First topic message reminder :


„Je milé, že to tak berieš. Ale vďaka.“ Naozaj sa snažila. Poznala ľudí, ktorí keď nejakí ten strach z niečoho mali, nechali to tak. Lynn sa snažila prekonať samú seba. Samozrejme nie pri všetkom, takých pavúkov sa bude vyhýbať do konca svojho života, tak ako to len pôjde. Už koľkokrát si chcela nechať na ruku položiť tarantulu, keď bola taká možnosť a keď na to narazila ale v momente ako to (odporné) chlpaté stvorenie uvidela, z miesta činu zdrhla. Také výšky boli oproti tomu prechádzka ružovou záhradou. A ako povedala Rafaelovi, tie výhľady stáli vždy za to, takže s tým nemienila skončiť ale len pokračovať. „Tiež si taká citlivka pri filmoch ako ja? Ja tie smutné filmy tak nenávidím ale pritom milujem. Dáva to vôbec zmysel?“ Opýta sa, na čo sa na chvíľu zarazí, než sa zasmeje a mávne rukou. Mala ich rada, vždy si ich rada pozrela ale pritom vždy pri nich plakala, čo patrilo práve k tej nenávisti. Ale to k tým filmom patrilo a vždy si nejaký rada pozrela. Jej spolubývajúca už bola tak zvyknutá na jej začervenané oči, že sa už na to ani nepýtala, vedela čo bolo vo veci. To, že plakával pri filmoch aj Rafael nebrala na veľkú váhu, preto to nejak nekomentovala. Bolo jej jedno, že to je chlapec, aj tí majú city, rovnako ako ostatní, tak prečo by si nemohol poplakať pri filme. Prišlo jej to hlavne milé, že sa za to nehanbí a prizná to. „To dúfam aj ja! Je to jeden z mojich obľúbených filmov a rovnako aj kníh, tak dúfam, že ťa to nesklame. Samozrejme by som to pochopila ale.. to sklamanie by tam stále bolo,“ prizná sa s úsmevom na tvári. Jasné, že by bola trochu smutná, keby sa mu náhodou film nepáčil ale ako povedala, pochopila by to, každý má iný názor. Ale uvidí, už teraz sa teší na jeho reakciu. Ale keďže vie, aký knihomoľ to je, je jej tak nejak jasné, že to asi nejaký čas potrvá. Bola rada, že sa mu prihovorila, bolo príjemné takto stráviť tento večer. Možno keby sem s niekým prišla, či si našla niekoho iného, možno by si zatancovala, opila sa či aj niečo iné. Ale na tú druhú stranu, bola naozaj spokojná. Možno bol ples na zábavu, aby si ľudia zatancovali a bavili sa, ale bavila sa aj takto.  A je si istá, že bude ešte niekoľko akcií, kde sa bude môcť zabávať koľko len bude chcieť. „Presne! Na to som práve myslela! Je to drobnosť ale nechápala som to. Prečo jej jednoducho nedali modré šaty? To by bol až taký problém?“ Toto bola jedna z vecí, ktorá ju na celej Harry Potter sérií štve. Z tých všetkých je ale táto tá najmenšia. Hlavne jej vadí, že sa do filmov nedostali nejaké postavy, ktoré by tam rada videla. Či scény. Videla ich na internete ale je predsa len iné to vidieť vo filme. A možno by potom ľudia videli, že tá postava nebola až taká zlá ako si mysleli. S jeho ďalšími slovami úplne súhlasí. Je určite skvelé mať nejakú svoju obľúbenú knihu, ale ako povedal Rafael, nikto nevie ešte aké knihy uzrú svet a to si to potom tí ľudia rozmyslia, že nie, toto je odrazu ich obľúbená kniha? Ale veď každého vec. Ona to určite nedokázala, preto obľúbených kníh mala asi milión. Vystúpenia boli skvelé, ale bola pravda, že už ku konci ledva vnímala čo sa na pódiu deje, keďže sa skôr venovala práve Rafaelovi. Pri zistení, že ale nikdy nepil bola naozaj v prekvapení. Nikdy nestretla nikoho, kto by to aspoň len neskúsil. „Páni.“ Skvelá reakcia to áno, ale naozaj zostala zarazená, čo je na nej aj vidno. „Naozaj to nemyslím nejak zle, ale naozaj som prekvapená. Niektorí ľudia čo poznám a nepijú, tak to aspoň vyskúšali ale, že nikdy? Páni.“ Zopakuje reakciu, kvôli čomu sa aj zasmeje, než len zavrtí hlavou. „Ale som vlastne hrdá. Alkohol je zlo. Neskúšaj to.“ A preto si ho niekedy vypije, že? Naozaj bola ale hrdá, ak to vydržal takto dlho, tak nech ani nezačína a zostane čistý. Na tom nie je nič zlé, skôr je to obdivuhodné, že sa nenechal nahovoriť a drží mu to tak doteraz. „Ah.. tak to chápem. Ale keby len niekedy ochutnáš, tak sa určite nič nestane. Ale je to predsa na tebe a keď nechceš, tak nemusíš. O veľa neprichádzaš, ver mi.“ Ona sa našťastie ničoho báť nemusela. Aj keď bola opitá, nerobila nič hlúpe, aj vtedy mala vlastné zmýšľanie. Len sa viac zabávala. „Jasná vec. Tiež som rada, že som sa ti prihovorila, aspoň som sa mohla s niekým porozprávať o knihách.“ A možno si ho nájde aj v škole, aby sa s ním mohla porozprávať znovu. Aj keď bol nervózny, tak jej to neprišlo nijak zlé, bolo to skôr milé. Jeden z tých, ktorý sa nehrá na nejakého zlého chlapca alebo drsňáka, ako niektorí. „Ja teba tiež!“ Zvolá so širokým úsmevom, než mu zamáva naspäť. Ešte chvíľu ho sleduje, než zmizne zo sálu. Zostala tam ešte chvíľu po ňom, len aby dopila džús, zamávala jednej spolužiačke, ktorú tam odrazu uvidela ale nezostáva tam, tiež si to namieri späť. Mohla sa k niekomu pripojiť, tak ako to urobila s Rafaelom ale na dnes jej stačilo. Možno nabudúce. Ešte raz sa pozrie na ľudí, ktorí tam ešte zostávajú, než si to zamieri von zo sálu, rovno na svoju izbu.

>> internát

Aj keď mala toho nad hlavu a ledva stíhala s učením, ktoré jej už doslova lietalo z uší von, zaumienila si, že na ples, ktorý univerzita koná pôjde. Potrebovala vypnúť od toho neustáleho učenia a sedenia zavretá v knižnici len aby stihla všetky seminárky či projekty, ktoré boli potreba. Do toho sem tam nejaké testy. Ako to len nenávidela. Snáď zo školy odíde čo najskôr nech to už nemusí riešiť. Samozrejme je v škole rada, našla si veľa priateľov a bola to celkovo zábava ale úprimne sa tešila na ten pocit, keď konečne odíde a začne pracovať. Jasné, už žiadne prázdniny ani iné školské veci ale aspoň bude zarábať! A to je pravdepodobne tak všetko. Ale aspoň tam budú tie peniaze.
Na ples sa chystala.. povedzme, že to proste trvalo. Kým si zohnala vhodné šaty, k tomu topánky, ako sa namaľuje, čo za šperky si dá, bolo toho proste veľa. Nakoniec to ale celé zvládla, čím bola na seba hrdá. Šaty mala jednoduchšie, nepreháňala to s nimi, preto si k tomu našla viac extra topánky, aby aspoň nejak vynikla. Nezabudla na make-up, ktorý sa jej farebne hodí k outfitu, šperky a môže vyraziť do sálu. Bola dohodnutá s ostatnými, že sa tam stretnú, ak ich nájde, takže tam každý išiel kedy chcel. Cesta zo spolku našťastie netrvá dlho, inak by sa asi v tých topánkach hodila niekomu pod auto. Možno si mohla zavolať taxi ale keďže vedela, že to nebude dlhá cesta, chcela to risknúť. Možno to proste mala urobiť, mala pocit, že v momente ako príde tak si bude musieť sadnúť. Po vstupe do sálu sa porozhliadne po miestnosti a na tvári sa jej objaví široký úsmev. Výzdoba sa jej páči, kvetov tam bolo naozaj dosť, ale vyzerá to celé skvelo, tí, ktorí na tom pracovali sú naozaj šikovní. Keďže ale ani po chvíli skúmania nikoho z jej partie neuvidí, zamieri k baru. Buď ešte nikto z nich neprišiel, alebo prišli a ona je len slepá a v tej mase ľudí nikoho z nich nevidí. Možno ale u spomínaneho baru bude mať šťastie. A že aj má! Ale nie v tom čo dúfala. Niekoho známeho tam uvidí, ale nie z jej dohodnutých ľudí. Po menšom premýšľaní, ktoré reálne trvalo tak dve sekundy, si to proste zamieri k zrzkovi, ktorý tam tak sám postával a na stoličku, ktorá je vedľa neho a je vhodne prázdna sa proste posadí. „No zdravím, hviezda, dlho som ťa nevidela. Ako to ide vo svete dospelých?“ Áno, obaja boli dospelí ale on je ten, ktorý je už zo školy von, takže je to niečo iné. Medzitým si objedná nejaký drink z ponuky, než sa natočí viac na neho a zaculí sa. S Nathanom možno nebola úplne blízka kamarátka, ale poznali sa zo zápasov, keď tam pochodovala a povzbudzovala, keďže ako roztlieskavačka musela. Tým pádom sem tam sa obaja porozprávali ale tým to aj skončilo, keďže bol Nathan zaneprázdnený inou roztlieskavačkou. Alebo hraním. Ale využila príležitosť. Vyzerá, že je sám, zatiaľ, a ona sama nechce byť, tak sa mu zatiaľ prihovorí! Možno sa za ňou odrazu objaví jeho date. A možno nie a je tu sám ako ona. Teda ona tu ľudí má ale.. nevie kde. Nie, že by ju tu až tak moc trápilo.

„Pretože si môj najskvelejší priateľ a vždy ma odvezieš, keď ťa poprosím, kto by toho nevyužil? A aspoň nekecaj, minule som ti zaplatila jedlo, keď sme boli von!“ To, že to bol fast food, takže to nebolo drahé vynechá. Rovnako ako vynechá ten fakt, že tie predošlé hangouty s ním platil zase on. Rovnako ako ďalšie veci. Dokonca jej raz aj zaplatil farby na vlasy, keď si potrebovala znovu prefarbiť hlavu. A dokonca jej s tým pomohol. No nemá toho najlepšieho priateľa na svete? „Yes, sir,“ zopakuje po ňom to isté, čo jej pred pár sekundami povedal on, pričom mu ešte nezabudne zasalutovať než sa vyberie do útrob zábavy. Kvety. No aspoň vie, že keby sa niečo stalo, môže skúsiť hľadať Jetta, keďže ten o jej alergii vie a je na to zvyknutý. Aj keď možno radšej nie, nejak si nevie predstaviť, čo by v tejto situácií robil.
U baru zaparkuje skoro ihneď, kým je tam ešte miesto a obsadí jednu zo stoličiek, ktorá sa vedľa nej nachádza. Objedná si drink, nech tam nesedí s prázdnou, mierne si upraví šaty, ktoré sa jej pri tom vyskočení na stoličku pokrčili a zadíva sa na miestnosť a tú výzdobu, ktorá sa tam nachádza. Určite to vyzerá skvelo, všetko vyzerá na mieste a ladí to aj tak nejak farebne ale musí tu byť tých kvetov toľko? Ona by si vystačila aj s jedným, fakt. Našťastie pre ňu to ale vyzerá, že jej prášky zabrali a je v úplnom poriadku. Zatiaľ. Snáď sa do pár minút nepreukáže, že sa mýlila. Keď je jej drink hotový, prevezme si ho od obsluhy a znovu uprie pohľad do centra diania. Dokonca tam po chvíli uvidela aj Jetta, ktorého by pravdepodobne nespoznala ale ten kšilt? To nie je úplne ťažké uhádnuť. Mierne nadvihne obočie pri jeho spoločníkovi, na to sa ho vlastne nepýtala. Asi bude mu bude musieť ďalší deň napísať. Ak si na to spomenie. Nakoniec od nich ale odvráti pohľad a tentoraz sa jej oči zastavia na jednej slečne v obleku, ku ktorej sa musela vrátiť pohľadom a urobiť takzvaný double look. Trvalo jej pár sekúnd kým si uvedomila na koho sa vôbec díva. Hot. Na mávnutie jej samozrejme mávne späť, ruku ale nechá zarazene visieť vo vzduchu, keď si pred ňou všimne malú hnedovlásku.. ktorá na Bex máva tiež. „Do prdele,“ zanadáva hneď trochu hlasnejšie než možno chcela a ruku skoro ihneď dá dole a radšej sa napije drinku, ktorý do teraz vôbec neochutnala. Možno ju Bex vôbec nevidela a mávala práve na tú slečnu, ktorá stála pri nej a nie jej. To by sa jej ale podobalo. Pár minút a hneď sa jej stane nejaký trápny moment. Kde má toho Jetta, keď ho práve potrebuje.

Jarný ples? Ani náhodou. S plesmi nemala problém, keď sa jej téma nejak hodila alebo proste páčila. Jar a všetky tie kačky mačky okolo toho, kvety nebolo práve pre ňu, preto mala v pláne, že sa proste tomu vyhne a zostane schovaná v spolku. Alebo pôjde na nákup. Na nákup nakoniec aj išla. Deň pred tým dňom D. S Lacey. Pretože išla na ples. Ako len nenávidela tie jej roztomilé oči, ktoré keď na ňu uprela, zamrkala s nimi a tak pol dňa ju prosila nech tam s ňou ide, tak nakoniec na to celé kývla. Je len veľmi málo ľudí, ktorým nedokáže povedať nie a Lacey je práve jedna z nich. Preto sa s ňou vybrala ten deň na nákupy, keďže si potrebovala kúpiť niečo vhodné, v čom aspoň trochu zažiari. Predsa tam nepôjde len tak. Našťastie je Lacey skvelý parťák na nakupovanie, tak všetko čo chceli aj nájdu. Deň s Lacey si naozaj užila, tak ako vždy, keď boli spolu. Poslednú dobu to teda nebolo tak často ako by obe chceli, takže ak by sa aj na plese nebavila, aspoň sa bavila deň predtým.
Prípravy trvali nejaký čas, keďže väčšinu času sa nasmiali každej prkotine, ale nakoniec boli pripravené obe. S make-upom si nechala pomôcť od Lacey, keďže mala lepšiu ruku a bola v tom viac šikovnejšia. S oblečením bola spokojná, dokonca aj ladila s Lacey, keďže si kvôli nej kúpila žlté topánky, ktoré by si inak nekúpila, pretože to nebola úplne jej farba. Čo pre tú hnedovlásku neurobí. Výzdoba v sále ale nebola vôbec zlá, nebola jej štýl ale nebolo to vôbec zlé. „To sa ešte uvidí,“ prehodí späť k Lacey, na tvári sa jej usadí ale menší úsmev, keďže vie, že žiadny večer v spoločnosti Lacey neskončí katastrofou. Nad poznámkou o venčekoch nadvihne ale obočie a otočí sa tam kam jej spoločníčka ukazuje, než sa pomaly otočí späť na Lacey. „Ak chceš, tak tam môžeme ísť hneď. A môžeme si vyrobiť nejaké aby sa nám hodili k outfitom. Alebo by som mohla urobiť ja tebe a ty mne,“ povie hneď nejaký ten nápad, čakajúc čo si vyberie a či tam vôbec bude chcieť ísť hneď. Nehnevala by sa najprv nejakému pitiu ale je jej to vlastne jedno, takže prenechá rozhodnutie Lacey.

>>> příchod do sálu


Krásky na značky juchůůů! No dobře, takhle sebevědomá Vivian asi úplně není, ale to se vsákne nebo spraví, no ne? Před plesem nic moc velkého neudělala, uklidnila si trochu pokoj, aby se jako neřeklo že celý den byl její mood „rot in bed“ s hydratační maskou na obličeji. Ale vlastně to tak z části bylo, protože nabírala energii na jarní ples, chápeme se. I přes to, že tam jde sama a doufá, že se jí tam aspoň někdo trochu chopí a nebude tam jak kůl v plotě. Chtěla na ples dorazit o něco dřív, aby si mohla prohlédnout terén, popřípadě únikové cesty, pokud se rozhodne leavnout dřív. Začala se sprchou a umytí vlasů, které poté pečlivě vyfoukala a trochu narovnala. Nezapomněla i na nějaký ten makeup, avšak nebylo to nic výrazného, jelikož k šatům které si vybrala by se to nehodilo! Zvýraznila primárně nejvíc své plné rty a voala, it is done! Zní to jako rychlý proces, avšak nějakou tu hodinku a půl to určitě zabralo, jelikož se nemalovala v tichosti, ale s hudbou, do které si určitě ještě svým hezkým hlasem zpívala. Po koncertě v její malé koupelně ve spolku, který doufejme nikdo neslyšel, se rozhodla obléct do krásných bílých kytičkovaných šatů, jejižch délka byla poměrně krátká, ale ona vše co má být skryté schová! Není žádná poběhlice, to teda ne! K šatům byly i roztomilé rukávky, které si navlekla hned, co si obula bílé jednoduché podpatky.
Na sebe i hodila nějaký kabátek, venku totiž není úplně stále letní počasí, proto se tomu říká jarní ples že jo haha. No, ani jako jaro to občas není, co se teploty týče, ale poradila si! Rozhodla se jet taxíkem, jelikož úplně sama se v tuto hodinu San Franciscem toulat nechtěla a jak bylo již řečeno, chtěla dorazit o něco dříve než většina lidí. Jenže kdo ví, možná mají i ostatní podobné plány. Netrvalo dlouho a objevila se i ona sama na univerzitě, kterou tak dobře zná a i v jejím sále, kde se ples pořádal. Div jí oči nevypadly, protože ta výzdoba byla no.. Wow! Bylo to prostě krásné. Očkama tikala po výzdobě, až si všimla Teddy. Neznají se jako nějaké nejlepší kamarádky, avšak pravděpodobně ví o svojí existenci vzhledem k tomu, že jsou spolu v jednom spolku! Jo a Vivian je královna, lol. No nijak to neprožívá, ani to moc nečekala, co si budeme. Mnozí by i možná zkusili říct, že se chtěla někde ukázat tak z dívčího spolku odešla do nerdského, což není pravda. Jen se mezi nerdíky našla o něco více, jako „doma“. Přicapkala za zády Teddy, přičemž jí ještě posbírala pár květinek ze země a s úsměvem jí je nabídla. „Ještě tady.. Jinak ahoj.“ Vykouzlí ještě větší úsměv a ukáže prstíkem kolem. „To je tvoje práce?“ Zeptat se musí, věřila ve verzi, že je určitě Teddy tak šikovná a opravdu je výzdoba její práce, nebo možná i že je šikovná, a ještě ke všemu hodná, že chtěla výzdobu opravit, aby byla perfektní! „Ráda bych ti klidně pomohla, ale nechci to nějak.. Pokazit a vypadá to, že jsi na to šikovnější než já.“ Uchechtne se, přičemž si nervózně přešlápne. Nešikovná Vivian není, jen si není jistá, aby Teddy svojí přítomností neobtěžovala.

Uplynulo několik týdnu, či měsíců? To je jedno. Čeká ho ale jarní ples, kde se bude muset představit jako král se svojí královnou. S Lizzie, s holkou, kterou potkal během večerní party na Halloweenu. Vyměnili si pěkná slova a za to jí Louis vzal na ples. Správný král má být připraven perfektně, správný oblek, správná voňavka a správný okouzlující úsměv. Upřímně se těšil na akci, proto byl nedočkaví, když však přijel taxíkem k domu Lizzie zjistil ze se setká s její rodinou. Nevadilo by mu to, ale nechce dávat nikomu větší naděje... hlavně jejím rodičům, ví jak jeho rodiče umí být umanutí s vyptáváním, kdyby to nevyšlo. Usmál se a slušně pozdravil rodiče Lizzie. Jediné, co jim mohl nabídnout je dobré vychování. Pousmál se lehce, když shlédl Lizzie v jejích šatech a náladě. "Vypadáš úžasně, drahá." Řekne a nabidně jí rámě k východu. Nastoupili společně do taxíku a pomalu vyjeli ke škole, aby si to užili. Občas pohledem uteče k Lizzie a jen se pousměje než se zase otočí k okýnku auta. Jakmile vystoupí z auta a pomůže jí vystoupit s samozřejmostí jí opět nabídne rámě. Vede jí akorát dovnitř, když Lizzie poprvé k němu promluví. Otočí se na ní ze zaujetím. "A krásné princezny..." popíchne jí dvojsmyslem s úsměvem, aby si to vyložila po svém. "Je to super... fakt pěkné." Řekne, když se odtáhne trošku od ní a rozhlédne se. Škoda jen, že nemohl být u toho, když se to organizovalo... musel to být úžasný pocit, vybírat a tvořit dekoraci pro všechny. Společně šli sálem, díval se co všechno zde je. Je to jeho první ples od Maturitního se speciální dámou. Když Lizzie mává a zdraví tak známe jen se usmívá a občas přikývne... cítí se jako princ choť se svojí královnou na diplomatické misi, kde má roli okouzlujícího společníka pro žárlivé šokyne. Po chvíli ho Liz požádá, aby došel pro pití na bar. "Fajn, vyber dobré místo." Řekne než okamžitě dostane polibek na tvář. Pousměje se na ní svůdně stejně jako v ten večer co se potkali. Nic neřekl a pomalu odejde od ní. Jde tichým krokem k baru, vidí ze občas k němu přijde pohled některých zúčastněních bálu. "Dvě šampaňský, prosím..." Poprosí o dvě sklenice, když si ho všimne malá zrzka vedle. Vymění si pár slov než jí očividně zklame, jakmile zmíní ze tu není sám. Po chvíli konečně dostane dvě sklenice šampaňského... sleduje kampak odešla Lizzie, aby věděl, kam přinést zábavu.

Je pravda že jedna věc, co mu ale jako nechyběla, bylo učení. Ano, časy na univerzitě měl rád, ale učebnicový typ úplně nebyl a div neměl breakdowns jako někteří studenti, což chápal, avšak nemá to úplně v povaze a pokud mu něco nejde, nějak se to vždy doučil a prostě zbytek má v rukách asi osud i guess. Byl rád, jak se jeho život vyvinul, vděčí tomu z části univerzitě, ale teda v tom spolku ho mohli nechat chvilku ještě mít srandu a oxidovat. I když teda teď si může zvát domů kohokoliv a kdykoliv hmmm. Nerušen nikým a ničím, což bylo občas něco, co mu chybělo. Slyšet to úplné ticho bylo zvláštní. Kluci ve spolku uměli zkrátka udělat dobrej bordel.
No zkrátka když se podívá na ty prváky a prvačky, no pedo, tak jim to z části nezávidí, ale z části jo. To učení a celé od znova je jak za trest, ale celkově jako zážitek, plesy, párty, přátelé… Je to fajn. Asi se najdou ti, kteří by klidně nesouhlasili a vyzdobený sál, smějící se lidé a celkově studentský život není pro ně, avšak nikdo je nenutí se angažovat, i když je pravda že nějací rodiče jsou trochu crazy no. Dorazil na ples poměrně včas, přípravy mu netrvaly tak dlouho jako krásným slečnám okolo. To víte že se pokochal! He was not dumb tho. Samozřejmě ne tím slizkým nechutným pohledem, jako někteří umí. Mezitím co si zvládl dát už i nějaký drink se na chvíli opřel o bar, více zrelaxoval sám sebe a pokukoval dokonce i po výzdobě, která se nutně podotknout povedla. I přes to že netušil, kdo jí dělal, shoutout to Teddy! Pozoroval okolí, možná z nostalgické nálady div mu slzička neutekla, pozoroval ty páry a možná se více hloubal ve svém vlastním životě a co vlastně s ním dělá. Je sám, má sice super kariéru ale… Je dost sám. Možná by to i chtělo, aby si s Amelii promluvil? Jesus christ, to prostě zní hrozně Nathane, i guess let it flow! Ono se to přeci jenom nějak vyvine. Z jeho celkového přemýšlení, cestování z myšlenky sem a tam ho kdosi vyrušil. Je to známý hlásek, trošku více z povzdálí, než že by spolu hovořili na denní bázi v minulosti, avšak poznal ho! „No zdravím též.. Hvězda? Tak to nevím, zatím mě jen vzali do jednoho týmu.“ Zakřenil se nad jejími slovy, přičemž si trochu pobaveně zakroutil hlavou sám pro sebe. Maličko ho zabolela v jeho dušičce jak to jde ve světě dospělých, jelikož na jednu stránku to bylo jako omg slayyy, zároveň to taky bylo tak trochu who is gonna be my mommy now? „Ale jo, jde to, čekal jsem ten odchod mnohem složitější a všechno to stěhovaní.“ Uchechtne se nad tím pobaveně, přičemž si jí nenápadně samozřejmě sjede pohledem, protože to by jinak nebyl Nathan. Však roztleskávačky měl dost nakoukané, nikdy ho to neomrzelo a sice koukal po jedné konkrétní, ale ta momentálně taky měla jinou společnost, než byl on, tak co by si tu nezašpásoval, že? „A jak jde svět studentky? Jsi vzorná?“ Pozvedne obočí tak jako přísně, ale zároveň se nad tím kření. Tak nějak tušil ale, že Aileen vzorná je, vzhledem k tomu že je v roztleskávacím týmu. Univerzita by nenechala flákače sportovat, takže i přes to kolik lidí si myslí jak to sportovci měli lehké, nebylo to tak a museli si udržovat nějaké ty dobré známky, aby mohli tento obor studovat.

Dalo by sa povedať, že jedna z vecí čo jej po škole budú chýbať budú asi všetky tie akcie, ktoré škola usporiadava. Samozrejme, že vie, že tam môžu chodiť aj absolventi, veď niekoho vždy na nejakej akcii zahliadla, ale je to asi iné sem prísť ako študent než ako absolvent. Možno by mala niekedy niektorého z nich niekde zastihnúť a opýtať sa ho na to. Alebo radšej nie, ešte si o nej bude myslieť, že je magor, keď ju zaujímajú také sračky. Nebolo by to prvýkrát.
Keď sa nad tým Aileen dlhšie zamyslela, mohla najprv skúsiť niekomu zo skupiny proste napísať na mobil alebo skúsiť zavolať (aj keď to by asi nevyšlo, keďže tam bol hluk a pravdepodobne by sa vôbec nepočuli) ale nejak sa im skúsiť predsa len ozvať mohla. Alebo sa proste mohli dohodnúť predtým než sem vôbec išli, že kde sa to vlastne stretnú. Na to je už ale tak nejak neskoro, keďže si ukradla miesto pri známom zrzečkovi, ktorého sa teda mohla opýtať či náhodou to miesto niekomu nedrží ale.. neskoro ups. Zatiaľ to ale vyzerá, že je v suchu takže yay! Aspoň tých pár minút, kým sa nájde s niekým zo skupiny, nestrávi sama ako nejaká chudera v kúte ale s Nathanom s ktorým sa nevidela odvtedy ako odišiel zo školy, čo dáva zmysel, keďže v kontakte nie sú. Len od niekoho zo školy počula, že ho vzal nejaký tým (aký, to netuší, možno roztlieskava na zápasoch ale že by sa do tých športov nejak vyznala..meh) „Ale stále ťa zobrali, nie? Nie, že by som sa vyznala, takže neviem posúdiť či to je dobrý tým ale.. keď si sa k nim pridal tak asi budú..?“ dokončí vetu tak mierne neisto, ale dáva to zmysel predsa! A možno sa proste pridal lebo ho inde nechceli a nemal na výber. To by bolo dosť smutné, vždy na zápase vyzeral, že mu to išlo. „Oh, na to sťahovanie sa vôbec neteším. Čaká ma to tento rok a už teraz panikárim nad tým, že kam zbalím všetky moje veci. A hlavne topánky! Vieš koľko ich mám? Príliš. Teda mne to nevadí, milujem ich ale to sťahovanie bude katastrofa. Možno by som si mala niekoho najať len na presun topánok.“ No vážne, ako sa má presťahovať s tým všetkým? A ako sa pozná, do dňa sťahovania si kúpi ďalšie topánky. Možno by sa už teraz mala niekomu ozvať. Ale ako sa pozná, bude to aj tak riešiť tak deň pred. Prinajlepšom dva. Nohy si vymení a tak si prehodí nohu cez nohu, pričom si ruku oprie o bar a pohľadom zablúdi na ponuku, čo vôbec za drinky ponúkajú, než zase pohľad otočí na Nathana. „Rada by som na to nejak zavtipkovala a povedala nejaký vzrušujúci príbeh, ale bohužiaľ. Miesto u roztlieskavačiek by som si bez vzornosti a dobrých známok neudržala, takže odpoveď poznáš. Už sa ale teším ako odídem, všetky tie projekty a skúšky mi lezie krkom. Prácu teda istú nemám ale.. už sa na to teším,“ dokončí svoj ďalší monológ s uculením, ktorý zrzkovi venuje. Tá ponuka jej ale nedá očividne spať, keďže tam zase svoj pohľad uprie. „Piješ niečo? Alebo ideš dnes za slušňáka?“ V druhú odpoveď tak nejak pochybuje ale ľudia ju vždy dokážu prekvapiť, tak sa radšej opýta. A ak náhodou má v pláne piť, tak aspoň bude piť s niekým a nie sama!

Ty akce jsou zážitek, alespoň on si to vždycky užil, a to v pozitivním slova smyslu. Chodit tam můžete i jako absolvent, u něj zrovna to divný není, jelikož je pořád známý mezi tvářemi tady. Za nějakých ale 5 let sem už asi chodit nebude, i když kdo ví co s ním bude, třeba bude nějaký školní šašek, pokud mu to nevyjde s fotbalem. Tak zvaný vtipný strejda Nathan, kdo by to nechtěl? Byl by jako nějaký Charlie z Dva a půl chlapa, chodil s mladejma holkama. Ne, zaprvé by mu k tomu chyběly peníze a za další.. Nah thats not him, weird, next! A kdo byl next? Aileen. Znal ji z roztleskávacího týmu, vlastně celkově teď jak hrál fotbal jinde bylo zvláštní vidět jiné slečny a ne ty, co znal. Nejde jen o Amelii, ale o všechny ty známé tváře, protože ačkoliv byl extrovertní, je člověku mnohem příjemnější prostředí, na které je zvyklý. Hold nemá smysl se v nějakém tom smutku z tohohle utápět, it is what it is a roztleskávaček bude v jeho životě ještě asi dost, i když by nejradši jen jednu, ale nad tím taky nemělo smysl moc asi přemýšlet. Nechává všemu volný průběh, snaží se být dobrým fotbalovým hráčem a vést nějak kvalitní život a možná trochu… Nudnější život? Znělo to děsivě, ale už trošku ubrat na párty životě a asi se brzdit? Ne znělo mu to hrozně a trošku těžce se s tím vypořádával, ačkoliv to na první pohled nebylo vůbec znát, tak se pravděpodobně věří s tímto tématem svému nejlepšímu kamarádovi Mattymu a možná i jeho slečně Crystal, co ho soucitně obejme a udělá mu véču. Yeah, he is their child. To je asi maličko mezi nimi ten rozdíl, že je sám. Klidnější život se pravděpodobně žije líp, když máte někoho po boku, no ne? Like he knows lol, loser hahah. „Noo, jo, měl jsem na výběr víc týmů, vybíráš si ty, kam půjdeš, pokud o tebe mají zájem.“ Zakření se nad její menší nevědomostí, která mu přišla roztomilá a zároveň úplně normální. Neměl jí to za zlé, ani se jí nesmál nijak ve zlém, protože takový on není. Zkrátka chápe že o tom nemá přehled, protože to není v jejím zájmu a ví o jiných věcech, o kterých on zase nemá páru. Pár týmů o něj mělo zájem, jelikož hrál dobře, no a on si musel něco vybrat, což si taky dlouho rozmýšlel a pak bylo hotovo. „Stěhování je náročný.. Ale tvoje stěhování s těma botkama? To bude asi nářez, asi budeš normálně i potřebovat pomoct, nebo se v těch botkách ztratíš a utopíš.“ Nakrčí pobaveně a provokativně nos, zkrátka tenhle kluk věděl, co dělá a dělal to rád. Aileen je vlastně docela vtipná, docela škoda že to neprozkoumal víc v minulosti, když na škole byl pořád. Ne že by si jako na to nezvládl najít čas i teď, že jo. Není žádný dědek, ještě nedávno tam chodil! Nicméně Aileen a její boty zní jako problém, dokázal si to i celkem živě představit a možná ani jeho představa nebyla přesná s tím, kolik těch botek má. Děsivé, co ženy dokážou naspřádat, ale co, kdyby měl tolik aut a motorek, taky by se nezlobil. Každý má prostě něco a nemá jí to za zlé, i když by těm botám nerozuměl. Místo nějakého vysvětlení její možná trochu nezdravé obsese týkající se bot si vyslechl její popis, jak se daří jí. Celkem to feeloval, takhle se totiž ve škole cítil taky. Nebyl úplně studijní typ, co by si to užíval. Zkrátka ne všichni takoví mohou být. „Tak ale aspoň se na ten „dospělý“ život těšíš, mě to docela děsilo a občas furt děsí.“ Uchechtne se na odlehčení, jelikož se jí tu do hloubky nechce svěřovat, ne protože jí nevěří nebo tak, ale nerad by jim kazil příjemnou jarní plesovou atmošku. Nad její poznámkou se musel zasmát. „Wow, wow, já a nepít? Slušňák? Dobře slečno, možná jsem odešel do života dospělých, ale ne starých dědků okay?“ Pozvedne obočí, přičemž ze své kapsy vytáhne placatku s vodkou, ze které se rovnou napije a rovnou jí i nabídne tak, že nakloní placatku k ní, přičemž si asi rovnou i něco objedná na baru. „Also něco pro tebe, abych nebyl ke slečně neslušný?“ Nakloní hlavu ke straně a sjede si ji spokojeně pohledem. Nebyl slepý idiot, viděl že má před sebou hezkou slečnu a to on rád. Nikoho dneska navíc neočekával, jak si ona mohla myslet a tak jí asi taky nezbývalo už nic jiného, než tu zůstat hezky stuck s ním.