ich kamarátka predvedie. Pretože doposiaľ mala možnosť počuť a sem tam aj nahliadnuť, že to boli skutočne talentovaní ľudia. A to sa jej páčilo. Vidieť zapálenie a talent u ľudí. Vidieť, ako ich tá práca skutočne baví. Po tom ako spoločne mali možnosť prejsť do prvej rady mala v pláne prejaviť radosť a nadšenie. To v jej prípade ani nebolo nutné nejakým spôsobom predstierať. Mala možnosť vidieť, ako vystupovalo blondavé dievča, ktoré taktiež nepoznala a musela uznať, že v tento večer jej to naozaj pristalo. Po tom ako mala možnosť počuť jej hlások sa na jej tvári objavil úsmev, pretože jej vystúpenie sa jej skutočne páčilo. Po tom, ako skončilo sa pozrela na Meg a mala v pláne svoje nadšenie aj prezentovať. „Bolo to výborné! Musíš jej povedať, že sa jej to skutočne podarilo! Tá pesnička bola krásna..“ povedala Leonna a pozrela sa na Nadine, pričom bola zvedavá na to, čo na to povie. Na malý moment svoju pozornosť venovala opäť podiu pričom mala možnosť vidieť, ako na javisko prišiel další vystupujúci. Už od prvého momentu sa jej zdal zaujímavý. Pretože jeho oblečenie bolo v skutku jedinečné a jeho príchod rovnako. Pretože mala možnosť vidieť ako zakopol, prišlo jej to nesmierne roztomilé. Bola zvedavá na to, čo predvedie. Bude to spev? Alebo tanec? No v momente, kedy začal hrať na hudobný nástroj, tak jej dokonca padla sánka, pretože to v skutku nečakala. „V dnešný večer sa tu nachádza naozaj mnoho zaujímavých umelcov!“ povedala s nadšením Leonna pričom tie slová možno ani nesmerovala na jej spoločnosť. Nebolo to tým, že by na nich zabudla. To určite nie! Len venovala na malý okamih pohľad tomu chlapcovi, ktorí mal možnosť teraz vystupovať. No napokon svoju pozornosť opäť venovala dievčatám, ktoré tam boli s ňou.

Robot Patrick
Alex dokázal soucítit s jinými, také dokázal občas někoho politovat. Nebyl v tom možná nejlepší, ale když věděl že ne to hodně potřeba zkusil to. Většinou jste od něj ale mohli slyšet něco jako nekňourej… Alex Patricka bral jako kámoše, ne jako kluka bez ruky. V tom byl možná ten rozdíl. Ne že by vypustil fakt, že jeho kamarád nemá ruku, ale nemusel na to přece pořád upozorňovat. Jasný utahovat si z něj občas, ale nebylo to nikdy mířené zle, nebo tak že by se o tom museli pak nutně hodiny bavit. Vlastně oni spolu o tom asi nikdy nemluvili. Proč taky? Změnilo by to něco? Začal by se k němu Alex chovat jinak? Kdo ví. Alex i kdyby si vyslechl nějaký srdcervoucí příběh choval by se pořád stejně. Dokonce měl Alex v plánu ho jednou u něj doma přemluvit aby si s ní něco zahrál na PS. Věřil že si s tím hravě Patrick poradí. Vlastně ještě s ním Alex nenarazil na nic co by s nim nemohl dělat. Vlastně spolu mohli dělat to co normální lidé. Vždyť ten kluk zvládl hrát i na piano. Takže si myslí že by mohl zvládnout všechno. Kdyby spolu náhodou někdy nemohli něco dělat, tak si Alex bohaté vystačí že s nim může popíjet nějaký dobrý alkohol. Patrick byl proste jeho krevní skupina. Ano měli trochu rozdílné zájmy, ale i tak si vždy něco společného najdou a to nemluvím jen o tom alkoholu…
Byl rád že tomu Patrick taky moc nerozumí, nepřipadá si tu jako blb sám. Vlastně nepřijde si ani jako blb. Jsou to fotky, které by podle něj zvládl udělat i on sám. Jistě to tak jednoduché nebylo, ale on neuměl ocenit práci která za tím byla. Neměl vůbec ponětí co se na takové výstavě říká. Proč sem vlastně šli? Jo už si vzpomněl kvůli fotce jeho sestry, k té se ale ještě zatím nedostal. Tušil že to bude nějaká velká prázdná budova a nebyl daleko od pravdy.. ,,Taky vůbec netuším kdo to je.” Řekne a divá se na ty fotky takovým zvláštním výrazem. Jakoby snad hled ty správná slova. Musel se nad tím zasmát. ,,Dobře myslím že pomlouváni nebo vychvalování fotek není moje parketa” řekne a pokrčí rameny. Bylo by mu jedno kdyby ty stal nějaký autor těch fotek, stejně by je nejspíš trochu pomluvil. To Alex by rád kritizoval, kritizuje hodně věcí, ale u těch fotek ho toho zase tolik nenapadlo. Pak ještě zahlédl fotku Od holky která s ním jezdí na koni. Airu neznal tak dlouho a asi by si neměli ani co poradně říct kdyby nebylo těch koní.. ,,Podívej dáš na fotku psa a hned to má úspěch..” řekne se smíchem. ,,Kdyby tam byl můj pes nejspíš by se na něj taky stála fronta.” No dobře to jistě není pravda. Jejich pes byl oslintaná obluda, tak mu aspoň Alex říkal.. ,,To ne. I Bethany jsem odmítl. Nejsem žádná modelka..” řekne a prohrábne si vlasy a zamrká na něj. Pak sám nad sebou musí protočí oči, nejspíš mu to tu už leze na mozek.. ano stačil malý krok do strany a byla tam fotografie kvůli které tady hrajou to hrozně divadlo jak tomu hrozně rozumí. Nebo aspoň Alex hrál divadlo Patrickovi to bylo jedno hned od začátku.. Alex se rozhodně neusmíval při pohledu na tu fotku. Ano byla to hezká fotka, její fotky z tohohle prostředí měl rád. Na jeho otazku jen přikývne. Nejspíš z toho byl trochu v šoku. Podíval se na Patricka jak si tu fotku prohlíží a pak znovu na fotku.. snažil se najít cokoliv co by mu vyvrátilo, že se jedná vážně o Bethany. Znal jí. Věděl že cizi lidi by takto nefotila. Nebo se plete? Nemůže zkoumat její nahé tělo to bylo hrozně nechutné. Po jeho slovech do něj trochu šťouchl. Nebylo to k smíchu. Možná Alex byl teď s tom výrazem trochu k smíchu.. ,,Já bych řekl že jo” odpoví nakonec.. ,,Sorry vzhledem k mému postavení to rozhodne nebude zjišťovat. Jestli chceš můžeš to zjistit sám.” Řekne už možná s náznakem smíchu. Byl to jen vtip. Normálně někomu jinému by to neřekl, ale tak nějak tušil že Patrick o Beth nemá zájem. Když vysloví slova který Alex nechtěl slyšet jen zavrtí hlavou..,,Nech toho.. To není vtipný.” Řekne a už se celkem s úsměvem. ,,Nechtěj po mě abych na tohle odpovídal…” řekne a otočí se od té fotky stranou.. měl chuť jí někam schovat, ale nakonec se rozhodne nechat to být..,,Myslím že je na čase vypadnout co ty na to?” Zeptá se a podívá se směrem k východu. Měl v plánu si venku ještě zapálit a pak chytit nějaký taxik nebo uber aby je tam dovezl. ,,sice jsem čekal že ai odvedu domů nějakou sexy holku, ale hold se spokojím s kapitánem Hookem” Řekne a vyjde před vchod. Hned na to si musí zapálit další cigaretu. Když dokouří chytí taxika a ten je za malou chvilku vysadí u Alexe.
—-> Domov

Mohla za to z části sama, a z části její pochybnosti vyvolávalo okolí. Však on ví, co všechno se dělo v jejím životě, jací kluci jím například prošli.  Někdy to byly velké věci, se kterými se například nesvěřovala, avšak někdy to byly takovéhle drobnosti. Většinou je řešila hlavně když byla z něčeho nervózní, což zrovna byla očividně tahle chvíle, kdy si nebyla jistá těmi šaty, co měla na sobě. Achjo, to je taková hloupost, to by si řekl kdokoliv, protože vypadala dokonale. Ale to si její hlavička až tak neuvědomovala. Asi mu radši nebude říkat, jak jí její matka stojí mnohdy za zadkem a že vlastně ty šaty si nevybrala sama, jelikož její máti pochybuje o schopnostech jejího stylu. Ale fajn, asi jí to slušelo a on jí o tom dokázal přesvědčit rozhodně lépe než ona sama. Přivítali se, jak jinak než objetím jako většinu času a hurá na ples! Dobře, takhle radostně by to zrovna Grace neřekla, jelikož si je stále trochu nejistá. Ještě že tu má oporu v podobě nejlepšího kamaráda. Wallace jí byl vždy nejlepší oporou, hrozně si ho vážila a nechtěla o něj vážně přijít. To je člověk, kterého si v životě zkrátka chce udržet, i přes to, že se jí moc nelíbilo, jak jednal s ženami a střídal je jako ponožky. Využíval je pro svou potřebu, ale tuhle věc se snažila zabednit a vůbec jí nevěnovat pozornost. Byla by z toho buď smutná, nebo naštvaná a ostatně to není vůbec její věc, ať si dělá co chce. Přeci jen to není věc, proč se s ním baví, to jsou úplně jiné důvody a tohle se dá lehce přehlídnout i přes to, jak hodná holka Gracie je. Wallace je hezký.. Vážně moc. Kdyby s ním nebyla kamarádka, ani by nevěřila že u něj nějakou šanci má. Byl by to kluk na kterého má crush a nikdy by nevěřila, že by mohl být s ní. Jenže jako člověk co se soustředí na charakter jí tam pořád cosi kazí něco. Neměla  by u něj asi důvěru.. Trvalo by to. Uvědomuje si, jak moc miluje ženy a nehodlá ho za něco takového soudit. Její hlavička se zatím ale nedostala k tomu, že by snad myslel na jednu ženu nějak intenzivně a už vůbec ne zrovna na Grace. Ti dva dokráčeli až do sálu, kde to sice jak z chlupatý deky Grace dostala ze sebe, ale i tak, všechno se přece svým způsobem počítá, no ne? Hlavní přece je, že se vymáčkla. Její kamarád byl doopravdy kamarád a podpořil ji. Sice zřejmě o efektivnosti pochyboval, ale ji to fakt uklidnilo a kupodivu se jí hlavou nenesly myšlenky typu: “No jo, říká to protože je kamarád a chce bejt milej.” Ne, Wallace je upřímný a ona mu věří. Pro jakési ukonejšení potřebovala objetí a nebylo těžké si ho nevinně vynutit. Jen si k němu vlezla, zavřela si očka a spokojeně se ho držela. Jeho objetí ji dokázalo uklidnit, on ji dokázal uklidnit a přesvědčit ji, že by o sobě neměla pochybovat a že jí to doopravdy sluší. Wallace je ve skrývání svých citů buď dobrý a nebo je Grace naprosto slepá. Možná obě možnosti. Nechce ho tu moc otravovat svým objetím, tedy aspoň tak smýšlí a proto se s omluvný pohledem odtáhla a společně se pak rozešli ke stolku s pitím, kde si vzala obyčejnou limonádu s okurkou a citronem. Příjemné osvěžení, navíc alkohol si dávala vážně zřídka a nikdy ne ve velkém množství. Pokud teda nezapomene, kolik toho vypila. No a teď proč tu vlastně jsou! Chtějí se přeci podívat na fotky ostatních ale co víc, byla hlavně natěšená na to, co si vybral právě Wallace jako svou fotku. Něžně stiskla jeho ruku, davy se s ním prodírala až k výstavě a ani vlastně v tu chvíli nekoukala po jiných obrazech. Jen na jeho záda, za kterými šla. Dostali se tam docela rychle a ona už si vlezla celá nadšená před něj aby viděla tu krásnou fotku. Fajn, to asi mohlo znít egoisticky! Ale ona netušila, že je na ní ona! No jakmile to viděla, spadla jí bradička. Vlastně ani netušila, kdy tuhle fotku pořídil, ale už teď je do ní naprosto zamilovaná. DO té kompozice, kdy je sice zaostřeno hlavně na krajinu, ale zároveň je tam i Gracie. Jeho ruku ještě nepouštěla, něžně ji v té své naopak stiskla a palcem ho pohladila po hřbetech ruky. S ohrnutým spodním rtem, celá skoro dojatá se na něj otočila.. “Ale.. Ale.. proč mi tohle děláš? Mě to úplně dojímá.. Je to tak krásný.” Špitne k němu rozkošně. Je z toho nadšená.. Div se mu tam fakt dojetím nerozpláče. Mnozí by řekli, že z toho dělá vědu, ale ona si toho moc váží.

Krátko sa zasmiala a zľahka nad tým pohodila hlavou, no rozhodne nijako nenamietala. S Aidenom sa proste chápali a rozumeli si, to bolo niečo, čo im nemohol nikto zobrať. Jeden druhého si vážili, no zároveň sa nebrali smrteľne vážne a dokázali si zo seba urobiť aj srandu. Čo bolo ale hlavné, jeden druhého brali presne takého, aký bol a nesnažili sa navzájom sa zmeniť alebo výrazne ovplyvňovať správanie toho druhého. Áno, Aiden ju napomenul, keď chcela urobiť nejakú kolosálnu hovadinu a Mack zabrzdila Aidena, keď bol až príliš namotivovaný zničiť svojimi sarkastickými poznámkami celý svet, no obaja vedeli, že to ten druhý robí len pre jeho dobro, nie preto, že by mu tým chcel nejako ublížiť. V tom bola sila ich vzťahu a preto sa spolu dokázali baviť presne tak ako teraz - uvoľnene, s nadsázkou, no zároveň veľmi úprimne a srdečne. "Možno preto si vo svojom živote potreboval niekoho, ako som ja. Aby si bol práve ty ten, ktorý má osemdesiat percent času pravdu," zazubila sa a natiahla sa k nemu, aby mu mohla zľahka stisnúť zápästie. Robila to často, bol to akýsi znak náklonnosti, ktorý bol nenápadnejší ako objatie no pre ňu mal približne rovnaký význam. Predsa len, naozaj sa mu nechcela vkuse hádzať okolo krku. To by bolo na jednej strane nevhodné a na druhej strane Mack nebola ten typ človeka, ktorá by sa potrebovala objímať každých desať sekúnd. Jej emocionálna vyspelosť nebola na nejakej extra vysokej úrovni čo  ale nie je až takým prekvapením, keďže mala v živote len jeden romantický vzťah, všakže. Aidenovi však vyjadrovala svoju náklonnosť rada a často, no veľmi diplomatickým spôsobom, ako bolo napríklad už spomínané stisnutie ruky, poprípade pohladenie po ramene, no svojim spôsobom mu vyjadrovala náklonnosť aj tým, keď do neho štuchla lakťom pri nejakej poznámke. Taká proste Mckenna bola. "Som rada, že aj po tom všetkom, čo so mnou každý deň prežívaš stále zastávaš názor, že najlepšie miesto pre teba je po mojom boku," priznala veľmi seriózne, pričom mala kútiky úst zľahka zdvihnuté do veľmi jedného úsmevu, no nebola by to ona, keby povedala len niečo tak hlboké a sentimentálne a nedoplnila to niečím vtipným a šialeným, ako to u nej bolo zvykom. "Asi si naozaj poriadny masochista, ktorý sa rád necháva týrať pretože život so mňou rozhodne nie je prechádzka ružovou záhradou," ten drobný, milý úsmevík sa jej prehĺbil do širokého, pobaveného úškrnu a z hrdla sa jej vydralo krátke, no zato pomerne hlasné uchechtnutie. Jasné že tak trochu žartovala aj v tejto oblasti, o Aidenovi si samozrejme nemyslela, že je masochista, no to, že to s ňou nie je vždy jednoduché bola proste čistá pravda. Bola proste príliš energetická osobnosť, ktorá by sa čas od času dala skôr označiť za šialenú a šialené boli aj mnohé jej reči a rozhodnutia, rada si proste robila srandu sama zo seba aj zo svojho okolia, no a len málokto to dokázal reálne tolerovať a Aiden bol jeden z nich. O to viac si ho teda vážila, pretože vedela, že sa na neho môže v akejkoľvek situácii spoľahnúť. To už si ale spoločne pripíjali a zrazu sa pri nich zastavil Charlie, jeden jej známy z odboru, s ktorým si čas od času vymieňala drobné, flirtovné a uštipačné komentáre na Flickri, no keďže na tento ples prišla s Aidenom, nemala v pláne venovať svoju pozornosť nikomu inému okrem neho. Navyše, hneď potom sa spoločne pustili do pomerne náročného rozhovoru keďže si Kenna zo slov svojho najlepšieho kamaráta veľmi ľahko domyslela, že sa v jeho živote deje niečo, čo jej nehovorí a ani sa to nesnažil nejako extra zakrývať. Jeho pochabé zatĺkanie a menenie témy ju rozhodne neoklamalo a dala mu to jasne najavo. "Tak to nehovor nahlas ale potichu," kútiky pier sa jej trochu zatrepotali nad jeho slovami, no jej hlas bol naozaj vážny pretože nechápala, prečo má pred ňou Aiden nejaké tajnosti. Predsa len, hovorievali si v podstate úplne všetko, teda, aspoň ona jemu hovorievala všetko, a preto očakávala, že to platí aj opačne. Keď jej ale jej milovaný Aiden nakoniec predsa len vyklopil, čo sa odohralo, zostala v miernom šoku. Naozaj to nečakala, ani zďaleka, no nie preto, že by na tom videla niečo zlé, to ozaj nie, no skôr preto, že na Aidenov a Phoenixov vzťah sa nikdy nepozerala v ehm, romantickom svetle. Vždy si myslela že sú proste obyčajní kamaráti, možno preto, že Phoenix bol takmer neustále obklopený ženami a občas mala pocit, že nedokáže ani o ničom inom rozprávať. Vkuse to boli len ženy, citovanie trápnych kníh, ženy, varenie, trápny citát a ženy. "Nebolo...raz...čo?" Znovu nechápavo pokrútila hlavou, pretože nie len to, že jej najlepšieho kamaráta pobozkal, dokonca to urobil dvakrát a to už nemohla byť len taká náhoda. Áno, prvýkrát sa mohol vyhovoriť na stávku, na opitosť, na srandu, na hocičo, čo by ho napadlo ale pokiaľ to urobil dvakrát, tak to proste niečo znamenalo. "Nikdy by som nepovedala, že niekto ako Phoenix môže byť skrytý bisexuál, vážne," priznala, keď si v hlave spätne premietala všetky jej stretnutia s Aidenovým spolubývajúcim. "Vždy som z neho mala pocit, že je homofób," dodala, spomínajúc si na pár konverzácii, no nakoniec mierne pokrútila hlavou, aby si Phoenixa vytriasla zo svojej mysle a venovala sa tomu, čo bolo pre ňu skutočne dôležité, a to bol Aiden. "Musíš byť z toho naozaj zmätený, Aiden. Viem že sa o týchto veciach nerozprávaš rád, no," začala, pretože nevedela ako sa správne vyjadriť, aby ho nenahnevala alebo sa ho nedotkla, alebo proste nezašla príliš ďaleko a nestrčila nos tam, kde by nemala. "No vedel by si si predstaviť, že by si s ním niečo mohol mať? Po romantickej stránke, myslím," svoj hlas ešte stíšila, predsa len, nechcela aby ich niekto počul. Potrebovala proste vedieť, ako to celé vníma on, pretože len tak dokázala v sebe vybudovať k tejto celej situácii nejakú emóciu - či už pozitívnu, alebo negatívnu. Momentálne totiž v sebe cítila len jedno, a to mierny hnev, že Phoenix Aidena postavil do takejto ťažkej situácie, a to rovno dvakrát.

Musel se uchechtnout, když mu to potvrdila. Bábovka? Vždyť z nich byl přeci nejodvážnější! Skoro. Většinou. No, dobře, vlastně až tak odvážný nebyl, ale měl kuráž se s ní bavit, to se počítalo. Věděl rovnou o několika lidech, kteří se Claře stranili a raději by si proseděli týden v žaláři než v její přítomnosti. A pak tu byl on, který ji měl v rámci možností i rád, toleroval ji, když ona tolerovala jeho, nebo se to alespoň pokoušela. „Pft,“ odfrkl si, dále nad tím čas nemrhal. Raději se zaměřil na další věci v okolí, alkohol, který musel vypít, lidi, které musel přikývnutím pozdravit, disko koule, které musel pohledem probíjet. Bylo tu vcelku rušno, sál se již naplnil, lidi si to rozjížděli na parketě i mimo, pár nadaných umělců se předvádělo na pódiu a u výstavy, zbytek byl zjevně v jejich okolí u minibaru, kde se snažil zapít svou uměleckou neschopnost či případnou samotu. On pil pro zábavu, z nudy, v naději, že si to bude moci trochu lépe užít a že si to třeba užije i Clara, ačkoliv silně pochyboval o její schopnosti si vychutnat něco, co ostatním neškodilo. Byl v půlce dalšího kelímku, pil značně pomaleji než jeho společnice, která se dle všeho vrhala na další. Nechtěl se přímo ztřískat, přeci jen potřeboval dojít domů za svým spolubydlou, který zde někde také byl. Nevěděl kde, nějak jej ani nepotřeboval pozdravit, tu příležitost dostane případně na pokoji, pokud se tam nějak dopotácí. „Překvapuje?“ optal se sám sebe, mírně pozvedl hlavu. Nevěděl, potřásl rameny a s dalším chichotem se odtáhl pro další láhev alkoholu, kterou by si dolil kelímek. Nakonec stejně skončil s pivem, za což byl i vděčný. Z piva se měl vždy nejlíp, dokonce mu to pomohlo se dál smát nad tím jejím skvělým nápadem odejít. Následoval ji, možná to chvíli i vedl, kdoví, prostě šel tam, kam mu ten téměř neexistující mozek přikazoval jít. Zázrakem už bylo jen to, že dokázal myslet na Beth i Alexe a zároveň si udržet směr, kterým jde, tedy za Clarou. „To neumíš,“ uchechtl se k tomu jejímu nemožnému prohlášení o tom, že se stydí. „Clara, co se stydí, není ta moje Clara, co nic necítí.“ A s tou svou krátkou návazností, kterou si spíše pronesl pod nosem, se rozhodl už dále, tentokrát vážně, věnovat sourozencům. „Ještě můžeš,“ pokusil se ji utěšit, ačkoliv jí spíše vnukl ten nápad ho jít otravovat. Chudák. No, nevadí, přeci jen si tímto prošel každý zajímavý studentík na škole, tedy kromě nej, samozřejmě. On byl tím jejím špatným poskokem. „I tak bych to někdy chtěl zkusit,“ potřásl rameny, nic nenamítal proti tomu, že jde o špatný nápad, celkově snad měl jen špatné nápady. „Hlásíš se jako můj parťák do sprchy?“ pozvedl obočí, uchechtl se s ní, ačkoliv v tom příliš dvojsmyslu neviděl. Jen podivnou sprchu rumu se svou společnicí. Dalších pár chvil strávili u východu, pravděpodobně aby se připravili na odchod a nějak vstřebali ten chládek venku pro případ, že by tam oba zkolabovali. Nebo si prostě chtěli pokecat ještě předtím, než se začnou smát cucajícím se párům v nějaké temné uličce. „Není špatnej,“ přitakal s úsměvem, nato si však uvědomil, že to vyznělo podivně, „jako cíl.“ Museli si to ujasnit, ovšemže, poté už ji zase následoval do té tajemné uličky, kde ho mohla třeba okrást, případně ho konečně přizabít, jak si to zjevně už nějakou dobu přála. Příliš ji neslyšel, zaměřoval na své okolí, a tak když zaslechl nějaké sentimentální, napadlo jej jediné – Verlaine. „Zahrada pustá, chladem strnulá,“ začal s recitováním, zněl příšerně, hlas se mu uprostřed zlomil a v jedné chvíli i zakopl o nějaký kámen, „dvojice zrovna ten kout minula.“ Vážně teď míjeli nějaký kout, takže se do toho Sentimentálního rozhovoru zcela vžil. Posadil se vedle ní na nějakou bednu, asi i lavičku, kdoví, on rozhodně ne. „Očekával jsem nějaké perverzáky, které bychom mohli polévat pitím,“ povzdychl si, načež se raději ještě napil. Když se tak po pěti dalších sekundách začal nudit, pokračoval v té své recitaci. „Oči jsou mrtvé a rty zetlívají…“

Jejich otočka se nakonec povedla přeci jen o malinko lépe, než by si původně myslela, přesto ale není úplně dokonalá. Jak by taky mohla, když ani jeden z nich v tomhle tančení zrovna dvakrát nevynikal? Meggie malinko klopýtla, ale ztrátě rovnováhy jedna zabránila svou rychlou reakcí, ale také tomu napomohl Peter. Jemně děkovně se na něj usmála, ale jinak už nereagovala, protože si přece jen připadala docela hloupě. Byla sportovkyně, tanec mezi sporty patří taky, ne? A ona prostě nesnášela, když jí něco nešlo. Asi to bylo taky tím, že těch věcí bylo až příliš. “A to říkáš, protože jsi na tom hůř, nebo že jsi mě viděl už i v horších situacích?” pověděla a nezabránila uchechtnutí. Nutno podotknout, že už ji několikrát viděl vcelku solidně opilou. Jistě, nebyla plnoletá, ale to je jen detail. Trochu se divila, že se nesmál, vlastně ho za celý večer zatím neslyšela propuknout v nějaký šílený záchvat smíchu, což by se beztak za normálních okolností stalo. Ale co z tohoto dělalo nenormální okolnost? Jinou? Zamyšleně sledovala jeho tvář, až ji z toho všeho bolestivého uvažování a hloubání mysli vyrušil zvuk vyzvánějícího mobilu. Chvíli se bála, že je její, ale pak se Peter omluvil a jí došlo, že někdo volá jemu. Pozorovala jeho tvář, viděla, jak mu ztuhl obličej, když se podíval na displej, tu salvu emocí, které se mu vhrnuly do tváře. Tohle už neviděla... dlouho. Možná až moc dlouho. Nestihla však ani nic říct. Než mohla jakkoli zareagovat, sáhl po její ruce a táhl ji pryč od parketu, od těch lidí. Nevzdorovala. Brzy srovnala krok a šla prostě s ním, ale jeho ruku nepouštěla, až dokud se nezastavili. To ji jen jemně stiskla před tím, než ji pustila. “Dobře,” zašeptala, a spíše naznačila rty. Doplnila to také o souhlasné kývnutí, a ještě chvíli ho sledovala, dávala mu svým pohledem jakousi podporu, jemný úsměv. Potom se ale otočil zády, načež ona spojila ruce za zády a rozhlédla se, snad aby mu dala nějaké soukromí. Ale nemohla si pomoct, stejně slyšela, co říkal. Druhého člověka však ne. Co pochytila byl však ženský hlas. Nějak jí to moc nedávalo smysl, tedy jistě, určité náznaky tu byly, ale ještě si to nedokázala spojit. Po chvíli přesunula svůj pohled znovu k Peterovi, což bylo zrovna ve chvíli, kdy se k ní otočil znovu čelem. Všimla si, že mobil už měl schovaný, také jeho slov. Chtěla mu říct, že o tom nemusí mluvit, jestli nechce, jen nějak měla pocit, že by to ze sebe přece jen měl dostat. A tak nic neříkala, jen poslouchala. Tak to praví přátelé dělají, ne? Nechala mu čas, nic neříkala, nedávala mu vybízivá gesta, aby se už pustil do mluvení. Trpělivě vyčkávala, ač se ta mezera mezi jeho slovy zdála nekonečná. A potom to přišlo. Srdce jí poskočilo – ale i když by si jeden myslel, že štěstím, bylo to naopak. Tehdy jí zapadly všechny kousíčky skládačky do sebe, dávalo to perfektní smysl. Věděla, co pro něj Lilya znamená, věděl, jak moc ji miloval. A tohle? Bez jakéhokoli zaváhání překonala prostor mezi nimi pár kroky a přitáhla si ho do pevného objetí. Nic neříkala. Jen ho držela při sobě.

,,Ne vždycky je ale přesně jasný, co chce ten fotograf tou fotkou říct. Jo, asi máš pravdu, že by si to z tý fotky měl cítit. Ale někdy, já nevím. Někdy ti prostě umře babička a ty vyfotíš nějakou depresivní smutnou fotku, a nic víc z toho neucítí ten člověk, který neví, proč si to fotil a co se stalo,” nechtěl se s Gordonem hádat, jenom oba dva měli možná trochu odlišný pohled na věc. I když se v jistém bodu schodovali, jinde byl zase každý na úplně jiné straně. ,,Takže jo, člověk by z tý fotky měl poznat, že to je smutná fotka a že ti třeba někdo umřel. Ale když to není to nejlepší dílo, tak potřebuješ objasnění a pak třeba na to i změníš pohled,” pokrčil nad tím rameny. Není to tak jednoduchý jak se zdá a rozhodně to není pro každého. Focení sice vypadá, že by to mohl dělat každý, ale to, že máte foťák za milióny, tak hned neznamená, že z vás je fotograf. Většinou jste jen někdo, kdo ten foťák vlastní a občas něco cvakne. ,,Zatím bych rozhodně za žádné dílo nevyměnil ani svůj pokoj ve spolku,” ušklíbne se a projede si pohledem díla na které už koukali. Co se týče jeho pokoje, tak ten měl poměrně rád, takže by se to dalo považovat za docela vysokou cenu. ,,To byl vtip, nemusíš si to tak brát,” pobaveně se na něho ušklíbne, když mu začne vysvětlovat situaci, kdy si z něho udělal srandu, že Beth zná, takže tím pádem jí musí vychvalovat, ,,já? Když mi někdo poví kritiku, tak se nad tím zamyslím, ale zase se nenechám někým přemlouvat, že bych měl něco měnit, když se mi to líbí tak, jak to je,” zamyslí se nad tím na chvíli a pak si pohledem najde Gordona, ,,ale zase záleží, jak a kdo tu kritiku řekne. Když ti řekne, že to je hnusný a jde dál, tak to není kritika. To není nic, z toho si nic neodneseš a ani se nic nedozvíš. Když ti ale řeknou, že takhle by se to správně dělat nemělo a z tomu, co je špatně ti i něco řeknou a třeba doporučí, to je kritika nad kterou by se měl člověk zamyslet,” pokrčí ledabyle rameny. Bylo těžký popsat, jak to myslí. Gordon se věnuje hudbě a sportu, takže by jeho myšlenkovým pochodům mohl rozumět, je to něco, čemu člověk, který si kritikou prošel musí porozumět. Ohledně jeho slov o fotografii, kde se nachází ptác musí jednoznačně souhlasit, ,,to si ani nedokážeš představit. Jako třeba to byl náhodný cvak a vyšlo to, ale když se tomu někdo věnuje, viděl si jak vypadají? Takový ty zeleno hnědý deky, nebo co to je a tak. Nikdy jsem zvířata nefotil, ale ani to nechci zkoušet. Ani děti, to je stejný jak zvíře,” zakroutí hlavou na znak záporu, že do tohohle se opravdu pouštět nechce. On si rád fotí lidi, dospělí lidi, kteří vědí, co dělají a poslechnout, když jim řekne, co mají udělat. Když ho jeho společník upozorní na další fotku, tak k ní přesměruje pohled. Chvíli se na ní jeho kouká a poslouchá, co o ní říká Gordon, ,,myslím, že ten pes je hlavní cíl tý fotky. Ostřila to na něj, takže mi přijde fajn, že tam ten kluk není zepředu, táhlo by to pozornost k němu. Ale jo, to světlo je takový, jedovatý. Těžko říct, jak to bylo focený, může to být jen opar a nebo jestli to fotila v protisvětle a pak to vytahovala v počítači. Ono to pak vypadá úplně jinak. Ale je to docela šumivý, nevím, jestli bych to vystavoval,” pronese zamyšleně a zkoumavým pohledem. Mohly by tam být plusové body za ten západ slunce, který má Reece rád, ale i tak to není nic za co by dal svůj pokoj. Nejvyšší čas přesunout se na další fotku. ,,tohle je taky docela zajímavý,” kývne hlavou k fotce, kde se nachází oheň a ženské oko, ,,oheň je věc, kterou si musí ozkoušet každej fotograf. Prostě musíš zkusit vyfotit plameny,” uchechtne se pobaveně, ,,ale vypadá to fajn. Takový to tajemno a tak. Jenom si taky nemyslím, že by to mělo něco říct. Přijde mi to jen jako hezká fotka,” odtrhne pohled od fotky a podívá se na Gordona, protože tuší, že svým názorem taky přispěje.