First topic message reminder :


„Je milé, že to tak berieš. Ale vďaka.“ Naozaj sa snažila. Poznala ľudí, ktorí keď nejakí ten strach z niečoho mali, nechali to tak. Lynn sa snažila prekonať samú seba. Samozrejme nie pri všetkom, takých pavúkov sa bude vyhýbať do konca svojho života, tak ako to len pôjde. Už koľkokrát si chcela nechať na ruku položiť tarantulu, keď bola taká možnosť a keď na to narazila ale v momente ako to (odporné) chlpaté stvorenie uvidela, z miesta činu zdrhla. Také výšky boli oproti tomu prechádzka ružovou záhradou. A ako povedala Rafaelovi, tie výhľady stáli vždy za to, takže s tým nemienila skončiť ale len pokračovať. „Tiež si taká citlivka pri filmoch ako ja? Ja tie smutné filmy tak nenávidím ale pritom milujem. Dáva to vôbec zmysel?“ Opýta sa, na čo sa na chvíľu zarazí, než sa zasmeje a mávne rukou. Mala ich rada, vždy si ich rada pozrela ale pritom vždy pri nich plakala, čo patrilo práve k tej nenávisti. Ale to k tým filmom patrilo a vždy si nejaký rada pozrela. Jej spolubývajúca už bola tak zvyknutá na jej začervenané oči, že sa už na to ani nepýtala, vedela čo bolo vo veci. To, že plakával pri filmoch aj Rafael nebrala na veľkú váhu, preto to nejak nekomentovala. Bolo jej jedno, že to je chlapec, aj tí majú city, rovnako ako ostatní, tak prečo by si nemohol poplakať pri filme. Prišlo jej to hlavne milé, že sa za to nehanbí a prizná to. „To dúfam aj ja! Je to jeden z mojich obľúbených filmov a rovnako aj kníh, tak dúfam, že ťa to nesklame. Samozrejme by som to pochopila ale.. to sklamanie by tam stále bolo,“ prizná sa s úsmevom na tvári. Jasné, že by bola trochu smutná, keby sa mu náhodou film nepáčil ale ako povedala, pochopila by to, každý má iný názor. Ale uvidí, už teraz sa teší na jeho reakciu. Ale keďže vie, aký knihomoľ to je, je jej tak nejak jasné, že to asi nejaký čas potrvá. Bola rada, že sa mu prihovorila, bolo príjemné takto stráviť tento večer. Možno keby sem s niekým prišla, či si našla niekoho iného, možno by si zatancovala, opila sa či aj niečo iné. Ale na tú druhú stranu, bola naozaj spokojná. Možno bol ples na zábavu, aby si ľudia zatancovali a bavili sa, ale bavila sa aj takto.  A je si istá, že bude ešte niekoľko akcií, kde sa bude môcť zabávať koľko len bude chcieť. „Presne! Na to som práve myslela! Je to drobnosť ale nechápala som to. Prečo jej jednoducho nedali modré šaty? To by bol až taký problém?“ Toto bola jedna z vecí, ktorá ju na celej Harry Potter sérií štve. Z tých všetkých je ale táto tá najmenšia. Hlavne jej vadí, že sa do filmov nedostali nejaké postavy, ktoré by tam rada videla. Či scény. Videla ich na internete ale je predsa len iné to vidieť vo filme. A možno by potom ľudia videli, že tá postava nebola až taká zlá ako si mysleli. S jeho ďalšími slovami úplne súhlasí. Je určite skvelé mať nejakú svoju obľúbenú knihu, ale ako povedal Rafael, nikto nevie ešte aké knihy uzrú svet a to si to potom tí ľudia rozmyslia, že nie, toto je odrazu ich obľúbená kniha? Ale veď každého vec. Ona to určite nedokázala, preto obľúbených kníh mala asi milión. Vystúpenia boli skvelé, ale bola pravda, že už ku konci ledva vnímala čo sa na pódiu deje, keďže sa skôr venovala práve Rafaelovi. Pri zistení, že ale nikdy nepil bola naozaj v prekvapení. Nikdy nestretla nikoho, kto by to aspoň len neskúsil. „Páni.“ Skvelá reakcia to áno, ale naozaj zostala zarazená, čo je na nej aj vidno. „Naozaj to nemyslím nejak zle, ale naozaj som prekvapená. Niektorí ľudia čo poznám a nepijú, tak to aspoň vyskúšali ale, že nikdy? Páni.“ Zopakuje reakciu, kvôli čomu sa aj zasmeje, než len zavrtí hlavou. „Ale som vlastne hrdá. Alkohol je zlo. Neskúšaj to.“ A preto si ho niekedy vypije, že? Naozaj bola ale hrdá, ak to vydržal takto dlho, tak nech ani nezačína a zostane čistý. Na tom nie je nič zlé, skôr je to obdivuhodné, že sa nenechal nahovoriť a drží mu to tak doteraz. „Ah.. tak to chápem. Ale keby len niekedy ochutnáš, tak sa určite nič nestane. Ale je to predsa na tebe a keď nechceš, tak nemusíš. O veľa neprichádzaš, ver mi.“ Ona sa našťastie ničoho báť nemusela. Aj keď bola opitá, nerobila nič hlúpe, aj vtedy mala vlastné zmýšľanie. Len sa viac zabávala. „Jasná vec. Tiež som rada, že som sa ti prihovorila, aspoň som sa mohla s niekým porozprávať o knihách.“ A možno si ho nájde aj v škole, aby sa s ním mohla porozprávať znovu. Aj keď bol nervózny, tak jej to neprišlo nijak zlé, bolo to skôr milé. Jeden z tých, ktorý sa nehrá na nejakého zlého chlapca alebo drsňáka, ako niektorí. „Ja teba tiež!“ Zvolá so širokým úsmevom, než mu zamáva naspäť. Ešte chvíľu ho sleduje, než zmizne zo sálu. Zostala tam ešte chvíľu po ňom, len aby dopila džús, zamávala jednej spolužiačke, ktorú tam odrazu uvidela ale nezostáva tam, tiež si to namieri späť. Mohla sa k niekomu pripojiť, tak ako to urobila s Rafaelom ale na dnes jej stačilo. Možno nabudúce. Ešte raz sa pozrie na ľudí, ktorí tam ešte zostávajú, než si to zamieri von zo sálu, rovno na svoju izbu.

>> internát

Aiden se lehce usmál a zavrtěl hlavou, když si Kirsten začala dělat starosti, jestli ho urazila. “Urazit mě? To bys musela víc přitvrdit“ prohodil s humorem, který jen stěží zakrýval vrstvu, za níž se schovával, aby nepřiznal, že se ho takové věci dotýkají víc, než by si chtěl připustit. Už od dětství měl zdravou dávku sebevědomí, ale za poslední roky se toho v jeho životě změnilo tolik, že i jeho obvyklá jistota občas zakolísala. Teď ale nebyl čas ponořit se do těchto temných koutů své mysli. “Navíc, když už mě někdo označí za starce, tak si alespoň můžu užít všech těch slev pro seniory“ dodal s pobaveným úšklebkem, který měl Kirsten ujistit, že to bere s nadhledem, leč se nechal na vteřinu vykolejit svými vlastními pocity. “Vlastně jsem studoval sport, pokud se tomu tak dá říkat“ pokračoval, zatímco si pohrával s myšlenkou, jak daleko by jí v tomhle jeho malém žertu měl nechat. Pravda byla, že na školu pár let nechodil, ale o tom, co všechno se během těch tří let stalo, raději mlčel. Možná to bylo lepší. Možná by se mu takhle podařilo na chvíli zapomenout na vlastní démony a být prostě někdo jiný. Někdo, kdo ví, co chce. Někdo, kdo nelíbá dívku, která o něj nemá zájem a někdo, kdo před svými přáteli nemá tajemství. Být někdo bez starostí. “Teď se spíš snažím najít svoje místo ve světě. A někdy se zdá, že ten svět se pořád nějak posouvá a mění, aniž bych na to měl vliv“ dodal s ironickým nádechem, který však nedokázal úplně skrýt, že se ten svět pro něj stal poněkud neuchopitelným. “Co tě na tom nejvíc baví?“ zajímá se, zatím co jí vede dovnitř. Mohl by říct, že taky rád fotí, ale nemá úplně náladu mluvit o sobě. “Jsem rád, že jsem tě dneska potkal. Možná je osud v tom, že se zrovna dva osamělí vlci potkají uprostřed květinové svatby elfů“ zasmál se a pohodlněji se opřel o bar, jako by tím chtěl naznačit, že ten večer nehodlá spěchat.
Kirstenina zmínka o tom, že je samotářka, v něm vyvolala tichý souhlas. “To chápu“ odpověděl po chvíli zamyšleně. Byla to pravda; někdy měl pocit, že jeho vlastní svět je obehnán zdí, kterou si sám postavil, aby ochránil to, co z jeho citlivé duše zbylo. “Je těžké najít někoho, kdo tě opravdu chápe. Ale třeba se to dneska změní“ pokusil se ji povzbudit a v jeho očích se na okamžik objevil náznak něčeho hlubšího, než co běžně ukazoval světu. Když přijala jeho kompliment na její šaty, Aiden se krátce zamyslel nad tím, jak snadné bylo schovat se za tuhle roli drsňáka, kterou si kolem sebe postavil. Možná až příliš snadné. Na její kompliment o jeho vzhledu reagoval s úsměvem, který byl tentokrát o něco upřímnější. “Díky, taky jsem se pokusil vypadat trochu k světu. Ale musím uznat, že tobě se to povedlo líp. Jen málo lidí dokáže zazářit i ve společnosti takovéhle výzdoby“ kývl směrem k sále, kde kvetly nespočetné druhy květin. Aiden si rád zaflirtoval, když na to přišlo a má takový pocit, že Kirsten něco takového potřebuje. Málo kdy se vám totiž stane, že narazíte na někoho u koho máte zvláštní pocit sounáležitosti už od prvního setkání. Ale pravda byla, že Kirsten vedle něj působila až nečekaně příjemně. Něco na ní mu připomínalo, že existují i jiné způsoby, jak prožít večer, než nechat se pohltit alkoholem nebo temnými myšlenkami.
Když se ho zeptala, proč je tu sám, Aiden na okamžik zaváhal. Nechtěl jí říct, že možná je tady sám, protože neměl jinou možnost. Že za poslední tři roky ztratil spoustu přátel a to, co z nich zbylo, bylo příliš povrchní na to, aby mu stálo za to je znovu vyhledávat. “Možná jsem taky tak trochu samotář“ řekl nakonec s lehkým úsměvem. “A někdy je fajn se prostě jen nechat unést a uvidět, kam tě to zavede“ dodal a zvedl sklenici k přípitku, aby tenhle svůj malý únik do jiného světa oslavil. “Na to, že se občas vyplatí nechat věci plynout“ pronesl při přípitku a v duchu se snažil přesvědčit sám sebe, že to, co dnes večer dělá, je správné. Že je v pořádku na chvíli zapomenout, kdo je, a prostě jen být. Po přípitku se znovu otočil ke Kirsten a s hravým úsměvem se jí zeptal. “Tak co, kam se vydáme dál? Máš nějaký plán, nebo se prostě necháme překvapit a uvidíme?“ Byl zvědavý, jak se večer vyvine, ale také byl rád, že aspoň pro teď nemusí řešit, co přijde dál. V přítomnosti Kirsten se cítil nečekaně uvolněně, a to bylo něco, co by ještě před pár hodinami považoval za nemožné. “Roztančíme to na parketě a nebó se můžeme zkrášlit věnci“ ukáže ke stolu, ke koutku, kde se dají vyrobit květinové věnce, což by ve finále mohla být i zábava a spiklenecky na ní pozvedne obočí.

Lizzie na okamžik zaváhala, když jí Louis odpověděl s tím typickým klidným úsměvem. Možná by čekala jinou reakci, ale něco na tom, jak zůstává věcný a přitom jí neustále věnuje pozornost, ji donutilo se uvolnit. Bylo to jiné než s kluky, kteří se jí dvořili, jen aby se zalíbili. Louis měl svou vlastní cestu, jak jí dávat najevo, že je s ní rád, a Lizzie to začínalo bavit. Očividně se mu líbila a ona si to užívala. Bylo uklidňující vědět, že někoho dokáže tak snadno získat na svou stranu. Ale zároveň to byla výzva – držet si jeho zájem a zároveň si ho nevzít příliš k tělu. Louis byl na takových akcích jako poslušný princ po jejím boku. Perfektní doplněk k její královské auře. Jak spolu vstoupili na školní ples, Lizzie se okamžitě zmocnila svého obvyklého pozorovacího módu. Byla si vědoma všech těch pohledů, které na ně padaly. A i když obvykle byla ráda středem pozornosti, tentokrát se cítila jinak. Louis ji sledoval takovým způsobem, že měla pocit, jako by tam nikdo jiný nebyl. Bylo to zvláštní a nové, ale zároveň příjemné. „Tak dobře, možná tohle rande nebude tak špatné“ pomyslela si a překvapilo ji, jak moc si užívá jeho přítomnost. Věděla, že Louis je ohromený, ale snažil se to skrýt pod svým klidným zevnějškem.
Když ji pohladil po ruce a věnoval jí ten svůj kulišácký úsměv, musela se držet, aby neprotočila oči. „No tak, Louisi, jsi lepší, než aby ses spokojil s tím samým trikem dvakrát“ pomyslela si, i když by to nikdy nepřiznala nahlas. Přesto se jí líbilo, jak s ní hrál hru, kterou ona začala. Bylo to příjemné, i když trochu průhledné. Když pak Louis došel pro pití a ona našla perfektní místo k sezení, musela si přiznat, že na ní opět dělá dojem. Byl to dobrý večer, všechno vypadalo perfektně, a přestože si obvykle věci kontrolovala sama, tentokrát byla ochotná nechat něco i na něm. Zvedne jedno obočí, když slyší jeho poznámku o tom, že příště nese pití ona. „Tak to si budu muset pořídit opravdu krásný outfit, aby tenhle moment stál za to“ odvětí s šibalským úsměvem, zatímco sleduje jeho výraz. Její ego je při pomyšlení, že ji Louis obdivuje, snad ještě větší než dřív. „Šampaňské pro královnu, hm?“ zareagovala na jeho výběr nápoje, přičemž elegantně zakroutila skleničkou, než ji znovu pozvedla ke rtům. „Jak galantní. Ale nemysli si, že ti to odpustím. Příště to budeš mít těžší, Louisi“ sledovala ho, jak si také připíjí, a trochu ji udivilo, jak se mu rty zvlnily do svůdného úsměvu. Byla zvyklá být tou, která tahá za nitky, a teď se zdálo, že Louis by mohl být nečekaně stejně zručný v těchto hrách. „Nepřipíjím často, protože… co je vlastně důvod k přípitku? Obvykle, když něco slavím, je to tak samozřejmé, že to nepotřebuje speciální pozornost“ řekla s lehkým pokrčením ramen. Byla to polopravda, protože ve skutečnosti přípitky považovala za zbytečné ceremonie, které odváděly pozornost od skutečných vítězství. Na okamžik zaváhá, než zvedne sklenku a přeci jen si připije. „Ale na dnešní večer… proč ne“ pousměje se, čímž připouští, že doufá v něco lepšího.
Sleduje ho, jak odpovídá na její otázku, a cítí, jak se v ní mísí spokojenost s jemným pocitem neklidu. Jak pokračoval ve své odpovědi, zvedla obočí.  Usmála se na něj, jakmile ucítila jeho nohu na svém lýtku a srdce jí vynechalo jeden úder. Bylo to drzé gesto, které by jí od někoho jiného mohlo vadit, ale u něj to bylo jiné. S každým pohybem nohy jí projel drobný záchvěv vzrušení, který pečlivě skrývala za maskou lehké hravosti. Rychle si však vzpomene na svou hru a vrátí mu pohled. „Klavír, hmm? Kdy mě pozveš, abych tě slyšela hrát?“ zeptá se, přičemž se opře lokty o stůl a nakloní se k němu o něco blíž. ,,A dráždění? No, pokud tohle bereš jako formu dráždění, pak to děláš dobře“ dodá s pobavením a hraje si přitom s pramenem svých vlasů. Bylo to něco jiného, než na co byla zvyklá, a možná právě proto ji to přitahovalo. Jeho otázka ji přinutí vrátit se nohama na zem. „Samozřejmě, že ano. Ale víš, jak to je. Někdy mám pocit, že lidé v týmu nechtějí přiznat, že jsem nejlepší, takže se občas musím uchýlit k jiným metodám, abych jim to dokázala“ odpoví s nádechem frustrace, ale rychle se vzpamatuje. „Ale to je v pořádku. Kdybych neměla nějaké výzvy, nejspíš by mě to nebavilo. Stejně jako ty“ dodá a přejede mu pohledem po tváři, než se v jejích očích objeví zase ten hravý záblesk. Byla to chvíle, kdy se cítila na vrcholu světa – ona, královna plesu, s klukem, který jí dává přesně tu pozornost, kterou potřebuje. A přesto, kdesi hluboko uvnitř, se malá část jí obávala, že by mohla tuto moc ztratit. Ale to si teď nepřipouštěla. Tento večer byl o zábavě, o vychutnání si každého okamžiku, a o tom, aby Louis pochopil, že být s ní je to nejlepší, co ho kdy potkalo. “Možná bych tě mohla někdy pozvat na zápas. Samozřejmě, jen pokud zvládneš sledovat, jak ničíme soupeře“ zakončí s úsměvem, který jasně říká, že od toho očekává víc než jen přihlížení. „Všechno je skvělé. Ale víš, Louisi, někdy to, co je vidět na povrchu, není všechno“ řekla a podívala se na něj pohledem, který prozrazoval víc, než by slovy dokázala říct. Možná, že chtěla, aby ji Louis viděl takovou, jaká skutečně je, ne jen jako tu sebevědomou Lizzie, kterou ukazuje světu. „Ale dost už o mně“ řekla nakonec a rychle změnila téma. „Co kdybychom si užili večer? Přeci jen, máme ještě spoustu času“ s těmito slovy se mírně naklonila k Louisovi, dávajíc mu najevo, že je ochotná nechat věci plynout. Možná, že tento večer nebude jen o ní, ale o nich dvou. A to pro ni bylo nové a vzrušující.

Jí spolek někdy chyběl, ale upřímně nijak zvlášť ve velkém? Zkrátka nikdy úplně se necítila nikde doma. U jejích rodičů to bylo složité, jelikož měla složitý vztah se svojí matkou, což hodně lidí v rodině přehlíželo, nebo spíše se o to pokoušeli. Spolek jí toho domova dost dal, i hodně z části soukromí, ačkoliv by o tom někdo mohl pochybovat, avšak její matka byla stíhačka, takže ve spolku měla ráj. Samozřejmě se nesnažila tvořit domov jen sobě, ale teď už i Mattymu, kterému by rozhodně nijak svobodu bránit nikdy nechtěla a ani by si to nikdy neodpustila. Navíc by to u ní nedávalo ani moc smysl, vzhledem k její docela nízké průbojnosti obecně. Kdyby tak věděla, jak se snažil ji Matty držet od jeho stresu, jak jen by mu to zakázala a starala se o něj, aby mu bylo lépe a nemusel se tolik stresovat. Třeba se to z něj jednoho dne tak trochu dostane a svěří se jí o tom. Samozřejmě, že jí je občas divné, že chodí později, ale rýpat do toho tak úplně nechtěla.
Ona samozřejmě před svými přípravami nachystala něco Mattymu k snědku, jelikož tak nějak počítala že toho dnes po práci nijak extra nesnědl a jí příprava chvilku zkrátka čas zabere. Ano, na plese se třeba něco najde, nicméně ho nechtěla nechat čekat dlouho. Tak se i stalo, nebylo to nic hrozného a čekala v jejím plánovacím kalendáři (její mozek), že to zabere delší čas. Za nějakou dobu už na něj pomalu hopsala, že jako hurá jdeme hotovo! Navíc se ji rozhodl překvapit a zvolit jinou kravatu, než černou a jako.. Wow. U Mattyho? Wow. Jí nikdy jeho styl oblíkání nevadil, neměla potřebu ho, jakkoliv měnit, protože na jeho stylu nebylo nic špatně, byl jen praktický, a to není žádný průšvih. Co je ale průšvih? Jejich chvíle krásného objetí, ze které by nejradši neodešly, což by pak znamenalo žádný ples a všechny přípravy by přišly nazmar. Musí si to tedy nechat na později, až se vrátí domů a budou moci vedle sebe spokojeně usnout po náročném plese.
Dostali se nakonec do sálu, kde už se párkrát i spolu objevili. Budou se tu asi ještě občas nacházet, když už tak určitě spolu, protože naposledy co šla někam sama na halloween, nebylo to tak skvělé jako s jeho přítomností. Tak trochu zažili, co asi každý. Když vypadnete ze školy, všechno vám na ní přijde víc cool. No dobře, ona z toho neměla až tak intenzivní pocit, jako to někteří mohou mít jinde. Otázkou však zůstává, zda-li to není jen uměle navozený pocit, co si my lidé vytváříme v sobě sami. Co když v porovnání našich časů při návštěvě školy a těch, které tam nejsme, je to v poměru stejně úžasné. Ani by se tomu nedivila, kdyby to byla nějaká zas lidská léčka na citlivé mozečky. Co její mozeček ale rozhodně uklidní je Matthew jako květinový král. „Ty jsi můj král už tak jako tak.“ Něžně ho pohladí po tváři, na kterou ho něžně posléze líbne. Crystal se poměrně plánu o kreativním tvořením chopila, že jí ani nějak nedošlo, aby si k tomu dali něco dobrého k pití. A tak se jako malé dítě zatoulala bez jakékoliv myšlenky o tom, že by to třeba zmínila. Její přítel už je na tyhle „výstřelky“ pravděpodobně více než zvyklý, ještě po tom, co spolu teď i vlastně žijí. Ona už se soustředěně skoro hned pustila do práce, v podstatě si nevšímajíc pozorujícího Mattyho. Ne na dlouho byla tak soustředěná, očkem na něj pak na moment mrkla a všimla si, jak ji pozoruje a donutilo se jí maličko zasmát. „Promiň..“ Omluví trochu svůj útěk do svého menšího světa a je více než jasné, že hned na to Mattymu začala s věnečkem pomáhat. „Není to nic těžkého, řekla bych, že ti to i půjde.“ Crystal ve všechny vždycky věřila, a i v jejich schopnosti. Primárně věří, že většina věcí je naučená věc a věc tréninku. Popření talentu u lidí učinit nelze, avšak trénink a tvrdá práce lidem a jejich schopnostem přidává. Uculila se, vzala si pár květin a další kolem začala omotávat a přidávat další. Postup ve výsledku dělala s ním a celou dobu na něj čekala a ano, měla pravdu. Asi v tom nebyl zručný jako ona, avšak tady vůbec nedává za vinu nic jemu. Většina dívek se to naučí už v dětství někde na louce v trávě, kde si plete věnečky ze sedmikrásek. Nebude ho určitě dlouho trápit a pomůže mu ukončit věneček mnohem dřív, aby ho mohl mít pouze na ruce. Ona sama dokončí své dílo nějak chvíli po něm, avšak udělá si věneček opravdu do vlasů, který si tam i nějak maličko zamotá pomocí pár pramínků vlasů a připevní i pár pinetkami, které z vlasů někde vyndala. „Já si myslím, že nám to teď sluší ještě víc než před tím. I když, jestli to u tebe ještě jde.“ Povzdychne si zamyšleně s nakloněnou hlavou ke straně a něžně stiskne jeho ručku. Wow, asi byste nepoznali že se cítí jako nejšťastnější žena pod sluncem, co?

Denny se cítil uvolněně, když vešel do sálu, ruku v ruce s Winnií. V tomhle prostředí se cítil jako ryba ve vodě, obzvlášť když byl ve společnosti, která ho bavila. Očima rychle přelétl výzdobu a potichu si pro sebe pomyslel, že na někoho, kdo až tak neholduje kytkám jako Winnie, to vypadá pěkně. Ale ve svém uvolněném stylu tuhle myšlenku neventiloval nahlas – rozhodně ji nechal užít si atmosféru.
U baru ji trochu pošťuchoval, když před ní rozevřel sako, čímž z ní chtěl udělat neviditelnou obdivovatelku květin, ale rychle ho zastavila. "No jo, vidím, že se umíš postarat sama," usmál se na ni potutelně, když mu pokládala ruce na sako, aby ho sklonil. I když si hrál na bodyguarda, nemohl si nevšimnout, jak z Winnie vyzařuje energie a sebevědomí. Tenhle vtip s květinami ho bavil – bylo v tom něco spontánního, co se k nim oběma hodilo. Když však do jejich příjemné atmosféry vstoupil Joshua, Dennyho nálada na moment ochladla. Už jen jeho hlas ho štval, i když nikdy nebyl ten typ, který by se s někým hádal nebo dělal zbytečné drama. Joshua byl ale jeden z těch lidí, na které by člověk klidně použil pěsti, kdyby situace přerostla hranice slušnosti. "Tenhle chlap je fakt expert" pomyslel si a jen pobaveně sledoval, jak Winnie na Joshuu elegantně vytasila prostředníček. "Líp bych to neudělal" pousmál se pro sebe a lehce jí přistrčil k baru, když jí podával drink. „Joshua se nikdy nezmění, co?“ utrousil, jakoby to byla pouhá konstanta života. „Ale no tak, dneska je to o tobě, ne o těchhle idiotech“ pronesl s lehkým úsměvem a pokynul hlavou směrem k parketu, kde už začínala hrát příjemná hudba. Přesně jak říkala, lidí tam už bylo dost. „Tak co? Rozjedeme to?“ zeptal se s typickým klidem v hlase, přičemž upíjel z drinku a sledoval okolí.
„Jinak se mám fajn“ odpověděl po chvíli, když na něj přišla otázka ohledně toho, jak se má. „Škola mě občas trochu zmáhá, ale to se dalo čekat. A i když si někteří myslí, že neurochirurgie zní jako šílený obor, tak... víš co, já to nějak zvládám“ usmál se lehce. „Navíc jsem stihl pár focení, udělal si pár graffiti kšeftů pro město a včera jsem byl s Kimmy. Takže nestěžuju si.“ Přitom se mírně uchechtl, jakoby mezi řečí zmínil všechny své aktivity s takovým nadhledem, jakoby šlo o běžnou rutinu. „A co ty? Něco nového?“ zeptal se ji, když dopil drink. "Mám pocit, že pokaždé, když se potkáme, něco mi uniká. Tak mi to trochu shrň, ať mám přehled.

Nesmierne ju pobavilo to, že Charlie vždy pristúpil na túto ich hru bez zaváhania a poznámky jej dokázal, perfektne, hneď oplatiť. „Myslím, že zato môže len ďalší z mojich mnohých špeciálnych talentov,“ zľahka pokrčila ramenami s pobaveným úškrnom, rovnako ako on si priložila prst na ústa, ako keby to bolo prísne tajné. Keďže bola dobrá duša, tak mu to odpustila, aj keď možno prirýchlo a mala ho nechať sa trošku o to posnažiť. Nepochybuje však o tom, že Charlie sa popri nej bude o zlepšovanie večera snažiť tak či tak. „Oh, tak to by som naozaj nechcela,“ nad jeho nahraným utrápeným výrazom, ako také šteniatko, to bolo úplne výstižné, sa chytí na hrudi pri srdiečku a následne sa usmeje. Teraz už si Charlieho pritiahne za rameno bližšie k sebe s nadšeným výrazom. „Poďme si to užiť,“ spoločne sa odoberú smerom dovnútra tanečnej sály, kde to už začína ožívať. Netrvalo to dlho, kým si zobrali obaja svoje drinky a posadili sa k jednému zo stolíkov, aby sa nemuseli tlačiť medzi ostatnými pri bare. Sof zablúdi k téme konca ich študentského života. Bola si vedomá toho, že to je obrovská životná zmena, v škole strávili doteraz väčšinu svojho života a už to, jednoducho, nikdy nebude ako predtým. Hoci ešte neboli úplne na konci, v poslednom čase to mala neustále na mysli a premýšľala nad tým, ako to všetko bude a kde aj ona sama bude, v tom ešte stále úplne jasno nemala. Ona síce ani nebola súčasťou spolkov, čo bolo veľkou časťou študentského života, ale aj napriek tomu jej univerzita prirástla k srdcu a bude na tieto študentské časy ešte dlho a v dobrom spomínať. Spoznala množstvo úžasných ľudí, vrátane toho, kto sa dnes nachádza po jej boku. Rovnako vedela, že je to niečo, čo s Charliem zdieľajú, a preto sa rozhodla to vytiahnuť. Aj ona sa, pravdaže, radšej bavila, a preto táto konverzácia veľmi rýchlo nabrala žartovný smer, to už k nim patrilo a mala rada to, že boli na rovnakej vlne. Charlie už jej ďalej ani len nedal šancu premýšľať nad životom a ona bol zato vďačná, mala predsa pred sebou úžasný večer so skvelou spoločnosťou, nad svojimi životnými rozhodnutiami sa môže zamýšľať aj neskôr. To, že sa k nej Charlie ešte o trošku priblížil nezostalo bez povšimnutia, pravdaže, náramne si to užívala. Mohlo to byť vidieť na jej tvári, vďaka jeho čaru a sladkým rečičkám bola vysmiata ako slniečko. Možno to bol ten Charlie efekt, ale tak, ona bola takmer vždy usmiata a pozitívna. Aspoň sa teda o to snažila, vytvoriť si život, ktorý milovala a na ktorý sa mohla každé ráno tešiť. Bohužiaľ, nie vždy to bolo len o nej a niekedy sa jej do života priplietol niekto, kto to veľmi rýchlo dokázal pokaziť, snažil sa ale obklopovať rovnako pozitívnymi ľuďmi. Nebudeme si ale klamať, určite to bolo aj jeho prítomnosťou, to bolo už hádam očividné. „Aw, naozaj?! Ale mala som také tušenie, že to bolo kvôli mne,“ dramaticky si priloží rúčku na hruď s pobaveným úškrnom. Ona si teda štúdium predĺžiť neplánuje, a preto sa snaží sa mu venovať dostatočne nato, aby to teda nemusela robiť nedobrovoľne. „Tak to ti radím, budem čakať na pozvánku,“ pobavenie sa uškrnie na Charlieho. Vôbec by jej neprekážalo si tento súkromný koncert zopakovať a opäť ho mať na chvíľku len pre seba. Zapáčilo sa jej to, rovnako ako aj sledovať Charlieho pri niečom, čo skutočne miluje, to bolo úžasné. Na malú chvíľu aj stratila slová a len ho nadšene sledovala s iskričkami v očiach. Bolo to totiž prvýkrát, čo mala možnosť vidieť Charlieho vo svojom živle. „Hoci si zamýšľanie sa nad životom s tebou náramne užívam,“ potľapkala Charlieho po stehne, na ktorom si stále rúčku nechávala s tým najsladším úsmevom, akým to len bolo možné. Možno potrebovala trošku odstup, keďže tu začínalo byť horúco a ona by nerada spravila niečo nevhodné školskej akcie a možno za tým boli iné postranné úmysly, kto vie. Nie, že by potrebovala, aby ju zrovna uháňal, ale takéto hranie sa jeden s druhým si užívala, to určite. Tak prečo v tom nepokračovať ešte na lepšom mieste, a to práve na tanečnom parkete, kde môžu byť pekne jeden v blízkosti druhého. „Ale už tu nebudeme len tak posedávať a pozorovať ostatných,“ zavrtela hlavou do strán a otočila sa viac smerom k Charliemu. „Takže dopi svoj drink,“ poukázala na pohárik v jeho ruke a zároveň do seba hodila zvyšok toho svojho. V priebehu pár sekúnd už bola opäť na nohách a natiahla k nemu ruku so sladkým úsmevom. „Smiem prosiť?“ keďže nepochybovala, že by Charlie protestoval, tak ho zľahka vzala za rúčku a vytiahla ho na nohy a smerom k tanečnému parketu. Aj keď si sedenie a rozprávanie sa možno o trošku viac deep veciach s Charliem užívala, rozhodne chcela využiť aj to, čo dnešná akcia ponúkala, ako tanečný parket alebo spomínane kvetinové venčeky, ku ktorým sa, isto, čochvíľa dostanú. Tanec s Charliem si, samozrejme, nemohla nechať ujsť. „Bola by predsa škoda nepredviesť tieto šaty v poriadnej akcií, no nie?“ poukázala opäť na volániky, ktoré sa s každým pohybom krásne vlnili a zľahka sa zasmiala. To už sa spoločne nachádzali na tanečnom parkete, kde si našli cestičku bližšie k sebe. Sofia mala tušenie, že Charlie bude skvelým tanečníkom, keďže ako hudobník má dobrý rytmus, a to teda zvyčajne ide ruka v ruke s tancom. Nečakala zrovna slaďáčik, bolo im však dopriate a tanečnou sálou sa začali ozývať jemné melódie. A to si Sofia plánovala predviesť nejaké zvodné tanečné pohyby a dať Charliemu poriadnu show, haha. Na parkete sa však, momentálne, začínajú zliezať zamilované páriky, a tak sa skôr ponúka, aby Sof priložila jednu rúčku na Charlieho rameno a druhú vložila do tej jeho s jemným úsmevom.

Po tom co nakonec velmi jasně pochopila že Joshua bude opravdu člověk s velkou várkou sebevědomí se s ním vydala k baru a když měli svá pití v ruce tak i lehce dál od baru, aby měli možnost pro normální konverzaci. Ellie chtěla Joshuu trochu poznat a k tomu bylo nejlepší mluvení, hlavně tedy z její strany. Proto se s ním chvíli bavila o sportu, který on dělal a o roztleskávání který zase dělala ona. Jejich téma se přesunulo i ke škole, neboť byla zvědavá co jiného studuje když ne teda sport jak pochopila. Bylo to malinké překvapení pro Ellie tento obor, protože rozhodně Josh nevypadal jako někdo kdo by toto studoval, avšak nijak dál to nehodnotila. Byla zvyklá že první pohled na člověka velmi snadno dokáže klamat. A když si ho lehce představila v jeho budoucnosti jak se tomu plně věnuje.. inu asi ho tak i dokázala nakonec vidět. "Zkoušky jsou vždycky nejhorší," souhlasí jen krátce s lehounkým pokýváním hlavy a menším úsměvem. Ellie taky docela dost trpěla u zkouškového ale samozřejmě se snažila, aby to zvládla na výborné skóre a ve svých studií tak pokračovala dál. Dosáhnout svého cíle a svého snu. Nakonec se rozhodla i přijmout jeho ruku a nechala se dovést na parket kde už bylo několik tančících párů a oni dva se k nim tak akorát přidali. Upřímně se zasmála, i když to úplně nezamýšlela. "Oh, oh to je mi úplně jasné," poví s menším smíchem. Nebyl to posměch nebo dobírání, spíše pokračování v té jeho nevážnosti. Držela se ho pevně aby na podpatkách ještě neuklouzla a nechala se vést v tanci během toho co z něj tahala další odpovědi a sama mu na některé odpovídala. "Dokážu si představit, že to bude pravděpodobně ta nejlepší zábava v tom," nahne hlavu na stranu, zkoumajíc ho pohledem, jak asi často se dostává na místa, kde by neměl co dělat. Rozhodně trochu vypadá jako ten typ nebude lhát. "Podělíš se o nejzajímavější místo kde jsi byl?" zeptá se hned zvědavě aniž by o tom moc přemýšlela. Zvědavost ji vždycky dokázala přemoci a navíc.. to chtěla opravdu vědět. Netušila sice jestli ji to pomůže v poznávání Joshui avšak... to prozatím bylo vedlejší. Nakonec když se zeptal i na její obor a dostali se jeho hádáním k psychologii jen se lehce zasmála. "Můžu to zkusit, jen nezaručuji že bude dobrá," nevinně pokrčí rameny a její úsměv ani nemizí z tváře když mu nakonec poví svůj obor, který studuje. Lehce pokrčila rameny. "Docela často ano, ale stíhám i spousty jiných věcí," poví jen ležérně a její úsměv se lehce zvětší. Studium za to stojí, až jednoho dne bude zachraňovat matky a narozené děti rozhodně bude ráda že se snažila ze všech sil dostat tam, kde bude. Na jeho komentář o tom, že je o důvod víc si užít dnešní večer se jen pousmála a lehce naklonila hlavu. "Tím pádem bychom měli trochu přidat, zatím je to takové... meh," s hranou nevinností jen lehce zvedne ruku z jeho ramene a pohne jí ze strany na stranu aby dokázala jak je ještě stále nerozhodnutá zda si tento večer užívá. Nemohla mu přeci najevo dát, že ano. V tom by nebyla ta zábava no ne? Ovšem velmi rychle o své veškeré myšlenky přišla po jeho dalším komentáři a taky jak cítila jak pohnul rukou níž. Nebude lhát, lehce ji naskočila husí kůže. "To ano," souhlasí jen nakonec s hravým úsměvem. Nakonec mu pověděla klidným hlasem svůj verdikt a jen se snažila nechat na své tváři tu nic neříkající. Šlo to velmi těžce, nebude lhát, když si ji natiskl ještě více k sobě a opravdu cítila jeho ruku na svém boku. "Hm?" poví jako by ho neposlouchala. "Oh, netuším, nikdy jsem neslyšela že by se to o mně říkalo," poví jakoby nic. Lehce se ji dech zatajil, jeho prsty byly nebezpečně nízko. Sledovala celou tu dobu jeho tvář, s dechem někde ztraceným. Jak jejíma ušima projela jeho věta její obočí lehce povyletělo vzhůru. Jakmile se jejich oči znovu spojili, konečně se nadechla."Opravdu?" pronese jen lehce a její ruka z jeho ramene začala sklouzávat na jeho hruď. Více se na něj nalepila, pokud to už vůbec bylo možné, trochu se natáhla a sama sjela pohledem na jeho rty. Jestli chce hrát takhle, tak budiž. "Tobě by stačily dvě minuty," poví tlumeně jenom opravdu blízko a pak jen koukne vzhůru na něj. I Ellie uměla ukázat to sebevědomí - které se u Joshe dalo doslova krájet - , které hodně dlouho schovávala protože ochranářský bratři dělali opravdu dobrou práci. Ovšem teď nastal jiný čas a tohle byl perfektní moment na nevinnou ukázku a lhala by kdyby řekla že ji Joshua nelákal jako zakázané ovoce.

Enza lehce polévalo horko, ovšem to dobré horko, ne nijak ve špatném smyslu. Dlouho toto nezažil a přemýšlel jestli vůbec tohle někdy zažil. I když byl pořád nervózní jak malé dítě ze zubaře či něco podobného cítil i to, jak to z něj opadává už jen protože mohl mluvit s Jettem poněkud otevřeně a to taky dělal. Nějak extra nepřemýšlel co pustí za slova z jeho úst a jednoduše je nechal uniknout a nebude lhát! Bylo to docela příjemné. Po menší otevřenosti a povědění věcí jen tak do vzduchu ale zároveň na rovinu se dostali až ke sbírce pokémonů a Jett ještě pronesl svůj další vtípek, což Enza donutilo se upřímně zasmát. "Rád fotím, ale rozhodně bych nechtěl tento potenciál objevit. Raději ať objevují co mám pod oblečením v realitě než na nějaké aplikaci," uchechtne se ještě a pak na Jetta lehce mrknul jako kdyby to bylo aj pozvání, ale spíše to dělal automaticky. Ani si pořádně neuvědomoval co všechno pověděl ale to už bylo vedlejší. Šílené příběhy z randíček šly stranou a pak se jenom lehce ještě podíval na Jetta s pozvednutým obočím. "Barvoslepej asi nejsem, nebo o tom nevím, doufám, že tahle košile není růžová," poví hned s hranou hrůznou v očích a podíval se na svoji košili a pak zase na něj. Bylo mu jasné, že mluvil o red flags ale Enzo místo toho, aby ještě nějak komentoval red flag chtěl situaci nějak zlepšit a pronést další vtip. Navíc on sám Enzo měl nějaké ty red flagy, nebyly to teda kdo ví jak špatné, co by rozbily vztah či něco podobného. Proto to nijak nehodnotil, dokud člověk se kterým se snaží spojit není manipulativní blázen a další špatné věci.. tak to považoval jako klasický red flag, co má každý v dnešní době. Inu, ano pravděpodobně jeho myšlenka o tomto tématu byla až moc růžová avšak už to tak měl nastavené a sám netušil jestli se někdy nastaví jinak. Takto zamyšlen následoval Jetta k švédskému stolu kde si spokojeně vybíral jídlo dokud nepronesl poznámku o sedících mozkách. Podíval se krátce na Jetta a jemně se usmál. Sjel ho pohledem a pak jen pokrčil rameny. "Myslím, že... sedí," uculí se pomalu stejně jako Jett a pak už si bral talířek do ruky aby následoval Jetta na volné místo a posadil se k tomu jídlu. Po chvilce tam došli a během dalšího momentu se Enzo konečně spokojeně začal cpát. Dokud samozřejmě nepřerušil lehké ticho mezi nimi, což už pro něj byl úspěch! Enzo pomalu nedokázal ovládnout svoji reakci nad Jettovým vyhrknutím slov, cítil jak mu překvapeně obočí vlétlo vzhůru a pak cítil jak mu i lehce hoří tváře, že by se Enzo lehce červenal? Lehce kývl na upřesnění že myslel místo a jen se usmál. Poslechl si jeho slova a pak se krátce zasmál. "Mega náročnej, nikdy jsem nepoznal náročnějšího člověka!" pronesl se smíchem a pak pokýval chápavě hlavou. Když mu Jett oplatil stejnou otázku, jeho smích ustal a na moment se zamyslel. "Inu..," poví během toho co ještě vymýšlel svůj ideální date. "Piknik," poví jedno jediné slovo a pak se nadechl. "Ne jako takový ten obyčejný ve dne, spíš k večeru, sledovat víš jak západ slunce a pak čučet na hvězdy. A k tomu hrát nějaké deskovky. Anebo karaoke, nevím proč ale karaoke se mi vždycky líbilo," podrbal se volnou rukou na zátylku. "Moc šílené to není, ale pravděpodobně bych taky dokázal šílené," uchechtne se a podíval se nakonec na Jetta. Cítil v sobě že by prakticky dokázal šílené rande kdyby to bylo se správným člověkem. Přeci jen jednou se odvázat musí protože zrovna jemu až moc dobře docházelo jak život je krátký, avšak jeho introvertní duše vždycky preferovala spíše klidnější druh. Pak se znovu podíval na jídlo aby si vzal další kousek sousta. V tom Jett na něj promluvil a tak zvedl pohled lehce na něj sledoval jak se tam tak opírá a pak se jen pousmál. "Jen si nabídni," poví nakonec s úsměvem stále na rtech a talíř natáhl k němu. "Jsou fakticky dobré,"[/color] pokývá hlavou jenom a mezitím co nabízel Jettovi jídlo se v něm znovu rozlilo to podivné horko, které se snažil uklidnit, inu moc mu to nešlo.

Ples pro Winnie byla pěkná záležitost! Ještě ke všemu když pořádně žádný nezažila od momentu co nastoupila na univerzitu! Přeci jen byla stále prvačka a tak neměla mnoho možností a pokud byla moc se jí stejně nechtělo jít. Teď však byla jiná situace! A to už jen díky tomu že měla doprovod se kterým by si ples mohla užít. Proto byla nadšená když tam konečně došli a začala se dívat po výzdobě a všech dalších možných věcech dokud nedošli k baru, aby si objednali drinky. Dennyho pošťuchování Winnie lehce zaskočilo a taky mu ihned začala dávat sako dolů. "Přesně tak, měla jsem dost možností se to naučit sama," uchechtne se jenom na to, že se umí sama o sebe postarat. Moc dobře to uměla, v rámci možností. Stále s tím bojovala když mluvila se svojí matkou, kde neustále klesala dolů a se vším souhlasila stejně jako s tím setkáním toho člověka co se objevil na moment u nich. I když ji ignoroval, Winnie se rozhodně nebála reakce a vzbouřila se proti němu s krásně zdviženým prstem. Rozhoně to stálo za to, a beztak ji bylo jasné, že jeho egoistický záda to cítila! Podívala se lehce překvapená na Dennyho. "Ani mi neříkej, že toho burana znáš,"  zaupí jenom a přivře oči. Už jen z té představy že s ním Denny prohodil pár slov ji bolela hlava! "Přesně tak,"  souhlasí nakonec jenom s úsměvem. Na Joshuu přestala rychle myslet protože ani nebyl hoden jejích myšlenek a raději se napila svého pití, které držela v ruce. Když začala hrát dobrá hudba a Denny ji vyzval k tanci jen se usmála a pokývala hlavou. "Tanec rozhodně neodmítnu,"  poví jenom. Dopila své pití a počkala až ho dopije i on, aby se mohli vydat na parket. Když tak bylo ještě si vyslechla co za tu dobu dělal když se neviděli. "Je dobré, že to zvládáš, patřím mezi ty lidi co si myslí, že neurochirurgie je šílená, přeci jen jde o lidský mozek!"  zasměje se a pak si poslechne zbytek a jen se usměje. "To je skvělé,"  zhodnotí nakonec to jak se měl a jen se přátelsky pousměje. Když se on otočil na ni se stejnou otázkou podívala se na něj a pokrčila rameny. "Pravděpodobně ani ne, nebo jo,"  poví jenom a zvedne prst, neboť si vzpomněla. "Matka mě kvůli svým konexím dokázala přemluvit abych se seznámila s tím otrapou, kterého očividně znáš! Nejhorší den v mém životě to ti nekecám. Pokořil všechny mé rekordy v akrádě. Ale samozřejmě si už napravuji svoji reputaci nejvyššího skóre,"  poví a zvedne hrdě rameny. To jak ji ztrapnil raději ani neříkala, i když z toho stále zuřila i když na to jen trochu pomyslela."Botanické studie tu jsou mnohem lepší než jsem očekávala a jinak je všechno při starém,"  pokrčí rameny s menším úsměvem. Moc toho nedělala a tak nebylo co moc povědět. "A teď pojď, než začnou hrát něco jiného,"  kývla k parketu a pak jestliže souhlasil se tam s ním vydala. Během chvíle byly na parketu a tak s ním začala tancovat. "Budeš mi muset ukázat fotku aspoň těch grafitů, co jsi vymyslel tentokrát,"  usměje se jenom s podporou v hlase. Ano opravdu ji to zajímalo, když to Dennyho bavilo.

"Až tak," přikývne jenom a pak jen zcela nevinně pokrčí rameny. Moc dlouho o tom nepřemýšlel, raději se bude pokusit přežít a vydělávat si v tom, že bude fotit přírodu než sám sebe a ke všemu bez oblečení nebo s oblečením v různých pózách. Už jen ta představa dávat svoji osobu takto virtuálně jej znervózňovala, proto nad tím sám pro sebe zavrtěl hlavou a raději se rozhodl nad tím nepřemýšlet. Ještě když to toho pronesl lehce lechtivou poznámku a přidal i mrknutí. Bylo to prakticky neúmyslné ale svým způsobem Jettovi i trochu něco naznačoval. Jo, pravděpodobně to ještě nezapomněl jak se to dělá. Dostali se i k tomu, že okomentoval to, že doufal, že nakonec opravdu není sebevědomý. "Jo tak s tímhle s tebou musím souhlasit, růžovej panter je docela..," pokýval souhlasně hlavou, protože mu moc dobře rozuměl kam jeho neodřeknutá věta směřovala. Sám v jednu chvíli měl lehký crush na pantera a na ostatní animované postavy, byla to doba kdy si začínal uvědomovat že ženské v tomto směru rozhodně nebudou pro něj. A animované postavy byly jednou z těch lepších cest jak na to přijít během mládí. Dokonce i očekával, že Jett by měl podobné crushe, ale nijak se neptal, neboť to považoval spíše za rozhovor někde v klidu a ne při hromadě lidí, kdy je dokonce mohou zaslechnout. Přeci jen, nějaký lehký imagine si musel zanechat. Když se jejich konverzace dostala i k porovnávání mozku, narovinu mu řekl jak to cítí a pak se ještě pousmál nad jeho přídavkem. "Nah, myslím, že bude v pohodě," poví nakonec a lehce mávne rukou a pak jenom natočil hlavu lehce na stranu. "Wild cards jsou někdy dobré," poví s menším zvednutím koutku nahoru a pak se jen napil. Pak chvíli sledoval svoje jídlo na talířku co měl hezky pohodlně na klíně něž se zeptal na otázku a pak dostal i odpověď. Netušil jestli by někdy jen tak dokázal jít na hřbitov, chvíli dokonce o tom i přemýšlel! Spíš by měl z toho akorát bobky a neustále by koukal okolo sebe a čekal co kde nebo kdo vyleze z hrobu, aby ho dal místo sebe. Nad tou představou se trochu ošil a to už mu říkal svůj ideální date. "Oh tak pardon, ale západy slunce je to nejkrásnější co příroda může mít, a když je člověk s osobou se kterou třeba chce být..," ani to nedořekl spíše si spokojeně mlaskl a pak nevinně pokrčil rameny. Pak se na něj i docela nadšeně podíval když zmínil to, že klidně karaoke mohou spáchat ještě dneska. "Fakt? Tak to by bylo skvělé," zaculí se hned jenom a pak pozvedl obočí nad jeho lehkým chvástáníčkem. "Ah, ah," přikývl. "Tak doufám, že ze mě ještě nebudeš ztrapněn, hlas nemám jako milionovy zpěvák," zasmál se tomu jenom a pak si dal další kousek jídla. Usměje se nad tím jeho komentářem že i toto bylo crazy a jen krátce přikývl. "Něco na tom bude," poví nakonec jenom a pak na něj chvíli koukal. Bylo mu s ním opravdu příjemně, Enzo se tak dlouho necítil. Příjemný pocit s těmi pocity horka, které dostával když Jett pronesl něco lehce nestydatého anebo když se na něj podíval. Ani netušil čím to bylo a rozhodně to neplánoval zjišťovat protože tohle bylo fakticky dobré alespoň pro něj. Když se Jett ale zmínil ohledně dobrot co měl na talíři avšak Enzo se ihned zarazil. Najednou celý zrudl, ani to nedokázal ovládat. "Oh," poví jenom hledajíc správné slova a prsty trochu více sevřel talíř. "Tak pokud jsi myslel mě.. taky bych ti řekl, jen si nabídni," poví nakonec první věc co měl na jazyku a pak zvedl pohled na něj s jistými jiskřičkami v očích. Na moment toho litoval! Už jen kvůli tomu, že to v jeho hlavě znělo lépe než když se slyšel to vyslovit, ale zpět už to nevezme. Ah, měl pocit, že jeho puberťácká duše co se očividně schovávala někde hluboko vyskočí z jeho těla! Měl chuť se plácnout do čela ale v tom se Jett zeptal na hudbu. Polknul knedlík v krku. "Jsem spíše na ty old school klasiky," poví krátce a pak zamyšleně přimhouří oči. "Můj go-to karaoke song.. jo pravděpodobně I want it that way od Backstreet Boys, anebo Wannabe, Spice girls," uchechtne se nad svým výběrem a jen nad sebou zavrtí hlavou pak se podíval na Jetta. "Co tvůj? Stejně naročný jako u ideálního rande?" zakřenil se na něj a zvědavě nahnul hlavu na stranu.