love of her life                      m a t t h e w

Nálezné za nalezení Sofiana sice nedostane, ale jemu jako odměna bohatě stačí jeho pozitivní energie. Ta je tak nakažlivá, že automaticky přepadá i na něj, a tak se mu na rtech tvoří pobavený úsměv jen co ho vidí. Nechápavost jeho nejlepšího kamaráda bývá občas prostě úsměvná, ale vyčítat mu to nemůže, zvláště když ví, že by mu tím zkazil den. „Ještěže tě ta planeta má,“ poznamená, zatímco nad ním s úsměvem na rtech zavrtí hlavou. Nemá cenu mu svou pohádkovou referenci vysvětlovat, takže mu pochvala za myšlení na životní prostředí připadá jako lepší nápad. A s pochvalami nekončí. Sofča se dnes vážně vyfiknul a byl by hřích to nezmínit, především když se kvůli svým nekalým činům bude nejspíš ještě týden modlit za odpuštění. Nahodí výraz naprostého šoku, když mu své hříchy vyzradí a stejně jako on, se porozhlédne kolem ve snaze nalézt tajné špiony, co by mohly jejich konverzaci odposlouchávat. „Tak to vypadá, že ses přidal na stranu temna,“ zhodnotí jeho rebelské chování. Už mu chybí jen zrzavé vlasy a bude jako vzpurná Rebelka ze stejnojmenné pohádky. Luk a šípy už doma má, protože si vzpomíná, jak ho v době Halloweenu zahlédl při souboji s flaškou na baru; bohužel prohrál. Sklopí pohled k vlastní košili, jakmile ji zmíní a s poznámkou o Hooters se zasměje. „Přesně v to jsem doufal, nemám větší sen než založení kariéry v Hooters,“ poplácá se po hrudníku, jako by byl na své neexistující poprsí nesmírně hrdý. Bohužel mu pár čísel k započetí téhle hvězdné kariéry chybí. „Ale docela mi konkuruješ, možná jsem tě měl nechat doma, ještě mi to místo ukradneš,“ s úsměvem pokrčí rameny. Nebýt další poznámky, nejspíš by se ani nepozastavil nad uvědoměním, že Sofča vůbec ví o existenci tohohle podniku. „Asi si to s něčím pleteš, je to tam jak v klášteře,“ odmávne to rukou, ovšem má co dělat, aby se nezačal smát. Ale protože se ze Sofči začíná stávat rajče, tohle téma opouští a dál ho tím netrápí. Porozhlédne se kolem ve snaze se zorientovat v prostoru a najít něco, co by mohli podniknout. Na ploužák to nevidí, takže se vítězem aktivit stává alkohol a věnečky, kde by stejně dřív nebo později skončili.
Sklenku s ginem a tonikem odkládá na stolek jen kousek od té Sofiho a na rozdíl od něj si nejdřív prohlédne, co za výrobní materiál mají vůbec k dispozici. Pak se dá do výběru květin, co se k sobě hodí a občas Sofimu přistrčí nějakou, co se zase hodí k těm jeho. Až poněkud nečekaná otázka vážnějšího tématu ho přiměje zvednout pohled od kytek k němu a zavrtět hlavou. „Nevadí, čestný skautský,“ zvedne ruku ve skautském znaku spojeného malíčku a palce a posléze pohled sklopí zase zpátky ke svým rukám. Květin na věneček už má dost, takže se dá i do manuální tvorby, a zatímco se soustředí na zaplétání kytek, poslouchá i všechno ostatní, co má Sofča na srdci. „Kdybych s tebou jít nechtěl, řekl bych ti to,“ ujistí ho a ani mu nekecá. Možná nebyl první, kdo mu padl ve spojení s plesem na mysl, ale nebyl ani poslední a už vůbec mu nevadí strávit dnešek s ním. Jeho ségra se tím pádem vcelku spletla, když se mu snažila natlouct do hlavy, že s ním jde jen z lítosti. „A navíc, kdo jinej než ty by tady se mnou pletl věnečky, hmm?“ nadhodí a trochu do něj šťouchne ve snaze zahnat všechny jeho starosti. „Mimochodem, docela ti to jde,“ prohodí, když se podívá na jeho práci, „ale na mě samozřejmě nemáš, budeš na tom muset ještě zapracovat,“ vesele ho popíchne a jakmile svůj věneček dokončí, položí mu ho na hlavu jako květinovou korunku. „Perfektní, princezno Sofio, teď Vám všichni nápadníci padnou k nohám,“ naznačí ve vzduchu gesto značící perfecto a prohlédne si ho od hlavy až k patám. „Škoda, že jsem si doma zapomněl všechny zbraně, teď tě budu muset bránit vlastním tělem,“ prohodí a s cukajícími koutky sáhne po své skleničce, aby se trochu napil. „Kdybys s tím chtěl pomoct, tak si řekni,“ ukáže směrem k jeho věnečku, ale zatím mu asistenční služby pouze nabízí a nijak do jeho tvorby nezasahuje. Vnitřně je totiž přesvědčený, že i přes složitost procesu, si s tím princezna Sofinka poradí.

Dělat někomu emocionální oporu, a ještě tomu Cassianovi a na poslední chvíli? Na druhou stranu, pokud tahle službička obnášela nějaké to pomlouvání, plus k tomu ještě na cizí účet, tak to s ní mohl počítat automaticky. No a od toho momentu nezavřela hubu. Mohla ho varovat, co? Zase znají se už nějaký ten pátek, takže s tímhle už dáávno počítal. Teda to si alespoň myslela ona, a proto se nijak neohlížela nad to, zdali s tím byl v pohodě… Ona totiž v pohodě nebyla. Bex? Hell no! To Samantha nebyla okay, svině jedna. Bexy měla pocit, že každou chvíli vyvředí, co zandávala jednu hlášku za druhou, dokud se na malý moment neodmlčela s chutí nabrat do plic vzduch. „Ty?!“ vyjekla dost udiveně s nadzvednutým obočím, načež si ho sjela dost přísným pohledem, který po chvilce změknul a hodila na něj kukuč ve stylu ‚you must be joking‘. „Chlapče, chlapče, ještě slovo a dám ti důvod k tomu o sobě tvrdit něco takovýho,“ vrtěla nad tím hlavou. Nechtěla to dál rozvádět. Jestliže mu Samantha nedala dost pádný důvod, proč šla nakonec s někým jiným, tak nebyl tím problémem. Zato ta jeho košile… Anyways. Trošku se nad tím ušklíbla, ale nic neříkala. On však toho o jejím outfitu dokázal říct jenom to nejlepší až by se hanbou kamsi propadla. Záhy myšlenky týkající se vzorované košile byly tytam. He was Marty to her Alex, co víc si mohla jen přát. „Neboj, já jsem to pochopila. Mozkových buněk mám ještě dostatek,“ ujistila ho s cukajícími koutky. Chudák ten z ní byl až tak vedle, že ztratil smysl pro sarkasmus. Naštěstí se mu ta pochvala podařila zopakovat ještě jedno a o něco líp, a tak automaticky začala pózovat, aby svou atraktivní auru posunula na jiný level. Očima zpozorovala letmé mávnutí od holky, ze které se jí zvedal kufr jen z toho, jak se na ni podívala. Absolutně nechápala, proč má Elizabeth takovou vervu a nutnost ji mávat z kilometrové dálky, když se ani nedokázaly sejít v názorech. Během toho, co se lehce červenala nad Cassovým komplimentem a modelkovsky pózovala, gesty z prostředníčku sundala pomyslné víčko a namalovala si s ním rty jak s rtěnkou, zatímco vteřinu upřeně hleděla na tu nánu odebírající se kamsi do prdele. Hotový drink ji hnedka probudil zpátky ke smyslům. „I kdybych se ti líbila, tak nemáš šanci,“ zaculila se na něj. V jedné ruce už držela drink a tu druhou využila k tomu, aby se k němu natáhla a jemně ho poplácala po tváři. Ovšemže to bylo myšleno kvůli její sexualitě a absolutní nenávisti k mužům, i když po vyslovení se obávala způsobeného overthikování. Zazubila se. S nakrčeným nosem a drinkem v ruce už společně mířili si najít nějaké to místečko.
To stejně nestačilo na to, aby přestala myslet na tu couru Samanthu, a tak ji neustále vyhlížela. Nevěděla sice jak vypadá, ale moc dobře tušila, že to bude ta nejhnusnější holka na světě. Normálně by nikoho nesoudila, jenomže to vyprávění a její činy dělaly mnoho. Prostě když se Sexy Bexy rozjede, nejde ji zastavit. „To není pravda!“ vyhrkla okamžitě a hodila po Cassovi vražedný pohled. Stačila vteřina a ten se v mžiku proměnil. „Fajn, možná trochu,“ vzdala to s protočením očima v sloup, „ale ty dneska výjimečně punchable nevypadáš, takže cením,“ přeháněla s úšklebkem po hloubkovém přeměřování pohledem. Co si budeme, byla docela zklamaná po zjištění, že se jedná úplně o někoho jiného, a ne o tu zrůdu Samanthu. Odfrkla si. Jeho pokus o popis Samanthy byl užitečný stejně jako Lizzie v jejím týmu; úplně na hovno. „Kdybys ji viděl, tak mi to hned hlas. Chci tu píču vidět,“ prohlásila. Bex byla nouzovka, o tom žádná, a tak neváhala se vyptávat na podstatnější důvod její přítomnosti. Ano, nejspíše se chtěla cítit special a vyslechnout si nějakou tu mužskou validaci (po které zas tak moc nejančila, ale budiž), i tak ji však zajímalo, jestli měl i jiné možnosti. To ona by jich měla fůru, dokonce se jí to podařilo potvrdit i mávnutím směrem ke kamarádce. Očekávala cokoliv, jenomže ten blbeček se zase bezdůvodně shodil. Jak s tou rukou mávala, neváhala a praštila ho s ní do paže. „Klídek, jasný? Já bych s tebou taky nešla, kdybys takhle mluvil… jak debil. Ego level mínus fakt není hot,“ zamumlala podrážděně. Asi byla o něco radši, že na tyhle její kecy byl připravený, protože s takovou už by utíkal kilometry daleko. „I ty lichotníku,“ mávla nad tím ručkou a hraně se nad tím zasmála. Smích jí samozřejmě přešel po připomenutí parťákových špatných vloh pro pomlouvání. „Se dalo čekat. Od gossipování jsem tady já, takže se mi radši neser do jobu,“ zamrmlala posměšně. Konečně byli u stolku, a tak se napila a pití nakonec položila na stolek. Našli jeden s ideálním výhledem, a proto pozorování těch nejkontroverznějších studentů mohlo začít. Teda… pokud by ji z chvilkového přemýšlení nevyrušil Cassian se zájmem se víc dozvědět o jejím love life. „Jak se to vezme,“ začala poněkud nejistě, očima bloudícími po ostatních holek, „pokud pominu ty hetero blbky, co si chtěly ověřit, jestli jsou na holky nebo ne, tak s jednou to vypadá fakt nadějně,“ pokrčila nad tím rameny a zahleděla se na něj. „Meg, je fakt zlatíčko. Reálně perfektní holku jinde nenajdeš,“ pousmála se samolibě. No v realitě to nejspíš nevypadalo tak nadějně, ale nebudeme jí kazit iluze. „Co ty?“ optala se ho na oplátku. Jiskry v jejích očích vysvitly stejně rychle jako pohasly. „Jo, počkat.“ zvážněla shrnujíc v jedné větě celou jeho momentální situaci. „Nee, vtípek. Líbit se ti někdo musí, tak mluv,“ drcnula do něj, aby tenhle vtípek nějak napravila, „spill the tea,“ opět ho trochu pošťouchla tentokrát bokem. Stejně to neměnilo nic na tom, že chlapec by se těmhle věcem mnohem rád vyhnul. Jinak by nezmiňoval video a sexy Bexy. Očka jí zajiskřila. Zpozorněla téměř okamžitě. Vytáhla z kapsy mobil a najela na tik tok, aby mu ukázala, co za videjka si poukládala. „Jako mám něco, ale nevím, jestli se ti do toho bude chtít…,“ protáhla úsměvně. Pak k němu natočila mobil, ukázala mu jednotlivá videa (1, 2, 3) a čekala na jeho verdikt.

Mít kolem sebe bandu holek není něco, na co by si stěžoval, ale protože nemůže během večera obletovat všechny přítomné, volí spolu s kluky z týmu ověřenou taktiku; nenápadné rozdělení do dvojic. Zabere to vždycky a vyhlídnuté cíle si většinou ani neuvědomí, co se děje. Jinak tomu zřejmě není ani s ukecanou Ellie, která žije v sladké nevědomosti a vesele se na něj usmívá. Prostě win win situace. Její snaha o vyhodnocení jeho charakteru ho trochu pobaví. Asi ještě nebyla na žádný jeho house party, když se musí ujistit, jestli se s ním bude bavit. Naštěstí se dá všechno napravit a pokud uzná, že večer strávený v její přítomnosti nebyla naprostá ztráta času, možná ji na nějakou další pozve. „Klidně pár hodin s důchodcema vyměním za nějaký s tebou, jestli ti to udělá radost,“ mrkne na ni, zatímco mu koutky povyjedou vzhůru. Asi by se nebránil troše času někde v soukromí, což se tady nejspíš nestane, ale jelikož ji na záchodky, alespoň zatím, tahat nehodlá, bude si muset počkat na někdy jindy. Půdu pro pozvánku na příště si ale klidně může předpřipravit už dnes a rozhodně to nehodlá podcenit. I z toho důvodu jí vrací lichotku, jenž je vcelku oprávněná. Ty šaty jí fakt sluší a jak se zdá, sama je si toho vědoma. Líbí se mu, s jakým sebevědomím lichocení přijme, ale víc to nekomentuje. Podlízat jí zase nehodlá, to mu připadá jako krok zoufalců, co nemají moc možností, a tak se snaží zapůsobit planýma kecama. „Nebude,“ nehodlá ji nechat vysedávat někde v rohu sálu. To by byla až moc velká nuda, ale protože mají k návštěvě parketu ještě dost času, nejdřív ze všeho s ní zamíří pro něco k pití. Obhlídne u toho květinou výzdobu, ze který mu brada vážně nespadne. Jo, je to pěkný, ale jemu je upřímně úplně jedno, čím je sál vyzdobený, stejně jako to, že jsou za tím nejspíš hodiny práce. Kdyby tady byl s někým jiným než s Ellie, možná by to trochu vylepšili, ale takhle nechává výzdobu výzdobou a u baru, kde se sešla snad celá univerzita, poprosí barmana o vodku se sodou. Bokem se opře o bar, aby na ni líp viděl a zasměje se nad její otázkou. Ta holka snad umí věštit nebo co. Byl si fakt jistej, že to s klukama zvládli dobře zakamuflovat, ale jak se zdá, si ne. Anebo je Ellie jenom až moc pozorná, že by další šprtka? Poslední dobou na ně má nějaký štěstí, bohužel. „Možná,“ ať si sama domyslí, co se jí líbí víc, on jí na sebe ani svý kámoše nic donášet nehodlá. Ještě by jim posral večer, kdyby se na ně náhodou rozhodla žalovat ostatním holkám. „Občas je lepší žít v nevědomosti, ne?“ nevinně se na ni uculí a vezme si jeden z drinků, které před nimi přistanou na baru. Během toho si všimne Jetta se svým randíčkem, a tak mu nenápadně kývne hlavou na pozdrav a hodí po něm vševědoucným úsměvem. Snad mu to dneska klapne. Až se vrátí domů, návštěvu jeho pokoje pro jistotu vynechá. Kousek od sebe uvidí i Winifreda, a protože ho baví vysírat lidi, neodpustí si menší pozdrav i jejím směrem. „Čus Frede, snad ti to balení půjde líp než minule,“ s úsměvem na zrzku z herny mrkne, zcela ignorujíc borce vedle ní. Na odpověď nebo jakoukoliv jinou reakci už si ale nepočká. Přece jen je tady s Ellie, kterou nehodlá zanedbávat. „Sorry, tohle muselo být done, ale teď už mám oči jenom pro tebe,“ prohodí směrem k Ellie, a protože nehodlá zůstat u baru, odebere se s ní k nějakýmu volnýmu stolku, aby si mohli v klidu vypít drinky. „Co máš vlastně za pozici v roztleskávání?“ nadhodí a poté, co se napije vodky se sodou, odloží sklenku na stůl. Asi by si nestěžoval, kdyby to bylo silnější, ale furt lepší než nic. Taky jim tu mohli nalívat nealko punč jak někde na střední. „Flyer, kapitánka, base?“ vyjmenuje pár rolí v cheerleadingu, který zná a nezapomene si ji při tom prohlédnout, jako by mu mohl její zevnějšek napovědět, co za roli v týmu má. Nemůže, ale whatever, aspoň může na pár vteřin zase obdivovat výhled před sebou, než zvedne pohled zpátky k její tváři, čekajíce na odpověď.

Na večer se Sofií se těšil, bavila ho její energie, a to se vlastně bavili jen přes zprávy a na sítích, v jakýchsi lehce flirtujících či rýpavých poznámkách – jeho nejoblíbenější způsob komunikace, pokud pomineme osobní setkání, ke kterému dochází právě dnes. Kroužil kolem ní už nějaký ten pátek (ačkoliv to se asi dá říci i o dalších slečnách), nicméně až dnes prošlo na finální prolomení ledů. Zprvu měl důvod, proč od ní mírně upustil, zájem o ni měl někdo jiný a on neměl potřebu dělat problémy, ale teď? Na obloze ani obláček, proč toho tedy nevyužít a neužít si poslední vysokoškolské měsíce na úrovni! Tedy alespoň v rámci mezí, koneckonců na nějaké to učení si prý čas najít musí taky, alespoň to mu starostlivě vnucuje Benji, který pravděpodobně nechce svého kamaráda vidět znovu opakovat ročník.
Sofii nemohl přehlédnout, v těch červených šatech vysloveně vybočovala z davu, v dobrém slova smyslu, jelikož všichni volili spíše pastelové odstíny (čímž byl vinen i on sám), zatímco ona sáhla po odvážné barvě, která přímo křičela „podívejte se na mě!“ a on velmi poslušně přesně to dělal. Jak by mohl neposlechnout, že? Zrovna on, takový poslušný kluk… ehm. Z dálky si ji velmi drze prohlédl celou, ale zdvořile se přesunul pohledem k jejímu obličeji, když k němu dorazila, ale to se změnilo, když pro něj předvedla onu otočku. Kulišácky se uculil, když se ty roztomilé volánky zavlnily, a on tušil, že tohle dnes nedělají naposledy, jelikož ji dozajisté vytáhne na parket. A nejenom jednou (pokud bude mít Sof zájem, samozřejmě, consent is sexy). „Říkám čistou pravdu,“ broukl jako správný skaut a jemné políbení tváře ji oplatil, přičemž si užíval její blízkost a nezapomněl ji na ten rychlý moment zlehka položit ručku na bok. Omamně vdechl její sladkou vůni, a na krátký moment nechal své mysly onou vůní oblbnout, než ji od sebe opět pustil. „Místní rockstar k vašim službám,“ mrkl na ni a drze se ušklíbl, jelikož bylo velmi domýšlivé o sobě takto mluvit, ale sebevědomí je sexy, no ne? Navíc teď pořád slyší někoho mluvit o manifestaci, takže… on si tu svou hvězdnou kariéru prostě vymanifestuje, tak to určitě funguje, stačí o tom takto mluvit všem, co jsou ochotni poslouchat. „A pak kdo je tady lichotník,“ očka mu doslova zářila a na rtech měl hravý úsměv, kterého se pravděpodobně nezbaví po celý večer. Společně zamířili dovnitř, kde se všechno odehrávalo, a kde bylo všechno již dávno nachystáno. Akce se začínala probouzet k životu, za což jistě mohla i živá kapela, která již teď některé páry vyzívala k tanci, to si on ovšem pošetří na pozdější část večera, zatím se teprve rozhlížel kolem, co vše je tu nachystané. „Tak když je to ten jarní ples, rozhodně musíme,“ odsouhlasil její slova, když našel dílničku, u které se v tuto chvíli hromadilo celkem dost lidí. „Pomůžeš mi to vybrat tak, aby to ladilo?“ laškovně na ni zastříhal obočím, ačkoliv šlo spíše o záminku blízké spolupráce na tom věnečku, jinak si byl poměrně jist, že by dokázal pár kytiček sladit ke svému dnešnímu outfitu… proč z toho ale neudělat párovou aktivitu, že? On by jí pro změnu také klidně pomohl, optimálně kdyby jí věnečkem mohl ozdobit třeba pas nebo něco takového. No dobrá, tam bude sahat asi až při tančení. „Rozhodně, vypadá to, že je tam teď celkem plno, tak můžeme chvíli počkat u baru,“ souhlasil a zamířil s ní k baru, kde se jakožto správný gentleman (který měl taky trochu žízeň) prodral úspěšně k baru, aby jim mohl objednat. Sám sobě si vzal kolu s rumem, nic fancy, ale měl to rád, a nechal Sof objednat si cokoliv, na co měla zrovna chuť. „Sedneme si s tím chvilku bokem, než půjdeme na věnečky?“ navrhl, když ji podával její drink, a zcela nevinně se u toho na ni culil – zrovna dnes měl ale od nevinných myšlenek opravdu daleko, ale copak se mu můžete divit, když se před ním Sofia promenáduje v tak pěkných šatičkách?

Ačkoliv se Noah mohl zdát jako typ kluka, který pokládal plesy za trapnou záležitost, na kterou by v životě nezavítal, opak byl pravdou. Plesy, jež pořádala univerzita bral jako to pravé ořechové, protože jednak tu potkával těch pár známých, které měl a jednak to nebylo přehnaně elegantní s důrazem na trapnou etiketu. A taky to bylo romantické místo, co si budeme. Nerad vyjadřoval city na veřejnosti a věřte mi, že to dělal opravdu zřídka, ale na druhou stranu mu dělalo neskutečnou radost, když viděl, co takový čin s holkou dělá. Chtěl vědět, jak tím zapůsobí na Kimmy, se kterou od jejich seznámení v aquaparku trávil čím dál tím víc času. Netajil se tím, že se mu líbila, nevadilo mu jí projevovat náklonnost a skládat komplimenty, protože věděl, že holku jejího rázu už zřejmě jen tak nenajde. Navíc byla neskutečně nádherná a každý její pohled s ním dělal fakt dost. Na Zaru však nezapomněl, i když by moc rád; děsila ho představa, že by ji měl v hlavě ještě ve svůj svatební den. Bylo možné, že i ona zavítá na ples? Hlavou mu tato myšlenka proběhla, ale rozhodl se jí vypustit dřív, než nad tím stihl více dumat. Nebude přeci myslet na jinou, když jeho veškerá pozornost bude dnešní večer patřit jen a pouze Kimmy – měla by se připravit na pořádnou dávku princess treatment.
Čekal na ní před kolejí, kde ji uvítal růžičkou, kterou ji připevnil na zápěstí. Miloval tuhle tradici u amerických plesů, jen bylo smutné, že ji už v dnešní době málokdo dodržoval. ,,Vypadáš nádherně," na tvář se mu při těch slovech vloudil úsměv, který byl v jeho případě neskutečně vzácný, jenže teď nešlo odolat. Stále nemohl uvěřit tomu, že mu na jeho pozvánku kývla tak skvělá holka. Nabídl ji rámě a po jejím boku se vydal ke společenskému sálu, od kterého až sem doléhal smích, něčí hecování, zapálené konverzace a taky samozřejmě hudba. ,,Jaký jsi měla den?" zeptal se v průběhu jejich menší procházky k sálu, aby řeč nestála, ale taky hlavně protože ho to fakt zajímalo. Líbilo se mu, jak se o Kimmy každý den dozvídal něco nového a jak ho nepřestávala celou svou osobností uchvácet; byla to právě tato otázka, která mu poskytla přísun nových informací. Po celou dobu ji pochopitelně pečlivě poslouchal a přikyvoval všemu, co říkala, u čehož obdivoval, jak neskutečně roztomilá byla. Fakt by na ni mohl koukat furt. To však nebylo možné, protože co nevidět se pomalými krůčky dostali k sálu a jejich pozornost tak byla upřena na okolní lidi, výzdobu a vlastně celkovou atmosféru. ,,Jaké si dáš pití?" zeptal se vzápětí, aby ji tu mohl hned jak se sluší a patří obsloužit. On sám se nehodlal bůh ví jak opíjet, ale ginem asi nepohrdne.

Dojít v relativně zpozdilém čase na rande nebylo dvakrát ideální, ale tak co si budeme; rozhodně to bylo lepší než nedorazit vůbec. První setkání bávala důležitá, a tak si usmyslil, že si dá extra záležet na tom to čekání nějak vykompenzovat (české dráhy better take notes). Ať už to byla chaotická omluva nebo kompliment, který mu šel sakra od srdce, Jett byl ready udělat cokoliv ten přešlap smáznout. No dobrá… normálně by se do toho tak nehrnul, protože by mu takové věci bývaly jedno, ale co by pro rande neudělal. Dokázat mu, že není catfish mu šlo stejně tak dobře jak celou konverzaci posunout dost kontroverzním směrem. Na to si bude muset holt zvyknout. Nemít filtr a říkat věci v tu nejmíň vhodnou chvíli? To bylo jeho. Dokonce vybrat kšiltovku na tuhle událost bylo podobně důležité. Lobotomii sice nemá a ani mít nebude (we will see), i tak si cenil jeho úsměvné poznámky. Matchnout takhle energii, to uměli jenom vyvolení. Koutky rtů se mu zacukaly do úsměvu. „Ngl, s tím jak se někteří chovaj, tu rozhodně narazíme na někoho, kdo o tom bude vědět víc,“ pověděl s kšiltovkou naraženou zpátky na hlavě, „rád bych se toho chopil sám, ale nejspíš v tu dobu už budu mít lepší věci na práci,“ cvakl jazykem s perfektně načasovaným mrknutím. If you know, you know. Nakonec stejně kývl hlavou směrem dovnitř, ať se do té bez alkoholové části pustí co nejdříve. Nechtěl mu takhle narovinu zhatit jeho plány, ale týpek byl vysušený víc jak sahara. No a možná to neměl dělat a řídit se Enzovým prvotním návrhem, protože sotva co si objednali tak nevydal ze sebe hlásku. A když už, tak zněl jak robot. To byl fakt až takhle nervózní? Nejspíš. Jett na sucho polknul a pohledem se na něj zaměřil. Týpeček mohl říct nebo se ho zeptat na cokoliv, ale on na něj vytáhl dost intimnější ice breaker. Social anxiety? Clearly don’t know her. „Uhh, tak to bych to měl brát jako kompliment. Nice,“ vložil se mu do toho s úsměvem na rtech. Určitě se mohl pyšnit podstrčením takového verdiktu, ale znělo to dost upřímně. Rozhodně se tady nechtěl nad ničím boostit ego, a tak ihned zmlkl. Navíc to, co říkalo mělo hlavu a patu, takže by bylo od něj nemístné se nad tím usmívat jak debil. „Joo, neboj. Moc dobře vím, co tím myslíš,“ souhlasně nad tím přitakal. Ovšemže k tomu dodal i poloúsměv, když spolu navázali oční kontakt. Pro něj to moc nebylo už jen v tom případě, že měl přehnané množství empatie, a taky to, že si dokázal ke každému najít nějakou tu citovou vazbu. Se vší upřímností souhlasil úplně se vším. „S takovým množstvím by člověk ty dick pics mohl sbírat místo pokémonů,“ zavtipkoval na odlehčení. Jestliže člověk trávil čas na grinderu, nic jiného čekat nemohl. Dál to rozvádět nehodlal, možná kvůli povšimnutí si Joshe. Takže mezitímco si Enzo vyléval zbytek srdíčka, on Joshovi oplatil pokývnutí. „Copak? Chceš se přidat?“ houkl posměšně směrem k jeho bff. Jasně že ho zajímalo, s kým má jeho kámoš tu čest. Než si však stihl blondýnku pořádně prohlédnout, právě Fred si získal jeho pozornost, a tak pohledem trhl jejím směrem. V tu chvíli byl Jett zas jeden velký úsměv. Omg Fred i s Georgem, honilo se mu hlavou při spatření zrzky a toho weird ass týpka v její společnosti, avšak nenechal se vyvést z míry na tolik, aby na ni něco spustil nahlas. Bro, we gotta stay focused! „No vidíš a stejně jsi se mnou někam šel. Tomu říkám character development,“ ušklíbl se na svůj doprovod. On do exotů hrdě spadal. No fakt… jen se na něj podívejte. Nebýt exot, tak Jett tu ani není. „Nooo,“ zamýšlel se nahlas. Otázkou rozhodně zaskočen nebyl; spíš si to musel nejprve trochu urovnat, než na něj vychrlí nespočet dalších informací. „Jo,“ uchechtal se, načež pohledem zabloudil směrem k baru, na který jim konečně přilétlo to vysněné nealko. „Ale asi bych neměl, protože to většinou dopadá tak jak to dopadá,“ smál se samolibě přehrávav v paměti jednu z těch trapných situací, co se mu stala. „Už teď ti dokážu říct, že tohle je zatím jedno z těch lepších setkání. Nekecám. Jednou na mě týpek totiž vytáhl bouchačku,“ svěřil se mu jako by se nechumelilo. „Jako předehru? Fajn… to bych ještě bral, neříkám nic, ale týpek úplně zapomněl, že jsem byl u něj doma,“ krátce mu převyprávěl jeden z těch horších příběhů, co zažil. „Takže tohle,“ rukou poukázal na sál plný lidí, „plus ty k tomu… Příjemná změna,“ poznamenal uculeně zatímco ho okatě studoval pohledem, dokud jej prudce neodvrátil a nepromnul si ve vší nenápadnosti nos. „Jídlo jsi chtěl, že?“ optal se ho spíš řečnicky, jelikož už v ruce držel své pití, připraven konečně vyslyšet jeho prvotní přání.