First topic message reminder :


„Je milé, že to tak berieš. Ale vďaka.“ Naozaj sa snažila. Poznala ľudí, ktorí keď nejakí ten strach z niečoho mali, nechali to tak. Lynn sa snažila prekonať samú seba. Samozrejme nie pri všetkom, takých pavúkov sa bude vyhýbať do konca svojho života, tak ako to len pôjde. Už koľkokrát si chcela nechať na ruku položiť tarantulu, keď bola taká možnosť a keď na to narazila ale v momente ako to (odporné) chlpaté stvorenie uvidela, z miesta činu zdrhla. Také výšky boli oproti tomu prechádzka ružovou záhradou. A ako povedala Rafaelovi, tie výhľady stáli vždy za to, takže s tým nemienila skončiť ale len pokračovať. „Tiež si taká citlivka pri filmoch ako ja? Ja tie smutné filmy tak nenávidím ale pritom milujem. Dáva to vôbec zmysel?“ Opýta sa, na čo sa na chvíľu zarazí, než sa zasmeje a mávne rukou. Mala ich rada, vždy si ich rada pozrela ale pritom vždy pri nich plakala, čo patrilo práve k tej nenávisti. Ale to k tým filmom patrilo a vždy si nejaký rada pozrela. Jej spolubývajúca už bola tak zvyknutá na jej začervenané oči, že sa už na to ani nepýtala, vedela čo bolo vo veci. To, že plakával pri filmoch aj Rafael nebrala na veľkú váhu, preto to nejak nekomentovala. Bolo jej jedno, že to je chlapec, aj tí majú city, rovnako ako ostatní, tak prečo by si nemohol poplakať pri filme. Prišlo jej to hlavne milé, že sa za to nehanbí a prizná to. „To dúfam aj ja! Je to jeden z mojich obľúbených filmov a rovnako aj kníh, tak dúfam, že ťa to nesklame. Samozrejme by som to pochopila ale.. to sklamanie by tam stále bolo,“ prizná sa s úsmevom na tvári. Jasné, že by bola trochu smutná, keby sa mu náhodou film nepáčil ale ako povedala, pochopila by to, každý má iný názor. Ale uvidí, už teraz sa teší na jeho reakciu. Ale keďže vie, aký knihomoľ to je, je jej tak nejak jasné, že to asi nejaký čas potrvá. Bola rada, že sa mu prihovorila, bolo príjemné takto stráviť tento večer. Možno keby sem s niekým prišla, či si našla niekoho iného, možno by si zatancovala, opila sa či aj niečo iné. Ale na tú druhú stranu, bola naozaj spokojná. Možno bol ples na zábavu, aby si ľudia zatancovali a bavili sa, ale bavila sa aj takto.  A je si istá, že bude ešte niekoľko akcií, kde sa bude môcť zabávať koľko len bude chcieť. „Presne! Na to som práve myslela! Je to drobnosť ale nechápala som to. Prečo jej jednoducho nedali modré šaty? To by bol až taký problém?“ Toto bola jedna z vecí, ktorá ju na celej Harry Potter sérií štve. Z tých všetkých je ale táto tá najmenšia. Hlavne jej vadí, že sa do filmov nedostali nejaké postavy, ktoré by tam rada videla. Či scény. Videla ich na internete ale je predsa len iné to vidieť vo filme. A možno by potom ľudia videli, že tá postava nebola až taká zlá ako si mysleli. S jeho ďalšími slovami úplne súhlasí. Je určite skvelé mať nejakú svoju obľúbenú knihu, ale ako povedal Rafael, nikto nevie ešte aké knihy uzrú svet a to si to potom tí ľudia rozmyslia, že nie, toto je odrazu ich obľúbená kniha? Ale veď každého vec. Ona to určite nedokázala, preto obľúbených kníh mala asi milión. Vystúpenia boli skvelé, ale bola pravda, že už ku konci ledva vnímala čo sa na pódiu deje, keďže sa skôr venovala práve Rafaelovi. Pri zistení, že ale nikdy nepil bola naozaj v prekvapení. Nikdy nestretla nikoho, kto by to aspoň len neskúsil. „Páni.“ Skvelá reakcia to áno, ale naozaj zostala zarazená, čo je na nej aj vidno. „Naozaj to nemyslím nejak zle, ale naozaj som prekvapená. Niektorí ľudia čo poznám a nepijú, tak to aspoň vyskúšali ale, že nikdy? Páni.“ Zopakuje reakciu, kvôli čomu sa aj zasmeje, než len zavrtí hlavou. „Ale som vlastne hrdá. Alkohol je zlo. Neskúšaj to.“ A preto si ho niekedy vypije, že? Naozaj bola ale hrdá, ak to vydržal takto dlho, tak nech ani nezačína a zostane čistý. Na tom nie je nič zlé, skôr je to obdivuhodné, že sa nenechal nahovoriť a drží mu to tak doteraz. „Ah.. tak to chápem. Ale keby len niekedy ochutnáš, tak sa určite nič nestane. Ale je to predsa na tebe a keď nechceš, tak nemusíš. O veľa neprichádzaš, ver mi.“ Ona sa našťastie ničoho báť nemusela. Aj keď bola opitá, nerobila nič hlúpe, aj vtedy mala vlastné zmýšľanie. Len sa viac zabávala. „Jasná vec. Tiež som rada, že som sa ti prihovorila, aspoň som sa mohla s niekým porozprávať o knihách.“ A možno si ho nájde aj v škole, aby sa s ním mohla porozprávať znovu. Aj keď bol nervózny, tak jej to neprišlo nijak zlé, bolo to skôr milé. Jeden z tých, ktorý sa nehrá na nejakého zlého chlapca alebo drsňáka, ako niektorí. „Ja teba tiež!“ Zvolá so širokým úsmevom, než mu zamáva naspäť. Ešte chvíľu ho sleduje, než zmizne zo sálu. Zostala tam ešte chvíľu po ňom, len aby dopila džús, zamávala jednej spolužiačke, ktorú tam odrazu uvidela ale nezostáva tam, tiež si to namieri späť. Mohla sa k niekomu pripojiť, tak ako to urobila s Rafaelom ale na dnes jej stačilo. Možno nabudúce. Ešte raz sa pozrie na ľudí, ktorí tam ešte zostávajú, než si to zamieri von zo sálu, rovno na svoju izbu.

>> internát

Deň svätého Valentína. Pre Ameliu deň ako každý iný, teda až nato, že na ňu na každom rohu vyskakujú zamilované páriky, presladené vyznania lásky a obrovské kytice ruží. Neušlo jej, že univerzita organizuje Valentínsky ples, a hoci nemá drahú polovičku, s ktorou by tento špeciálny deň chcela stráviť, to ju ešte predsa nezastaví od toho, aby sa tam šla zabaviť. Ako tak prechádzala svoje kontakty, rozhodla sa napísať práve Sebastianovi. Nepovedala by, že sú zrovna nejakí úžasní priatelia, skôr sa často stretávajú na párty, niečo spolu popijú a zabavia sa. Amelia preto vie, že so Sebastianom sa určite nudiť nebude, a práve preto je tou správnou voľbou na dnešný večer. Našťastie s týmto plánom súhlasil, a preto nemusela naďalej listovať v kontaktoch a ozývať sa niekomu inému. Dohodnutí na dnešný večer teda boli už pár dní vopred, nenechala si to na poslednú chvíľu, miesto stretnutia je na bare, ako inak. Prípravu na dnešný večer začala poriadne dlhou horúcou sprchou, to je predsa základ, bez toho by ďalšie prípravy ani nemohli pokračovať. Vysušila si vlasy a posadila sa pred obrovské zrkadlo, kde si spravila iba jemný makeup, nič výrazné, iba nenápadnú čiernu linku a ružový lesk na pery. Vlasy si iba jednoducho natočila, potom si ich rozčesala hustou kefou, to im dodalo taký objemnejší a zároveň prirodzenejší vzhľad. Pred zrkadlom strávi ešte hodnú chvíľu, pretože si obzerá svoje telo v týchto božských ružových saténových šatách, ktoré jej siahajú tesne pod zadok, majú takmer úplne odhalený chrbát, a teda sú celkom vyzývavé. Na krk si pripne zopár zlatých retiazok, jednu väčšiu s nápisom babygirl a nesmú chýbať ani jej milované kruhové náušnice. Na nohy si nazuje zlaté lodičky, do mini kabelky si nahádže všetky dôležité veci a vyberie sa smerom ku spoločenskej sále, kde sa celá táto Valentínska akcia odohráva. Samozrejme, že jej kroky ihneď po vstupe do sály smerujú k baru, a tam, pravdepodobne, strávi zvyšok svojho večera. Krátko si prezrie špeciálnu ponuku drinkov na dnešný večer, všetky majú tematické názvy a sú ladené do ružových a červených farieb. Je to kreatívne, to musí Amelia uznať. Chce začať zľahka, a preto si objedná drink s názvom Kiss me, ten sa jej najviac zo všetkých pozdáva, no a možno neskôr bude čas aj na panáky. Pri čakaní na drink sa krátko porozhliadne po sále, či náhodou neuvidí niekoho známeho alebo náhodou neuvidí prichádzajúceho Sebastiana, ale žiadna z týchto tvári jej nič nehovorí, a preto svoj pohľad radšej presunie k barmanovi, ktorý práve pripravuje jej drink. Pohľadom ho, ako keby, trošku popoženie, a preto na svoj drink, našťastie, dlho nečaká a o malú chvíľku si už užíva prvý dúšok lahodného Valentínskeho drinku. Rozhodne je v ňom niečo ovocné, jeho chuť je jemná a naozaj príjemná, čiže si vybrala správne.

Valentýn se neřadí k svátkům, které by slavil, za což může jeho původ. Díky polským genům a polskému rodišti, kde strávil velkou část svého života, mu bylo vštěpováno, že je Valentýn pouze povrchní a hlavně komerční svátek, na kterém jen vydělávají všichni, co mají z čeho. A zcela upřímně řečeno, nikdo ho nemusel dvakrát přemlouvat na to, aby si tento názor udělal taky. Většina věcí ohledně Valentýnu mu připadá naprosto kýčovitá, až si chvilkami v nějakých obchodech připadá jako na turecké tržnici. Naštěstí pro zachování jeho psychického zdraví, nemusí v tomto období obletovat žádnou dívku, která by toužila po obřích medvědech, pugetech růží a čokolád ve tvaru srdíček, protože žádná taková se momentálně v jeho životě nevyskytuje. Ovšem, jedna hnědooká brunetka, se kterou dnešek stráví, by se přece jen našla a samozřejmě je ní Maddie, která byla dostatečně šílená na to, aby navrhla, že by mohli jít spolu, když se dali jeden den do řeči na školních chodbách. Nejdřív si myslel, že si z něj jen utahuje, protože by to nebylo nic nového! Nakonec ale došli k závěru, že to tak skutečně bude a to i přesto, že původně vůbec neplánoval, že by na ples šel. Na podobné akce je sice zvyklý ze svého normálního života, kde jsou trochu kultivovanější akce na jeho denním pořádku, ale na školní plesy nikdy moc nechodil. Nebyly zkrátka jeho šálkem kávy, protože neholduje alkoholu jako většina jeho vrstevníků. Vlastně nikdy nepil, hlavně díky tomu, že ví, co alkohol dokáže za sviňárny a nebudeme si lhát, v jeho věku a momentální generaci se abstinence nenosí. Nicméně, Maddie tenhle drobný fakt nevadil, a tak se prostě dohodli, že půjdou spolu.
Poslední úpravy jeho zevnějšku dolaďuje doma před zrcadlem. Není sice narcista, ale pravdou zůstává, že ho člověk nejspíš nepotká neupraveného, což samozřejmě u plesu platí dvojnásob. Navíc na oblečení obleku není nic náročného, leda tak jeho vyžehlení, které naštěstí zvládá i bez něčí asistence, což se třeba nedá říct o instalování nábytku. Už mu zbývá jen uvázání kravaty, což má naštěstí v ruce, takže mu to nezabere moc času a může vyrazit. Nezapomene s sebou vzít jednu osamocenou růži, která doteď spočívala ve váze na lince v kuchyni jeho pronajatého bytu- jak Maddie řekl, musí jí přece vynahradit to, že řekla ona jemu alespoň osobním galantním vyzvednutím. A kdyby se náhodou jeho teta dozvěděla, že šel s někým na ples, byť jen s kamarádkou a nevzal ani jednu kytku, nejspíš by byla jeho existence hodně rychle vymazána z téhle planety. A tak společně s květinou zamíří do nerdského spolku, kde by měl Maddie najít. Chvíli mu dělalo problém zjistit, kde vůbec její pokoj je a nejspíš vypadal natolik dezorientovaně, že mu nějaká jiná holka musela pomoct. Jen jí poděkuje, když ho zavede do chodby a ukáže mu dveře Maddiina pokoje, na jehož dveře zaklepe a vyčká, než mu otevře, aby jí mohl vyčíst, že nikde nevyvěsila nápovědy, kde ji najde.

Teddy

Při chystání na ples je nesvůj skoro jako před návštěvou zkoušky. Už dlouho na podobné akci nebyl a všeobecně už strašně dlouho nebyl v obleku, takže je pro něj překvapením, že se do něj ještě vůbec vejde. Naštěstí vejde, takže ho nečeká trapas v podobě tepláků či něčeho jiného, co na ples není nejvhodnější. Co mu však dělá problémy, je uvázání kravaty, se kterou více než bojuje. Sebere mu to více času, než původně plánoval, takže v panice, že nestíhá vyzvednout Teddy, se kterou má na ples jít, kravatu uváže dost ledabyle, takže by se vůbec nedivil, kdyby se mu v průběhu večera rozvázala a on ji někde vytratil. Když se naposledy podívá na hodiny na stěně svého pokoje ve spolku, panikaří ještě více, protože čas, který ručičky hodinek ukazují naznačuje, že jde pozdě! "Kruci!" Vyhrkne a rychle se porozhlédne po místnosti, aby našel telefon, který někde odložil a neví kde. Trochu zmateně začne po pokoji pobíhat ve snaze telefon najít, a když už začíná panikařit, napadne ho zvednout sako z postele, pod kterým se telefon samozřejmě ukrývá. Rychle na něm napíše Teddy zprávu, že do pár minut vyrazí- ještě že to k jejímu spolku není moc daleko. To ovšem nic nemění na tom, že musí začít spěchat, což taky udělá. Zabouchne za sebou dveře pokoje, a když sejde všechny schody v jeho spolku a dojde ke vchodovým dveřím, uvědomí si, že si zapomněl obléknout sako. "Proboha.." S povzdechnutím si přejede rukou přes oči a zavrtí nad svou neschopností se vypravit hlavou. Na nic nečeká a rychle se vrátí do svého pokoje. Sako samozřejmě leží na jeho posteli, a tak se pro něj rychle natáhne a obléká si ho, když sbíhá schody dolů. Doufá, že už má všechno, co na dnešek potřebuje, a tak konečně zamíří k nerdskému spolku, kde se mají s Teddy potkat, aby mohli na ples přijít rovnou spolu a nemuseli se tam někde hledat. A i přesto, že jdou jako kamarádi a v přítomnosti Teddy se cítí komfortně a uvolněně, je dnes nervózní. Chce, aby si dnešek užila a na plese se nenudila a trošku se bojí toho, že jí to nebude moct dopřát. Pochyby o sobě samotném jsou u něj totiž na denním pořádku. O sobě však ví, že se určitě bavit bude, protože se mu ještě nestalo, že by se v přítomnosti Teddy cítil špatně. Snad jen v době, kdy se teprve seznamovali, protože v konverzaci s opačným pohlavím, je více než marný, a tak se před ní stihl už několikrát ztrapnit. Naštěstí jí to nikdy nevadilo a časem zjistil, že je na tom podobně jako on, a tak se v její přítomnosti začal cítit příjemně a to setrvává dodnes. O tom ostatně vypovídá i to, že byl vůbec schopný ji na ples pozvat. S jinou dívkou by to nedokázal.
Když konečně dorazí k nerdskému spolku, vůbec ho nepřekvapí, že je tu rušno. Samozřejmě nejsou jediní, kteří mají zamířeno na Valentýnský ples a podle toho to tu taky vypadá. Buďto tu jsou skupinky kamarádů, dvojice kamarádů a nebo páry. Všichni vypadají hezky, čehož si všímá během cesty k jejímu pokoji. Není to ale jediná věc, které si všimne a která mu začne pomalu docházet- zapomněl doma květiny na zápěstí Teddy! Je to typický americký zvyk, který chtěl dodržet i když jdou jen jako přátelé, protože ví, jak moc má jeho kamarádka květy ráda. Okamžitě se zarazí v chodbě vedoucí k jejímu pokoji a nervózně sjede očima na zápěstí nějaké dívky v doprovodu kluka, který není tupan jako on a nezapomněl. Znovu si musí s povzdechnutím zamnout oči a v duchu si připomene, že by příště radši nikam neměl chodit, protože pak nemá co pokazit. Teď už je bohužel pozdě na to, aby se ještě vracel do svého spolku, takže s narůstajícím pocity nervozity dojde k pokoji Teddy, na který zaklepe. Jakmile mu Teddy otevře, ze všeho nejdřív jí koukne do tváře a začne chrlit omluvy. "Ahoj, promiň že jdu pozdě a taky jsem zapomněl na kytku." Vychrlí a poklepe si na zápěstí, aby naznačil, co myslí. "Teda nezapomněl! Mám ji v pokoji. U sebe. Ve spolku, na stole. Ale zapomněl jsem ji vzít sebou, sem pro tebe." Pokračuje v chrlení informací, během kterého přešlápne na místě a zatím si ani neprohlédne, jak moc to Teddy sluší, protože jí rozpačitě a omluvně kouká do tváře.

Valentín. Sviatok, ktorý má v pamäti vrytý už pravdepodobne navždy. Nie kvôli tomu, že by bol do neho blázon, nenávidí ten sviatok, nenávidí všetko čo sa tohto blbého sviatku týka. Okrem jedného človeka, ktorý má v ten deň narodeniny. Annys. Aj za tie roky si jej narodeniny pamätá a rovnako aj ten deň z pred pár rokov keď ich spolu oslávili. Nie, že by chcela ale on jej chcel urobiť radosť. Všetko najlepšie, slniečko. Ďalší rok bez teba. Myslel som si, že som si zvykol, ale vieš čo som si uvedomil po našom stretnutí? Že to asi až taká pravda nie je. A odoslať. Ako každý rok, tak aj tento jej nezabudne poslať prianie. Nikdy jej to ale nepríde. Od momentu ako sa dozvedela tú novinku, ktorá jej tak zlomila srdce si ho zablokovala. Nie, že by sa tomu divil. Aspoň to môže využiť a takto jej posielať správy. Možno je to sprostosť ale on sa po odoslaní správy cíti hneď lepšie. Menšia nostalgická chvíľka na časy, keď boli spolu.
Nemal v pláne ísť na ples, ako už bolo spomenuté, nie je to nič pre neho. Pravdepodobne by zostal v izbe alebo by sa išiel opiť do baru a so sebou by si zobral nejakú blondínku. Aby aspoň nejak mal spomienku Annys po svojom boku? Možno. Jeho plány sa ale zrušili, keďže sa mu pred celým tým plesom ozvala Amelia, ktorej pozvanie ponúkol. Nie sú si blízky ale Amelia je niekto s kým sa vie na party vždy zabaviť. Aspoň nebude ten deň sám ale práve s ňou. Na ten ples sa ale nijak nechystá, pár oblekov má, proste si jeden vezme, keď bude čas. A tak to aj vyzerá v Deň D. Po sprche si vytiahne oblek, ktorý si aj rovno oblečie, nezabudne si ani upraviť vlasy, aby vyzeral aspoň trochu decentne. Nedáva si žiadneho motýlika, ani kravatu, pretože.. prečo by to robil, keď nemusí? Nebude sa mučiť s takou hlúposťou. Nezabudne si zobrať ešte mobil a nejaké tie peniaze, než si to zamieri zo spolku do sály, kde ho už pravdepodobne čaká Amelia. Alebo tam bude čakať on na ňu. Hneď po príchode si prezrie výzdobu, nad ktorou nakrčí nos. „Preboha, na toto potrebujem drink,“ zašomre si popod nosom a zamieri si to rovno k baru, kde, svet div sa, uvidí Ameliu. No dobre, prvé čo si všimol boli šaty a to telo, ktoré skrývali, až potom keď sa dostal k tvári si uvedomil, že to je jeho „rande“ na tento večer. Na tvári sa mu usadí jeho slávny úsmev a zastaví sa pri hnedovláske, práve keď si užíva drink, ktorý si objednala. Preletí očami rýchlo lístok, než si jednoducho objedná cuba libre. Taká klasika, ktorou sa nikdy nič nepokazí. Až vtedy sa otočí na Ameliu. „Dúfam, že tá zábava bude stáť za to, pretože sa inak asi pozvraciam,“ poznamená, smerujúc jeho poznámku práve na výzdobu, ktorá je proste.. odporná. Na to sa naozaj musí napiť. "Vyzeráš dych berúco," dodá po chvíli so žmurknutím, ktoré jej venuje. Ešte by kvôli tomu zabudol na to hlavné a to kompliment, ktorý si táto hnedovláska určite zaslúži.

Posledních několik let, vlastně už co nastoupila na odvykačku, se Piin Valentýn táhnul v hodně podobném duchu – věnovala se jednoduše sama sobě. Neměla žádného přítele, se kterým by svátek mohla slavit, a popravdě jí to ani nijak nevadilo. Je společenské děvče, ale stejně tak dobře se dokáže zabavit sama. Vždy si koupila nějaké nealkoholické pití, hory čokolády nebo zmrzliny a zakotvila to s pleťovou maskou u televize. Přesně jako to probíhá ve většině amerických filmů. Na rozdíl od protagonistek ona u toho ale nebrečí osamělostí. Občas se k ní také připojily některé její svobodné kamarádky a strávily svátek zamilovaných všechny hezky pospolu.
Tento Valentýn je však jiný – sice ho tráví opět s kamarádkou, ale tentokrát není zavřená doma. Místo toho se s Ellie, dívkou, se kterou kdysi udělala rozhovor o sportu do jednoho z předmětů, a tím se staly kamarádkami, rozhodly, že vyrazí na valentýnský ples pořádaný univerzitou. Hezky se obléknou, nalíčí a užijí si to, jak nejlépe budou moct. Třeba zamrkají i na pár chlapců, kdo ví – možností mají neomezeně. Jakmile se na tomto dohodly, došlo na zběsilé shánění šatů. Pia si sice potrpí na kvalitu, ale nedávno došla k tomu závěru, že by bylo vhodné, aby se trochu uskromnila a třeba si i našla brigádu, a proto se rozhodla vytáhnout šaty ze skříně a nekupovat si nové. Jsou světle zelené se špagetovými ramínky, odhalenými zády a menším rozparkem. Doplnila to vhodnými lodičkami a zlatými šperky. Nalíčila se, učesala po ramena krátké vlasy a hurá, byla připravena vyrazit. Jelikož se s Ellie dohodly, že se potkají před sálem, tak na nic nečekala, vzala si menší psaníčko se vším potřebným, co mladá žena jako ona potřebuje (tudíž mobil, peníze, klíče, rtěnku a samozřejmě nesmí chybět ani pepřový sprej), a vyrazila ze svého bytu taxíkem na univerzitu.
Před sál se jí podaří dojít první, ale naštěstí nemusí nijak dlouho čekat, než se jí v davu přicházejících párů podaří zahlédnout známou blonďatou hlavu. Pia jí raději pořádně zamává, aby ji Ellie příliš dlouho nehledala. Když se k ní dívka přidá, Švédka si ji prohlédne hezky od hlavy až k patě, a pak promluví: "Vypadáte překrásně, slečno Lawson. Jako princezna. Si vás budu muset hlídat." Laškovně na ni mrkne, než ji jako správně vychovaná slečna nabídne rámě. Svá slova každopádně myslí vážně. Ellie je krásně učesaná, namalovaná a ty překrásné modré šaty k ní sedí. Jen jí přijde trochu legrační kontrast mezi jejím něžným zjevem a tím drsným, polovlčím chováním kluka, které je následkem její výchovy. Zadívá se před ně směrem ke vchodu do sálu, kde se nachází tematicky ozdobený oblouk. Spousta srdíček a červené barvy. Roztomilé. Následně zrak obrátí zpátky na slečnu po jejím boku. "Můžeme vyrazit?" Zeptá se jí. Pokud Ellie souhlasí, tak se společně rozejdou do řady lidí čekajících na vpuštění dovnitř. Když přijde jejich čas, musí odevzdat zakoupené vstupenky, které jim také garantují veškeré pití zadarmo, a pak můžou jít vzhůru do sálu, který se začíná hezky plnit lidmi. Zaujatě si prohlédne výzdobu, ze které jí začíná pomalu přecházet zrak. Tolik červené a bílé už dlouho neviděla. Všude samá srdíčka, balónky a světýlka. "Co takhle první pití?" Nadhodí a kývne směrem k baru. Jen doufá, že tam budou mít i nealkoholické nápoje. Ráda by si udržela svoji abstinenci.

V pozadí hrajú tie typické romantické odrhovačky, nad čím Amelia len prevráti očami a radšej sa opäť poriadne napije. Nič proti láske, nech sa ľudia ľúbia a ak vám vyhovuje, keď vám partner vyzná lásku pred plnou miestnosťou cudzích ľudí alebo vonku na chodníku, dobre pre vás. Ona by ale takéto verejné vyznanie asi nezvládla, už len pri tej predstave sa jej obracia žalúdok. Našťastie jej partner na dnešný večer na seba nenechá dlho čakať a objaví sa po jej boku iba krátko po tom, ako si po prvýkrát odpije zo svojho drinku.“Sebastian,“ venuje mu jeden očarujúci úsmev, ako inak, pričom si ho krátkym pohľadom prehliadne od hlavy až po päty, a následne sa vráti späť k jeho tvári. „Ďakujem,“ jej úsmev sa ešte o trošku viac rozšíri, keď jej komplimentom pohladí ego. Amelia vie, že dnes vyzerá úžasne, ale aj tak sa to vždy dobre počúva. Jemne si prehrabne vlasy, pričom si krátko opäť odpije z lahodného drinku. „Tiež vyzeráš dobre,“ zľahka si jazykom prejde po perách a prázdny pohárik odloží na bar. Drink v poháriku zmizol veľmi rýchlo, ale to predsa u Amelie nie je žiadnou novinkou. Sebastian je, nepochybne, veľmi príťažlivý muž, Amelia predsa nie je slepá a veľmi dobre to vie. A teda hoci má na sebe iba veľmi jednoduchú košeľu a sako, nad výberom ktorého určite nestrávil viac ako päť minút, vyzerá neskutočne dobre. „Tak to sme dvaja,“ s úškrnom nad Sebastianovými slovami sa otočí sa smerom ku tanečnej sále, ktorá je úplne prezdobená v ružovo-červených tónoch, všade naokolo nich sú balóniky v tvare srdiečok a nemôžu predsa chýbať ani jasno červené ruže. „Vždy sa môžeme odtiaľto vypariť a nájsť si lepšiu zábavu,“ zľahka pokrčí ramenami, pričom venuje Sebastianovi hravý úsmev. Ona by pár nápadov hneď mala, ale tak uvidíme, čo dnešný večer ešte prinesie. Nenechá predsa Sebastiana popíjať samého, a preto si vzápätí objedná ďalší drink, takýmto tempom sa postupne dostane aj cez celý nápojový lístok. Ak ju to teda nepoloží skôr, ako sa k poslednej položke vôbec dostane. V rukách jej pristane drink s názvom Sweetheart, rovnako ako Sebastianovi jeho cuba libre. „Tak na zdravie, na pekného Valentína,“ sladko sa uškrnie na Sebastiana, pričom zľahka podvihne pohárik do výšky očí na prípitok a následne si z neho odpije.

Jej prípravy na ples boli v plnom prúde a snažila sa vymyslieť spôsob akým si učeše vlasy, lenže z nejakého dôvodu sa jej ani jeden nápady nepáčil. Šaty už mala oblečené na sebe, dokonca bola aj namaľovaná, nie príliš, keďže to nemala rada, takže jediné čo jej zostávalo boli práve vlasy. Zo skúšania ju vyruší až pípnutie prichádzajúcej správy, ktorú si hneď prečíta. Až vtedy jej padne pohľad na čas, ktorý naznačuje, že má Cass meškanie.. a vlastne aj ona, lebo ani nie je pripravená. Takže to, že vlastne mešká jej vyhovuje. Pozvanie na ples ju milo prekvapilo, ale samozrejme hneď aj na to kývla, prečo nie? Na ples by asi inak nešla, nemala veľmi s kým, čo sa zmenilo po opýtaní, či pôjde s ním. Cassa mala veľmi rada a rovnako rada bola aj v jeho prítomnosti. Bojí sa, že sa nebude nejak veľmi baviť v jej prítomnosti, keďže každý vie aká Teddy je, ale už sa poznajú nejaký ten čas, takže dúfa v to, že to aj tak vyjde skvelo. Na Cassovu správu odpíše len so slovami, že ho čaká a vráti sa späť pred zrkadlo, na čo si len povzdychne a vlasy nechá pohodené len tak na ramenách. Proste ich nechá tak, je to úplne jedno. Samozrejme chce vyzerať dobre, aby sa náhodou Cass za ňu nehanbil ale.. nad čím to vlastne premýšľa? Cass sa určite za ňu hanbiť nebude, taký predsa nie je. Na niečo také je až príliš milý. Jeden z dôvodov prečo ho tak zbožňuje. Prečeše si párkrát vlasy, upraví šaty a do ruky si vezme menšiu kabelku do ktorej si vhodí všetky potrebné veci ako mobil či lesk na pery, ktorý si nezabudne ešte naniesť. „Lepšie to už asi nebude,“ zamrmle potichu, než sa na seba v zrkadle usmeje a prejde k oknu, kde vidí ako už rôzne páry odchádzajú zo spolku a mieria si na miesto akcie. Vyberie si ešte mobil aby skontrolovala čas a hlavne, či jej náhodou Cass nenapísal. Malé obavy sa tam vkradli, ako inak. Čo ak si to rozmyslel a nepríde. Vie, že taký on proste nie je ale ten strach v sebe má. Obavy ale môže zahodiť za hlavu, keď sa za malú chvíľu na jej dverách ozve zaklopanie, preto mobil odloží späť do kabelky a zamieri si to ku dverám, ktoré otvorí dokorán, pred ktorými stojí Cass. Než sa ale stihne pozdraviť, či povedať nebodaj niečo úplne iné, ozve sa Cass, ktorý sa jej začne ospravedlňovať. Párkrát zažmurká očami, na tvári má ale úsmev, ktorý jej tvár zdobí každý deň. Za ten čas má možnosť si ho aspoň prezrieť, na čo sa jej tváre zafarbia na červeno. Vyzerá skvelo a.. je to chlapec. Kamarát ale to sa na tom vôbec nemení. Jej oči ale padnú na kravatu, ktorá.. no buďme úprimný vyzerá hrozne. Asi sa tak ponáhľal, že to zaviazal úplne ledabolo, kvôli čomu sa jej úsmev ešte viac rozšíri, než zdvihne hlavu aby sa mu mohla pozrieť do tváre. „Cass.. dýchaj,“ ozve sa nakoniec po toľkých informáciách, ktoré jej chlapec ponúkne. „Nič sa nestalo, to sa stane každému,“ dodá ešte. Snaží sa ho presvedčiť, že sa naozaj nič strašné nestalo. Bolo by to milé gesto, ale ona je spokojná aj s tým, že prišiel a spolu niekam pôjdu, nejaký zabudnutý kvet to ničím nepokazí. „Vyzeráš skvelo.“ Venuje mu úsmev pri komplimente, ktorý mu ponúkne. Zodvihne ruky mierne do vzduchu a s otázkou v očiach sa mu pozrie do očí. „Môžem?“ zamumle, ale zreteľne tak aby to počul a ukáže na kravatu. Ak jej to dovolí, tak k nemu o pár krokov bližšie pristúpi a zaviaže mu tú kravatu znova, tentoraz poriadne, aby to na ňom vyzeralo dobre a nie tak, že mu to každú chvíľu skĺzne z krku. Spokojne prikývne, pričom mu rukami prejde po ramenách aby mu upravila sako, než si uvedomí čo robí a s ešte viac červenými tvárami než predtým, od neho odstúpi. „P-prepáč,“ zakokce a sklopí pohľad k zemi. Až po menšej chvíli sa dokáže na neho znovu pozrieť, už ale nie uprene do očí, skôr niekam na jeho tvár. „Je to lepšie, takže.. môžeme ísť,“ navrhne s miernym úsmevom, nezabudne za sebou ani zavrieť dvere, než prejde bližšie k nemu a svoju pozornosť otočí k dverám od spolku, kde práve vychádza nejaká slečna s mladíkom, ďalší pár idúci na ples.

Možno po príchode do miestnosti ľutuje, že to pozvanie prijal, pretože ak má celý večer stráviť medzi týmto a medzi tými ostatnými zaľúbencami, asi by to bolo lepšie niekde v bare. Ale po videní jeho spoločnosti to nakoniec prehodnotí a povie si, že to za to nakoniec stálo. No kedy by mal možnosť ju vidieť v týchto šatoch, v ktorých vyzerá naozaj božsky? V obyčajnom bare asi nie. Ale kto vie, možno by prekvapila. Venuje jej ďalší úsmev, než prikývne a objedná si svoje cuba libre, pričom má pohľad upretý na Ameliu. Nemôže si proste pomôcť. „Ja viem,“ odvetí s úškrnom na perách, nakoniec mu to ale zmizne a venuje jej úsmev a mierne kývnutie hlavy, „ďakujem,“ dodá nakoniec. Vedel to o sebe, rovnako ako ona vedela, že vyzerá skvelo, ale komplimenty sa proste skvelo počúvajú, takže nebol proti. Mykne mu kútikmi a nasleduje jej pohľad na sálu v ktorej sa nachádzajú. Možno keby bol zaláskovaný a mal to s kým osláviť, díval by sa na to pravdepodobne inak, ale takto je len znechutený z tej všetkej ružovej, ruží a.. ostatných vecí. Des. To ale povie Amelia niečo, nad čím hneď zbystrí a nezbedne mu zaiskrí v očiach. Oprie sa rukou o bar a znova jej venuje žmurknutie. „Beriem ťa za slovo, kráska,“ odvetí a nad tou myšlienkou sa sám pre seba spokojne usmeje. To znie skvelo. Keď už sem ale prišli, tak tu aspoň chvíľu zostanú a potom sa uvidí. Kým je tu ale alkohol, tak je Sebastian spokojný. Sklopí oči na jej dopitý drink a potom ich zdvihne na jej tvár. Uchechtne sa a nadvihne jedno obočie. „To aby som si pohol a dobehol ťa,“ poznamená s úškrnom. Keď sa konečne jeho cuba libre objaví pred ním, okamžite si ju vezme do ruky a celým telom sa natočí na hnedovlásku, ktorej venuje jeden zo svojich najlepších úsmevov. „Na Valentína.“ Vnútorne prevráti očami, keď si len pomyslí na celého blbého Valentína ale do mysle sa mu už znova za tento deň vkradne jedna blondínka, čo radšej zaženie tak, že sa napije svojho drinku, len aby nemal tieto myšlienky. Nebude premýšľať o nej. Prečo by aj? Medzi nimi je už dávno koniec a ona ho nenávidí. Radšej by sa mal venovať Amelii, ktorá sa sem prišla zabaviť a to práve s ním. Nesmie ju predsa sklamať.