Welcome

25/7/2020, 12:28

Rafael

„Je milé, že to tak berieš. Ale vďaka.“ Naozaj sa snažila. Poznala ľudí, ktorí keď nejakí ten strach z niečoho mali, nechali to tak. Lynn sa snažila prekonať samú seba. Samozrejme nie pri všetkom, takých pavúkov sa bude vyhýbať do konca svojho života, tak ako to len pôjde. Už koľkokrát si chcela nechať na ruku položiť tarantulu, keď bola taká možnosť a keď na to narazila ale v momente ako to (odporné) chlpaté stvorenie uvidela, z miesta činu zdrhla. Také výšky boli oproti tomu prechádzka ružovou záhradou. A ako povedala Rafaelovi, tie výhľady stáli vždy za to, takže s tým nemienila skončiť ale len pokračovať. „Tiež si taká citlivka pri filmoch ako ja? Ja tie smutné filmy tak nenávidím ale pritom milujem. Dáva to vôbec zmysel?“ Opýta sa, na čo sa na chvíľu zarazí, než sa zasmeje a mávne rukou. Mala ich rada, vždy si ich rada pozrela ale pritom vždy pri nich plakala, čo patrilo práve k tej nenávisti. Ale to k tým filmom patrilo a vždy si nejaký rada pozrela. Jej spolubývajúca už bola tak zvyknutá na jej začervenané oči, že sa už na to ani nepýtala, vedela čo bolo vo veci. To, že plakával pri filmoch aj Rafael nebrala na veľkú váhu, preto to nejak nekomentovala. Bolo jej jedno, že to je chlapec, aj tí majú city, rovnako ako ostatní, tak prečo by si nemohol poplakať pri filme. Prišlo jej to hlavne milé, že sa za to nehanbí a prizná to. „To dúfam aj ja! Je to jeden z mojich obľúbených filmov a rovnako aj kníh, tak dúfam, že ťa to nesklame. Samozrejme by som to pochopila ale.. to sklamanie by tam stále bolo,“ prizná sa s úsmevom na tvári. Jasné, že by bola trochu smutná, keby sa mu náhodou film nepáčil ale ako povedala, pochopila by to, každý má iný názor. Ale uvidí, už teraz sa teší na jeho reakciu. Ale keďže vie, aký knihomoľ to je, je jej tak nejak jasné, že to asi nejaký čas potrvá. Bola rada, že sa mu prihovorila, bolo príjemné takto stráviť tento večer. Možno keby sem s niekým prišla, či si našla niekoho iného, možno by si zatancovala, opila sa či aj niečo iné. Ale na tú druhú stranu, bola naozaj spokojná. Možno bol ples na zábavu, aby si ľudia zatancovali a bavili sa, ale bavila sa aj takto. A je si istá, že bude ešte niekoľko akcií, kde sa bude môcť zabávať koľko len bude chcieť. „Presne! Na to som práve myslela! Je to drobnosť ale nechápala som to. Prečo jej jednoducho nedali modré šaty? To by bol až taký problém?“ Toto bola jedna z vecí, ktorá ju na celej Harry Potter sérií štve. Z tých všetkých je ale táto tá najmenšia. Hlavne jej vadí, že sa do filmov nedostali nejaké postavy, ktoré by tam rada videla. Či scény. Videla ich na internete ale je predsa len iné to vidieť vo filme. A možno by potom ľudia videli, že tá postava nebola až taká zlá ako si mysleli. S jeho ďalšími slovami úplne súhlasí. Je určite skvelé mať nejakú svoju obľúbenú knihu, ale ako povedal Rafael, nikto nevie ešte aké knihy uzrú svet a to si to potom tí ľudia rozmyslia, že nie, toto je odrazu ich obľúbená kniha? Ale veď každého vec. Ona to určite nedokázala, preto obľúbených kníh mala asi milión. Vystúpenia boli skvelé, ale bola pravda, že už ku konci ledva vnímala čo sa na pódiu deje, keďže sa skôr venovala práve Rafaelovi. Pri zistení, že ale nikdy nepil bola naozaj v prekvapení. Nikdy nestretla nikoho, kto by to aspoň len neskúsil. „Páni.“ Skvelá reakcia to áno, ale naozaj zostala zarazená, čo je na nej aj vidno. „Naozaj to nemyslím nejak zle, ale naozaj som prekvapená. Niektorí ľudia čo poznám a nepijú, tak to aspoň vyskúšali ale, že nikdy? Páni.“ Zopakuje reakciu, kvôli čomu sa aj zasmeje, než len zavrtí hlavou. „Ale som vlastne hrdá. Alkohol je zlo. Neskúšaj to.“ A preto si ho niekedy vypije, že? Naozaj bola ale hrdá, ak to vydržal takto dlho, tak nech ani nezačína a zostane čistý. Na tom nie je nič zlé, skôr je to obdivuhodné, že sa nenechal nahovoriť a drží mu to tak doteraz. „Ah.. tak to chápem. Ale keby len niekedy ochutnáš, tak sa určite nič nestane. Ale je to predsa na tebe a keď nechceš, tak nemusíš. O veľa neprichádzaš, ver mi.“ Ona sa našťastie ničoho báť nemusela. Aj keď bola opitá, nerobila nič hlúpe, aj vtedy mala vlastné zmýšľanie. Len sa viac zabávala. „Jasná vec. Tiež som rada, že som sa ti prihovorila, aspoň som sa mohla s niekým porozprávať o knihách.“ A možno si ho nájde aj v škole, aby sa s ním mohla porozprávať znovu. Aj keď bol nervózny, tak jej to neprišlo nijak zlé, bolo to skôr milé. Jeden z tých, ktorý sa nehrá na nejakého zlého chlapca alebo drsňáka, ako niektorí. „Ja teba tiež!“ Zvolá so širokým úsmevom, než mu zamáva naspäť. Ešte chvíľu ho sleduje, než zmizne zo sálu. Zostala tam ešte chvíľu po ňom, len aby dopila džús, zamávala jednej spolužiačke, ktorú tam odrazu uvidela ale nezostáva tam, tiež si to namieri späť. Mohla sa k niekomu pripojiť, tak ako to urobila s Rafaelom ale na dnes jej stačilo. Možno nabudúce. Ešte raz sa pozrie na ľudí, ktorí tam ešte zostávajú, než si to zamieri von zo sálu, rovno na svoju izbu.

>> internát

25/7/2020, 13:28

andělská Grace

Věděl, že Grace bude nějakým způsobem dojatá, ale vážně nečekal, že až takhle. Bylo to jen pěkné nevinné gesto, kterým jí naznačil, jak moc pro něj znamená. Což nebylo jeho cílem, přesto to z toho šlo lehce poznat. Ale oko neznalé Grace a situaci, v níž fotografie vznikla, by zřejmě ani nepřišlo na to, že je to ona. Prostě jen nějaká blonďatá hlavička na cestě za dobrodružstvím. Jenomže ta její blonďatá hlavička byla jeho nejoblíbenější. A kdyby mohl, koukal by na ni furt, ať už brečí, směje se, nebo se zrovna tváří jakkoli podivně. Za ruku ho zavedla k parketu, kde se zřejmě chtěla ztratit lidem z očí. Pod svícnem je největší tma, že? Mírně se tomu pousmál. Nemohl si pomoct, cokoli, co dělala bylo nějakým způsobem neodolatelné. Zastavili se mezi páry, on ji objal kolem pasu, velmi jemně, ale zároveň pevně. Ochranářsky. Jinak to s ní ani nešlo. Nemusela mu ani vidět do tváře, aby jí bylo jasné, že se usmíval. Ale to s ním taky dělala ona. Vlastně když byl s ní, nějak se popouštěla ta jeho odtažitost od světa, nebyl takový bručoun, byl jemnější. A mnohem ohleduplnější. Ta sobeckost, která byla jednou z jeho největších záporných vlastností, se taky utlumovala a vytrácela kamsi do pozadí, kvůli potřebě upřednostnit Grace před všemi ostatními i jím samotným. A dá se tedy říct, že z něj dělala lepšího člověka, což ho začne opravdu děsit, až si to jednou uvědomí. “No a?” pověděl, “je to rozkošné,” dodal ještě tišším hlasem, ale snad dostatečně nahlas, aby ho slyšela. A byl rád, že je tu s ní, protože s nikým jiným si to nedokázal představit. Stále se necítil stoprocentně komfortně, přeci jen na takové akce nebyl z toho důvodu, že tu bylo příliš lidí. Neměl to zapotřebí, měl raději klidnější místa, ne tolik uřvaných a chvílemi i opilých jedinců, ale s Grace to tady prostě tak zlý nebylo. Nevyčítal si, že sem šel, vlastně si to i užíval, díky své společnosti. Když narovnala hlavu a podívala se na něj, na chvíli zauvažoval, že políbit ji teď by nemělo tak špatné načasování, ovšem stále mu zbylo trochu rozumu, proto žádný krok nepodnikal, místo toho si poslechl, co mu jeho drahá Gracie říká. “Ale to bych si přece nemohl dovolit,” zavrtěl jemně, leč stále dramaticky, hlavou. “To je jen tvé,” pověděl s jemným poloúsměvem. A dál už se s ní jen tak lehce pohupoval do rytmu, nebráníc se žádné konverzaci. I když by ji chtěl mít celý večer jen pro sebe, v případě, že tu měla nějaké přátele ji vyslal, ať s nimi klidně pár slov prohodí a počkal, on sám tu znal málokoho, většinou jenom kývl na pozdrav, velmi odměřeně, jak už to bývalo zvykem, ovšem tento přístup měl ke všem kromě Grace. A když už se začalo schylovat ke konci večera, museli se rozloučit – což samozřejmě nechtěl, ale co se dalo dělat. Doprovodil ji tedy alespoň před její dům, kde ji bez jakékoli zdrženlivosti objal a popřál jí dobrou noc, než se sám vydal k sobě.

>> Kolej

25/7/2020, 22:11

Aksel a cesta domů

,,Přesně, v mém případě by to bylo úplně stejné. Při nejlepším bych si ještě kladivem tloukl do ruky a nebo něco zadřel do ruky. Úplně to vidím,” ušklíbl se pobaveně nad tou představou, jak poskakuje na místě a drží se za ruku, do které se kladívkem udeřil. Zkrátka díkybohu, že nic takového skutečně nemusí dělat, jinak by asi velmi často navštěvoval doktora kvůli své nešikovnosti. ,,Právě a vůbec netuším, jestli tu nemají nějaký promakaný kamerový systém,” to se musel zasmát nad slovy jeho nejlepšího kamaráda. ,,No, jasně a ani bychom neudělali krok, protože jak bychom zdrhali, tak bychom určitě nějak zakopli a on by nás dopadl.” Takový dva amatéři, to by se hlídač vůbec nezapotil při jejich chytání. Ba naopak, byli by mu neskutečně nápomocný, ale se schránkou vážně počítal. Je to úplně geniální nápad. Dokonce i krásná vzpomínka, na kterou po letech budou vzpomínat. Možná pokud se jejich cesty rozdělí, tak tam se znovu setkají. U časové schránky. ,,To je taky pravda, protože by si řekli, když jim to řeknem, tak oni to vlastně ani nepochopí. Jsou úplně nebezpečný, přitom my bychom to jen hráli, že jsme úplný tupci a pak je takhle zmasakrovali,” zdvihne pěst vítězoslavně do vzduchu a už si to úplně představoval, jak mu jeho geniální nápad vyjde. To se musel zamyšleně zamračit. ,,Na to určitě nepřijdou. Právě, že musíme vypadat tak nevinně, že by je to ani nenapadlo, že bychom to způsobili my,” broukne nakonec sebejistým tónem, jelikož by ji pak vyšel jejich plán. Považoval ho za velmi promyšlený a bez chybičky. Teď už ho jen uskutečnit. ,,Taky si myslím, že nikoho nezabil. Jsou na to příliš dobří, což se někdy opravdu nevyplatí,” Arthur si říkal, že by byl takový antihrdina, jelikož by své nepřátelé zabíjel, ale ve výsledku, když si povíme pravdu, tak náš milý Arthur by nebyl schopen někoho zabít, jelikož na to nemá odvahu, ale pokud by mohl žít v komiksu, tak by rozhodně s milostí neoplýval. ,,To je asi poprvé v životě, kdy jsi mě nazval baličem. Neboj, Aksele, dám ti kurz, že lapíš každou dívku, po které tvé srdce zatouží,” musel se začít smát, jelikož Arthurovo kurz by mu akorát ukázal, jak tu dívku odpudit. Věřím, že je to opak toho než, co chce Aksel. Teď, ale je čas na správný chlapský pokec o pivu, takže dámy jdou prozatím stranou. ,,Tuším, že já si asi nikdy nezvyknu,” ušklíbl se a podíval se na pivo, které držel v ruce. Asi nebudou zrovna velcí kamarádi. On radši zůstane u džusíčku nebo nějaké dobré limonády. Pivo si možná dá za dalších deset let. Jen zavrtěl naoko nevěřícně hlavou, ale pak se zasmál. To už se zatvářil zhrozeně. ,,A jo, vlastně. Gangsteři zabíjí štěnátka. Tak to teda taky nechci být gangster. To by se Lokimu moc nelíbilo, kdybych vraždil jeho kámoše,” odmítal zatvrzele. To by si někdo už řekl, že je zcela namol, že plácá takové blbosti, ale opakem byl skutečnost. Byl zcela v pořádku, tedy v tuhle chvíli momentálně ano. ,,No, dovol, prý divný člověk,” zahraje dotčeného a položí si ruku na hruď, ale pak vyprskl smíchy, jelikož nic z toho, co udělal a řekl nemyslel vůbec vážně. ,,Jasně, budu tvým dětem vyprávět, jak jsi mě šikanoval,” ušklíbl se pobaveně a povytáhl obočí nahoru. Vypadal, že to rozhodně plánuje do budoucna, ale určitě si z něj dělal jen srandu. Věděl, že kdyby odmítl, že by ho Aksel nenutil, ale koneckonců, Arthur si to vymyslel, tak si to i musí odtrpět. Aspoň ví, že propříště alkohol rozhodně ne. Nedařilo se mu ani v závodu, který prohrál, i když si věřil, že to vyhraje. No, co se dá dělat, taková je realita. To už Akselovi ohledně jeho výhry věnuje jen nespokojený úšklebek, i když ho to nějak netrápí. ,,Děkuji, je to pocta, že jsi u tohoto vzácného okamžiku,” pronesl dramatickým tónem, ale to už jejich cesta mířila na parket. Uvidíme, jestli se Arthur udrží na nohou a něco tady odtancuje. No, myslím, že nezasvěcený pozorovatel musel mít opravdu zábavnou podívanou. Opravdu tady předvedl všelijaké kreace, které svět ani neviděl. Užívali si to a ani na vteřinu se nenudili. Alkohol s ním dělal divy. Hudbu ani pořádně nevnímal a jen tancoval ty náhodné pohyby a smál se. Nakonec skončil u nějakého motání, jelikož opice a únava se začali pomalu dostavovat. S jistotou můžeme říct, že se u tohoto divokého tancování opravdu zapotili. Byl čas na nějakou tu přestávku, aby se nám ani jeden z tanečníků tady nesložil. Usadil se naproti Akselovi a byl nějaký celý mimo, ale na tváři měl obrovský a spokojený úsměv. ,,Já necítím celé tělo,” zařval zpátky na Aksela. Rozhodně víc nahlas než to bylo nutné, ale zatím necítil nějak, že by mu bylo špatně a nebo si to zkrátka nepřipouštěl. ,,Eh, zatím ne, snad, jen se trochu motám,” odvětil Akselovi a mávnul rukou nad tím, že to je určitě v pohodě, protože on je přece velký chlapák a pivo a tanec zvládne na jedničku, fyzičku si tím akorát zlepší. ,,Jasný, počkám tady!” odpověděl Akselovi, i když už dávno byl na nohou. Podepřel si rukou hlavu a pozoroval během té chvilky všechny ty ostatní lidi. Známé i neznámé tváře. Arthur byl rozhodně opilý, jelikož opravdu výdrž nemá. Stejně jako Aksel byl opravdu rád, že se tohoto plesu zúčastnil se svým nejlepším kamarádem, protože lepší společnost si tady opravdu nemohl najít. Jinak by si bez Aksela ten ples neužil. To už jeho společník a nejlepší kamarád byl u něho. Vzal si od něj pivo, jelikož po tom divokém tancování opravdu bodlo. ,,Díky!” houkl na svého nejlepšího kamaráda. Nakrčil nosíkem nad jeho pachutí, ale celé ho vypil. Povídal si nějakou tu chvíli s Akselem, ale to byl už čas na další taneček, lépe řečeno pokus o tancování. Na Arthura už začala doléhat únava z toho divokého poskakování a tancování, alkohol na tom rozhodně taky přidával. Takže Akselovo otázka přišla opravdu vhod. ,,Jooo, dal bych si kebaaaab!”začal nějaká slova prozpěvovat, jednohubky byly málo, jelikož je všechny vytancoval, tak by si určitě rád dal nějaké to jídlo. Hlad měl docela velký a to, že si ani nevzpomněl na svůj hudební nástroj. Upozornění na mobilu ani nezaregistroval, ještě, že tady měl svého nejlepšího kamaráda. Bez něho by mu to tady nejspíš někdo ukradl. ,,A jooo! Jdem pro něj!” tenhle hudební nástroj nesměl ani za nic ztratit, jelikož stál opravdu dost peněz a měl ho velice rád . Stejně líto by mu bylo fotek, které tady vyfotili s Akselem. Byli boží a on chtěl mít nějakou vzpomínku na tento ples. Už měli všechno a byli připraveni na odchod. I Arthur navštívil kebab, aby si nacpal svoje hladové bříško. Díky bohu, že byl otevřen v tuto nekřesťanskou hodinu. Díky alkoholu měl dobrou náladu, tak mezi cpaním s ním klábosil a řešil všelijaké blbosti jako obvykle za střízliva. To už viděl dveře spolku a vkročil do něho. O chvilku později byli u dveří Aksela. ,,Jasný, stav se, ale myslím si, že budu v caaaaajku,” mávl rukou. Měl tu sebejistu, že ráno ho nezastihne dáma s jménem Kocovina. Nějak si namlouval, že ráno bude jako rybička. Zasalutoval mu na rozloučenou a chystal se, že se vydá do svého pokoje, ale to viděl zas hlavu svého nejlepšího kámoše. ,,Jaaaasně, že se ptáš!” houkl nadšeně a hupsnul na jeho postel, když mu otevřel dveře. Hráli ještě nějaké ty hry, ale Arthurovi to moc nešlo. Nakonec se s Akselem rozloučil a pokračoval do svého pokoje, kde jen padl na postel a vůbec se nepřevlíkal z kostýmu. Usnul rychle a spal jako dudek. S jistotou vám mohu říci, že ráno se stala jeho oporou záchodová mísa.

>>nerdský spolek

26/7/2020, 11:34

cherry girl Meredith

Jemně se zasmála, příklad s fyzikou byl totiž opravdu trefný. Učitelé se také tvářili, že učí nejpodstatnější věc na světě, což v jejích očích asi fyzika byla, nicméně pro nebohé studenty, jejichž srdce patřilo umění (a čemukoliv, co nebyla fyzika) to byla naprostá španělská vesnice a div ne ztráta času. „To chápu, pro mě byla z fyziky užitečná asi jen optika, ale tu si stejně připomínáme i na přednáškách, takže celé trápení s tím předmětem bylo… zbytečné,“ zlehka cukla rameny, když vyjádřila tento možná ne příliš populární názor, ale stydět se za to nehodlala. Zkrátka to tak viděla a chápala, že by se to někomu nemuselo líbit či by mohl mít jiný názor, ale to ten její názor vůbec nezmění. „Asi lepší tušit, co člověka zhruba bolí a kam jít než si to googlit, co?“ roztáhla rty do širšího, pobaveného úsměvu, protože moc dobře věděla, kam takové hledání si symptomů na internetu může dojít a tušila, jak moc se to doktorům musí protivit. Člověk by čekal, že technologie usnadní doktorům život a místo toho jim do ordinací nabíhají vytřeštění pacienti, kteří si na internetu diagnostikovali rakovinu v pozdním stádiu. Samotnou práci to doktorům asi nezhorší, spíše to testuje jejich nervy, za což (a nejenom za to) je obdivovala. Inu, nejenom pro estetický efekt fotila přírodu než lidi. Jiné to bylo při focení jejích přátel, s těmi byla na stejné vlně a spolupráce s nimi byla často to nejlehčí, co ji kdy potkalo. „Navíc, když tam jsou chirurgové, jsou tam i sestřičky, ne? Ty ten lidský přístup můžou vynahrazovat…?“ pronesla zamyšleně, jelikož si tím nebyla úplně jistá, ale dávalo jí to, jakožto ne úplně znalému člověku, smysl. Podívala se na Meredith s jasnou otázkou v očích a byla připravená nechat se vyvést z omylu, nebo naopak zjistit, že má představy správné. Nicméně ani za jednu z těchto možností nehodlala nijak bojovat, jednak protože o tomto tématu opravdu nebyla znalá a takové chování by jí nepříslušelo, a jednak nebyl její styl silou prosazovat své názory.
Nechtěla dělat z Meredith alkoholičku, nicméně drobnou poznámku o vínu ve spojitosti s Francií si zrovna u ní nedokázala odpustit. Však tu spolu popíjely víno, to si přímo žadonilo o zmínku. Spokojeně se uculila, když její narážku pochopila a ocenila lehkým uchechtnutím. „Dobře děláš,“ odkývala její evropský žebříček s úsměvem. „Ta atmosféra je opravdu neskutečná, kdybys chtěla, můžu ti nějaké fotky přeposlat, ale představuj si to několikanásobně lepší, když pod těmi mohutnými budovami sama stojíš,“ nabídla jí s lehkým úsměvem, ačkoliv takové fotky si mohla Meredith klidně sama najít různě na internetu od profesionálů, kteří se takovým focením skutečně živí. „Nebo bych ti na oplátku za promítání pohádky mohla udělat promítání fotek?“ očka se jí rozzářila nad tímto nápadem, jelikož ráda dělala pro své přátele hezká gesta, popřípadě jim oplácela jejich vřelá gesta, a tohle byla geniální cesta, jak se revanšovat za odpoledne u Herkula. Sice jí nemohla nabídnout takový prostor, jako má Meredith v bytě, ale snad by jejím pokojíkem ve spolku nepohrdla. Ačkoliv se prezentuje s jakousi grácií, nevidí v ní žádnou fiflenu. „Budu doufat a tobě přát to stejné,“ věnovala jí povzbudivý úsměv a své společnici by to přeci jen přála o něco více než sama sobě, ona už si cestování užila dost a protoulala se různými úžasnými destinacemi, ale Meredith nevypadala jako někdo tak zkušený s cestováním. Možná by pro ni mohla něco naplánovat, jako naplánovala onen výlet s Nadine do Francie jako výraz díků za její kuchařský talent, jenže s Nadine se znala delší dobu než s Meredith… Ale to neznamená, že by to nemohla naplánovat, jen by nejela s ní. Mrzelo by ji to? Možná trošku, ale za tu radost by to jistě stálo. Uchechtla se nad tím černým humorem, než se jala odpovědi. „To chápu,“ přiznala s lehkým pokrčením rameny, však o tom, jaké nervy doktoři asi musí s lidmi mít, už dnes přemýšlela, takže na tohle neměla moc co namítnout. „Ach, tak tu představu vzdělaného historika teda mažu,“ pobaveně se zakřenila, „ale to zní zajímavě, tyhle nepotvrzené věci,“ dodala ještě už s normálním úsměvem. To byla stránka dějepisu, která by mohla zajímat snad i ji, a to už je co říct. Ne že by byla dějepisný negramot, ten základní přehled měla, jen ji nebavilo chodit do detailů a když už měla něco sledovat, věnovala se raději současným záležitostem, ne těm minulým. „Filmové… Tam se dá asi zařadit Marvel, ale spíš fandím komiksům,“ zlehka pokrčila rameny, ne že by na těch filmech bylo něco špatného, jen začínala na komiksech a byla jim věrná, „a chytla mě i Hra o trůny, jak seriál, tak knížky… Z fantasy odvětví jsem propadla i Pánu prstenů, klasika, co neomrzí, ale z těch novějších se mi líbil i Harry Potter. A pak už to nejsou série, ale poslední dobou jsem rozečetla knížky s nějakou hlubší myšlenkou,“ možná omylem na nějakou sérii zapomněla, ale zkrátka teď více četla knihy, které vedly k nějakému zamyšlení, nicméně fantasy série měly v jejím srdci stále podstatné místo. Byla to její bezpečná zóna, když se musela věnovat fotomodelingu.
Haydenova fotka jí dala zabrat, protože se musela výjimečně zamýšlet nad technikou, ne nad myšlenkou, což mimo hodiny příliš nedělala, ale pro Meredith se přemohla a pokusila se jí osvětlit vznik této fotky, ačkoliv v tom i ona měla trochu nejistoty. „S trochou risku vznikají ty nejlepší fotky,“ podpořila ji v této myšlence s jiskřičkami v očích. Ve výsledku i sama Meg riskovala, když fotila Meredith, protože to bylo bez jejího souhlasu a mohlo to skončit všelijak, naštěstí to ale dopadlo dobře. „To rozhodně, roztomilá zvířata, ať už jsou krásná sebevíc, nenabízí moc prostoru k přemýšlení,“ odkývala její slova, ale nemyslela si, že by takové fotky někdo na výstavu umístil jen aby se nad tím lidé rozplývali, zkrátka to brala jako styl daného fotografa a to bylo v pořádku, ale kdyby to někdo skutečně udělal jen aby získal pozitivní reakce, ohrnula by nad tím člověkem nos. Zastávala totiž názor, že člověk by měl fotit hlavně pro sebe, ne pro reakce okolí a maximální podvolení se, které respektovala, bylo pro školní zadání. „Opatrnost je u divokých zvířat rozhodně potřeba, u těch nebezpečných člověk často potřebuje i speciální vybavení, takové fotky mají neskutečnou cenu, alespoň co se vloženého úsilí týče,“ nebrala cenu nutně jako finanční obnos, což i rovnou objasnila, aby nedošlo k omylům, že snad přemýšlí v penězích. Meg byla pravděpodobně úplným opakem materialisty a tou nejlepší věcí, kterou vám peníze mohou dát, podle ní, je cestování. Jelikož prošly většinu fotografií, navrhla další skleničku a společně s Meredith zamířila k baru, aby si znovu dopřály trochu vína. K výstavě se již nevracely, spíše jen tak bloumaly po sále a u toho střídaly jedno téma za druhým, ať už to byl návrat k fotografiím, těm, co před chvílí obdivovaly, i jiným, nebo k filmům či jejich oborům, ani na moment se nenudily. Momenty ticha, pokud nějaké nastaly, vyplňovaly probíhající vystoupení, kterým čas od času věnovala trochu pozornosti, ale ta se vždy vrátila k jedinečné cherry girl. Oficiální část večera skončila a pódia se ujal DJ, zatímco ony se ujaly ještě jedné sklenky s vínem, která byla už jejich poslední. Konec večera se neúnavně blížil a bylo lepší se rozloučit, než se tento ples strhne v něco jiného, DJ to totiž začal dost rozjíždět. Doprovodila Meredith před sál, aby se s ní mohla rozloučit, ale sama netušila, zda má nebo nemá čekat na Viv, protože její maličkosti od momentu, co potkala Meredith, nevěnovala příliš pozornosti. „Taky jsem ráda, že jsme na sebe narazily. A že se ti moje fotka líbila,“ jak již bylo řečeno, nepotřebovala pochvaly, aby byla hrdá na své umění, nicméně pochvaly od Meredith ji vždy dokázaly potěšit. „Dobrou noc, cherry girl,“ nemohla si odpustit to speciální oslovení, které doplnila drobným úsměvem a ručkou jí zamávala na rozloučení. „Budu se těšit,“ dodala ještě, než jí Meredith zmizela v taxíku. Ještě chvíli stála venku a nechávala chladnější vzduch zchladit své horké tváře, za to jistě může víno, a vytáhla mobil, aby napsala Viv, jak je na tom. Chvíli vyčkávala a když jí nepřišla odpověď, usoudila, že je zaneprázdněná s tím nezbedníkem, od kterého ji nechtěla rušit. Možná s ní měl nekalé úmysly, to vědět nemohla, ale věřila své drahé kamarádce a jejímu vkusu, prot ještě naťukala poslední zprávu, že už jde do spolku a ať jí napíše, až dorazí i ona, nebo ať se klidně staví. Jakmile bylo toto vyřešeno, zamířila sama do spolku, kde si dala rychlou sprchu, odlíčila se a do postele ulehla se spokojeným pocitem na hrudi.

>>> nerdský spolek

26/7/2020, 13:17

Peter

Meggie by se rozhodně nepopsala za žádných možných I nemožných okolností v žádném existujícím, ani neexistujícím vesmíru jako člověk, který je dobrý v utěšování lidí, ale Petera znala. Svým způsobem byla i docela citlivá, jenom to moc neukazovala. Ne v tom smyslu tvrďačky z akčních a dobrodružných filmů, prostě se jen s lidmi do debat, při nichž by svou citlivou stránku ukázala, moc nepouštěla. Vlastně to ani neuměla, většinou spíš tak nějak proplouvala s těmi samými útěšnými slovy. To bude v pořádku, to se urovná, to časem přejde. Ale Peterovi lhát nechtěla, nevěděla, jaký to bude, nevěděla, jak mu poradit. Věděla jen, že na to musí přijít sám a jediná věc, kterou může udělat ona, je existovat. Momentálně teď, více než kdy jindy, tu prostě musela jenom být, s ním, pro něj, na tom jediném záleželo. Byla však zraňována faktem, že by kvůli ní snad i zvážil odjet ze San Francisca, nemohla si pomoct, věděla, jak moc ji měl rád, ale až takhle? Tohle město, ti lidi... byli pro něj vším. Vším. Dotkla se jemně jeho ramene, vydala ze sebe povzdech a zavrtěla hlavou. “Petere, kamkoli přijdeš, bude tam pro tebe spousta možností,” pověděla a rukou mu z ramene přejela po zádech. “Oba víme, jak dokážeš ohromit lidi, dosáhneš toho, co chceš, ať už jsi kdekoli,” ale možná ji to utěšování přece jen svým způsobem šlo. Pravděpodobně by to ale jindy nedokázala. Byla zvyklá v určitých situacích prostě realisticky říkat pravdu, jako i teď, a u Petera to bylo jednoduché. Byl skvělý člověk a ona to viděla. Když se potom tak rychle postavil, jen ho sledovala a dala mu jakýsi prostor. Možná na zpracování svých myšlenek, kdoví. Rukama se objala kolem paží a s vydechnutím se rozhlédla kolem. Byli tu sami, alespoň to vycházelo. Mohli si v klidu povídat, aniž by je někdo vyrušoval. Potom se sama zvedla, jelikož Peter přicházel s provizorní korsáží, která byla i přesto naprosto nádherná. První, kterou kdy dostala. Srdíčko jí poskočilo a ona si ho přitáhla do objetí. “A budu,” dodala k jeho slovům, “vždycky.” Bylo jasné, že to myslí vážně, ať se stane cokoli, Peter byl důležitou součástí jejího prapodivného světa. Bez něj si ho nedokázala představit. Jejich přátelství bylo možná trochu prapodivné a svým způsobem byl vlastně každý úplně jiný, ale sakra, ti dva měli něco opravdu skvělého. Bylo to jedno z těch přátelství, u kterých doufáte, že bude trvat celý život. Odtáhl se, to stejné udělala i ona. To si začala zkoumavě prohlížet květinky na svém zápěstí a nenápadně se pousmívat, ale tu nenápadnost ještě jednou zdůrazním... Nenápadně.
Musela se nad tou otázkou zamyslet. Chtěla vůbec ještě dovnitř? No, asi by to nějak přežila, ale faktem bylo, že se tam prostě nijak nehrnula. Místo toho by tu raději dál stála a povídala si s Peterem, i když... mělo to jakousi pochmurnou atmosféru a vnímala na něm, že nemá moc náladu. Možná spíš naopak, byl takový nijaký, a i jeho tón ji nutil nakrčit obočí. Ne, dovnitř stejně nepůjdou, měla lepší nápad. “Jsem otužilá, nějakej větřík mě nesloží!” pozvedla bradu a uchechtla se. “Dovnitř už nepůjdeme,” zavrtěla hlavou a chytila ho za zápěstí, zatímco ho táhla k lavičce, na které před chvílí seděli. Ale tentokrát ne, aby si sedli. “Půjdeme se projít, cíl je kolej, jdeš mě samozřejmě doprovodit, ale vezmeme to oklikou a já tě zkusím trochu rozveselit,” vrhla na něj svůj malý plán, velmi jednoduchý, “ale protože mě bolí nohy z těch otřesných bot,” postavila se na lavičku a naznačila Peterovi, aby se k ní otočil zády, pokud to neudělal, otočila si ho sama. “Děláš mi odvoz,” řekla nakonec, zatímco rukama ho objala kolem krku a vyskočila mu na záda. “Jedeem!” zavelela. Samozřejmě ho nenechala táhnout ji takhle na zádech celou cestu, jen co opustili budovu, slezla a šla hezky po svých. Donutila ho každopádně udělat si takovou noční procházku, než zamířili ke kolejím, kde bydlela. Celou cestu se mu samozřejmě snažila nějak zlepšit náladu svými nesmyslnými slovy a slovními spojeními, a vlastně vším, co dělala. Zda se jí to podařilo, to už byla otázka. Každopádně se nakonec přeci jen dostali před koleje, kde ho ještě jednou objala. “Jsem tu, vždycky, nezapomeň,” pošeptala mu, načež se odtáhla a se zamáváním zmizela za dveřmi.

>> Kolej

26/7/2020, 20:42

Je jí více než jasné, že se baví nad celou tou situací ale upřímně? I ona se bavila a v žádném případě jí to nebylo nepříjemné. To by nad ní poznal, Vivian uměla sice skrývat emoce smutku, ale ne když jí bylo například něco nepříjemné a cítila se třeba utlačovaně. Z toho jejího výrazu to každý mohl většinou přečíst, pokud se dokázal soustředit. Ale jí je teď fajn a ty provokace mu ráda vrací, i když zrovna Charlie měl vždy navrch. Zbytek večera bude moc ráda jeho společností. Tohle je hezká příležitost k setkání a kupodivu to má na něj dobrý vliv. Dokázal jí lichotit aniž by se spokojeně uculoval nad její reakcí. No jo, ty její stydlivé reakce, kdy se jí do tváře nažene trocha červeně. Teď se to tak úplně nestalo, hlavně proto jak to myslel vážně a nebylo to jen nějaké popichování. Takže toho potěšeného úsměvu si ani ve výsledku nevšimla, takže má štěstí pacholek jeden! To by mu jen tak neprošlo. No nechali by to asi tak jako tak být, a to právě kvůli jeho úžasnému vystoupení, které si ona naplno užila a nebyla sama. Celý sál z něj byl hotový a jeho hudbu si užívali, tančili do hudby a svým jekotem ho i hodnotili. Holky jsou z něj šílené a beztak možná na tajňačku i nějací kluci. To je lepší pro straight kluka raději nevědět. “Pořádný život?” Pozvedla s uchechtnutím obočím a více to nekomentovala. Ve výsledku to nebrala nijak vážně, ale každý si hold pořádný život představuje jinak. Od něj to byla zase menší provokace, čehož si všimla hned co na ní mrkl a pak už s ním kráčela ruku v ruce davy až k baru, kde se to stane. Vivian si dá tvrdý alkohol. To by se mělo zapsat do nějaké knihy, jelikož ona vážně skoro nepije a tohle je výjimka. Mimo akci si alkohol v podstatě nedá a ne na všech akcích do sebe kopne panáka. No vážně, Charlie je kaziViv. “Vždyť to říkám.” Vyplázne jazyk, avšak za moment se to nahradí sladkým úsměvem. Ona se prostě uměla odvázat.. Jednou za čas a fakt výjimečně. Tohle není úplně druh její zábavy, ani kolem sebe neměla lidi co by to takhle vyloženě vyhledávali, a nebo o tom aspoň doposud nevěděla. Aby jí nakonec nečekalo nějaké překvapení. No co, Vivi skousne hodně věcí a nic by svým přátelům nevyčítala. Ani by na to asi neměla právo. Už soustředěně sledovala Charlieho, jak ji zaučoval, a se soustředěným výrazem přikyvovala. Neznělo to složitě a takže skořice, kop do sebe a hotovo. teda vlastně ne, nejdřív se maličko zaxichtí, zamlaská si potom pusou a aby dílo bylo dokončeno, už spokojeně přežvykovala pomeranč. Vychování úplně neřešila, no ale počkala dokud z pusy pomeranč u ní nezmizí. “Fajn.. Kazíš mě, ale chutnalo mi to. Máš plusové body.” Usměje se pěkně a už ho nechá pádit připravit svého kamaráda na vystoupení. Nebo na smrt? Netušila ani o jednom, ale má vystoupit Benji, což ji překvapilo. Ten shy boy z její třídy? Ona má teda co říkat.. Jenže Benji! Fakt maso. Hned co ten nervózní kluk spustil, nadšeně div neskákala radostí. Byl talentovaný a všichni to věděli.. Jen to zatím neuměl podat. Sama se k němu na podporu přidala, jenže tu nejsou kvůli ní a jeho poslouchala mnohem raději než sebe. Od Charlieho je to hezké, i když Benjimu to tak nezní. Pro jeho dobro to ale určitě je a posune ho to někam. Hned co jeho vystoupení skončilo a soustřeedila se na jeho poslední slova, napadlo ji, že bude asi potřebovat vodu, místo alkoholu. S Charliem jsou skoro jako příklad dobrého a špatného rodiče. Takže jen co k nim přiběhla, dostalo se mu vody a zřejmě potom hned alkoholu. “Hmmm..” Pohlédne zadumaně na Charlieho, jenže jí ten vážný výraz nevydrží dlouho. “Dobře, pro tentokrát když je ten ples si dám ještě.” S úsměvem už vyčkávala na svůj nápoj, který podle drobného tutoriálu z minulosti vypila hned po přípitku. “Na Benjiho!” A panáček už není. Zmizel někde v jejím hrdle stejně jako později i pomeranč, co je k tomu. Moc dlouho si se svým spolužákem nepokecala, no na to bude čas jindy. Ucítila ruku kolem pasu, což ji maličko rozrušilo, jen ne určitě tak, jako kdyby byla úplně střízlivá. Nakonec to neřešila, mávla na všechny v oné skupince rukou a hned se zamyslela nad otázkou Charlieho. Ani neváhala a společně šli zřejmě prohlédnout výstavu, tančili, bavili se a všechno to bylo vážně skvělé. Moc si to užila. Celé.. Přišla s nejlepší kamarádkou a odešla s hezkým klukem. Docela sen holek ne? Jak kterých samozřejmě. Zřejmě ke konci plesu, možná i v průběhu ještě něco pili, avšak Vivi chtěla dojít po svých a to taky zvládla. Zřejmě ji i Charlie možná doprovodil jako pravý gentleman ke spolku. Přeci jen jeho spolek od jejího není daleko. Všechny jsou od sebe kousek a i kousek od univerzity samotné. “Děkuju za hezký večer.” Uculila se spokojeně, vyměnili si pár slov, ještě chvilku spolu mluvili a nakonec mu dala drobnou pusu na tvář a zmizela mu dovnitř do nerdského spolku z očí. Nejspíše se ještě šla ukázat svojí nejlepší kamarádce Meg, pokud teda už nespala. No pokud ne, vše jí vyprávěla a pak se taky později uložila se spokojeným úsměvem ve tváři do spánku.

>>> ukončení hry - nerdský spolek

26/7/2020, 20:49

Nia

"Vážne nie," prisvedčí na chlapcove slová s nevinným úsmevom na tvári. Snažil sa ale pre neho to bolo ťažšie, než si niekedy rád priznal. Pri jeho návrhu sa zamyslí, nad tým, či by mu niečo také vôbec pomohlo, ale sám na to nepozná odpoveď. "Po pravde netuším. Možno aj áno. Môžem to vyskúšať a uvidí sa." Nič nedá za to, keď to vyskúša. A možno ho to prekvapí a keď to bude mať niekde napísané, všetko mu pôjde ľahšie. A možno vôbec a bude všetko pri starom. "Dúfam, že to budem poznať," prizná so smiechom. Bolo asi dosť vtipné, keby sa stretli, že mu konečne zahrá a on by chcel niečo, čo vôbec nepozná. Asi mu to bude musieť dať vedieť vopred, aby sa, keby náhodou, pripravil. Bolo milé, až vtipné, tá jeho reakcia na to, že neovláda iba jeden hudobný nástroj ale viac. Naozaj blízko mal k tým gitarám ale je predsa dobre, keď vie toho viac. A ak chce v živote pokračovať s hudbou, bude to len plus. "Keby si sa videl." Musí sa až zasmiať, pretože ten výraz bol naozaj vtipný. "Som si istý, že je niekto kto ich vie oveľa viac než ja. Ale dá sa povedať, že tri je dosť. Niekto vie len na jeden a stačí mu to. Mňa to ale vždy tiahlo k viacerým nástrojom než len ku gitare, tak som si povedal, že to vyskúšam. A drží ma to doteraz." Začal to ako koníček a nakoniec to možno skončí aj ako jeho práca. Ale uvidí sa. Človek nikdy nevie čo má pre neho budúcnosť pripravené. Na jeho slová prikývne s tým, že súhlasí, keďže to čo povedal, bola pravda. "Presne. Vždy je to tak a tak to má byť. Jedna rovnaká vec ale každý iný človek takže to u každého aj tak skončí úplne inak. Je to zaujímavé." Pohľad mu padne na tie fotky, ktoré sa tam na výstave nachádzajú. Oči mu ale preskočia späť na jeho tvár, keď pokračuje, tentoraz s literatúrou. Nebol veľký milovník ale, knihy čítal naozaj len málokedy ale chápal o čom hovorí. Spomenul si hneď na obdobie 2. svetovej vojny, či aj prvej a videl koľko kníh či básní ľudia napísali. Vedel ale, že každá tá jedna kniha bude úplne iná než tá predchádzajúca. Spokojne sa usmeje, keď potvrdí jeho ponuki, poteší ho, pretože aspoň uvidí nejaký experiment. A kto by nechcel. On určite áno. Vystúpenie jeho najlepšieho priateľa si užil, čo bolo aj dosť vidno, keďže mu venoval poriadny potlesk a nezabudol ani zapískať. Veľký fanúšik predsa. Samozrejme sledoval aj Niu, ako na to reagoval a keďže vyzeral spokojne, on sám bol spokojný. Páči sa mu hudba jeho priateľov, kto by nebol rád. "A stal by sa zo mňa druhý Charlie. Ver mi. Jeden Charlie stačí," odpovie s úškrnom. Užil si vystúpenie aj Connieho, ako vždy, než si to aj s Niom zamieril ku baru. Alebo skôr chcel, keďže im to menovaní chlapci prekazili. Keby nebol od nervov teraz vystresovaní, tak by ich aj prizabil, na to sa ale teraz nedokázal odhodlať a vlastne by niečo také naozaj nezvládol. Vystúpenie nejak prežil, sám nevedel ako, aj keď sa mierne strápnil ale to teraz naozaj neriešil, chcel sa dostať z toho pódia najrýchlejšie ako len vedel. Pozrel sa na Niu, ktorý sa mu prihovoril, než si povzdychne. "Teraz by som si najradšej ľahol pod vlak." Nakoniec sa ale predsa len usmeje, aj keď to nie je taký jeho bežný úsmev, ktorý máva stále. Vôbec sa mu ale nemôžu diviť, práve vystúpil pred ľuďmi, stále má šok. Vivian venoval tiež menší úsmev a za vodu jej poďakoval, preto sa hneď aj napil, čo mu dosť pomohlo. "Vy dvaja ste tí najväčší hajzli na tomto svete." Povie nakoniec zo seba, venuje im dvom ale úškrn a nakonkec sa aj zasmeje, než zavrtí hlavou. "Hodím vás psom a dúfam, že vás roztrhajú v zuboch." Samozrejme si len robil srandu, nebol naozaj naštvaný, tak trošku bol aj rád, pretože mal za sebou prvé vystúpenie. Bolo mu zle ale čert to ber. Nad tou vodkou sa zaksichtil, ako len alkohol nemal rád. Ale teraz mu to bolo jedno, preto si to zobral do ruky a kopo to do seba. To, že to skoro vypľul naspäť bol len detail, nakoniec to prehltol ale koľko síl musel použiť. "Preboha, to je tak odporné," poznamená, než sa pozrie na svojich priateľov. Dobre, že Charlie odchádza, inak by mu dal aspoň pohlavok, ktorý si zaslúži. Nakoniec mu len zamáva, s úsmevom, ktorý mu venuje, rovnako ako Viv, než sa otočí na Connieho, ktorý si asi zobral príklad od Charlieho. "Maj sa." Pousmeje sa, až vtedy sa tam posadí aby sa z toho vydýchal. "Sklapni," odpovie so smiechom, pričom zdvihne oči zo zeme a pozrie sa na neho. "Asi prežijem. Dúfam." už vedel, prečo ten alkohol nemal rád, bol naozaj nechutný. Napije sa vody, ktorú mu doniesla Viv a ktorou mu vlastne zachránila život. "Už nikdy v živote." Samozrejme obaja dobre vedia, že sa to ešte zopakuje, to ale nebolo Davidovi treba hovoriť.
Zbytok času strávil samozrejme s Niom, keďže to bola jeho skvelá spoločnosť. Po čase mu už ale oči padnú na hodinky, kde si všimne, koľko je vôbec hodín. "Nepôjdeme už? Je neskoro a z toho vystúpenia som stále roztrasený, aj by som si ľahol." Pri posledných slovách sa pobavene usmeje ale naozaj sa tak cítil, úplne ho to vyšťavilo. Ak Nia súhlasí, postaví sa z miesta a spolu s ním si to zamieri von. Po ceste sa k nim dokonca pridá aj Connie, čo ho mierne prekvapilo, keďže si myslel, že sa ešte zdrží ale samozrejme neprotestuje. Či mu ublížil za to vystúpenie? Nah. Samozrejme, že nie, to by nikdy neurobil, aj keby bol nehorázne naštvaný. Tú krátku trasu do spolku prešli dosť rýchlo, samozrejme o rozhovore o jeho vystúpení, za čo Conniemu čistil žalúdok. V spolku sa už s nimi rozlúčil, venoval im posledné mávnutie, než zmizol za dverami izby, kde z postele nevstal až do ďalšieho rána. To vystúpenie ho naozaj dostalo.

>> chlapčenský spolok

26/7/2020, 22:11

Teddy

,,Jasně, to chápu. Není to od nás hezký, že se jim smějeme, ale už to tak prostě je,” řekne pobaveně. Jí to přišlo vtipný a nebylo to nic hrozného, přeci jen se to mezi kamarádama stávalo docela často. Teda ne že by Leyla nějak často pila, to taky ne a už vůbec se neopíjela do němoty, nebo aby dělala nějaký kraviny, ale sem tam už se jí to taky určitě stalo. ,,No tak vidíš. Prostě Star Wars,” řekne s pobaveným úsměvem a pokrčí nad tím rameny. Znala pár lidí, co komolí jména a ta Leia už jí prostě nejednou přistála. ,,Je to vtipný, že jste sourozenci a přitom každý jiný,” zazubí se na ní. To ona znala moc dobře, vlastně oni byli se svým bráchou taky dost odlišní. On byl to talentovanější dítě a šli mu umělecký věci, jako třeba hra na kytaru. V tom ona byla vždycky vážně hrozná. Třeba jí ale Alvaro nabídne ty lekce hry na kytaru a pak bude umět aspoň to, ale to se nejspíš nestane. To už se ale nacházejí na výstavě, protože to k ní Leylu opravdu táhlo. Táhlo jí to tam už od začátku a tak je ráda, že Teddy souhlasila a vydala se tam s ní. Dráčci byly vážně skvělý, ,,něco takovýho bych určitě nedokázala. Nechápu ty lidi, co cokoliv tvarují z hlíny nebo tak něco. Já byla vždycky mizerná i ve tvarování modelíny ve školce,” řekne se smíchem, když si na to vzpomene. Vždycky chtěla něco vymodelovat a dopadlo to stejně, prostě nějaká mastná kulička. ,,Jasně, nemáš zač,” přikývne na její slova s úsměvem. Vážně se jí to líbilo, tak proč by to nepochválila, ,,jasně. To je hezký. Člověk by měl dělat to co ho baví. Já kdybych uměla fotit, tak bych chtěla fotit asi lidi. Nějaký zajímavý portréty nebo tak něco,” řekne s pobaveným úsměvem. Tohle bylo všechno jenm v její hlavě, protože ona se určitě focení nikdy věnovat nebude...a proč lidi? Asi jí to k nim prostě nějak táhne. Pak se ale zeptá přímo Teddy na něco ohledně její fotky. Netušila jak to je, jestli každá fotka má nějakou skrytou myšlenku nebo nějaký příběh, proto jí to zajímalo a musela se zeptat, když byl autor vedle ní, ,,proč bys mě měla zklamat? Vždyť je to přeci na tobě, jak to vyfotíš,” zakroutí nad tím s úsměvem hlavou. Určitě jí to nezklamalo, nebo aspoň neviděla jediný důvod proč by mělo. Pak upozorní na další fotku, kde účinkuje pes, ,,jo, je vážně roztomilej,” přitaká okamžitě a i ona si fotku prohlédne. Přišla jí krásná jako všechny ostatní, ona nebyla náročný kritik. ,,Jasně,” broukne, aby utvrdila svoje slova o tom, že myslela jí. Potom už jenom čekala, kterou fotku zmíní. ,,Jooooo, ta vypadá skvěle. Taková tajemná, dost odlišná od ostatních, taky se mi líbí. Zajímalo by mě nad tím přemýšlela, když to fotila a vymýšlela,” řekne a podívá se na Teddy po jejím boku a věnuje jí úsměv. Pak se nakloní, aby si mohla přečíst jméno autorky a věděla tak o koho jde. I když teda stejně nevěděla, ale to nevadí. Uteklo to poměrně rychle, že ani nepostřehla kolik už je hodin. Lidí tam bylo ještě poměrně dost, ale Teddy se rozhodla, že už Leylu opustí, ,,jasně, určitě se ještě někdy potkáme! Třeba budu ten tvůj osobní lékař,” pronese k ní s úsměvem od ucha k uchu. Samozřejmě jí objetí s radostí oplatí, to by si Leyla nenechala unést, ,,tak ahoj a měj se hezky,” houkne jí ještě než se vzdálí a když jí nakonec zamává, tak Leyla jí taky. Byl to fajn večer a bavila se s Teddy dobře, no ale ještě se rozhodla, že si zajde na bar, kde si dala ještě jeden džus a poslouchala, jak tam hraje dj, který vystřídal účinkující. Když za nějakou chvíli svůj džus dopila, tak i ona se rozhodla, že už bude nejvyšší čas vyrazit domů. Když přijde do spolku, tak se převlékne, vleze si do postele a sleduje seriál.
->> Dívčí spolek

27/7/2020, 01:10

(sexy) miláček E R I C M. K A V I N S K Y

To co mezi nimi bylo, to přátelství a i to hezké, to tam stále bylo. Rozhodně to celé nechtěla stavět jen na flirtu, ze kterého nevzejde vztah, protože ho ani jeden nehledají. Pořád tady prostě bude pro něj jako ta stará Evelyn. Nebo teda spíše mladší Evelyn. Jsou v tom vztahu hry, to je jasné.. Jsou starší a oba si uvědomují to, že se dokáží bavit i trochu jiným způsobem a to dost příjemným, protože podívejte se na Erica. Byla by husička, kdyby si jeho společnost nedokázala užít i jinak, než při vážných konverzacích. Ano, i ty vážnější konverzace s ním měla ráda a nerada by o ně přišla. Důvěřuje mu. Samozřejmě za ním nechodí se vším, má toho sám určitě nad hlavu, avšak kdyby to bylo vážné, věří mu.. Vážně mu věří. Takže i když si spolu zaflirtují, tak nikdy nezapomene na jejich přátelství. Bylo by vážně hloupé ho zapomenout, jelikož by si hodně uškodila. Už tak nějak do toho života patřil. Samozřejmě, asi by se psychicky nezhroutila a nepokusila se o sebevraždu, kdyby se nebavili, ale i tuhle tvrdou dušičku Evelyn, by to velmi zamrzelo. Dost negativních myšlenek, raději se soustředí na svou hezkou společnost tak, jako se ona soustředila na ní a její šaty tomu napomáhají ještě víc. Měla by jeho pozornost určitě tak jako tak, ale ty šaty tomu dopomohly a určitě dopomohly i k určitým provokacím. Třeba právě hned potom, co si spolu byli dát k baru drink. Dlouho tam ale nezůstali, na to si ti dva vyhradí třeba někdy přímo příležitost. Ples je totiž i o tanci, no ne? A tak jí Eric dostal na parket, kde se rozhodl ji na oplátku pozlobit on, a že se mu to dařilo. Dokázala si v hlavě vytvořit příjemnou představu o tom, jak jeho ruka sjela o něco níže z jejího pasu, než by podle slušného chování měla být. Nikdo z nich by nebyl ošizen, ba naopak i on by byl spokojený zaručeně taktéž. Možná by mu ze spokojenosti ani předhodila, jak moc ho dostala. Nebyl by však ve výsledku šťastným? Třeba by mu to ani nevadilo.. Ve výsledku dostal i on, byla to neskutečná provokace. Prohodila nějakou poznámku a už se snažila dělat jakoby nic. Jenže jestli tohle bude pokračovat, asi jí to dobře nepůjde. Svými činy ho dostávala do rozpaků, právě třeba když mu sladce šeptala ta krásná slova. Eric tušil že Evelyn v tomhle není nevinná a měla ráda takovouhle bližší společnost. Jeho reakce se jí líbila. Snažil se dělat neviňátko, že nic neví, ale díky tomu jak se k němu přiblížila, mu to maličko překazila. Naklonila hlavičku ke straně při jeho slovech a pokrčila rameny. “Pokud tě to obtěžuje, přestanu.” Poznamená směrem k němu docela menší podraz, ale on se s tím určitě nějak vypořádá. Navíc ona jen tak nepřestane, protože tohle celé je příjemné flirtování a oni se baví. Erica jako neslušného kluka nebere. Jen si ho tak trochu v tomhle dobírala, ale nepřišel jí horší, než je ona sama. Uměla být na některé kluky být podrazačka a ve výsledku z nich udělala absolutní hračky, které prostě vyhodila, protože jí přestaly bavit. Nikdy se jí v podstatě nestalo, že by někdo odkopl ji. Eric je v tomhle o proti ní andílek, ale ona si ho ráda dobírá a tohle rozhodně není poslední chvíle, kdy toho dobírání si využije. Netančili jen nějaké pomalé slaďárny a bylo tam i něco rychlejšího. To znělo skvěle, mohla ho tak svými pohyby svádět ještě možná víc než do teď, protože to zkrátka uměla. Kupodivu se i dobře doplňovali, takže i když byl v těch otočkách neorientovaný, ona to vždy zvládla a klaplo to. Krom toho že ho sváděla lehce pohyby byla vážně andělská. Jenže Eric má pravdu.. Evelyn má růžky a mnohdy je vystrčí a nebojí se v tu chvíli ničeho. Tančili a tančili, ale i přes to že měla málo vrstev na sobě jí to dalo taky zabrat a co teprve jejímu partnerovi? No nehodlala ho tam trápit a sama uznala za vhodné, že bude fajn se ochladit nějakým nápojem. Vybrala si nějaký oblíbený míchaný drink, na který chvilku musela počkat, ale to ji neobtěžovalo. “Myslím, že tady u baru by to nebylo tak neslušné. Navíc přeci jen je to studentský ples..” Chápe ho. Je to z části neslušná záležitost, avšak tak moc by to neřešila. Dokáže si totiž představit, že je mu teď vážně horko. Což byla strašně krásná nahrávka pro další provokaci, co jí napadla zrovna když mu něžně prsty přejela přes knoflíky košile. Byl by to krásný výhled.. Achjo, škoda že jsou mezi tolika lidmi. “Prozatím ne.” Upila už svého drinku, který jí někdo přinesl a opět se naklonila blízko k němu. “Protože já pod tímhle mám jen jeden kus oblečení.” Zašeptala a skousla si s úsměvem spodní ret. Evelyn nelhala. Měla jen jednu věc a to byl spodek prádla. Dokázala si z části představit jak fungoval mužský mozek a že se do hlavy toho mozku dostane určitá představa. Večer byl tedy dost příjemný.. Plný flirtu a zábavy a to i přes fakt, že nejsou umělci. “No, možná bychom se mohli někam přesunout. Třeba ke mně.. Možná by tě lákala další dávka dobré skotské. Mnohem kvalitnější než mají tady.” Významně poví a pokud Eric souhlasil, tak zřejmě nastoupili do taxíku a dorazili až přímo k Evelyn.

>>> přesunutí hry - dům Evelyn

27/7/2020, 09:35

Aileen

Ano, Nicholas měl růžovou poměrně rád a nestyděl se za to. Přeci jen, vlastní i růžovou mikinu, která je jeho nejoblíbenější. “Třeba je někdy ve fialové potkáme.“ Pronesl zamyšleně a lehce nad tím pokrčil rameny. Přeci jen, auta dnes mají různé barvy, tak proč by taková nemohla mít fialovou barvu? Už viděl auto i se svítivě růžovou nebo zelenou, a to je taková rána do očí, když se na to auto někdo podívá. Ano, i on se těšil na to, až jí Bronza představí. Sice netuší kdy, ale rozhodně ten čas někdy přijde. Určitě. Bedlivě poslouchal informaci, kde přesně Aileen momentálně pracuje. Byl opravdu zvědavý a zajímalo ho to. Určitě se za ní jednou přijde moc rád podívat nebo ji i vyzvednout, aby mohli spolu něco podniknout. “To beru. Rád tě přijdu navštívit. .“ Pověděl s úsměvem na rtech. Ohledně tance, tak se začal hlavně být toho, aby jí nepošlapal. Přeci jen, on je opravdu hromotluk a mohlo by jí to opravdu bolet. Za což by se potom i styděl a třeba by s ním už nechtěla tančit. Ale slova, která mu řekla, ho opravdu uklidnila. Souhlasně na to přikývl a ona nervozita z něho už trochu opadla. Nakonec ji i on sám dotáhl na ten parket, kde se jí optal znovu na tanec a ona přikývla. Poté spolu mohli začít konečně tančit. I on chytil Aileen a společně s ní se začal pohybovat do rytmu hudby. Celkem si o i užíval a ani jednou se mu nepodařilo ji šlápnout či omylem drcnout do okolních lidí, kteří se rozhodli si jít také zatančit. Vyhnul se tak nějakým zbytečným konfliktům, za což byl opravdu rád. Nechtěl by zase něco řešit v takto krásný večer. Stačilo mu, když do něho vrazil Alex a on se na něho musel ošklivě podívat. Když hudba utichla a oba šli pryč z parketu, zamířili si to k baru, aby si mohli zajistit něco k pití. Nicholas zrovna neměl chuť na žádný alkohol, tak si dal džus, jako ona. Postupně ho upíjel a bavil se spolu s jeho společností. Užíval si to a měl pocit, že tenhle večer vynahradil skoro všechen ten čas, který na sebe neměli. A tak nějak se stihli o tom všem pobavit právě v tento večer. A Nicholas s tím byl opravdu spokojený. A hlavně byl naprosto šťastný, že se zase mohl bavit se svou dobrou kamarádkou a trávit s ní čas právě takto.
Ano, bylo mu líto, že jejich večer se chýlil ke konci a museli se již pomalu rozloučit a vydat se každý svou vlastní cestou. Ovšem, Nicholas se nabídl, jako pravý gentleman, že Aileen doprovodí. Přeci jen bylo pozdě a bůhví, co za nebezpečí čeká venku v té tmě. Ona naštěstí souhlasila a mohli se společně vydat k dívčímu spolku, kde právě pobývala. I cestou se ještě bavili o všem možném, dokud se nezastavili právě před onou budovou. Z polibku na tvář byl mile překvapen Mohlo to být i na něm vidět, ale zamávání jí oplatil a jakmile zmizela za dveřmi, sám se vydal do svého domova, za svým drobným Bronzem, který pravděpodobně okupuje jeho postel a má již těžkou půlnoc.

-- > Dům Nicholase

27/7/2020, 10:05

Alvaro

Nad jeho poznámkou ohledně stoupnutí, se zasmála. “To doufám, že nic nevydáš.“ Samozřejmě to myslela s viditelným humorem. Nijak by mu za to nenadávala nebo tak. Kdyby se to stalo, tak by se to stalo. Ani jeden by s tím nic neudělal. Stejně jako Alvaro, i ona sledovala mladíka, který šel momentálně na řadu. I se saxofonem. Snad ještě nikdy neviděla žádné vystoupení saxofonu naživo a tohle bylo opravdu poprvé. Ale chudák zakopl a Bea se trochu zamračila nad ozývajícím smíchem některých lidí. Jak by asi bylo jim, kdyby zakopli a ostatní by se jim smáli? Chudák už teď musel být nervózní, a ještě slyší smích. Ale pokračoval dál, to Beu opravdu zaujalo a obdivovala ho. Ona by tohle asi nezvládla a raději by utekla někam pryč a už se tam ani neukázala. Takže mladík měl její obdiv. Poslouchala Alvara, jak chtěl něco říct, ale ten byl přerušen velice známou melodií, kterou poznala i ona. Na tváři se jí objevil úsměv, protože právě tuhle znělku má opravdu ráda. Souhlasně přikývla na to, co Alvaro právě říkal. “Možná bych zašla ještě na nějaký ten drink, můžeme si zatančit nebo se jenom někam posadit a povídat si. A až se uvolní místo u výstavy, můžeme tam nakonec zajít.“ Vyslovila svůj plán, který se jí tak nějak líbil a začala ho i zrealizovávat. Takže uchopila Alvara za ruku a vydala se davem směrem k baru, kde objednala dva drinky. Nebyli nijak silné, nechtěla to hned přehánět a už vůbec se tady nechtěla nijak opít, proto volila takovou volbu. Poté si s Alvarem přiťukla a pomalu svůj drink upíjela. Jakmile oba dopili, vydali se znovu na parket, aby si spolu mohli zatančit a trochu se i pobavit. Celý večer měla úsměv na rtech, protože… Kdo by neměl s tak skvělou společností, no ne? Nakonec se po pár písních šli podívat i na onu výstavu, kterou si Alvaro přál vidět. Rozhodně se Beatrice líbily všechny výtvory. Přeci jen, ona obdivovala veškeré umění.
Moc lidí už v sále nebylo, proto se i hnědovlasá dívka podívala na hodiny a poměrně se zarazila. Bylo pozdě a možná byl i čas, aby se i oni vydali pryč. Do svých postelí a odpočinout si po dnešní večeru. Proto se otočila na Alvara a řekla mu, že by již ráda šla. Naštěstí s tím souhlasil a společně se vydali ven. Mladík jí sice nabízel doprovod, ale Bea ho nechtěla zdržovat. Hlavně věděla, že si bral taxík, aby sem dojel. Proto ho poslala, aby jel zase taxíkem a až dorazí do spolku, tak mu dá vědět. To byl její slib. Ještě ho pevně objala na rozloučenou a také mu poděkovala za to, že jí dělal společnost. Poté se vydala směrem k budově spolku. Byla opravdu moc ráda za to, že Alvaro byl její dnešní parťák na plese a mohla s ním mít tu zkušenost, že si na něm i zahrála. Opravdu si toho moc vážila a vážila si i jeho, jako toho nejlepšího kamaráda, kterého mohla získat. Proto ji doprovázel ke spolku široký úsměv, který ji neopouštěl ani potom, co se vysvlékla z jejích šatů, převlékla se do pohodlného pyžama a ulehla do postele. Ještě dala vědět Alvarovi, že dorazila v pořádku. Tenhle ples zařadí mezi ty krásné vzpomínky, které si opravdu užila. Nakonec opustila její myšlení díky tomu, že ihned usnula. Zřejmě byla opravdu unavená, jak si to nějak neuvědomila. Ale co, nevadí jí to. Hlavní je, že se cítila opravdu skvěle.

-- > Dívčí spolek

27/7/2020, 10:43

Z a h r a d n í č e k

Moc dobře věděla, že se kvůli svým provokativním slůvkům a svlékacím pohledům řítí do další propasti, která ji opět a zase nějakým způsobem ublíží, ovšem ona i přesto nepřestávala. Namlouvala si, že přesně tohle teď potřebuje, jen chvilkové odreagování, které ji pomůže zapomenout na toho pitomce, co si tak hnusně pohrál s jejím srdíčkem, a to bude vše. Nic míň, nic víc. Docela naivní myšlenka, že? Ona ji ale kupodivu věřila. ,,Wow, ještě jsem se nesetkala s protivnou květinkou," zareagovala na jeho další dvojsmyslná slova s nahranou překvapeností. Přesně tak, teď se pro změnu rozhodla hrát hloupoučkou, trochu tak jejich hru okořenit a možná i tady chlípníka Setha znejistit. Kdo ví, třeba je tady hnědovláska před ním naprosto nevinná dušička, pro kterou je sex sprosté slovo, a opravdu má zájem jen o zalití svých pokojových rostlin. ,,Pak by ale bylo nejlepší, kdybys ty mé chodil zalívat častěji," dodala s vážným výrazem ve tváři a nevinně zamrkala víčky. No dobrá, tímhle už zřejmě zase svou nevinnou stránku pohřbila, ale na druhou stranu si svá slova nemohla odpustit, jelikož byla zvědavá, jak na ně zahradníček bude reagovat. Tolik k jen chvilkovému odreagování, že?
Ve tváři se ji odrážela jistá provinilost, když Seth poukázal na pohromu, kterou svým nevinným drcnutím způsobila. Vážně ji upřímně od srdíčka bylo líto, že mu vylila jeho pití, ale na druhou stranu to byla jakási záminka k tomu, aby se oba společně vydali k baru, kde mohli pokračovat ve své zajímavé konverzaci. Všechno se děje z určitého důvodu, no ne? Teď tomu určitě nebylo jinak. Nebýt té kaluži piva na zemi, od které se rázem velice nenápadně vzdálili, tak by se zřejmě rozloučili a kdo ví, třeba už se nikdy neviděli. Nebude lhát, taková myšlenka se jí moc nelíbila, Seth byl sympaťák, a tak by byla škoda, kdyby ho nechala jít. U baru se mu měla potřebu představit, aby věděl, s kým má tu čest, netušila totiž, jestli si ji z Flickru pamatuje, a navíc se teď díky tomu seznámili oficiálně. Přeci jen to byla i jistá ukázka její slušnosti, na které si její rodina zakládala. Oba pak u baru vyčkávali na své objednané drinky a Patricia byla připravená na Setha chrlit všemožné otázky, které ji jako zběsilé skákaly v hlavě. Byla známá svou upovídaností a zvědavostí, přeci jen, svůj obor si nevybrala jen tak náhodou, na novinářku, a obzvláště investigativní, se náramně hodila. Ve vyptávání ji však zarazil nedaleký pár, který by poznala i na kilometry daleko. Matty a Crystal, přesladká dvojička, které musela alespoň zamávat na pozdrav. Nehodlala je obtěžovat, i když by si s nimi moc ráda popovídala a dozvěděla se tak, co je nového, ale určitě tu na plese měli svou romantickou chvilku a tu ona nechtěla rušit. Navíc se tu seznamovala se Sethem, ke kterému taky rázem obrátila veškerou svou pozornost. Přiťukla si s jeho kelímkem, ve kterém si už zase hezky hovělo pivo, a trochu si usrkla ze své Margarity, která kupodivu chutnala dost dobře. No, barmany tu neměli špatné.
Ji pro změnu na její mluvě nepřišlo nic zvláštního, přeci jen, anglicky se pořádně začala učit až ve svých 14 letech, kdy se přistěhovala společně se svou rodinou do Ameriky, tudíž některá slovíčka pro ni byla úplně normální, zatímco ostatní nad nimi krčili nos. Ale záleželo ji na tom? Ani ne. Dokonce i ignorovala, když si někdo dělal srandu z jejího francouzského přízvuku. Byl skvělý, beztak ji jen záviděli! Takže ano, i teď vypustila Sethův pobavený úsměv nad slovíčkem, které použila a raději se zaměřila na zpovídání jeho samotného – jinak by se ze všech těch otázek, co se jí mezitím v hlavě nakupily, zbláznila. V tom ji však Seth překvapil svou blízkostí, které se tedy rozhodně nebránila a ano, moc dobře věděla, co jí tu předváděl, přeci jen, s podobným laškováním už měla tunu zkušeností, čímž by se asi neměla úplně chlubit, co? Pomalu upíjela ze svého brčka a svá hnědá očka upírala do těch jeho, přičemž se nepohnula ani o milimetr. Snad si nemyslel, že ji tímhle vyvede z míry? Mmm, to by se měl více snažit. Samozřejmě zaznamenala i jeho pohled, který byl na pár sekund omámeně upřen na její rty, což bylo lichotivé, dokazovalo to tak, že je z ní samotné docela hotový. Nebo se snad mýlila? Hmm, určitě ne. ,,A má?" zeptala se s jistým zájmem v hlase a hlavu naklonila mírně do strany. Ona sama tu moc talentů nepostřehla nebo to možná jen nebrala tak vážně, přeci jen sem nepřišla obdivovat umění, šlo ji hlavně o tu zábavu. ,,Já a umění?" uchechtla se nad jeho otázkou a hned několikrát po sobě zavrtěla hlavou. ,,To opravdu ne," řekla opět se silným francouzským přízvukem a ušklíbla se. ,,Ráda se šťourám v životě druhých, odhaluji padouchy a tak dále," osvětlila mu svůj obor a jako by nic nad tím pokrčila rameny. ,,Investigativní žurnalistka, nebo v to alespoň doufám," dodala se zazubením. Byla to její práce snů, ve všech ohledech pasovala jejím vlastnostem a zájmům, takže opravdu doufala, že se jednou na takovou pozici dopracuje. ,,A ty?" zeptala se na oplátku na jeho obor a v duchu už si začala tipovat, na co všechno by tu Seth pasoval. Možná literatura? Psychologie? Nebyl úplně dobře čitelný, takže byla na jeho odpověď velice zvědavá.
Otázka ohledně jejího přítele ji moc nepotěšila, naopak ji docela ubrala na náladě a přiměla jí na chvíli sklopit pohled. Nechtěla působit jako slaboch, ale přeci jen to všechno bylo stále docela čerstvé a holt ji to zasáhlo více, než chtěla. Těžko říct, jak dlouho by svůj pohled nechala sklopený, kdyby se kousek od nich neozvala ohlušující rána, jenž patřila padající přemalované náně, která uklouzla na kaluži od piva. Veškerá ponurá nálada tak byla rázem pryč a Patricia se začala potichu chechtat, ačkoliv věděla, že by neměla. Několik párů očí bylo upřeno právě na nadávající paninku, co se teď válela na zemi a proklínala idiota, který tam tu louži nechal. ,,Cítím se opravdu strašně," řekla s vážnou tváři, ovšem po chvíli ji začaly přeci jen nekontrolovatelně cukat její koutky a stejně jako Seth, i ona měla problém se udržet a nevyprsknout smíchy. ,,Nechceš odtud zmizet?" dostala ze sebe zničehonic a zatěkala pohledem k té kravičce, která se stále nezvedla ze země. Nebude lhát, trochu se bála, že tu kaluž na ni někdo napráská a být na útěku znělo jako velké dobrodružství, které ji teď lákalo více než cokoliv jiného. A obzvláště se Sethem. ,,Pochopím, když budeš chtít zůstat, ale," rozhlédla se kolem sebe a nakrčila nad tím nosík, načež do sebe dostala poslední zbytky Margarity. S rázným dopadem odložila prázdnou skleničku na pult, promnula si své rty a s lišáckým pohledem upřeným na Setha se vydala ze sálu pryč. Samozřejmě nezapomněla zanechat SMSku svým kamarádům, se kterými sem přišla s tím, že musela vypadnout a že jim to při příštím setkání vysvětlí.

→ Školní park

27/7/2020, 17:13

WALTER
Bethany s jistotou mohla říct to samé. Na tenhle večer jen tak nezapomene. Nejen že jí to bude připomínat dárek který od něj dostala, ale také pokaždé když uvidí Waltera vzpomene si na tenhle krásný večer… byla ráda že s ní šel, nemohla si snad ani najít lepší společnost..Bethany sice plánovala hodně, ale co se týkalo jejího milostného života tomu všemu tak nějak nechávala volný průběh. Nedávno se rozešla se svým přítelem a tak jí ani nenapadlo si hned hledat někoho dalšího. Možná by mohla zkusit nezávazně randit, ale to asi nebude úplně nic pro ní… No každopádně kdo ví co jí budoucnost přinese…Ano mohla by mu Bethany slibovat stokrát že mu nikdy neublíží, ale tohle bylo asi něco co se nedá ovlivnit. Nikdo neví co se může stát. Bethany si taky myslí že by mu přece nemohla ublížit, ale s jistotou to říct přece nemohla. Tohle bylo něco co se nedá předpovědět.. Proto by se Bethany neměla takovýma myšlenkama zabývat, nebo aspoň ne teď…Ano to by znělo krásně kdyby to bylo vyřčené nahlas… Teď jsou přátele a to je důležité. Zatím se pořád tak nějak navzájem poznávají..Není přece nutné hned myslet na nějaký vážnější vztah. Zatím jim bylo dobře takhle a to bylo přece to hlavní ne.? Kdo ví co bude až se jetě více poznají, kdo ví třeba Walter už pak nebude chtít mít s Bethany nic společného. Třeba jednou nebudou ani přátelé, ale to by byla velká škoda a rozhodně na takové věci nechce Bethany ani pomyslet… Byly by hezké vědět že někomu dělá jeho dny lepší… To by byla zpráva která by jí rozhodně potěšila, vlastně tohle jí ani nikdy nenapadlo, že by mohla být pro někoho tak důležitá… Bethany neměla rozhodně v plánu nikam mizet. Teda alespoň dokud nevystuduje. Pak ještě nevěděla co bude chtít dělat. Možná cestovat po světě a fotit různá místa…,,Rozhodně.. Není přece kam spěchat..” odpoví s úsměvem. Bylo důležité aby si byl jistý že to opravdu chce udělat, proto ho nebude nijak přemlouvat nebo se snažit ovlivnit.. To by totiž od ní nebylo moc hezké… Bylo od něj vlastně hrozně hezké že nechtěl aby těm co to dělají jemu někdo udělal to samé. Bethany by nejspíš řekla že si zaslouží to samé a možná i něco horšího. Nikdo by neměl nikomu ubližovat. Jak ona neměla ráda nasílí… Jí vadil i box, věděla že je to sport a je to pro někoho i zábava, ale je to prostě násilný sport a to nějak nemohla pochopit. Když řekne že pro ní nějaké doporučení má tak si nadšeně zatleská. Jistě si najde čas a všechno si přečte.. Budou si pak muset ohledně toho zavolat. To bude zase dlouhý hovor. Ona teda většinou mluví jen Beth, ale když ona si s ním tak ráda povídala a bylo jí jedno jestli normálně nebo po telefonu..Jí jako dárek bohatě stačilo že s ní šel, co víc si mohla přát.? Dostala pak krásný přívěsek. Nemohla si rozhodně na nic stěžovat. Walter byl skvělý společník, proto už vůbec nechápala proč chodil tak málo na takové akce. Bude ho muset tahat na takové akce častěji. Jistě se mu to nakonec i zalíbí. A už to tady bylo zase. Chtěla nutit někoho do něčeho do čeho se mu třeba ani chtít nebude.. Bude ho přemlouvat a odpověď ne nebude akceptovat. Nakonec to nebude snad tak horký a Beth na to půjde pomalu, ale u ní jeden neví…Na slova že oranžovou moc nemusí přikývne.. ,,Taky jí moc nemusím.. Je dobře že nejsme zloději..” řekne nakonec. Ani jeden nebyl pro kriminál stavěný a pro oranžovou uniformu už vůbec ne… Bethany byla jednou na alcatrazu na exkurzi.. Tak je teď v San Franciscu má to kousek že.. a Představa že by měla být takhle někde zavřená je dost šílená…Jídlo bylo výborné. Pak přišel na řadu tanec. To Beth trochu znervozní, ale Walter jí hned přesvědčí že by neměla být tolik nervozní, že taky nebude úplně nejlepším tanečníkem. To jí tvrdil, ona by ale řekla že pěkně kecá, protože tančil dobře. Když skončila písnička čekala že se půjdou někam posadit, ale Walter měl nejspíš jiné plány..Vydá se směrem k fotokoutku a ona ho s úsměvem pronásleduje. Tohle bylo hezké překvapení. Dokonce z jejich plesu bude mít i fotky… Nejraději by si poposkočila radostí kdyby to šlo…Tak nějak celej večer utekl jako voda. Přišlo jí že před chvilkou přišli a už společně kráčí zase ven.. Tenhle večer byl nad její očekávání. Vážně si to užila.. Doufala že se Walter bavil stejně jako ona.. Nenechala bezpovšimnutí to že jí doprovodil domů.. Bylo to od něj hrozně pozorný… Když se ocitli před domem Bethany se usmála jako sluníčko. Chtěla něco říct, ale Walter začal mluvit jako první a tak ho nechala.. ,,Taky děkuju.. Moc jsem si to užila. Jsem ráda že si se mnou šel.. A nemáš za co děkovat..” usměje se na něj a podívá se na kytičku. Byla ráda že mu udělala radost…Bethany jeho objetí opětuje. Neměla jediný důvod odmítnout to medvědí objetí.. Bylo to příjemné. Pak jí líbl ještě na hřbet ruky a ona se usmála.. Když jí popřál dobrou noc a nazval jí královnou nezapomněla se uklonit.. ,,Dobrou a děkuju za doprovod..” řekne a ještě chvilku se dívá jak odchází pak mu zamává a vydá se domů. Tam ze sebe sundá ony pohádkové šaty, dá si sprchu a okamžitě usne jako zabitá…
----Konec hry.. Domov

27/7/2020, 21:23

alkoholická víla Viv & hvězda Benji s doprovodem & spoluspiklenec Connie

Byl rád, že se dokázala v jeho přítomnosti uvolnit a bavit se, i když na ní občas těmi svými vtípky dorážel, ale to už k tomuhle kulišákovi prostě patřilo. Výjimečně se rozhodl být hodným a věnovat jí pár zcela upřímných komplimentů na její hudbu. Tedy, upřímné jsou vždy všechny, nicméně tyhle myslel čistě jako pochvalu, slůvka o tom, že jí to sluší, myslí i jako provokaci, chápeme se. Aby si na to ale nezvykala, zmizel jí na pódium a vrátil se starý dobrý Charlie plný euforie, se kterou tuhle drobnou blondýnku zatáhl na bar. Večer plný provokací mohl začít. „Jop,“ odkýval svá předchozí slova se zcela vážným výrazem, jen koutky mu cukaly vzhůru. „Život rockových hvězd a tak,“ dodal ještě a pobaveně se na ni zazubil, zatímco ji za ručku vedl skrz dav. Při téhle zmínce mu hlavou prolétla kudrnatá Sara, se kterou vedl hovor o životě rockových hvězd také, možná by měl trochu změnit repertoár? Nah, není třeba, protože Viv se do toho stylu celkem vžila, a to ve velkém, když plánovala rovnou víc panáků. Nemohl si odpustit drobný komentář a důležité zdvihnutí obočí, ale lhal by, kdyby řekl, že se mu tahle odvázaná Viv nelíbí. „No asi máš pravdu,“ přiznal nakonec s pokrčením rameny a nechal ji určit, jakým směrem se jejich alkoholická cesta bude ubírat. Tequila ho překvapila, no neoponoval, sám si ji čas od času dal, jen to ne vždy dopadalo dobře, o čemž by jeho Flickr mohl vyprávět. Poskytl Viv krátkou instruktáž, jak se správně pije zlatá tequila, to protože nechtěl, aby se jen znechuceně ksichtila, ale aby si to i trochu užila, což zajistí onen sladký pomeranč na závěr. Jakmile před nimi přistál panák a všechno potřebné, ťukl si se svou tequillovou vílou a kopl to do sebe. „Tak těch už mám určitě spoustu,“ provokativně na ni mrkl, ale pak se musel oddálit, aby mohl s Conniem dokončit jejich ďábelský plán.
Connieho bohužel musel vyrušit od nějaké společnosti, ale jejich plán byl důležitější než kdokoliv. „Máš pravdu, on by na nás nic takovéhleho neušil,“ zakřenil se nad tím, jak moc hodný Benji je, což na něm obdivoval a jim to navíc hrálo do karet, a už se k němu a jeho společnosti přidal. Connie mu byl hned v patách a perfektně to zahráli, jako kdyby skutečně nic neplánovali. Byli celkem sehraná dvojka, tohle by měli páchat častěji, jen jim asi došli kamarádi, kterým by takové věci prováděli. Tomu brunetovi od Benjiho ukázal palec, když ochotně přistoupil na vyčkávání u baru, a společně s Conniem vedl Benjiho na osudné místo tohoto večera. Na pódiu ho samozřejmě podpořili, jak jen mohli, však to na něj ušili, ale s dobrými úmysly, tak ho nemohli nechat se ztrapnit. Kdepak, oni pěkně probudili jeho vnitřního showmana (trochu přehnané označení) a ten drobný doslov, kterého si musel všimnout každý v sále, raději nekomentoval, ještě by Benji odmítal znovu vystupovat. Společně tedy slezli z pódia a hned byl Benji zahrnut lichotkami, protože bylo super ho konečně slyšet takhle před lidmi! Měl to v sobě, teď to všem dokázal. Rovnou si i plácnul s Conniem, že jim ten plán vyšel tak perfektně a na oslavu to šli zapít k baru, kde se navalila chvála ještě od bruneta. „Ty se ale rozjíždíš,“ broukl k Viv, když jí předával panáka, a společně se všemi si připil na slávu Benjiho, nové školní superstar. I když by v přítomnosti Benjiho rád strávil ještě chvilku, nechtěl jeho ani Connieho rušit od původní společnosti, proto vílu jemně chytl kolem pasu a zamířil s ní kamsi, no sám nevěděl kam. To ty tequilly už stouply do hlavy a on se na ní lehce opilecky zahihňal, když zjistil, že jsou ztraceni. Šel se s ní tedy podívat na výstavu, přičemž si ji nepřestával držet kolem pasu a na rtech mu hrál kulišácký úsměv. Upřímně, jediné co sledoval, byla Viv, která se ze všech sil snažila soustředit na ta vystavená díla, ale stačilo jen zabubnovat prsty po jejím boku a myšlenky se jí rozutekly. Bylo to rozkošné a Charlie byl zpět ve svém živlu – přivádění do rozpaků. Nechtěl ji ale jen trápit, proto ji vzal na taneční parket, kde se s ní držel, jak jen si přála, nicméně nebudeme si lhát – při pomalejších tancích měl jistě ručku o trochu níže, než by se slušelo. Celé tohle škádlení uteklo strašně rychle a ples se blížil ke konci, no vyprosil si od ní ještě panáčka na rozloučenou a pak jí nabídl rámě jako slušný gentleman, protože se ji chystal doprovodit ke spolku. „Já taky děkuju,“ mrkl na ni se širokým úsměvem na tváři, pro něj tak typickým. „A než půjdeš,“ zlehka jí chňapl za ruku a na moment sklopil pohled. Pohrával si s tou myšlenkou celý večer, ale až přede dveřmi spolku se rozhodl, že jí přeci jen to drobné varování ohledně kluků předá. „Ty vážně přitahuješ zajímavý kluky,“ uchechtl se, ale vzápětí zklidnil svůj výraz, protože chtěl, aby ho na minutku brala vážně. „Je to tvůj život, ale… doufám že víš, že Darren není zrovna, uhm, klidným typem kluka? Ne že by na tom bylo něco špatného,“ tiše se uchechtl, protože Darren byl super kluk a nechtěl ho kritizovat, navíc by tím kritizoval i svůj způsob života, že, „jen nechci, aby sis ublížila a nechala se sbalit někým, kdo takhle přistupuje k se-holkám,“ do mysli mu na moment skočila i debata s Patrickem o „použitých“ holkách, ale stejně jako jí nechtěl zprotivit Darrena, neměl to v plánu ani s ním, jen chtěl, aby si ta drobná naivní víla dávala pozor. „Dobrou,“ šeptl ještě a jeden volný pramen vlasů jí strčil za ucho, než zmizel z přededveří nerdského spolku a zamířil do toho svého, chlapského, kde se jen svlékl a padl do postele. No co, vysprchuje se ráno.

>>> klučičí spolek

27/7/2020, 21:33

Eleanor

Z pohľadu muža to bolo vždy iné. A rovnako to bolo aj v prípade výzdoby. Možno to urobil schválne možno napokon nie no aj on sám bol rád za to, keď mali možnosť zmeniť tému ich spoločnej konverzácie. Na jeho tvári sa objavil úsmev. Už len z toho dôvodu, že možno mala pravdu. Taká posilovňa by bola ideálnym miestom na nejaký miestny flirt, kedy by sa to mohlo napokon predsa len skončiť v jeho byte a v jeho posteli. No bolo by to pre neho až príliš jednoduché. A práve miesto ako bola posilovňa bral za jedno z tých miest, kde môže prísť na úplne iné myšlienky a nepremýšľať nad krásou opačného pohlavia, ktoré by sa určite dalo opísať niekoľkými zaujímavými slovnými spojeniami. Práve Levi bol ten človek, kto vie možno jeden z mála, ktorý sa snažil brať určité veci vážne. A tým pádom práve v telocvični sa radšej usidlil k nejakej hudbe a poriadne tvrdému tréningu, ktorý by mu mohol na druhý deň priniesť taký pocit, kedy by sa nevedel postaviť ani len z vlastnej postele. Ten pocit mal skutočne rád. Samozrejme, že v mnohých prípadoch bol spjneny s bolesťou takmer každého jedného svalu na jeho tele a už len pri pohľade na toho vysokého svalnaté ho chlapíka bolo vidieť, že tie svaly sú na tých správnych miestach v ideálnych proporciach. No on ten pocit jednoducho miloval. "ruku na srdce. Ak máš miesto, ktoré ti má pomôcť k tomu aby si sa dostala k svojmu cieľu čo najbližšie. Nemyslím si, že by si sa chcela rozptýliť nejakým flirtom.." povedal Levi bez toho, aby sa na jeho tvári čo i len na malý okamih zmenila jeho mimika pričom vedel, že je len malá šanca k tomu, aby mu mohla uveriť. No v skutočnosti mu na tom možno až tak nezáležalo. Bol to jeho názor a pravda, ktorá sa za tým schovávala. "posilovňa je ako posvätné miesto.. Alebo ako to inak môžem nazvať.." čím ďalej mu to prišlo komickejsie, keď sa to snažil vysvetliť možno aj z toho dôvodu sa radšej svojimi myšlienkami začal venovať ich malej výzve co sa týkalo alkoholu. Levi bol presne tým človekom, ktorý nemal problém prijať nejaké nabádanie k pitiu alkoholu. Aj z toho dôvodu mu vôbec nevadilo, keď sa napokon rozhodla vyzvať ho k dvojitému panákovi.
"dvojitého panáka.. To znie dobre no lepšie by znelo.." no ešte predtým ako mohol tú myšlienku čo i len vysloviť do samotného konca sa pozrel smerom na bar pričom to posunul ešte na vyšší level. "jedna whiskey a jedna fľaška vodky. Ďakujem.." prišlo mu to oveľa praktickejšie ako neustále pýtať jedného panáka za druhým. Pričom sa pozrel na tú fľašku, ktorá mu onedlho predsa len pristála pred jeho očami a na jeho tvári sa objavil malý, takmer nepatrný úsmev v podobe nadvihnutia kutikov pier. Levi si zobral toho dvojitého panáka, ktorý mu bol naservirovaný a bez jediného problému sa rozhodol ho otočiť do seba. "toto môže byť ešte zaujímavý večer. Mam pocit, že si na rade.." ukázal pohľadom na pohárik s vodkou pričom on sám napokon sa rozhodol naliať si ďalšieho panáka a pripraviť si ho pred seba. Jeden panák striedal druhého a jemu sa čím ďalej tým viac začal rozviazovať jazyk a bol oveľa viac zhovorčivejší ako na samotnom začiatku. "zaujímalo by ma,... Či… Sa tváriš takto kyslo pri každom okamihu alebo je to… len týmto večerom. Presne ten pohľad, kedy si dáš tequillu a zahryzneš do citróna…" povedal Levi pričom dokonca v jednom okamihu sa to snažil napodobniť. No napokon sa rozhodol predsa len ponechať si vážnu tvár, aspoň na jeden krátky okamih." si… pozoruhodná žena.. " nevedel z nej pre tento večer skutočne spustiť oči. Bolo mu úplne jedno, kto sa nachádza na tejto akcii, či tu bolo ďalších desiatok krásnych žien, ktoré by stali o jeho pozornosť. Práve Levi sa rozhodol pre tento večer venovať svoju pozornosť práve len jednej žene. Možno to bol ten dôvod, prečo ho na tento krátky okamih vedela zaujať. Kedy to nebol ten prípad dievčaťa, ktoré by padlo pri prvom jeho slove a pri pohľade na jeho úsmev do kolien a nepočítalo si v hlave plodné dni. Levi sa sem tam pozrel na fľašu z ktorej postupne ubudlo, dokonca mal možnosť vidieť, že tam bolo menej ako jedna tretina alkoholu. Čím ďalej tým sa to pilo ľahšie a ľahšie. Levi bol skutočne v dobrej nálade, kedy už už mal na jazyku pozvanie tejto pôvabnej ženy do svojho bytu. No na jeho prekvapenie ho niekto potlapkal po pleci. Bol to práve jeho kamarát, ktorý vyzeral v tejto chvíli oveľa lepšie ako Levi, samozrejme len po tej hladine alkoholu o výzore sa nedalo u Levim pochybovať, že bol na prvých priečkach pričom mu venoval jedno menšie prebodnutie svojim prenikavým pohľadom. "dúfam, že to je aspoň naliehavé.." prevrátil Levi očami pričom sa na neho následne pozrel a podišiel k nemu o čosi bližšie len z toho dôvodu, aby sa to týkalo len ich dvoch. Rozhodne nemal v plane, aby ich niekto počul. "týka sa to tvojich rodičov Levi. Je to urgentný stav.. Neotravoval by som ťa, ak by to nebolo naliehavé.." povedal pričom mu vložil do ruky jeho telefón. Už len z toho dôvodu, že Levi sa na ten svoj nepozrel posledné hodiny a nevedel, či sa niečo deje alebo nie. Ak by sa na neho predsa len pozrel uvedomil by si, že tam ma niekoľko desiatok neprijatých hovorov, ktoré nemal šancu zastihnúť už len z toho dôvodu, že si ho vypil zámerne. Levi sa pozrel smerom k Eleanor a zaplatil za ten alkohol, ktorý bol v podobe dvoch fliaš. "bolo mi potešením ukradnúť si tento večer, kráska. Nie je to naše posledné stretnutie, na to sa nespoliehaj.." povedal Levi pričom podišiel k nej o čosi bližšie, venoval jej jedno menšie objatie a následne jej pošepkal do uška. "už len z toho dôvodu, že si ťa čoskoro nájdem.." a v tom okamihu sa Levi rozhodol nasledovať svojho kamaráta, ktorý už dávno vybavil odvoz s autom, ktorý ich čakal pred budovou vonku. Napokon bol s týmto večerom spokojný. Jeho cesta nasledovala až do jeho bytu v ktorom sa už nachádzalo niekoľko ľudí.
- Byt

Welcome

The construction crew

Name of the current event

Sál (Společenská místnost)